Skip to main content

Full text of "Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 15, Kouřimsko, Vltavsko a J-Z Boleslavsko"

See other formats 


HRADY 

ZÁMKY A TVRZE 


f » v A 



POPISUJE 

D'* AUGUST SEDLÁČEK, 

ČLEN ČESKE AKADEMIE A KR. C:. SPOLEČNOSTI NAUK. 


DÍL PATNÁCTÝ. 

ILUSTROVAL. 

JINDŘICH BUE5ENÍCEK. 



1927. 

NAKLADATELSTVÍ ŠOLC A ŠIMÁČEK, SPOLEČNOST S R. O 

V PRAZE II. 


KOUŘIMSKO, VLTAVSKO 

A 

J.-Z. BOLESLAVSKO. 



Zámek v Kostelci nad Černými lesy. Pohled ze severozápadu. 





k^n^^rpiprii r í hrah 




X 1 X%X AXV« 


ápis tento neukazuje, co je dnes, nýbrž co bylo ; neb Kostelccký hrad pro- 
měnil se ve vysoké hmotné sttavení neb zámek, který panuje celému okolí, 
bývalý Kostelec pominul již dávno a ty Černé lesy, po nichž jmenován byl 
Kostelec nad Černými lesy (zlcráceně Černý Kostelec, což není pravda), ne- 
jsou za nynějších dob tak černé, jako bývaly ve 14. a 15. st. Nicméně okolí 
i zámek stojí za podíváni a tento i za obdivování.^) 

Základna vlastního hradu neb zámku jest čtverhran, pozoruje-li 
se však jeho opevnění, lze shledati, že základnou byla plocha ještě větší než 
je městiště zámku, asi tak do nepravidelného čtverhranu. Mnoho místa za- 
bírá obrovský násep, který zavíral zámek, pak předhradí zi kbneČně venkovská ohrada. Tato jest na 
severovýchodní straně za kostelem zámeckým. Část její k severu hledící jest prázdné místo asi jako nějaké 
rejdiště zavřené na venkovské straně zdí, která se lomí jako nějaké bašty. O téže ohradě píŠe se v starém 

urbáři, Žc to jc tuiiilplac, zdí obehnaný, v němž vc dvou rozích na vrch zdi bývaly výstupky na zpfisob 
strážního domku vy zděné, kdež v každém jedna osoba seděti a do tu ml placu dívati se mfiže. Za zdi v zahradě 
bažantí (nyní domky zastavěné) bývala studánka Panna a mahjr rybníček, odkud se vedla voda do tumlplacu 
k napájení klisen. Panna bývala tam, kde se dotčená zed láme; kde pak přestávají výstupky lomením způ- 
sobené a zase kde kousek rovné zdi, lze si vmysliti hradbu již dávno zbořenou, jeŽ šla týmž rovným směrem 
až ke Kouřimské bráně, kudyž se vcházelo do městečka pod hradem, t. j. k nynější cestě na jihovýchodní 
straně od zámku. V starém urbáři popisuje se tato hradba, že jest udělána z pluch jedlových, na kloce (klacky) 
neb kratčata roubená a na vrchu Šindelem pobitá, v níž byly střílny. 


1) Pom&dcami Bernau, Album I 153 a Soupis Českobrodská. 


1 


2 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 



Tak zvané pfedhradi jest prvotně tak 
zvaný ravelin neb podkovité opevněni ven 
povydané, aby bylo vydatnou překážkou, 
kdyby někdo ke bráně přistupovat! chtěl. Bý- 
vávalo tak i při městských branách v rovině 
Půdorys zámku v Kostelci n. Č. 1 (I. poschodí.) položených. Dnes je to stavení, kterému je 

vtiŠtěn ráz r. 1 561 , kdy bylo stavěno a upravováno. 
V přízemí jest několik dveří s veníři, jež jsou vy- 
tesány sice z dlouhých kusíiv, ale jsou žlábky oddělovány, jakoby byly sestaveny ze Čtvercův. Také okna prozra- 
zují rok 1561 majíce řimsy a jsouce menší než okna zadního zámku. Pravostranné stavení do čtvrt kola za- 
ložené mají Kostelečtí za nejstarší část zámku, ale ani v oknech ani na dveřích není o tom známky, ovšem 
ale svědčí silný pilíř podpěrný na severozápadním rohu, že zdivo jest velmi staré. 

Přístup k tomuto stavení přes příkop jest po mostě klenutém, pod nímž bývalo dvoje klenuti za- 
zděné, aby tam skrze dveře zavírali psy ohařiky a v času tepla do valův a z valův ven pouštěli. Z toho 
mostu po levé ruce jsou dvířka na vály, po kterýchž se celý zadní zámek obcházeti mohl. Za koncem toho 
zděného mostu bývaly most zvoditý s zábradlím dubovým, kterýmž se brána zavírala na silných železných 
čepích, a druhý mostek menší, pro branku. 

Za mostem uprostřed předhradí jest hmotná, Čtverhranatá věž do druhého poschodí vyzdvižená 
a bývala zdobena někdy rýsováním, jež sice jest zakryto novou omítkou, ale přece pod střechou prosvítá. 
Zpodek jest vystavěn ze štukoví rudého pískovce často se objevujícího v této krajině. V přízemí jest brána 
do polokruhu sklenuta, u níž ještě viděti otvory pro kladky, po nichž se spouštěl most, ale branka vedlejší 
jest zazděna. Nad hranou jsou dva erby a nápisy zakladatelův, Jaroslava Smiřického z Smiřic a manželky 


K poznáni, jak zámek vypadal a jak se 
nyní objevuje, slouží dobře staré urbáie.^) Starší 
z nich (Rejstra správní) psán jest l. 1562 a jest 
stručný, zato velmi rozsáhlý a podrobný jest 
druhý urbář tak zvaná Zlatá kniha složená 
I. 1677 po pětileté práci skrze Šimona Karla 
Svobodu porybného. Jest to nejdokonalejší 
urbář, kterýž jsem kdy viděl, věcně velice 
správný, s dokonalou známostí věcí a při tom 
jadrným a pěkným slohem českým psaný, 
vzácný to zajisté úkaz svědčící o tom, že kdo 
chtěl, i v tehdejších školách se řádně vzdělat! 
mohl 



jeho Kateřiny z Hazemburka, jako i rok 1561. V průjezdu je zvon, kterým se vyzvánělo prý k robotám 
a dražbám. Nad branou jsou míst- 
nosti, někdejší kancelář písaře 
důchodního s siní a světničkou 
klenutou pro zaopatření knih 
purkrechtních, rej ster soudních 
a zádušních a důchodenských 
počtův, s komorou a komůrkou, 
nad tím pak bývala síň dosti 
volná a světnice s zdobeným 
stropem ; bývaly tu dvéře dřívím 
barevným vykládané a fasované, 
na nichž byly erby Smiřických 
ozdobného díla řezbářskébo. 

Zvenčí mezi okny těchto poschodí 
jsou sluneční hodiny. Prvotně tu 
bývaly dva kompasky malované, 
z nichž jeden již 1. 1677 byl od 
dešťů obmrskán a České (na 24 
hod.) a německé hodiny v sobě 
obsahoval, druhý nad ním, ně- 
mecké hodiny obsahující, byl Půdorys předhradí v Kostelci n. Č. 1. (1. poschodí). 


’) Oba nyní v Národním museu, kam byly z Kostelce darovány. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


3 



1. 1677 obnoven. Nad tim vším 
je báň v osmihran sroubená a 
nad ní lucerna neb vížka na 
sloupcích postavená. Pod sloupci 
jsou německé hodiny 1.1779 ob- 
novené, jak lze čisti na ciferníku. 

K levé straně od brány jest 
štok do kouta a rohu založený. 

Před Časy tu bývaly v přízemi 
sklep pro potřeby hospodářské 
s kruhem a velkou váhou, pekárna 
s pecmi pro pečeni chlebův, konice 
s kamennými kašnami (stání na 
18 koní), světnička pro kočí a 
studnice, nad těmi síňky, ku- 
chyňka, světnice, malá pec pro 
pečení chleba, velká zbrojnice a 
menší zbrojnice, coŽ vŠe držíval 
purkrabě. 

K pravé straně od brány 
bývaly schody a pod nimi tři ka- 
báty neb vězení pro neposlušné 
lidi, jeden za druhým, dvojitými 
dveřmi zavřené, vedle toho ko- 
mílirka pro zavírání pout a Želez- 
ných obojkflv, dále trati vod, pak 
dva kruhy železné, kterýmiž se 
neposlušní lidé ke zdi připínali 
a tudy svou pokutu stojíce za 
jistou chvíli odbývali, konice kle- 
nuté, kovárna, kůlna na kování 
koní, pak konice (stáni na 10 
koní), vše v přízemí, nad tím síně, 
světnice, kuchyně, moučnice, maz- 
hauz čili síň a moučníce pro roz- 
dílné vaření. Nyní jsou v přízemí 
vrátnice, dvoje konice, kolny a 
v poschodí byty. 

Vlastni zámek jest do čtver- 
hranu založen tak, že rohy jeho 
a opevněni jeho hledí ku čtyřem 
stranám světa. Čela ŠirŠÍ ovšem 
k severozápadu a k jihovýchodu. 

Objat býval a jest hlubokým a vy zděným příkopem a tento zase hrubým a hmotným valeni nebo náspem, 
v jehož západním rohu bývala, jak se zdá, mohutná bašta. 

Zámek jest hmotné vysoké stavení daleko viditelné, založené do čtverhranu. Na rozích jsou vize 
do tří poschodí vyhnané; ode dna aŽ do prvního poschodí jsou okrouhlé, odtud desítihranné, každá s vy- 
sokými okny, báněmi krouženými cibulovité podoby a tesařského díla, plechem pobitými a nad tím lucernami 
a makovicemi. Věž k východu byla ještě r. 1677 nedostavěna a jen Šindelnou střechou kryta, ale dána jí 
nynější podoba v 18. století. Vě výši pOu satllou střechou žáměckou JSOU věžS riillSOU učS6uOU krákOicčky 
objaty a podobná řimsa obíhá pod samými báněmi. 

Most k zámku jest přes příkop na silných klenutích postaven a býval dvojnásobnými silnými vraty 
z dříví a fošen sroubenými zavírán. Z jednoho klenutí udělán zavřením sklep, aby tu bylo vězení pro těžší 
vězně. Nyní dochází brány, ale prvotně končil se kus od brány a přistup k bráně byl po mostu a mfistku 
zvoditém, totiž k bráně a brance neb fortně (nyní zazděné). Pro bezpečnost měl dřevěné zábradlí. 

Blána jest uprostřed štoku jihovýchodního ve výstupku jen málo ze stavení povydaného; byla 
okolo 1. 1560 kamenickým dílem ve slohu tehdejší doby vystavěna a silnými vraty pomalovanými zavírána, 
avšak byla v 18. st. znešvařena. Nápis nad ní vybledlý, německý, svědčí o tom, že tak uČiniti dala M. Terezie 


Kostelec n, Č. l. Brána před hradí. 


4 


KOSTELEC n Č. L. HRAD. 


kaěžna Savojslíá a pak jest tam psáno »tento zámek vyzdvihla.* Chronograííckou úpravou oznamovalo se tu, 
že se tak stalo asi r. 1746 neb asi v témž Času. 

Když se do dvora zámeckého vchází, jest tato jihovýchodní strana od jižního až do východního 
rohu, jak ho délka s sebou přináší, nádherným dílem kamenickým ozdobena. V přízemí jest na hmotných 
osmi sloupech z kamene Štukového klenuté podloubí, nad tím jest chodba neb pavlač s 8 toskánskými 
polosloupy a sedmerým klenutím, v témž rozpětí jako dole, ale tato chodba byla v 18. st. vyplněna zazděním, 
do něhož dána obyčejná okna. Nejvýše ve druhém poschodí jest chodba ještě otevřená majíc 14 klenuti 
a 15 krásných jónských sloupcfiv. U obou horních chodeb jsou zábradlí složená z tesaných korbeličkův neb 
oblých sloupečkfiv. Na obou koncích krovu jsou okapy na způsob dračích hlav, podepřené ozdobnou tyčí 
železnou. 

Na ostatních třech Stocích v tu stranu ke dvoru není ozdobných pavlačí, ale je jim podobné ma- 
lování Červenon barvou. Že tak bylo již r. 1677, svědčí Zlatá kniha, kdež jest psáno, že mazhauz v jiho- 
západním Štoka jest malován na způsob 6 sloupův nahoře sklenutých ku podobenství kamenných tesaných 
pavlači. Za kněžny Savojské vymalován na severozápadním štoku obraz sv. Jana Nepomuckého v oblacích 
mezi anděly, jenž již vybledl. 

Pod krovy jsou Štíty o 2 oknech, z nichž zbyl jeden nad branou. Z jednoho okna týchž štítův 
vystrčen býval zvoneček pro sezvánění a scházení rychtářův dne sobotního do řízení. Nad štíty bývaly ka- 
menné Čbány s liliemi. 

Celkem tedy zachovala dvorská strana zámku svůj starý ráz, a též okna podržela z větší Části 
své ušlechtilé tvary. Srovnáme-li však všechny strany mezi sebou, najdeme přece nemalé rozdíly. Spatřujeme, 
že se strany jihozápadní a jihovýchodní velice liší od obou ostatních stran ; neb vždy dvě a dvě z těchto 
stran se sobě velice podobají. Strany severní nemají svých oken v stejné výšce s ostatními stranami, nýbrž 

okna jich padnou něco níže než 
u stran jižních. Příčina toho je ta, 
že tu byla založena přízemí a po- 
schodí prvotně mnohem níže než 
u stran jižních, pročež také na- 
stala potřeba, když se celý zámek 
pod jednu střechu dával, aby tyto 
nižší Štoky do stejné výšky 
s ostatními vyzdvihovali ; proto 
jsou také okna jich dosti hluboko 
pod krovem. (U strany severo- 
východní dala kněžna Savojská 
nová okna v polokruh klenutá 
zdělati.) Také jsou v těchto stra- 
nách v přízemi veníře a okna 
téhož rázu jako na předhradí a 
ukazují, že vznikly asi r. 1560. 
Okna jihozápadní strany liší se 
však od předešlých něco málo 
svou úpravou, ještě pak více se 
tu liší dveře v přízemí mnohem 
vyšší. 

I na věžích se pozoruje pri- 
stavováni obou křídel novějších, 
jak svědčí římsy s ozdobnými 
krakorci a okna, že totiž jsou 
z doby asi r. 1560 a že úprava jich 
se dobře nehodila k úpravě jiho- 
západního štoku. Tím, co tu je 
psáno, vysvětluje se, že jest 
v urbáři r. 1562 sepsaném do- 
loženo, »že při témž zámku před 
starým hradem jest dům nově 
vystavěný s světnicemi novými, 
komorami, pekárnou a marštal 
nová* (nynější předhradí). Patrné 



KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


5 


je tedy, že severní polovice po- 
chází ze starého hradu, Že ob- 
držela svou úpravu okob 1. 1561 
a že k n( ostatní Štoky přistavo- 
vány snad teprve v druhé polo- 
vici 16. století. 

Vnitřku zámku zaániho po- 
třebuje se takto : V Stoka jihový- 
chodním, kdež jest brána, je 
v přízemí v levo od brány berní 
úřad a v právo jsou skladiště, nad 
tím v obou poschodích jsou byty 
panských úředníkův. V jihozá- 
padním štoku jest v přízemí 
okresní soud, v prvním poschodí 
úřady panské a v druhém byty 
úřednické. V severoiápadním 
štoku jsou v přízemí soudní 
vězení (jedno i v západní věži) a 
nad tím v obou poschodích byty 
úřednické. Na čtvrté straně ko- 
nečně jsou v přízemi kůlny a 
dřevníky, v 1. poschodí okresní 
výbor a archivy soudní a v 2. po- 
schodí palác. 

Do paláce nyní zpustlého, 
kdež jedině ještě zříti něco bý- 
valé úpravy, vstupuje sc ze síňky 
dveřmi ozdobenými veníři a řím- 
sou díla vlaského. Palác je zdélí 
22 m. a zŠiři lim. Bý\al pěkně 
vyzdoben, ale z toho zřstaly jen 
známky. Nad římsou všech stran 
by] strop táilovaný neb kasetový 
rozmanitým dřívím vykládaný, nad 
nímž je založen nynější prkenný 
strop obyčejného díla. -Řim‘'n 
asi tři čtvrtiny m. široká, z níž 
zbyl kus, bývala pomalována; 
pod ní jest frýs asi půl druhého 
m. Široký, táhnoucí se po všech 

stranách, jenž skládá se t kartuŠí, karyatyd a ovocných festonův; tu a tam vykukuje hlavička. Ze skrovných 
zbytkův lze znáti, že barvy jeho jsou do Šeda, ale sem a tam byly zlacené kusy. Stěny, jak uvádí Zlatá kniha, 
byly pomalovány »krorykou o Jupiterovi, Kupidovi a Venuši.* Okna jdoucí do dvora z této strany nyní 
zazděná byla ozdobně vroubena, ale jen jediné okno zachovalo svou prvotní podobu. 



Loggie v zámku černokosteleckém, pohled se strany. 


O bývalé nádheře^ pojmenováni a účelu jednotlivých Části široce se vypisuje v Zlaté knize, z níž 
vynímáme jen toto: V levo od brány býval sklípek pro uschovávání deputátův, kuchyně, komora a velká 

světnice, jíž se říkalo tabulnice. V západní věži byl nejdolejši sklep neb rundel klenutý, do něhož byly 
nahoře poklopové dveře; snad tu bývalo vězení. V jihozápadním štoku byly na stranu venkovskou komory, 
tak zvaný fraucimor, kancelář hejtmanova a jeho pokoj, na straně pak do dvora klenuté síně. Za fraucimorem 
byl zdola až na podkroví zděný šnek okrouhlý o 96 schodech, který dosud jest. Za ním byly klenuté míst- 
nosti a z nich dveře do jižní věže. Blízko na počátku severozápadního štoku byly ze dvora dveře do klenuté 
sině, v níž byla studnice, ale té se již r. 1677 neužívalo. Vedle byla hlavní kuchyně klenutá, v níž dvě 
velká ohniště a třetí malé s 2 komíny v plášti nad ohništi dělanými; každý plášť byl usazen přes celou 
kuchyni silnými dubovými na dél dveřmi a napříč 4 trámy, k tomu 2 železnými pruty se zá vláčkami do 
trámův a klenutí a ještě pro bezpečnost byl postaven mezi plášti sloup Štukový čtyřhranný pro zdržení toho 
i pro pomoc klenutí. V též kuchyni byla pícka pro pečení dortův a paštik, kamenná kašna, štoudev železná 


6 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


a ve zdi almara pro kuchyňské potřeby. Blízko byla svétuice pro kuchaře, komory a též Špižírna klenutá. 
Za tím blíže k věži byl Šnek zděný až na podkroví (nynlí jsou schody). Vedle téhož šneku byl sklep z kamene 
silného a štukoví klenutý, spočívající na silném sloupě kamenném ze Štukoví pod klenutí pro bezpečnost 
postaveném s kantnýři. Odtud byly dveře do » ulice* čili chodby Tou ulicí přišlo se do bažantnice neb 
ptáčnice, kteráž byla obtažena strunami drátovými po skružích dobře vázanými a věží skrouženou mistrovsky 
postavenou, plechem i po skružích všude pocínovaným a nad tou zase na sloupcích druhá vížka pobitá 
s makovicí pozlacenou a místo praporečku koněm plesnivým s křídly, to všechno mezi skružím a v okén- 
kách též strunami obtaženo bylo. Ta od lidu Švédského zkažena byla. Za tím dále byly sklepy a komory. 
Předposlední z nich podle brány byl sirotčí sklep. Tolik o přízemí. 

Co se týče prvního poschodí^ byla nad branou 
hlavní neb životní tabulnice; v ní byla pfida vápnem 
lita, kamna černé barvy na 6 kamenných sloupcích, 
strop prkennými lištami vypuklými vykládaný, na němž 
bylo malování Římských rekův a hrdin, též starožitných 
erbňv a jiných věcí, též dílem soustružnickým dě- 
llaných a zdoben byl růžemi zlatém pokládanými- 
Odtud až k jižní věži byl napřed pokoj a v něm strop 
s malováním bílým s všelijakými ^poetickými figurami*, 
llisty stříbrnými a růžemi zlatými. Ve vedlejŠi komoře 
byl Strop v okrouhlost klenutým barvarni vodními 
v spůsobu ráje s všelijakým ptactvem a po stranách 
krajinami malovaný. Před jižní věží byla komora a 
v ní Samé komora. Odtud až k západní věži tedy po 
celém štoku byl mazhauz klenutý, dlaždičkami vydláž- 
děný; nade dveřmi do něho byly dřevěné hlavy a rohy 
zvířecí zlatém pokládané, losových 4, kozorožcových 
3 páry, srnčích 39 párů. Na venkovské straně téhož 
mazhauzu byly pokoj malovaný na stropě s výjevy 
Trojan ské války, pokoj s malováním sedmi divův světa 
a jiným malováním, pokoj, na jehož stropu byl malován 
»Tryumf Římských císařův a řeckých* a komora se 
stropem malovaným s 7 planetami a 12 znameními 
nebeskými s růžemi pozlacenými. V severozápadním 
Štoku byly rozmanité pokoje a komory malované. 

V jednom byly podoby sedmi umění svobodných a dě- 
jiny rodu pánův Smiřických. V severovýchodním Štoku 
byly do dvora velké síně a na venkovské straně na- 
posled u východní věže pokoj Bílý koníček. Ve štoku 
vpravo od brány na venkovské straně u východní věže 
byl Stříbrný pokoj, jehož strop dílem truhlářským vy- 
robený byl přípravami vojenskými malován, lištičkami 
fasován, stříbrem pokládán a růžemi díla soustružni- 
ckého pozlacenými a postříbřenými ozdoben. Vedle 
něho k bráně byla komora, jejíž strany a zdi byly 
barvou na bílo o 4 Čtvrtích roku a 4 živlích pomalo- 
vány; lišty stropu byly stříbrem pokládány. 

Co se týče nejkořejšick pokojův, byl nad životní 
tabulnici a nejvýš nad branou velký pokoj, jenž měl 
strop plátěný fasovaný do lištiček, malovaný o synu 
imarnotratném s jinými osobami a erby starožitnými ; 
po zdech byly krajiny. Pak byly dvě místnosti až k věži. 
Odtud na venkovské straně Štoku jihozápadního byly 
• pokoje a dvě komory malované a nemalované a vedle 
nich na dvorskou stranu a po celém Štoku mazhauz. 

V severozápadním Štoku byly po obou stranách 
pokoje síňky a komory malované i nemalované. V jedné 
komoře malována byla kronyka Bachusova. Část tohoto 
štoku zabíral knížecí palác, o němž již bylo psáno. 



Schéma loggie v zámku černokosteleckém. 




KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


7 


Vedle paláce byla tak zvaná Prkenice s podobným stropem, 
jako byl v paláci, zabírajíc prostoru před východní věží. Od- 
tud až k věži nad branou byly pokoj a komora. Malování 
ozdobného bylo dosti, avšak, jak se zdá, nebylo nic z života 
neb minulosti Čechfiv ; tak opanoval u nás humanismus, že 
umělci výtvarní nic Českého nedovedli, ovšem to platí 
o domácích umělcích. 

Krásnou památkou z dob Smitických jest zámecký kostel 
nyní sv. Vojtěchu posvěcený. Stojí na hrubém válu a byl 
prvotně farním kostelem. Ve svých zdech pochází z 15. věku. 

Čemuž nasvědčují okna v k&ru a lodi, ale klenba jest z doby 
Smiřických. Ke kapli se jde ze zámku po mostě založeném 
na silných zděných sloupích a klenutích a dveřmi renesanč- 
ními pěkného díla. Loď je založena do obdélníka napřič 
postaveného, křížovitě sklenutého. Nade vchodem jest kruchta 
stojící na klenutí o třech sloupích z kamení štukového. 

Po obou stranách a na koncích téže kruchty jsou světničky 
(staré oratoře) s ozdobnými stropy; za starých vrchností se 
vytápěly. 

Vedle k&ru jest věž čtverhranná, až do třetího poschodí 
vyzdvižená, v níž jsou velká okna s končitými oblouky. 

V jejím přízemí jest zakřiŠtí klenutá. Zdivo aneb aspoň 
spodek jest nej starší stavení v Kostelci pocházeje z prvot- 
ního kostelce. Svědčí o tom okna v přízemí ozdobně vroubená 
s lalokem na vrchu, která připomínají dveře na věži hradu Volfšteina (viz Xlll. 129); avšak v horních 
Částech věž bud napravena neb vyzdvižena mnohem později. 

Podle Zlaté knihy byla nad zakřiští síň klenutá, z níž se přicházelo k varhanám k straně polední 
po 4 schfidkách prkenných na silných trámech, avšak aby trámfiv viděti nebylo, byly po stranách dílem 
truhlářským ofasovány a malováním okrášleny. Nejvýše byly zvony a nad tím Štuková řimsa a nad ní báně 
na sloupcích, potom druhá vížka (lucerna?), makovice vysoká s bání měděnou a křížem velikým, což vy- 
stavěno 1. 1668. Když 1. 1836 věž vyhořela, pokryta nízkým krovem a střechou. 

Inventární věci tohoto kostela zasluhují povšimnutí. Velký oltář dřevěný, dílo 16. století, byl uměním 
řezbářským nákladně >na spůsob alabastru bílého« dělán a místem pozlacen. Ve spodním položení bývalo 
pohřbení pána Krista s kříže sňatého, odkudž staří si vysvětlovali, Že byl kostel Založeni sv. Kříže. (O témž 
obrazu níže.) V druhém poli výše nad prostředním kranclem, kterýž 4 sloupové drželi, byl postaven krucifix, 
po pravé straně obraz Matky Boží, po levé Jana evang. Dále v témž poli v právo obraz sv. Marka a v levo 
sv. Matouše. V třetím poli nad vrchními krancli a 2 sloupy byl obraz Boha všemohoucího nad krucifixem, 
co by pod oblakem, po pravé straně na podstavci obraz sv. Jana, po levé sv. Lukáše. V samém vrchu opět 
podstavec a na něm velká pozlacená koule, na které stál obraz vzkříšeného pána Krista. Dílo to snad zka- 
ženo od Švédův a proto týž oltář postaven jest čelem do zadu. Zadní tato strana nyní do kostela obrácená 
pobita jest prkny, na nichž r. 1783 vymalován nynější svršek oltáře. Uprostřed oltáře vsazen jest dobrý 
obraz na plátně sv. Vojtěcha žehnajícího. Po stranách jsou zlacená poprsí sv. Václava a sv. Lidmily baro- 
kového slohu. Kromě toho jsou v kůru a zákriŠtí jeŠtě sošky a obrazy. Pozoruhodné jsou stolice v kůru 
uměle vykládané s vysokou zadní stěnou, kazatelnice umělého díla s erby Jaroslava Smiřického a jeho 
manželky, pěkné dveře do zákriŠtí a mříž postavená od rohu kazatelny až k rohu * panských stolic*. 

Při kazatelnici ale v lodi jest rozvěraci oltář; v něm uprostřed obraz Narozeni Páně z r. 1558, 
Na pravém víku jest obraz Jaroslava Smiřického v oděni klečícího se dvěma syny, též s erbem jeho, po levé 
straně též na víku obraz Kateřiny Smiřické z Hazemburka klečící se dvěma dcerami, před ním obraz ukři- 
žovaného a před ní bičovaného pána Krista. A když se oltář zavře, jest viděti obraz nebo poselství skrze 
anděla panně Marii, totiž na jednom víku jest anděl, na druhém panna. 

Na druhém menším oltáři stojícím na straně epištolní, který je též rozvěraci, jest v otevření anebo 
v prostředku Večeře Páněy zajímavý a pěkný obraz, protože jest skrze okna viděti ven do krajiny, po pravé 
straně na víku lze viděti, jak Kristus pán umývá nohy sv. Petru před jinými apoštoly, po levé Kristus pán 
v zahradě se modlí a anděl ho posilňuje. A když se oltář zavře, viděti jest bičování Páně a posmívání Pánu 
trnovou korunou korunovanému. 

Snad nej krásnější památkou v témž kostele jest obraz vyřezávaný na lipové tabuli pohřbu Páně^ 
jemuž v 18. st. nerozuměli a daíi z velkého oltáře na oltářík pod kruchtou. Josef Ar. a dva jeho pomoc- 
níci kladou mrtvolu do rakve a 5 osob kvílíce dívají se na to. Obdivovali se musíme měkkosti údů v osob 



8 


KOSTELEC n. Č L. HRAD. 


tu vyřezávaných, jak mistrně tu z tvrdé hmoty vytvořena, též bolu v tichých tvářích truchlících vyjádřenému, 
přirozenému pohybu údfiv, jako i mistrnému seskupení osob. Patří tento obraz k nejkrásnějším květům 
16. st. a umění Českého. 

U prostředního sloupu pod kruchtou bývala křtitelnice veliká ze zvonoviny udělaná na třech lvích 
místo noh stojící a velikým víkem přikrytá, na níž byli erbové a rytiny. Kam se děla, není známo. Poví- 
dáno mi, že je ve farním kostele, ale tu je jiná křtitelnice. . 

Pod kftrem jest sklípek k pochováváni tel mrtvých bývalých vrchností. Ten býval rovně cihlami 
zadlážděn, že každý o něm vědomost míti nemohl, zdá se však, že buď Švédové nebo bezbožní lidé se toho 
domakali, do sklípku se dostali a mrtvoly oloupili a přeházeli. Od té doby ponechán tu otvor s padacími 
dveřmi. Sejdouc po kamenných schodech najdou se rakve 4 velké Smiřických a pátá Jindřicha Slavaty a dvě 
rakvičky dětí. V rakvích lze víděti kosti, prach a zbytky Šatstva. Na rakvích jsou podrobné nápisy.^) 

Při témž kostele byli kaplan a varhaník od vrchnosti vydržováni. 

Jak jméno svědčí, byl Kostelec prvotně opevněním kostelním.*) Staří Čechové říkali chrámu 
s hrubou věží k obraně spůsobilou a hradbou obehnanému kostelec podle lat. castellum a na rozdíl dřevě- 
ného kostela, kterému se říkalo církev neb cfrkvice. Tím se i dává znáti, že první osídleni toho místa se 
stalo za doby křesťanské. Okolí bylo ode dávna královstvím. Od některého krále na počátku 14. století 
zřízen z Kostelce hrad a k jeho obraně vysazena drobná manství služebná v okolí, z nichž některá se ještě 
v 15 st. připomínají. Král Jan odňav Náchod ok. 1. 1325*) Ješkovi z Náchoda dal jemu a synu jeho Ješkovi 
za to hrad Kostelec a z lesnatého kraje tolik, kolik se mu za hodné zdálo.**) Ješek syn sahal na nápravníky 
neb many žádaje na nich více než povinné služby a když se zpěčovali, vyháněl je ze statkňv aneb jim bral 
úrodu a dobytek. Král Jan je proto z pravomocnosti JeŠkovy vyňal. (Asi 1. 1340.) S bratřími svými Hronem 
a Matějem držel JeŠek také Březni k na Moravě již 1. 1338 a později jej měl najatý od nich. Ale že sám 
měl Kostelec, zůstal Březník i s hradem Kraví horou jim a jich potomkům. L. 1358 vzdal Ješek hrad Kostelec 
císaři Karlovi a přijal jej od něho v ušlechtilé manství.®) Před tím prodal les Kozí hřbet ke klášteru Ska- 
lickému.®) 

Ješek zemřel v zimě následující. Synové jeho byli Hron^ Ješek^ Mikuláš^ Mareš a Oldřich. Císař 
Karel jim (1359, 22. února) Kostelec manským právem potvrdil a vyňav je ze všech soudův ustanovil, že 
jen před králem (na soudě dvorském) mají odpovídali.^) Hron s bratřími připomíná se také jako patron 
kostelů v 1359 v Plaňanech a Kostelci, 1360 v ÚdaŠíně a Plaňanech.®) Vedle tří z těchto bratří®) připomíná 
se 1. 1366 Puta z Častolovic jako spolupatron kostela zdejšího. Z pozdějších zápisův dovídáme se, že držel 
Půta část Černých lesů v, jež bezpochyby byly dílem buď Hronovým neb Ješkovým, a soudíme také, že mu 
náležel díl buď na hradě neb městečku.^®) Jisto jest, že Půta držel některé vesnice, které 1. 1359 ke Kostelci 
patřívaly a jež pak 1. 1415 s panstvím Zlenickým prodal. Protože udělení léna všem bratřím svědčilo, násle- 
doval asi od r. 1380 po bratřích Oldřich nej mladší z nich as Půtou sdílel kostelní podací. Ale ač se Miku- 
láš mezi nimi nepřipomíná, soudíme přece, že měl ještě díl snad jen na penězích. Když 1. 1405 Boček 
z Poděbrad Oldřicha do dvorského soudu poháněl, bránil se proti tomu Mikuláš pokud by se týkalo vsí Svrabova 
a Brník.'*) V ten Čas vymizeli oba bratří z lidské paměti. Kostelec držel Jan z Náchoda asi od r. 1408'®), 
ale nikoliv sám, nýbrž s Janem z Klučová. Odkud práva tohoto pocházela, není známo. Ke kostelům podával 
(1413) Náchodský sám, ale 1. 1415 prodal s Klučovským hrad Kostelec celý se všemi staveními, hradbami 
a příkopem, ves celou, dva dvory poplužné a troje popluží a vesnice s many Janovi ze Smršova^ purkrabí 
na Bělé.'*) Tento přikoupil 1.1416 od Půty z Častolovic lesy Skalice a Stráně^*); ostatek zboží Kosteleckého 
byl Půta přirazil ke Zlenicům a před tím prodal. Strany těchto nastupoval Jan na Kunše z Konojed držitele 
Zlenic, protože podle listu Karlova měly náležeti ke Kostelci, a dovedl toho, že mu je Kuneš (1417) za 600 
kop v desky dvorské vložil.'®) 

Jan býval v 1. 1404 — 1416 sekretářem v kanceláři královské, odkudž se nejen jemu, nýbrž i po- 
tomkům jeho Sekretář říkávalo. Po smrti krále Vácslava přidržel se krále Zikmunda a padl v bitvě 1420 
1. listopadu za Vyšehradem.^®) Zůstali po něm synové Jan., Sudek a Pavlík. Jan spravoval dlouho společné 
statky sám ; 1. 1428 prodal v Praze dům po otci.'^) L. 1437 byl v žoldu Plavenských proti knížatům Saským.'®) 
Když se pak rozdělili, dostal Jan jen dvě vesnice a hrad s jinými vesnicemi ostatní dva;'®) ale ti prodali 
1. 1444 díly své Janovi, tak že tento držel zase celé panství, jako jeho otec.*®) Drže se stranou Poděbrad- 
skou vpadl l. 1448 do Prahy a 1. 1449 opověděl Sasům. 

Po smrti Janově dědili panství po něm synové jeho Jindřich a Všebor. Onen pojav k manželství 
Máchnu jinak Markétu z Hradenína zapsal jí 1460 na Části panství, která se mu měla dostati při rozdílu, 

>) Nápisy v Pam. arch. V 352. *) Pomůckou článek A. N. Vlasáka (Para. arch. V. 346), Bernau Album I. 3) Viz Děje 
Náchoda v V. dílu. *) Tadra Samma Gerhardi, Potvrzeni toho Sommersberg I 954. Arch. c. k. dvorský. ®j Arch. gub. *) DD 
61, str. 130. Líb. conf. Druhdy Se tu píše Hynek, což jest při nespolehlivosti tehdejších písařův těchto knih pochopitelným. 

Heníčka (snad Ješka), Mikuláše a Marše. DD 19, str. 264. ") DD 18 p. 27. >2) DD 19, str. 264. DD 61, str. 120 DD 
61, str. 161. DD 61, str. 177. >®) St. letop. 41. ^'0 Tomek, Zákl. 1 170. **) Arch. Dráždhnský. Dvě vesnice zastavili ke zboží 

Zlenickérau, ale teprve I. 1440 učiněno přiznání (DD 25 f. 6). DD 61, str. 323. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD 


9 


250 kop věna.*) Teprv r. 1471 rozdělili se bratří oba o dědictví, tak že Jindřich obdržel hrad s příslušen- 
stvím a vsí Svrabovem, VŠebor Černé lesy, dvůr Penčice, vsi Jevany a Vyžlovku, dvůr Budislavíce a dvůr 
kmecí ve Voděradech.®) Tento díl prodal VŠebor r. 1475 bratru svému za 500 kop*) a tak opět oba díly 
v jedno spojeny. K prosbě Jindřichově král Vladislav vyzdvihl ves Kostelec na městečko (1489, 14. března) 
a trhy, vařením piva a řemesly obdařil. Jindřich pojal potom k druhému manželství Annu ze Sulevic si vě- 
noval jí r. 1491 1000 kop na zboží Kosteleckém>) Ale již roku následujícího (1492) prodal Jindřich hrad 
Kostelec »na Černém lese« městečko a vsi příslušné Slavatovi z Chlumu a z KoŠumberka za 1000 kop, 
k čemuž i král Vladislav dal jest své povolení.®) 

Ostatně držel Slavata ve zdejším okolí rozličné statky zpupné a manské, které pod jednu správu 
s Kostelcem uvedeny jsou, k tomu přikupoval i mnohé menší statky. Některé z nich od původního panství 
byly před tím odděleny (Bohumil, Údašín), nyní jsou mu opět vráceny. Aby pak Slavata přikoupená dědictví 
úplně s Kosteleckem spojiti mohl, propustil mu král Vladislav r. 1494, 14. února Kostelec z manství ai dal 
co zpupné dědictví v desky zemské vložili.®) Slavata zemřel okolo 1. 1497 zůstaviv syna Michala?) 

Michal Slavata měl úředníka Bemarta ze Zásmuk, který statek jeho Dobřichovský a Radovesiický 
spravoval. Ten když potom Činil počet z důchodův, které k sobě za ryby z rybníka Cerhenskélio od lidí 
přijímal, ukázal některé dluhy 
na lidech, že by mu ještě platiti 
měli; ale to se tak nestalo, neb 
když na lidech peníze chtěli, ti 
tomu odpírali mluvíce, že dlužni 
nejsou, poněvadž již vŠe Bernar- 
tovi zaplatili. Vida to Michal, vzal 
hned Bernarta na závazek, aby 
totiž nikam neodcházel, dokud by 
řádného počtu nevykonal, totiž 
bud lidí neupomenul aneb sám 
nezaplatil. Bernartovi se brzo za- 
stesklo a vznesl žalobu k hejt- 
manu království, že jej prý Michal 
po přijatém počtu pod závazkem 
drží. Tu vypověděl soud hejtman- 
ský (1527), aby byl Bernart zá- 
vazku prázden, avšak aby panu Mi- 
chalovi dosti učinil ve 4 nedělích,®) 

R. 1530 přel se Michal 
Slavata s Prokopem Jelínkem 
a Pavlem Fugelhauzem rotmistry, 
neb tito chtěli mlti od něho 34 k. 
služby zadrželé a obeslali jej před 
hejtmany královské, ačkoliv prý 
v Kouřimi se přiznali, že jim pán nic dlužen není. Když však Michal dokázal, že jim skrze Jana písaře Michalova 
v domě páně při přijímání jich připověděno, že jim má služba jiti na praporec, na koně, na rotmistrství a na pa- 
cholata, tak jako Pražané dávali a také ze svědectví Adama Řfčanskčho hejtmana jich, jemuž poručeni byli od )pana 
Slavaty, se našlo, že peníze měly za nimi poslány býti, odsouzen jest Michal (1529 v červnu), aby jim pe- 
níze zúplna tak zaplatil, jak Pražané dávali. Ale poněvadž je pán na sto drábův jednal a oni více převzali 
než povinně vžiti měli, nalezli hejtmané, že jim Slavata penězi, které by na místě Špíže byli dostali, povinen 
není.®) Podobnou při měl s Janem Hosti vářským z Kostelce, jehož najal, aby jízdné a pěŠÍ k Vídni proti 
Turkům vedl, ale jemu pak služby neplatil. Sice i Jan peníze, které přijal od Vácslava Amchy z Boro\mice 
na 11 drábův a na 4 měsíce (na drába za měsíc 80 gr.), z Části za scbou nechal, an drábům jen za 3 mě- 
síce zaplatil. Na lidi z cizích panství byl tuhý. Zajav jednou Člověka z Doubku měl jej na Kostelci ve 
vězení. Vyšel z vazby nemocný a nosil se na berlách. Přišed domů dělal dva dni, že neměl chlebai ani 
penízka, pak’ se hned složil a ležel několik nedělí a zůstal chromým.*®) 

K tomu se tu pokládá tento list Kutnohorských: 

1) DD 61, str. 441. *) DD 61, str. 499. *) DD 61, str. 621. VŠebor měl tuším platiti z dílu svého 50 kop a proto 
snad Jej prodal. *) DD VI, 167, stará grunt kniha. DD VI, 187. Zároveň prodal Jindřich Slavatovi dědictví své zpupné dvůr 
pustý Slavíce. ®) Rel. tab. II 465. Rd. tab. II 504. 8) Reg. 2 J. k. S., 2 odd. A 6. ®) Reg. 2 JJ. kom s. B. 16. Purkral>é za 
něho byli 1608—1509 Přemysl z Jilraanic, 1612— 1614 Matouš z Bahna, 1614 Jan z Kamenné Lhoty, 1617 Jiřík z Hostovlic, 1519 
Čeněk ze Chánova, 1531 Jan Mékýš z Ostrova (Arch. mus. a Reg. k. s.). Reg. kom. s. 



2 


10 


KOSTELEC n. Č. L HRAD. 


VMst urozený pane pane mincmistře milý. Na ViMst vznášíme, jaká se jest věc nám, tudíž na- 
šemu spoluradcému Jakubovi Sobolovi od p. Michala Slavaty z Chlumu, když se k němu na IKostelec týž 
Jakub přitrefil, přihodila. Jakož o tom zprávu nám takovú učinil, kterak p. Slavata dal se nás tudíž jeho 
Sobola v hanění slovy protivnými a důtklivými i posměšnými o nás mluvě bez našeho vŠelikeréhio provinění. 
A najprv rozličně se potrhal na spoluradného našeho a pravě »proč jste mi kázali služebníka mého do ve- 
zení vžiti a podnes jej na rukojmích držíte, ježto já totéž mohu uČiniti a do věže tebe dáti« a pravě » vržte 
jej do věže«. A tak jste spravedliví horníci, že jste mi těch svých nálezů čísti nesměli, ježto každá věc pří- 
pravou má býti svobodna a zjevná. A že jste mi psali dvoje psaní lživé a za nic se nestydíte — « a tak 
mnoho jiného mluvil pán dotýkaje nás a nám bez viny připisuje, jeŠto my takových věcí Buoh dá se ne- 
bojíme, nebo ráčíte VMst v dobré vědomosti jmíti, proč jest Pavel Havránek do vězení vsazen, že ne pro to, 
že jest služebník páně Slavatů, ale proto, že jsa sousedem sousedsky se nezachoval, vej stupky předkem proti 
výsadám i právám našim nám i vší obci čině. I proto, že jsme ho trestali jako souseda, to jsmci spravedlivě 
UČiniti mohli. A protož zdá se nám, že tu panu Slavatovi nic povinni nejsme a nevíme proč by našeho 
spoluradného aneb někoho z našich, jakož se JM strojí, měl do věže metati, poněvadž chlapci jeho ani pod- 
daní nejsme, ale jestli kdo z nás pánu čím povinnovat, ví pán jak se má v tom zachovati, kdtež pak nám 
utrhaje mluví, že bychme nálezu a vortelův svých před ním čisti nesměli, o tom VMst dobře v paměti jmíti 
ráčíte, na čemž jest pozůstaveno, aby kdyžby příjezd páně Slavatů do Hory k nám byl, že na rathouze 
a tu, kdež toho místo jest, přečteny budú tolikrát, kolikrátkoli pán potřebovati bude. A protož nerozumíme* 
jak spravedlivě nás nespravedlností dotýkali může, kdež my pravíme, že se nám tu od pána ublížení stalo. 
A též že bychme měli jemu dvoje lživé psaní učinili, ježto my nevíme jaké a oč. Protož na VMst pane pane 
mincmajstře milý vznášíme a ViMsti žádáme a prosíme, že VMst nás v tom litovali a nám v tom rad ni 
i pomocni býti ráčíte, poněvadž naše práva k VMsti se vztahují jakožto k ouředníku na místě krále JMsti 
pána našeho milostivého. Šepmistři a Sipoluradní. 

Michal zemřel 1. 1534 odkázav posledním pořízením (1533, 18. září) Kostelec, Chlum, Talmberk, 
klášter Sázavský a Hradiště strýci svému Slavatovi z Chlumu a na KoŠumberce, Klučov macíželce Elišce 
z Sovince do živnosti, Češtin Kostel Markétě vdané Zvíf etické sestře své a Dobřichov Zdemkovi Lvovi 
z Rožmitála.^) Z dob Sla vatových znám jest tento příběh z okolí : 

Když zemřel v Černikách Jan MěkýŠ (bývalý purkrabě), přijel úředník páně Slavatův pátek večer 
asi okolo čtyř hodin na noc i volal a ptal se na rychtáře. 1 ozval se mu Valentin Valeš, rychtář, tudíž řka: 
»Co potřebuješ?* A on řekl: * Prosím tebe sousede, okaž mi, kde jest rychtář.* l odpověděl: »Jakáf potřeba 
rychtáře?* »Že sem úředník z Kostelce.* I řekl Valentin: »Já jsem rychtář.* Pověděl: »Když si rychtářem, 
prosím tebe, pověz mi, zabililí jsou Jana Měkýše.* Pověděl, že zabili. Optal se zase úředník, jestli ho pochovali 
a rychtář pověděl, že pochovali. Optal se opět, zdali osadili dvůr Měkýšovský. Řekl rychtář, že není osazen, 
než s edlác i jsou něm . Tedy řek l úředník : > Pošli pr o k onše ly.* Řekl rych tář, že není kon^lelův. 1 kázal 
poslatí pro sousedy a když přišel soused jeden, takto k nim mluvil: »MiH sousedé! prosím Vás, pojďte se 
mnou tam, prosím Vás, že sem nepřijel proto, abych bral, než přijel sem proto, abych opatřil, nesb jest člověk 
páně byl a něco povinnovat pánu mému byl.* I Šli, ale sedláci je tam pustiti nechtěli, ačkoliv jim řeč svou 
opakoval, že nepřijel, aby bral, ale aby opatřil. V sobotu ráno přijeli Jan Vrbčanský z VeliŠova a N, Vchynský 
na místě nejv. sudí zemského, aby se ve statek Měkýšův, jako odúmrf na krále spadlou, uvázali. Za svítání 
chtěli ke dvoru, ale také je nepustili. 1 jeli k sousedu Jírovi a poslavše pro rychtáře okolo snídání, optali se 
ho: »Cos byl u pána svého? co pán ráčí rozuměti, na koho ten statek připadne?* Pověděl rychtář: »Pán J. 
M. ráčil pověděti, že nerozumí na koho by měl připadnout! ; když přátel není, že na krále talířová věc při- 
paduje.* I řekli oba páni, » že sme posláni od nejvyŠŠího pana sudího, abychme ten statek opatřiíli.* V neděli 
chtěli Vrbčanský a Vchynský, aby jim lidé MěkýŠovi člověčenství slibovali k ruce nejv. sudímu, ale rychtář 
toho dopustit! nechtěl, boje se, aby těžkostí neměl. Ačkoli mu slibovali, že těžkostí míti nebude, přece ne- 
přivolil, i když se hněvem odešli.®) S dotčeným Vrbčanským měl Slavata l. 1538 soud, protože mu slíbil 
dáti kožich liščí n. Michalův hřebičko vý, sametem poŠitý a zelenými tkaničkami premovaný.®) 

Po Slavatovi následoval syn Divil. Byv již r. 1541 zasnouben s Alžbětou, dcerou Adama z Hradce, 
slavil sňatek ten dne 7. ledna 1543 v Milci nČ s velkou slávou u přítomností mnoha vzácných hostí obojího 
pohlaví, z nichž pan Petr z Rožemberka manžely do Kostelce provázel. Potom věnoval Diviš r. 1544 choti své 
7500 kop na vesnicích panství Kosteleckého.*) Přidržovav se dosavade víry pod obojí přistouipil nyní při- 
mlouváním a za příkladem přátel svých k učení bratří českých a to jej zapletlo r. 1547 v jednotu stavovskou. 
Po vítězství krále Ferdinanda pokutován jest i s jinými, zboží svá zápisná a Kostelecko musil postoupiti králi, 
zboží pak jiná, po otci zděděná, přijíti v manství. Podle toho vložil r. 1547 králi ve dsky zámelk Kostelec se 
vším příslušenstvím i se zbožím HoŠtským a Klučovským, též vsi zápisné Tehovské.®) 

•tt:r *) DZ. 3 G 22,.,Dačický I 69. *) Reg 9 G. k s. M. 2 z r. 1640. ») Reg. obesl. k. s. «) DZ. V. E 24. TýŽ Diviš 

také t r. dle nového o dskách nařízení vložil si ve dsky panství Kostelecké: zámek, dv5r, městečko a vesnice (DZ. 260, G 24.), 
DZ. 8, F 20. Obvod panství v Pam. arch. X. 458. 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD. 


11 


Ferdinandovi se zboží Kostelécké pro Šíré lesy a pěknou honbu zalíbilo. Neprodáno tedy a zane- 
cháno při komoře. L. 1549 dne 29. dubna hejtman Linhart ze Hrádku dostal rozkaz, kdyby v lesích stříleni 
uslyšeli, aby hned honili a dohoní-li se kterého ze dvou stsivů vyŠŠÍch, přísných neb jiných nevážných slov 
zanechajíce osvědčili, ale osobu stavu nižšího aby na zámek přivedli a dadouce do vězení, komoře oznámili. 
Na Rychemburce b 3 do drahně ručnic a střelby na kolech, dílem po Vilémovi z Valdšteina, dílem z mést podle 
poručení svezené. Té polovice (podle rozkazu 1549, 27. listopadu) na Kostelec a polovice na Chlumec od- 
vezena. Protože zámek vyhořel, poslán tam t. r, v podzimku Hanuš zedník^), jenž objednané dílo, některé 
pilíře a jiná stavení dělal. Dílo to ještě v prosinci nebylo proŠacováno a proto mistrovi zatím 15 kop vy- 
dáno, aby čelecf svou na zimu vypraviti a sám o čem živ býti mohl. V díle pokračováno v 1. 1550 a 1551; 
potom v prosinci sečteno na 1013 kop 20 gr. míš. a podle poŠacování učiněného na jaře 1. 1552 ještě do- 
dáno 817 tolarfi a 45 gr. míš. Co stála stavba 1. 1550, není udáno. L. 1553 v lednu přehlíželi M, Pavel Štěpán 



Hrobka Smirických v Kostelci n. Č. 1 


Leopart ke stavení zřízený přihlidaČ a M. Jan Marie a schválili ji, tak Že staviteli ještě dodáno 817 tolarfi 
12 gr. a 6Va pen. míš. L. 1553 doděláno dílo ve vnitřku. Linhart truhlář dělal truhlářské dílo a Valentin 
Šemer, královský sklenář dělal skla. Z poručení arciknížete Ferdinanda zvon rozražený v klášteře Sázavském 
skrze Tomáše Jaroše, puškaře v Praze, znova přelit a cimbál k hodinám na Kostelci z vlastní zvonoviny 
udělán. Za oboje dílo dostal 132 tol. a 14 gr. bílých. Konečně 1555 Hanušem tesařem sladovna vystavěna.*) 

Linhart tropil všelijaké výtržnosti tepa lidi a dobývaje na ně zbraně. Konečně ho měla komora 
dosti a poslán sem za hejtmana Kryštof Robmháp z Suché (v létě 1555). Tento ši dělal všelijaké nároky. 
Ačkoliv mu povoleno 16 kop (ročně) na víno, chtěl míti ještě vinice. Chovali se mu dva koně, ale to mu 
bylo málo, chtěl míti 6 — 7 a ovšem obrok na ně. Na počátlku r. 1558 najat ještě na rok a protože v Kostelci 
bydleti nemohl, povolen byl mu správce. Panství proto mále neslo a drželo se k vůli honům. Koneíně pro- 
dáno. Dva dvory v Přistoupimi daroval král k proboštství kostela Pražského.®) Ostatek prodán 1558, 6. Čer- 
vence Jaroslavovi zt Smiřic.^) Jaroslav převzal tím zámek řlostelec, totiž starý hrad a před ním dům v nově 
vystavěný s světnicemi novými a komorami, též pekárnou a marštal novou. Při tom také i staré stavení před 

1) L. 1651 slově Jan de Finandt, Vlach, zediík. *) Arch. gub. (kde jest tato značka, vidy rozuméti nynější arch. 
minist. vnitra). DZ. 13, B 30. *) DZ. 53, F 19. 


12 


KOSTELEC n. Č. L. HRAD.. 


zámkem zůstalo, totiž marŠtale picni a obilnice nad tím, též pivovar s sladovnou, zahradu kuchyiiskou, mlýn, 
cihelnu, lázně a dům, ve kterémž myslivci a holotové bývali. K tomu byl dvůr, městečko a drahně vesnic.*) 

Jaroslav byl pán na slovo vzatý a dobrý hospodář. V Kostelci upravil nynější zámek a kostel zá- 
mecký znova (1561) a mnohou pěknou památku po sobě a manželce své Kateřině z Hazembuirka zůstavil. 
V kostele zámeckém zřídil též nový pohřební sklep. Panství rozšířil, přikoupiv k němu 1579 Tučhoraz a 1588 
zboží Komořické s vesnicemi. Kromě toho koupil také několik statků jako Koloděje a j., jež potom připojeny 
k Uhříněvsi. Na Kostelci měl úředníky vladyckého stavu; takoví byli 1561 Vilém Zlý kněz z ILipna, 1563, 
1564 Vácslav Javornický, 1564 Jan SluŠtický ze Zruče, 1587— 1599 Bedřich Rakvic z Černhauzu. V posledních 
letech živobytí zlobil jej Karel Záruba. Tento ma připověděl 1, 1582 na jeho žádost, že mu Mikuláše 
Kosa, poddaného svého z Choltic, propustí z poddanosti, jestli by Jaroslav jemu jiné pacholle, které by 
psáti a čisti umělo, dal. Jaroslav neopomenul hned Matouše Pubrle syna Duchoslavova z Vitic jemu odeslati, 
ale Karel ho nepřijal, ač čisti a psáti uměl, a ovšem Kosa nepropustil. Když Pubrle umřel, poslal mu Jiříka 
Pabše z Kostelce, ale toho on nepřijal. Soudil se pak Jaroslav o tu přípověd, ale konce se nedočkal. Zemřel 
1. 1597 dne 18. listopadu maje věku svého 84 let a pochován v hrobce kostelecké. Protože děti jeho všecky 
v mládí pomřely, ustanovil dědicem svého jmění strýce svého Zikmunda (syna bratra Jindřicha) jjakožto sobě 
toho rodu nej bližšího a nej staršího, tak, aby nápadem šel vždy na nej starší ho strýce. 

Zikmund převzal Kostelec s jistými určitými závazky.^) Kromě něho držel mnohá jiná panství 
a zastával čestné úřady při dvoře císaře Rudolfa lí. Na Kostelci měl úředníka Rakvice a purkrabě (1605) 
Mikuláše Kosa z Dobrého pole.®) Zemřel 1. 1608 dne 27. května ve svém domě na Malé straně Pražské. 
Tělo jeho do Kostelce přivezeno a tu ve hrobce pohřbeno. V držení Kostelce následoval nejstarší syn Jaroslav. 
Týž učinil úředníkem Samuele Trojana z Bylan a z Rosfeldu, jenž Kostelec až do r. 1619 spravoval. Jaroslav 
byl nečackého zdraví a zemřel 1. 1611 dne 6. února na Hrubé Skále. Tělo jeho také pohřbeno v Kostelecké 
hrobce. Podle pořízeni Jaroslavova následoval nyní Albrecht Vácslav jako nejstarŠí z rodu. Týž obdařil 1. 161 1 
obyvatele Kostelecké, aby o statcích svých řídili, ale nápady aby šly jen na osedlé na panství Kosteleckém. 
Také jim potvrdil kovárnu u zámku a lázeň pod městečkem od předešlých pánův darovanou. Kostel ečtí vy- 
stavěli si na svůj náklad kostel sv, Jana a při něm zřídili si krchov. Albrecht toto potvrdil, ahe jsa horlivý 
vyznavač víry pod oboji nařídil, že má kostel ten jen této víře sloužíti (1613). Také jim uckHil všelijaké 
svobody a všem lidem svým na okolních panstvích nařídil, aby chodili na trhy do Kostelce.*) Zemřel již 

I. 1614 dne 24. dubna maje věku svého teprve 23 let. Po něm následoval Albrecht Jan bratr Jaroslava 1. 1611 
zemřelého sice mladší, než bratr jeho Jindřich Jiří, ale ten nemohl proto následovat!, poněvadž byl rozumu 
nedostatečného. Mezi povstalci 1. 1618 byl Albrecht jeden z nejúčinlivějŠích. Sám kolikátý ruiku vložil na 
místodržící, pak jako jeden ze správcův království pracoval neunaveně proti rodu Habsburskému a stavy 
penězi a lidem podporoval. Vypraviv se do ležení stavův u Budějovic roznemohl se tu na zimnici a přivezen 
byv na Malou stranu Pražskou, tu dne 18. listopadu 1618 ve svém domě zemřel, maje teprve 24. rok dovrŠitk 
Tělo jeho uloženo napřed u sv. Mikuláše, potom 28. ledna 1619 vezeno do Koloděj a zde 29. ledna kázáni 
pohřební nad ním učiněno. Odtud přivezeno do Kostelce, kdež nejprve u sv. Jana složeno, nazejtiří (30. ledna) 
však v nádherném průvodu do zámeckého kostela neseno a tu v hrobce uloženo. 

Všech statků v zemřelého ujala se mladší sestra Markéta Saloména vdaná Slavatova k ruce bratra 
svého nerozumného, nad nímž jí dáno bylo poručenstvf. Ale lepší právo k tomuto měla sestra její Alžběta 
Kateřina, jež byla od několika let ve vězení na Kumburce. Ta násilím osvobozena skrze Otu Jindřicha z Var- 
temberka, jenž se s ní -oženil. Nastalé potom spory ukončily se nešťastným výbuchem v Jičíně (1620), při 
němž Alžběta zahynula. A protože manžel její držen byl ve vězení, zůstala Markéta v nerušeném držení 
panství až do Bělohorské bitvy. Po té ihned ze země za králem Bedřichem ujela.*^) Dne 26. dubna 1621 
odsouzen Albrecht Jan všeho jmění a ohromné dědictví v pokutě ujato. Ale Albrecht z ValdŠteina, jenž po 
matce z rodu Smiřických pocházel, hleděl konfiskaci zameziti. Vyprosiv si jako nej bližší přítel poručenství 
nad blbým Jindřichem, ujímal se jako poručník dědictví Smiřického. Páni při konfiskaci praciující sice po 
právech Šlapali, ale ValdŠtein svou věc tak vedl, Že aspoň polovici všeho dědictví podržel. Dne 2. listopadu 
1622 učiněno jest rozdělení, ale než následovalo schválení od císaře (1623, 17. února), prodal ValdŠtein (1622, 

II. listopadu) panství Kostelecké se statkem Klučovém, Uhříněves s Říčany a statky Škvorec: a Chřenice 
KarloTÁ knížeti z LtchtenŠteina^) K tomu přikoupil kníže (1623, 14. srpna) z konfiskace staitky Plaňany, 
Přehozy, Nupaky, SluŠtice, Žezlovice, Královice, Cerhenky, SyneČ, DubeČ, statky města Kouřimě a Brodu a 
připojil je ke svým panstvím v Kouřimsku.^) 

Kníže působil v Čechách po bitvě Bělohorské jako královský místodržitel, nikoliv samostatně. 
Poněvadž všechny následující změny hlavně pocházely dílem nátlakem vyššího duchovenstva na císaře, dílem 
od Udí, kteří chtěli zbohatnout!, byl kníže pouhým nástrojem těchto směrů a proto mnohé krut(5 prostředky 
nevycházely z jeho vlastní vůle. Zřídí v z Kostelce a ostatních statkův stálé svěřenství rodinné, odkázal ve- 

*) Reg. správní z r. 1562 v arch mus. Viz Bílkovy Dějekonf. 515—526. Arch. Boleslav, a mas. <*) Zlatá kniha. 

Úředníkem byl 1621 Adam Jindřich Podmoklský z Prostiboře. ®) DZ. 194, B 16. Bílkovy Děje konf. DZ, 292 , M 9. 


KOSTELEC n. C. L. HRAD. 


13 


Škeré své jmění r. 1623 ve středu po sv. Jakubu synu svému Karlu Eusebiovi^ po jehožto smrti mělo spad- 
nout! na dědice mužského pohlaví; a kdyby z linie jeho dědicův nebylo, aby připadlo na linii Maximiliana 
a po nich Gundakara, bratří. Poručníky synovými jmenováni znamenití tehdá mužové, totiž vedle bratří 
Karlových Vilém Slavata z Chlumu, Jaroslav Bořita z Martinic, Zdeněk Adalbert z Lobkovic, Pavel Michna 
z Vacinova.‘) Zemřel 12. února 1627 v Praze ve svém domě. 

Za tohoto knížete reformace katolická ua Ko&tclccku pi uvedena s iicj větším uá^illiu, nová vichuost 
také utužila poddanství lidu, proto se r. 1626 sedláci na Kostelecku srotili, chtíce se zmocniti zámku Koste- 
leckého, což když se jim nepodařilo, zdržovali se v okolních lesích tak dlouho, až r. 1627 od vyslaného vojska 
dílem schytáni, dílen rozehnáni jsou. Byli to tuším PetrovŠtf, pro něž víska Vojkov dokonce spálena, protože 
se tu zdržovali. Lid ten ještě 
jednou mezi sebou uviděl bývalou 
svou vrchnost; když totiž r. 1631 
se saskými vojsky mnozí vystěho- 
vale! se vraceli, očekávajíce na- 
vrácení předešlého řádu, zavítala 
též do Čech Markéta Saloména 
Slavatova se svým synem Al- 
brechtem Jindřichem, na ten Čas 
plukovníkem Švédským. Navští- 
vila též zámek Kostelecký, do- 
stávši k tomu povelení od hejt- 
mana Jindřicha Odkolka zÚjezdce. 

Odjela příštího jitra z Kostelce, 
aniž se kdy vrátila více.®) Roku 
1645 plenili Švédové okolí Kostelce 
a od té doby některá ves zpustla. 

L. 1628-1639 byl Přech 
Svatkovský z DobrohoŠtě hejtma- 
nem a nad lesy byl Jan Malovec 
z Malovic. Tomuto stalo se 
v květnu r. 1632, že Jan Karel 
Přichovský, nejvyŠŠí hejtman nad 
tisícem Charvátův, poslal korneta 
svého s jezdci Charvatskými 
z Kouřimě do Kostelce. Tu 
Janovi dva valachy z marštale 
vzali a do Kouřimě přivedli. Na 
přátelské psaní Jan odpovědi ne- 
dostal. Potom Přichovský jednoho 
valacha si za koně vyměnil a 
druhého přetrhal. Jan v dobrém 
neodešel z Kostelce. Nepohodl 
se nějak s Přechem, který mu 
1632 obilí jeho ze Špejcharu pan- 
ského vzal a za rok a devět 
neděl služby (roČné 150 kop m.) 
nedal. O to se 1. 1636 soudil.*) 

L. 1653 vložil kr. prokurátor 
odpor proti prodeji Kostelce 1. 1622. Na zemském soudě došlo 1. 1654 k výpovědi takové, že panství kostelecké 
podle pořízení Jaroslava Smiřického přešlo na Albrechta Jana a protože nerozumní z dědictví byli vyloučeni, 
mělo býti konfiskováno. Proto měla býti smlouva l. 1622 učiněná zrušena a Kostelec s Uhříněvsí a Škvorcem 
měl se dostati císaři. Tu podvolil se kníže, vyjednávaje s dvorskou komorou, že dá náhrady 400.000 fl. 
a 20.000 měr žita a mimo to se odřekl všech pohledaností a jistot, které měl za komorou. O to učiněna 
smlouva 1. 1655.^) 

Kníže Karel Euseb z Lichtenšteina zemřel 1. 1666 dne 3. února na Černém Kostelci. Dědicem jeho 
byl syn Jan Adam Ondřej, později c. k. tajný rada a rytíř zlatého rouna. L. 1672 vydal poručení, aby za- 

>) DZ. 142 L 7—12 vkl. 1627, 18. března. *) Slova její při odchodu k synu jejímu potichu pravená x.jest ještě všecko 
úplně p^hronaadS* vykládala se na poklady a dlouho se po nich v zámku hledalo. Reg. kom. s. Bílek, Děje konf. 549, DZ. 
710, G 23. Podrobněji o tom i následujícím hledej v díle: J. Falke, Geschichte des ftlrstlichen Hauses Liechtenstein. 



Zámecký kostel v Kostelci n. Č. 1. 



14 


KOSTEl.EC n C. L. HRAD. 


ložen byl podrobný urbář panství. V úkol ten uvázal se Šimon Karel Svoboda, fIŠmistr, maje při tom k po- 
moci Jana Kašpara OuvaUkého. Práce ukončena 1. 1677 po čtyřech letech a tak vznikla Zlatá kniha chovaná 
do nedávná na správcovském úřadě, nejdokonalejší urbář ze všech, které kdy u nás složeny a psány byly, 
sepsaný nejen v jazyce českém, nýbrž i v neporušeném duchu národním. 

Knize oženil se r. 1681 s Edmuthou Ter. Marií, kněžnou z DítrichŠteina a zemřel ve Vídni dne 
16. června 1712, ustanoviv majorát pro Antonína Floriána, knížete z Lichtenšteina, větve Gundakarovy, k němuž 
vykázal Slezská knížectví Opavské a Krnovské, panství Moravskou Třebovou, Lednici, KoldŠtein, Šimberk, 
Šumberk, Prostějov, Plumlov a nároky na knížectví Těšínské. Černý Kostelec s Uhříněvsi a Škvorcem odkázal 
dceři Marii Tirezii^ zrozené r. 1694, která 24. října 1713 v Černém Kostelci Tomáše Emanuele, voj vodu 
Savojského a Karíňanského, prince Soissonského, za manžela pojala, avšak již r. 1729, dne 28. října ovdověla. 
Tato vznešená paní věnovala své jmění na konání zbožných a milosrdných skutků, pro něž si vděčné památky 
jak u souvěkých, tak u potomstva zasloužila. 

Obmezíme se tuto na to, co jen na Kostelecku prospěšného způsobila. V Kostelci přestavěla Část 
zámku, osvobodila město od poddanosti (r. 1736), založila Špitál pro 12 chudých mužského a 12 ženského 
pohlaví, vystavěla nový farní kostel; přestavěla nové kostely v ÚdaŠíně, Krutech, Poříčanech, Konojedech a 
Bylanech, ostatní nákladně obnovila, nové fary zřídila a hojně nadala při kostelích, od roku 1624 svých du- 
chovních správců zbavených, totiž v Skalici, v Krutech, Viticích, Přistoupíně, Lstiboři, Plaňanech, Stolmíři a 
Poříčanech; učitelům na vesnicích pojistila dskami zemskými nová nadání, aby děti poddaných bezplatně 
cvičili, odpustila závětem všem poddaným do důchodu nedoplacené dluhy, a skonala konečně dne 20. února 
1772 ve Vídni, kdež u sv. Štěpána v kapli od ní vystavěné vedle manžela svého pochována leží. 

Děd cem panství Cerno-Kosteleckého, Uhřiněvského a (roku 1764) Rataj ského ustanovila knížete 
Františka Josefa z Lichtenšteina^ cis. skutečného tajného radu, komorníka a rytíře zlatého rouna. Pán ten 
zasnoubil se reku 1751 s Marií Leopoldinou, dcerou Filipa, hraběte ze Šternberka, a dědil po strýci Jozefovi 
Václavovi z Lichtenšteina ještě 30 jiných panství; hledaje však úlevy proti pakostnici zemřel na cestě do lázní 
Spaaských v městě Metách v Lotrinsku dne 18. srpna 1781, pozůstaviv jediného syna Aloisia Jozefa^ pod po- 
ručnictvím bra:ra Karla, jakožto dědice veškerých statků. Kníže Alois Jozef do.sáhl zletilosti r. 1783, zemřel 
pak ve Vídni dne 14. března 1805 bezdětek. Panství dědil po něm bratr jeho Jan JozeF kníže z Lichten- 
šteina, cis. tajný rada, generál, polní maršálek atd. a po jeho smrti dne 20. dubna 1836 jeho syn Alois^ kníže 
z Lichtenšteina, který až do roku 1859 panoval. Po něm nastoupil jeho syn Jan^ kníže z Lichtenšteina. 



Sochy sv. Václava a sv. Lidmi ly v zám. kostele 
v Kostelci n. Č. l. 



ade vsí Tuchorazi na výšině roidožen jest prostranný dvůr Tuchorazský a to na 
kraji stráně. U jeho jihozá{»adniho rohu zbyly věž a kus hradeb bývalého 
zámku, kterýž od 15. století stavěn na roistě bývalé tvrze. Zámek byl založen 
do nepravidelného Čtverhranu. Na západní straně chránila jej stráň, všude 
jinde byly příkopy, avšak kromě jihozápadní strany jsou zasypány. Ze zámku 
zbyla jak řečeno vysoká vk% která byla také branou. Že před nl také byl 
příkop, svědčí otvory ve ^rěži pro kladky. V přízemí této čtverhranaté 
věže totiž jest brána pro jízdné a branka pro pěŠí> Nad branou jest erb 
LandŠteinský bohatými přikry vadly zdobený a nápis: Léta božieho 

MCCCCLXXVll tato wieze dielana ge[t fkrze náklad urozeného pána pana 
mikuláffe z lanffteyna naywizffteho pífarze defk králowftwie czefkého a dielal geft mistr Kwieton AMEN- 

Průjezd jest starodávným dílem sklenut a ve svoriaících jsou LandŠteinské růže. Na dně průjezdu 
jest hluboké vězení, jako rádi v branách dělávali; do vyšších pater přistavěno bylo k věži schodiště v podobě 
polovice osmihranného sloupu, ale to začínalo teprve ve výšce, jako bývá u starých věží, protože se přicházelo 
ke dvířkám téhož schodiště z vedlejší hradby. Když ale tati3 zanikla, přistavěno jest 1. 1823 nové schodiště 
spodní, jímž bohužel konec průjezdu zastavěn. 

Popis vnitřku přijmeme ze Zlaté knihy kostelecké: Vyjdouce na pavlač kamennou tím šnekem po 
20 stupních vejde se výše do zděné uličky dlážděné, kterou se přijde k veřejím Štukovým a za nimi se hned 
začíná brána a věž silná z kamene tesaného, okrouhlý šnek a v něm schodů v kamenných až na vrch věže 
pod krov 64 a Šislochův pro světlost 6 a jedna díra malá. Při počátku těch schodů v silné Štukové veřeje do 
velikého klenutého sklepu s železnými dveřmi na pantích (t. j. klenutá světnice s malými okny). Tím Šnekem 
výše jdouce přijde se k podobným veřejům, při nich dveře dřevěné a do sklepu neb paláce klenutého a 
dlážděného, kdež od země, ve zdech na postamentích osmi, dílem kamenickým, osm sloupů stojí a z nich 
kramle neb vazba štuková na všechny čtyři strany divně do klenutí zpínaná a vázaná se spatřuje (t. j. klenutí 
v pozdním slohu). V tom sklepě na čtyři strany veliká okna s rámy Štukovými, do nichž se skla v dřevěných 
rámcích vsazovati mají a mezi tím každým oknem velké Štrikové dvě lavice. (Ve třech oknech jsou rovné, 
u jednoho Šikmé. Na svorníku je růže.) Z toho sklepu k straně západní štukové veřeje s silnými vypuštěnými 
Štukami (t. j. krákore!) a na nich ze štuk tesaných způsobený sekret (námětek). Na vrchu kramle Štukové a 
krov Šindelem pobitý, 

Z ostatního zámku zbyla hradba na západní a jihozápadní straně. Z bývalého obydlí nezbylo nic 
kromě podzemního sklepu. Co se týče bývalé spůsoby, jdfj ze Zlaté knihy toto na jevo. Hradba od brány 
na západ byla vápnem zobmítána a cihlami přikryta. Na jihovýchod také běžela hradba a Šla tu až k rohu 
marŠtalí ve dvoře. Fod těmi hradbami byla Šíje klenutá a při konci jejím byla mlíčnice. Obydlí panské stálo 
na straně poledni. Pod ním byly velké sklepy z lité skály vytesané, jeden k západu, druhý k východu. 
V přízemí byly kromě síní a komor kolnička pro vozy, studnice vyzděná, velmi hluboká, ze které pramen 
silný dolů do mlíčnice vycházel, a konice klenutá, do které se mohlo postaviti na obě strany 15 koní. V prvním 

V i. Soupis Českobrodská na str. 197 a Heber, Burgen V 241. *) Reg. 11 725, 343. 



16 


TUCHORAZ ZÁMEK. 


poschodí byla zděná pavlač, velká 
světnice panská, síňka písařova 
a jiné místnosti. Odtud se vy- 
cházelo na pavlač kamennou a 
po dvaceti stupních výše na uličku 
na hradbě a po ní do věže. 

L. 1 295 žil Litoi E Tuckoraze 
se syny Bohuslavem, Heraltem 
a Rostislavem. Týž Litoš se ještě 
1. 1323 připomíná.*) Zdá se, že 
Pfibik TVi^j/předr. 1398Tuchoraz 
prodal a pak se na nějaké nápravě 
arcibiskupově usadil.*) Po něm ná- 
sledoval Petr z Klučová^ jenž se 
l. 1398 v dluhu zapsal.*) Snad 
teprve on tu tvrz vystavěl. Při- 
pomíná se nejednou, protože na 
Tuchorazi bývaly zapsány platy 
rozličným duchovním ústavům.®) 
Žil ještě l. 1419.^) Od r. 1436 
připomíná se několikráte Petr 
Šesták z Tuckoraze tuším přede- 
šlého syn v rozličných soukromých 
jednáních,®) byl také mezi těmi, 
kteří 1. 1448 vpadli do Prahy a 
1450 vytáhli proti Sasům.®) Avšak 
jak se zdá jíŽ 1. 1448 Tuchoraze 
neměl, neb mezi vpadlými připo- 
mínají se také Jan a Petr Hájkové 
z Popovic a z Tuckoraze?^ V 1. 
1457 — 1462 psal se po Tuchorazi 
Daniel, ale není známo, co tu 
držel.®) Snad držel nějaký dvůr 
ve vsi. Známo jest totiž, že na 
pustém dvoře v Tuchorazi odu- 
mřelo věno po Kateřině vdově po 
Petrovi Nosoví.®) 

Držitelem Tuchoraze za krále 
Vladislava byl Mikuláš z Tand- 
šteinOy jenž býval v 1, 1468 — 1484 nejvyŠŠim písařem a za krále Jiří dvorským maršálkem. Týž přestavěl 
starou tvrz v zámek, zejména vedl náklad na novou věž, kterou chvalitebným způsobem vystavěl mistr Květon. 
Zemřel po r. 1484 a následoval syn jeho Jan^ jenž se 1. 1487 připomíná.*®) Týž přikoupil 1. 1505 zboží 
Chrastské. Zdá se, že záhy zemřel. Manželka jeho Anna z Kopidlna seděla v 1. 1514 — 1517 na Tuchoraz. 
a odtud si s Kouřimskými dopisovala.**) Žila ještě 1. 1537.*®) Synové jejich byli Adam, Mikuláš a Vilém. Když 
Adam dorostl a let dosáhl, vzal Tuchoraz od mateře. To se stalo nedlouho před r, 1523,*®) pak se i s bra- 
třími porovnal a oddělil je od sebe tak, že byl potom na Tuchorazi pánem sám. Brodští měli s ním nesnáze; 
neb 1. 1531 zajal jim Člověka jich na cestě, když do města jel, dal jej do vězení a nechtěl ho propustit! 
(1531). V lesích městských sekal dřiví a jich grunty si osoboval. Protože se mu Jan Měkýš z Ostrova, jenž 
měl blízko grunty, znelíbil, zapověděl mu své grunty, L. 1532 vzal mu koně dav je vypříci, jezdil po 
gruntech jeho a dobytky honil, ale přece mu svoje grunty bránil. Čeled MěkýŠovu bral, kde se objevila, 
nedal mu doháněti (1533), Měkýšovi již ani nechtěla čeládka jiti do služby.**) Adam zemřel některý rok 
potom zůstaviv tři dcerky nezletilé. Jich se ujal Vilém a spravoval Tuchoraz jako poručník. Ten ukončil 
smlouvou (1539) spory s Brodskými, které tím povstaly, že Brodští novými rybníky škodili mlýnu Tucho- 
razskému.*®) 

Za těch dob byl v Tuchorazi manský grunt, který patřil Filipovi z Vildnšteina a patřil pod vrch- 
nost města Brodu. Tomuto dělala těžkosti již Anna Svitákova z Kopidlna, matka Adamova, ana zedníky z díla 

•) Tadra Acta jud. III 394 *) Manual v kapit. arch. ®) Lib. erecl. IX K 3, M 11, Rel. tab. II 83. *) Rel. tab. II l46. 

íi) DD 61 str. 383. «) CCM. 1827 III 80, Arch. č. V 274 f) CCM. 1827 III 79, 82. ») Rel. tab. II 283. ®) DD 16 f, 366. *•) Viz 

i Pa proč. o st. pao- 63, 236- **) Arch. mus. ‘®) Rel. tab. II 70. *") Reg. kom. s. *•) Reg. kom. s. Arch. Brodský, 



Věž a zbytky hradby v Tuchorazi od severovýchodu. 


TUCHORAZ ZÁMEK. 


17 


sehnala stavětí nedadouc, nýbrž 
na dědinách k témuž dvoru ná- 
ležejících se čtyřmi pluhy dala 
orati. Když pak se Filip bral do 
Prahy se psanými průvody, aby 
se bráni], Vilém. mu je vzal. Potkal 
totiž jednou Filipa jdoucího do 
Brodu a nesoucího krabici s listy 
a optal se ho, co nese; pověděl: 

»nesu teď Škatuli a listy nesu, 
mám s Pampou jiti do Prahy.# 

A on mu : »Ukaž je přej sem, ukaž ! < 

Filip; »NeukáŽi, nenáleží V, Mti.« 

1 ucházel pánu, ale pán po něm, 
chytil ho za sukni, strhl ji s něho 
a dva, kteří byli s Vilémem, 
obskočili jej, vzali mu ty listy a 
četli je tu hned na silnici. Potom 
pán pověděl, jda ke krčmě: 

• Máme je, přej, rádi máme. « 

Filip měl na své vinici a zahradě 
proutí připravené; to kázal Vilém 
sebrati a házeti do potoka. Potom, 
když to udělali. Šli k zámku, i u- 
hlídali ovce a kozy Filipovy. Ty 
pán kázal hnáti na tu vinici, a 
když která mečela, smál se tomu, 
říkaje, prej dobré, dobré, že sobě 
pochvaluje. Nazejtři se ještě Fili- 
povi vysmíval, Že mu včera pásl 
ovce (1541). Brodským dělal pro- 
tivenství a tak silnici svobodnou, 
po níž se svobodně k městu jezdí- 
valo, dal zakopati a zaoratí. Tomáš 

se podobně choval. Když mu Jan 
Parkos 1. 1541 byv vyslán od 
rady Brodské listu dodával, on 
ho přijíti nechtěl pravě tak: 

»Nechť mi nerozkazuje žádný, ani purkmistr ani čert z pekla, nercili jednou, ale několikráte.* Potom vzav list 
a pohleděv naň, vrhl mu jej zase a kdyŽ chtěl odejiti, jej kázal do vazby dáti a most zdvihnouti,, ale on 
boje se vazby, vyskočil z mostu; v tom jej šafář chytil. Když mu Tomáš zrádce dával, Parkos pověděl, Že 
zrádce žádný nejsem, Že pan purkmistr a pán žádných zrádcův neposílají a posílají ty, kteří na to náležejí. 
Ale on jej poslal do vazby katem mu hroze, a řka: *Nechť jsou páni Brodští tak mocni, ať mi vás vezmou 
z moci * Na rukojmě ho dáti nechtěl, nedal mu jisti ani piti až do třetího dne a do devátého dne ho ve 
vězení držel, až byl z toho nemocným.*) 

L. 1541 vložil Vilém zámek Tuchoraz s dvorem, městečko tudíž a všechny vesnice ve dsky itemské.^) 
Dcery po Adamovi byly tři: Eliška^ Hedvika a Maryje, Z těch Eliška Tuchoraz ujala a zde již 1. 1543 po- 
roučela. Asi tehdá se vdala za BoHvoje purkr. s Bonina^ jemuž zapsala Tuchoraz, kdyby zemři 1ti měla.^) 
L. 1547 byl Bořivoj mezi odsouzenými a od r. 1551 trávil své dni v domácí vazbě na Tuchorazi. Avšak 
i Eliška přišla do nesnází. L. 1550 vložila védský Tuchoraz jako dědictví vydržené a spolu také statky, které 
v zástavě držela.^) Když to na ni udáno bylo (1558), zdvižena proti ní pře a ona sama dána do vazby ve 
svém domě Pražském, kdež ji jen dvě světnice vykázány. Na přímluvu vzácných osob odpustil jí (11560) král 
Ferdinand a ponechal jí Tuchoraz kromě těch vesnic, které jen v zápise držela.*^) Podle toho pak učinila 
1. 1575 nové přiznání.^) 


*) Reg. kom. s. *) DZ 250. A 30. *) DZ. 83, G 18. *) DZ. 251, A 3. 6) Tištěné dějiny pp. z Doni na. ®) DZ. 



Věž a zbytky hradby v Tuchorazi. 


261, D 1. 


3 


18 


TUCHORAZ ZÁMEK. ŠEMBER HRAD. 




Eliška zemřela asi r. 1579. 
Z dcer si vzala Aniaa k manžel- 
ství Albrechta Rot>mhápa z Su- 
ché a na Lichtenburce a daro- 
vavši mu dceru Elišku brzo 
potom zemřela; Kaiteřína a Maj- 
dalena provdaly sie do rodfiv 
Míéanovského a OprŠtorfského, 
ostatní prozatím siirobodny za- 
stávaly. 

Všechny tyto dědičky zů- 
stalé a s nimi Albrecht co po- 
ručník Elišky proclali konečně 
29. srpna roku 1579 dědictví své 
celé: zámek Tucho raz, dvfir po- 
plužný, zámek pustý Šember, 
městečko Tuchoraz s krčmou 
a kovárnou panskou, ves Maso- 
jedy, ve vsi Chrastu tvrz, dvůr 
poplužný s mlýnem pod Chra- 
stem, v Li mužích dvory km. 
Jaroslavovi Smiřickému ze Smi- 
řic a na Kostelci^ \\ a od těch 
dob zůstal Tuchoraz při panství 
Kosteleckém. 

O osudech záiriku v posled- 
ních dvou stoletíclii málo jest 
známo. 

Léta 1677 jeŠt;ě celý stál. 
Z počátku zde bydlel úředník 
hospodářský, o zámek se však 
málo starali, tak že brzy pustl. 
Konečně byl tak zanedbán. Že 
bylo potřeba nové a velmi dfl- 
klsdné op— vyj mohl zase 

obýván býti. 

Na takovou opravu však 
tehdejšímu držiteli bylo líto 
Tuchoraz. Brána. peněz; raději jinak učinivše 

stavení zámecké sbourali (1770). 

Co zbylo, bouráno pak napořád a bylo vydatným lomem kamenným, a z kamene takto nabytélho byly pak 
okolní jezy a hráze opravovány; jen krásná Čtverhranná věž zůstala na památku rodu LandŠteiinského a na 
ozdobu celé krajiny. 


ŠEMBER HRAD. 

edaleko vsi Doubravčic jest les Šembera mezi dvěma potoky, avšak téhož jména je také 
potok tekoucí k Tuchorazi. V těch místech stál hrad Šember na skalnaf:ém ostrohu, 
ze tří stran nepřístupném. Před sto lety bylo prý tu ještě zdi viděti, z nichž se o bývalém 
rozdělení souditi mohlo; dnes ovšem není nic jiného viděti než holé místo a příkop ve 
skále vytesaný.®) Že vŠak i 1. 1800 tu nic nebylo, dokazuje popis z 1. Ii677 ve Zlaté 
knize: Nad ním (rybníkem Šemberem) v lesích vynacházejí se zbořeniny stavení, o čemž někteří staří lidé 
rozprávěli, že by tu někdy zámek Šember býti měl, i sklepy v něm klenuté pamatovali. Nyní to vše zbořeno, 


0 DZ. 64. Q 11. *) Heber, Burgen III 236. Soupis Českobrodská na str. 174. 




ŠEMBER HRAD. SKALICE HRAD. 


19 


nějaké díry na zpflscbsklepfi 
se pamatují. Rozdělen býval 
na podhradí a zadní hrad, 
příkopem od sebe oddě- 
lené. Z pamětí není hrad 
tento dostatečně znám, ano 
i o jeho původním názvu 
jsme v pochybnosti domní- 
vajíce se, že jest zpotvořen 
bud z německého SchOnberg, 
bud Sternberg.^) 0 hradě, 
vlastně o hradišti jsou jen 
paměti, než stál a když byl 
zbořen. Jan z Náchoda a 
z Kostelce prodal l. 1357 
Jetřichovi, biskupu Minden- 
skému pro nový klášter Ska- 
lický les Kozí hřbet s hajnými 
v Kozojedech a Štilicích, ze- 
jména i s opevněním nebo 
stráží řečeným Burkstadtl. 
Při vymezení hranic tohoto 
zboží 1. 1358 mluví se o hoře 
a místě pro tvrz nebo hrad 


W místečka Skalice hor stříbrných jest pahrbek, na němž stával hrad. Ze starého hradu nezbylo 
nic než zbytky náspů a příkop, poněvadž vše zdlvo 1. 1730 upotřebeno, když Skalická obec 
na hradišti kapli sv. Jana vystavěla*^) Znáíii jest místo okrouhlé věžci prohloubené, do něhož 
daný veliké pískové kameny na hradišti nalezené. Jak se zdá, byla Skalice prvotně nevelká 
osada, totiž hrad a víska. Farní kostel její byl v Rovné, k níž podával v 1. 1360 — 1362 
Ctibor ze Skalice. Jako jeho nástupce v témž právu vyskytuje se 1393 Jan ze Střimelic 
a lze jej pokládali za držitele Skalice. Po iněm následoval Bohdal z Drakonic. TýŽ si dělal 
1. 1401 právo k podání kostelnímu v Horkách, v 1. 1402 — 1403 nacházíme jej jako patrona v Rovné.®) Ještě 
téhož roku přešla Skalice v držení krále Vácslava. 

Na hradě velel tehdá Racek Kobyla., tuším jako purkrabě.®) Král uherský Zikmund r. 1402 přijel 
do Čech a mnoho zlého učiniv s pomocí některých pánův Českých jal krále Vácslava, bratra svého a do 
Vídně jej do vězení vydal, aby mu v jeho zvůli překáželi nemohl. Sám pak před hrad Bezděz přitáh, tu 
markrab. Prokopa jal a také hradu Blanska způsobem nekalým se zmocnil. V ty Časy také Zikmund » dobýval 
hrádku Skalice blízko od sv. Prokopa (kláštera) a dobyl i rozmetal*. Racek Kobyla byl se iia něm zavřel, 
a když srozuměl, že chce král uherský naň útokem hnáti a Že by se neobránil, skradl se v noci dolů se 
svými se vŠemi na hrad Rataje, takže na něm nižádného nenalezli, jedině bábu a svini. Racek se stal potom 
purkrabí na Vyšehradě (1409) a zjevným nepřítelem duchovenstva, jehož statky plenil (1411). R. (1416)®) 
poslal jej král Vácslav do Hory Kutné, aby mu nČcu z platu svého pcučz udělili. To zvěděvše havíři 'r1( 
nešlechetní lidé* nebrali se velmi silně a učinili útok na ten dům, kdež Racek Kobyla > hospodu měl* 
i smetali s domu tohoto Racka a s ním 12 jeho služebníkův a ztepali je všechny kromě Bořity z Ostředka, 
jenž se byl skryl \ nějaké » chýšce smrduté*. Král Vácslav pohněvav se a postrojiv se tam jeti a toho po- 

0 Ve vkUdu 1542 učiněném (DZ 259, A 30) nacházíme jej psaný >Ssternberk«.. ale k jest přetrženo a chtěli tu míti 
pouhé Stember, jež ae pijmenování lidu bliŽilo, neb sotva i tehdejší držitelé přesné jméno hradu znali. Ve vkladu r. 158U (DZ 
20, R 16) slově >zámel< pustý Ssember* Palacký ve svém popisu píše »Všembera*. Arch. Gub Riegger Arch. III 408. 
4) Heber 111 237, Soupis Č. B str. 156. **) Lib conf. ®) Že byl Racek purkrabě markrabí Prokopa na Skalici, již mu kríil Vácslav 
r. 1398 prý zastavil, jik Heber di, odnikud se nemůže provésti. “^) Staří letopise vé str. 8. Možná také, že bylo to obld^eni 
teprve r. 1403. Události obou let jsou málo známy. Pelzl udává r. 1414, stáři letop. r. 1416, ale 1. 1415 Racek ještě žil. 



vhodném, řečeném obecně 
Hradiště na dole podle Ko- 
zího hřbeta.2) Z toho lze 
zoáti, že tu již nějaké opev- 
nění dřevěné, jeŽ latinsky 
písař praesidium nazývá, 
stálo, ale že se za vhodné 
pokládalo, tu vyzdvihnouti 
kamenný hrad. L:es Kozí 
hřbet připomíná se potom 
nejednou a hora Hradiště 
1. 1384.®) Lze tedy míti za 
to, že tu hrad vystavěn bud 
od kláŠterníkův Skalických, 
neb od někoho, kterému to 
místo od nich najato bylo. 
O osudech jeho po zboření 
kláštera (1421) není nic 
známo. Když 1. 1542 kladen 
ve dsky zemské jako pustý 
zámek a přísl. panství Tu- 
chorazského, již se nevědělo, 
kdy a jak k němu připojen 
byl. 


Tuchoraz, pohled dovnitř síně. 


SKALICE HRAD. 


20 


SKALICE HRAD. PLAŇANY TVRZ. 


mstít!, vzav dary stříbrné od hornikfiv, i od- 
pustil jim a nechal toho tak. Toliko sami 
horníci kázali proto dva z havířův stíti na 
očistu. 

Král Vácslav daroval (1403, 19. pro- 
since) hrad Skalici ^^anfívi Snhfilnvt s 
berka, hrdinnému muži z Moravy, jenž mu 
věrné sloužiD) Témuž také v manství dal 
ves Horky. Nějaký čas tu také vládl Kolman 
z Křikavy^ zejména v 1. 1413 — 1415 psal se 
ze Skalice, ale 1. 1417 vyskytují se Janek 
z Ckoténic a Nevlas opat Sázavský jako pa- 
tronové kostela v Rovné.®) Skalice se odtud 
vyskytuje jako majetek klášt<?ra Sázavského 
a již jako městečko. Potomci dřívějšího rodu, 
který tu vládl, seděli pak na Háčkách.®) 

Císař Zikmund zastavil Skalici Janovi 
Zajímáčovi z KunštatuS) Zdá se, že pak 
Skalice držena ke zboží Sázavskému. Tuším, 
že za těch dob starý hrad zpustl. Asi 
okolo i. 1508 přišlo k rozdělení panství 
Sázavského, tuším pro dluhy, a jednotlivé Části dostaly se věřitelům. Tak se stalo, že asi l. 1530 Adam Sviták 
z Landšteina držel městečko necelé a 5 domů v nějaký Trmal a šestý dům (pivovar) měla obec.®) Později se 
podařilo Zajímáčům zase Skalici vyplatiti. L. 1543 dlrŽel ji Jan Zajímáč z Kunštatu na TaviVcovicích (tuším 
jako poručník) se strýci svými Sesemou, JindHckem a Janem a obdržel tehda frystunk na stříbrné hory zdejší.®) 
Jindřich držel později Skalici sám, v jejímž držení se od r 1558 vyskytuje.'^) L. 1567 prodal Skramník®) 
a tuším t. r. také Skalici, neb 1. 1567 obeslán Jaroslav Smiřický ze Smiřic^ nástupce jeho, o výplatu městečka 
Skalice a vesnic u kláštera Sázavského. L. 1574 učiněna s Jaroslavem smlouva o doprodání panství Skalického 
strany komory,®) ale přece v 1. 1575 — 1577) znova o výplatu obeslán snad, že pro neplacení provedení 
smlouvy se zastavovalo. Skalice zůstala odtud příslušenstvím Kosteleckého panství. V urbáři 1. 1677 popisuje 
se ještě hradiště a to tak: »Nat tím městečkem k polední straně jest okrouhlý vrch, na němž hrad býval, 

kteréhož Jse nyní toliko zříceniny spatřují.* 




PLANANY TVRZ. 


městečku Plaňanech stávala tvrz a to při poplužním dvoře. Na prázdném místě 
přede dvorem při vysazování stromků uhozeno všude na hrubé základní zdi.^®) 
Plaňany stály již ve 13. st. V I. 1222 — 1226 připomínají se Svésiav 

z Plaňan^ z nichž onen byl purkrabí 0\omo\icVýn\P) Lilobor z Hradenina (1318) psal 
se také z PJaňan.^®) Asi olkolo 1.1340 držel Plaňany jakýsi neznámého rodu.*®) 
Patrony zdejšího kostela byli 1359 Čeněk z Lipého a Hron z Kostelce a 1360 
Hynek z Kostelce. Jde odtud na jevo, že patřily Plaňany ke Kostelci. Později 
staly se majetkem Pavla z Jenšteina (fr. 1376), jenž ves Plaňany znovu zákupným 
právem vysadil. Synové jeho Pavel a Vácslav prodali Plaňany před r. 1392 
Hermanovi Nydrtkeimerovi, měšťanu pražskému.**) L. 1448 leželo tu vojsko Podě- 
bradské. Asi v ty časy získal Plaňany Jan z RabŠteina a dostal také (1456) odúmrf po n. Alšovi z Jinec, 
jenž měl nějaká práva na Plaňanech. L. 1480 jest řeč o nějedcém Mikuláši z Plaňan^ aniž jest známo, jestli 
také Plaňany držel. 


Na počátku 16. st. držel Plaňany Jan Hanickýř ze Semina^ bohatý horník, jenž nevždy správně 
získal si nemalé jmění. Týž prodal ves Plaňany Beneši Mirkovi z Solopisk^ jenž držel také HoŠtice a Chva- 
lovice. Beneš žil ještě 1. 1538, avšak 1. 1540 byl již mrtev.*®) Do té doby se v Plaňanech tvrz nepřipomíná. 


*) Arch. Třeboňský, Kopiář Přemyslovský. *) Lib. conf. L. 1414 Kuneí, 146 a 1462 Kuneš a Dorota (Arch. Vyše- 
hradský, Rel.tab. 1 120, II 317). Rkp. Vídeňský. *») Reg. kom s. Kopiář 27 v arch gub. ’) Břežan o pánech ze Švamberka. 

®) DD. 16, D 24, ®) Kopiář 70 B. v arch. gub. Reg. kom. s. Pomůckou: B. Bernau, Plaňany 1896 «) Reg. I 308, 323, 328. 

’*) Tab. vet. 296. **) Věstník Č. akademie VUI, č. 3. Borový, Lib. erect IV, 379. Reg. kom. soudu. 


PLANANY TVRZ. 


21 


ale poněvadž později o ní zmínka jest, zdá se, že od některého z Mírkův založena. Adam snad to ještě nebyl, 
neb ten na náhrobním kameni (f 1560) se píše sed. na HoŠticích. Také syn jeho Svatontir píše se v 1. 1568 
až 1571 na HoŠticích a teprve 1. 1579 na Plaňanech a snad tedy on je zakladatelem tvrze. Jak se zdá, měl 
on Plaňany za díl. |ej připomínají ještě dnes některé hmotné památky. Zemřel bez mužských dědicův, před 
r. 1585. Plaňany dědil po něm bratr Šimon. Nemaje také dětí, učinil z Plaňan statek nápadní, tak aby jej 
držel po jeho smr:i strýc Jifik., a po něm vždy nejstarsí z toho rodu. Avšak penězi, které měl na úrocích, 
podělil manželku, strýce a ujce. Zemřel 1. 1592. 

Jiřík, jenž byl také pánem na Synči, vyjednal to, že byly Plaňany povýšeny na městečko. Protože 
se přidržel povstání, vzaty mu jeho statky Plaňany, Přeboz a Žhery a prodány 1623 Karlovi z iJchtenšteina. 
Plaňany patřily odtud ke Kostelci. V Plaňanech byla tehdá tvrz sešlá a od vojáků vytlučená, v níž byly 
toliko tři světnice, tři suché sklepy a málo která komora. Vrchnost Kostelecká obnovila tvrz, mívala v ní 
napřed pivovar a později sýpku a rátej ny. 

Dokládáme z pamětí o Plaňanech ještě příběh svědčící o živobytí.^ jaké bývalo v ló. století na ven- 
kově. Na mlýně Plaňanském hospodařil Vácslav Hubáček, jsa jeho majitelem. Kdysi před r. 1540 prodal 
mlýn svůj Jiříkovi Magrlovi ze SobíŠku. Tu zavolal pan Adam Mírek faráře Plaňanského, aby s inkoustem a 
s těmi potřebami přijda napsal, co bude potřeba. Přišel k tomu i kupec a přinesl peníze chtěje závdavek 
za mlýn klásti, a pán rozkázal mu je před rychtářem a konšely rozčísti. Když peníze rozčetl, řekl pán Hu- 
báčkovi, aby té smlouvě dosti činil a ty peníze aby sobě vzal- Hubáček pověděl, že jich nevezme, »leč mi 

pane dáte prve výhostní list«. I řekl mu pán po druhé, aby si peníze bral, ale on zase tak odpověděl jako "" 
prve. Tu zavolal pán na Jana Semechovského, jenž se byl Hubáčkovi za přítele postavil, aby Hubáčka ke 
vzetí peněz přemluvil, ale Semechovský pověděl, že to jeho věc není. Když pak Hubáček přece peněz vžiti 
nechtěl, a ze síně odešel, kázal pán úředníkům shrnouti peníze a do pytlíka zase vsouti a dali je Magrlové 
schovat!. Potom přijel pán do Plaňan a rozkázal rychtáři, aby pojma jednoho konšela šel do mlýna a pověděl 
Důře Hubáčkové, aby vyřídila muži, že mu dává pán svobodný glejt, aby k němu přijda věc svou opatřil. 
Ale Hubáček tomu glejtu nedověřil a nechal manželku svou na mlýně vlásti. 

Jak se Hubáček choval, k tomu dodáváme svědomí Bartoně z Plaňan šenkýře: »Byl je u mne 

Hubáček a pil okalo poledne. Potom ke mně přišli čtyři tovaryši k víčerou i jali se hráti přes čáru v domě. 

I přišel ke mně také Hubáček, byl ožralý hrubě, chtěl jim překážeti něco v té hře, a já sem viděl. Že se 
hněvají. A oni řekli jemu:*Medle tatíku, nech nás s pokojem, však my tobě nepřekážíme, nech nás také.« 

A já jej ujal za ruku, vyvedl sem jej před dům, řekl jsem mu: »Medle, Hubáčku, nech jich s pokojem, chcešli 
se napiti, pí a nech jich s pokojem.* A hned Šel pryč. Neviděl sem ho až v noci se ten pokřik stal, přiběhl 
rychtář ke mně, pak zavolal na mne: » Bartoši, vezmi oštíp, poď, kohos tam přej loupí. « I běžel rychtář na- 
před, já sem běžel za ním. Jak přiběhl rychtář, ptal se jich: >Co to prý sousedé? co toř« A oni sou mu 
řekli: »RychtářiI teď nám Hubáček laje, dává nám Šibalů a chce nás bíti.« A rychtář mu pověděl: >HubáČku, 
schovej Šavli.* A on je toho učiniti nechtěl, i řekl mu rychtář: »HubáČku, daj sem Šavli a pod předse.* I vzal 
mu Šavli a jej po ;al také do Šatlavy.* 

Konec všeho byl len. Že Hubáček přece vzal peníze ač ne všechny a ostatek že mu Magrle roku 
1544 zaplatil.^) 



Otisky pečetidla městečka Skalice hor stříbrných. 


i) Reg. 9 G. k. s. L 12 a M 20, též 12 G, str. B 8. 





TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. Č. L. 


szi vesnicemi Kozojedy, Štilicemi a Vyžlovkou 
jest les Bukovina, také Lažany řečený. Na 
jeho rohu od Štilic jihovýchodně a od VyŽ- 
lovky severně jest tvrziště okrouhlé objaté 
náspem posud 2 — 3 m vysokým, mezi nimž jest příkop 
někdy z rybníka vedlejšího (nyní louky) naháněný. 

Zde zalomen v první polovicí 14. st. dvůr, kterému 
se říkalo též dvůr Lažany a jak se zdá, založena tu i tvrz. 
Držel ji l. 1358 Bohtinék Hájek z Chrastu^ jenž maje 
při sobě syna Litolta smlouval se t. r. o meze vsi Štilic 
a dvoru Lažan. Nedlouho potom zemřel Bohuněk a Litolt 
držel Lažany k Chrastu.^) Pozdější osudy Lažan nejsou 
známy. 


Hoště je nyní poplužný dvůr u Předhvozdí; dříve 
tu bývala také tvrz. Pánem jejím byl 1. 1394 Bohuněk 
Hájek a ten prodal 1. 1415 tvrz manskou Hostě se synem 
svým Mikulášem Strachotovi TrČkovi z Královici) Tento 
převedl pak věno manželky své Anny, které měla posud na 
Hospozíně, na ves Přehvozd k Hošti náležející. Strachota, 
jenž 1. 1436 na vsi Přehvozdi Kateřině ze Škvorce man- 
želce své věnoval, byl tuším jeho syn.®) Týž prodal Hošť 
I. 1447 Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a Jindřichovi řeče- 
nému Odolen a Jaroši bratřím z Tatec^ ale hned asi od 
nich ten statek na šest let pod plat najal.^) Zemřel před 
r.* *l453 a poněvadž vdova Kateřina se 1. 1454 za Bo- 
huslava z BoztSchova vdala a jemu své věno na Pře- 
hvozdi zapsala,^) měl statek Hoštský několik pánů. Ale 
Kateřina přečkavši manžela zase své věno ujala a 
prodala je léta 1461 Zdeňkovi Kostkovi.®) V držení 
rodu Kostkovského zůstal týž statek až do r. 1497, 
kdež od Zdeňka Kostky prodán Michalovi Slavatovi 
z Chlumu. Tomu 1. 1497 týž statek z manství propuštěn 
a pak ke Kostelci připojen.^) 

Ještě 1. 1677 stálo ve dvoře Hoštěckém uprostřed 
stavení tvrze a v něm velká rátej na na půl noci srou- 
bená a dlážděná, kuchyně zděná, klenutá, síň zděná 
s komorou, dřevěné schody na pavlač nebo hořejší sta- 
vení, kteréž bylo sroubeno na lepenici, špejchar, ko- 
můrka, kurník. Stavení to bylo náležitě krovem přikryto.®) 


U vsi Výžerek jest samota KoiXioHce, u níž tvrz 
stávala. Z ní již 1. 1677 nic nezbylo, avšak stála ještě 
vrata, se štítem kamenným a erbem rýsovaným, který- 
mi se do dvoru jezdilo.®) Karel markrabě daroval 1. 1339 
kostelu Věech Svatých na hradě Pražském vsi PruŠce, 

*1 Arch. gub. Glafey Anecd. 40. *) DD. 13 f. 78, 61 str. 
119 DD. 61 str. 383. ♦) DD 25 f. 15. DD 61 str. 400. 
8) D D. 61 str. 446. ■*) DD. 62 str. 254, Rel. tab. II. 540. 
8) Zlatá kniha v Kostelci. ®) Zlatá kniha v Kostelci. 


Komořice a Vyžerky.^) Probošt obyčejně Komořice drží- 
val.®) Pražané opanovavše týž statek darovali jej r. 1422 
jistému spolusousedovi svému odměnou za to. že byl v posel- 
ství k Vitoldovi velkému knížeti Litevskému.®) Král Jiří za- 
psal Komořice s několika vesnicemi (asi 1461) Janovi Čabe- 
lickému z Soutic a Zbyňkovi z Soběšinaý^ Cabcličtí byli po- 
tom dlouho v držení Komořic a kteří byli pány na Týně n. 
Vit., byli také pány na Komořicích. Staly se sice pokusy 
o vyplaceni, ale ČabeliČtí se jim vždy dovedně vyhnuli. 
Tak to zůstalo do smrti Jana Cabelického (f léta 1567). 
L. 1569 vykázány od Prokopa syna Janova mateři Kry- 
zeldě, ale jen do jejího živobytí. Když se synové Janovi 
dělili, dostaly se Komořice Albrechtovi a nepatřily jiŽ 
k Týnu. Od té doby se tu také tvrz připomínala. Al- 
brecht je měl ještě l. 1581, ale již I 1583 měl je Pro- 
kopa jenž je t. r. Jánovi Kutovci z Úrazu zastavil.®) Po 
Janovi následovali synové jeho Benjamin, Martin a Jin- 
dřich zletilí a Jan a Vilém nezletilí. Ti koupivŠe ten 
statek I. 1586 od komory dědičně, prodali (1588) tvrz, 
dvůr a ves Komořice Jaroslavovi Sntiřickému ze Smiřic 
a na Kostelci.®) 

# 

Nedaleko Černých Voděrad jest mlýn Háčky. 
Tu bývala za starých dob tvrz a víska. Háčky patřily 
1. 1319 ke zboží Střimelickému a prodány tehdá klášteru 
sv. Jiří.’) L. 1414 byly Háčky již samostatným zbožím, 
které držel Kuneš ze Skalice a tu plat pro oltář na Vy- 
šehradě prodal.®) L. 1461 a 1462 byla pře mezi Kun- 
Šem Skalickým a Dorotou Skalickou, protože onen jí 
Háčky zastavil, ale tato to tak pojímala, jako by pro- 
dával a chtěla na něm, aby jí Háčky ve dsky vložil.®) 
Před r. 1513 tvrz Háčky prodána Michalovi Slavatovi 
z Chlumu a připojeny ke Kostelci.’®) 


U vsi Hryzel jest velké hradiště, ve vsi pak bý- 
vala tvrz tuším teprve v 16. st. vystavěná. Ves sama jest 
starodávné sídlo vladycké. Z vladyk zdejších připomínají 
se 1316 Unka a 1318 Vratislav a AV/žč”) Tehdá i sto 
let potom byla ves mezi nejméně dva držitele rozdělena. 
Tak na př. byli vedle sebe Hynek z Hryzela (1410 atd.) 
a 1. 1411 Jan Šalomounj^) Hynek žil 1. 1440 a byl 
tehdá na sjezdu Čáslavském a léta 1450 byl v jednotě 
Poděbradské.’*) Majnus z Hryzela byl 1. 1448 mezi 
těmi, kteří vpadli do Prahy, a připomíná se do r. 1462 

9 Reg. Vat. *) Urbář Rožemberský. ®) Formulář musejní. 

*) Rkps. Cabelický bibl Pražské. 8) fyz. 59, H 8, 65, L 28, 
69, L 20. 8) DZ. 68, G 22, 90, O 3. “í) Reg. III 270 (má 
býti 1319, 31 Dec.) Rel. tab. II 399. ®) Arch. Vyšehradský. 
8) Rel tab I 120, II.317. ’0) Viz DD. 41 str. 162—163. *MTab. 
vet. n. 62, 279, 280 **) DD 14, f. 269, Rel tab. II 82. 119, 

Arch. č. III 198. »») Arch. č. I 256, V. 267. 







TVRZE V OKOLÍ KOSTEI.CE n. C. L. 


23 


několikráte v soukromých jednáních.’) Na druhé části 
seděl v 1. 1450 — 1462 Vanik ze Zásmuk a tohoto syn 
Oldřich prodal L 1476 obci Kouřimské les u Barcho- 
vic.* *) Oba statky spojil Adam z ŘiHan asi kol 1. 1530 
— 1540. Jeden statek koupil od Petra z Říčan a syna Vo- 
ková odtudž. druhý od Petra Bohdaneckého z Hodkova,®) 
Oba ty statky prodal pak (l544) Kunce ze Seči vdově 
a poručníci dětí po Vácslavovi Slechtovi ze Všehrd.**) 
V druhé polovici 16. století držel tvrz Hryzelskou 
Adam Dlask ze Vchynic\ vedle něho byl dvůr v drženi 
rodiny svobodné, která se psala Vladyka z Hry zel. Tato 
část jak se zdá patřila pak k Zásmukám a to již od 
l7. st. až do r. 1850, Adam Vchynský prodal Hryzel 
1. 1561 Put kartoví Budovci z Budova, jenž ji až do r, 
1584 držel. Tehdá ji prodal Janovi Kutovcovi z Úrazu, 
jenž statek ten ke Komoří cum připojil.®) S těmi pak za 
nedlouho se dostaly ke Kostelci. 


Při kostelní vsi Viticích nachází se staré tvrzišté®) 
tuším bývalé sídlo zemanů Vitických. Nějakou část vsi 
neb plat držel Mikuláš z Lipan a po jeho smrti dědic 
jeho Mikuláš Vrbik z Tismic (1388), jenž založil ve 

f <1 frilZfm 

j xia 

Mikuláš z Lipan synovec Mikulášův, jenž léta 1401 
faráře do Vitic podával.**} L, 1397 obdařil zdejší kos- 
tel.®) Kromě toho drželi dotčený Vrbík a jiní zemané 
části vsi, zejména i Jan, po němž statek jeho odumřel.^®) 
Slavata z Chlumu koupil 1. 1480 dva takové statky a 
třetí věnné právo.**) a připojil je ke Kostelci. Avšak 
kromě toho zůstala tu tíst, která se dostala Mírkům 
ze Soiopisk a okolo 1. 1540 přidělována k Synci a Cho- 
týši. Část tato připojena ke Kostelci teprve 1. 1623. 
O tvrzi není zmínka v žádném zápisu, i v pečlivě se- 
staveném urbáři Kosteleckém se zmínka o ní pohřešuje. 


Nedaleko Vitic jest mlýn Ledeč Dříve' tu bývala 
tvrz. dvůr a ves Ledce Jizl. 1295 připomínají se Téma aje- 
neca L 1309 Lipoc’*) z Ledeč. L. 1396 připomíná sc Zby- 
něk Opršal z Ledec.^^] Jak se zdá koupil Ledce od Cenka 
(fl395) a Domanka synův n. PeŠíka Vachana, z nichž 
onen měl také plat na Pašiněvsi a kostelu Vitickému 
plat odkázal,^®) Nějakou tvrz Ledce prodali Mikuláš 
z Mileně a Vilém Koukol z Popovic Valkounoví 
z Adlar. Když tento zemřel nedoplativ, zmocnil 
se Koukol zase Ledeč a spustiv rybníky ryby prodal. 
Pro to pak měl do 1. 1438 s Janem synem Valkounovým 
soudy.*®) Toto se týče bezpochyby těchto Ledeč. Diviš 
z Ledeč byl 1. 1440 na sjezdu Čáslavském.*®) Konečné 
dostaly se Ledce Kateřině z Kunštáíu manželce Jindři- 
cha ze Stráže a po ni 1. 1481 tvrz, dvůr a mlýn Ledce 
Slavatovi z Chlumu, jenž je 1, 1492 ke Kostelci připojil.*^) 


Ves ChotýŠ (nyní v obecné mluvě Chotejš) leží 
nedaleko Kostelce, v osadě Vitícké. Připomíná se již 
1088 v základním listě Vyšehradském.*®) Okolo 1. 1340 

c — 7io\ 1 1/irkA 
lllibCl vca UCJ«liWJ sJfWftt. j Ě-á, 

farář Vitický a Hereš bratr jeho, kteří chtějíce týž svůj 
statek od platu dávaného do kostela Vitického osvobo- 


dili, koupili jiný plat.*) Sice se HereŠ, jenž nosil na 
štítě půl vola, také r. 1402 a 1. 1406 s bratrem Ondře- 
jem připomíná.®) Z potomních držitelů připomínají se 
I. 1436 Ondřej Růže, 1. 1448 Ctibor, který vpadl do Prahy 
a 1. 1450 proti Sasům vytáhl a Dobřan, jenž v 1. 1449 
až :H50 také Sasům odpovídal.^) Ke sklonku téhož 
století patřila část Chotýše k Lipanům a připojena s nimi 
ke JKostelci. Ostatek patřil k Synči. Když se před r. 
1540 bratři Jiří starší a Beneš Mirkové ze Soiopisk 
dělilii, rozdělena tato část Chotýše mezi ně. Část patřila 
pak zase k Synči, a na části Beneš si vyzdvihl tvrz, jestli 
již nisbyla dříve *) Na tvrzi Chetýši Beneš 1. 1561 věnoval 
maniželce Anežce z Rokyc,®) Beneš zemřel ok. 1. 1572 zůsta- 
ví v jiedínou dceru Dorotu vdanou Vratislavovou. Tato 
prodlala I. 1578 dvůr poplužný v Chotýši Dorotě Mirkové 
z Pe.trovce a na Synči.®) Tato ovdověvši vdaJa se po druhé, 
zemřela 1. 1598 a pohřbena ve Viticích.'^) Dédic její 
Viktor yn Hradecký z Bukovna prodal Chotýš ještě téhož 
roku Janovi Zikmundovi Mirkovi z Soiopisk a na Synči.®) 
Od té doby patřila tato část k Synči a 1. 1623 připo- 
jena ke Kostelci. 

♦ 

Ves Dobré pole jest v osadě Vitické. Za starých 
dob byla tvrz a Dobré pole bylo statkem manským. 
Dobré pole se připomíná r. 1350 a bylo tehdá v držení 
Mikuláše Rokycanského.®) L. 1397 psal se odtud Matěj 
a 1. 1405 Jan^'^). L. 1417 patřila tvrz zdejší Janovi 
Holcovi z NemošiCy jenž na ni druhé své manželce Anně 
z Lichtemburka věnoval.**) L. 1437 byl již mrtev a Anna 
byla vdána za Vácslava Mulinu z Chlumu. Tomu po- 
stoupila Anna své véno a Jfan pastorek její mu statek 
Dobré pole dskami dvorskými odevzdal.*®) Mutina tu 
vládjl až do r. 1448 a prodal pak dědičné právo (bez 
věna) Mikuláši Krabici z Veitmile}^) Když polom Mu- 
lina zemřel, zapsala Anna věno své Janovi Hlaváči dot- 
čenému synu svému (1451) a to v dluhu 500 kop. 
Tím se stalo, že měl Hlaváč na statku více, než Krabice. 
Vzniikly o to spory, které konečně ješlé 1. 1451 moc- 
nou výpovědí srovnány. Krabice postoupiv své dědičné 
právo, obdržel za ně 300 kop a za to zanechal na 
statku 12 koní, 20 krav, 2 voly, 200 ovec na rozměš, 
20 sviní, dvě kopy slepic a kuřat, 30 hus, 2 vozy, 2 
pluhy, 2 brány, pánev, tri kádi, čtyři pně včel, obilí, 
senoi, pici.*^) Hlaváč pak zapsal vše svoje jmění Zdislavovi 
z Diobřenic a Janovi Dubánkovi z Duban jako statek 
svěřený*®) a ti pak podrževše jej do roku 1464 po- 
stoupili Dobré pole Dorotě^ dceři Hlaváčové.*®) Tato 
jsouic v mladistvém věku byla vdána za Slavaiu z Chlumu^ 
jemuž téhož roku a dne tvrz Dobré pole s 250 ovcemi 
a 1(> kravami postoupila.*^) Slavata připojil Dobré pole 
ke JKostelci a zjednal si, Že mu bylo 1. 1482 z manství 
propuštěno*®). 

L. 1677 stavení tvrze jeStě ve dvoře na straně vý- 
choilnf stálo. Ještě se jelo do parkánu jejího přes val 
a vodu skrze vrata zděná kroužená; při nich byla •vrát- 
nice na klapačkách v cele se otvírajících €. Do příkopů 
se napouštěla voda z rybníka vesského, sklepu ovčáckého 
a dešťová se napouštěla a odpad měla do rybníka. V tvrzi 
byl2! pc levé strsně klenutá slů dlážděná, k záp^dui stráně 
ratejna, pak kuchyně, komora, kuchyňka, k východní straně 
dvě zděné konicc a dva sklepy. Před rátej nou byly schody 


1) ČČ. M 1827, 3, DD. 16, f. 36, 268, 276. *) Arch- č. 

V 267, DD. 16 f. 353, 366, Kniha Kouřimská (mus.). OZ. 
6 J 10, J 20. *) DZ. 6, K 16 B) DZ. 90 E 17. «) Popis v Pam. 
arch. X V 374. 7j Borový Lib. erect. III 308. ®) Arch. c. k. 

dvorský, Lib. conf. *) Lib erect. Rel. tab, 1 565. **^) DD- 14 
f. 263. **) Rel. tab. II 382—383. *») Reg. II 725, 962. *3) Archív 
OleSnický a Jihlavský. ^*) DD. 14 ř. 242, Lib. erect. XII. 163. 
*®) Stará kniha Pražská. *«) Arch. č. I 266. »’) Rel. tab. II 384. 
*8) Reg. I. 78. *») Vést. Č- akad. VIII č. 3. 


*) Manual kapitolní. ^) Arch. mus. DD. 14. f 260. *)Arch. 
č. III 611, 650 CČM. 1827, 3. 80, Arch. Drážďanský.*) DZ. 6 
A i:3. 6}D Z 14. L 10. «) DZ. 64. M lo. Srhal er Kaurz. 371. 
8) DZ. 12«L 12. ») Arch. Orlický, Tomek DP. 11.431. *«) Bo- 
rový Lib. erect. IV 461, Kniha Kouřim. *‘) DD. 2 str. 149. 
>8) DD. 61 str. 280. **) DD. 61. str. 368. **) DD. 25 f. 16. 117. 

*8) Rel. tab. II. 236. *«J DD. 61, str. 468. *’) DD. 26. f. 38, 

Arc h. č. 111 672. Viz i Rel. tab. I 189. “J DZ. 2. D 29, DD. 
67. JF. 8. 


24 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. Č. L. 


na pavlač v parkáně, na tri strany zhotovené. Nahoře 
byly 4 komory, sklep, kuchyňka, světnice panská, zdě- 
ná komora. V druhém poschodí byl sklep a nad tím 
věž v osmi hran zděná, okolo ni krov v kolo sroubený, 
šindelem pokrytý. 

• 

Ve vsi Lipanech tvrz tak dávno zanikla, že již léta 
1677 nebylo po ní památky. Ltpanšti z Lipan měli 
v^ 16. st. na štítě muže na loďce stojícího a veslujícího; 
Čenik^ jeden z jejich předkfi, měl na pečeti toliko po- 
prsí. Týž byl l. 1360 maršálkem králové, 1. 1380 král. 
purkrabí na Lichnici a zemřel nedlouho potom odkázav 
jmění své Brevnovskému klášteru.^) Jeho příbuzným byl 
Mikeš z Lipan (1380), jenž měl na pečeti jen mužskou 
hlavu. Týž byl jíž 1. 1388 mrtev a dědicem a vykona- 
vatelem jeho posledního pořízení stal se Mikuláš Vrbík 
z Tismic.^) Bližším mu byl synovec Mikeš z Lipan^ syn 
Maršíkův, jenž proto odpor zdvihl. V té při pak se 
stalo rozhodnutí skrze volené opravce. Vrbík postoupil 
Mikšovi tvrze v Lipanech a statků v Močidlníku a Vi- 
ti cích. Nacházíme Míkše potom nejednou v rozličných 
jednáních. L. 1396 učinil nadání kostelu ve Viticích a to 
za otce, děda a jiné předky.^) L. 1415 najal si ves Lipsku 
od opata Skalického a od krále Zikmunda obdržel zá- 
pisem (1421) ves Při stoupím.*^) V pamětech nápotomních 
nejednou se s ním setkáváme. Přečkal hroznou bitvu 
u Lipan (1434) a pád bratrstev Božích. L. 1440 byl na 
sjezdu Čáslavském^) a 1.1 448 zapsal vnuku svému Bohuslavovi 
z Přeboz 4(X) kop na svém manském zboží tvrzi Lipanech, 
dvoru s dvojím popi úžím a vesnicí.*^) Syn jeho Martin 
prodal plat ve Kšelich ke špitálu Brodskému.^) Týž byl 
již l. 1472 mrtev a L*pany spravoval nejstarší syn Mikeš, 
jenž tehdá dvě louky u Vicic a Raténic odprodal.^®) 
L. 1475 byl již dílným od bratří dostav za díl části 
Močidlníka, Vitíc a Kšel, potom se oddělili Milota 
a Bohuše vzavše díly v Lipanech a Močidlníku. Mlad- 
ším bratřím zůstala Lipanská tvrz. První tři záhy pro- 
dali svoje díly a jménem mladších bratří prodali 
Milota a Vácslav bratr jeho tvrz Slavatovi z Chlumu 
(1480) Ten skoupil také ostatní části a dosáhl toho, 

Xa. K«rl<r T inoMv 1 1 \ ^ ACkO 

llltJ «« 1.1.1(4110 VV 1 VFpUO 1.011 Jf.. J Ad 

připojil je ke Kostelci. 


Ves Syneč ležící u Kostelce v osadě Vitické byla 
1. 1235 sídlem Zdeslavovýtn a 1. 1295 Luckovým}^) Léta 
1316 se připomínají Chval a Vlk odtudž.^®) Na tvrzi 
seděl /V/r, jenž před r. 1384 zemřel zůstaviv nezleti- 
lého syna Petra}*') L. 1446 připomíná se Vaněk ze Synče 
a l. 1450 Mirek odtudž.’®) Tento byl předkem Mírků 
ze Solopisk. Z rodu tohoto následoval v 1. 1527 — 1531 
yan Mirek }^) KdyŽ tento zemřel, synové jeho ^iřik starší 
a Beneš se dělili. Onen vzal Syneč s podíly v několika 
vesnicích, tento podíly vesnic, z nichž učinil statek Cho- 
týšský.^^) Jiřík zemřel před r. 1551 zůstaviv nezletilého 
syna Jana, jemuž byl strýc Beneš po několik let po- 
ručníkem. Jan ujal potom Syneč, ale zemřel již 1. 1571 
a pohřben ve Viticích. Z Doroty z Petro vce manželky 
zůstavil syny Jiříka a Jana Zikmunda, Ti jsouce ne- 
zletilí byli až do r. 1590 pod poručenstvím mateře.^®) 
Jiří ujal se potom statku, ale pustil jej bratru a stal se 
pánem na Piaňanech. Jan maje účastenství ve vzpouře 

*) Zlatá kniha v Kostelci. *) Glafey Anecd. Arch Břev- 
novský. *) Borový, Lib. erect. III 308 Arch. c. k. dvorský. 

Lib. erect- XII. •) Arch. Orlický a kapitulní. Arch. č.J. 
256. 8) DD. 25. f- 18. ») Rel.tab. II 346. DD. 61. str. 601. 
») Rel. tab- 11.382—383 > 2 ) Rgg I, 409- II. 725. **) Tab. vet. 
3, 4. »*) Lib. erect XIII. a 2 '^J Knihy Pražské, DD. 61. str. 
368. *®) Knihy Kutnohorské, Reg. kom. s. DZ 6. A 13. 
18) DZ. 26, D 17. 


propadl svůj statek SyneČ, kterýž 1. 1623 prodán Kar- 
lovi z Uchtenšteina a připojen ke Kostelci.^) 

• 

Kde je nyní Chrastský dvůr u Přistioupimě, bývala 
ves Chrast, kterou držel Bohunik Hájek z Chrastu (1358). 
Jeho syn Liiolt obdržel 1. 1360 vsi Chrast, Dobrouvodu, 
Lažany, Štilice a Kozo jedy od císaře Karla jako zboží 
manské-^) Od 15 st, byly tu asi dva statky, ne-li více. 
Ten statek, na němž vznikla tvrz s větším dvorem, držel 
Vykéř z Myšlina, jenž jej 1. 1408 dvěma sťidlákům a mly- 
náři pod plat prodal.®) Plat ten na třech člověčích pak 
prodán; dostal se 1. 1425 Vácslavovi z Klenového a 1. 
1436 od něho Janovi z Kozojed, a 1448 Pavlovi ze Ždáru, 
Ten prodav plat na mlýně ostatek svedl na větší dvůr 
a tuším také založil tvrz.®) Od r. 1453 držel týž statek 
Mikuláš Krabice z V eitmile a od té dctby se tu tvrz 
připomíná. Tu koupil I. 1459 Jan KaČice z Konic od 
Vácslava Krabice a seděl tu až do své Simrti. Jednoho 
syna odbyl 50 kopami a druzí Zdeněk a Chval zdědivše 
tvrz prodali ji 1505 Janovi z Landštetna}) Držen od- 
tud týž statek k Tuchorazi. Co tu bylo manského, pro- 
pustil cis. Maxim ilián (1575) z manstvi^^) a připojeno 
i s Tuchorazi ke Kostelci. Kromě toho zůstal tu bý- 
valý dvůr menši, též manský, který přikoupen 1. 1683 
ke Kostelci, Též tu byli hamfeslní dvorové od vrch- 
nosti Koste lecké vysazení, což vše pak připojeno ke 
Kostelci a svedeno na jediný dvůr.^) 

« 

Nedaleko Českého Brodu jest ves Liblice, na je- 
jímž místě ode dávna tvrz, dvůr a ves bývaly. Liblice 
byly statkem napřed biskupův a pak arcibiskupův. Arnošt 
arcibiskup tu 1. 1344 přebýval,®) V držení arcibiskupů 
zůstávaly až do r. 1420 neb 1421. Kdo je potom uchvá- 
til, není známo, ale v prostřed 15. století držel je Jan 
Sádlo ze Smilkova Král Jiří zapsal Liblice (1461) Ja- 
novi Parduscvi z Vrátková,^ Janovi z Trojanovic a Ši- 
monovi ze Stráémce. První z nich potom :semřel a ostat- 
ní dva postoupili Liblice (1472) Janové- ze Strážnice, 
jenž je držel ještě 1. 1496 maje časiá jednání se sousedy.®) 
Po něm následovala sestra Anna, která všechnu spra- 
vedlnost svou 1. 1507 na Zikmunda a Petra bratři 
z Trojanovic převedla.*®) Tito prodali Liblice ještě toho 
roku Vácslavovi a Janovi bratřím BradiiČúm z Touše- 
né. Tito měli kromě toho ves Zelence a když se léta 
1508 dělili, dostal tento Zelence a onen ILiblice.^*) Vác- 
slav založil při Liblicích nový rybník (IfilO), ale neměl 
dědiců. Liblice se dostaly proto Anně, dceři Janově, 
která 1. 1523 majestát na doplnění let obdržela a vdavši 
se ok. 1. 1527 za Jiříka Vachtla z Pcintenova, jemu 
Liblice, avšak teprve po smrti své zapsala.*®) 

Vachtl byl od té doby jako pravým držitelem Li- 
blic. Král Ferdinand mu na nich (1530) sto kop při- 
psal.*®) L. 1541 prodali dotčení manželé zboží Liblické 
Janovi Vrběanskému z Velišova do sísdmi let, ale 
po odevzdání statku Vrbčanský neplatil a vznikly 
z toho soudy. Mezi tím Jiřík zemřel a /mna jsouc po- 
ručníci uvázala se proto 1. 1543 v Libllice.*®) Synové 
Zdeněk, Jáchym, Jan Jiří dosáhli před r. 1556 let svých 
a Mikuláš bratr jich byl ještě nezletilý. Při děleni ob- 
drželi první dva Liblice a ostatní Srarkoiice.*®) Jáchym 
držel později Liblice sám a zastavil je na nějaký čas 


*) Bílek, Děje konf *) Arch. gub. Glafey Anecd. *) Acta 
jud na desce. *) Dsky dvorské. ®) Tamže. *) DZ. 18. O. 19. 
’) Dsky dvorské. Zlatá kniha. *) Borový. Lili. erect. III 316. 
®)Arch. českobrodský, Rel. tab. I 2 JI, II 392. *®) Aich.nius. 

**) Arch. Českobrodský. **) Arch. c, k- dvorský a českobrod- 
ský. tó) Arch. gub. >*) DZ. 43. G 9. «) DZ. 12. H 24. 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n Č. L. 


25 


Jiříkovi staršímu Otovi z Losu.^) Za drženi tohoto 
učiněn I. 1570 pokus o vyplacení Liblic a Jiří o to od 
král. prokurátora obeslán, ale odloženo toho do r. 1573 
a druhé obeslání také neprovedeno, poněvadž. obeslaný 
zemřel.*) Tedy 1. 1576 obesláni V doslav a Adam bra- 
tří Otové a ]an^ strýc jich, ale nežli přišlo ke slyšení 
pře, Jáchym Vachtl Liblice vyplatil a na sebe převedl, 
Tedy opakováno obesláni naft ještě t. r. Kromě toho 
prodala komora zboŽf Liblické dědičně Jaroslavovi ze 
Smiřic (1576) a zůstavila mu čekati, až se jich proku- 
rátor dosoudí.*) Avšak nežli ke slyšeni pře přišlo, po- 
stoupil Jáchym právo své zápisné svému zeti Petrovi 
Šturmovi z Hyršfeldu (1579). Šturm pak měl Liblice 
do r. 1583 a koupi v 1. 1580 ještě nějaké role prodal 
Liblice obci města Českého Brodu. T. r. (1583) koupili 
také Brodští nápravnický dvůr v Liblicich, který měl 
posud Jaroslav Smiřický.*) Tvrz Liblická byla v drženi 
Brodských až do nešťastného roku 1623. Tu jim statky 
všechny v^aty a Šmahem prodány Karlovi z Lichten- 
teina.^) 

Liblice zůstaly příslušenstvím zámku Kostelce. L. 
1677 stálo ve dvoře u vrat ještě stavení, kdež tvrz bý- 
vala, obsahujíc! síni, dva sklepy, zděnou kuchyni, kle- 
nutou světnici a nad tím špejchar krovem náležité při- 
krytý.®) 

« 

Ve vsi Tismicich stávala tvrz na ostrohu k říčce 
se sklánějícím severovýchodně od fary. V starších do- 
bách byly též takovou ne- li lepší pevností mocné věže 
zdejšího kostela. Zdeslav z Tismic připomíná se nejed- 
nou v I. 1295—1320 a s ním I. 1305 také Mikuláš.’) 
L. 1342 držel Tismice Bohuněk Hájek erbu hrábě.®) 
Týž měl již 1. 1358 syna zrostlého Rošlka.®) Proto není 
Jisto, je-li totožný s Bohunkem Hájkem, jenž v 1. 1370- 
1371 vedle bratří svých přel se s klášterem Sedleckým 

0 les Kozí hřbet, ^®)1. 1378 od Kunše faráře Teti nského 
plat na Tismicich vykoupil a ještě 1. 1388 žil.^^) Tismice 
prodal Mikuláši pocházejícímu z Lipan, jenž se stal 
předkem Vrátků z Tismic. Mikuláš nazývá se tak již léta 
1386.*®) Jako dědic Mikuláše z Lipan jeho rozkázáním 
zřídil kaplanstvl ve Viticích (1388) a 1. 1399 věrné 
držel s králem Vácslavem proti jednotě panské.**) Léta 
1405 daroval kostelu zdejšímu plat v Mrzkách a za plat 
2. kop posud dávaný slíbil dávati desátek žita, pšenice, 
ječmene, ovsa a hrachu.*'*) Bylť pán pobožný, od pána 
Boha na statcích pozemských požehnaný. L. 1406 ženě 
se s Markétou z Navarova příbuznou obdržel dispens 
z Říma*®) a to jest také poslední pamět o něm. 

Jan Vrbik z Tismic^ syn snad Mikulášův, připomíná 
se teprve 1. 1414 podávaje faráře ke zdejšímu kostelu. 
Jako jeho otec byl i on nábožný a dobročinný. Když 
mniši Kartouzští utíkali z Prahy (1419), poskytl jim pří- 
střeší na své tvrzi Tismické.**) Pomáhal také králi Zik- 
mundovi, jenž mu 1. 1420 ves Vykaň zapsal.*’) Jak se 
zdá, byl již 1. 1434 mrtev, neb tehdá se připomíná Mi- 
kuláš Vrbikf ale i ten byl již 1. 1452 mrtev, zůstaviv 
vdovu Anežku ze Stráže.*®) Od r. 1453 vyskytuje se 
jiný Mikuláš^ tuším syn. Týž 1. 1470 zřizoval pole 
v kraji Kouřimském proti nepřátelům a žil ještě 1. 1492, 
kdež dokončil při u soudu zemského.*®) Jeho synem 
tuším byl Vilem Vrbik, jenž I. 1504 Tismice Jindřichovi 

*) DZ. 68. N4. *) Rcg. kom s. *j Arch. gub. *) Arch. 
Českobrodský. Bílek, Děje konf. ") Zlatá kniha v Kostelci. 

Reg. 11 725, Paprocký o st. pan. 22 1, Tab- vet. 176, 207, 
233. Reg IV 477. ®) Arch. gub. *“) Arch. Orlický. “) Borový, 
Lib. erect. II 147. Arch. Dmiď **) Tadra. Acta jud. II 392. 

**) Borový, Lib. erect. III 308, Arch. č. I61. **) Lib. erect. 
VII. 30 «) Lib erect. VII 178. *») Tomek DP. IV 40. ”) Arch. 
ě. I 600. *8) Arch. Č. III 609. Kod. Talmberský. Arch. č. 

1 501, Rel. tab. 1 196. 


z Kostelce prodal, ale ještě t. r. postoupil jich Jindřich 
V ácslavovi a Janovi synům Vilémovým a Barboře ma- 
teři jich.*) Za nich zřízena (1506) dvířka do dvora a 
od nich bezpochyby pochází pěkný erb Vrbíkovský na 
kostele zdejším. Vácslav zemřel před r. 1510 a Jan 
s mateři Barborou (Vilém ještě žil) prodal Tismice (1512) 
obci města Českého Brodu.^) 

Brodští drželi Tismice až do nešťastného r. 1547. 
ve kterém o své jmění přišli. Mezi statky, které jim 
navráceny byly, nenacházely se Tismice, Drženy až do r, 
1557 ke království a pak Arnoštovi z lchtryc}) 

Tento byl hejtmanem na Poděbradech a držel Tismice 
necelých 20 let. Synové zůstali po něm Adam, Jan 
a Bedřich I. 1578 společní držitelé Tismic.^) Adam ujav 
Tismice prodal je Karlovi Zárubovi zHustiřan, 

jenž však téhož statku nepodržel, nýbrž si jej (1596) 
s Albrechtem Bryknarem z Brukšteina na statek Seč 
vyměnil.®) Od tohoto koupil Tismice léta 1599 Marek 
Józe/ měštěnín Staroměstský a předek Voříkovských 
z Kunratic. Neměv jich dlouho prodal je 1. 1603 obci města 
Českého Brodu k záduší.*) Přes to, že byl to zádušní sta- 
tek, zabrán léta 1623 a s ostatním městským statkem 
prodán Karlovi z Lichtenšteina, jenž jej ke Kostelci 
připojil,’) L. 1677 byly z tvrze jen zbytky, které se 
takto popisuji: Po poledni straně dvora jest zeď až 

k n. staré ratejně a potom k bráně, do kteréž se přes 
most dřevěný a přes val i po mostě zdvihacím jezdí- 
valo, za třicet šáhův. Opět po levé ruce zdi bořené a 
místo, kde ratejna bývala, parkán dlážděný a potom 
okolo něho dostatek sklepů v podzemních, svrchních, 
pokojňv, vězení atd rumem zasypaných, což předešlých 
let tvrze bývala.*) 

» 

Ve Vrátkově nedaleko Tismic tvrze nebývalo. 
Co se za zbytky tvrze pokládalo, byly zbytky dvora. 
Tak již bylo 1. 1677. 

« 

V osadě Plaftanské jest ves Přehozy, kdež jest 
panský dvůr. Při něm stávala tvrz, po níž není potuchy. 
Neb již 1. 1677 byly všechny její zdi rozvaleny kromě 
kudy se do vsi jezdilo, most na dvou zděných klenutích 
zůstal.®) K. r. 1318 dovídáme se, že měl Oldřich z Bošílce 
Přehozy ve věnné zástavě.*®) Asi 1. 1397 koupil Přehoze 
Hroch z Cerhemc a psal se odtud z Přehoz.**) Jan z Pře- 
hoz prodal I. 1437 dvůr v Lošánkách a byl 1. 1440 na 
sjezdu Čáslavském,*®) Hroch z Přehoz byl 1. 1448 s těmi, 
kteří vpadli do Prahy.**) 

V polovici téhož století dostaly se Přebozy Mikuláši 
z Zásmuk. Držel je již 1. 1450*^) a v potomních letech 
tu a v okolí zastavoval platy.*®) Žil ještě 1459, avšak 
1. 1462 byl JÍŽ mrtev.*®) V držení Přehoz vyskytuje se 
po něm Jan, jeho syn tuším nejstarší a to od r. 1464, 
kdež se připomíná jako svědek. L. 1465 začal se za- 
stavováním.*’) V pamětech tehdejších vyskytuje se ně- 
kolikráte a to naposled 1. 1493. Již 1. 1498 vyskytuje 
se v držení Přehoz Mikuláš Přebozský z Zásmuk tuším 
jeho syn.*®) Týž se v pamětech často připomíná až do 
r. 1523. Tehdá udělal v Kouřimi výtržnost, pročež 
Kouřimští kázavše na poplach zvoní ti brány zavřeli a 
Mikuláše jatého do šatlavy vsadili.*®) Zemřel 1. 1540. 
Po něm následoval syn Zikmund, jenž také natropil 

*) DZ. 3. K 18, 84. B 18. »l DZ. 3. K 18. «) DZ. 13. A 
2 *) Arch. v Českém Brodě. &) DZ. 167. A 16, 171 O 4. 
«) DZ. 173. O 3, 131. N 7. Bílek, Děje konf 1041. 8) zlatá 
kniha. ®) Zlatá kniha v Kostelci. Tab. vet. 247, 284, 
285 1*) DD. 14. f. 247. ») Rel. tab. II 181, Arch. č. I 266. 

*8) ČČM. 1827, 3, 79. ■*) DD. str 380, Arch. č. V 267. *6) Rel. 
tab. II 266, 272, 283, 293. *«) Rel. tab. II 316. **) Arch Ko- 
línský. Rel tab II 339. •«) Rel. tab. II 459, 498. »»} Arch. 
mus. Reg. k. s. 


4 


26 


TVRZE V OKOLÍ KOSTELCE n. C. L 


dosti výtržností v Kouřimi při jarmarcích a v hospo- 
dách.*) Zemřel asi okolo 1. 1570, ve kterém se již 
Jiřik pánem na Přebozich nazývá.*) Byl to tuším syn 
Zikmundův, jenž záhy zahynul; neb nachází se k 1, 1572 
pamét, že soud zemský dal poručenství nad sirotky 
Zikmundovými Vácslavovi Nečamskému z Minic.®) Ale 
1. 1582 Mikuláš syn Jindřichův a tedy bezpochyby 
vnuk Zikmundův ujal statek Přebozský, na němž s man- 
želkou Kateřinou ze Šanova do smrti seděl.*) Zemřel 
1. 1612 na boží hod vánoční a pohrben v Zabonosích,^) 
Syn jeho Mikuláš Karel byl marnotratný a nebyl s to 
mateři své to vyplatili, co jí náleželo; proto se uvá- 
zala v statek Přebozský a postoupila ho 1. 1614 Jiříkovi 
Mirkovi ze Solopisk na Plafianech.®) Takovým způsobem 
připojeny Přehozy ke Plafianům a s nimi 1. 1623 ke 
Kostelci. 

♦ 

V Klučově byla tvrz neb později zámek, jenž 
1. 1782 pro vetchost zbořen tak, že zbylo jen tvrziště,"^) 
Klučov jest starým statkem vladyčfm, jejž drželi 
1. 1250 Oldřich a 1. 1295 JakuŠ^ Jindřich a Jan}) 
V bouřlivém roce 1318 seděli tu Hrabiše dvoření n 
králův s Bohuslavou z Kováme manželkou a Ctibor; 
před tím tu mívala Soběslava dvůr a část vsi.®) Následu- 
jící držitelé bylí erbu jakéhosi ptáka stojícího (holubice?), 
zejména Pešek, jenž se v 1. 1354 — 1372 jako svědek 
a mocný opravce a držitel Přišimas, Poríčan, Nehvizd, 
Jiren a Mukařova připomíná. Po r. 1372 zemřel.*®) Synové 
jeho Mikuláš a Štěpán se s ním od r. 1358 v pamě- 
tech nejednou připomínají. Onen jak se zdá se od 
bratra oddělil a seděl 1. 1380 na Tehově, pak 1380 až 
1383 na Nehvizdech a 1. 1389 na Jirnech.**) Štěpán 
dlouho otce nepřečkav zemřel 1. 1380, dne 27. října 
a pohřben v Sadské,**) 

Petr jeden z potomkův těchto bratří seděl v 1. 1388 
až 1419 na Tuchorazi. Druhým byl Jan, jenž se od r.l389 
často připomíná.*®) Až do r. 1416 podával kněze do 
Poříčan a tedy v těch dobách také Klučov držel. L 1399 
stál s králem proti panské jednotě**) a připomíná se 
velmi často v následujících pamětech. Jmění své nemalé 
prohospodařil prodav ho mnoho a naposled i Klučov; 
uchýlil se 1. 1418 na Škvorec a tu ještě 1. 1419 žil.*®) 
L. 1418 byl syn jeho Vácslav již při letech a padl 
1420 dne 1. listopadu u Vyšehradu.*®) Druhý syn Olbram 
seděl ještě 1. 1440 — 1453 na Mléko vících. Štěpán 
z Klučová seděl 1. 1411 na Žheřích a 1. 1416 žalovali 
naň Kouřimští, že bral po silnicích. 

Jak řečeno prodal Jan Klučov a to v 1. 1416- 1418. 
Pánem statku byl 1. 1419 Mikeš DivúČek z JemništČ, 
jenž tehdá kněze do Lstiboře podával.*^) V tu chvíli, kde 
syn předešlého pána u Vyšehradu vykrvácel, dal se prý 
Mikeš na hanebný útěk.*®) Zdá se, že již tehdá Klučová 
neměl a že jej prodal Vilémovi z Konic, jenž ještě 
v prosinci 1. 1420 s králem Zikmundem držel, ale 1. 1421 
od vítězné strany pod obojí donucen byl, aby se dal 
na jejich stranu.*®) Týž se psávafr v následujících letech 
obyčejné z Konic a z Klučová, ale seděl na hradě 
Kamýku, který 1. 1431 koupil. Byl již velmi starý muž, 
když 1. 1478 svá zboží Petrovi ze Lstiboře (tuším se- 


*) DaČický 1 104, Reg. kom soudu. Reg. kom. soudu. 3) DZ. 
17. L 9. DZ 21. J 29, 128. L 17. Method. XIV 62. «) DZ. 
188. A19- ’^)PopisjehoPam arch. XV 371.®) Reg II 725, il63. 

Tab. vet. 25, 300. >®) Lib, conf Arch. Orlický a gub. Hynek 
z Klučová rodu neznámého držel od r. 1358 Sto linky, syn 
jeho Hynek stal se v I. 1371 kanovníkem Pražským a v 1 
1374—1380 byl děkanem. Vácslav Kluk seděl 1398— 1401 na 
Stolinkách. **) Lib. conf. Náhrobek tamže. *®) Arch. c. k. 
dvorský. **) Arch.Č.161 *5| Lib. conf. ‘®) Knihy mést. Pražské 
Font. r Boh. V 441. Lib, conf *®) Palacký III 1. 421. 
») Arch. č. H 183, III 30C. 


střenci) vzdal.*) Tento psal se za svého živobytí KIu- 
čovským, ale potomci jeho vždy Kamýtskými ze Lstiboře, 
Klučov držel až do smrti a 1. 1495 patřil jeho sirotkům.*) 
Z těch jeden Vilém (f 1551) později dostal Kamýk. 
Druhým byl Jan, který se l. 1507 pánem na Klučově 
nazývá,®) avšak nebyl samotným pánem. L. 1540 pro- 
dali Mikuláš z Drašovic a Jan ze Lstiboře tvrz Klučov 
se vším statkem Michalovi Slavatovi z Chlumu S) Ten 
odkázal Klučov (1533) manželce své Eušce zeSovince, 
ale jen do života jejího. Tím se stalo, že když Eliška 
asi 1. 1540 zemřela,®) zboží Klučovské na dědice Mi- 
chalova spadlo a pak připojeno ke Kostelci. Kostelecká 
vrchnost dlouho zdejší tvrz v dobrém stavu udržovala, 
ale již 1. 1661 byla spustlá. Příkop všechen byl zarostlý 
rákosím, střecha dílem cihelná, dílem šindelová byla 
zlá, místnosti klenuté byly pusté a v žádné z hořejších 
světnic (kromě jedné) se bydleti nemohlo.®) Jak lze 
soudili ze starých popísův, byl zámek do čtverhranu 
založen. Do ného se šlo dvakráte po zvoditém mostě. 
Na dvore bylo podloubí klenuté na 4 sloupcích z ka- 
mene tesaných a také nad ním klenutá pavlač. Na pa- 
vlači byla mřížka od země až k vrchu malovaná s erby 
pp. ze Smiřic. Za ní stávala postel letního času pro 
odpočinutí a pro poslouchání slavíčkův.'^) 

» 

V Cerhenkách stála ještě I. 1677 pustá tvrz obsa- 
hující pod střechou v přízemí světnici, sklep, kuchyni, 
pekárnu, studnici, nad tím pavlače, dlážděnou síň, pokoj, 
komory a světnici.®) L. 1391 byly v Cerhenkách dva 
dvory Čeňka a Mikuláše?) Onen připomíná se ještě 
1. 1407. L. 1415 měl jeden dvůr Jan Vrbik z Tismic 
a druhý Ctibor z Cerhenek, jenž na něm manželce Žofee 
věnoval.*®) Od r 1436 připomíná se několikráte Jindřich 
Koba z Cerhenek}^) L 1452 věnoval na Cerhenkách 
Kateřině manželce^^) a zemřel nedlouho potom i se synem 
svým Prockem. O jeho pozůstalost vedeny v I. 1457 
spory mezi těmi, kteří si odúmrC vyprosili, a těmi, 
kteri si právo k Cerhenkám pokládali. Smirnou smlouvou 
dosáhl téhož statku a tvrze, která se poprvé připomíná, 
(1463), Jan z BřištČ^^) a ten tu ještě 1. 1483 seděl.i*) 

Od r. 1523 byl držitelem Ondřej MoČik z Konic 
a žil ještě 1. 1533 maje spory s vrchností Cerhenskoy, 
která část Cerhenek držela.*^) Synové jeho byli Matouš, 
Jakub a Jiřik. Matouš obnovil 1. 1543 věno macechy 
své Markéty z Černožic, ale, jak se zdá, krátký čas po- 
tom zemřel. L 1551 drželi Cerhenky jen Jakub a Jiří.*®) 
Onen odemřel a tento zavražděn na Fidrholci od Ja- 
kuba Bazického ze Vchynic.*^) Ze vší rodiny žila jediná 
Anna Razická z Konic, sestra zemřelých, a ta prodala 
Cerhenky (1566) Vilémovi Muckkovi z Buková, purk- 
rabí na Karlšteiné.*®) Následující změny majitelů nejsou 
nám dostatečně známy L 1574 držel Cerhenky Vilém 
Pětipeský z Krásného Dvorcé^), Později dostaly se Ada- 
movi Slavatovi z Chlumu^ jenž je pak prodal. Kupcem 
byl Vilém Blanický z Blaníce, poslední toho starožit- 
ného rodu, jenž 1. 1584 dne 5. listopadu zemřel a 
s pečetí i mečem v kostele Skramnickém pochován 
byl.*®) Cerhenky byl před svou smrtí zapsal Mikuláši 
staršímu Hlaváčovi z Vojenic na Chvalovicích. Tento 
zemřel na konci téhož*^) století, zůstaví v syny Jindřicha 
a Karla, Onen ujav Cerhenky držel je až do r. 1623; 

*) DD. 5 str. 370. *) Rel. tab. I 2 11. *) Arch. v Českém 
Brodě. *) DZ. 2. E 12. ® DZ. 2. H 25, 3. B 14. 6) DZ 28. N 
21- ’) Zlatá kniha. ®) Zlatá kniha v Kostelci. ®) DD‘ 13’ f. 
203. 14 f. 261. *®) Rel. tab. II 122. «) DD 61 str. 383, Rel. 
tab. II 162, 188, 190. '*) Rel tab. 226. •*) DD 16 str. 361, 

^*) Bernau. Plaňany 1 7. *®) Reg. kom. soudu *®) DZ. 4, J 12, 
250. M 24. 1^) Reg. kom. s. »®J DZ. 15. L 24. *®) Arch v Mar- 
šovicích. *®) Schaller. Kaurz. 266. **) DZm. 235 N 3 Viz i 24 
B 15. 


27 


TVRZE V OKOLÍ KOSTIÍLCE n. C. L. 


drisitei, nelze shledali, ovšem tak se zdá o Heřmanovi 
z Tehova (1347-1353) z rodu pánův z Říčan Patrony 
zdejšího farního kostela byli 1. 1368 Oldřich a Ota 
bratři a 1. 1380 Mikuláš z Klučová^) avšak 1. 1399 
driíel Tehov král Vácslav sám, an tehdá žaloval na 
Jiříka probošta Pražského, že mu v Tehově škoda učinil.®) 
Také té doby asi držel Beneš z Choustnlka nějaké zboží 
v Tehově s lesy, kteréž prodal Bohunkovi Puklicí.^) 
Nedlouho potom dostal se Tehov v držení Kašpara 
Čo.tra Pražského a ten postoupil zdejší hrad s několika 
vesmicemi (1407) klášteru Karlovskénm, začež Bašt a 
Pniče, plat v Čacho vících a hotové peníze obdržel.^) 
Klášter zůstal v nerušeném drženi Tehova až do 
r. 1420. Kdo jej potom uchvátil, neni známo; později 
byli pánem jeho Jan Roháč z Dubé snad již 1. 1427, 
když tu byl purkrabí Bolek^), 
jistě však 1. 1432, když tu 
byl purkrabí Oldřich z Říčan, 
a také 1. 1433.^) Císař Zikmund 
zastavil Tehov (1436) Janovi 
Kamarétovi z Žirovnice^) To- 
hoto nástupce Zbyněk (asi 
1445) postoupil Tehova 
chovi z Miletinka a tento před 
r. 1454 Zdeňkovi Kostkovi 
z Postupic, Kostkové tu vládli 
dlouho a tu tuším vždy ten, 
který držel Komorní Hrádek. 
L. 15>*9 obeslal klášter Kar- 
lovský Zdenka Kostku ž^Po- 
stupic o výplatu zboží Tehov- 
ského, ale úmysl jeho nestal 
se skutkem, poněi^adž měl 
Zdenek na své zápisné statky 
majestát, že jeden bez dru- 
hého nemůže býti splacován.®) 
L. 1513 prodal VHětn Kostka 
za sebe a mladší své bratry 
zboží Tehovské Michalovi 
Slavatovi z Chlumu^ jenž je 
k Černému Kostelci připojil.'^) 
Rozdíl byl jen ten. Že Kostelec 
byl statkem zpupným a Tehov 
zápisným. Když však Diviš 
Slavata 1. 1547 oboje propadP^) 
a král Ferdinand potom Kostelec prodal, koupen Tehov 
s ostatními vesnicemi za statek dědičný. Hrad ztratil 
po 1454 důležitost svou; připomíná se ještě v 16. st. 
jako tvrz, ale když 1. 1677 urbář Kostelecký byl spisován, 
ani o této se nevědělo. 

* 

Ve vsi Konojedech spatřoval se 1.1677 » jeden 
pustý hrad v způsob čtyřhranaté věže a okolo něho 
zbořený val«.’®) Pevné toto stavení asi ve 14. století 
zahožené přetrvalo několik století bez oprav. Patrony 
zdc^jšího farního kostela byli 1386 Vácslav Svach^ ko- 
žíšiiík z Prahy, 1402 Mikuláš Vrbik z Tismic a 1415 
J^an odtudž.^®) V 16. století patřila celá ves ke Ko- 
stelci; tvrz byla tedy asi 200 let neobydlena, když 
ieŠItě stála. 



Tuchoraz, půdorys síně v druhém poschodí. 


Lehdá mu pro účastenství ve vzpouře vzaty a prodány 
Karlovi z LichtenŠteína, jenž je ke Kostelci připojil.®) 

« 

Jihozápadně od Českého Brodu a v lese pod sil- 
nici z Mrzek do Doubravčic běžící jsou známky bývalé 
vai Dolanek, zejména takové, z nichž by ac mohlo 
hádati na tvrz a dvůr. 

Dolanky patřily až do r. 1360 Litoltovi Hájkovi 
z Chrástu a koupeny t. r. pro Skalický klášter?) Po 
r. 1420 uchváceny od světských a drženy dlouho (1454 
až 1564) ke Chroustoklatům®). Jest tedy víře podobno, 
že za dob klášterních tu bylo panské hospodářství, jež 
v 16 st. i se vsí zaniklo. 

• 

Horni Střimelice jinak 
i Kostelní leží nedaleko On- 
dřejova nad Hradovými Stři- 
melici. Býval tu farní kostel, 
jehož patronem byl 1. 1359 
Procek Kolovrat ze Střimelic?) 

Domníváme se, že Štěpán ze 
Siřimelic^ který se v 1. 1379 
s bratrem Albertem a 1. 1382 
sám připomíná, byl držitelem 
těchto Střimelic.®) Zároveň se 
připomíná 1. 1380 Ješek Čalin 
1. 1397 z Horních Stři melič 
řečený,^) jehož dědicem byl 
I. 1406 Vácslav a ten se 
také 1.1411 připomíná.'^) Na 
zdejší tvrzi seděl Hroch, jenž 
sem 1. 1402 faráře podával. 

On a Petr králi Zikmundovi 
sloužili, pročež r.l4l8 s nimi 
počet o službu jim povinnou 
učiněn.®) Hroch byl ještě 
1. 1440 na sjezdu Čáslavském 
a zemřel před r. 1454, zůstaviv 
z manželky Machny syny Vác- 
slava a fíernarta. Ti zdědili 
kromě statku otcova také 
zápisy, které svrchu psaný 
Vácslav I. 1420 na í^řanech 
a Jan Střimelický na KbeTé" 
dostal a l. 1460 obdrželi odámrť v Tehově po Při- 
bíkoví ze Střimelic.®) Později nabyl Střimelic Zdeněk 
Kostka z Postupic a prodal je 1. 1493 Prokopovi 
Zajimáčovt z Kunštátu, Tohoto syn Jan prodal 
1. 1527 tvrz, dvůr a ves celou Střimelice s podacím 
Michalovi Slavatovi z Chlumu^'^) a od té doby patřily 
ke Kostelci. V urbáři Kosteleckém (1677) čte se o tvrzi 
této: V té vsi u kostela vynacházejl se zbořeniny ně- 

jakého stavení; vedle lidského domnění pokládá se za 
sbor templářský. 

* 

V starých pamětech rozeznává se Tehov a Te- 
hovec. Do onoho klade se hrad, tedy pevnost, která 
rozměry věŽovaté tvrze přesahuje, a později se tu mluví 
jen Q tvrzí Zdali na něm sídlil (1309), první známý 


Bílek konf, 14,'í. *) Arch. Orlický, Glafey Anecd. 

8) Zbytky reg. král. č. 1668. Kopiář v arch gub. <) Lib. 
conf. Rel. tab, í 458. Borový Lib. erect. 11 IH8. «) DD. 14 
f. 212, manual. v arch. kapit. Borový IV 46l. Rel. tab. II 
84. ®) Lib. conf. Reg. císafská ®) Arch. č. l 256, 543, DD. 
16 f. 272, 274. >0) DZ. 84. C 29. 


1) Reg 11 952, Arch- kapit. a Třeboňský. Lib. conf. 
visilt. 3) DD. 18 ř 138. Jireček Cod. jur. poh. U b. 350. 
8) Rel. tab. II 34. Stará kn. Kouřimská ’) Arch č. III 505 
Toímek Zákl II 222. 8) Arch. č I 524. t| DZ. 2. L 21. >«) DZ 
42, H 24. ») DZ. 46, K 18. *2) Urbář Kostelecký. >S) Lib 
conf 



Konopiště. Pohled se strany západní. 


KONOPIŠTĚ hrad;' 



□nepiště, bývalý hrad, jeden z těch málo hradfiv, založených záhy, které dostaly české 
pojmenování, leží nedaleko od Benešova na návrší, které panuje okolí Široko 
daleko, tak že již z dálky, zejména z jižní strany, lze zříti mohutné stavby zámku, 
který vznikl ze starého hradu. 

Konopiště bývalo přepevným hradem, založeným do nepravidelného obdél- 
níku a objatým hlubokým a (20 m) Širokým příkopem, jehož boky jsou vyzděny; 
tento příkop v 18. st. z části zasypán a na zahrady proměněn. Zfistala ho dobrá 
polovice severní. Jako každý hrad byl přístupný jen zvoditým mostem, ale 1.1725 
vystavěn tu stálý kamenný most. Téhož roku také založil Jan Jozef hrabě z Vrtby, 
tehdá nej v. purkrabě kr. Č. před mostem novou přední bránu, dílo barokového 
slohu na způsob vítězné brány, obsahující oblouk, sloupoví, vlys, řimsu, vŠe 
uměleckého díla a vyčnívající zdivo, na němž byl jeho erb z kamene tesaný. 

Zámek, jak se dnes objevuje, je zbytek z hradu složeného z veliké věže, ze čtyř menších věží®) 
a starého stavení, jež zabíralo východní a jižní stranu. Byla to prvotně soustava věží a hradeb, jako byl ku 

pi. lyiuv, Kc iirauuaiii uyiý piisittveuy uimiy. rvuy& pan nrauuy oOIny pi isLavcuyiiii aoi uu iii ClVrtin uyiy 

zaplněny, přidáno r. 1605 nové stavení a tak vznikl známek obdélný o třech poschodích, příčným stavením 
tak rozdělený, že obsahuje dva dvory, jeden k východu a druhý k západu. R. 1746 pobořeny věže, pokud 
vyčnívaly nad krov, aby zámek dostal kasárnickou spíisobu, a arcikníže Ferdinand, poslední držitel zámku, 
dal tu bourati a přestavovat!. Získána tím nádhera a nikoliv krása. 

Protože přední východní strana zámku aŽ Ik příkopu nesahala, jako vůbec zámek byl objat par- 
kánem nestejně Širokým, zdá se, že byl před ním u nynějšího vjezdu druhý most zvoditý a tedy tři brány 
za sebou, což se srovnává se středověkým opevněním; také je psáno v taxe r. 1669 o dvou mostech, jež se 


*) Pomůckou Bernau Album I 25, Soupis Benešovska. •) Tak v taxe 1671 — 1683 v arch. Třeboňském. 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


29 


zase pokládají v pozdější taxe (1671 — 1683) za jediný. V dotčené spodní straně nad samou branou jest vy- 
soká véé asi 55 m vysoká, do kruhu založená, avšak jižní strana jest povydána do polookrouhlého schodiště, 
jímž se na věž vstupovalo. Ve věži jest hojná sbírka soch n sošek uměleckého díla. 

V předním dvoře nad vjezdem zazděna je mramiorová deska náhrobní z poč. 17. st. odjinud sem 
přenesená, jež má sice svou cenu uměleckou, ale sem se naprosto nehodí. 

Severní strana zámku vybíhá v poloukruh, jímž íse končí příční staveni oba dvory dělící. Zde jest 
v druhém poschodí kaple prvotně posvěcená sv.Jiljí starodávným zpfisobem do diamantová sklenutá pěkného 
díla. V hrubosti zdi jest výklenek okenní, v němž stojí oltář. Ve výklenku postranního okna jest rozvěrací 
oltář z konce 15. st. tuším také odjinud přinesený. Před posledním obnovováním zámku byly v téže kapli 
tři oltáře 1. 1747 od Lazara Widmana vyřezávanéJ) V oratoří vedle kaple je též rozvěrací oltář s obrazem 
sv. Jiří a jinými obrazy vyřezávanými a malovanými a ještě jiné umělecké památky. 

V třetím poschodí severního Štoku jest palác neb velká síň, tu jest veliká sbírka zbraní; před tím 
tu bývalo divadlo. 

Západní část téhož Štoku a západní Štok přistavěny 1. 1605 od Přecha Hodějovského a manželky 
jeho Doroty; týž rok je vytesán na kamenných obrubách oken. Na stropích světnic v té Části vyskytují se 
ozdobné obrazy. Na straně západní jsou v rozích hranaté věiky (jižní jest u zpodu okrouhlá), mezi nimi pak 
jest spodek mohutné věže s přístavbou do poloukruhu, která bývala dříve vysoká, avšak v 18. st. snížena. 
Odtud jest viděti na veliký rybník před zámkem. 

Jižní Štok konči se na jihovýchodním rohu hranatou baštou přistavěnou. V druhém poschodí jest 
velký sál rokokový z 18- století pocházející, vypravený hojnými ozdobami; na stropu malován jest Bacchus 
s hojným prfivodem. V sousedních světnicích jest mnoho ozdobného nábytku. 

Okolí Benešova z části za Sázavou a z části před ní patří válo pánňm z Benešova, jichž praděd 
Beneš pozdější město Benešov založil. Jiný Beneše jenž se připomíná v pamětech od r. 1220, měl 6 synftv, 
Voka{yin-\’m\ Ondřeje (1222—1247), Dobeše, Matouše (\233), Drslava (1226 - 12Z6) di Boberta. Vok 
usadil se na Moravě a potomci Drslavovi byli na Bechyni, Robert byl od r. 1243 opatem na Hradišti 
u Olomouce a zemřel r. 1269. Co měl Ondřej, není známo, snad zfistal na Benešově. Matouš dostav část 


I 



Konopiště. Pohled na jihovýchodní průčelí. 


*) Dva z nich jsou v Benešovském kostele. 



30 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


BeneŠovska stal se předkem pánův z Dubé. Dobeš stav se proboštem Pražským přenesl (prý 1257) mrtvoly 
svých předkův a bratří do Benešova a pohřbil je v kůru kostela, tuším v klášteře, kterýž byl před tím za- 
ložil. Zemřel asi 1. 1261. Benešov dostal se pak potomkům Vokovým, z nichž nej znamenitějším byl Dobei 
z Benešova (nikoliv z Bechyně, jak se psává). Ten byl napřed proboštem Mělnickým, později Pražským (1275), 
pak Vyšehradským (1277) a od sklonku r. 1278 byl biskupem Pražským. Řídiv dobře církev Českou, zemřel 
r. 1296 dne 1. března. Benešov držel a pevnost zdejší r. 1287 na čas králi odevzdal. Bratr jeho Milota 
z Dědic zdědil po něm Benešov a psal se odtud z Benešova. Týž vystavěl 1. 1306 minoritům Benešovským 
refektář, palác, kapitolu a ložnici a zemřel 1. následujícího. 



Konopiště. Půdorys. 


Od pánův z Benešova založeno pak Konopiště a to bud na konci 13. neb počátku 14. století. 
Možná, že se to stalo již Milotou^ jenž 1. 1307 zemřel. Ale spíše se zdá, že založeno teprve Benešem a Do- 
bešem^ jež pokládáme za jeho syny. Nasvědčuje tomu, že jenž byl kanovníkem kostela Pražského, 1. 1311 

ještě se psal z Benešova, když klášteru Benešovskému daroval ves Radikovice, ale 1. 1318 oba se psali 
z Konopiště, když měli soud s Hyncem z Kouta o věci, které mu byly pobrány.*) Jestliže tedy chybně 
nesoudíme, založen Konopištský hrad v 1. 1311 — 1318 a náhodou podržel české jméno, které měla místní 
poloha před jeho založením. Tobiáš pak přečkav Beneše živobytím zapsal hrad Konopiště, městečko Benešov 
a 8 vesnic Zdeslavovi ze Šternberka snad synu ze sestry,*) Král Jan darování to 1. 1327 potvrdil Páni 
ze Šternberka drželi pak Konopiště přes 200 let a počet vesnic, jimž poslední poroučeli, přesahoval půl stovky. 

Zdeslav sedal v 1. 1337 — 1343 na soudě zemském®) a držel tuším také Český Šternberk. Syna 
svého Zdes/ava, pozdějšího držitele Konopiště určil k duchovnímu stavu. Od papeže obdržel mladý pán (1339) 
přípověd na kanovnictví v Praze, ale duchovní stav se mu nelíbil. Obdržev papežské dovolení (1349), aby 
se směl ženiti,^) ujal se s bratřími svými statků v otcovských. Sám dostal Konopiště, bratří jeho Jaroslav 
a Petr polovici Šternberka a Jan Chlumec nad Cidlinou.®) Zdeněk byl v 1. 1352 — 1360 dvorským sudím 
a když bratr jeho Petr zemřel, ujal se syna Albrechta. Když pak tento svou polovici Šternberka císaři v man- 
ství podal (1377), podáno léno i Albertovi i Zdeňkovi.®) Zase pak Zdeněk bez Albertova svolení jako ne- 

h Paprocký o st. pam. 179, Tab. vet. 166, 168. Paprocký o st. pan 179. ®) Arch. II 336 rel. tab. I 408—410, 
*) Reg. Vatikánská. Svědči tak Lib. conf. a j. paměti. <<) Arch. c. k. dvorský. 



KONOPIŠTĚ HRAD. 


31 


dílného strýce nic neřídil na KonopiŠtsku. Tak se i stalo 1. 1379, když daroval plat na cle BeneŠovském 
a mlýně pod Konopištěm klášteru Benešovskému na záduší manželek svých Johanky a Kateřiny.^) Zdeněk 
sedával na soudě dvorském a zemském, naposled na onom l. 1387.^) Již od příštího roku vládl na Konopišti 
Alberty jediný jeho syn, podávaje faráře do Benešova. Od té doby nacházíme jej nejednou v soukromých 
jednáních té doby. Také sedával na soudě zemském. Ok. 1. 1401 vložil mu bratranec jeho Albrecht vŠe 
zboží své ve dsky zemské,®) čímž se stalo, že polovina Šternberka po smrti jeho (ok. I. 1400) spadla na 
Alberta Konopištského. Tento měl purkrabě na Konopišti Ješka z Rachovic a z Tvořešovic (1412: a 1413). 
Tento byl také přítomen jednáni, když Albert 1. 1413 oltářníku v Benešově na jeho vyživeni celý dvorec 
poplužný přidal.^) Bylo to poslední dobrodiní, jež někomiu prokázal, neb nedlouho potom zemřel. Vdova 
jeho Anežka zemřela ok. I. 1418 
v Praze, An synů neměl, dostalo se 
Konopiště strýci jeho PetrGvi, ]^víz. 
byl Synem Zdeslavovým.^) Tento 
vyskytuje se od r. 1414 jako 
patron kostela a oltáře v Bene- 
šově.®} Ok. 1. 1415 oženil se 
s Perchtou z Kravař, jíž věnoval 
t. r.’) S paní touto šlechetnou 
prožil pět šťastných let na svých 
hradech, ale záhy )ej smrt schvá- 
tila. L. 1420 na den VŠech Sva- 
tých nacházel se ve vojště krále 
Zikmunda, když tento útok učinil 
na ležení Pražské, nedbaje rady 
zkušených pánův. Čeští a moravští 
páni postaveni od něho na nej- 
horšl místo; proto také mnozí 
z nich zbiti a mezi nimi byl 
Petr.®) Straně pod obojí byl zu- 
řivý nepřítel, který zajaté bez 
milosti utrácel. 

Perchta vychovávala sirotky 
Petra a Elišku a bydlela na Kono- 
pišti, jež se Šternberkem spra- 
vovala jako poručnice. Když se 
1. 1421 nebezpečenství blížilo 
k oběma hradům, poddala se 
Pražanům, přijala čtyři články 
pražské a slíbila s Pražany býti,^) 
začež se i Mikuláš purkrabě 
zdejší zaručil. Učinila to bezpo- 
chyby s radou nejbližších svých 
strýců, Smila a Alše. Na Kono- 
pišti udál se 1. 1423 sněm kněží 
a mistrů Pražských s kněžlmi 
a mistry Táborskými, na němž se 
M. Příbram a Mik. Biskupec v há- 
dání utkali.^®) L. 1424 poddala se 
pod ochranu Alše ze Šternberka, 
který slíbil vyvadili sirotky ze všech dluhův ale tak, aby mu potom Konopiště a Šternberk byly postoupeny 
ovšem jako poručníku. Perchta i s dětmi měla tu pořád bydleti. Úmluva ta byla namířena proti Smilovi. 
Aleš se zavázal Perchtě pomočen býti, jestli by Smil chtěl na to zboží sáhnouti, ale kdyby se Smil těch 
hradů bud dosoudil neb jich dobyl, měl AleŠ býti propuštěn z této smlouvy.^^) E*řes to zdá se, že Smil byl 
od paní připuštěn za spoluporučníka. Tu zajisté I. 1425 narodila se mu dcera Kuňka, potomní manželka Jiříka 
z Kunštátu.'^) Přcs*to se psala Perchta seděním na Konopišti; 1. 1428 koupila Dubou, již zase 1. 1440 pro- 

Borový Lib- erect. II 159. Arch. č. II 348. *) Lib. erect. XI 114. 4) Mést. mus Praž Lib. erect- Břežan v ge- 
neal. Šternberské. ^Lib. conf. "^lArch. č. 1 146. ®) Staří letop. 41. ®) Arch č. I 149. Jungmann h, l. III č. 355, Jirečkova 
nikovět II 142, Perchta tu méla před r. 1422 purkrabě Myslibora z Brzic (Arch. č. XXVI 116, XXVIII 70). *i)Arch. č. 11 152—153. 
w) Břežan ve vývodu Šternberském. 



Konopiště. Pohled se strany jihozápadní. 


32 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


dala.*) L. 1434 vyslala z Kono- 
piště Jakoubka z Božejo víc, svého 
purkrabě, s vojskem. Týž s ji- 
nými oblehl Ostromeč a bojovali 
u Lipan.®) L. 1443 byl již Petr, 
syn Perchtin, mrtev. Dosáhl ně- 
který rok před tím plných let a 
dskamí zemskými to opatřil, aby 
strýc Aleš dostal Šternberk a 
Zdeněk Konopiště.®) Perchta 
spokojena byvši věnem najala 
si od pp. z Rožemberka (1441) 
Velešln a zemřela 1. 1447. Tělo 
jeji pochováno v klášteře Vyšňo- 
brodském.'*) 

Zdeněk syn Jaroslava Vesel- 
ského (|1420) připomínal se od 
r. 1437 a jako pán KonopiŠtský 
1. 1440. Tehdá svědčil při prodej 
hradu Dubé a s ním Jindřich Ta- 
konin z Neveklova p»urkrabě. (TýŽ 
také 1443.) Životopis jeho vyplňuje 
několik listův české kroniky, ale 
je to Samá faleš, násilí a pláč 
obecného lidu. Lehkomyslný jsa 
napřed horlivě stranil Jiříkovi 
Poděbradskému, ale opustil ho, 
když mu nepovoloval v sobeckých 
jeho žádostech; ač pak potom 
Uherskému králi sloužil, přece jej Škaredými a oplzlými řečmi pomlouval.^) I z katolické strany viněn 
byl, Že koupil nadání kostelní a oloupil sirotky, jichž byl poručníkem.®) Z téže strany viněn, že 

svěřil a poručil jednání o věcech víry mnohým katolíkům, ale lidem lehkým, neumělým, poběhlým 
a zlodějským. Ač byl katolíky vychován, pomáhal Jiřímu Poděbradskému od r. 1448 při všech jeho podni- 
cích, začež učiněn byl nejv. purkrabí. Od krále Ladiskiva obdržel 1. 1450 panství Kostelecké a újezd Vladi- 
slavský,’) Při volbě Jiřího dal mu první svůj hlas a nadšeně jej vítal Jako krále. Příklad jeho nemálo pů- 
sobil na katolické pány rozvážlivé, tak že nejen .se s volbou snesli, nýbrž i byli králi věrnými poddanými. 
Jako přední rada králův měl účastenství v tehdejších bězích veřejných. Od r. 1462 stavěl se proti kom- 
paktátům, jichž papež nepotvrdil; patrně byl přátelský poměr obou neznámým způsobem zkalen, ale od 
r. 1465 nastalo zjevné nepřátelství. Král jsa pán samostatné vůle nechtěl se dát Zdeňkovi do vlleku a Zdeněk 
jsa sobecké povahy zase mínil postavení svého využitkovati k osobním prospěchům. Jeho působením utvo- 
řila se Jednota Zelenohorská. Smír byl sice možný, ale hlavně Zdeňkem v tom překáženo. Když pak násle- 
dovala 1. 1466 papežská kletba, již se Zdeněk nenechal držeti, an také papežem potvrzen byl za vůdce 
katolíků v nastávajícím boji. Za týden po opovědění války (na jaře 1467) obehnal král šest hrsidův Zdeňko- 
vých a stejným způsobem přikročeno k jiným jednot míkům. Ze všech hradů se drželo Konopiště nejdéle. 

Obléhající udělali na konci dubna r. 1467 14 bašt okolo hradu a celé pásmo hradeb, chtíce Jej 
vyležeii, protože střelbou nic proti němu pořídili nemohli. Některá bašta byla prý tak silná jako hrad. Již 
dne 3, května t. r. prosil Zdeněk ze Šternberka Jana z Rožemberka za pomoc.®) Když již KonopiŠtským 
bylo zle, přibyli do Prahy poslové Polského krále, aby sjednali stání mezi stranami a pak smíření s papežem.®) 
Král byl hotov k příměří s pány, ale žádal, aby hradu Konopiště jemu prvé bylo sstoupeno, ježto pro ne 
dostatek spíže měl již vzdáti se na každou hodinu, ale Zdeněk, když mu Poláci v Jihlavě předkládali takový 
návrh, odepřel hrad vydati pravě, že padne li on Jakýmkoli způsobem v moc nepřátelskou, potom ani o po- 
koji aqi o příměří že Jednáno býti nemůže. Činil i Jiné obtíže, ale když novým poselstvím poučen byl, Že 
hrad KonopiŠtský se Již déle držeti nemohl, svolil ke příměří. To bylo umluveno, aby trvalo od 30. listo- 
padu do 25. ledna na ten způsob, že dobývání Konopiště mělo přestátí, ale bašty ponechány býti ve svém 
stavu a na hrad mělo se propouštěli tolik spíže, kolik; jí na každý den pro posádku bylo potřebí. Příměří 
to bylo pak tud prodlouženo aneb nové na jaře učiněno. V měsíci březnu přijel Zdeněk Kostka do Bene- 

*) Arch č. I 154, DD. 25 f. 212 — 213. sj Bartošek. ®) Břežan. *) Millauer H. K. Břežan. ®) Arch. kapitulní. ®) Dialog 
Rabšteináv. ’) Purkrabě na Konopišti byli 1454 Jan z Březí a 1468 nějaký Břistský (Arch. Třeboňský 28). Dsky dvorské 26 str. 51. 

Arch. ě. VÍI 278. Palacký IV b. 415 a t. d. Staří letop. 185, 186. 



KONOPIŠTĚ HB.AD. 


33 


Šova a poslav pro purkrabě Markvarta z Královic žádal na něm, aby mu pověděl, kolik lidí má na hradě 
aneb aby okolo hradu šli a oblehající se na ně dívali. Chltěl totiž věděti, kolik spíže má na horu pustiti; 
neb v té příčině obleženi zajisté klamali. Když Markvart nechtěl tak učinili, kázal Šraňky zamknout! a stavěl 
mouku, kterou nahoru vezli. Potom, když ho dva z obležených prosili, přece tu mouku a jeden slad pro- 
pustil, ale také žádal, že v témdni musí dostali prostou odjpověď, sice na hrad nedá nic vézti a všechny 
BeneŠovské, kteří by při něm nebyli, z města vyžene. Markvart o své ujmě nechtěl nic předsevzít! a ptal se 

proto Šternberka, co má činili.^) Jaké odpovědi se mu dostal o, není známo. Zdá se, že obleženým uvolněno, 

když začala válka s Matyášem Uherským. Od té doby měli královští na baštách a okolo bašt na 2000 lidí. 
V květnu podařilo se Zdeňkovým lidem dodali na hrad 50 kusů dobytka a nabravše v Benešově slaniny a 
jiných potřeb, také je dodali, ač jich bylo jen 500.*) Vfibec se tehdá obleženi nedělo s důrazem, ačkoli 
Zdeněk Kostka z Postupic tuším obležení řídil.®) Za neznándé doby zabit tu Vilém Dubánek z Čivic, jehož 
smrti král velice litoval. V měsíci září převzal řízení obléháni Mikuláš Trčka z Lípy a velitelem na baště 
které se říkalo Valcha, byl Přibík Tluksa z Čechtic.*) Král Matyáš konečně nařídil, aby k vybavení neb 
aspoň zásobeni Konopiště byla předsevzata jízda co možná nejvalnější, jakmile čas k tomu příhodný zdáti 
se bude. Pokusil se tudíž o to Zdeněk dvakráte spojiv se s Mikulášem Čuporem, vévodou Sedmihradským; 
jednou o Všech Svatých, podruhé času nám neznámého. Ale že měl mnoho jízdy a pěších málo, nepodařilo 
se mu spíže dodali; když všichni pěŠí zbiti, musil se dáti na útěk a zásoby vítězům zanechali. Konečně 

posádka na hradě, jsouc již hladem umořena, vzdala se 1, 1468 v prosinci.®) 

Král Jiří osadil Konopiště svou posádkou. V té se také nacházeli někteří Soběslavští bývalí pod- 
daní Jana z Rožmberka.®) Za neznámé doby zastavil král Jiří Konopiště synu svému Hynkovi knížeti Minsít- 
berskému. Snad se to stalo 1. 1470, když Jiří témuž synovi jzapsal ves Vrbici, též Zdeňkovi odňatou.’) Zá- 
stava trvala do r. 1479; ještě tehdá dne 15. února byl Hynek v jeho držení a žádán byl od krále, aby 
Racek z Kočová, purkrabě jeho Konopištský, nahradil Budějoivským Škodu jim učiněnou.®) O sněmu Svato- 
vácslavském t. r. poddali se’ synové Zdeňkovi králi Vladislavovi a obdrželi od něho slib, že jim statky jich 
navráceny budou. Zdeněk byl zemřel 1. 1476 a přečkali ho jen synové ] ar oslav a Zdeslav\ kromě toho byli 
ještě sirotci po bratru Janovi, jenž zemřel krátce před otcem. Jaroslav a Zdeslav nacházeli se v drženi Kono- 
piště již v listopadu r. 1479. Vyplacení dálo se tedy zlehka a bez obtíží.®) Jaroslav napřed se Konopiště 
ujal a I. 1480 faráře pod obojí z Benešova vypudil.*®) Benešovským vyprosil 1.1489 majestát na dva výroční 
trhy.**) Neznámého roku postoupeno Konopiště za díl synůim Janovým, totiž Zdeňkovi mladšímu a Jiřímu^ 
kteří tuším byli pod poručenstvím Jaroslavovým (f 1492) a po jeho smrti mateře své Kateřiny z Ekrcau. 

L. 1495 dne 18. ledna došlo k rozdělení obou. Zdeněk obdržel polovici města Benešova hrad 
Osiromeč, pustý hrad Kostelec a polovici všeho panství. Jiříkovi se dostaly druhá polovice Benešeřva, hrad 
Konopiště, tvrz Kožli, polovice panství a zápona, darovaná (dědu) od krále Franckého, začež měl Zdeňkovi 
vydali 1500 kop.**) Dne 18. června 
následovalo ještě dodělení mas- 
ných krámů, mlýnů a některých 
lesů, valchy a kláštera.*®) Hned 
po rozdělení učinili oba pořízeni 

0 statcích. Zdeněk sepsal kšaft, 
jehož obsah není znám, jen tolik 
se ví, že bratrovi odkázal ves Pe- 
cerady. Jiřík zase zapsal díl svůj 
po smrti své Zdeňkovi ze Štetn- 
berka a na Zbiroze strýci svému.’*) 

Zdeněk zemřel 1. 1496 a hned 
pospíšili Ladslav Bechynský strýc 
jeho a Kateřina máti, aby si na 
králi nápad po něm vyprosili. 

Patrně to byly osobnosti, kterým 
jmění své kšaftem odkázal. AvŠl^k 

1 Zdeněk Zbirožský si nápad vy- 
prosti, snad také jsa skrze kšaft 
dědicem ustanoven. Proti tomu 
bránil se Jiřík marně; oba bratří 
byli dílni a byli pořízeni samo- 
statně učinili, pročež (1497) nápad 

') Arch. Č. Vil 316. *) Arch č. Vil 326. Rel. tah. 359. *) Arch mus. *) Palacký, Staří letop. Hofler, das kais. 
Buch 19d. *) Arch. Třtboáský Arch. gub. Arch. č. VI. 175, 181. ®) Arch. č. [ 3 '9. 'O) St. letop. 219. Purkrabě 1488 Ondřej 

z Opatovic (Arch. Třeboňský). Arch. Benešovský. **) DD 6 str. 299, 23 str. 474. DD 6 str. 305. DD 17 str. 143. 

5 



34 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


přisouzen soudem dvorským výprosníkfimJ) O osudech potomních těchto dvou polovic není nic známo. 
Konopiště samo zůstalo v držení Jiříkově, který BeneŠovským roku 1512 majestát na clo k opravování silníc 
a mostů vyprosil.*) Ještě 1. 1526 jest řeč o Jiříkovi, ale laení známo, kdy zemřel, také se neví, jakým během se 
Konopiště následujícímu pánu dostalo. Domnívat! se lze, že po bezdětné smrti Zdeňkově 1501 — 1505 dědili 
synové Jaroslavovi, po Ladslavovi (jednom z nich, f 1521) Jan (f 1528) a synové jeho Adam a Jaroslav (f 1535). 

Adam ze Šternberka držel Konopiště již před r. 1540 věnovav na něm manželce své Markétě 
z Pacova. L. 1540 potvrdil BeneŠovským svobody od předešlých držitelů udělené,®) 1. 1542 věnoval na něm 
Anně z Pernšteina, manželce Viléma, syna svého ^) a l. 1552 manželku Markétu i s věnem jejím převedl 
z Konopiště na Zelenohorské panství.®) Ke Konopišti připojil městečko Štěchovice a několik vesnic okolních 
n. kláštera Strahovského. To vše mu král Ferdinand l. 1558 udělil dědičně-®) Za to zastavil II. 1542 pustý 
hrad Ostromeč. Adam zemřel l. 1560, dne 6. února, byv poslední léta nejv. komorníkem kr. Č. 

Z těch dob je nám znám tento příběh; Času masopustního r. 1557 přijel na Konopiště Jaroslav, 
jinak Ondřej Zub z Landšteina a na Zapích, ssedl s koně, šel ke vratům a vešed do světnice první, uhlédal 
vrátného, an sobě připravoval k noclehu došky slaměné. Ty došky Jaroslav svévolně zapálil. Tehdy Jan 
Osovský z Adlar úředník Konopištský, jenž se té chvíle k tomu nahodil, vzal kožich svůj a hasil ten oheň. 
Uhasiv pak sloužil Jaroslavovi, který seděl na lavici; potom Zub povstav uhodil Jana v lůno nohou. Když 
pak mu Jan domlouval řka: »Pane Zube, neměli jste mi toho udělati a tak hrubě v lůno nohou dáti,< i prosil 
ho týž pan Zub, aby mu to odpustil, že mu to dobrou měrou udělal. An pak Jan nemoha od něho té 
prosby slyŠeti, Šel ven ze světnice/^ 

Zůstali po Adamovi čtyři synové. Jak se tito ještě 1. 1560 na jaře o otcovské panství dědili, jiŽ 
bylo vypravováno.®) nejmladŠí z nich, dostal zámek Konopiště s vály a zahradami na nach, cihelnou, 

vápennicí, kovárnou, město Benešov, městečko Štěchovice a 54 vesnic a samot.®) Od toho prodal 1570 
Ostromeč již dávno zastavený a 1571 Štěchovice s rozsáhlým zbožím. Co pak koupil, bylo nepatrné proti 
prodanému. Nemalou mrzutost působil mu zchudlý vladyka Jaroslav Žišovský z Udimě, jenž mu v potocích 
kapry a Štiky střílel, až Jan se rozlobiv mu zlodějův nadal. Ač ZiŠovský žaloval, přece zase později na Kono- 
piště jezdil. Tam mu 1. 1570 Vilém Malovec, dav si jej z veliké světnice na síň zavolati, takový políček 
dal, že jej okrvavil.*®) L. 1572 dne 29. června stala se nehoda na zdejším zámku. Když se strhla bouřka, 
bylo v jedné věži do sedmi osob, kteří zlořečili; na tu věž hrom uhodil a zabil v ní nějakého Martina 
Melmuku, jiné zranil a schody, kudy na tu věž chodili, na kusy potrhal.^*) 

Jan zemřel 1. 1578 dne 3. ledna**) zůstaviv z manželky Anežky Beřkovské z Šebířova syna Adama 
a dceru Elišku; ostatní děti (Karel a Mandaléna) tuším před otcem zemřely. PoruČenství nad synem dal 
manželce a nevěře mnoho jeho zdraví ustanovil, aby statek přešel na dcery, kdyby synové bez dědicův ze- 
mřeli.**) Anežka byla v 1. 1578 -1881 poručnici na Konopišti a připomíná se nejednou v Benešovských 
knihách. Asi 1 1583 ujal je Adam, maje tu úředníka Petra z KrusviČan.*^) Asi v ty časy oženil se s Majda- 
lénou z ILiíChtcnštCiRa, jíz !. 1583 na Konopišti 5000 kop č. věnoí /a!.*®) By! také hejtmanem rvouřímského 
kraje a obci Benešovské daroval l. 1586 plat ze vŠeho vína tu složeného a vyšenkovaného. Při zámku dal 

udělati skrze Matěje Bednáře z Benešova ptačí dům. Zemřel 1. 1587 dne 15. ledna.^®) Konopiště dostalo se 

po něm sestře jeho Elišce^ vdané za Arkleba z Kunovic. Tomuto a synům svým zapsala Konopiště dvojím 
zápisem 1588 a 1590.*’) Zemřela v pěti letech potom. Za následujících dob řídili panství 15'90 — 1599 Jan 
Tetický z Šonova hejtman, 1592 Ctibor Dráchovský z Dráchova hejtman, 1600 Aleš Netvorský z Břízy 
regent*®) a 1601 Tetický úředník, 1602 Volfgang Šíp z Memingu regent. Arkleb jsa poručníkem synův 
svých Jana a Bedřicha poddaným svým v Benešově a po všech vesnicích udělil 1595 svobody, aby mohli 
o statcích říditi. BeneŠovským zvláště dal právo ječná stará, bílá i hořká piva vařiti a vystavovat! a jiné 
ještě svobody.^®) Byv I. 1600 král. prokurátorem obeslán o výplatu újezda Vladislavského jednal s komorou 
o to, aby mu byl dědičně odprodán. Smlouva o tom stala se 1. 1605 dne 3. ledna.^®) V ty časy zámek 
shořel, ale od Arkleba zase nákladně obnoven. 

Arkleb mínil Konopiště synům svým dochovat! a také při obnovení zámku dosti peněz vynaložiU 
ale protože od předešlých držitelů skorém 90.000 kop dluhův naděláno, vznesl na soud zemský žádaje, aby 
statek byl prodán. Tedy nařízeni komisaři a ti prodali Konopiště (1602, 18. října) Dorotě Hodějovské rozené 
římunirC a fíuríí:^uc/u^^) Mésíc pu kuupciií paii!»lví putvidilaDuruta svobody BeiieSovskýcli.®*) Hospodařila výborné. 
R. 1596 koupila statek Nedvézí, 1. 1597 Bynice a 1. 1607 Týnec n. S Ves Kostelec, krám v Poříči a mlýn v Peň- 
kovech vyměnila si 1. 1606 od statku Týneckého, ale co za né dala, zase l. 1607 koupila. Regentem jejím 
byl Bernart Rožnovský ze Křténova v I. 1608—1616**) S manželem svým Přechem I. 1605 část zámku při- 
stavěla, Posledním pořízením l. 1610 ve středu po sv, Lukáši odkázala panství Konopištské se všemi při- 

>) DD 17 str 142 *) Arch. Benešovský. 3) Tamže. <) DZ 1. K 30- DZ 10, D 30. «) DZ 13, A 17 Reg svěd. 

1654 -1657 f. 457. ») IX díl na str. 230. ») DZ 64, J 21. ‘®) Reg. k. s. i‘) Paprocký, Beckovský II dil. »«) Ach. Roudnický 

w) DZ 20, A 11. »«) Arch. Třeboňský «) DZ 22, B 24. »«) Arch. Benešovský, Reg. kom. s. DZ 24, E 6, 25. G 11. *8) Staré 
kn. Benešov, v zem. arch. >») Arch gub. a Benešovský. *«) DZ 176, E 3. *0 DZ 178, N 14 Arch. Benešovský. ») Staré knihy 
Benešovské. 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


35 



koupenými statky synfim svým Bernartovi mladšímu^ Janovi Jiři^ Přechovi^ Bohuslavovi a Adamovi}) Zemřela 
I. 1613 dne 22. listopadu a pohřbena v Benešovském kostele.*) Synové se asi l. 1615 rozdělili o dědictví 
i otcovské i mateř.ské, při čemž se dostaly Bernartovi Milevsko, Janovi Lčovice a Češtíce, Přechovi Kono- 
piště s dílem Benešova, Bohuslavovi Bynice a Nedvězí též s dílem Benešova, Adamovi Týnec s dílem Be- 
nešova. Nový držitel Konopiště ani nedosáhl 21. roku svého věku a zemřel 1. 1617 dne 20. března.®) 
Konopiště po něm ujal bratr jeho Bernart, bezpochyby slíbiv bratřím náhradu. Za doby povstání všichni 
se přidali ke stavfln: a pokuto- 
váni na statcích. Jan a Adam od- 
souzeni všeho jmění a přivedeni 
tím na žebrotu. Adam konečně 
sám pátý postavil se v čelo lidu 
sedlského, který se v Kouři msku 
zbouřil. Povstalci (asi 8000) do- 
byvše zámků Rataj, Šternberka, 

Domašína, Vlašimě a Týnce n. S. 
vypálili a vyplenili je v Benešově 
klášter zlezli a vydrancovali, ale 
potom obklíčeni byvše na hoře 
NeŠtětícké pobiti a zjímáni, avšak 
Adamovi se podařilo utéci.*) 

Statky zabrané Konopiště, 

Bynice, Týnec, Osečany a Netluky 
koupil I. 1622, dne 19. prosince 
Albrecht V. E. z Valdšíeina^ ale 
po krátké době prodal je (a 1623, 

22. února dskami odevzdal) Pavlovi 
Michnovi z Vacinova za 250.288 
fl. r. Tento jest pravý příklad lidí 
takových, kteří z tehdejší bídy 
bezohledně kořistili.^) Potomek 
Budynského řezníka, stal se v 1. 

1622 — 1623 milionářem. Poddané 
své násilně na katolickou víru 
obrátil; v červenci 1 1624 začato 
tím na KonopiŠtsku.®) Reformace 
byla lu jak se zdá brzo skončena 
i v Benešově zajisté do r. 1628, 
kdež Michna obci dovolil obchod 
solní vyzdvihnout!. Také (1630) 
vyprosil BeneŠovským třetí trh 
výroční.'^) Regentem jeho byl 
Vácslav Dubský z Vitiněvsi.®) 

Po Pavlovi (■j‘1632) zůstali Konopiště. Brána před mostem, 

synové Vácslav^ Jan^KareL První 

z nich dostal Konopiště, druhý Tloskov a Břežany, třetí Toužetín a Bi tóze ves.®) Vácslav měl kromě toho 
Zásmuky, jež si vyměnil 1637 za Postoloprty. Mladší dva před r. 1649 zemřeli bez dědicův a jejich jmění dědil 
Vácslav. Týž zemřel 1667 dne 21. května. Nemaje dětí odkázal všechen svůj statek synům strýce svého Jiří 
Viléma totiž Zikmundovi Norbertovi Konopiště, Tloskov, Toužetín a Postoloprty a Vilémovi Bedřichovi Bitozeves 
a Blažím, ale takovým způsobem, aby Zikmund Vilémovi otcovského svého dílu postoupil. Pořízení to bylo 
psáno 1658, 23 srpna.*®) Zikmund se ujal zděděných statků ihned po smrti Vácslavově. Ale ještě téhož léta 
zemřel Zikmund zůstaviv z manž. Marie Alžběty roz. Lažanské z Bukové syny Karla Jiří a Ferdinanda, 
feŽto byli oba nezletilí, byla máti jich poruČnicí. Hospodařila Špatně, tak že naděláno dluhův a přiděláno 
jich, jestliže již některé byly z dob manželových. Z té příčiny prodávala některé statky, zejména 1. 1669 
Tloskov a Postoloprty.**) Konopiště chtíc prodali, nabízela je 1. 1669 pánu ze Švarcenberka taxou po- 
drobně zdělanou, v ííž nabízeny krásné příležitosti, *o nichž by se velmi mnoho psáti mohlo «, ano je 

') DZ 136, C 11. *) Reg. k. s. *) Pam. kniha fary Benelovské. ^) Jireček o Hodějovských. *^) DZ 141, Bl9, 194, C 
24— D 7- ®) Arch. Roudnický. Arch. B mešovský. ®) Vlasák MB HI 41. ®) Arch. Hradecký. O střelci Konopištském (r. 1648) viz 
Lumír 1854, II 694. Di. 263, N 10, “) Hejtmanem na Konopišti byl V 1668 Jan Jaroslav Mezlecký (Knihy Benešovské). 


36 


KONOPIŠTĚ HRAD. 


zámek skuteČQOu pevnosti. Po druhé nabízela je témuž pánovi r. 1671 novou taxou, ale páni od kupuj £> 
ciho vyslaní našli, že pokoje v zámku nejsou dobře upraveny a věž veliká že se k pádu kloní,, takže kdyby 
se měl zámek opraviti a do řádného stavu přivésti, vyžadovalo by to velké náklady. Příčinu toho udávali 
nehospodářstvf.^) Pro nezbytí usneseno na soudu zemském Konopiště prodati. Koupil je 1. 1673 od komisařňv 
k tomu zřízených ^^iřt Ludvik hrabe ze Sinzendorfu za 165.000 tl.-) Tento se o své poddané dobři® staral, Bene< 
šovským vyprosil u císaře (1647) obdarováni na výroční koňský a dobytčí trh,^) ale před svoui smrtí upadl 
ve veliké obvinění pro nepoctivé hospodářství u dvorské komory. Před ukončením zemřel ziSistaviv vdovu 
Dorotu Elišku roz. kněžnu Šlesvickou a syny nezletilé Krystyana Ludvíka Ignáce a Filipa Ludvíka. Vdova 
zvěděna 1. 1682 ve veliké jmění jako poručnice,*) ale provdavši se po druhé příša o poručenství 

Mladí páni dosáhli 1. 1690 let svých. Staršímu přiděleny Postoloprty s přiležejícímí statky, mladší 
dostal Konopiště též s okolními statky, ale dědil 1. 1691 vŠe jmění bratrovo, když tento bojuje s Turky 



Konopiště, sál. 


padl. Aby se zbavil velikého dluhu po otci, prodal 1692 Postoloprty, že však to nestačilo, prodal Konopiště 
1. 1701 Františkovi Karlovi hraběti Přehofovskému z Kvasejovic za 221.000 fl.*^) 

Nový pán ustanovil za hejtmana Matěje Ignáce Zaluzického,*) založil 1. 1703 kolej pi.aristfiv v Be- 
nešově, ale upadl nešťastnými podniky fínančními v takové dluhy, že panství Konopiště s připojenými statky 
l. 1715 věřitelům odhádáno.’) Zemřel 1. 1716 a panství Konopištské koupil 1. 1717 Jan Josef hrabě 
z Vrtby P) Nový pán byl dobrý hospodář. Benešovským vyprosil (1718) obdarování na nový trh výroční a 
vykonal 1. 1719 založení koleje piaristické Přehořovským začaté, sám pak 1. 1731 svobody města Benešova 
potvrdil.®) Zámek asi opravil, zejména vystavěl 1. 1725 vchod před zámkem. Panství rozšířil přikoupiv Mrač 
s Poříčím. Od 1. 1712 až do smrti byl nej v. purkrabí, také byl rytířem zlatého rouna. Zemřel l. 1734 dne 
14 srpna.^®) Pochován v Otících, ale srdce jeho uloženo u sv. Anny v Benešově. 

Dědicem jeho stal se synovec František Vácslav. Týž byl mladší syn Frant. Vácslava, bratra Jana 
Jozefa zemřelého; otec jeho byl r. 1740 jeden z těch, kteří nastoupení královny M. Terezie za nezákonitý 
a nespravedlivý čin pokládali. Protože M. Terezie zvítězila, vzat s dvěma syny svými do vyšetřování, protože 
králi Karlovi sloužili. Zejména vyšetřován starší jeho syn Jan Jozef, jestli přijal komornický klíč z návodu 
otcova. Otec byl odsouzen k pokutě 75 a syn k pokutě 25 tl., ale již v záři obdrželi oba povolení, aby 

*) Výpisky Th. Wagnera z arch. Třeboňského. DZ 390, 1 14. Hejtmanem tu byl v 1. 1673 — 1674 Pavel Norbert 
% Nigropontu (Kři. Benešov.) h Arch. Benešovský *) DZ ll6, G 11. OZ 403, D 11. Matr. v Kunraci. 7) DZ157. Cl6. ®J DZ 
492, N 21- ®) Arch. Benešovský. ‘®) Matr. v Benešově. 



KONOPIŠTĚ HRAD. 


37 


mohii přicházeti ku král.dvoru.^) 

Frant, Vácslav dědic uznán byl 
1443 za nevinného; koupil léta 
1743 statek Vysokou Lhotu za- 
branou Karlovi Davidovi též po 
r. 1740 těžce obviněnému, též 
nabyl Dlouhodvor a Vidlákovy 
Lhoty. L. 1746 ženil se s M. Annou 
hrab. z Klenového a t. r. upravil 
zámek Konopiště tak, jak se 
spatřoval Ještě za naši paměti. 

Zemřel l. 1762, dne 29 května 
a pohřben v Otících.*) Protože 
jeho jediný syn a dědic Fran- 
lišek Jozef nebyl ještě při letech, 
spravovala panství jeho máti a 
poruěnice, jež se zase 1. 1767 za 
hraběte O^Kelly vdala, ale přes to poručníci zástala. Když se 1. 1775 sedláci v okolí bouřili, sebralo se jich 
asi 200 ze zdejšího panství a z Pyšelska a přišli ke Konopišti, aby s hraběnkou o úlevu v robotách jednali. 
Poněvadž vSak vrchní hejtman panství o jich příchodu zvěděl, osadil zámek několika ozbrojeným ií my- 
slivci. Když tedy sedláci chtěli do zámku, myslivci na ně z poručení vrchního z oken stříleli, až jich 8 za- 
střelili. Potom přišla kompanie vojska z Sedlce, rozehnala ty sedláky, některé zajali a bitím trestali. To bylo 
pak příčinou, že ostatní se vrátili domů.*) 

Mladý páo ujav panství r. 1785 osvobodil Benešovské r. 1800 z poddanství a jsa po vymření 
rodu Vrtbovského poslední zdědil po příbuzných Křimice, Žinkovy a Nekmíř. Zemřel 1. 1830, 27. srpna 
v Křimicích maje věku svého 72 let. Dědicem svým ustanovil Jana Karla z Lobkovic. ProČ se tak stalo, 
vypravoval mi starý myslivec, bývalý jeho služebník. Hrabě z Vrtby padl tuším ve Vídni na chodníku a 
Jan Karel jsa tu přítomen nejen jej zdvihl, nýbrž potom i opatroval. Prof M. Kolář zase vypravoval, že 
hrabě z Klenového příbuzný jeho po matce hořce při pohřbu ve Vejprnicích plakal, protože byl odstrčen. 

Jan Karel z Lobkovic byl pánem na Žel či a zdědil Konopiště, Křimice, Žinkovy a Nekmíř. Za 
něho uhodil hrom dc zámku (1854, 25. února), při čemž Část, zejména palác, v němž bylo mnoho obrazfiv 
bývalých držitelův, vyhořel. Co zbylo po ohni ještě, to pokryto a opraveno. Svoje statky všechny ode vzal 
1. 1870 svým dětem a zemřel na Konopišti 1. 1878, 6. června.. Syn jeho Frant. Eugen ujal po něm Kono- 
piště a Křimice. Konopiště prodal 1.1887 arciknížeti Frant. Ferdinandovi. Vláda jeho na Konopišti dosud se 
dobře pamatuje v Benešově a v okolí, co se tu všecko kulo před válkou a za ní, to se jenom tuší a snad 
jednou také na jevo přijde. 



Pohled na Konopiště z r. 1836. 



BENEŠOV. 


k elze o tom pochybovat!, že v Benešově bylo opevnění nějaké, které se jednou 
ve 13. st. munitie nazývá. To nemohlo nikde jinde býti nežli na návrší řečeném 
Karlov. Nebyl to ani středověký hrad ani tvrz, nýbrž něco podobného ko- 
stelu neb ohrazenému kostelu. Je-li pravda, Že kostel BeneŠovský 1. 1070 po- 
svěcen,^) lze hádati, že opevnění asi současné založeno a snad Že Benešov sám 
nedávno před tím vznikl. Zakladatelem jeho ovšem byl Beneš, jak již jméno 
svědčí. O jiném Benešovi bylo psáno, že byl při císaři Bedřichovi, když dobýval 
.1. 1162 Milána, 2 kořisti tu vzaté si přivezl bibli a pasional a oboje daroval do 
'kostela Benešovské ho.^) Ok. 1. 1243 založen v témž opevnění klášter minoritův 
a vznikl cu kostel, z něhož zbyl jen kus zdi. Když se r. 1287 páni bouřili, obdržel toho král Vácslav při 
biskupovi Dobešovi z Benešova, že mu biskup pevnost svou z Benešova na nějaký čas odevzdal, aby Jindřicha 
z Rožemberka pokohti mohl.^) Dobeš tu míval také svého purkrabě.^) Protože pevnost ta bez příkopův a 
jen prostě zpevněná neposkytovala dostatečné ochrany, vyzdvihli si páni pevný hrad na Konopišti, k němuž 
pak Benešov patříval. 


^) Protokoly rak. ministerstva vnitra. -) Matr. v Benešově a Oticich Časopis Tábor II č. 35 z knih Sedleckých. 
Ze starého ruko?. Breian v gen SternberkSv a Dobnír Annal. V 406. tam že. *) Reg. II 1092—1053. Form. Dobeš&v. 




Kostelec nad Sázavou od jihu. 


KOSTELEC n. S. HRAD. 


podkraji Sázavy bývá často lučné údolí, z nČhož se na místech některých návrší 
vlnitým způsobem zdvíhají, kdežto jinde se byty lidské tulí za stromoví. 
Mnohá návrši korunována jsou zámky a zbořenými hrady. K témto patří také 
Kostelec, ležící proti vsi Kostelci přes řeku. Tento hrad stoji na opyši vy- 
sokého návrší lesnatého. Hradečnice, která se táhne od Babic a Řebnic k jiho- 
západu nad Samou Sázavou sráznou skalnou horou, »ve vrchu « se končí. 
Místo toto pro založení hradu velmi výhodné také osazeno a podle středo- 
věkého způsobu náležité opevněno. Vrch pře kopán jest hlubokým a širokým 
příkopem; z vyházené země nasypán nad příkopem vysoký a mohutný val, 
objímající hrad v podobě půlměsíce, ale není všude stejně vysoký a široký. 
Kromě toho a hradeb bylo k hradu venkovské opevnění a to na vršku, kterému 
se říká »na baště <. Vršek ten jest pod opyšem hradiště, ale podle zprávy obyvatel není tu ani zdí ani 
příkopů viděti. Snad je to místo, o němž psáno v Sommrově topografii, že tu 1. 1845 po povodni viděli 
základy zdi a nějaké čtvrhranné věže, kterou si vykládali za vodárnu. Býval ovšem pod hradem také mlýn. 

Několik cest^ jimiž se ke hradu chodívalo, schází se před válem. Předně sem běží pěšina, kterou 
se od řeky na hradiště chodí a které se snad již za staré doby pro pěší a soumary užívalo, za druhé tu 
končí se úvoz, též od dolejŠka ale od severní strany běžící a za třetí cesta po Hradečnici. Tyto dvě po- 
slední spojovaly se před válem, který byl tu prokopán, aby se po rovině k bráně přijíždělo. Tu se přišlo na 
mostnici a naproti ní za příkopem byla první brána. 



KOSTELEC n. S. HRAD 


39 


Tyto dvě věci, loliž mostnice a brána, vyskytuj í-lí se ještě pospolu, patří ke vzácným památkám, 
neb málokde v Čechách jest viděti tak starý příjezd k hradu a tak dobře, jako na našem Kostelci. Mostnice 
ještě dobře drží a co z ní schází, bylo vylámáno od chtivých lidí. Poněvadž je průjezd po mostě a zvoditém 
mostě již přes 400 léta přerušen, leze se nyní do příkopu po schodech a z něho zase do vrchu a obchází se 
brána, protože hradba v těch místech již dávno za své vzala. Přední obruba vrat v bráně jest úplně zničena, 
protože se Štukoví vylámalo. Průjezd stojí celý. V něm byly po obou stranách, když se přicházelo neb při- 
jíždělo, výklenky k sedění i s okny; oboje snad teprve v pozdním věku, aby se tu jednalo s lidmi, nežli byli 
vpuštěni do hradu. Na pravé straně jest kromě toho malý výklenek pro odložení nějaké věci. Zadní vrata 
nejsou a snad nikdy nebyla, zdi průjezdu se totiž rozcházejí. Za průjezdem octli jsme se v místě krásném, 
živým a černým lesem porostlém, které bývalo dolní okradou přiléhající ke hradu na třech stranách slabších 
tak jako příkop. Před sebou uvidíme vysoký 
palác a jdeme- li pod ním po levé straně, 
stoupáme po pěšině do vrchu k kornímu 
hradu. Po levé ruce zůstanou nám zbytky 
čtverhranného stavení, snad věže. Tu jdeme 
kousek po parkánu a z něho přijdeme na 
horní hrad, ale tak že přelezeme zed, která 
se tu sesula. Tu pak shledáme, že byl horní 
hrad nepříliš velký, zato však velmi pevný 
a vysoko položený. Na všech stranách za- 
víraly jej bud hradby neb stavení. 

Na jižní straně horního bradu jest zed 
s velkým vylomeným otvorem; bývaly tu 
snad dveře do úzkého stavení. Zde jest roz- 
košný pohled na údolí Sázavy. Pod námi 
srázné skály hradiště s okrouhlou věží, řeka 
Sázava a lesnaté stráně, v zadu Týnec a 
hora Chlum. U západního konce tohoto 
stavení jest roh a hradba se láme do stráně 
a naproti tomu malý kousek jest zase roh; 
patrně tu byl průchod, po němž se dostali 
ven na skálu. Za tímto rohem bývalo sta- 
vení čiverhranaté, z něhož zbyly jen zá- 
klady rumem zasuté a znáti jest, že je to 
propadlina bývalého sklepu, odkudŽ byla 
podle Šimečkova Šetření*) chodba do pod- 
zemní studné?) Západní konec hradu byl 
málo do kruhu založen s třemi opěrnými 
pilíři a proto jeho hrubé zdi dlouho zkáze 
odporovaly. Člověk vida tento obrovský kus 
zdi připomíná si zbytky kostelního kůru 
(neb svatyně) a tuší, že tu bývala kaple, neb 
spůsoba zevnější jest taková jako u kostel- 
ního kůru, ale na kapli tu není místa, ale důležitá byla tato Část jako bašta k ochraně cesty na horní hrad. 

Palác hradu založen jest jako nějaký kostel, trče do obdélníku, ale východní konec jest zaokrouhlen. 
Rohy jeho zesíleny jsou štukovím, které tu podivuhodnou náhodou zůstalo a strana ta byla chráněna pláštěm 
proti střelám s výšiny házeným. Ve vnitř má dvě oddělení. V západním oddělení pozoruje se zasuté pod- 
zemí, které asi 1 m do hloubky jest prázdné. Nad ním byla klenutá místnost a nad touto, jak svědčí díry 
byly trámy podlahy a tu asi byla velká síň táhnoucí se po obou odděleních. V druhém východním oddělení 
nelze poznati, jestli bude pod ním něco klenutého, ale v přízemí byla klenutá světnice čtverhranná, jejíž 
venkovská zed východní jsouc rozšířena byla i baštou. V prvním poschodí jest gotická branka. V přízemí 
jest nějaká kouzeň a do parkánu bylo veliké okno. 

Poznavše polohu hradu a částí jeho, snadno se domakáme cesty^ kudy se nahoru přišlo. Nechodilo 
se v levo od brány, jako jsme my pokračovali v popise, poněvadž tu byla cesta zavřena zdí, nýbrž kráčelo 
se a jezdilo v právo od ní. Tu se šlo mezi hradbami a palácem, který neměl oken na tuto stranu, a tak se 

í) P. inž. Rud. Šimeček změřil a vykreslil důkladný plán a oddal se tomuto dílu Od něho pocházejí také následující 
některé plány tohoto dílu. *) Na pramen tu nelze mysliti, ale bývalo v středověku, že se zachycovala dešťová voda a sváděla do 
studně. 



Plán hradu Kostelce n b. 

1 (Jesta k hradu od Ledeč dvora, 2 cesta od Darbofe dvora, 3 cesta od 
Čakovic, 4 mostnice (4a vály), 5 vyzděný příkop, 6 první brána, 7 dolní 
ohrada, 8 věž. 9 bašta s mostnici naproti. lO druhá brána, ll přihrádek 
s branou do horního hradu, 12 véž hláska, 13 staveni, 14 horni dvůr, 
15 palác, 16 propadlina se studni. 


40 


KOSTELEC n. S, HRAD. 



šlo dále po parkánu na západní straně zúženém k západnímu konci dolní ohrady pod dotčené tři 
pilíře. Tu je hradba, u jejíhož severozápadního konce jest bašta povydaná, v níž byla branka^ jak lze soudíti 
z protější mostnice. Jdouc pak dále, byla cesta zavřena příční zdí, v níž zase byla hrána [druhá\ ale asi 
menší než první a prostá bez průjezdu. Tu se přijde na trávník, někdy hradbami zavřený, z něhož se mohlo 
přijít! k okrouhlé věži anebo kdo chtěl jiti na horní hrad vysoko položený, zatočil se od jihozápadu k severo- 
západu a dostal se tam jedině bud po příkré stezce neb schodech. Jezdec zanechal koně asi někde u druhé 
brány. Samo sebou se rozumí, že se mohlo přijfti na horní hrad jen skrze branku (třetí), po níž však 
není známky. 

Dotyčná véz mohutná stojí na příkré skále a dosti hluboko pod hradem. Lidé ji pokládají za 
studni. Bylo-li tomu tak, mohla se tam nadržovat! jen dešťová voda S dostatek vody tu jistě nebývalo; 
bývalo tak i jinde na mnohých místech a bylo jednou z příčin, proč se vysoko položené hrady opouštěly. 

Na Hradečnici za hradem jsou klikaté příkopy zdéli 400 kroků a táhnou se všelijakými stranami 
a rozličným směrem, aby se mohly zasazovati děla a praky. Pocházejí z nějakého obléhání Kc^stelce v 15. 
století. Na vrcholu HradeČnice prý jsou známky povydané věže, totiž okrouhlé základy a okolo přikop 
již zanesený. 

Není pochyby, že jméno Kostelec pochází od kostelce čili chrámu z kamene postaveného a hradbou 
zavřeného, kterýž byl lidovou pevností, a že tudy jméno samo ukazuje, že tu byl před hradem, než ještě 
založen byl, opevněný kostel. Bylf sice ve 14. st. farní kostel ve vsi Kostelci i na protějším břehu řeky Sá- 
zavy a v rovině, ale není víře podobno, že by odtud byl přenesen název Kostelce na nově zalložený hrad, 
a spíše se zamlouvá, že hrad podržel to jméno," které měla hora před jeho založením. 

Kostelec patřívatl prvotně ke 
královské komoře, byv asi na 
počátku 14. věku založíen. Za krále 
Jana, jenž rád zastavoval pro pří- 
lišnou potřebu peněz, dostal se 
v držení Oldřicha z rodu pánův 
z Valdeka a erbu sviní hlavy, 
jenž se psával z Kostelce^ maje 
v zástavě téŽ Vadslavice s újez- 
dem. Poněvadž týž pán lidi na 
témž újezdě novými povinnostmi 
obtěžoval, dovolil jilm kralevic 
Karel (1432), aby se 600 kopami, 
v nichž byli zastaveni, vyplatili, 

vesnicím jisté výsady.^) 

Týž Karel stav se králem 
ustanovil majestátem svým, že 
včas pilné potřeby a nouze někteří 
hradové, mezi nimi i Kostelec nad 
Sázavou mohou se zastavit!;®) 
sám však Kostelec vyplatil ještě 
za živobytí Oldřichova (fr. 1351), 
anebo od jeho synův, tak že jím 
dal statek Zalužany.®) Diviš a 
Spacman, synové Oldřichovi, vy- 
znali l. 1356, že již dotčenou 
směnou dosti učiněno.^) Dlouho 
však nebyl Kostelec v držení 
králově, byl zase v 1, 1357 a 1358 
v drženi Jakuba z KiOStelce syna 
n. Frenclina podkomiořího, jenž 
v těch letech faráře do Olešky 
podával.*) Nedlouho potom zase 
vyplacen. 

Císař Karel dal 1. 1360, 10. 

Kostelec n. S. Zbytek okrouhlé bašty. ledna Janovi z Har deka ^ i^w.xVx^S. 

Reg. IV 406, 474. Arch. kap. Praž. *) Arch. C. IV 88. Břežan Reg. švamberská. 4) Arch. c. k. dvorskjř. &) Lib- conř. 


KOSTELEC n. S. HRAD. 


41 


Mardburskému a Helené neb 
Léně, manželce jeho a dceři Ru- 
dolfa, knížete Saského, hrad Ko- 
stelec se vsí pod hradem a 10 
jiných vesnic v ušlechtilé manství 
a to v 1000 kopách, na srážku 
3000 kop, jež Helené příbuzné 
své měl věna dáti.^) Z té příčiny 
Karel novým majestátem (1365 
13. března) ustanovil, že má býti 
Kostelec po smrti Janově věnným 
statkem Leniným.*) Jan byl pá- 
nem na Kostelci ještě r. 1376, 
podávaje faráře do Kostelce.®) 

Od roku 1385 vyskytuje se 
Chval ze Rzccvého j^ko pán na 
Kostelci. Byl také purkrabí Vyše- 
hradským a vyskytuje se něko- 
likráte v zápisech 1. 1386 psávaje 
se z Kostelce, zejména i jako 
patron kostela v Olcšce.^) Ko- 
stelec držel dědičně. Žil ještě 1. 

1387 slouže věrně královi,®) ale 
v lednu r. 1390 byl již mrtev. Man- 
želku měl Chval Eulalii z Ne- 
tvoříc, jíž věno zapsal na Kostelci. 

S touž manželkou iplodil prý 
syna Bohuslava a dceru Johan- 
ku,*) ale z pamětí psaných jde 
na jevo, že měl Jana^ syna ještě 
nezletilého. Ten zemřel okolo 
1 1395 a na hrad táhl se Mikuláš 
z Šestic^ jenž 1. 1399 práva svého 
postoupil Janovi probcŠiovi Všech 
Svatých na hradě Pralském.’) 

R. 1398 svářili se o hrad 
Kostelec, jakož i vše dědictví 
po Chvalovi kněz Ješek, probošt 
ode Všech svátých a Zachař ze 
Šlovic, purkrabě na Zvíkově. Královým kázáním rozsoudil je Prokop, markrabě Moravský, přiřknuv právo 
na Kostelec knězi JeŠkovi a Mikšovi z Šeslicy) R. 1400 žádal Filip Lant z Dědic^ lovčí královský u Vácslava 
dovolení, aby mohl Kostelec od kněze Ješka koupiti. Král prosbu tuto povolil (7. května) vymíniv si Itoliko, 
aby mohl zboží Kostelecké zpět koupiti za 580 ss. gr. Č.®) Ale trh o to stal se již 1. 1399, při čemž vy- 
míněny faráři kosteleckému platy jemu předešle darované.^®) Jiným listem potvrdil král koupení tohoto 
hradu, zrušil ale zároreň dřívější svfij list, jímž byl hrad Chvalovi dal v zpupné dědictví, poněvadž se toto 
bylo stalo bez povolení pánův Českých,^*) Kostelec se stal tedy opět manstvím ušlechtilým. 

Než Filip měl mnohá zaneprázdnění s Eulalii, vdovou Chvalovou, která majíc věno na Kostelci 
odpírala tomu, aby byl Kostelec manstvím, ježto bývalo zpupné zboží. Soud zemský 1406, 7 března nalezl a 
dal za právo králi a Filipovi, avšak bez porušení věna.**) 

Filip prodal několik let potom (a potvrzeno jest králem 1413, 27. dubna) hrad Kostelec se vsi 
pod hradem rovněž Kostelec řečenou, vsi s podacím v Kostelci a Olešce Janovi^ řečenému Sádlo ze Smilkova}^) 
Jan poručil r. 1414 všechny děti své a zboží Martě, manželce své, Přibíkovi z ChotyŠan, Janovi Strižkovi ze 
Střižkova a Vojtěchovi z Buřenic.**) Byl osoba v dobách tehdejších vynikající: král je proto (1415, 12. března) 
ze soudu, cud a jiných práv vyňal, tak že on i jeho dědicové jen u hofmistra neb maršálka (králova) mohli 

*) Glafey Anccd. 231. *) Arch Drážďanský. ®) Lib. conL *) Arch. c. k. dvorský. Reichstagsaktcn I 569. 
®) Břežan v geneal. Vit6v. ’) DD 14 f. 126. *0 Kel. tab I 577, Arch. Č. I 392,111271. ®) Kop. Přemysl 1. 20. Lib. erect. *‘)Kop. 

Přemysl 1. 93. Arch. český lil 366, Kel. tab. II 23, 46. *3) DD 61, A 21. Ve dskách dvorských zapisoval Jan na tom zboří jíř 
r. 1411 a 1412 (DD II 66, 81). W) DD 61, A 3. 



6 


42 


KOSTELEC o. S. HRAD. 


býti obviňováni,^) Spečetil také stížný list poslaný ke sněmu Kostnickému. O jeho násilné smrti (1421, 
20. října) vypravuje se v dějinách Českých. Dlouholetým jeho služebníkem byl Chval z Chotče, jsa od r. 1411 
purkrabí na Kostelci,*) l. 1419 také pánem na Hartvíkově a purkrabí ještě I. 1432.*) 

ze Smilkova^ syn Janův (jak se zdá) byl 1. 1437 již při letech/) získav pak I^Štno prodal 
hrad Kostelec a ves, mlýn pod hradem, dvůr s dědinou, rybáka a podací ve vsi, též vsi příslušné (okolo 1443, 
25. ledna) Kutilovi Bezkočovi z Dube, KuneŠ byl příslušníkem strany pod jednou a odpornfkem strany Podě- 
bradské, již hiibil. 

Když tedy Poděbradští ujistili se na severu dobytím Prahy, oblehl Zdeněk ze Šternberka 1. 1449 
hrad Kostelec a Pardus Rychmburský táhl mu na pomoc.*^) Škodili hradu děly a praky, ale nemohli 
ho dobýti, ač Jiří z Poděbrad v březnu t. r. s jednotou svou přibyl a odtud katolické pány k sněmu Pelhři- 
movskému a do Jindřichova Hradce glejtoval.*) Nedobyvše hradu odtáhli. Přičiněním starého Trčky zjednáno 
příměří mezi oběma stranami (1449, 10. dubna), kteréž rok potrvati mělo. Poněvadž vŠak příměří to ke ko- 
nečnému míru nevedlo, počaty války s ještě větším důrazem. Zdeněk ze Šternberka vytáhl opět na Kostelec 
a jemu ku pomoci přitáhl 18. května 1450 pan Jiřík s Pražany a Janek z Ručinova s lidem krajským, a tu 
dobyvše hradu 23. května hradby rozmetali a dali pustý hrad s panstvím Zdeňkovi.*^) Na sněmě Pražském 
(1451, 6. ledna] vypověděno, aby páni, kteří drželi Kostelec, dali Kunšovi 1500 kop a on aby jim hrad 
dskami odevzdal.®) 

Zákonitého potvrzení dostalo se dárci, když byl král Ladislav dosedl na trůn. Ten, poněvadž 
» KuneŠ zapsav se v lantfrydu, kterýž pro upokojení království našeho českého ode pánuov, zeman 
a měst učiněn byl, v nichžto každému zapovědíno bylo, aby Žádný mocí na druhého nesahal pod ztracením 
a zpro páde nim zboží e, kteréžto na krále budúcieho spadnuti mělo, týž KuneŠ proti těm zápisóm královstvie 
naše České ohněm, braním i jinými záhubami rozličně hubil jest a protož zboží své propadl*.®) Král daroval 
proto (1453, 13. listopadu) Janovi ZajímáČovi z KunŠtátu 4 vesnice od panství Kosteleckého a Zdeňkovi 
z Postupic dvůr, ves a kostel 
pod Kostelcem též s někte- 
rými vesnicemi, pak 3. pro- 
since Zdeňkovi ze Šternberka 
hrad Kostelec s horami, lesy, 
mlýnem, řekou, též s někte- 
rými vesnicemi a Vadslavský 
újezd zápisný a Janovi ze 
Smilkova též některé ves- 
nice.i®) Kromě toho provolán 
zbořený hrad Kostelec i se 
všemi vesnicemi jako od- 
umřelé zboží (1454), které 
na krále pokutou připadlo. 

KuneŠ odporoval dávaje 
věděti, Že chce provésti. Že 

jej k panství KonopíŠtskému. Již svrchu vypravováno, jak se stal Zdeněk úhlavním nepřítelem krále Jiříka, jak 
se mu protivil. Aby mohl záměry své dokonati, obnovil hradby na Kostelci, ale ke sklonku dubna r. 1467 
oblehnuty všechny jeho hrady, nic mu nepomohlo, že prosil své přátele za pomoc, poněvadž Kostelec od 
královských znova dobyt a rozbořen.^*) Protože Šternberkům jich zboží později navráceno, zůstal Kostelec 
při panství KcnopiŠtském, které držel Jan^ syn Zdeňka 1. 1476 zemřelého a po Janovi, který otce dlouho ne- 
přetrval, jeho synové Zdeněk vtladši a yiři. Když se tito dělili, dostalo se Zdeňkovi za díl polovice panství 
Konopištského, totiž polovice městečka Benešova, hrad Ostromeč a pustý hrad Kostelec; 1. 1496 zemřel 
Zdeněk nezanechav dědicův a zboží jeho spadlo na krále. Obdrželi je darem Ladslav ze Šternberka a Kateřina, 
máti zemřelého, přes odpory Jiříkovy.^®) Pustý hrad dostal se později zase k panství KonopiŠtskému, při- 
pomíná se v 1. 1569—1610 ano i v taxe I. 1671. 



Kostelec n. S. 

Podle kresby Hebrovy z let 40. min. stol. 


se ani proti králi, ani proti 
zemi neprovinil, ale na soudu 
dvorském nalezeno (1456 
v říjnu), že KuneŠ již zem- 
ským soudem panským 
souzen a toho zboží odsou- 
zen a protož že páni po 
druhé souditi nemíní.**) 
O téže věci stal se ještě 
nález soudu zemského (1455, 
11. října), aby byl Kuneš 
vzat do vězení a jeho zboží 
ponecháno těmŽ, kteří je 
drželi.**) Král Ladislav vyňal 
zbořený hrad z manství 
(1456)*®) a Zdeněk připojil 


>) DD 61 1. 144. *) Rel. tab. I 100. ») Líb. conf. Arch Český 1 155, 409, Teige Zákl. la 363. *) Rel tab. II 157. 

Stáři letop. 15?. ®) Arch. Český 111 540. ^) Palacký str. 205, Staifi letop. J67, Script. r, Lus. 1. 73. ®) Arch. Český II 289. ®) DD 
26, C 7. Viz níže poznámku. DD 26 str. 5i, 63, 73, 97. *') DD 16 1, 126, 186. Pražané obdrželi 1. 1454 ves Vesce bez dvora 
(Rkps. Gersdorfský). «) Rel. tab. II 269. **) ČČM. 1839, str, 416. **) DD 17f. 39, téŽ 23 R 1. *•*) St. letop. 186, Aich. C. VII 278. 


TÝNEC HRAD 



pronajaty řemeslníkům aneb tu 
starých staveni vystavěno. 


ad Sázavou takofka v úkrytu stojí dvůr Týnec, takže jest ho jen z nejbližŠího 
okolí vidět i. Nádvoří, na nČmž se rozkládá, spadá strmě k Sázavě; sice je 
to pláň. Nelze o tom pochybovali. Že tu stával od pradávna týnec neb 
obydli zpevněné; později z něho vznikl hrad zabírající Část pláně ostroho- 
vitou, to jest úpadem od ostatní pláně oddělenou. Na úpatí hradiště jsou 
domky, také tu bývala továrna na kamenné zboží, kterou 1. 1813 Frant. 
Jozef, hrabě z Vrtby, postavit! dal. Tam, kde ostroh z pláně vybíhá, stojí 
kostel sv. Šimona a Judy. Na hradišti jsou bývalá hospodářská stavení, pa- 
třící ke dvoru, též úřední dum, jejž vyzdvihla 1. 1762 ovdovělá Marie Anna 
z Vrtby, jakožto letní sídlo a tu dlouhý čas přebývala. Domky ty bud jsou 
bydlí panští úředníci ve výslužbě se nacházející. Co tu viděti, je vŠe ze zřícenin 


Na jižní a západní straně byl hrad zpevněn náspy a příkopy, z nichž^ nic nezbylo, též hradbami, 
z nichž zůstaly některé části. Chatrné ty zbytky jiŽ před věky podpírali pilíři. Po zrušení venkovského opev- 





Týnec n. S. od severozápadu. 


ně ní byly tfi vchody, z nichž zůstaly nyní dva, obyčejná to vrata, jako bývají do popluŽníčh dvorů. Na 
nejvyšším místě stojí starožitné a zajímavé zbytky, které pocházejí ještě z dob, nežli tu vladycký hrad stál, 
totiž věž a kaple. 

VMd vSé do nepravidelného čtverhranu založená vystavěna jest shora dolů z těsného kamene, 
jest ve zdech 17 m, avšak až ke hřebenu střechy přes 22 m vysoká, majíc tři poschodí nad sebou. Do 
přízemí jsou staré dveře do půlkruhu sklenuté s malým zavěrákem a těsným kamenem obložené. V pří- 
zemí najdeš sklep prostranný, cihlami dlážděný, mající omítku bledorudou. Jedněmi dveřmi chodí se z něho 
do vedlejšího stavení, druhými, proti vchodu položenými lze přijít! ke schodům ve hrubosti zdi se nachá- 
zejícím střílnou osvětleným a tak úzkým, že jen jediná osoba projiti může. Jest jich 19 a vedou k prvnímu 
poschodí, v němž se zase sklep cihlami dlážděný a oknem osvětlený nachází. Z něho Šly dveře na půdu ve- 
dlejšího stavení, nyní zazděné; jiných dveří tu není, a chtěl-li by se někdo dostat! k horním ponebím, jedině 
by to šlo po Žebříku aŽ ke čtverhranatému otvoru, který se v klenbě nachází; neb hořejšek jest nepřístupný. 
V druhém patře jsou také dveře na vedlejší půdu; sice jsou tu a v třetím poschodí holé zdi aŽ po krov. 



44 


TÝNEC HRAD. 


Věž hřebenatou střechou pokrytá podle 
pověstí Udu bývala vyŠŠÍ neŽ jest nyní 
a vystavěna až do výšky hřebenu a za 
důvod uvádějí okna zazděná do po- 
lovice své velikosti. Také střecha ve- 
dlejšího stavení bývala jiná a vidět i 
dobře na věži, jak a kde k ní přiléhala. 

Vedle věže stojí starožitná kaple, 
rotunda románským slohem vystavěná. 
Skládá se z lodi, dokonalý kruh tvořící 
a z absidy podkovité, k východní straně 
obrácené. Oboje je posud klenuté, ač 
klenutí vylamováním kamene jest po- 
roucháno. Neb poněvadž tu býval za- 
sazen jakýsi stroj, i klenutí i omítka 
zdí od zpodu růžová a nad tím bílá 
jsou děrami pokaženy a přes to prastaré 
z lomeného kameni po pravidelných 
vrstvách vyzdvižené zdivo vzdorovalo 
tomu, jako by bylo děláno na věčnost. 
Okna pozbyla své starožitné tvářnosti; 
byla v novější době pro rozšířeni vy- 
bourána a dvě v absidě zazděna. Před 
zrušením byla kaple sv. Janu Nep, po- 
svěcena. Na ten čas jest stavení to, které bylo za po.sledních let skladištěm slámy, sena a bednářského 
nádobí, v žalostném stavu. Za dob hradu zvýšeno zdivo absidy do rovnosti s bání, jak zřetelně se poznává 
z drobnějšího kamení a chatrnějšího stavení; také prostor 
od tupého rohu věže až ke kapli zastavěn. Nad klenbami 
kaple povstala tím skrýŠ k úschovám vzácných věcí, k níž byl 
přístup z věže. 

Na Týnci nebývalo studně, nýbrž voda na něj vedena bývala 
a posud se vodí z lesa Taranky nedalekého do tři kašen, z nichž 
ještě jedna stojí. V zahradách nacházejících se okolo věže a 
kaple nacházeny zhusta kosti a lebky lidské ano i kosti, na nichž 
byla železná pouta. 

Jak jméno ukazuje, byl tu prvotně týnec čili malá osada 
zatýněná, v níž stála okrouhlá kaple, jsouc farním kostelem této 
osady. Když pak týnec přetvořen jest ve středověký hrad, 
vystavěn nový farní kostel mimo hrad a okrouhlé kaple pak 
užito jako hradské kaple. Založení týnce stalo se v dávných do- 
bách, snad v 11. století, ne-li dříve; hrad však pochází ze 13, 
století a to z druhé jeho polovice aneb spíše z konce. První 
jeho držitel (1318) Oldřich z Týnce^) pocházel soudíc ze jména 
z rodu pánův z Valdeka a byl předkem Medkkv z Valdeka 
panského stavu, kteří dlouho na Týnci seděli. Za Karla IV. žili 
z toho rodu dva Oldřichové, z nichž jeden seděl na LeŠanech; 
oba se připomínají 1. 1369.^) Oldřich LeŠanský zdědil také 
Týnec, ač se ještě 1. 1390 se syny svými po Lešanech psal. Sy- 
nové jeho byli Vilém, Havel a Zdenek, První z nich po r. 1390 
zahynul a Havel stal se pánem na Talmberce. Zdeněk spravoval 
Týnec s otcem od r. 1393. Tehdá mířil jej ve při, kterou měl 
s farářem Týneckým.*) L. 1394 poukázal kostelu zdejšímu 4 k. 
ročního platu zapsaného na vsi Chlistově a podával r. 1399 s otcem 
svým nového faráře ke kostelu Týneckému.®) Toho roku, neb 

příštího, zemřel starý Oldřich a Zdeněk stav se samostatným držitelem T 'ncc n S 

v 1. 1400-1415 nového faráře v Týnci podával.’) Týnskému Ro„i„ská rotunda “*b^ek‘ bývalého hradu, 
kostelu v Praze prodal 1407 plat, 1412, 28. února s farářem Vládi- Pohled od jihovýchodu. 

HeberVI 238, Pam. arch III 106, Mutth. ČCM.XXVm, Method XVI 13, Č.Sp. P. VIII 169, Soupis Benešovska na 
str. 261. Tab. vet.163, 303. *) Dsky Brněnské. *) Arch u s v. Tomáše, Lib. erect. XIII 130. Lib. erect. XII 130. «) Lib. conř. 




Plán hradu Týnce n. S. 

1 Bašta, 2 brány, 3 velká věž, 4 stará kaple, 5 tak zvaná kaplanka n. 
obydlí kaplanovo, 6 bývalá továrna na kamenné zboží, n. úřední důro. 


TÝNEC HRAD. 


45 


slavským učinil porovnání o de- 
sátky a t. r. prodal krčmu v Sa- 
talicích kapitole u sv. Apollinaria.^) 

Při počátku zmatkfiv husitských 
podepsal Zdeněk (1415) známý 
stížný list ke sboru Kostnickému; 
podepsal též na sněmu v Čáslavi 
(1421) stížnost stavfiv proti císaři 
Zikmundovi, byl 1. listopadu 
1423 přítomen valnému sněmu 
v Praze *) 

Zdeněk žil ještě r. 1432.®) 
jak se zdá oženil se v pozdních 
letech s Ofkou z Malovic, jež ho 
přebyla a I. 1445 ves svou věn- 
nou ChráŠřany druhému manželu 
Petrovi Mráckému z Dubé za- 
psala.^) Zdenék Medek, jenž se 
v l. 1444—1469 pánem na Týnci 
nazývá, byl bezpochyby syn 
jeho.*») Pokud víme, měl bratra 
Jana, který před r. 1469 bez dě- 
dicův zemřel. Jmění jeho na pan- 
ství Týneckém, nevelké, vyprosil 
si Protiva z Valdeku z pošlosti 
Havlovy.®) Avšak i Zdeněk, jak 
smýšlíme, mužského potomstva 
neměl a není sice známo, komu 
se Týnec po něm dostal, ale 
protože dotčený Protiva 1. 1479 až 
1480 blízké vsi Chařovice a Chrá- 
šfany prodal,’) soudíme, že Týnec 
dědil a držel. 

Následujícím držitelem byl Litvín z KlinŠieina, jenž 1. 1498 zboží Bynické koupil.*) Litvín zemřel 
nedlouho po r. 1506 učiniv manželku Majdalenu z Vrtby poručníci dcer svých. Těch bylo Šest a z té příčiny 
nerozumíme tomu, proČ dědictví Litvínovo na čtyři díly děleno a proč Majdaléna díl Týnecký dostala.^) 
Jak se zdá, byla vdána po druhé za Jindřicha z Poměnic, neb ten se po r. 1525 pánem na Týnci nazývá.*®) 
Po Majdaléně, která nedlouho po roce 1530 zemřela,**) dědila dcera její Lidmila z Klinšteina a ta prodala r. 1544 
Týnec zámek s dvorem, městečkem a vesnicemi Bernartovi z Barsova}^^ Tento seděv málo let na hradě zdejším 
zemřel před r. 1550 a dědicem jeho stala se dcera Anna, provdaná za Jana Velemyského z VelemyUevsi, (později 
hejtmana kraje Vltavského). Z manželství tohoto poŠli tři synové a dvě dcery. Ze dcer se Eva provdala za Jindřicha 
Otu z Losu, Lidmila za vladyku Vojkovského z Milhostic, nejstarŠí syn Burjan měl děditi Týnec; když však brzo 
po otci svém zemřel, tuf obstárlá již Anna z BarŠova posledním pořízením (26. března 1577) učinila dědici 
statku svého syny ostatní Bemarta a Jindřicha. Zemřela téhož roku a pohřbena jest v kostele Týneckém. 
Starší bratr Bernart oženil se s Eliškou z Milhostic, jíž věnoval zboží Velemyské a rozdělil se okolo r. 1580. 
s bratrem. Když pak oba bratři mínili zboží toto prodati, přenesl Bernart věno toto z VelemyŠlovsi tvrze na 
půl zámku Týnce nad Sázavou.**) Maje jednoho syna a dědice Jaroslava, poslední vůlí r. 1590, 21. března 
učinil bratra svého Jindřicha poručníkem nezletilých dcer svých, jimžto ustanovil každé věna 600 k. Man- 
želce vymínil do života jejího byt na zámku, 11 krav, 4 koně, krytý vůz a třetí díl svrŠkův a nábytkův. 
Mimo to měl všechen statek dcer spadnouti na Jindřicha, kdyby jej dívky ty předemřely. Brzo potom zemřel 
také Jindřich a statek jeho, jako i otcovský zdědil syn Bernartův Jaroslav. Ten pojal k manželství Majdalenu 
z Chýš a z Egrberka, jíž r. 1597 věnoval na zámku Teynci, tvrzi Rynicích a vesnicích.^^) Statkův těch Jaro- 
slav nepodržel, nýbrž napřed Bynice odprodal, a ostatek, co zůstalo, 1. 1607 prodal Dorotě Hodijovské z Hara- 
sova a na Konopišti.*®) 

Rel. tab. II 91, Lib. erect. Vil 200 , VIII 144, 160. *) Jan a Heřman z Týnce přip. se r. 1417 (DD XV 103). 

s) Arch. č. III 603. *) Rel. tab II 259, Arch. Č- II 70. ») DD 61, str. 356. Paprocký o st. ryt. 266. «) DD 16 , f. 197 ’) Rel. tab. 
II 378, 380 ®) Rel. tab 11 504. ®) DZ. 45 B. 1 , reg. kom. soudu. *®) Staré knihy Hořovské. “) Reg. k. s dz 44 - 2 . 

DZ. 21 E l. **) DZ 127, L 19. DZ. 134, C 24. Trh ten se stal velmi kvapné, jeden den panství prodáno, a druhý den 
bez meškání posláno do vesnic a poddaní svolám a nové pani postoupeni; pani Manďalenanic o tom nevédiuc, ledva si zachrá- 
nit! dovedla to, co po rodíčíchzdé díla (Dvorský, Pam. Žen. 181). 



Týnec n. S. od východu. 


46 


TÝNEC HRAD. 


Po smrti Dorotí ně (f 1614) přešly její všechny obšírné statky na syny její Jana Jiřiy Přečká^ Bohuslava 
a Adama z Hodéjova^ kteří se o ně podělili tak, že Adam dostal zboží Týnecké (bez By nic) asi v tom ob- 
jemu, jak bylo koupeno r. 1607. Ve vzpouře proti Ferdinandovi II., brzo potom vypuklé, Adam tuším před 
jinými činně se vyznačil, pročež od komisí r. 1622, 3. listopadu všeho všudy odsouzen a žádná milost jemu 
udělena nebyla. Plnomocní komisaři prodali potom jménem císařovým r. 1622 zámek Týnec se všemi ves- 
nicemi Albrechtovi z Valdšteina^^ spolu i s jinými některými statky Hodějovskými. Albrecht však nechtě 
podrželi panství jakákoli v krajině této, prodal potom (1623) Konopiště, Bynice, Osečany, Týnec a Netluky 


Pavlovi Michnovi z Vaci- 
nova^) Tuť teprve připojen 
jest Týnec ke KonopiŠtsku, 
od něhož již neodtržen. 
Adam z Hodějova ztrátou 
takovou veškerého svého 
jmění k největší zuřivosti a 
pomstě popuzen sloužil ne- 
příteli, pak sebral a ozbrojil 
r. 1627 své bývalé poddané 
a jiné nespokojence z okolí, 
a tímto zoufalým prostřed- 
kem snažil se statku svého 
ztraceného domoci. Buřiči 
byli ovšem brzo mocí vojen- 
skou rozehnáni a Adam ze- 
mřel kdesi v cizině. 

Zámek Týnecký popi- 
suje se v 17. a 18. století 
dvakráte. Z popisu onoho 
vynímáme, že zámek 1. 1654 
ohněm byl velice pokažen, 
ale že trochu opravováním 
začato. Ve spodní Části u- 
drželo se několik sklepů, 
konic, rátej na. Také tu byla 



Týnec n. S 

Románská rotunda a zbytky bývalého hradu. 
Pohled se strany jihozápadní. 


vysoká široká věž od mno- 
hých let pustá. Ale stav 
zámku byl tak chatrný, že 
se tam lépe přes příkop 
nežli branou vcházelo a 
vozem a kočárem dokonce 
jezdit! nemohlo.”) L. 1715 
v odhadu, jímž panství Ko- 
nopiŠtské odhádáno věřite- 
lům Františka Karla Přeho- 
řovského, popisuje se takto: 
•Tvrz nová Teynice řečená 
při řece Sázavě na vrchu 
položená se vynachází, a 
v ní ještě pokoj jeden, suchý, 
sklepy dva, kuchyně a mar- 
Štale na 6 koní, vše klenutý 
a šindelem pobitý; při tom 
také sklep podzemní jeden 
a podle něho druhý s led- 
nicí na skále vytesaný, ne- 
méně věž ještě dobrá, vŠak 
bez krovu.* K tomu se po- 
kládal pivovar při samé 
tvrzi, dvůr za řekou a jiné 
dvory, a vsi.*) 


KOZLÍ HRAD. 

:ně od Vadslavic jest pěkné lučné údolí mezi lesními stráněmi, malá a půvabná 
krajinka, kterou protéká potok Vadslavský. Do něho ústí jiný potok, který teče 
skrze ves Tisem. Mezi oběma jest les Chlumec a z něho vybíhá až ke spojení 
obou ostroh, který je otáčkou potoka Vadslavského znamenitě zúžen. Na tomto 
úzkém a strmém místě stál hrad Kožií a jeho předhradí zabírala opyŠ ostrohu. 

Cesta ke zřícenině hradu KoŽIf za naší doby jest trochu obtížná, po- 
něvadž založen byl hrad na strmé výšině a kromě toho odloučen byl příkopy 
na dvou stranách, pročež příchozí, přijdiž od jakékoliv strany všude do kopce 
pracné lézti musí. Zakladatel vybral si pro hrad dotčené strmé návrší a dal 
úzkou Část ostroha na dvou místech překopati, vystavěl tu hrad a zploštělý 
Opyš ostroha upravil na předhradí. Podle toho také zřízeny cesty ke hradu. Jde-li se od Koželského mlýna 
ke hradišti, shledá se, že hned pod horou v právo cesta odbočuje a přímo na předhradí vede. Jiná cesta 
šla od potoka a jižní strany nahoru. Počátek její jest od vody stržen, ale pod samým hradem pozoruje se, 
jak jde nahoru mezi hradištěm a náspem z předhradí vybíhajícím; stoupá se po ní volně i po předhradí, na 
jehož ukončení se otáčela. Na předhradí, které na dvě strany volně a na dvě strmě spadá, byla hospodář- 
ská stavení, po nichž není známky. Mělký příkop a úzký, nevysoký násep svědčí o tom, že byla sruby 
obehnána. 

») DZ. 141, B 17 a 194, D 4 , Bílek Děje konf. *) DZ. 141, B 19. a) Arch. Třeboňský. «) DZ 157, F 16. 



KOŽLÍ HRAD 


47 


Od hradu dělil je hlu- 
boký ve skále vytesaný pří- 
kop. Posud lze dobře příjezd 
rozeznat!, po mostnid do pří- 
kopu po vy dané a ze skály vy- 
tesané, proti níž jsou rovněž 
ze hradu povydané zbytky 
brány. Uprostřed hradu stálo 
ětverhranaté věžovaté stavení, 
z něhož kusy zbyly. 

Na obou stranách při- 
stavěna k němu bývala sta- 
vení. Na východní a jižní 
straně byly hradby; kUs jižní 
zbyl i se stínkami a ocho- 
zem. Kdekoliv ještě jsou 
zbytky oken, jsou jen na 
vnitřní stranu. 

První nám známý majitel 
hradu byl Ctibor^ jenž se 
připomíná l. 1318 mezi těmi, 
kteří strojili nepokoje v zemi.^) 

Za Karla IV. žili Mareš, 

Heřman a Kunrát bratří ze 
Cbvojna (1362). Kunrát psal 
se 1. 1362 z Kožlí, poněvadž 
tento hrad držel, ale 1367 již 
z Řadiče, po novém svém 
sídle.*) 

Ti tři byli v letech 1362 
až 1378 patrony kostela ve 
Chvojenci a protože podací 
to později ke hradu Kožlí 
náleželo, lze za to míti, že jej 
ještě 1. 1378 drželi. Za nepokojných let, která byla za pozdvižení panské jednoty, vybíhali z Kožlí a se 
Stojickými brali na silnici.*) 

Majitelem Kozli byl bezpochyby Petr z Pětichvost, jenž držel s králem proti jednotě a 1404 se 
panem na Kozlí nazývá.*) Petr zemřel ještě téhož roku, zfistavív manželku Anežku. Ta s Kožlím zdědila 
i při o louku, na kterou se táhli i páni Koželští i farář z Vadslavic. Tu přišel v září Protiva farář By- 
siřický na Kožlí a tu vypověděl, že louka z&stane faráři, který za to každý rok po sv Vácslavu bude 
sloužiti tři mše za duše Petrovu a Anežčinu,*^) 

Nějaký čas potom koupil Kožlí Beneš Lihun z Dube. Nacházíme jej 1. 1414—1418 jako patrona 
kostela ve Chvojenci. Na vzdělávání svých dětí měl na Kožlí Pešíka vychovatele. Ten prázdných chvil 
svých užil k tomu, aby dva rukopisy opsal; první I 1527, druhý 1. 1434 dokončil.®) Beneš účasten byl 
tehdá rozličných běhů v veřejných i soukromých; 1. 1434 bojoval u Lipan jsa v řadách panských a pak po- 
máhal dobývat! Ostromeče. L. 1440 prodal dědiny své, dvůr Sedlecko a dva rybníky v Mysliči.^) Posledně 
jej nacházíme 1. 1445.®) 

Jan Libun z Dubé^ který l. 1448 s vojskem Poděbradským vpadl do Prahy,®) bezpochyby byl 
Benešův syn. 

Jiný syn byl bezpochyby Beneš Libun z Duhé a z Košlého, jenž se l. 1461 připomíná.*®) Nepíše 
se již ani seděním na Kožlí a možná že ten statek prodal. Kupcem snad byl Zdenék ze Šternberka, držitel 
Konopiště. 

Při panství Konopišfském nacházíme 1495 tvrz Kožlé.**) Tehdá tedy hrad ještě stál, ale v po- 
tomních zápisech zejména v 1, 1590 - 1614 vždy se jen mluví o zámku pustém Kožlí. 

*) Tab vet. n A 39, 263 ®) I.ib. conf, ®) Mareš, Popravčí kniha 12. <) Arch č. 1 396. ®) Lib erect V lio ") Rkps 

XI E 6 bibl Praž ’) DD 3 str. 157. ®) Rel tab 11 259, Arch. č. II 70. ») Arch Třeboňský. *») Arch. Orlický. *') DD 6 str. 
385—302. 




48 


KOŽLÍ HRAD. 


1 Cesta od mlýna Koželského 
údolím potoka Tisemského, 2 
hráz, 3 býv. rybník, nyní louka, 
4 pěšinka po hradišti, 5 stříška 
pro krmení zvěře v 6 příkopě ve 
skále vytesaném, jenž odděluje 
hrad od horského hřbetu, 7 
hradba, 8 obydli, 9zadní brána(?), 
10 místo 2. brány, 11 vrátnice, 
12 základy věže, vedle 13 první 
brány, 14 příkop dělící zadní 
hrad (č. 7 - 13) od předhradí (č. 
15—20), 16 jámy, v nichŽ na 
zkoušku kopali mastek, 16 místo. 



odkud šel most ke hradu, 17 
známky stavení, 1.9 volné místo 
předhradí, 20 cesta okolo hradiště, 
21 strmý val za příkopem, 22 
cesta úpravná, 23 Jielezný můstek 
přes potok Tísemjiký, 24 železný 
most přes potok Vadslavský, 

25 tůně vzniklá z fciývalého lomu, 

26 kaplička, 27 milýnský náhon 
a b místo, kde stál dřevěný most 
vedoucí k cestě d. 20, která je 
tak ujezděná. Že možno mití za 
to, že tu byl příjezd do před- 

hradíí. 


Pián hradu Kozlí. 


MRAČ TVRZ.’’ 


rajina od Benešova k Sázavě spadající v nejedné příčině jest znamenitá Nejvíce potěší kra- 
jináře, jenž v hlubokých dolinách a lesnatých debřich při potoce Benešovském oko své kaž- 
^ dou chvíli jiným a lepším obrazem nasytili může. Starožitník a navštěvovatel starých hradův 
nalezne leckdes starou nějakou památku, potěší se její Šedivou tváří a pěknou polohou. 
Týž pocit má také ten, který se západní výšiny od vesnice Horního Mrače do údolí Pod- 
mrače sestoupí, vida tu nejen tvrz v hlavní své způsobě zachovanou, nýbrž hned za ní tvrziŠtě 
jiné a krajinku hezkou, skrze niž se čára železné dráhy na způsob hadice protahuje. Na všech 
stranách okolo těchto místností skupeny jsou výšiny. Kopci na východě se pnoucímu říká se »na Hradcích*; 
název ten zdědil po tvrziŠti na jeho úpatí se nacházejícím. Spatřujeme tu pahrbek nevysoký sice, ale příkrými 

boky přirozeně, jakož i uměle zpevněný, tvaru podlouhlého vej čitého, na němž tvrz stávala. Poíuid tu viděli 

jámu čtyřhrannou kamením zasypanou, která snad od nějaké malé věže pochází. Místo celé porostlé jest 
nízkou a suchou travou. Kolem tvrziště na jeho úpatí bývaly asi za starých dob močály. Před nim jest ho- 
molovitý pahrbek, na němž snad srub dřevěný stával. 


Asi sto kroků odtud vypíná se tvrz Mracká, stojíc na nej nižším konci výšiny, která na ísvém vrcholu 
dvůr poplužný nese. Otočena jest na všechny strany příkopem a nad to na třech stranách náspem Na straně 
západní stojí dům tvrze v podobě prostranného podlouhlého čtverhranu vystavěný s jednoduchou červenou 
střechou, jenž obsahuje dvoje poschodí s okny dílem zazděnými a dříve býval obecní sýpkou; na ten Čas, 
když jsem tvrz spatřil, nic tu nebylo. Holé zdi z hrubých žulových kamenů dávají tvrzi tvářnost starožitnou 
a zvyšují romantický pocit v tichém údolí Podmrackém. Se tří stran se od domu toho příkře fc: potoku žu- 
lová skála sklání, jen na východní straně jest pláň a tu se připojuje k domu tomuto dosti rozsáhlé, vysokými 
hradbami zavřené dvořiště, jež nyní stromy ovocnými posázeno jest. Vysoká vyklenutá brána pochází z dob 
novějších. Místa bylo na dvořišti tolik, že tu ještě některé dřevěné stavení státi mohlo Severovýchodně od 
tvrze jest mezi ní a malým pahrbkem příkop; v tomto posledním objevena při lámání kamene šíje sklepená. 


1) Pomůckou: Vlasákův Okres Benešovský str. 72—74. 


MRAČ TVRZ. 


49 


jež do nřho jde a potom na dvé se rozděluje tam, kde nyní pahrbek jest, a v místech blíže něho stával 
pivovar, z něhož nic nezbylo; byly tudíž sklepy řečené již za zavřením tvrze. 

Ve dvoře poplužním v levo, když se do něho jde, stojí zříceniny nového zámku, kterýž nebyl 
dostavěn. Stavěl jej hrabě z Vrbna, ale prodlužil se tak, že panství udržeti nemohl; když pak hrabě z Vrtby 
panství koupil, všechnu práci zde zastavil, takže jen do polovice oken v přízemí dostoupila, a nyní pusta 
jest jako nová zřícenina proti staré, posud se svého skalného výstupku na okolní chalupy hrdě pohlížející tvrzi. 


Z obou tvrzí zdá se tvrz v Hradcích starší býti. Sem tudíž klásti dlužno Zdislava z Mtače^ kterýž se 
za to nestyděl a věci, které jiní na sídlech vladyckých pobrali, k sobě přijímal.^) Ke kterému rodu patřil, 
není známo; rovněž se to neví o Oldřichovi^ Vilémovi a JeŠkovi, bratřích ze Mrače, kteří se r. 1356 a v ta 
léta připomínají.*) Zato se ví dozajista o potomních držitelích ve 14. a 15. století, že byli rodu BeneŠovského 
a erbu zavinuté střely. Ačkoliv neměli velkého dědictví, jsouce větví zchudlou, přece zůstávali ve stavu pan- 
ském až do svého vymření, zovouce se Mrackými z Dubé. Beneš z Lopřetic seděním na Mrači žil ke konci 
14. století a daroval Petrovi faráři Neveklovskému louku jednu u Žlebkové Lhoty a to proto, aby mŠe zá- 
duŠní na spásu duše Zdeny, máteře a Johanky, manželky Benešovy sloužil. Ustanovení toto zapsáno r. 1405 
ve knihy kostela Pražského.*) Roku 1410 připomíná se Oldřich z Mrače ^ jenž prodal nějaké dědiny klášteru 
Karlovskému v Praze. 

Za válek husitských žil pan Beneš z Dube a z MraČe (snad 
týž co dotčený Beneš Lopřetický). Syn jeho, Petr^ r. 1438 za živobytí 
otce svého vložil odpor proti prodání jistých dědin ve Hvozdci *) a oženil 
se potom s Ofkou z Malovic, vdovou po Zdeňkovi Medkovi z Valdeka, 
kteráž mu roku 1445 věno své ve Chrášťanech zapsala.^) Jeho tuŠím 
bratr byl Jan z Mrače ^ jenž měl účastenství ve mnohých bězích veřej- 
ných jsa zejména r. 1440 na sjezdu stavovském čtyř východních krajfiv 
v Čáslavi a r. 1448 ve vojště páně Jiříkově, když opanoval města Praž- 
ská.®) Petrův snad syn byl Vilém z Dubé a z Mrače a to soudíme 
proto, že se proti právu královu táhl ke zboží ve ChráŠřanech.’) 

Ke konci 15. století Žili dva z toho rodu Vilém (roku 1493 
jmenovaný) a Petr, jsouce tuším oba bratři a držitelé zboží Prčického, 
jehož měl každý polovici. Po Petrovi, jenž byl také pánem na Mrači a 
dozajista jiŽ na novější tvrzi seděl, držel zboží to syn Jan, který tu 
s mateři svou Lidmilou z Nové vsi hospodařil. Tato vdavší se po druhé 
za Jindřicha Kuli z Věřic soudila se r. 1529 s Jiříkem z Poměnic, neb 
tento jí vzal člověka jejího, Vávru z Mrače, s půlvozem s pšenicí 
i s koňmi a u vězení svém držel, nic jí naň dříve nežalovav, ačkoliv 
ona by mu byla ráda, co spravedlivé bylo, učinila.®) Po Janově smrti 
dostala se Mrač sestrám jeho Anně a Kateřině Mrackým z Dubé, po 
čemž se tyto r. 1540 dne 2. června při úřadu desk zemských přiznaly, 
že tvrz Mrač s dvorem poplužným a ves celou, Žíňany velké c. t. m. 
Žíňanky celé, mlýn jeden pod, druhý nad Mračí, Smilov dvůr poplužný pustý, Rousinov ves celou, Kačkovou 
Lhotu c. t. m. Jindřichovi Kuloví z Věřic a Lidmile z Nové vsi postupují.®) Vlastní postoupeni stalo se již 
dříve před tím, neb téhož ještě dne prodali oba manželé Mrač a oboje Žíňany Jaroslavovi staršímu ze Sel- 
lenberka a z Kosti nej v. komorníku a pánu na Hrádku nad Sázavou, za 1400 kop gr. Č,'®) 

Pán tento bohatý, ale také nádhery milovný zapsal zboží Mracké 1541 choti své Anně z Krajku 
a později (1549) jí ještě na městečku LŠtění a některých vesnicích věnný zápis učinil. Když tedy r. 1550 
dne 14. března zemřel, vidělo se vdově pozůstalé o svém zboží pořízeni učiniti, i ustanovila t. r. poručníky, 
aby se po smrti její ve statek uvázali a jej do té doby, až by se synové oň rozdělili, spravovali. Synové 
dotčení zatím ujali velké panství Hrádecké, jež nemohouce udržeti, ihned prodali.**) Ze stržených peněz za- 
platili dluhy a o ostatek se podělili; třetímu bratru Janovi, jenž dílu na penězích nedostal, dán statek ma- 
teřský za díl. 

Jan, přečkav všechny bratry a všechny toho rodu po meči, zemřel r. 1597 dne 12. října bez dě- 
dicův přirozených a beze všeho pořízení, co by se se statkem jeho díti mělo. Zanechal pěkné statky Mrač, 
Divíce a dům na Malé straně, neb třetí jeho statek TouŽetín byl se dostal manželce jeho. Ve statek ten 
všechen uvázali se nyní Jan Rudolf a Kryštof Jaroslav strýci TrČkové z Lipy^ pravíce k němu právo míti, 

') Emler Tab. vet- n. 142. *) Sommersberg ser. Sil I, 965, Jireček cod. II b. 305. ®) Lib. erect. V f- 97. «) DD 23 
A lO a B 1 »Petrus natus nobilis d. Benessii de Duba « ^) Arch. č. Il40 R. 1444 již byl Beneš mrtev a Petr sedél na Mrači 
(DD 61 p. 356). ®) Čas. mus. 1827, 3, 83. ®) DD 16 f. 129. ‘^) Reg. 5F hejtman. II A lO Jan se připomíná r. 1510, r. 1629 snad 
byl již mrtev a Lidmila jíž v držení Mrače. DZ. 249, B 8 Smilov nyní mezí Tepli šovici a Lbosínem. DZ. 3, H 6. •*) DZ. 
9 C26, G 18. 

2 



50 


MRAČ TVRZ, 


jako nejbližŠí tjcové zemřelého; ale poněvadž Jan Zbyněk Zajíc z Hazemburka na Budyni a Maximílian Lev 
z RoŽmitála a z Blatné na Těšících jakožto jediní již ze starodávného rodu Buzicův a erbu svinské hlavy 
lepší právo míti si pokládali, a zejména na starodávnou smlouvu ukazovali, kterou byli r. 1491, 23. dubna 
první tehdá Budci (Jan Zajíc, Jan ze Šellenberka a Zdeněk z RoŽmitála) o nápadech učinili, přišlo to k soudu. 
N#»5.1í ali? k rnz5oii7.en{ této »přp ndpnrné€ přišlo, fimliivíli se s obojí Strany r. 1598 dne 19. Února. Statky 



Tvrz Mrač podle kresby Hebrovy z r 1841, 


zůstaly sice Trčkfim, avšak tito vydali původům všechny listy a majestáty na rod Šellenberkův se vztahující 
a nad to zaplatili jim 4500 kop mlŠ.^) Hned potom (totiž r. 1598 dne 28. února) prodali Trčkové touž Mrač 
s pivovarem, dvorem a mlýnem, díl Poříčí s mlýnem, Velké a Malé Žínaný Adamovi mladšímu z Valdšleina 
na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMC. radě a komorníku za 9250 k. gr. Č.^) 


Mrač přišla tedy po 
druhé k panství Hrá- 
deckému a zůstala při 
něm, i když je po smrti 
Adamově (fl638) syn 
jeho Jan Viktoryn^ 
hrabě Jř Valdštemaujal. 
Tento měl sice pěkný 
díl po otci, ale špatně 
hospodařil, tak že ne- 
mohl velkou sumu 
peněz Vácslavoťi, hra- 
běti z Vrbna a i Brun- 
tálu zaplatit!. Odhá- 
dáno tedy r. 16+8 dne 
20.Července od panství 
Hrádeckého tolik, ko- 
lik k zaplacení vysta- 
čilo. Hrabě z Vrbna 
obdržel tímto tvrz pu- 



Tvrz Mrač. 


stou pode dvorem Mra- 
čeni, kde toliko zdi 
staré na vápno dělané 
stály, někdejší pivovar, 
z něhož zdi byly, dvůr 
(to vše v ceně 500 
kop), dvůr Zlenický, 
mlýny Čtyrkolský a 
Spálený, dvůr, kostel 
farní a filiální v Poříčí, 
mlýn tudíž, kostel fili- 
ální ve LŠtění, vsi So- 
běhrdy, Žínaný, Mrač, 
Poříčí, V ětrov, Čerčan y, 
Zderadiny, městečko 
LŠtění, Javorník. Ko- 
chanov, Dlouhé pole, 
Myslíce, BohuŠice, Po- 
chev, Lhotu Kačkovu 
a Mezihoří.*) 


1) D2, 172 Q 11. *) DZ. 174 F 23. Vklad vykonán r. 1600 ve středu po sv. Janu Křtiteli (DZ. 129 M 25). *) DZ. 
149. P 16— Q 11. U Mrače se připomíná les Hradec. 


MRAČ TVRZ. ZLENICE HRAD. 


51 


Vácslav zanechal z manželky své Elišky Polyxeny Demlinské syny Jana Františka^ Štěpána a 
Bemarta^ kteří byli císařem Leopoldem (1662, 6. prosince) ve stav hraběcí povýšeni. První z nich, Jan Fran- 
tišek Ženat byl (od r. 1657) s Maní Eliškou (f 1671) a potom Terezií Františkou, dcerami Bernarta Ignáce 
z Martinic, který byl na sebe r. 1663 dědičné právo ke Mrači od Jana Viktoryna z Valdšteina převedl; toto 
právo své Terezie po otci (f 1685) zdědivši, dne 4 února 1690 manželu svému vydala. Zastával vysoké úřady 
jsa také rytířem zlatého rouna a zemřel r. 1705 dne 22. srpna jako kancléř Český. Synové jeho Jan Antonín^ 
Jozef František a Norbert zamýšleli o statky otcovské a mateřské, Hořovice a Mrač se rozdčliti a poněvadž 
ve statku tomto slušného sídla nebylo, v rychlosti stavěno, ale nežli k dokonání toho přišlo, padly všechny 
statky v moc věřitelův. Pro velké totiž dluhy rodičův nebylo je možno udržeti a proto i zboží Mracké r. 1709 
dne 31. prosince věřitelům odhádáno. Za jeden díl položena »tvrz Mrač od kamene vystavená* (v 200 ss.) 
se dvorem, oboje Žínaný, Čerčany se dvorem, Soběhrdy, Dlouhé pole, Kochanov a díly Petroupína a Myslice. 
Ke druhému dílu dány dvůr a ves Poříčí, vsi Větrov a Mrač hořejší a díly Hůrky a Městečka. Ke třetímu 
dílu položeny dvůr Zlenice a Dubský, městys Lštění s kostelem sv. Kli menta, vsi Javorník, Mezihoří, Pchov, 
KaČkova Lhota a Zderadiny.*) Po uchvácení těch dílů zkoupil všecky tři díly Jan Jozef ^ hrabě.? jemuž 

také hrabě Norbert, jako ten, který je na svůj díl dostati měl, právo své dědičné r. 1725 prodal. 




ZLENICE HRAD. 

žadý, kdo jel drahou z Prahy k Táboru, zajisté si rád vzpomněl na roztomilý obrázek, který 
se jemu jedoucímu od Scnohrab k Čcrčarům naskytl; obraz malebných zřícenin hradu 
Zlenického i s překrásným údolím Sázavským, kterýžto spatřil, když na malou chvíli vyjel 
z jednoho z četných průkopův téže dráhy. Neníf také týž hrad s okolím od žádné jiné 
strany krásnější a malebnější, než z této. 

Zlenický hrad založen byl na ostrohu 
.mezi řekou Sázavou a potokem Hrušickým, 
který do ni pod hradem padá. Ostroh, jehož opyŠ se k ústí 
potoka volně sklání, zakladatel překopal tak, že jeho severo- 
východní konec zůstaven pro hrad a oddělen od ostatní vyšší 
krajiny hlubokým a ve skále vytesaným příkopem tak, že 
na této straně nebylo naprosto možno do hradu se dostati. 

Hrad sám rozdělen byl na předhradí a horní neb zadní hrad. 

Fředhradi leží níže než hrad a bylo na horním 
a dolním konci objato příkopem, kdežto severozá- 
padní strana strmě spadá ke břehu potoka. Také 
na čtvrté straně bylo chráněno. Dobře znáti jest, jak 
je zavíraly hradby, nyní tak sesuté, že jen náspy 
kameni po nich zůstaly; trochu také jest znáti místa 
dvou bašt na jihovýchodní straně, která jest nej slabší. 

Cesta ještě znatelná běžela po mostě 
přes příkop k první bráně, pak Šla do 
vrchu mezi dřevěnými staveními hospo- 
dářskými, po nichž ovšem již památky 
není, až k přikopu hlubokému, ve 
skále vytesanému, který dělil předhradí 
od hradu. 


Po stálém a zvoditém mostě při- 
cházelo se k kotnímu hradu a to na- 


před k vééovaté bráně. Z ní zbyly jen 
příční zdi a čelní se úplně sesuly, avšak 
ze zbytkův nynějších lze tolik souditi, 
že byl průjezd jednoduchý, neklenutý, 
totiž dřevěnou podlahou přikrytý. Z brá- 
ny přišlo se na dvorek, ale přijiti přímo 
do paláce neb obydlí páně nebylo 
možné, poněvadž základy paláce leží 
mnohem výše nežli brána i nelze za 


DZ 39M 19 až O 15. U Mrače 


Plán hradu Zlenice. 
1 Vozní cesta k Senohra- 
bům, 2 HruŠický potok, 3 
upravená pěšinka k 5 říčním 
lázním, 6 val, 7 přední příkop, 8 
místo brány, 9 předhradí, 10 místo 
bašt, 11 prostřední příkop, 12 brá- 
na do zadního hradu, 13 prázdné pro- 
stranství, 14 velké staveni věžovaté, 15 
druhé stavení se sklepy, 16 dvorečky, 1 7 části 
obydli, 18 věže studnice, 19 zadní ptíkop, 20 
náspy snad k zadržení vody v příkopě, 2l násep před hradem (snad od obléhají- 
cích pocházejici), 22 pěšinka přes skály nad potokem. Kreslil inž. R. Šimeček. 
«e připomínají pole za Hradcem a les JHradec, u Pchova les v LeŠtině. 


52 


ZLENICE HRAD. 


jiné míti, že buď se vystupovalo 
po dřevěných schodech aneb snad 
se Šlo do příkrého kopce podle 
východní hradby až pod roh pa- 
láce a pak někudy do něho; ovšem 
jiS to dolcázati nelze, protože pak 

místa tato kamením, které spadlo 
z celého jihovýchodního rohu, za- 
sypána. U jihozápadního rohu spa- 
třují se zříceniny velkého čtver- 
hranného stavení, v jehož podzemí, 
jak se zdá, byly sklepy a z těch 
se vycházelo ven do vrchu. Nad 
touto prostorou snad bývaly ko- 
nice, jestliže se totiž mohlo sem 
po koni přijeti. Kromě toho jsou 
tu rfíceniny a to vysoké čtver- 
hranného stavení věŽo vátého, které 
mělo tré podlah nad sebou. Od 
země až do první podlahy byla 

^udiiicijilci vyšívá ii^viiojM^i ai^ aivv^- 

rem dvěma našim poschodím. 
V tomto oddělení jest na jihozá- 
padní straně úzké okno, které se 
do vnitřku rychle rozšiřuje. Nad 
první podlahou spatřuje se pěkné 
do končitého oblouku sklenuté 
okno. Nad druhou podlahou byla 
okna, ale viděti je nyní jiŽ nelze. 
Z ostatních Částí obydlí zbyly kusy 
zdí. Konečně je v jihovýchodní 
stráni okrouhlá vl&^ jcŽ byla stud- 
nicu Z ní zbyla jen jedna strana; 
ostatek se sesul a vnitřek je docela 
zasypán. 

Zleiiice jest název čelední 
a proto se psávalo >do Zlenic« 
a »na Zlenicích« a není to proto 
název hradu, nýbrž vsi, ze které 
vznikl před r. 1415 dvůr Zlenický. Po něm pak dáno jméno hradu, který byl založen v první polovici 14. 
století. Proto není jisto, zdali seděl na hradě Oldřich ze Zlenic^ jenž roku 1318 poháněl Ctibora z Kožlího 
pro Škodu, kterou mu učinil v Koutech.^) Avšak seděl později na hradě Jan ze ZleniCy osoba stavu panského, 
což znáti jest odtud. Že seděl r. 1351 na soudu zemském.*) Týž Jan zapsal t. r. (30. června) hrad Zlenický se 
vším, co při n&m bylo, Štěpánovi, kanovníku a nejvyŠŠÍmu písaři a JeŠkovi z Tetína bratřím v 1000 ko- 
pách, tak aby brali úrok 100 kop a Jan měl moc hrad zase vyplatit.®) Psal se po Zlenicích snad ještě r. 1365 
sedaje na soudu zemském.^) 

Z následujícího jde najevo, Že se dostaly Zlenice pánUm z Dube buď koupí nebo děděním. Když 
se asi v počátcích druhé polovice 14. st. bratří Václav^ Ondřej a Beneš dělili, dostal Ondřej z otcovského 
statku polovici městečka LŠtění, HruŠice a jiné statky a vyskytuje se také jako držitel Zlenic. Protože léta 
1377 hrady JeŽov a Zlenice s městečkem pod ním (totiž LŠtěním) s dvory a vesnicemi podány Karlovi IV^. 
v manství,®) lze za to míti, že se tak stalo Ondřejem, jenž mél snad JeŽov z otcovského zboží.®) TýŽ Ondřej 
byl v 1. 1343 až 1394 nejvyŠŠím sudím Kr. Č. a poněvadž mu Karel IV. úřad ten i po smrti otce svého 
zanechal, svědčí to nejen o velkých darech ducha, nýbrž i o bezúhonnosti povahy Ondřejovy. L. 1394 složil 
úřad svůj byv k tomu pohádán tehdejšími běhy veřejnými, nicméně sedal na soudě zemském aŽ do února 
r. 1412 jako první kmet po úřednících. Památka po němí zůstala nejen v listech a zápisech současných, ještě 
pěknější památku zůstavil sám po sobě napsav » Výklad nia právo země České* totiž tak zvané zemské právo, 
jímž se řídil zemský soud. 

' Tabul vctust. 262. *) Rel. tab. 1 416. Arch. Č. II 339. ») Jircčck, Cod. jur. Boh. II b 306. *) Arch. C. II 340, má-li býti 

r 1866. ®) Zbytky rcg. Král. č. 68. ®) Nelze za to míti, aby mél dva hrad] tak blízko od scbe. 



Hrad Zlenice od západu. 


ZLENICE HRAD 


63 


Lze za to niiti, že zemřel Ondřej bezdětek bud r. 1412 neb v zimě potom následující. Zle nice 
spadly jako manství na krále a dány od něho Bolkovi staršimu z Poděbrad a Putovi s Častolovic. Protože 
tento s Annou mateří svou Anně, vdově po Ondřejovi užívatí věna jejího bránil, nařízeno soudem purkrabí 
Pražskému, aby Annu ve věno její uvedl a bránil.^) Půta podával t. r. faráře do Údašína, kdež bylo i manství 
služebné ke hradu Zlenickému.*) L. 1415 pak prodal Půta Zleníce hrad s dvěma dvory popi. a lázní, polo- 
vicí LŠcěiif s podčicím iia HiadíŠli, 11 vesuic celých a necelých, z nichž bylo také několik od Kostelce, též 
s lesy Kunšovi z Konojed^ jenž také koupil právo Bočkovo a 1. 1416 manželce Dorotě na Hrušících věnoval. Potom 
také 1, 1417 přijal na spolek Petra, bratra svého a to pro příchranu svých dětí.®) Také prodal t. r. vsi, 
kteréž držel od Kostelce, Janovi z Kostelce. L. 1418 ještě žil.*) 

Po Janovi zůstali synové 7an starsU Jan mladší a Markvart a dvě dcery. Když se bratří chtěli 
rozdělit!, pomáhali jim v tom 4 zemané z okolí. Známe jen díl Jana mladšího; dostal ves Mirošovice, polo- 
vici HruŠíc, 2 mlýny, část Bohumile a třetí díl Černého lesa. Protože Mírek z Pětichvost statek jeho spra- 
voval, vystěhoval se Jan k němu se všemi nábytky a peřinami a nechlebil s bratřími. Když Jan tento zemřel 
a Mírka doma nebylo, ujal Jan starší statek jeho mocně. Jan starší byl r. 1428 pánem na Zlenicích a S Mar- 
kvartem podával r. 1434 faráře do HruŠic.®) 

Jan Činil také násilí Anně, vdově po Petrovi z Konojed zabrav věno její a bera jí nábytky. O tom 
učinil soud zemský r. 1437 spravedlivý nález A protože t. r. také statek u Jana mladšího pokládán za od- * 
úmrf na krále spadlou, odpírali tomu Jan a Markvart, ale nedočkali se konce.*^) Jan daroval 1. 1444, když 
poznával, že se blíží konec jeho 
života, manželce své Markétě z Týn- 
ce tvrz Kuří s vesnicemi a ves 
HruŠice kromě kostelního podací.®) 

T. r. chtěl uČiniti poruČenství, zří- 
dil Šmohaře z‘ Kochova poruční- 
kem a poslal úředníka svého Pfi- 
snáka Košíka z LipČe pro zemany 
do Mrače a Malonic, aby poruČen- 
ství zpečetili ale umřel, nežli se 
páni na Zlenice sjeli. Poněvadž 
pak Markvart také byl zemřel, 
spadlo zboží jich na jejich sestru 
Bětu. Ta ještě t. r. zapsala Zdeň- 
kovi Kostkovi z PosíuPíc\^o\izA\m1- 
na 1600 kop i nemajíc jemu odkud 
zaplatili, hrad Zlenice s poplužími 
a 11 vesnic i s lesy,^) ale dluh 1200 
kop zapsala (1415 14. 'ledna) na 
témž zboží Kunšovi Rozkošovi 
z Dubé}^) 

Byli tedy dva páni na Zle- 
nicích a přeli se mezi sebou; dosti 
práce to dalo Zdeňkovi ze Štern- 
berka, než je na konci r. 1445 
porovnal.^*) KuneŠ měl Zdeňkovi 
postoupit! právo své dskami dvor- 
skými, ale ještě 1. 1446 tak ne- 
učinil. Zdeněk zemřel pak ne- 
dlouho potom (před r. 1448). Sprá- 
vy jeho statků v ujal se strýc jeho 
Zdeněk Kostka a získal neien 1. 

1448 věnné právo Markéty z Týn- 
ce na vsi HruŠicích,*^) nýbrž i vy- 
prosil (1453) pro sebe všechnu 
odúmrf na zboží Zlenickém po 
vladykách z Konojed. To vŠe ode- 
vzdal 1. 1454 MikŠovi z Postupu^ 



Hrad Zlenice od východu 


“i) Rel. tab. II 97. «) Lib. cont. DD. 61 str. 308. 3) DD. 61 str. 136, 160, 184. *) DD 19 str. 290, 61 str. 192. DD. 
rnnf 7 \ Pí»I ťaK TI 1 HF! l 5 f, 333. 8) DD 6l ^ 


54 


ZLENICE HRAD. 


synovi dřívějšího Zdeňka a svému strýci, jemuž tu^im byl poručníkem.^) Neměl Zlenic dlouho, neb 
prodal je s dvorem pod hradem s vesnicemi, též mlýny na Sázavě a mlýny potočnými (1456) Bur- 
janovi^ Zdeňkovi a Mikuláši bratřím (Trčkům) z Lipy. Ti neměli to zboží koupené za 2000 kop dlouho, nýbrž 
prodali je L 1458 Zdeňkovi Kostkovi z Postupic za 50 kop, ale král Jiří kázal ten prodej z desk vymazali, 
poněvadž to zboží prodáno za méně, než stálo.^) Tedy bratři obnovili zápis 1. 1463 a prodali Zlenice 
za 3000 kop.®) 

Asi v ty Časy byl hrad Zlenický zbořen. Kdy a jak se to stalo, není známo. Před šatným hradem 
vlastně proti němu u nynější železné dráhy jest ostroh překopaný jak*i nějaké tvrziště, bezpochyby ležení 
obléhajících, také severovýchodně od hradu jest násep. Že pak hrad Zlenický byl násilně zbořen, jde na jevo 
z listu r. 1465, kdež se dí o témž hradě, že jest zbořen a úplně opuštěn,^) 

Tehdá totiž Zdeněk poddal hrad svůj MyšMn s dovolením královým v manství a obdržel za to 
hrad Zlenice dědičně. Připojil jej k panství Hrádku komorního, při němž se 1. 1525 zámek pustý Zlenice 
připomíná. Od téhož panství oddělen 1. 1648 k Mrači a s touto koupen 1. 1725 k panství Konopištskému. 


‘)DD 16 f 360, 23. D 16. 2)DD 61 str.421, 430. 3) OD 61 str. 474. DD 6l str. 76. 



TVRZE NA KONOPIŠTSKU. 


de je nyni městečko Poříčí, stály dříve tři osady 
Balkovice, PoriČi a Kout. Tvrz bývala v Poříčí 
u mostu, druhá snad v Koutě. Mezi patrony 
zdejších kostelů (1360) čtou se Přisnak 
z Pařiči a z Ledeč (od r. 1357 mistopísař desk zem- 
ských), Arnošt a Ctitor bratří a Albert syn n. Bo- 
hunka bratra jich a sirotci po n. Mstisovi drželi 
tehdá část vsi Cerčan.^) Přisnak seděl I. 1363 v Koutě 
a odtud se psal.^) Statek Koutský patřil v 15. stol. 
ke Kostelci a Poříčí k Ledcům ne- li celé, z části. 
L. 1395 měli Přisnak z Ledeč a Zikmund a Přisnak 
synové při s Benešem i Dubé o zdejší podací, kterou 
vyhráli. Beneš totiž byl dědicem a nástupcem n. Zbyňka 
z Poříčí tehdá již zemřelého.®) Podle toho by byla část 
Poříčí připadla ke Kodi. Na počátku 16. století bylo 
Poříčí rozděleno. Část patřila k Týnci a část k Pyšelům. 
Mandaléna z Vrtby učinila nějakou smlouvu o Poříčí 
s Jindřichem z Poměnk a tento pak viněn byl od 
dcery její Udmily z Klinšteina (1535) z jistého dluhu. 
L. 1539 měla táž Lidraila soud o krčmu, kterou měla 
v Poříčí.*) Ok. I. 1553 prodáno Poříčí Janovi Opitovi 
z Maličina a od té doby se tu vyskytuje tvrz. Syn to- 
hoto Julius prodal 1. 1577 tvrz Poříč se statkem 
Drslavovi Byšickému t By sic a tento hned potom 
Janovi ze Šelmóerka^) Od té doby patřilo Poříčí 
ke Mračí a od r. 1725 ke Konopišti. 

* 

Nad Sázavou byla někdy farní ves Ledce, z níž 
zbyl pouze dvůr a ftl. kostel sv. Bartoloměje.^) Také 
tu stávala tvrz, jejíž držitelé Bohunik a Vilém bratří 
a Baltazar 1. 1360 sem faráře podávali. Od nich koupil 
Ledce Přisnak z PořiČi^ mistopísař a od té doby psal 
se i on potom z Ledeč. Stalo se tak před r. 1373.'^) Od 
r. 1379 psal se starším*); 1, 1374 sem podával se svými 
bratřími Ondřejem a Lipocem a v 1. 1390 — 1391 sám, 
také držel v 1. 1359 — 1386 část Pyšel.®) L. 1395 ze- 
mřel syn jeho Přisnak a proto otec daroval ke kostelu 
zdejšímu plat v Březci.^*) Zdá se, že starý Přisnak brzo 
po tom zemřel a syn jeho Zikmund vzav díl na pe- 
nězích usadil se kdesi u Karlšteina.**) Zemřel 1. 1420 
a pohřben u sv. Tomáíe v Praze.*-) Jiným snad synem 
byl Jan z Ledeč ^ jenž byl 1, 1416 pánem na Pyšelích 
a Čtvrtým synem bezpochyby Vácslav. Tento stal se 
1. 1395 farářem v Poříčí, podával 1. 1408 faráře do 
Ledeč a zapisoval 1. 1417 dluh na tvrzi Ledcích 
Petrovi ze Svojšína.*®) Kdy kněz Vácslav zemřel, není 
známo. Když I, 1454 odúmrť po něm provolána, vy- 
prosil si ji Zdeněk Kostka z Postupic jsa bezpochyby 
posloupným držitelem í protože odporu nebylo, zboží 
Ledecké podržeP*) a ke Hrádku připojil. Tvrz se záhy 
rozpadla a zůstalo jen tvrziŠtě mezi dvěma rybníky, na 
němž se před lety všelijaké památky ze 14. století vy- 
kopaly a při tom taicé tvrziště z větší části roz- 
vezlo. 

* 

ByniCC neb Benice jest vesnička v osadě Týne- 
cké s dvorem poplužným, při němž stávala tvrz dávno 
již zaniklá. Seděli tu 1318 Slávek a Bohuchval}^) a 
Přibka 2 Bynic (1360) byla tetou vladyk Mlékovských.*®) 
Jeniš z Bynic stál I. 1387 o mlýn v Bynidch, který měl 

*) Lib. conf. Rel. Ub. I 422, 426. Arch. bibl. Praž. 
8) Lib conf. erect. XII 15>. Reg. k. s. Rel. tab. 1 334. DZ 
63 H 21, E 4. •) Vlasákok^a Místop. bibl. III 63. ’^) Lib. crcct. 
XII f. 2. Lib. conf. ®) Acta jud. ®) Lib, conf. Rel. tab. I 426. 

*•) DD 14 f. 133. Lib. erect. XIII a 65. >») Lib. erect. XII 190. 
•*) Lupáč. *8) Lib. conf. DD 20 str. 127. »*) DD 16 f. 252, 23 
D 16. *5) Tab. vet. 194, 252. »«) Arch. kap. Praž. 


spadnouti na krále po Bartoňovi.*) L. 1445 žil Jan 
z Byniic®) a Jetřich Bynický měl 1 1476 pří s Janem 
Újezdeckým. ve které se jednalo o ztracení hradu 
Ujezdce; týž Jetřich prodal plat v Dubové Lhotě.®) 
Vácslav z Roupova nabyv téhož statku, prodal 1. 1498 
tvrz, dvůr a ves By nice i s vesnicemi Litvínovi z Klín- 
iteina.^) By nice patřily pak ke hradu Týnci. Tvrz tu 
spustla a byla ok. 1. 1520 pronajata nějakému člověku. 
Když se asi 1. 1580 Bernart a Jiříky bratři Velemyšti 
z Velemyslovsi dělili, dostal Jindřich na svůj díl půl 
Týnce a Benice. Jak se zdá, byla pak tvrz zdejší zase 
obnovena. Statek Bynický potom zase připojen k Týnci 
a dostal se Jaroslavovi Velemyskému^ který jej prodal 
(1597) Dorotě Hodějovské z BarasovaP) Dorota držela 
pak Bynice ke Konopišti až do své smrti (ýl6l3, 22. 
listopadu). 

Synové její dědili i po otci i po mateři hojné 
statků v, o něž se asi 1. 1615 rozdělili.^) Bylo 5 bratří a 
pět dilův. Jeden z těchto totiž Bynice, Nedvězí, Jestřebice 
a část Benešova dostal se Bohuslavovi z Hodějova. Ten 
koupil od stavův duchovní ves Hostěradice, což mu 
pokládáno 1. 1622 za zločin. Ze pak se ještě něco na 
něho vědělo, odsouzen třetiny jmění svého, jež šrnahem 
zabráno a prodáno 1622, 19. prosince Albrechtovi V, P. 
z Valdšieina, Od té doby patřily Benice ke Konopišti. 

V taxe 17. st. popisuje se tvrz zdejší. Byla z ka- 
mene do 4 rohův vystavěna, ale velice zpustla, tak že 
na jedné straně kus zdi spadl. Bylo zde několik míst- 
ností, v nichž bydlela dvorská čeládka/) V odhadu 
Konopištska 1. 1715 píše se o léto tvrzi, že v dolejší 
příležitosti jsou pokoj s komorou, síň s ratejnou a na 
čtvero oddělené komory, v nichž klenutí již spadlo a 
jež se užívají za chlévy. V hořejším dile byl díl za 
sýpku a ostatek bez dveří, oken a podlahy; byl toíiko 
pro skládání slámy a plev, a konečné tu byly i staré 
zdi bez krovu.®) 

♦ 

Chvoj enec neb Chvojínek jest ves mezi Ncíveklo- 
vem li Beneševem. Od kostela jihovýchodně as: 50 
kroků daleko na ostrožně, která spojuje ostroh kostela 
s planinou, stojí statek Vilímkův, kdež ae říká na tvrzce. 
Z bývalé tvrze zbyla jen hluboká studné. 

Nejstarší známí držitelé té tvrze jsou tuším bratří 
Jan 21 Jetřich. Ti se strýci svými Mlékovskými založili 
1.1360 oltář sv. Filipa a Jakuba v kostele zdejším tehdá 
farníími.*^) Jako patronové tohoto vyskytují se v 1.. 1367 
až 1371 bratří z Mlékovic Vráti voj a Ctibor kanovníci 
kostela Pražského. Jetřichův syn byl Jan^ jenž vydal 
I. 1373 svědectví ve při zdejšího faráře s oltářníkem.*®) 
Kdežto byl patronem zdejšího kostela a oltáře v. 1. 1380 
až 1391 pan Ondřej z Dubé**), dovídáme se, že měl 
jakýsi Mar kvart (1387) ve Chvojenci dvůr se dvěma 
podsedky. Také tu míval nějaký statek Jakub syn Su- 
li kův, jenž ok. 1. 1391 bez dědicův sešel.*®) Také Pešek 
Kolouch tu měl nějaký statek.*®) Na tvrzi jak se zdá 
seděla Přiba^ vdova po Vilémovi, která v 1. 1391 -- 1397 
faráře ke zdejšímu kostelu podávala. L. 1394 s farářem 
zdejším učinila směnu na nějaké platy.**) Po ni v letech 
1398 — 1412 následoval tuším držitel druhého 

statku, neb první patřil 1. 1401 sirotkům Vilémovým. 

») Arch. Český 31, 140. *) Rel. tab. 11 259. Arch. Č 1170. 
8) Arch. C. IV 310. Patn. arch. V 144. *) Rel. II tab. 504. 
8) DZ 136. O 11 — 16. 8) Viz Jirečkdv spis o Hodějovských. 
^jWagnerova Exc. z arch. Třeboň, b) dZ 257— G 27. •) Arch. 
kapitulní. *®) Tadra acta jud. I 46^47. **) Lib. conf. **) DD 
13 ř. 96, 100. *8) Lib. erect. XII 58. *«) Borový lib erect. IV. 
411, Lib. conf. *8) Rel. tab. I 634. 



56 


TVRZE NA KONOPIŠTSKU 


Naposled se vyskytuji jako patronové kostela 1423 
Bartoš ze SobéŠína a Jan z Řečice, tedy držitelé dvou 
statků. Z nějakého drobného statku vladyčího povstalo 
svobodství, jež se od 16. stol. pnpomíná. Ostatek pa- 
třil asi od konce 15. stol. ke Konopišti. 

U Chlistova stojí samotný dvůr Poměnice, u něhož 
bývala tvrz ode dávna, avšak ač se pnpomíná ve 14. 
stol. a potom nikdy, přece se ještě I. 1671 pamatovala.') 
L. 1318 tu sedMi Radon a Zdata.^) 

Zbyněk z P, prodal 1358 s manželkou svou Eliškou 
plat k oltáři Pražského kostela na tvrzi, dvoru poplužném a 
dvorech kmecich v Poméniclch®). 

Na Moravě žil od r. 1365 Fráněk 
z P. maje tu rozličné statky a jsa 
také správcem komory markrabské;^) 
po něm tu byl 1. 1378 ProkopP) 

Část patřila ke sklonku téhož sto- 
letí k Léštnu,®) v Poměnicích pak 
seděli 1. 1394 Rudolt^ 1417 Jan^ 

1440 Vácslav z Jan, syn Jakubův 
prodal dvůr v Poměnicích Mikovi 
odludž 1. 1451.') Pak se připomíná 
v i. 1505 — 1520 Vácslav s P. a i 529 
Jiřik odtudž, čímž se řada domo- 
rodých vladyk končí.*^) Neb léta 
1 540 byl pánem na Poměnicích Vita 
starší ze Rzavého a Vácslav Sobek 
z Jezera prodal dvůr v Horních 
Poměnicích 1. 1 548 Adamovi ze Štern- 
berka pánu na Konopišti.^) Horními 
Poměnicemi nazýval se nynější dvůr, neb pod ním při 
potoce byly Podpomenice, kdež byl I. 1400 mlýn 
(nyní Plihalův) Tyto patřily od r. 1469 ke špitálu 
Benešovskému. 

♦ 

Ve vsi Kolmicích spatřoval se ještě v minulém 
století hluboký příkop obklopující tvrzi Ště pravidelným 
čtverhranem; n/ní je z části skopán.'®) V prostřed 14 
stol. žil Jaroš z Kozmic^ jehož syn Ješek byl od roku 
1358 farářem \ Pyšelích a 1. 1386 zemřel.^^) Držitelem 
tvrze byl Přtsrak^ jenž v 1. 1358 — 1409 kněze do Te- 
plišovic a Kozmic podával.'®) S ním se vyskytuje 1378 
jako spolupodací Jindřichy jenž 1382 koupil statek 
Vesce a před r. 1 391 zemřel, zůstaviv syna Jindřicha.*®) 
Přisnak obdržel (1405) s manželkou svou Markétou mocný 
list, aby mohl sboži svá odkazovali; soudit! odtud lze, 
že dětí neměl. Držel I. 1415 dům v Praze, ale 1. 1416 
byl již mrtev.’ ^) Kozmice měl po něm Vácslav^ jenž 
byl v I. 1408 — 14 1 3 místopísařem desk zemských a 
ještě za živobytí Fřisnakova na Kozmickém zboží plat 
pro klášter sv. Tomáše v Praze prodal.’^) L. 1416 vy- 
prosil si všechnu odúmrť po Přisnakovi. Dorota man- 
želka jeho prodala 1. 1417 svou ves Záhořany a 1. 1418 
Teplišovice a Mrchojedy.'®) Petr z Kozmic byl 1. 1448 
mezi těmi, kteří vpadli do Prahy, a 1454 připomíná se 
Přisnak z Koznic potomek dřevních vladyk.*^) Jak se 

♦ 

’) Exc. Wajfnerova z arch. Třeboň. *) Tab. vet. n 142. 
s) Štědrý, Dod. II k. Poz. DZ str. 9. *) Dsky Brn. IV 219, 
Olom. I 935, CDM XV 90 bj Dsky Brn VII 590. «) Arch. 
č. 31, 334, 342 ^ Arch. C . I 256, 404, Viz i Arch. C XIX 
251. 8) Arch Č. VI. 321, Reg. k. s. 8) Reg k. s. DZ 8. O 15. 
'®) Vasák Mistop. bibl. III 83. Soupis Ben. 141. “) Lib. conř. 
Rel. tab. I 426. Lib conf. '•) Rel. tab. I 473. '*) Kopiář 
Přemyšlský, Tomek Základy 98, DD 15, f. 325. Rel tab. 
II. 117, 119. Vi 2 i 101. '«) Rel. tab. II 136, 140. '’)Arch Třeb. 
DD 16 f. 129. 


zdá koupeny Kozmice v ty časy ke Konopištskému 
panství. L. 1454 Zdeněk ze Šternberka vyprosil si 
všechnu odúmrf po n. Janovi ze Žiřic na tvrzi Kozmi- 
cích a příslušenství.*) 

Soběhrdy jest vesnice mezi Benešovem a Hrádkem. 
Ode dávno tu byla tvrz, na niž seděl 1, 1360 Šeněk, Velik 
odtudž a Zdena odtudž spolčili se 1. 1387 veškerým 
svým dědictvím.®) Ctibor ze Sobikrd syn Hlávkův z Jezvin 
držel 1. 1408 zboží Hvozlické.®) L. 1411 odumřel tu 
statek po Vácslavovi a Januše sestra Vácslavova táhla 
se na něj; také zůstala v jeho držení.”*) L. 1419 žil 
Bokuněk odtudž, jenž si vyprosil zboží v Olbramovicích®), 


Zbytky tvrze v Kozmících. 

a na sjezdu Čáslavském 1. 1440 byl Miktdáš ze Sobéhrd.^) 
Ten vdál dceru Elišku za Zikmunda ze Záhoří a věno- 
val jí na dvoru v Sobě brdech,^) ale zeť 1. 1465 převedl 
věno na Slavětín. Potomky starého rodu byli 1505 až 
1527 Markvart Sobikrd ze Soběhrd a Adam, Tento 
jsa toho rodu poslední zapsal 1. 1533 tvrz Soběhrdy tetě 
své Kateřině z Pytkovic vdané za Jana Hlasa z Kame- 
niceF) Tento žil ještě i. 1554, kdež udělal pořízení 
o statku po manželce zděděném a dětech.®) Když ze- 
mřel, nebylo možno Karlovi sirotku statek zdržeti. Tu 
jej prodala Eva ze Mnělic, vdova po Janovi 1. 1566 
Janovi z Valdšteina}^') Od té doby patřily ke Hrádku, 
v 17. stol. ke Mračí a od r. I*? 25 ke Konopišti. ' 
* 

Ve Lhotě Vidlákově (Heber VI 240) nikdy 
tvrze nebylo. 

Také ve Vysoké Lhotě (Heber VI 240) tvrze 
nikdy nebylo, než připomínají se tu jen dvory a svo- 
bodství. Později tu bylo prosté sídlo. 

Na starobylé cestě mezi Kostelcem (pod Křížky) 
a Týncem n, S. zvané » Horácké* v lese jest zbytek 
nějaké tvrze, kde lid říká >Na sklepích, Na pláních, 
Na zemanu*. Hoře při tom se říká na jedné straně 
Radoč, na druhé Kněží hora. Jest to již na býv. pan- 
ství Konopištském a prvotně snad zboží Chrástském.**) 


') DD 16 f, 354. *) Rel. tab. I 422, 513. *) Rkps. arch. 
kapit. 4) DD 15 f 160. 8) DD 15 f. 126. Arch. č. I 255. 

Rel. tab. II 347 ®) Arch. č. VI 321, Reg. kom. s DZ 262. 
A 26. 8) DZ 15.C 28. '<>) DZ 58 C 14. ii) Příspěvek p. Boh. 
Čenského, faráře v Kostelci p. K. z r. 1904. 







Mělník hrad. 


mek Mělnický a koste! vedle něho stojící vysoko se vypÍDaJf nad -stokem Labe 
a Vltavy, daleko jsouce viditelný. Leží na návrši vysokém, které k Labi náhle 
spadá a druhou východní stranou zvolna se svažuje a k severu a k jihu po- 
malu se vyrovnává. Na východním svahu rozloženo jest královské město 
Mělník, jež bylo hrazeno a tím oporou pro hrad, který byl proto z této strany 
nepřístupný. Domy jeho v Kostelní a Zámecké ulici jdou až k samému zámku, 
který od nich oddělen jest úzkým prostranstvím jako každý jiný dfim, * 
Hrad bezpochyby hrazen byl na severní stranu příkopem a tak i snad na 
východní straně; aspoň jisté byl příkop před branou. Hradby jeho zavírajíce 
jej na všech stranách objímaly bezpochyby také kostel sv. Petra a Pavla, 
znamenitou to stavbu z dobj^ středověké, jehož věž jest vystavěna z mohutného 
Štukoví. Vedle věže ústila chodba ze zámku vedoucí a na zděných obloucích spočívající, jež v 19. století vybourána. 

V právo od zámecké brány jest hostinec Peklo. Brána\^%\ ve velkém tři poschodí vysokém-stavení (snad bývalé 
věži, ale nehrubých zdí) asi uprostřed čelné strany. Vchod jest vyložen Štukovím do tak tupého končitého 
oblouku, že se mnoho od polokruhu neliší. Dutina k zapadání a dvě díry pro kladky svědčí, že tu býval 
zvoditý most. V právu udtud jest branka též a dutinou a jednou dírou; ji zavírají staré dveře, dávnými panty 
pobité, jejichž klika a dírka pro klíč vyrobeny byly dovednými řemeslníkem. Průjezd jest vysoké prosté klenutí 
do kříže. Výjezd do dvora jest podobný jako vjezd a vysoký. Z něho vynikají staré kameny k zasazeni vrat. 
Na levo od brány jest místo, kde katolický radní Melichar Schultz I. 1632 smrtelně byl raněn od těch, kteří 
se přes nátisky staré víry drželi. 

Čtverhranatý dvůr zavřen jest staveními na všech stranách, v němž se kanceláře, byty, vyhlášené 
knížecí sklepy, lisy, kvasírny a okresní zastupitelstvo nacházejí. Východní strana^ v níŽ jest brána, obsahuje 
jediný zbytek starého hradu (snad dřevní věže), výstupek z 15. století pocházející, nevelmi Široký, v němž 
dole jsou got. dvéře, již tak otlučené, že se ledva prvotní podoba poznává; nad tím jest starobylé okénko 
kdysi bohatě pruty zdobené, ale nyní počasím hrubě porouchané. Na této straně jsou dole skladiště a nad 
nimi prostá chodba. 

Severní strana skládá se z malého přístavku, který ji hyzdí, pak dvojích arkád nad ním a věžo- 
vatého stavení (schodiště). Arkády v prvním poschodí mají prosté čtverhranné sloupy; v druhém poschodí 
střídají se tito sloupové (jsouce nižší než v 1. poschodí) se štíhlými sloupy kyj ovité podoby. Hladké prostory 
mezi sloupovím ozdobeny byly Škrabaným dílem. Pozorují se růžice, květinové okrasy a sloupce. Na římse 
jsou též ozdoby. Lprostřed sloupů v 1. poschodí jest v omítce tabulka s letopočtem 1553. Na střeše nad tím 
jsou malebné a vysoké komíny. V podzemí této strany jsou vinné lisy a kvasírny. Věžovaté stavení 
má starodávné rýsování a malá okna veníři obložená. Nejvýše na něm jsou slunečné hodiny a nápis (dis- 
tychon) Umbra horas signat, quot sit, nescitur ab umbra quid sis, dum mortis venerit umbra tiiae (T. j. 
Stín znamená hodiny, kolik jich je, nepoznáš vŠak po stínu co jsi, dokud nepřijde stín smrti tvé). Římsa jest 
zdobena jako u sloupoví. Pod římsou v jednom čtverhranu jest letopočet 1554. Na stěně toho stavení jsou 
známky kulek sem střelených. 

Západní stavení má téŽ rýsování, ale jiného způsobu neŽ předešlé, okna velká a v přízemí ozdobné 
oortály. Jedním z nich lze přijití do chodby a odtud na parkány, odkudž jest čarokrásné podívání do Labské 

8 



58 


MĚLNÍK HRAD. 


nížiny. Na omítce tohoto stavení jsou též díry od střelby z ručnic. Pod tímto a východním stavením jsou 
světoznámé vinné sklepy, jež drží asi 6000 hektolitrů vína. Jeden sklep se nazývá sv. Lidmily,, protože prý 
tu koupel mívala. 

Jišni staveni pochází ze 17. století. Svědčí o tom erb Černí no vský dvojí s dvojím nápisem českým 
a německým, který obojí hlásá, že ten erb měl Humprecht Jan svaté Římské říše hrabě Černím z Chuděnic 
první držitel Černínského fideíkomisu, skutečný pán na Gieshublu, Nejdeku, Vinoři, Velichovkách, Schonhofu, 
Ledcích, Vliňovsi, Kosti, Kosmonosech, Schmidberce, Landšteině, Kostomlatech, Ždáře, Radoniicích, Týništi, 
Stakořích a Schlusselburce, rytíř zlatého rouna, J. M. C. a K. skutečný tajný rada, nejprvnějŠí komorník, kr. 
místodržící a soudce zemský v kr. Č., ke sněmu již po osmé principál ní komisař, po tři léta u Benátské re- 
publiky cfs- ambasiator a král. panství a zámku Mělníka zástavní držitel. Ve dvou velkých sálech jsou dvě 
musea, vinařské a krajinské. 



Mělnický zámek. Půdorys. 


Kaple posvěcení sv. Lidmily jest v severozápadním rohu zámku; jest to Čtverhranatá místnost 
ve slohu 14. st. Klenutí jest založeno do dvou křížů a to tak, že pruty ze hlavic vybíhají. Uprostřed vybíhá 
ze hlavic mnoho prutů, z nichž jedny dělí druhé. Sbíhají se k prostým svorníkům. Na jedné hllavici v rohu 
jest lidská hlava (Kristova ř). Oltář jest bez velké ceny. Nad ním visí dva praporce, jeden větší, jeden menší 
a oba s erbem Černínským. Obraz sv. Lidmily od Škréty a sv. Vácslava a sv. Jana N. od Brandla jsou tak 
špatně obnoveny, že by z nich nikdo dílo slavných umělců nepoznával. Také je tu socha Matky Boží, jak 
se zdá stará. Za velkým oltářem jsou zazděny točité schody, kterými se chodívalo z hořejšího patra až do 
sklepu sv. Lidmily. Pověst, že se na místě této kaple sv. Lidmila narodila, dokládáme jen pro úplnost; 
za naší doby, kdo má jen trochu ponětí o staročeských stavbách, jí neuvěří.^) 

Na místě nynějšího zámku a kostela stával již v 9. století hrad jen dřevěný avšak hrubými náspy 
opevněný, který se nazýval Pšov. Knížata jeho se svými Pšovany v podhradí opanovali velký kus země 
odtud až k pomeznému lesu (u Lipého) a všem těm obyvatelům se říkalo Pšované. Slavibor kníže PŠovský, 
jenž žil v první polovici 9. století, měl dceru Lidmilu, jež se vdala za Bořivoje panovníka Čechův.. Tak připra- 
veno připojení knížectví Pšovského čili pozdějšího kraje Mělnického k Pražskému knížectví. Samostatným 
stalo se ještě jednou, když je obdržel Boleslav, bratr sv. Vácslava za úděl. Tomuto, jak se zdá, IPŠovský hrad 
nestačil a proto si založil Starou Boleslav s kamennou hradbou. Než po nějakém čase obnoven jest Pšovský 
hrad, o němž dí letopisec Křišťan, že se nyní nazývá Mělníkem. Jméno jeho je též na mincích kiněžny Emmy 
(f 1006). Možná že již tehdá bylo zvykem Mělník přikazovat! kněžnám, jako věnný důchod. Již ok. l. 1122 
0 Mikovec, Starožitnosti I, Soupis Mělnická str. 136—146. 


MĚLNÍK HRAD. 


69 


jest znám 


tu byla kapitola a proboštem jejím Šebíř, jak svědčí letopisy Kosmovy. Z úředníkův knížecích 
první Zvěst purkrabě, jenž zemřel 1. 1152.*) 

Ve 13. století staly se tu velké změny. Posa vadní hrad byl po západním způsobu přestavěn 
a z bývalého podhradí vznikalo hrazené město. Snad se to stalo již za Vácslava 1., jehož manželka Kunhuta 
Mělník 1. 1247 i s opravou nad kapitolou držela.®) Nestalo-li se tak tehdá, jistě již bylo za Přemysla. Od něho 
vykázán Mělník manželce Kunhutě, Když tato ušla 1. 1279 zajetí Braniborskému, odebrala se na Mělník, kdež 
za hradbami po tři dni prodlévala.®) Král Přemysl byl dovolil obci Mělnické (1274), aby město a hradby 
mohla opravovat!, sklad soli, sledí a jiných zboží ze 4 lodí; svoboda ta jim také potvrzena (1290) králem 
Vácslavem.*) O králové yitce manželce Vácslavově ví se, že Mělník držela. Neznámého roku darovala Hoš- 
ťálkovi služebníku svému 3 lány rolí.®) V téže krajině držela i Lysou. 

Jindřich Korutanský král učinil 1. 1307 spolek s Bedřichem markrabí Míšeňským k obapolné pod- 
poře. Na záruku, Že smlouvu zdrží, slíbil markrabí čtyři města, mezi nimi 
i Mělník vydati.®) Jestliže se tak stalo, zajisté panství Míšeňských nebylo 
dlouhé. Za krále Jana byla králová Eliška držitelkou Mělníka. Když nastaly 
kyselosti mezi oběma manžely, které vedly v Lokti až k ůstrkům, Eliška 
byla nucena opustiti děti své a služebnictvo (1319), Podrževši jen malou 
čeled, odebrala se na Mělník a tu nějaký čas bydlela, až ji Pražané k sobě 
do města volali.'^) Král sice tomu bránil, ale nemoha to odčiniti smířil se 
zase s manželkou svou. Pobytu svého na Mělníce užila ku spořádání poddan- 
ských poměrů na panství. Z 1. 1319 a 1321 pocházejí listy, jimiž vysazovala 
grunty ve Vrbně.“) Z jiných listů z 1. 1320 jde na jevo, že na Mělníce by- 
dlela, aneb že práva nabytá na Mělníku potvrzovala. T. r. 1320 také usta- 
novila plat měšťanů®) a 1. 1321 darovala 15 lánův v Mělníce po vysazení 
vybývajíclch Janovi proboštu Mělnickému.*®) Když se v únoru léta 1322 na 
Mělníce zdržovala, narodil se jí tu třetí syn Jan Jindřich, jehož však křtila 
v Praze.**) Léta 1327 potvrdila HoŠfálkovi služebníku svému statek jeho 
v Brozánkách.*®) Statek ten vyskytuje se v potomních dobách jako manství 
služebné ke hradu Mělnickému. Možná že Eliška vysadila více takových 
manství, nežli nám známo jest, a že od ní pocházelo manské zřízení na 
Měl nicku. Každý královský hrad měl služebná manství ke své obraně^ 

K mělnickému hradu bývala taková manství v Brozánkácli, Postřižfně, Malo- 
varech, Býkvi, Bučině, Hoholicích, Kozárovicích, Vrbně a Hoříně. Z těch pak 
zůstala dvě manství v Bučině, tolikéž v Kozárovicích, čtyři v Postřižíně a po 
jednom ve Chcebuzi a Vrbně. Manové byli povinni držiteli hradu, když 
by toho potřeba byla, sloužiti a na pomezí zemské, kde by se jim vykázalo, jeti.*®) 

Karel IV. pojav za manželku Annu Falckou zapsal jí Mělník. Paní 
tato pak řídila sama panství. L. 1352 rozkazovala radě Mělnické, aby úrok, který byli povinni platiti, nikomu 
nedávali, než jen bud jí nebo jejím úředníkům.**) Karel sám se tu někdy zdržoval, jako 1. 1350 a 1357. Také 
Anna Svidnická^ třetí manželka Karlova, držela Mělník, což lze znáti.odtud, že 1. 1354 a 1357 tu poroučela.*®) 
Po smrti Annině pojal Karel (1363) čtvrtou manželku Elišku ŠtětinskoUy jíž také Měbiik zapsal, ale teprve 
1. 1371 dala rada Mělnická od sebe zápis poslušnosti a poddanosti.*®) BeneŠ purkrabě její Mělnický sám 
druhý vypověděl (1372) ve při mezi obcí Mělnickou a klášterem pod Mělníkem o hranice obojích statkův, 
což i královou 1. 1373 potvrzeno.*^) 

Následujícím purkrabí (1374) byl Frycek z Liblic.*®) Pře mezi obcí a klášterem obnovena 
byla 1. 1389. Od kláštera při tom ukazován list dotčený královou vydaný^ ale tato se k přivěšení pečeti 
neznala a opravce také ne. Tenkráte rozsouzení poručeno Benešovi vladaři zboží v Hoříně a Vilémovi purkrabí 
Roudnickému. Eliška bydlívala také v Hoříně*®) a Králové Hradci a zemřela 1. 1393, 



Zbytek starého gotického zdivá 
v zámku mělnickém. 


Král Václav IV. zapsal Mělník, jejž držel v 1. 1393—1397, druhé své manželce Žoíii,*®) L. 1404 udělil 
Kunrátovi z Vechty proboŠtství Mělnické, ale byv potom zpraven. Že podací přoboštství daroval králové, znal se 
k tomu a právo její novým listem potvrdil.®*) Také král Zikmund jako dědic koruny České zápis učiněný 
králové na Hradci, Chrudimi, Mýtě, Jaroměři, Poličce, Mělníce, Trutnovu a Dvoru v 100.000 fl. 1. 1412 potvrdil.®®) 
L. 1418 byl purkrabí na Mělníce Jan z Chlumu. Tento a Jan Kyjata ze Zásady hofmistr králové 
svolali many k manskému soudu a tam nalezeno, že žádný man nemá svých dědin osobám duchovním za- 
pisovati.**) Král Zikmund chystaje (1420) válku s Čechy přijel do země, objížděl města a hrady a přijel dne 


*) Font r. B. II 432. *) Reg l 663. «) Font. r. B II 348, Palacký *) Reg II 382. ») Reg, IIÍ 541. ®) Reg. II 908. 
í) Petr Žitavský. Reg. IV 829, 831. ®) Reg. III 255, 267. Reg. II 285. ") Petr Žitavský. *2) Reg. III 541. »») Dský dvorské, 
Arch. Roudnický. **) Arch. Mělnický t®) Tadra, Listář Zbraslavský. Lib. conf. Arch. c. k. dvorský. Od r. 1367 měla kost. podaci 
v Mělníce, *^) Arch.gub. *•) Tadra Acta jud. 194. “) Arch. Mělnický ^O) Lib. conf. Již 1. 1401 držela Žofic kost, podací. **) Pelzl, 
Wenzcl IV. **) Reg. říšská. 23) Arch Č. III 491 — 492. Viz Čelak. CJM II 1182. 


60 


MĚLNÍK HRAD. 


27. května s manželkou svou Barborou a královou Žofii na Mělník, odkudž odjel do Slaného. Také na podzim 
t. r. ještě jednou sem přijel. Vítěznými pokroky Pražanů na jaře r. 1421 donuceni byli Mělniěané jim se pod- 
dali, vyslali své posly do Prahy, kde se zavázali býti s nimi proti králi Zikmundovi a královou již do města 
nepouštěli. Hejtmanem jim učiněn ^an se Smiřic^ který tuším i hrad opanoval.*) Město Mělník od té doby věrně 
stálo při straně pod obojí. L. 1424 zajat jest od Pražanů Hynek Boček z KunŠtátu, pán strany Orebské, zavezen 
na Mělník a dán v moc Janovi Smiřickému. Tento byl tu hejtmanem ještě 1. 1427.®) T. r. rozhněval si Smi- 
řický Pražany, když se byl úskoČně pokusil o to, města Pražská opanovali. Byl zajat a jak se zdá připraven 
o hejtmanství Mělnické. Hejtmanem tu se stal Mikuláš s Caisperkaý) Smiřický se mstil tím, že pálil ve vsích 
okolo Mělníka. Ustrašení venkované utíkali do Prahy, žádajíce tu pomocí, ale poněvadž Pražané svého 
vojska neměli doma, nemohli jim pomoci.®) Proto hleděli, aby se s ním smluvili, jednání o tom mělo býti 
na Mělníce, ale nedošlo k tomu. Na jaře 1. 1429 byl hejtmanem na Mělníce Vanék ze ZkořeP) L. 1429 v měsíci 



Severní strana nádvoří zámku mělnického. 

listopadu odevzdáno hejtmanství Jankovi Řitkovi s Besdědic^ při tom mu postoupeno 28 str. hrachu, 45 ovsa, 
25 polouvozí vína, 6 vozův, 3 pluhy, 6 koní, pánev pivná s kotly a jiné nádobí kuchyňské, pak obilí mlácené 
i nemlácené, všeho dosti málo.’) Mělničtí držíce se věrně Pražanů bojovali po jich straně u Lipan. 

Když císař Zikmund byl za krále uznán, uvázal se v Mělník, ale podržel k němu jen málo. Vesnice 
královské i duchovní pod Mělníkem zapsal 1436 21. září Janovi z Černína,®) ale hrad s městem, vesnicemi, 

many, podacími a vinicemi ustanovil 1437, 1 1. února za věno manželky své Barboryí^) která ovšem měla 
moc zastavené vsi vyplacovati. Po smrti Zikmundově bydlívala Barbora obyčejně na Mělníce. Odtud vychá- 
zely nejedné pikle proti Albrechtovi zeti Zikmundovu a volbě jeho za krále. Dokud byl Albrecht králem, 
skrývala se Barbora v cizině, vrátivši se pak 1, 1441 měla stálé sídlo na Mělníce. Panství sama nespravovala, 
nýbrž je odevzdala Janovi ze Soutic mincmistrovi jako hejtmanovi. Později dala se pod ochranu Jiříkovi 
Poděbradskému, jenž 1. 1445 za ni nové konšely sázel.*®) Zemřela zde 1. 1451 dne 11. Července a pohřbena 
v Praze u sv. Víta. Po její smrti navrácen Mělník král. komoře, ale není známo, kdo se ho ujal. L. 1454 byl 
tu hejtmanem Vácslav z Chelčic,**) po němž následovali 1455 Žibřid z Polomě a 1457 Matěj z Velím ě.**) 
Tohoto roku byl držitelem hradu a města Zbyněk se Soběšina\ dal k tomu dovolení, aby man v Brozánkách 
věnoval své ženě.*®) 

Král Jiří zapsal Mělník manželce své Johance věnným právem. Kdy se to stalo, není známo. Teprve 

z 1. 1467 známe list její, jímž vypovídala mezi obcí Mělnickou a podkomořím svým v příčině platů.**) 

Vavřinec z Březové. *) Arch. č. VI 396, Vavř. z Březové. *) Bezold. *) Arch. č. III 498. Zach. Theobald. 
•) Arch. č. III 501. ’) Casop. Sp. Př. Vlil 169. Arch. C. 28, 66„ *) Rkps. Vídeňský. ®) Rkps. Roudnický. Paprocký o st.pan. 

290, St. letop. 138. ii) DD 20 str, 67. **) Arch. gub. **) DD 61 str. 427. **) Arch. Mělnický. 


MĚLNÍK HRAD. 


61 


Po smrti manžela svého přestěhovala se na Mělník a tu obyčejně bydlívala, jak svědčí listy její, odtud po- 
sílané.*) Zemřela tu 1. 1475 dne 12. listopadu a pochována v kostele sv. Petra. V den smrti své byla zdělala 
dobrou vfili, již všechna práva svá převedla na Hynka kníée Minstrberské syna a Lva Rožmitála bratra svého. 
Ke kostelu Mělnickému odkázala 1000 kop. Dědici její se 1. 1476 na den hromnic rozdělili. Hynek dostal 
Lichtenburk, Mělník a Teplici a Dev Hlubokou.^) Kníže neměl dlouho Mělníka, an král Vladislav jej potom 
vyplatil. Měl tu pjikiabě (1484) Matěje ze Zbiaslavic a VAcálav z. Ilořc^níka (1487) byl písařem na hiadě.®) 

Král Vladislav zastavil hrad Mělník bez města Ladslavovi^ Janovi a Michalovi bratřím a strýcům 
z Vaitntile a Jindřich z Nebílov hejtman jim ho postupoval.^) Vaitmilárové si sem přivedli nového úředníka 
Pavla z Pruku, ale po nějakém čase prodali tu zástavu Ziguné hraběnce z Ortenburka vdané GutŠteinové. 
L. 1499 Jan MrakeŠ z Noskova a strýc jeho Petr vyprosili si u krále výplatu Mělníka, ale tuším nic nesvedli 
a proto prodali sví právo Albrechtovi z Kolovrat na Libšteině. Král Vladislav potvrdil toho Albrechtovi (1501) 
a zároveň přičinil milost, Že jen král může od něho vyplacovati Mělník a to ke své potřebě.®) Maje Albrecht 
právo, položil peníze a dosáhl pak panství smlouvou. Ale 1. 1502 vinila Ziguna Albrechta, že při postupování 
hradu pobral jí Žito, oves, hrách, kury, louČní peníze, pastevné, vejce, koudel, jablka, pivo, lůj a konopě 
všeho za 300 kop gr. míšeňských.®) 

Z dob> Albrechtovy známa jest tato příhoda. Zachař purkrabě Mělnický poslal jednou k večeru Šest 
svých lidí s rychtářem pro kněze Izaiáše z Kojetína, faráře ze Stětí, aby přišel na Mělník, že jest toho pilná potřeba. 
Když odjeli, procházeli se dva sousedé okolo městečka Štětí a uhlédali, ano se kuchařky farářovy kradou 
s vozem; i udělali pokřik volajíce: »Hoňte! hoňte! « Lidé sbíhajíce se ptali, co mají honiti. Odpověděli, že 
krade se farská Čeled z fary. Tu se sebrali někteří, vsedli na koně, jiní vzali oštěpy a honili ty kuchařky. 
Když je dohonili, bránily se kuchařky, řkouce: »ProČ nás honíte? vŠak jsme vašeho nic nevzaly* a zlá k nim 
slova mluvily. Pojali je zase i s vozy do městečka do rychty a tu truhlice s vozu složili. Lidmila kuchařka 
vypovídala, že Izaiáš odcházeje ukázal jí truhlice řka, aby je dovezla do Litoměřic pro nebezpečenství. 
A hned bez meškání dali věděti hejtmanu na Mělník, co mají s tím činiti a on poslal, aby je na Mělník 
vydali. Tehdy je na zejtří vezli na voze na Mělník a tu truhlice do malé světničky na zámku vnesli, a hejt- 
man obeslal tři konšely, aby také při tom byli. Potom poslal pro zámečníka a kázal ty truhlice odmykati. 
Nalezli tu tři kalichy Štětské. Konšelé vidouce kalichy nepochválili toho a řekli: Zlé znamení, by byl jediné 
těchto kalichů nebral. Nevidouce čtvrtého i zeptali se na knězi Izaiášovi, kde jest kalich čtvrtý. Pověděl, 
Že jest doma, v loŽi, v kuchařČině komoře Že se najde. Ale doma ho nenašli. Tedy Šli zase ke knězi, řkouce, 
že ho není v loži, a on pověděl: »Máf býti.« A když zase přišli do Štětí a přihrozili pacholkům jeho, hned 
jej tu, kde ho prvé nalézti nemohli, nalezli, ale zkažený a ztlučený. Lidmila kuchařka seděla pak na Mělníce 
devět nedělí i s dcerou svou Lídou podruhyní. A potom knězi Izaiáši všecko pobrali, krávy, svině, ovce, 
koně, všecky svrchky a nábytky, klenoty a knihy z rozkázání Albrechtova. Také šaty všechny pobrali a obilí sežali 
potom leželo asi rok ve stodole a ŠtětŠtí vyprosili na pánu, že jim dal k záduší. Mikuláš farář na Strá- 
žišti byl dal IzaiŠovi k věrné ruce schovati truhlici s 10 11. uh. vážky, na kterýchž zlaté vážili, váček, 6 cí- 
nových mis, 8 cínových talířův, 8 prostěradel, dvě cíchy s peřinami, plátno, tři rubáše, dva ubrusy, čtyři roušky, 
To vše v té truhlici bylo. Pak dal k němu Mikuláš sud zavřený a v něm sukně lindyšova »Astrodámského 
sukna*, klok, liŠčl kožich hřbetový, dvě měděnice, dvě konve, knihy, zákon nový psaný český a jiný latinslty, 
starý zákon psaný latinský, Aureum speculum. To vše také pobráno. 

Když Izaiáš vsazen byl do vazby z rozkázáni Albrechtovu, tu mu jeden soused Mělnický dával 
stravu, dokud v tom vězení (pět neděl) seděl, a půjčil mu polštáře a šuby jehenčí, kožíšku a rubáše. Toho 
si pokládal Čtyři copy. Později seděl Izaiáš ve vězení na hradě Ostrém a farář Litoměřický Jan k němu jezdil 
a posly poslal k jeho vysvobození; i naložil na to více nežli 5 kop. Byl potom propuštěn, tuším teprve 
po smrti Albrechtově (f 1510). Sel potom na Hradčany k Anně z Kovaně vdově po Albrechtovi do jejího 
domu, aby mu navrátila, co jemu n. Albrecht pobral. Paní mu nedala nic, vzkázavši mu, že cožkoliv má, 
má po svém pánu dědičně. Albrecht se potom s ní soudil."^) 

Po smrti Albrechtově Zdeněk Lev z Rožmitálu vyprosil si dovolení na králi, aby mohl panství 
Mělnické vyplatili”) ale nedošlo k tomu. Anna zůstala držitelkou a po ní dědili vše její jmění Bemart a 
Jan z Valdšteina synové její z prvního manželství. Ti měli 1. 1513 ůstrky takové s městem, že došlo až 
k malé válce. Mělničtí jali pánům Rozického hejtmana jich a vsadili ho na radnici, potom zakopali bránu na zámek, 
kudy se z města chodívalo, tak Že žádný ani nahoru ani dolů chodili nemohl. Beřkovskému vpadli do dvora 
a vzali mu čeledína, jenž se něčím provinil, ač jim jeho pán sliboval po právu učinili. Oba žalovali na Měl- 
nické u nej v. purkrabě a ten jim rozkazoval, aby takovou věc napravili. I dali mu odpověd, že to učinili 
a Že nejsou povitní ho poslouchat!. Potom přece hejtmana propustili. Pře tato potom srovnána na sněmu 
Kolínském.®) 

Bratří z Valdšteina postoupili Mělník před r. 1517 Albrechtovi z Gutšteina. Ten zaplatil za samotné 

i) Arch český V. díl Purkrabím jejím byl 1467 Zdeněk ze Vráže (Arch. gub.). *) Somraersberg Ser. rer. Sil. 1037, 
Viz i St. letop. 211. 3) Arch. gub. DD 62 p. 122. DD 36 f. 140, Arch. č. VI 587. «») Arch. č. VI 579, 687. c) Hist. sbor. III 242. 

Reg, kom. soudu. Arch. Třeboňský. *) Palacký V b. 224. 


62 


MĚLNÍK HRAD. 


svršky na Mélnicku 300 kop, ale ještě 1. 1524 na to 
kvi tance nedostával. Purkrabě tu měl 1529 Jana Lévu 
z Brozánek. L. 1530 psal se Albrecht naposled pánem 
na Mělníce. Mělník od něho vyplacen a nabyl za to 
t.r. Poděbradského panství. Komu Mělník zastaven, není 
známo, ale nedlouho po tom byl v drženi Prokopa 
z Vartemberka. Toho král. prokurátor od r. 1538 obsílal 
o výplatu Mělníka a ze starých spisů na zámku Hořín- 
ském shledali starší badatelé, že Mělník komoře po- 
stoupen od vdovy Anny ze Zolhauzu.*) Ferdinand 1. 
nepodržel zámku Mělníka, nýbrž jej zastavil 1. 1542 
Zdislavovi Berkovi z Dube v 4500 kopách a dovolil mu 
1000 kop prostavět!.^) Zdi slav stavěl na zámku nové 
staveni; první peníze vynaložil a 1. 1546 ještě nebyl 
hotov; proto mu král Ferdinand k dokončení téhož 
stavení nových 1000 kop zapsal. Ale i to nestačilo a 
1. 1549 nových 1000 kop připsáno a kromě toho po- 
stoupil král Zdislavovi několik vesnic, ktcié 1. 1547 
vzaty obci Mělnické.®) Do r. 1551 prostavěl Zdislav 
3000 kop k tomu povolených a kromě toho vynaložil 
250 kop na zámek, udělání nového mlýna a rybníků 
Ty všechny sumy mu král připsal a tak i učinil t. r. 
s 1239 kopami, které Zdislav nad předešlé prostavěl.* 
Když Zdislav 1. 1553 zemřel, byla stavba nových Částí 
již skorém hotova a dokončena 1. 1554. 

Podle posledního pořízení Zdislavova dědili Mělník 
Zbyněk Berka z Dube mistr Strakonický a Zdislav syn 
Kryštofa Berky. Tomu se dostalo později i Zákupské 
panství.*) Když se pak 1. 1565 dělili, dostal se Mělnický 
zámek i s vesnicemi od starodávna k němu patřícími, neméně i vesnice někdy města Mělníka a vsi před 
tím přikoupené i s malou částí panství Zákupského Zdislavovi.**) Tento zemřel okolo 1. 1575 a sirotkův 
nezletilých ujal se bratr jeho Jindřich.®) Avšak již 1. 1576 obeslal jej kr. prokurátor o výplatu zámku Mělníka, 
Berkové pak nechtějíce se s císařem v soudy pouštČtí, přijali sumu zápisnou a Mělníka dobrovolně postoupili.^) 
Postoupení stalo se l. 1577 v září.®) 

Císař Rudolf zůstal v držení panství Mělnického jen krátkou dobu. Chtěje zase dostati Křivoklátu, 
který měl v zástavě JiHk z Lobkovic^ učinil s ním 1578, 4. října smlouvu takovou, že mu za postoupení 
Křivoklátu zastaví panství Mělnické. List na zástavu zdělán 1579, 1. ledna a Jiříkovi dovoleno, aby mohl 
do 2500 kop v těch místech, kdež nej potřebněji prostavět!.®) L. 1592 pak nabyl Jiřík opravy a vrchnosti 
na klášteře sv. Vavřince pod Mělníkem a císař Rudolf mu t r. 15000 kop na panství Mělnickém připsal. 
Císař nabyl pak Mělníka bez výplaty, když Jiřík po známém svém pádu svobodu a statek všechen ztratil.^®) 

Císař učinil správcem na zámku Jana ze Vřesovic na Podsedicích. Když tento 1. 1594 odstoupil, 
shledalo se, že za 13 sudův vín bílých a Červených tu na zámku složených a prodaných nezaplatil. V rejstříku 
jím sepsaném našlo se, že prodával loňské a dvouleté a muskatel do okolních míst, sud po 30 i 40 
kopách.^^) Císař vypůjčil si t. r. 24000 kop od Jáchyma Novohradského z Kolovrat na válku proti Turkům; 
v těch zapsal mu panství Mělnické do tří let a povolil, aby do 2500 kop gr. č. v těch místech, kdež 
nej potřebněji zámku a panství nej užitečněji bude, mohl prostavět!.^®) 

Jáchym užil Mělníka jen pět let. Zemřel 1. 1599 a v držení následoval syn Jan. Císař Rudolf 
by byl zase rád Mělníka nabyl, ale poněvadž jej I. 1600 Janovi na 10 let zastavil, mohlo se to státi jen 
s přivolením Janovým. Ale právě ten dělal těžkosti (1604) snad proto, aby nutil císaře k velkým ústupkům. 
Konečně přece Mělník postoupen.*®) Vácslav Zálužský z Ostroskal stal se tu král. hejtmanem.'*) Po nějakém 
Čase najato panství Vilémovi Vchynskému z Vchynic. L. 1611 dne 9. září prodloužen mu nájem tak, aby 
ročně 5000 kop odváděl,*®) po roce mu nájem zase prodloužen na pět let.**) Nájem podle toho byl by 
vypršel 1. 1617 a protože potom se vyskytuje Jakub HorČický z Tepence jako majetník a jako hejtman, zdá se, 
že mu byl tehdá Mělnický hrad postoupen. Vlastní však držitelkou po císaři Rudolfovi byla císařová Anna. 

HorČický byl muž nadaný a pořádku milovný, ale také katolický bojovník a velký přítel jezovitů. 

') Reg. kom soudu. Tamže s. Staré dějiny Mělníka (Mus.) 2) Arch. gub. DZ 57, H 16 — 18. ®) Kopiář v arch. gub. 

Kopiáře v arch, gub. DZ 11, B 22—30. ®) DZ 57, H 16. ®) DZ 18, O 4. Reg. kom. s. Arch. Třeboňský. ®) Arch. gub. L. 

1588 hejtman Jiřík Čeněk z Mirošovic (Pilát. Mat. 369). '®) Arch. gub. ii) Reg. kom, soudu. '*) Kopiář v arch. gub. Arch. 
Drážďanský a mus. **) Arch. Mělnický, is) Arch. Hradecký. Arch. Třeboňský. 



Část sgrafTitové výzdoby loggie v zámku mělnickém. 


MĚLNÍK HRAD 


63 


Po povstání 1. 1618 uznali správcové králov- 
ství, Hořického dáti do vazby. V této zfistával 
až do prosince t. r., kdež propuštěn z vězení; 
nicméně uznali stavové za dobré jej vypo- 
věděli z Čech.*) Mělník spravován od Al- 
brechta Dobráno vského z Dobřan o va, sta- 
vovského hejtmana,^) ale 1. 1619 postoupeno 
panství k užíváni Janovi, Jetřichovi a Vác- 
slavovi bratřím Malovcům tak, aby ho užívali 
náhradou za veliké Škody, jež jim byly cis. 
vojskem na statcích jejich učiněny, předtím 
však daně a povinnosti zadržené zaplatili. 

Avšak na podzim vyvedeni Malovcové 
z panství Mělnického a vykázáno jim Kolín- 
ské panství. T. r. v říjnu zastaveno panství 
Mělnické v 42.000 kopách hotově zapůjče- 
ných Vácslavovi Pétipeskému z ChyŠ a Egr- 
berka^ k nimž 1. 1620 připsáno ještě 15.000 
kop zapůjčených. Zúčastniv se kromě toho 
povstání byl 1. 1621 dne 20. února jat a potom 
odsouzen hrdla, cti a statkův. Při živobytí 
byl sice zachován, ale všecky jeho statky 
zabrány.®) Také panství Mělnické ujato od 
něho a uveden v ně zase Horčický jako 
hejtman. L. 1621 dne 16. října pronajal mu 
je Karel z LichtenŠteina jménem císařovým na šest let, tak aby po dvě léta každý rok 7000 kop m, a pak 
po 8000 a 9000 každá dvě léta dával. Pronajaty mu zámek se všemi pokoji podle zámku, dům nový 
neb Šenkhaus, pivovar, ovčíny, mlýny, dvory, městečko Štětí s vesnicemi.^) Za příčinu pronajímání uvedeno, 
že na panství tento rok veliká újma na obilí a vinicích a veliká Škoda od vojákův se stala, ale již 29. listo- 
padu vyzývala komora Horčického, aby dával o 1000 kop více nájmu, poněvadž jiní pachtýři také tolik nabí- 
zejí a jediný užitek z vina prý přes 5000 kop vynáší. Horčický tuším více nedal a přenesl nájem na jezovity 
u sv. Klimenta.®) Zemřel 1. 1622 dne 25. září odkázav jezovitům všechno své jméni. 

Listem l, 1624, dubna zastavil Ferdinand II. panství Mělnické Vilémovi Slavatovi z Chlumu 
v 200.000 tl. zapůjčených a v květnu t. r, mu odevzdáno.®) Slavata za tehdejších válečných běhů málo z toho 
panství užil. Co z obrody vína vytěžil, zase vyŠlo na náklad na vinice a na polní hospodářství přidával ze 
svého. Když tedy panství vracel, nařízeno (1641) vrchnímu, aby panství k ruce císařové Leonory ujal.’) 
Ale již 1. 1646 dne 2. ledna zase panství zastaveno Heřmanovi Černínovi z Chudenic a tc jen v 95.000 fl.®) 
Když byl Heřman na zámku uvítán, dostavili se též konšelé Mělničtí a obdrželi od něho přípověd, 
že vše, co předešle bývalo, v starém způsobu zanecháno bude. Město sice bylo královské, svobodné, ale 
protože prvotně bylo jen podhradí a komorní město, z toho vycházely různé služebnosti pro obojí stranu. 
Z panství vycházely rozličné platy k záduší a k obci. Tato měla míli na panství. Za zvláštní právo se po- 
kládalo, že hejtman byl povinen k obyvatelům města jiti neb písaře poslali, kdykoliv Činili pořízení o svém 
statku. Stávalo se proto. Že mnozí drželi na panství vinice a jiné statky. 

Heřman zemřel 1. 1651. Panství odkázal manželce své Sylvii Kateřině roz. hrab vŠak jen 

do stavu jejího změnění,®) Když pak paní tato se za markrabě Badenského vdala, uvázal se v Mělník (1659) 
Humprecht Jan Černíny dědic všech statkův Heřmanových. Humprecht vládl hlavními statky Černínskými 
do smrti (f 1682) a syn jeho Heřman Jakub (f 1710) následoval po něm. Když císař Leopold 1. 1686 potře- 
boval peněz na Turky, jednal s Heřmanem o doprodání Mělnického panství. Černín vyčetl 250.000 fl. r. 
a za ty mu (1687, 3. ledna) panství prodáno totiž zámek Mělník s svobodným příjezdem a odjezdem skrze 
město, s vody vedením na zámek, s hostincem řečeným Peklo, tvrz Třebošnice, vrchnost nad manstvími 
a kostely, pět dvorů, městečko Štětí, vesnice, les na království s řekami Vltavou a Labem.*®) Po něm stal 
se starší syn vladařem, ale Mělník samotný dostal se Frant. Antonínovi je^té nezletilému. PoruČnicí jeho byla 
matka Antonie rozená z Khiienburka. Frant. Antonín přestavoval zámek na jižní straně, ale brzo se mu pro 
nechutí s obcí odnechtělo. Dělníci totiž při posunutí pravého křídla rozrýpali kus městského hřbitova a způ- 
sobili tím srocení lidí. Hrabě přestal tudíž a přestěhoval se do Hořína, kdež po jeho smrti (f 1739) vdova 
Isabela M. roz. Westerlo podle jeho zřízení vystavěla zámek. Jedinká jejich dcera M. Lidmila vdala se 1. 1753 

*) Jireček, RukověC. I 252—253. *) Dobřan ovský potom obviněn, že se po zavrženi Horčického dal potřebovali za 
hejtmana a poddané k válce vypravoval (Rkps. Rokytnický). 3) Bílek, Děje konf. Arch. mus. <) Arch. Hradecký. *>) Arch. mus. 
«) Taraže a arch. Hradecký. Arch. Hradecký. ®) Arch. mus. a Hradecký. ») DZll3. M 5. >o) DZ 398, P 20. 



Kaple sv. Lidmily v zámku mělnickém. 



64 


MĚLNÍIC HRAD. 


za Augusta Antonina knížete z Lobkovic a tím způsobem dostalo se Mělnické panství v držení rodu Lobko- 
vického. Zdědil je totiž po mateři (f 1790) syn Antonín Izidor i s panstvím Drhovelským, po něm (f 1819) 
pak Augustin Longin (f 1842) a synem jeho je předešlý dlržitel zámku, kníže Jiřú nej v. maršálek král. Českého.*) 

Z osudův bývalého panství Mělnického znáim jest také následující příběh. Asi 1. 1554 na den sv. 
Jana večer Jan Vtelenský ze Vtelna a Kryštof Šlik potkali Vácslava Šimůnka ze vsi Vtelna. Šlik mile ho 
tázal se co chce, a Jan pověděl: »Jest soused můj a páně Strakonického rychtář a já jsem naň laskav, i otec 
můj nebožtík býval, neb se nám vždycky dobře choval « A tehdá kněz Jan Myhlen farář ve Vtelně také 
s nimi šel. I řekl Šlik: »Nu rychtáři, kdyŽ jest na tě pan Vtelenský tak laskav, já taký budu a pod s námi 
k večeři k p. Janovi.* I Šli, sedli všichni za stůl za jeden a měli rozmlouvání všeliká mezi sebou. A když 
bylo po večeři. Šlik strojil se ležet a Sel. Když Šel farář, řekl k němu: »Pane! Zůvi Vás ke snídaní zítra bohdá.* 
A pán připovéděl. Že přijde. Tu zůstali farář, Vtelenský a Šimůnek samotní, pili, až se čistě opili a seděli, 
až blízko byl den. Tu pobídl Šimůnek kněze, že jest na času, aby Šli pryč. I Šli mimo koryto z stupňův; 
tehdá byl by farář upadl, ale Šimůnek ho držel. Nemohl ho vždy zdržeti, přišel na stěnu a udělal sobě lýsku 
nad okem. Potom ale došli přece k faře. Nazejtří asi dvě hodiny na den Šlik, Vilém úřadník Košatecký 
a Jan pojali Šimůnka na faru k tomu snídaní. Když přišli na faru, uhlídali, an kněz leží prostřed světnice, 


na zemi na nějakém polŠtá- 
říČku kratičkém a přikryt 
byl pláštíkem. I řekl mu 
Šlik: *KněŽe! již jsme přišli; 
dej též snídati.« Pověděl 
farář: * Dám, co mám.* I vzal 
sám chléb s sýrem, a Šlik 
pověděl. Že sýr nejídá, 
dali ředkev. Potom doložil: 
*Kněže! musí také pivo 
býti.« I poslal farář po dva- 
krát pro pivo. Potom mluvil 
farář ke Šlikovi, jak jsou ne- 
pevné dvéře u komory, udeřil 
v né nohou, pak tělem, vzal 
rožeň, hodil k almaře, ve 
které chléb a potřeby jiné 



Mělník podle kresby Bergerovy z r. 1802. 


se dávají. Přiskočil k té al- 
maře, která byla pootevřena, 
a převrhl ji i s hrnci, které 
v ní byly. Upadla na nějaké 
pomyje a ty pomyje rozlily 
se také. Potom se porážel 
se svým bláznem (šaškem), 
který mu koníka hlídal a 
posluhoval, a kálel ho v těch 
pomyjích »jako jinou svini*. 
Vilém se ptal, co dělá? a 
on řekl : *Kdyžjsem já vesel, 
ať jest blázen také* Potom 
řekl Šlik: *Podme kp. Ja- 
novi k ůbědu a kněže podte 
s námi.* I Šli tam všichni. 
A když minuli kostel, farář 


vzal kámen velký a pobídl Šlika házeti. I házeli spolu. Pc>tom Šli přece k obědu. Tu opět spolu jedli a rozprávěli. 
A když dali jahody černé po stole, prosil farář Šlika, aby mu kůň dal, ale Šlik mu nepěkně odpověděl* 
Potom ho žádal o peníze a on vyňal jakýsi měchýř, bylo v něm okolo kopy a dal mu jej. Farář držel ten 
měchýř s penězi řka několikrát, aby mu jej dosypal. I řekl Šimůnek: *Pane, docpěte mu těmi jahodami.* I nabral 
Šlik dvakrát těch jahod, dosypal mu jej plný. Kněz pak Ždal ten měchýř, aŽ z něho ty jahody tekly; a pak jej sobě 
vstrčil za ňadra. I stála před ním velká sklenice, kterou měli pltí spolu s Vilémem. I dobyl toho měchýře z ňader, 
vhodil jej do té sklenice a velel piti Vilémovi. 1 řekl Vilém: *KněŽe, já z takové nečistoty^nepím, neb nejsem 
sviní.* A kněz řekl: »Cože toho div? a já se v kostele takovým umývám.* I uhlídal potom Petra písaře* 
který učil pacholata páně Vtelenského, před stolem i prosil, aby mu pomohl bláznití. A on: »Jsi lity bláznem, 
a blázníš-li, já bláznem býti nechci.* Potom Žádal zase Šlika, aby Petrovi ustřihl půl brady, neb měl dlouhou 
bradu. A ten Petr hájil se a nechtěl k tomu svoliti řka: » Nevíš kněže, Čeho žádáš.* I řekl Šlik: * Kněže, jeho 

půl a tvé také půl !* 1 ustřihl Šlik oběma po půl bradě a knězi také něco na hlavě. Tedy řekl Vilém: 

»Ej kněže! nedejte se stříhati.* A kněz mu zase pověděl: *M1Č ty kpe a blázne! Nechť jsem já s pány vesel.* 
A Jan sedě vedle Šimůnka spolehl na stěnu, spal a měl košili natrženou. A Šlik sáhl k němu přes stůl, 
roztrhl mu tu košili dál a kněz sáhl také a roztrhl mu opět dál tu košili. Potom matka páně Vtelenského 

přišla, vystoupila na besedu a řekla: »Milý Bože s vámi! proč jste se dali kněŽe Jene stříhati ř« A on jí dal 

za odpověď: *Milá paní! dobře jest; o vlasy nedbám, když jedné mandy zůstaly.* Potom stál kněz při paní 
na besídce a vyšed z besídky dolů, vzal tyč, laškoval s ni a po knechtsku s ní chodil, mluvě: » Dejte vína, 
dejte ještě, ať se ho napfm do vole.* A když pak byl večer, opět Šli farář a Šimůnek na faru; Šimůnek 
ostal pak se Vtelenským za kostelem na trávníku a Šlik vyšel s farářem ven z fary, pojal Šimůnka a šli 
spolu; Vtelenský zůstal, něco s knězem rozmlouval a když přišli Šlik a Šimůnek ke dvoru, sedlí na kámen 
a dočkali, až Vtelenský k nim přišel.*) Proč z toho došlo ke právní při mezi farářem a Vtelenským, z tohoto 
svědomí není zřejmo, ale příběh ukazuje, že v tehdejším středním stavu byli mnozí, kteří živobytí vyplňovali 
jen jídlem, pidm, zahálkou a frantovstvím, nevynikajíce nad sprosté lidi ničím jiným, leč jedině společenským 
postavením. 

i) L. B5hm, Kr. vénné město Mělník. 2 ) Reg. kom. soudu. 


MÉt,NÍK HRAD. 


65 


Také z okolí známy jsou dva příběhy: Asi r. 1576 koupil Bartošek krčmář ze vsi Otova seno 
v Byšicfch a poprosil jednoho sedláka citovského, aby mu je pomohl přivéztí. Když přijeli do městečka 
Byšic, bylo ještě přítní, i zastaviv se proti celnému ptal se Bartošek, dává-li se clo. Odpověděla celná, že 
se dává. I ptal se dále Bartošek, může-li setrváni býti, aŽ zase z městečka přijede; když naloží a zase 
přijede, Že rád dá ! Celná stojíc ve dveřích pravila: »Mdž to býti, abyste dali.« Potom když naložili seno, 
přijeli do mčsceCka :< celnému a tu vyhlídiia paii Vácslav z Vfesuvii; z ukiia, uvidí ty lidi, i nedá jim 
k celnému a ptá se od koho to seno mají. Řeknou, Že od Vaší Milosti souseda. 1 ptá se pán: Dali-li 
ste clo? Oni, Že prý nedali, než že se umluvili, že dají rádi. Tu je pán obstavil, poslal pro rychtáře a sousedy, 
jali je a dali je na hospodu s koňmi s i se vším nákladem.') 

Asi 1. 1581 zavraždil Pavel Králi cek poddaný Jiříka Kaplíře ze Sulevíc a na Bosy ni poddaného 
Kašpara Belvice z Nostvic na Liběchově a byl proto od tohoto obviněn u hrdelního práva ve MŠeně a jako 
posel ke stání měl jiti Zikmund Bel víc. Kaplíf poslal 1. 1582 po třech králích pro Jana Šafránka purkmistra 
MŠenského, aby k němu na malou chvíli přišel, coŽ on k jeho žádosti učinil. Tu bylo mezi nimi rozmlouváno, 
aby dovolil Šafránek na místě jiných konŠelfiv, jeho poddaného, Že sám vězení nemá, do šatlavy dáti, což 
on také učinil. Potom mezi jinou řečí ptal se o Zikmundovi, jakých jest způsobfi, ale dobrou měrou. 1 ozná- 
mil Šafránek, že jest dobrý člověk, ctný a Šlechetný pán. I odpověděl Kaplíř, že by se s ním rád seznámil. 
Šafránek oznámil: » Naději se, že i pan Zikmund s vámi.« Potom poslal k Šafránkovi, jest-li pan Zikmund 
u něho, že by k němu přišel. Když pak Zikmund přišel k Šafránkovi k zaplaceni, co protrávil, oznámil mu 
Šafránek, že by se s ním Kaplíř rád seznámil. Pověděl Zikmund, že se tam na chvilku u něho staví. Zasedl 
na kfiň a jel k té hospodě, kde byl Kaplíř. Páni s sebou pěkně rozprávěli, ale potom se svadili. Kaplíř totiž, 
jak se zdá, rád by byl poddaného vytáhl z trestu, aby o něj nepřišel. Pověděl Zikmundovi: >Pane švakře, 
proč se toho lotra Pavlíka mordýře zastáváte? Můj pan strýc sobě toho dovede, Že na rožeň strčen bude.« 
Proti tomu pověděl Kaplíř: »Že vás nemám za dobrého, dokud na něho to nepokážete.« Po té šel od něho 
a Zikmund také chtěl ven jiti. A jeden z poddaných Kaplířových uchytil nosatec, kterým kamení lámou, 
chtěl udeřiti na Zikmunda, ale nedosáhl ho a prchl ven. Zikmund běžel za ním maje tulích dobytý, i nadešel 
jednoho z poddaných Kaplířových Jíru ze Sedlce a >stycha!« maň tulíchem. On ho prosil aby se upamatoval. 
Že on to není. 1 nechal ho a obrátí v se uhlídal Kaplíře majícího rapír dobytý. I vytrhl rapír, udeřil na Ka- 
plíře, ale nic mu neudělal, neb se mu zavrhl. Potom se spolu > svázali c a oba na zem upadli. Pak jeden 
sedlák táhl Zikmund;, za nohy a druhý jej motykou v hlavu udeřil, Kaplíř měl tu mnoho sedláků při sobě 
a kdyby Šimůnka nebylo, který jim bránil, byli by ho zabili.^) 
i) Rcg. 16 G, k. s. f. 122. *) Reg. 16 G, k- s. 163. 


i 



Radnice v Mělníce. 



HARASOV HRÁDEK. 



lezi Nebuželem a Kokořínem a v dole Kroužku u Nového mlýna nad tůní rozkošně zelenou , býval 
hrádek Harasov, který se nazývá nyní obecně Krvomlýn z neznámé příčiny a snad po dřevním 
pojmenování Nového mlýna. Stával na vysokém ostrohu, který vybíhá z pláně Bosynské a končí 
se skalným srázem. Příjezd k němu byl od Bosyné, ale nyní stoupá se k němu od mlýnské strany po kamenných 
schodech, které mají několik odstavcňv, ale to jen až ke sklepům v srázu se nacházejícím, odtud pak se 
musí po odstavcích skály lézti a skákati. To jest také stará pěšina ke sklepům a do údolí. 

Stará cesta vede od Zavadil ky k příkopu, kterým byl ostroh překopán, a za ním je čtverhranné 
předhradi^ porostl i na, za ním pak dva příkopy za sebou a mezi nimi val, dělíce předhradí od zadního hrádku. 
První příkop k předhradí jest zŠíří asi 9 m. a hluboký asi 4, druhý asi 19 a 6 m. Blízko náspu jsou známky 
Čtverhranného stavení; v těch místech vykopali cihly a křesané kameny. Na hrádku bývalo mlynářovo pole, 
ale ten je prodal vrchnosti k zalesnění. 

Asi uprostřed dotčeného srázu asi 15 m. nad zemí jsou zbytky sklepúv ve skále vytesaných; 
ještě jsou tu některé se starodávnými okny a zdmi, které rozsedliny skal vyplňují; mlynář má je za skladiště 
a proto bývají zavřeny. Před těmi sklepy jest komora skalná nyní oČazená, která bývala někdy maltou 
obmrŠtěná, bíle dynchována a na venkovské straně zdí zavřena; na stěnách je mnoho nápisňv* Na konci 
jest sluj ve skále, která sloužila za komín. V první a druhé komoře ve skále vytesaných jest na vrchu kruh 
s hvězdou, v třetí jest výklenek a draže v stěnách k zasazení prken. Na východní patě výšiny byla komora 
ve skále vytesaná, do obdélníku založená a okolo při stěnách kamenné lavice. Po 7 schodech přicházelo se 
z ní do sklepa, kterýž prý byl pivnicí vinnou. Když bylo v tůni mnoho vody, nemohlo se sem po schodech 
přicházet!. To oboje je nyní zasypáno. Kromě toho je tu ještě jeden sklep, který dal mlynář asi r. 1840 
vysekati. Patrně tedy byla nahoře na hrádku jen dřevěná stavení a sklepy a komory ve skále byly pro uschování 
věcí cenných (snad i k bydlení); přístupu zdola však nebylo, protože překážela hluboká tůně, bezpochyby dříve 


širší než nyní. Jméno Harasov 
svědčí, že hrádek tento pojme- 
nován byl po Harasovi. Pešek 
Haraš připomíná se r. 1321 
a v 1. 1356-1372 Bohuněk 
Haraš z Bosyně.*) 1 v pozdějších 
letech vyskytují se Harasové, 
majíce příjmení po rozlič- 
ných místech, ale žádný se 
nepsal z Harasova. Zdá se, že 
se tomu položení říkávalo na 
Harasově po některém z nich. 
Místo to získal Dobeš z tJjezda 
(1395-1427), jenž byl od r. 
1405 pánem na Chlumíně. 
Protože se psal r. 1420 Hrzáň 
z Harasova odjinud z Chlu- 
mína,^)lze znáti, že on hrádek 
založil aneb snad již nedávno 
založený koupil. Jako on, tak 
i syn jeho Jindřich (1437 až 
1449) psal se stále Hrzáň 

») Reg III 2B6, Rel. tab. I 4l9, 
arch. gub. *) Arch. C. I 405. 



z Harasova a tak se psali i 
všichni jeho potomci aŽ do 
počátku 19. století Jak dlouho 
Harasov drželi, není známo; 
rovněž se neví, kdy byl Hara- 
sov opuštěn. Hradiště nezná- 
mým způsobem připojeno 
k Chodči. Když r. 1604 Ale- 
xander Ky] z HyrŠýeldu pro- 
dával Šťastnému Vácslavovi 
Pétipeskému z ChyŠ ves Chodeč 
s dvorem poplužním, prodal 
mu též *les Stráň pod samou 
Bosyní zase výše na horu až 
na rovinu a stráň ta jde až 
ke skále, kdež někdy zámek 
slově Harasov býval, též les a 
stráň od téhož Harasova, kte- 
ráž se tolikéž Harasov jmenuje*, 
též mlýn pod tůní a rybník 
nad ním.*) Od té doby patřil 
Harasov k ByŠicům. 

») DZ 180, G 18, Arch Roud- 
nický. 


Krvomlejn. 

Podle kresby Brandtovy z let 40. min. stol. 





TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


Ves HoHn p>dM£lnikem ležícf ode dávna patři- 
vala ke hradu Mělníka, ale bývalo tu také ode dávna 
pevné sídlo. Onen Wasserpurch^ kdež králová Eliška 
dala 1. 1324 napjati list na osvobozen! jakési zahrady 
na Mělníce, jest bezpochyby Hiřín. Sice se Hořín svým 
Českým jméiem poprvé 1. 1336 připomíná.') Královny 
pozdější tu přebývaly a mívaly tu úředníky. 

L 138> byl tu Bsneš šafářem a Mareš purkrabí. 
Štěpán byl purkrabí před rokem 1 106 ”) Také tu bývalo 
manství služebné ke hradu Mělníku. Císař. Zikmund 
zapsal ( L436) ves Hořín Janovi Černínovi z Černína^) 
ale získán potom zase k Mělníku Mezi tím tvrz zanikla 
a v zápisech od r. 1437 připomíná se tu pouze dvůr. 
Nový zámek vyzdvižen teprve 1 1747 stavitelem Lora- 
gem. Je to vlastně hromadění jednotlivých budov do 
osmihranu.^) 

* 

V kostelní vsi Vtelně stávala tvrz. která již dávno 
zanikla Možná že stávala na místě čísel 7 — 9 a 78.*^) 
Kostel s části vsí patří val ode dávna k Mělnickému 
hradu, ale býval skorém po celé 14. st. v zástavě. 
Nějaká část byla ve 14. st. arcibiskupova k Roudnici^ j 
a ostatek byl zemanským statkem. L. 1364 se připo- 
míná Hišek.’^) Ke sklonku 14. sL žili dva bratří. Jeden 
z nich měl syny Mar kvarta Alše a Petra, druhý jmé- 
nem Diviš (t r. 1406) zůstavil syna Prokopa, jenž teprve 
1.1412 let došel Podle rozkázání Divišoia Markvart 
udělil 1. 1406 almužnu klášteru pod Mělní kem.^^) Po rozdě- 
lení bratři držel Markvart jeden díl Vtěl na, na němž 
zapsal 1. 14 10 sestře své Dorotě 50 kop podílu^') a léta 
1411 zapsal nějaké role zdejšímu kostelu. Byv 1. 1411 
pohnán o škodí, upadl tím v závady. Připomíná se 
ještě 1,1417 nazývaje se Janem.'®) Aleš, bratr jeho převzal 
tuším díl Petrův neb Peškův, za nějž jemu na svých 
dvou dílech (1410) p'at zapsal; část svého dědictví 
prodal pak Janovi Hájkovi z Hodětina a ten zase I. 
1415 jiným osobám Konečně se dostal tento díl Hájkův 
t. r. Bohunkovi ze Zvěřince a Havlíkovi z Mečíře.’^) Aleš 
se později nepřipomíná; jeho díl tuším se dostal Petrovi, 
jenž jej ujav 1. 1416 věno manželky své Markéty převedl 
z Krp na Vtelno.'®) 

Dědičné právo po Markvariovi zůstalo tuším sestře 
jeho Dorotě, a poněvadž tato své jmění čtyřem osobám 
zapsala, spadlo na tyto. Z těch neb jejich dědicův žili 
I. 1437 Kateřina ze Vtelna vdova po Albertovi ze Záhoří 
a Diviš z Nynéchova. Ti prodali své dvě třetiny Moři- 

'1 Reg. III 387, IV 113. ®) Arch. města Mělníka. Tadra 
Acta jud. V 56. *) Rkps. Vídeňský. Viz Soupis Mělnická 
17—34. «) Bfthm, Mělnik 827. ’) Lib COnf. Reg. III 292, IV 
113. 8)Emler Urb. 98. Rel. tab. I 431. *«) Lib. eiect. 
V 126. ") Arch. č. III 480, O Dorotě a jejím jmění viz Arch. 
č. III 486. «) Lib. erect Vílí 142, Rel. tab. I 100. •sj.ReL tab. 
II 134. M) Rel. tab. II 69, 116, 123. *«) Rel. tab II 127. 


kovi ze Vtelna a Petrovi jeho zeti.*) Vedle nSho byl 
majiltelem druhého dvora Valenta^ jenž jej od Markéty 
vdovy a Elišky dcery Peškovy koupil.^) Kromě toho 
tu byl ještě některý drobný stateček. Ok. 1. 1440 při- 
pomjínají se Vit a svrchupsaný Petřík z Vtelna}) Léta 
1454 byl dotčený Valenta mrtev i vdova po něm. Část 
Vtelna držela tehdá Alžběta ze Zahájí manželka Martina 
ze S iběchleb, peníze nějaké na něm měla Kateřina 
z Vartemberka.*) 

Není nám známo, kdo byl předkem Vtetenských 
ze Vtelna^ kteří Vtelno do r. 1623 drželi. Snad to byl 
dotčený Vít, jenž se 1. 1466 ještě z Tajné psal.^) Vte- 
lenštll tu měli tvrz, která se v starších zápisech nepři- 
pomíná. Ok. 1 1530 seděl na ní Albrecht a po něm (1542) 
syn jeho Jan Oba přikupovali ve Vtelně rozličné dědiny.®) 
Po Janovi, jenž ještě I. 1551 žil, následovali Albrecht a Mi- 
kuláš (1573) tuším jeho synové.^) Mikuláš zemřel I. 1612, 
zůstaví v syny Jana a JiHka,^ Onen ujal Vtelno, tento 
odděliv se od bratra byl pánem na Chválách.®) Jan 
propiadl 1622 tvrz Vtelno, jež prodána 1. 1623 cizozemci 
Martinovi Gnisenovi z Kobacku sekretáři německému 
při apelacích.^) Tento zemřel 1. 1627 zůstaviv Vtelno 
manželce Veronice roz. z Kladna po druhé vdané Ger- 
Slorfové. Tato prodala týž statek (1630) Jindřichovi 
Volfovi Berkovi z Dubé}^) Vtelno zůstalo dlouho v držení 
Berkovského rodu. Po Jindřichovi (f 1650) dostalo se 
synu jeho Františkovi Karlovi (f 1663), pak tohoto 
bratru Frant, Antonínovi, Pro jeho dluhy přišlo Vtelno 
do dražby a koupeno léta 1694 od Heřmana Jakuba 
Černína z Chudenic ^ jenŽ je připojil k Mělnickému 
panství.**) 

« 

Ve vsi Vliněvsi (neb Vlnovsi, jak lid od 17 st. 
říká) stávala tvrz, jež již dávno zanikla. L. 1350 Žil Ota 
odtud ž.'®) Patrony kostela zdejšího byli (1355) Mařík, 
Vaněk a Zdich. Ješek a bratří jeho prodali 1. 1364 dvůr 
kmeclí v Mlazicích klášteru pod Mělníkem, při čemž se 
postavil za správce fíereš ze Vliněvsi a Mareš odtudž 
prodal (1367) něco klášteru Zbraslavskému.*®) Část Vli- 
nčvsi drželi potom Mikuláš farář v Tuřanech a Jan 
Sirok}^ synové Otíkovi z By sně; ti se přeli c lu část 
mezí sebou a podvolivše se 1. 1381 mocné výpovědi 
Herše, strýce svého odsouzeni k tomu, aby Vliněves 
prodali.**) 

Část Vliněvsi patřila potom k Běškovicům; odtud 
přizná ny (1386) desátky ke kostel uVlinskému*®) a darován 

i) Rel. tab II 152. S) Rel. tab. II 187. S) Arch. £ I 249, 
Rel. tab II 290.«) DD 16 f. 64 - 66. DD 16 f. 203. «) DZ. 1. 
H 19, 5 F 25 T) Reg. kom. s ®) DZ. 136, C 24, Rozvrž, sbírek. 

Bilelk, Děje konf. '«) DZ. 297. Q 22. '») B6hm, Mělník 827 
až 829'. '*) Štědrý, Dodatky k p. DZ. «) Rel. tab. I 431, 434. 
**) Lit». visit v arch. kap. Praž. **») Lib. erect. XIII, 


68 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


tu dvůr a role (1394) ke klášteru Mělnickému.^) Část 
ta patřila pak (1411) k Běškovicům a snad 1. 1627 až 
1850 k Beřkovicům. Jedna část byla kanovníků Měl- 
nických a zastavena 1. 1436 Janovi z Černína,®) později 
však patřila ke hradu Mělníku. 

Předek potomních Vlinských ze Vliněvsi byl Smil, 
jenž byl v 1. 1389 — 1393 patronem kostela zdejšího 
a 1. 1394 k témuž kostelu plat ve Vliněvsi prodal. Léta 
1405 byl již mrtev a na podací zdejší táhli se kromě 
Kuňky vdovy Smi lovy ještě bratří z Citová a jiné osoby.®) 
Ze sirotků Smilových byl Jan nejstarš! (1407), ale od 
r. 1413 vládl tu Jindřich tuším bratr jeho a ten získal 
1. 1416 statek odumřelý ve SpomyŠli někdy Kunce ná- 
ležitý;^) sice žil ještě 1. 1427.^) Mikeš z Vliněvsi pod- 
purkrabí na Roudnici r. 1453 byl tuším jeho syn; léta 
1455 svědčil, když převor Podmélnický své dědiny 
ve Vliněvsi 3 robotným kmetům prodával.*) Vácslavovi 
z Vliněvsi {1477 a l. d.) a Smilovi synovi jeho zastave- 
no od téhož kláštera (1484) popluži jeho Zachladovské 
ve Vliněvsi do jich životů.’) Smil žil ještě 1. 1560.®) 
Pokud je známo seděl tu poslední z Vlinských Jindřich syn 
Smilův, jenž si l. 1543 tvrz s 2 dvory poplužnými, ves 
s příslušenstvím, též statek Boreč v obnovené dsky zemské 
vložil.®) Protože koupil 1. 1544 Liblice, zdá se, že Vli- 
něves k nim připojil. Neznámým spůsobem dostala se 
pak Vliněves ke hradu Mělnickému, k němuž v letech 
1640—1850 náležela.!*) 

* 

Pří vory jsou dvoje; horní a dolní. Prvotně to 
byla jedna ves a nazývala se Přívora, Možná, že touto 
vsí se míní ves chybně psaná Prisnin v základním listu 
Boleslavském.!!) Z vladyk zdejších připomínají se první 
1. 1318 Beneš a 1. 1319 týž s Michalenř^) a léta 1321 
Štěpán}^) Ve 14. st. setkáváme se s mnohými zemany 
Přívorskými, ale nelze souditi, co tu měli a kolik tu 
bylo statků. Také se již rozdíl Činí mezi Velkou 
a Malou Přívorou. Petr a Zdich byli léta 1371 spolu- 
patrony ve Všetatech. Tento se také l. 1382 připomíná 
s Ruprechtemy^) Mareš a Kuneš bratří koupili 1. 1380 
véno Sudky manželky n. Štěpánovy na dvoře ve Vše- 
tatech a odpírali provolání véna Kery, vdovy po Ja- 
novi z Přivory bratru svém.!*) Kromě nich měl také 
(1394) Jan starší z Liblic nějaký statek otcovský ve Pří- 
vorách.!®) Čtvrtým držitelem byl dotčený Ruprecht, jenž 
se 1. 1395 s Maršem a Kunsem o podací ve Všetatech 
přel. Právo to vykonávali 1. 1398 Mareš, Zdech a Ru- 
pert.!’) Vedle nich připomíná se téhož roku také Mi- 
kuláš ze Železného jako držitel Přívor.!®) Tento tuším 
seděl na Horních Přívorách. 

Od počátku 15. st setkáváme se s jinými držiteli. 
Jan Hlavenec byl. 1. 1403 spolu patronem ve Všetatech.!®) 
L. 1406 připomínají se držitelé Jan Treraz^ Jan Trdlo 
a Vácslav křižovník majíce spor s farářem ve Všetatech. 
Jan Treraz seděl ve Větší Přívoře, ale měl také úročnika 
v Menší Přívoře, na němž I. 1405 plat prodal. Úplný 
seznam držitelů máme v jiné paměti r. 1406. Tu se 
jmenuji Bereš z Krp, Vilém Koěený^ Zdislav RyČek^ 
Joklin a Jan Trdlo.^^) K nim jest dodati starého Marše, 
jenž daroval 1. 1407 plat kostelu Všetatskému.*!) Po jednom 
z nich měl tu dvůr Mikeš Rys^ ale prodal jej l. 1414 

!) Tadra A. J VII169. ®) Zbytky reg. král. Lib. conf. 
erect *) DD 15 f. 52 63. *) Arch. Č. III 499. •) Arch Č. 26, 
203, arch. gub. Arch.gub. 8) Arch. C. VI 3l7. «} DZ. 250 E 
23. !®) Arch. gub, !!) Reg. 147. !*) Tab vet 18, 50. !8) Reg. 
II I 286. *«) Lib. conf. Rel. tab. 1468. Vácslav Kutej z F. ob- 
držel (1383) odúmrf v Benedině (DD 13 f. 151). **) Rel. tab. 
I 465, DD 13 f.31, 14 f. 38. »«) Lib. erect XIII a 48. *’) Lib. 
conf. Ruprecht žil ještě 1. 1402. Lib. erect. XlIIa 102. 
!») L. 1403 Pet r. 1404 Vácslav Hlavenka. VČA. 1900 str.626, 
lib. erect V 77. ®*) Tadra Acta jud. V 15, 183, 186, lib. erect 
V 104. *0 Lib. erect XlIIa 148. 


Vácslavovi z Toušeně^ podržev si 4 dvory ikmecí k Menši 
Přívoře.!) Od druhé polovice téhož století byla ve Větší 
Přívoře také tvrz. Držitelem jejím byl Vácslav (tuším 
z Toušené). Když pak zemřel, dědila po něm vdova Anna 
jinak Perchta a s tou vyženil týž statek druhý její manžel 
Zikmundy Jemuž jej léta 1442 zapsala.^) Týž Zikmund 
byl I. 1448 ve vojště Poděbradském.®) Kromě něho 
připomíná se v pamětech Kosteleckých Jan Drlik (1453), 
jenž byl 1. 1455 úředníkem na Kostelci a snad již nic 
v Přívoze neměl. Zdá se, že Zikmund všecky statky 
i v horní vsi skoupil; poslední snad Ru pírech tů v,*) jenž 
tu měl dvůr a mlýn ještě 1. 1456. Zikmund zemřel v 1. 
1456 — 1457 a statek jeho podědil bratr Ermolaus^ který 
po bratru také zdědil spory a všeliká práva odúmrtni po 
osobách, které mívaly na Přívorách véna a platy.*) Ermo- 
laus žil ještě 1. 1475.®) Nástupce jeho (syn ř) Vácslav Di- 
bliček vyprosil si 1. 1479 odúmrť po Zikmundovi.’) Léta 
1501 byli Jan Vácslav a Bedřich bratři z Hrušová pány 
na obou Přívorách a Jan a Bedřich koupili léta 1503 
tři vesnice.®) Když se okolo léta 1513 dělili, vzal lan 
Čečelice, Vácslav oboje Přivory a Bedřich Všetaty.®) 
Dotčený Vácslav si léta 1543 tvrz v Dolních Přívorech 
s dvorem a částí vsí a ves Hořejší Přivory v obno- 
vené dsky zemské vložil.!®) Po jeho smrti se dělilo Šest 
synův (léta 1553). Jindřich a Jetřich s nejmladším 
bratrem Smilem vzali Dolní Přivory, VUém a Vácslav 
Třebošnici a Oldřich Horní Přivory.!!) První tři pro- 
dali tvrz Přivory (1555) Zikmundovi Vančurovi z Řeh- 
nicy) Tento zemřel l. 1583. Statek držc4a po něm za 
rok Johanka Vančurova ze Žampachu a pak se dostal 
podle posledního jeho pořízení synovci Miktdáši Burja- 
novi^ jenž také dětí neměl a proto umíraje ([f 1596) statek 
Přivory synům Jiříka Vančury strýce svého odkázal !®) 
Tento Jiřík prodal tvrz Dolejší Přivory 1. 1604 obci 
města Mělníka y což ještě t. r. od synův jeho vkladem 
desk zemských stvrzeno.!*) Obec Mělnická zůstala pak 
v držení Přívor až na naše časy. 

Na Horní neb Menši Přívoře seděl tuším I. 
1398 Mikeš ze Železného jenž slově II. 1400 prostě 
MikŠem z Přivory, bezpochyby týž, jenž síove 1. 1414 Miku- 

íj Rel. tab. II 113, 118. *) DD 21 str. 285. 3) CČM, 
1827, 3, 81. 9 Rel, t-b. II 270, DD 16 f. 74. ») DD 16 f. 74. 
®) Sommersberg Ser Sil. 1036, !) DD 16 f. :207. 8) [>Z. 43. 

D 19, 250, J 20. ») DZ. 250. D R ‘®) DZ. 250, C 27. Části 
vsi patřily k Byšicům a Všetatům. ") DZ. 51, G 33 a t d. 
1®) DZ. 12, A 23. ^3) DZ 21. O 29. 127. C 23—27. >*) DZ 132. 
J 15. 178, N 10. *3)*Lib. erect Xllla 102. 



Vtelno; erb na náhrobku. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


69 


láš Rys a na dvore svém v Menši Pří vore L 14i5 plál 
prodal. Tento plat vydával i 1. 1417.^) Nástupcem jeho 
byl 1, 1437 yan DiblUek^) Nástupcem jeho byl Zikmund 
tuším syn, jenž část Dolních Přfvor vyženil.^) On a jeho 
nástupce skoupivše větší část dolní vsi, horní ves k ni 
připojili, což trvalo do r. 1 553. Tehdá Oldřich Hrušový- 
ský z Hrušová dostal Horní Přívory za díl.^) Tento 
ujal také mlýn v Prívorech od mateře Doroty Hrušov- 
ské ze Žlunic a vložen mu od bratří jeho léta 1575.^) 
Tehdá již tu stála tvrz od Oldřicha vystavěná,®) ale 
Horní Přívory nebyly již v jeho držení, nýbrž již léta 
1572 Jana Uiotského ze Pleni?') Týž prodal tvrz Ho- 
řejší Přívory Albrechtovi Pétipeskénm z Chyš^ a když 
tento zemřel, vložil je 1. 1602 jeho synňm.®) Přívory 
horní patřily odtud k Byšicům a od r. 1719 k Mělni- 
ckému zámku. 

* 

Ve vsi Sedlci u Mšena bývala tvrz, k níž jen část 
vesnice patřivala. Ves bývala na několik statků rozdělena, 
jež v 16. st. k rozličným okol. statkům patřívaly. Jedna 
část patřila již od r. 1237 k Řepínu.®) Na jedné seděl 
1. 1379 Karel Haraš jinak také Pešek řečený.^®) Od r. 
1395 připomíná se nejednou Petr Vavák ze Sedlce^ 
jenž prodal 1. 1402 plat kostelní v Chorušicích a jiný 
1408 křižovníkům Svatomářským.^^) Bratří jeho Slavata 
a Jan byli kněžími. L. 1432 držel část ZikmJtnd ze 
Smojna?’^') Na té části, kde v 16. st, postavena tvrz, se- 
děli Sedlečtí z Drchlaxyy a to 1. 1537 Jindřich?^) \txA 1. 
1555 Žofii, manželce Adama syna svého na dvou dve- 
řích popi. v Sedlci věnoval.**) Po Adamovi následoval 
Vilém snad syn, jenž prodal statek Sedlec Adamovi 
Mnětickému z Mnitic. Tento žil ještě 1. 1615 a koupil 
tehdá dům v Boleslavi.*®) Jeho dcera (ř) Saloména vdaná 
Odkolkova prodala tvrz Sedlec (1628) Jeťřichovi Špe~ 
tlovi z yanovic?^) Od něho koupil Sedlec (1630) Albrecht 
Pfefrkorn z Otopachu^ ale po desíti letech prodal jej 
Alžbeíé Lidmile Frankengrynárce z Kyniperka?'^') Od této 
ho nabyl 1. 1654 Odolán Vžžnik z Věinik a měla jej po něm 
Marie Klára ovdovělá Vě&niková roz. Geraldinova. Tato 
jej prodala (1681) Danielovi Pachtovi z Rájová?^) Od 
té doby patřila tato část k Li bii cum, od nich oddělena 
1. 1713 a s Byšici připojena k Mělníku. 

* 

Nedaleko Mšena leží ves Velký Újezd, jež se 
již 1. 1228 jsouc statkem kláštera sv. Jiří připomíná.*®) 
Část vsi témuž klášteru ještě ve 14. století patřila; 
ostatek byl vladyčím statkem, na němž stávala tvrz. 
L. 1321 připomínají se předkové pozdějších držitelů, 
Pešek Haraš s bratrem a Řehnik z Ujezda?^) L. 1377. 
prodal Hrzek syn n. Dobešův plat na Újezdě klášteru 
Svatojirskému a současně žil Zdeněk odtudž.^*) Hrzkovi 
potomci psali se Hrzány\ strýcové jich pokrevní byli 
Chmelikové z Újezda^ zejména Jan^ jenž byl 1. 1385 
patronem v Radouni^®) a 1. 1404 k výsadě Kosteleckých 
pečet přitiskl.®*) Žil ještě 1. 1413. Jeho snad syny byli 
(1415) bratří Jakub a Hrzek Chmelikové Onen zabit 
u Malešova, tento zemřel v Újezdě. Potomek jednoho 
z nich byl fíereš Chmelik^ jenž držel 1. 1449 s jednotou 
Poděbradskou.®®) Hrzek 1. 1377 připomenutý měl syny 

') Manual v arch. kapit Rel. tab. H 118, 135, 138. 
3) Rel. tab. II 175. *) DZ. 61 G 40. ») DZ. 18, N 3. «) DZ. 
88, S 28 Reg. berní v arch. Třeboň DŽ- 131, D 18 
») Reg II 1163 '®) Arch. gub DD 13 f. 4, 7. Lib conf. 
erect. **) Arch. Třeboňský. Viz i Rel. tab. H 350. **)Reg. kom. 
soudu. **) DZ. 11 J 8. DZ. 26, A 6, Knihy Boleslavské, ’®) DZ, 
143, A 18. DZ. 143, K 14, ‘8) DZ. 3 10, K 29, 396, K 14. 

i«) Reg. I 380. Reg. III 286. Arch. jiibl. Praž. m) Lib. 
coní- K témuž rod a patřil také Frycek z Ú jezdce a z Bosyně 
(DD 13 f. 46). *3) Arch v Kostelci. »*) Arch. C. II 463, III 486, 
DD 33 str. 277. ») Arch. Drážďanský. 


Dobeše a Hrzka řečeného Dčbach. Onen připomíná se 
od r. 1395 v pamětech, 1. 1401 daroval kostelu Nebu- 
želskému plat na spásu duše otcovy. Od r. 1405> nachá- 
zíme jej jako pána na Chlumíně pod Všeborskem, léta 
1406 prodal plat v Újezdě klášteru sv Jiří.*) Přečkal 
bratra Hrzka, jenž zemřel na Bezdězi, i oba strýce? Ch me- 
liky a zemřel za husitských válek po r. 1426. 

Dobešovi potomci (Jindřich f 1454 a synotré jeho) 
drželi tvrz Újezdskou až do druhé polovice 15. století, 
kdežto duchovni část se dostala zápisem 1. 1436 Janovi 
z Cerninc^') a držena později k Mělníku. Tvrz na vla- 
dyctví spustla a její bývalé příslušenství bylo v držení 
PecingarHv z Bydžina. L. 1538 dostala se na díl A/ř- 
kuláši^ jenž ji prodal pak Bedřichovi z Donina. Tento 
prodal léta 1545 tvrz pustou v Újezdě se čtyřmi ves- 
nicemi Janovi Hrzánovi z Harasova?) Jak se zdá 
držen Újezd nějaký čas ke Vrutici, ale prodán po- 
zději a tvrz zdejší obnovena. Goifrýd z Berbistorfu 
prodal I. 1606 tvrz Újezd Anně Belvicové ze Šlamýachtt?) 
Po té následovalo připojení k Líbéchovu, k němuž Újezd 
ještě léta 1648 patřil. Dostal se pak Janovi Vilémovi 
z Geršiorfu^ jenž jej prodal r. 1654 Mikuláši Bemartovi 
z GerŠiOŤfu?) Po tomto následovali I. 1660 Volf gang 
Kryšicf s Hob/engartef*y 1664 Pavel Jindřich Králík 
Z Brocenberka a léta l667 Jan Pavel z Valderode?) 
Tento jej připojil k Řepínu, od něhož teprve Icíta 1799 
odprodán, když již tvrz zdejší dávno zanikla.^) 

* 

Ves Stfemy leží u Nebužel a bývala statkem sa- 
mostatným, na němž v 16, st. tvrz vystavěna. Ves stála 
jiz léta 1245. Králová Kunhuta darovala ji Lambinovi 
vladyce, po němž ji měl 1. 1279 syn Mikuláš odbyv 
bratra Domina, kanovníka Vyšehradského.®) Léta 1328 
patřily Střemy Hynkovi Berkovi z Dtibé^ biskutpu Olo- 
mouckému, jejž je měl za díl po otci a tu plat dvěma 
klášterům vykázal.®) V L 1353 — 1364 náležely Střemy 
Bártovi Pilungovu Pražanu*®) a v 15. st. a ještě I. 1522 
patřila celá ves ke hradu Kokořinu. Ok. 1. 1555 držel 
Střemy Jan ze Štampachu a seděl tu ještě 1. 1563.**) 
Měl dva syny Jindřicha a KryŠtofa\ tento měl Střemy 
naposled a prodal Střemy (I. 1573) sestře s^'é Mar- 
kétě vdané za Jiříka Finka z Finkenšteina}^) Tato 
držela tvrz Střemy až do r. 1585 a pak jí prodala Man- 
daléně Belvicové ze Slavte kteráž 1. 1587 statek Střemy 

manželu svému Zikmundovi Belvicovi z Nostvic zapsala.**) 
Od té doby patřily k Beřkovicům, Tvrz od kamene vy- 
stavěná stála ještě I. 1658, ale byla jíž pobořena a bez 
krovu.*®) 

* 

Mezí Lobkovicí a Obrístvím stojí při řece Labi 
dvůr Třebošnice. Před časy tu byla ves a fcaké tvrz. 
Ves připomíná se l. 1282 jsouc statkem Vyšehradské 
kapitoly?^) Kromě toho tu byl vladyči statek malý. Ten 
měl Hrzek a koupil 1. 1388 věno od Žofky, vdovy Bo- 
hunkovy.*^) Hrzek tento potom z Újezda řečený měl 
v nájmu statek kapitolní a oboje prodal Petrovi z ByŠiCy 
jenž 1. 1402 potvrzeni od kapitoly dosáhl.*®) Tý'ž zemřel 
před r. 1433, zůstaviv dcery Bětku vdanou za Buška 
z Jelenice a Anežku, z nichž tato vzdala díl sv'ůj sestře 
a muži jejímu.*®) Za pozdějších držitelův nám neznámých 
tvri zdejší spustla. Před r. 1540 prodali Jiřík, Vácslav 

‘) Lib. erect. XlIIal05, 187, Arch. bibl. Praž Rel tah. 
II 49 *) Rukopis Videňský. *) DZ. 5, J 10, 7, A 113- ■•) DZ. 
133, D2 3. ®) DZ. 311, L 22. «) DZ. 312, S 24, 3I4, P7, 316, 
N 4. ■») Běhm, Mělník na str. 798-801. 8) Reg. I 535, II 
615- Reg. III 669. »®) Tomek D P, II 430. **) DZ. 18, C 

28. **) DZ. 61, G 1, DZ. m. 234, H 15. i») DZ. 6^ A 23. 

DZ.m.235, S2- *®) Arch. Roudnický. ^®) Reg. II 549. •’) Archiv 
VySehradský. *®) Arch. Vyšehradský, Lib. trect. V l38. Arch 
Č.III 608. 


70 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 



Libtice. Zahradní fasáda zámku. 


Vilém a Oldřich strýcové a bratří Valkounove z Adlaru 
tvrz pustou Třebošnici Mikuláši^ Vácslavovi a Jindři- 
chovi bratřím Vančurům z Řehníc. Mikuláš a Jindřich 
držíce to zboží k ]iřicům dali Třebošnici L 1548 bratru 
svému Zikmundovi^ tento pak prodal ji t. r. Vácslavovi 
a Frydrychovi bratřím Hrušovským z Hrušová}) Po smrti 
těchto obou dělili se Vácslavovi synové o Přívory a Tře- 
bošnici (1553). Tato dostala se za díl Vilémovi a Vác- 
slavovi, ale ti ji prodali (1555) Albrechtovi a Janovi 
bratřím Kamýtskýtn ze Lstiboře}) Trebošnice držena potom 
k ObřístvI. Ok. 1. 1619 patřila k Odoleně vodé, od níž 
oddělena^) a I. 1628 pro nepřijetí léna zabrána k Mělníku. 
* 

Nynější pěkný zámek v Liblicich 1. 1699 v baro- 
kovém slohu postavený povstal na prázdném místě. Stará 
tvrz u něho nebyla, nýbrž stávala u poplužného dvora, 
kdež se ještě léta 1822 zbytky spatřovaly. Hlavni její 
pevností byla bahna okolo se rozkládající.^) Předkové 
pánů z Liblic, kteří mívali polovičný štít a přes jednu 
polovici pruh pc šikem, byli léta 1321 bratří Kunat 
a Frycek.^) Soudíme, že byli ještě 1. 1357 živi podáva- 
jíce faráře do Liblic s Janem proboštem u sv. Jiljí pří- 
buzným svýnj a že Frjcek žil ještě léta 1361, když se 
s Janem synovcem svým (tedy snad synem Kunatovým) 
spolčil®) a Že bratří KuneS a Frycek, kteří se od lela 
1364 vyskytují, byli Fryckovi synové. Všichni tří byli 1. 
1374 patrony kostela zdejšího, Frycek pak byl t. r. 
purkrabí na Mělníce.^) L. 1375 rozpustil Frycek spolek 
svůj s Janem mladším synem Janovým tak, že tento 
obdržel tvrz a kašdý polovici Liblického zboží a Byšic- 
kého zboží, avšak l. 1383 Frycek na vše svoje jmění 
Jana staršího syrá Kunšova na spolek přijal.®) Tento 
Jan koupil léta 1393 od Jana mladšího 
dum v Praze®) a 1, 1394 obdaroval faru 
zdejší platem, aby farář mimo obvy- 
klého střídníka ještě čtyři jiné kněží 
vychovávali mohl.'®) Frycek i Kuneš 
odumřeli před r. 1395 a zboží všechna 
uhájil si dotčený Jan starší,") Jeden 
z těch Janů psal se potom Ublic z Liblic 
a druhý Bechltnem Tento prodal před 
r. 1406 nějaký statek klášteru Břevnov- 
kému, držel také íást Byšic'®) a zemřel 
před r. 1417,'*) 

0 DZ 47, H 4-5. *) DZ. 12, A 23, 51, 

G41. ») Viz to a Bílk. konf. *) Pomůckou 
L. B6hm, Mělník nastr. 5’3. *^) Arch. Dráž- 
ďanský. ®) Lib conf. Rel- tab. I 428. Ta- 
dra, Acta jud 1 94. Rel. tab. I 4 47, 478. 

®) Tomek, Základy IV 149. *«) Lib. erect. 

XIII a f. 48.^MDD II f. 36-41 *2) Rel tab. 

1 92, II 25. *3) dD 16 f. 66. 


Nedlouho potom část Liblic prodána. Držel ji léta 
1429 Kašpar z Roztok}) Na druhé části seděl potom 
Jan z Liblic, jenž 1. 1433 svědčil, 1. 1440 byl na kraj- 
ském sjezdu v Nymburce a ještě 1. 1442 se psal seděním 
na Líblicich,^) avšak 1. 1447 seděl na Jenšteině, ale jak 

se zdá při Inm t f.iblice podržel. Možná, Že jeho vdovou 
byla Adla z Písečné, která se psala léta 1450 seděním 
na Liblicích. Poslední toho rodu Johanka (f 1515) vdala 
se za Viléma z Pernšteina, jenž takto vyženiv Liblice, 
prodal je pro jich vzdálenost (léta 1475) Jindřichovi ze 
Smiřic}) Tento zakládaje na zboží nový rybník, vy- 
prosil si I. 1476 majestát na to, aby mohl na gruntech 
duchovních topiti.** ) Na Liblicích věnoval manželce své 
Kateřině Mašfovské z Kolovrat, proto také tato po jeho 
smrti (1488) Líblice zástavním právem držela.®) Tato 
paní zemřela 1. 1529 odkázavši všechen statek, tedy i véno 
své na Liblicích a svrchky tudiž Zdeňkovi Lvovi z Rož- 
mítála.®) Dědičné právo náleželo teď Jindřichovi a Ladsla- 
vovi vnukům Jindřichovým a Zikmundovi jedinému ještě 
živému synu Jindřichovu. Ti měli potýčky se Lvem, 
protože mu nechtěli vydatí, co mu bylo odkázáno, ale 
konečně se s ním smluvili. Když se léta 1530 dělili, 
dostal Zikmund Byšice a Ladslav Liblice.’) Jan Vilém 
syn Jindřichův dostal tuším 1700 kop peněz, jež mu 
Ladslav 1. 1542 na zboží Liblickém zapsal.®) 

Ladslav prodal Líblice 1. 1544 Jindřichovi VHn- 
skému ze VHněvsi}) Nový pán seděl tu ještě léta 1564 
jisa hejtmanem Boleslavského kraje. Po něm následoval 
Smil tuším syn, jenŽ 1. 1592 zemřel, zůstaviv nezletilé 
dítky. Syn Jindřich ujal Liblice ok. r. 1598- Týž zemřel 
1. 1611, zůstaviv vdovu Annu z Dubé a nezletilého syna 
Smila}'^) Mladá vdova vdala se před r. 1615 za Jetřicha 
Spetli z Janovic a kdyŽ syn Smil 1. 1621 dorostl, kou- 
pila od něho tvrz Liblice se vším zbožím.") Paní zemřela 
dříve než manžel její, který statek po ni zdědil a léta 
1640 zemřel. Jsa toho rodu poslední a dětí nemaje 
odkázal Liblice Janovi Albrechtovi Pfefrkornovi z Oto- 
pachu a Kateřině Pfefrkornové ze VUnivsi manželce 
jeho. Onen zemřel I. 1658 a odkázal svůj díl Liblic 
manželce.*®) Tato zemřela léta 1669 a dědicem stal se 
Daniel Norbert Pachta z Rájová, jehož potomci Liblice 
až do polovice 19. století drželi.*®) 

« 

V městečku By Šicích jest zámek do čtverhranu 
postavený, jenž podle obrazu v zámku Liblickém se na- 

9 Arch. C. VI 486. *) Arch. Č. I 245/ III 507, Archiv 
Drážďan. ®) Arch. Roudnický, Arch. Č. VIII 421. *) Archív 
Roudnický. 6) dz. 1, B 30. DZ. 3, J 8. 9 DZ. 42, J 5. 

«) DZ. 93, D 3. «) DZ. 46, A 15. “») DZ. 135, L 2. “) DZ. 
193. 43) DZ. 147, A 18, ?67, Q 21. **) Řadu majitelů viz v Bůh- 
mově řečeném spise. Plán a obraz nového zámku jest 
v Soupise Mělnická. 



Liblice. Půdorys zámku. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


71 


cházejíciho býval i s okolím svým nádherně upraven 
Prvotné byly Byšice vsí a náležely rodině již ve 14. st. 
hojně rozvětvené. Již léta 1321 připomínají se Pavlíky 
Štípán^ Vladislav a Jindřich synové Pavlíkovi, jenž před 
tím křižovnlkům Řepinským ves Lhotu prodal.®) Z těch 
se připomínají Štěpán ještě 1. 1359, an držel v Byšicich 
2 dvory kmecí/) Vadek, an držel r. 1350 čtyři dvory 
kmecí, na nichž plál prodal,*) a Jindřich, jenž prodal 
r. 1350 dvůr kmeci faráři u sv. Jiljí v Praze a L 1357 
plat na svých dvou dvorech.*^) V jedné paměti je psáno, 
že Věnek z Byšic biatr Sokolův prodal (1343) půl vsi 
Byšic jakémusi Hnané z Janovic, ale není jisto, je-li rok 
pravý.®) 

Po Pavlíkovi zůstali synové Rameš a Pavlíky kteří 
darovali léta 1350 káěteru pod Mělníkem tři úročníky 
v Kebharticích.’) Cnen pak prodal I. 1359 plat na 
svém dědictví Byšickém.®) Zemřel záhy zůstaviv 6 synův, 
mezi něž dvůr jeho rozdělen, tak že se od sedlákův ro- 
zeznávali jen svým svobodným stavem. Nej starší syn 
Pavlík zemřel před r. 1407, druhý syn Rameš připo- 
míná se v 1. 1403-1415 a držel poslední léta statek 
ve Všetatech.®) 

Zdá se, že tato éást aspoň z většiny prodána k Lib- 
licům, k nimž snad i jiné část koupeny. L. 1375 dělili 
se Frycek a Jan z Liblic o dvůr v Byšicich a 27 úroč- 
níkův, po Fryckovi pak (f asi 1395) dostal se statek 
jeho Janovi synu Kunsovu.^®) KunSovi dovolil král Vácslav 
(1401), aby si zřídil v Byšicich krčmu ovšem s právem 
pivo vařiti.**) Pechln z Liblic koupil 1. 1408 plat na 
jednom úročníku v Byšicich a měl v I. 1408 — 1410 při 
s Annou, vdovou po Pavlíkovi, o věno, které měla za- 
psáno na dvoře jeho u Ramše staršího.**) Adla z Písečné 
sed. na Liblicich najímala 1. 1450 dvůr v Byšicich. 

Po Pavlíkovi (fr. 1407) zůstali synové Jan a Štěpán^ 
kteří snad byli mrtyi neb vystěhovali, když máti jich 
ok. 1. 1417 zemřela. 0 věno její bylo jednání, ale Pechlin 
uhájil svůj majetek,*®) Z ostatních vladyk Byšických při- 

*) Viz Podlahflv Saupis Mělnická. *) Reg. 111 285. ■) Rel. 
tab. I 425. *) Štědrý, Dodatek II k p. desk zemských. Rel. 
tab. I 416, 425. Rel tab. I 412. Arch. mus. ®) Rel. tab. 
I 426. ®) Tadra AJ.IV 198, Lib conf. i») Rel. tab. I 448, DD 
14 f. 36. Zbytky reg. král. ‘*) Tadra A. J. VI 2š2, Rel. tab. 
l 92 DD 15 f. 66. 



Valdšteinova pokladna v zámku libickém. 

pomiň ají se Drslav^ který prodal (1354) plat na svéir. 
dvoře a měl syny Ješka a Šebestiána, BokunékX. 1357, 
Ctióor^ jenž prodal 1391 zahradu ke kostelu Liblickému,*) 
Dománek^ jenž měl I. 1399 nějaký spor, Petr neb Pešek ^ 
jenž držel 1. 1402 a 1405 Třebošnice,®) Alibi ta^ vdova 
po Janovi Šálko vi z Kostelce, jež darovala 1. 1404 plat 
na svém lánu k faře Všetatské, Hereš z Krp^ jenž prodal 
(1404) dvůr úroční pro oltář v Staré Boleslavi.®) Část 
Byšic patřila I. 1405 k Čečelicům, něco tu měl 1. 1412 
Vácslav, 1414 Arnošt.*) Jan z Byšic koupil 1. 1410 věno 
Annino, ale I. 1417 hájil je s bratrem svým Mikulášem,®) 
Týž Jan táhl se 1. 1434 na podací kostelní v Čečelicích 
a sinad byl předkem Byšických z Byšic y kteří 1. 1660 
vymřeli. Známe pak Ctibora Ťaváka z Vodirad jako 
držitele Byšic®) a dotčenou Adlu z Písečné (1450[). 

Dokud snad nebylo tvrze v Byšicich, totiž nikde 
se nepřipomíná, jistě jí nebylo v první polovici 16. st. 
Byšice měl Jindřich Smiřický ze Smiřic^ který měl 
jiná pěkná sídla. Za něho tuším vyzdvi- 
ženy na městečko, v němž obdržel Jin- 
dřich (1481) právo vybírati clo.’) 
Právo to převedeno po jeho smrti 
(f 1488) na vdovu Kateřinu z Kolo- 
vrat.®) Z manželství toho pošli čtyři 
synové. Když Kateřina I. 1529 zemřela, 
byl z nich živ jen Zikmund, pak 
Ladislav synovec jeho a Jan Vilím 
pravnuk Jindřichův. Došlo tehdy I. 1530 
13. května k dělení,®) Zikmund ob- 
držel na svůj díl městečko Byšice 
s pustotinami, polovici podací v Libli- 
cích a užitky v některých vesnicích. 
Statek ten prodal syn jeho Jaroslav 
(1562) Vdcslavovi z Vřesovic a od 
toho nabyl ho před r. 1577 Albrecht 
Pitipeský z ChyšP) Za něho bezpochyby 
založena byla tvrz na místě nynějšího 
zámku. Albrecht vyprosil městečku 

*) Rel. tab. 1 418, 415, Lib. erect. 
*) DD 18 f. 30, arch. Vyšehrad. Lib. 
erect. *) Rel. tab. II l6, 107, Lib. erect. 
5) Rel. tab. II DD 16 f. 66. ®) Rel tab. 
182. *) Teige, Drobné přisp k Č. listáři č. 
37. ®) Tamže, ale nikoliv 1508 (snad 1512, 
1B13>) «) DZ. 42, J 5- '«) DZ. 14. L 11,89, 
E 6 Viz. Jirečkovu Rukověť II 337. 



Byšice. Půdorys zámku. 


72 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 



Byšice. 

Pohled na zámek v XVII. století. (Podle starého obrazu v zámku liblickém.) 


(1587) obdarován! na trhy. Dojemné 
jest, jak se loučil 1. 1593 se svou Ba- 
ruškou, když odjížděl do pole.^) Léta 
1596 v říjnu vpadl do ležení tureckého 
u Jagru a tu zahynul, zůstaví v po sobě 
tři syny.*) Nejstarší z nich Vacs/av 
Slastný ujal po otci Byšice a Bosy ni, 
koupil 1. 1618 Obříství al. 1620 několik 
duchovních vesnic, zejména i ten díl, 
který patři val kapitole Boleslavské, též 
přijal zástavu panství Mělnického. To 
mu pokládáno 1. 1621 za zločin, ale za 
ještě větší to, že byl od roku 1618 
direktorem a také přijímal důstojenství 
od krále Bedřiclia. Hájil se jak mohl, 
ale přece odsouzen hrdla, cti a statků v. 

Přes to zůstaven při hrdle a trestán jen 
vězením do r, 1623, ale statek jeho 
všechen zabrán. Zpupnéjeho statky pro- 
dány 1. 1623 Pohxené Lobkovské z Pern- 
sterna^ jejím hejtmanem v Byšicích byl 
(1626) Smil Ostromířský z Rokytníka.®) 

Po Polyxeně zdědil Byšice syn její Vdcslav P^rant. 
Eus,y vladař domu Lobkovského, ale prodal je r. 1638 
Johaně Myškoími z Žhinic^ manželce Šťastného Vácslava, 
kterou Vácslav pojal za manželku a proto jí zjednal po- 
výšení do stavu hrabského.^) Zdědil Byšice zase po její 
smrti (t 1650, 17. ledna), avšak odhadem 1. 1650 uči- 
něným přiřčen jest týž statek^) Adamovi Šťastnému 
PitipeskémUy poslednímu svého rodu. Týž zemřel 1. 1662 
zůstaviv vdovu Alžbětu roz. Goldakerovou a dceru Annu 
Lidmilu. Tato došla 1. 1672 let svých a postoupila Byšic 
své mateři, kteiá je 1. 1676 prodala Danielovi Pachtovi 
z Pajovay držiteli Liblic.*) Po smrti tohoto (f 1682) 
následoval syn jeho Frant Vdcslav (f 1714), jenž prodal 
Byšice 1713 Frant. Josefovi hrab. z Valdšteina a od 
toho koupeny 1. 1719 k Mělníku.’) 

Tvrz popisuje se v 17. st. jako stavení ve tři strany 
ode zdi až pod s:řechu vystavené, avšak po čtvrté straně 
stály jen staré zříceniny. V tvrzi byly: sklep, pekárna, 
konice na 14 koní, 7 světnic, 5 komor a jiné místnosti 
zetlelé. Střechy šindelem přikryté byly děravý. 

Po vsi Čeéelicích psali se I. 1252 Fabian, 1295 
Hašek, Mikuláš a Lovata, 1322 Lucek aLovata a později 
něco žili Ješek a Rameš.*) Po Lltoltovi z Čečelic zůstali 
Hašek a jiní synové, kteří drželi 1. 1339 a 1341 statek 
ve Vraňanech. Současně žil Beneš syn n. Jindřichův, 
jenž se oddal stavu duchovnímu, jenž se stal z milosti 
papežské před r. 1346 kanovníkem Pražským.®) 

Z pamětí 16. st. jde na jevo, že byly v Cečelicích 
tři tvrze, jedna na hořejší a dvě na dolejší straně, ovšem 
tím není dáno, jestli tak bylo již ve 14. st. Z těch, kteri 
podávali kněze ke zdejšimu farnímu kostelu^®) lze vyčistí, 
že jich podávalo 1. 1364 deset (v tom trojí bratří otec 
se synem), 1. 1375 devět (v tom 4 bratří), 1. 1396 též 
devět a 1. 1434 šest. Sestavíme-li ty, kteří se psali po 
Čečelicích, byli to Oldřich a syn jeho Ješek Plch (1364 
až 1375) erbu chrta, Ješek Jablečko (1364 — 1392) a Li- 
tolt bratří, Hanek (1375), Hašek (1375— 1390), Oldřich 
(1375), Liteš (1375), Rameš (1375) atd. Jan Pelikánek 
(1375 — 1396), Jan, syn Albertův, kanovník (1377), Jan 

*) Reg. král. ve Vídni, Dvorský P. ž. 153. *) Paprocký 
Diad. DZ. 127, 920. ®) Bílek, Děje konf. Reg. kom. soudu 48 
K. *) DZ. 1 146, E 17, Reg. král. DZ. 152, H 8. «) DZ. 
113, M 34, 392, 5 22, 478, C 28. Lumír 1856 II 929—931, 
DZ. 490, K 3 a 496, K 26. 8} Reg. I 599, II 719- Tab. vet. 
339, 340, Jacobi, Cod ep. n. 182. ®) Arch Křižovníkův Reg. 
IV 287. ‘®)Reg. Vatikán. 1 č. 121, 603. “) Lze je seznali z lib. 
conf. 


jáhen, druhý Rameš, Řimek, Jaroš (1396 — 1411) a Ve- 
sel ("1396), Mikuláš Klerek (1391 f 1434) syn Hynkův, 
bratří Vácslav a Vesel (1388 — 1411), bratři Jan a Pro- 
kop (1406) a Beneš Chytroft neřkouc ještě o jiných 
a těch cizích, kteří měli Části na Čečelicích. 

V 15. st. vzmohly se tu dvě rodiny. Erbu jelena 
byli Řimek (1396 — 1405), Rameš (1396 — 1414), Rameš 
mladší (1396—1403), bratří Mikuláš (1391—1417) aKu- 
ník (1404—1414) a Řimek mladší (1403, f 1. 1454). 
Řimek starší nabyl od manželky své Anny Pustenice 
250 k. věna na tvrzi Čečelicích a části Byšic, což pro- 
dal (1405) bratřím z Kunvaldu.*^) Ještě léta 1411 držel 
jeden dvůr v Čečelicích. Erbu jelena byli též bratři 
Mikuláš a Kunik. Onen koupil si (1414) od Kl. sv. Jiří 
Bořanovice do svého a manželky Elišky života a psal se 
také ze Všetat.^) Kunik připomíná se často v bězích 
soukromých, držel v Čečelicích tvrz a dva dvory po- 
plužné,*) kromě toho vloženo mu ve dsky (1418) véno 
na Kunvaldské tvrzi, snad jen na ochranu.^) Syn jeho 
Řimek (1413 mladší) byl roku 1440 na sjezdu Nymbur- 
ském a zůstavil jedinou dceru Máchnu, jež (1450) tvrz, 
dvůr a část Čečelic svému muži panovi Caltovi z Ho- 
řovic odevzdala.®) 

Veselý jenž žil v letech 1388 — 1411, držel také dvůr 
v Čečelicích, o jehož potomních osudech se paměti ne- 
dostává. 

Druhou tvrz drželi bratří Mikuláš jinak Mikolt 
a Jindřich z Kunvaldu\ jak ji nabyli, není známo, ale 
koupili 1. 1405 věno na ní zapsané od Římka. Jindřich 
převedl na ten statek (1406) mimo tvrz a část vsi vČno 
manželky své Elišky, posud na Přívoře zapsané.®) Mi- 
kuláš připomíná se naposled 1. 1414 a Jindřich zemřel 
nedlouho potom, Eliška vdova po něm zapsala (1418) 
své věno Kuníkovi z Čečelic.’) Zboží to držel potom 
Jiřik syn Eliščin.®) L. 1454 byl již mrtev a odumřelé 
zboží vyprosili si příbuzní jeho Ermolaus a Zikmund 
bratří z Pří vor a nabyli potom i odumřelého věna Eliš- 
čina.®) 

Potomci jiných Cečelíckých seděli na jiných stat- 
cích, jako Jaroslav 1406 — 1408 na Bezdědicich a Jan 
(1415) a Mikuláš (1417) na Všetatech.^®) O Čečelicích 
pak následují zprávy kusé a matné. Podle jedné prodal 
(prý 1438, ale má býti 1448) Petřík z Vaiimile ves 

*) Rcl. tab. II 16. *) Arch. bibl. Praž. Arch. Český 26, 
13 5. *) Lib. erect *) Rel. tab, II M3. Arch. Český I 360. 
Rel. tab. II 217. ®) Rel. tab 11 16, 21.7) Arch. bibl. Pral 
Rel tab. II l43. 8) Arch. Čes. I 181. ») DD XVI 56, 58, 
*®) Lib. erect. conf. Arch. Český 26, 135. 



TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


73 


Čečelice Pavlíkovi ze Žddru}) Část Čečelic držel léta 
1471 Vykart z Šanova. Dva dvory, část vsi a 3 hlasy 
podací kostelního držel Ctibor z Chlumu a po něm Jan 
z Chlumu a po něm Jan z Byšic^ jenž prodal statek 
ten (1489) Proškovi z Doubravice a potom véno ženy 
své převedl na statek SemeČ.*) Statku n. Petra Šanov- 
skéhu snad Vykartuva syna iiaLiyl AíikuldS Vančura 

Z Řehníc a postoupil ho (1501) Vácslavovi a Bedřichovi 
bratřím Hrušovským z Hrušová^ od nichž dostal za to 
Ujezdec.*) 

Dotčení tři bratři dělili se r. 1513; Jan vzal Če- 
čelice, Vácslav Přívory a Bedřich Všetaty. Vedle něho 
drželi Části Čečelic Kateřina z Kolovrat na Lysé a Jan 
Ledych z Čečelic. Ti tri měli při se Všetatskými o pa- 
stviny (1521). Zdá se, že od Bedřicha něco v Čeče- 
licích přikoupeno. L. 1539 byl již mrtev a dědici jeho 
byli synové Milota^ Jetřtch, Bedřichy Petr^ fiři, Miku- 
láš^ Jindřich a Bohuše^) Někteří z nich záhy zemřeli. 
Bedřich vložil si ve dsky zemské (1543) tvrz pustou 
v Čečelicích, dva dvory a ves, též část vsi Chotětova.^) 
Jetřich byv od bratří s/ých Jindřicha a Bohuše obeslán 
z dilu, dal jim 1. 1552 Čečelice za díl a pro sebe si 
nechal Všetaty.®) Ti d/a pak se dělili I. 1554. Jindři- 
chovi dostala se tvrz s dvorem, Část vsi a polovice po- 
dací, Bohuše pak měl dvořiště dolní s oběma městišti 
pustých tvrzi, Část vsi a polovici podací.*^) Bohuše prodal 
svou Část 1. 1561 Janovi Vtelenskému ze Vtelna®) a pa- 
třily odtud ke Vtelnu. 1 jiné části šly platy ke kapitole 
Boleslavské, část patřila v 1. 1562 k Byšicům, jiná Část 
totiž jeden dvůr kmecí 1. 1571 ke Vrabí a od r. 1584 
k Brandýsu a jeden osedlý byl J. 1604 obce Mělnické. 

Když zemřel Jindřich Hrušovský, zůstalo po něm 
drahně dluhu. Ty vzal na sebe (r. 1564) Jiří Klusák 
z Kostelce a ujal Čečelice.®) Jiří zemřel r. 1583 zůsta- 
viv syna Jana a 3 dcerky. Co se s nimi a Čečelicemi 
potom dálo, není známo. Již roku 1586 byly Čečelice 
v držení Smrčkovské lodiny.^®) V tituláři 1. 1589 vy- 
daném připomíná se Vicslav Smrčka ze Mnichu na Če- 
Čelicích, tak i 1. 1603 — 1615.^*) L. 1619 zemřela Marjana 
z Žeberka, tuším jeho manželka a pohřbena v Čečelském 
kostele.^-) Léta 1622 zabrán jest Vácslavovi celý statek, 
poněvadž polovice statku odsouzen, ale polovice mu 
ponechaná neodstoupera.**) Na konec se dostal ten 
statek (1637) Polyxeně Lobkovské z Pernšteina a od 
ní synovi (1638) V dcsktvovi Eus. kniéeti z Lobkovic}^) 
Kníže zavedl se hospodářstvím svým, ale hlavně dvor- 
skými službami tak, že stěží statky své udržel. Čeče- 
lice odhádány dvakráte ('1656, 1668), ale po každé je 
mohl vyplatiti.’®) Aby se těch těžkostí zbavil, prodal 
Čečelice i se statkem Bosynským (1668) Vácslavovi 
Smrčkoví ze Mnichu^ ale ačkoliv prodal Čečelice (167 i) 
Eleonoře M. hr. z Nostic roz. z Lobkovic, přece činil ještě 
nároky na polovici 1. 1622 zabranou, k níž měl podle 
postoupení právo, a nezt)ývalo knížeti Ferdinandovi (synu 
Vácslavovu) nic jiného, nežli zaplatiti mu 3000 íl.'®) 
Čečelic nabyl polom František Antonín hrábě Berka 
z Dubé^ ale přišel o né (1694) a to zase pro dluhy.^*^) 
Čečelice pak koupeny od Pachtův a připojeny k Byši- 
cům, s nimiž koupeny (1719) k Mělníku. Větší část 
vsi pak byla Mělnického panství a menší patřila k Bran- 
dýsu a Košatkám. 

') Viz Zbytky reg. Král. ®) Rkps. Strahov. VIII E 6. 
•1 Arch. c. k. statkuv. Rcl tab. II 439. DZ. 43. D 19, Arch. 
Český XIII 117, ») Arch gub. r. 1696, DZ. 83, B 1. ®) DZ. 

250. D 8. ’) DZ. 50. C í. 8) DZ. 51. J 24, J 26. ») DZ 14, 

B 8. DZ 66, N 12. “) Z Čečelic píše 1586 Dorota Smrč- 
ková z Jtljova (Dvorský Pam. Žen 140); čí byla manželka, není 
známo. Věst. Uč. Sp. 1898 I 18, Rozvržení sb. 6. **) Soupis 

Mělnická. Viz podrobní v Bilk. konf. na str. 659. DZ. 

143, ] 7, 146. D 27. *«) pz. 28 B 13. 114, M 8, 609, H 26 
W) DZ 317, Q 14, 389. L 23, 399, V 6. 'B) DZ. 32, O 21. 


Bývalá »tvrzka stará pustဠ(1656) byla vétŠíni dílem 
z lepeni ny stavěná, střechy děravé a na upadnutí mimo 
chlév klenutý a půdu dřevěnou. Dvůr, ovčín a stodoly, 
kde stály, byly toliko zříceniny.^®) 

* 

Ves Roí^nř východně od Vysoké ležící, po níž 
se psali 1295 Šebestián a Petr}) byla rozdělena na statky 
Jedna část (tuším řečená Bosyněk) byla ode dávna man- 
stvím k Lipé, ale v 15. st, k Housce.®) V 1. 1356 — 1372 
držel část vsi Bohunik Haraš?) Za jeho syna jest po- 
kládat! Peška Karla Harasa^ jenž žil v 1. 1379-1405 
a poněvadž se také psal ze Sedlce, snad již nic v Bo- 
syni neměl, nebo jen málo. L. 1386 učinil obdarování 
klášteru sv. Tomáše v Praze.^) Jeho snad potomky byli 
Domousničtí z Karasova. Petr Janda z B. měl 1. 1404 nějaký 
statek v Lobči, kamž kněze podával. Tu část, kde byla tvrz, 
držel 1408 Jan Homut}) předek Homutův z Karasova. 
Po Janovi seděl tu Radslav Homut^ jenž přikoupil r. 1 432 
plat v Zamaších. Jest to snad týž, jenž byl léta 1440 
na sjezdu v Nymburce. Nějaký Homut připomíná se 
i r. 1455.®) Od r. 1465 vyskytuje se Jan Homut, jehož 
manželka Anna z Počapl koupila 1. 1473 manství, které 
patřilo k Housce.*^) Později vládl tu Jindřich Homut, 
jenž na tvrzi Bosyni Marjaně z Kokořova manželce vě- 
noval a ok. 1. 1540 zemřel. Zůstavil 7 synů, kteří léta 
1545 tento nevelký statek společně drželi.®) 

^]iři, nejstarší z nich, ujal Bosyni a přikoupil s Chod- 
čem dvůr kmecí v Bosyni (1549), což posud obci Měl- 
nické náleželo.®) Avšak léta 1575 prodal Jiří Chodeč 
s částí Bosyně a tvrz s částí vsi prodal 1579 Jiříkovi 
Kapliři ze SulevicJ^) Jiřík připojil k tomu 5 vesnic a prodal 
(1587) statek Bosynský Albrechtovi Pétipeskému z Chýš 
(t 1596). Statek Bosynský připojen pak k Byšicům a tvrz 
zanedbávána tak, že byla r. 1623 na upadnutí.^^) Jak se 
zdá, tvrz zase obnovena a Vácslav kníže z Lobkovic prodal 
statek Bosynský tak, jak byl 1. 1587, Vácslavovi Sylvě- 
sirovi Smrčkoví ze Mnichu (1668), ale ten jej držel jen 
rok a prodal jej (1669) Danielovi Pachtovt z RájovaS^^ 
Nový pán držel Liblice, k nimž statek koupený připojil. 
K němu také připojena ta Část, která od poč. 16. stol. 
ke Kokořinu a pak k jiným statkům patří val a. 

* 

V Řepíné stojí zámek na místě bývalé tvrze. 
Řepín patřival ode dávna křižovníkum německého řádu. 
Již 1. 1207 jim potvrzen od papeže Inocenta a zase 1. 1237 
od krále Vácslava.^®) Ještě 1. 1241 a 1254 patřil Řepín 
k Vrbenské faře.^®) Ale nedlouho potom zřídil tu řád 
kostel a při něm komendu, oboje opevněné, v jeden hrad. 
L. 1281 tu dlel Ota markrabě Braniborský^®) a 1.1303 
dány odpustky pro kostel zdejší, bezpochyby proto, že 
snad měl býti dostavován, aneb vykrášlován.^®) Okolo 
1. 1310 znám je první komtur Ješek, jenž tu přebýval 
ještě I. 1337. L. 1321 koupil pro zdejší komendu ves 
Lhotu. ^^) L. 1328 zase dány odpustky pro kostel v hradě 
Řepíné.^^) Jako komturové následovali 1. 1359 Kunrát^ 
1. 1362 Mikuláš a 1. 1392 zase Mikuláš}^) Ti spravo- 
vali statek tak dobře, že z něho měl zemský nejlepšf 
příjem. Na počátku 15. st. byli ve zdejší komendě tři 

M Reg. II 719. *) DD 23. E 12, 61, 381, 475. ») Rel. tab. 

I 419, Arch. gub. *) Arch. gub., Arch. Č. Sl. 6 — 7, Cod. Thom. 
O jiné části Bosyně viz Arch. Č. 31, 77. Lib. conf. O jedné 
části (Harasovské) jsou listy v Třeboni z 1. 1420 a 1421. ®) Arch. 
Třeb. a gub. Arch. Český I 249. ^) Rel. tab. II 339, DD 61, 
493. *) DZ. 7. G 4, DZm. 227, F 20. ») Pam. arch. X 469. 
Také Adam, druhý syn byl 1. 1574 pánem na Bosyni (DZm. 45, 
A 30.). í®) DZ 64, K 25. L 2. ») DZ. 68, R 23, Bílek Děje 
konf. 428. W) DZ. 317, Q 14. ‘8) Reg. I 710, II 1163. '*) Reg. 

II U66, IV7 14.^8) Reg. IV. 736. '«) Reg. IV. 761. Reg. II 
499, III 286, 456, IV 187. *8) Rgg. m 551 ’») Lib. conf. Arch. 
Drážďanský. 


10 


’?4 


TVRZE ZA MĚLNÍKEM. 


bratři Češi a komturem byl nad nimi Přibek z Litic sám 
třetí a to v I. 1404 — 1410,^) L. 1411 zabral král Vác- 
slav řádu bezpochyby pro jeho nevěrnost větší díl statků. 
Od té doby přestávají komturové a protože se 1. 1415 
Bohuněk z Řepina (bezpochyby týž co později Bohuslav) 
připomíná, zdá se, že Řepín také zabrán a Bohunkovi 
zastaven.-) L. 1417 byl Vilém ze Šumburka pánem na 
Řepín ě®) a protože král Vácslav nedávno před tím statek 
jeho Perštein ujal, zdá se, že mu zatím Řepín vykázal. 
Asi I. 1420 Zikmund král převzal od Bohuše ze Zvěřince 
hrad Blansko, začež mu směnou dal Řepín a to dědičně, 
avšak protože byl Řepín lepší, nechal si na tomto statku 
100 kop. Tyto zastavil I. 1426 Dobešovi z Har osová a 
Jakubovi z Maršova, Po obou pak je zdědil Jindřichy 
syn Dobešův, jemuž 1. 1437 zápis ten ve dsky dvorské 
vložen.*) 

Bohuše zůstal v držení Řepina ještě 1. 1440, kdež 
byl na krajském sjezdu v Nymburce,^) V držení Řepina 
nacházel se 1. 1460 Jan^ syn jeho.®) Tento žil ještě 
1. 1503 jsa tuším toho rodu a jména poslední.*^) Řepín 
byl pak v 1. 1524 — 1535 v držení Jana a Arnošta bratři 
Karlíkův z Nezetic?) Po nich následovali Arnoštovi sy- 
nové, totiž Jiři^ Zikmund a Jan^ kteří si 1. 1544 tvrz 
Řepín v obnovené dsky zemské vložili.®) Po smrti Zik- 
mundové zůstali ostatní v nedílnosti asi do I. 1555. Tu 
pak se rozdělili. Jiří si vzal Libeň a Janovi zůstal Řepín. 
Jan žil ještě 1. 1558'®) a v Řepín uvázala se pak spstra 
jeho Anna vdaná Jablonská. Ta prodala statek tuším 
zadlužený (1564) Zikonii z Dřevokryz, která byla man- 
želkou Beneše Vrše ze Sádlna^ 1. 1572 pána na Řepíně.") 
Tento zdědiv Řepín se synem svým Jiříkem, prodal jej 
(1574) Jindřichovi Abrahamovi ze Solhauzu na Velikém 
Březně.* 2) Tento tu seděl ještě I. 1615, kdež prodal 
Řepín Mikuláši z Gerštorfu. Po smrti Mikulášově Řepín 
zabrán a prodán 1. 1622 Filipovi Fabriciovi z Rosen- 
feldu.^^) Tento získal také Vrutici a Libeň. Všechny tři 
statky držel po něm od r. 1637 syn Jan Vácslav, jenž 
jej zůstavil nezletilému synu Františkovi Ignácovi. Když 
pak tento v nezletilosti asi 1. 1650 zemřel, dostal se 
Řepín mateři Kateřině Barboře roz. Hrochovné z Mezi- 
lesic s dcerami jejími. Druhý manžel Kateřínin vyplatil 
dccráiií 19.690 H. uh. e zůsísvil si Řepín e Lihpň '*) 
Tímto manželem byl Jan Valderode z Eckhausen, jehož 
rod tu do konce 18. stol. seděl. Řepín zdědili po nich 
hrab. Desfours a od r. 1806 byl v držení knížat Ro- 
hanův. Od r. 1876 patřil zámek s přísl. Tereziánské 
akademii ve Vídni,'^) 

♦ 

Libeň neb Vysoká Libeň jest ves 
u Řepina, v níž v 16. a 17. st. tvrz stá- 
vala. Ves, jež se jíž 1. 1207 připomíná, 
patřila až asi do r. 1555 k Řepínu. 

Tehdá přidělena Jiříkovi Karlíkovi 
z Nežetic, jenž si tu novou tvrz vystavěl. 

Týž zemřel po r. 1557.'®) Nástupcem jeho 

*) Arch. v Královci. *) Rel. tab. II 
123. ») Lib. erect X 144. DD 26 f. 

229. ») Arch. č. I 249. «) Rel. tab I 123. 

') DD 35, str. 632. ®) Reg. kom. s. ®) DZ. 

250 G 22. ‘"jReg kom. soudu. DZ. 15, 

E 3, reg. k. s. ^2) DZ. 61. N 23 *3) Bílek 
Děje koní. 116, **) Arch. zemský. Viz 
Bbhmfiv Mělník na str. 769- Jak zámek 
vypadá, viz tamže na str. 765. *®) DZ. 12, 

M 10. 


stal se Zikmund Karlík (1572 a t. d.). Týž prodal tvrz 
Libeň s přísl. Tobiáši Hrzánovt z Harasova na Housce 
a Vrutici.') Po Tobiášovi, jenž 1. 1599 zemřel, držela 
Libeň nějaký čas Alžběta roz. z Dubé, vdova a potom 
syn Vácslav. Tento odsouzen I. 1625 polovice jmění 
a tvrz Libeň s vesnicemi prodána (1622) Filipovi Fa~ 
briciovi z Rosenfeldu, jenž ji k Řepínu připojil.^) 

♦ 

Farní ves Krpy bývala rozdělena na drobné statky. 
Část patřila ke kanovnictví u sv. Jiří na hradě Pražském 
a kromě toho tu bylo 1. 1373 sedm vla<iyčích statkův. 
Ale ke sklonku téhož století scvrkly se vUidyčí statky na 
dva Heršův a Peškův, kteří se čtou v 1. 1398 — 1406 
jako spolu patronové zdejšího kostela.®) Pešek se odtud 
vyprodal asi r. 1410,*) Hereš pak seděl na jiných statcích 
a naposled na ByČkovicích, Ód r. 1408 vyskytuje se tu 
Přibek Vrba a ten měl tu část, na kteréž stávala tvrz. 
Zdá se, že koupil tu část nedávno před tím a proto 
sem převedl Petruši ženu svou i jejím věnem.®) Ale 
když toto učinil, prodal asi za rok (1413) tvrz a dvůr 
v Krpích a část vsi Heršovi dotčenému.'^) 

Kdo po tomto tuto část držel, není známo. V 1. 1425 
až 1430 připomíná se Zachař z Křp,’^) ^ale I. 1433 držel 
Jakub Hupik z Vrutice dvůr v Krpích a snad i bývalou 
tvrz a to ke statku svému Vrutickému, kterýž zapsal 
t. r. své dceři.®) Od té doby zůstala ves rozdělena. Část 
patřila až do 17. st. ke Vrutici, část s podacím v 16 st. 
ke Kováni a část v 16. a 17. st. k Mělníku. Tato byla 
bezpochyby část »mnichňv Boleslavských*., která zapsána 
I. 1436 Janovi z Černína.®) 

Nedaleko pivovaru Vidimského spatřuje se ska- 
lisko zvláštního tvaru, řečené Starý zámek, v němž jsou 
rozličné komory ve skále vytesané a schoély. Na povrchu 
před lety prý bývaly zbytky zdí a zasypaná studně. 
Také odtud přes cestu jest komora ve sk;ále vytesaná.'®) 
Z pamětí jde na jevo, že I. 1318 žil Puta z Vidimě, 
jenž držel také ves Kostelec.") Ve 14. st. byl tu farní 
kostel a ves patřila tehdá bezpochyby k Housce. Když 
Jindřich Berka z IXubé I. 1402 své mladší syny oddě- 
loval, dostala se ves tato Vácslavovi ke hradu Čápu,") 
a]0 již ná5Í. roku n^?ývá sc týž Vácslav sedéníni na Vi- 
dím i.") Buď tu již starou tvrz našel aneb ji teprve zříditi 
dal. Roku 1403 prodal faráři zdejšímu dvorec a role a 
v 1. 1410 — 1415 vyskytuje se jako patron zdejšího ko- 
stela. Jako takový vyskytuje se 1. 1418 Mikuláš z Lob- 
kovic, jenž patrně Vidím koupil. V 15.. st. přikoupen 
Vidim k Housce a tvrz zdejší pak zamkla. 

Příslušenstvím Housccka byla ves 
Vidim až asi k r. 1572. Tehdá se 
bratři Vácslav a Jiřík Hrzánové z lía- 
rasova rozdělili; onen vzal Housku s po- 
lovicí panství a tento Vidlím. Po Jiříkovi 
následoval syn Oldřich, jenž přikoupil 
Kokořín. Následující posloupnost je 
popsána v dějinách Kokořína. 

*) Reg. kom soudci. DZ. 27. H 30. 
Bílek Děje konf. 199. Viz sice BOhmův 
Mělník na str. 668. *) Lib. conf. *) Rel. tab. 
I 100, II 69. S) Rcl tab. II 4\7, 88 «) Rel. tab. 
U 103. 'O Arch. Č. 26 str. 570, 28 str. 327 
a 656. ») Rel. tab. II 241 .®) Zb. reg. kráU č. 
1343.'®) Bernau, Bez. Dau.ba 196. “) Tab. 
vet. n. 206. **)Rel. tab í. 596. ’®) Lib. erect. 
XIII a 114. 



Byšice. Pečeť městská. 



Šternberk. Celkový pohled. 


ŠTERNBERK HRAD. 

ázavská ůdoli známa jsou pro svou p&vabnost a od milovníků krásných krajin často se 
navštěvuj I. Kromě Rataj snad po celém Posázavl není tak půvabného místa, jako je 
Šternberk. Údolí se tu trochu rozšiřuje. Přes řeku proti zámku břehy se volně zdvihají 
a pokryty jsou rolemi. Na břehu, kde je zámek, jsou vysoké stráně lesy a stromovím 
porostlé. Hrad sám leží na skalnatém ostrohu, který z výšin k severu vybíhá, málo se 
rozšiřuje, ale dosti dlouho se táhne. Na východní stranu spadá k řece Sázavě ponechávaje 
jen málo místa pro městy s Český Šternberk, na západní straně je divoká lesnatá rokle. 
Na jižní straně jest překopán. Mezi příkopem a opyŠem vypíná se starý hrad, hmota 
nepravidelných základů s rozličnými výstupky, námětky a věžemi. 

Mimo hrad a k obraně jeho byly véše na jižní a severní straně. Na severním konci opyŠe stojí 
Čtverhranatá vié nyní velice zpustlá, avšak vysoko nad domy městy se vynikající. Stojí na skále a přístupný 
jest vnitřek dírou, která byla na její patě prolomena. Před časy přicházelo se do ní brankou, která jest vy- 
soko nad patou na jižní straně. Jak se dostávali až ke brance, nelze dnes poznati. 

Ke hradu jezdívalo se a přichází se posud se tří stran. Jedna cesta vede z městce a spojuje se 
pak s cestou, která běží od Šternova. Ty obé spojují se na západní patě ostrohu. Třetí cesta od Brtnice 
vede po ostrohu, ale běží pak pod hradem a připojuje se k předešlé. V novější době přidělána ještě jedna 
cesta, která vybíhá z jižního konce a ústí pod venkovskou baštou do Brtnické cesty. Šternovská a Šternberská 
cesta běží k severnímu konci hradu a to až ke stavení o sobě stojícímu, v němž jsou byty hraběcích slu- 
žebníků. Mezi tímto stavením a vlastním hradem jest dvůr na východní straně hradbou zavřený a pod tím 
ještě jsou tarasy z novější doby pocházející. 

Stavení vlastního kradu nad předešlé vysoko vynikající v 17. a 18. století bylo přestavováno 
a obdrželo nynější svou spůsobu, totiž staveni, které povstalo spojením prvotních několika částí. Ač pak jest 
zde velmi mnoho místností a pro množství osob se pohodlí poskytuje, přece jednotlivé místnosti úpravou svou 
nad prostřední míru nevynikají. Zavírají nevelký, ale malebný dvůr čtverhranatý. NejznamenitějŠí míst- 
nost jest kaple sv, Šebestiána ve druhém poschodí v jihozápadním rohu a pochází ze 17. st. Skládá se z lodí, 



76 


ŠTERNBERK HRAD. 


která je také předsíní, a z kůru, na jehož oltáři jest starý, pěkný obraz sv. Šebestiána prý od Škréty pochá- 
zející. U oltáře postaveny jsou čtyři staré prapory. Na stěnách kaple jsou erby Šternberskéhc> rodu s latin- 
skými nápisy; tyto jsou chybné plody 17. st. Tak ku př. se nazývá Kuňka ze Šternberka královou, ač před 
volbou Jiříkovou zemřela, Petr ze Šternberka je poznamenán za rytíře Zlatého rouna, ač řád ten teprve po 
jeho smrti založen. V nápisech tčch vyskytují sc král Jiří, Kuňka jeho první manželka, Kateřina dcera jich 
(králová Uherská), Jindřich a Viktory n z Minstrberka, synové jich, Anna dcera JoŠta markir. Moravského 
a manželka Petra ze Šternberka, Albert kníže Saský, zet Kunčin, Zdena kněžna Saská, dcera Kunčina, Eliška 
markr. Braniborská, Dorota falckraběnka na Rýně- 

Druhá znamenitost jest velká sin ze 17. st. pocházející, zdobená po stěnách sochami králč, mezi 
nimiž visí staré obrazy. Na velkém obraze jest vyobrazen Zdeněk ze Šternberka, jak (I453)i vyřizuje své 
poselství Karlovi VIL králi franckému. Také je tu obraz báječného Jaroslava ze Šternberka, domnělého vítěze 
nad Mongoly (1241), malovaný podle náhrobku v Zásmukách. Také je tu vyobrazen Vratislav ze Šternberka 
(t 1703), rytíř zlatého rouna, v taláru téhož řádu. 

Co se týče \hhec obrazů v zkmkw se nacházejících, jsou kromě těch, které představuji osoby z 18. věku, 
bud fantasie anebo snad osoby neznámé. Dva obrazy ukazují pány v kroji třicetileté války £i snad zname- 
nají nějaké důstojníky z té doby. Sice ty, které jsou fantasie, jsou nepěkné a ukazují patrně, že byly ma- 
lovány v 17, století. I to »pravdivé« vyobrazení Jana Žižky z Trocnova jest obraz, který ani od obyčejného, 
nýbrž od Špatného malíře pochází a ve vŠem nepravdivý jest. Krásnější jest rozkošná příroda, jak se z oken 
pohlížejícímu objevuje. 

Přímo z prvního poschodí přichází se na dvorek neb vlastně zahrádku vysokými zdmi zavřenou. 
Uprostřed jest okrouhlá véé od starodávna o sobě stojící, aby přístupu bránila, neb malý kouisek za ní jest 
příkop. V přízemí této věže, vlastně spodku jejím pracným vylámáním hrubých zdi připravena byla besídka. 
Vrch věže zavřen jest zubatým cimbuřím. Za věží snad za starých dob bývala zadní brána a při ní zvoditý 
most. V minulém století přes hluboký příkop nebylo přístupu, až teprve 1. 1829 nynější most kamenný vystavěn. 

Kus odtud jižně na ostrohu vystavěna byla horni věš na strmém, lesnatém hřebenu, který se k zámku 
volně snižuje. Není známo, jak dlouho stojí, možná že postavena byla teprve po obléháni za Jiříka Podě- 
bradského, když se poznalo, jak nebezpečné jest dovolovat! nepříteli, aby se v témž místě usazoval. Věž 
jest příkopem hlubokým od ostatního ostrohu oddělena, má ostrou hranu na venkovskou stranu jižní a byla 
by založena do pČtihranu, kdyby neměla přístavek na severní straně. Uvnitř jest okrouhlá a v přízemí jest 
vězení, do něhož lze se dostati otvorem teprve po jejím spuštěni prolomeným. Vězení bylo čbáinovité a mělo 
nahoře čtverhranatý otvor, jímž se vězňové sázeli. V přístavku dole jsou dvoje dvéře za sebou, s kamenným 
obložením; první se zavíraly závorou (kládou). Schody v témž přístavku umístěné a z kamene v;yrtesané posud 
jsou dobré a po nich vystupuje se na věž. Tu jest nad vězením klenutá místnost s výklenky v hrubé zdi 
a střílnami a na její dolní podlaze dotčený otvor do vězení. Schody se přichází ještě nad tuto místnost a tu 
věž přestává.*) 

Předkové pánů ze Šternberka připomínají se jiŽ od 12. století. První známý předek byl Diviš, 
jenž žil ok. 1. 1130. Se synem jeho Zdeslavem setkáváme se 1. 1167 — 1183. Týž měl syny Petra (1176 až 
Zdislava. Od onoho pošel Diviš {\2\^ — 1234), jenž držel posloupně po předcích Divišov, bezpochyby 
od jeho praděda Diviše založený, po němž se také z Divišova psával. Syn jeho Zdeslav nazýval se 1. 1235 
až 1241 po Chlumci, jehož se mu snad od krále dostalo. Ze Šternberka slově poprvé 1. 1242 a pak to heslo 
od jeho potomků neopuštěno. Odtud jde na jevo, Že hrad Šternberk v I. 1241 — 1242 na panství DiviŠov- 
ském založen a podle znamení erbovního, hvězdy, pojmenován.®) L. 1253 bránil město Olomouc proti Bélovi 
králi Uherskému a šíastuě je obhájil.®) Byla to událost velice významná, jež vynesla Zdeslavovi a jeho rodu 
dík králův a s ním rozsáhlé statky u Olomouce. 

Od té doby patřili Šternberkové k předním rodům i na Moravě. Obrana Olomouce utkvěla asi 
dlouho v paměti lidu. Z toho, Že se pamatovalo, že jeden z nich Olomouc bránil, že již podrobnosti a pří- 
ležitost se neznaly, posunut příběh ten do doby vpádu Mongolského a přibájen k němu Jaroslav, který 
tehdá nežil. Synové Zdeslavovi, jenž ještě 1. 1263 žil, byli Albrecht, Beneš, Jaroslav a Zdeslav, Z nich Beneš 
vymizel záhy z dějiště, zahynuv po r. 1269, snad v nějaké válce. Albrecht držel po otci statky na Moravě 
a vyzdvihl tu druhý Šternberk, jestli se již tak nestalo za jeho otce. Jak se zdá, poŠlost jeho již léta 1329 
vymřela. Jaroslav držel po otci Český Šternberk a připomíná se nejednou v 1. 1267—1287. L.. 1287 bouřil 
se proti králi Vácslavovi tuším ve spolku s pány Bechynskými a Zvíkovskými, kdyŽ pak se poddal, král jej 
s hradem Šternberkem a všemi služebníky na milost přijal.^) O Zdeslavovi bratru jeho, jenž se po r. 1284 
připomíná, víme, že byl 1. 1284 číšníkem a 1. 1289 Pražským purkrabí. Jaroslav měl syna Jia«ú!(1307 — 1324), 
ale ten tuŠím bez dědicův mužského pohlaví sešel. Zdeslav stal se předkem všech potomních Šternberkův. 
Jeho nejstarší syn Zdeslav nabyl Konopiště a stal se předkem všech Šternberků v Čechách. Týž měl čtyři 

1) Mikovec, Album 89, Vlasák, Místopisná bibl II 85, Soupis BeneŠovska, Reg. I a II díl. *) Palacký I h. 216- 
*) Formulář Zdenka Třebeckého. 


ŠTERNBERK HRAD. 


77 



Šternberk. Půdorys přízemí. 


bratry, od nichž pošly čtyři větve 
na Moravě, totiž Šternberská, Zá- 
břežská, Světlovská a Lukovská. 

Než i potomci Zdeslavovi měli 
hojná statky na Moravě.^) O Zde- 
slavovi (1310 — 1344), jenž byl 
1. 1322 komorníkem Olomouckého 
práva, lze soudíti, že měl (kromě 
Konopiště) také Český Šternberk. 

Týž měl syny Jaroslava ( 1 35 1 až 
Zdeňka ~\^%l\Petra 
(1353—1360) a Jana (1357-1376). 

Poslední měl Chlumec a Chvojno 
a stal se předkem pošlosti Holi- 
ckých. Zdeněk dědil po otci Ko- 
nopiště. Hrad Šternberk rozdělen mezi Jaroslava a Petra tak, že měl každý polovici. Oba vyskytují se léta 
1360 jako patronové kostela Divišovského. Petr zemřel nedlouho potom zanechav Alberta syna nezletilého. 
Jaroslav byl jeho poručníkem a vyskytuje se 1. 1365 jako patron v Měchňově a 1366 v Divišově. Když pak 
Albert potom dorostl, podával faráře do Divišova (1374) se strýcem Jaroslavem. Svou polovici hradu Štern- 
berka s částí Divišova a svými vesnicemi podal L 1377 císaři Karlu v manství; přijímaje jej pak z jeho 
rukou vyprosil si, aby léno bylo podáno také Zdeňkovi Konopištskému strýci.^ Od té doby oba ty pány 
spojoval svazek nedílnosti. Albert 
podával 1. 1390 kněze do Měch- 
ňova, kdež léta 1391 vyzdvihl a 
nadal oltář Matky boží.^) Nejsa 
valného zdraví zapsal vŠe jmění 
své Albertovi synu Zdeňkovu a 
ze jmění svého učinil 1. 1401 
bohaté nadání klášteru BeneŠov- 
skému^) a žil ještě 1. 1405, jsa 
patronem kostela Vranovského. 

Nedlouho potom zemřel a jeho 
polovice Šternberka s jinými jeho 
statky spadla na dotčeného Al- 
berta syna Zdeňkova. Tento Šternberk. Půdorys prvního poschodí, 

vykonával již na jaře 1. 1406 vrch- 
nostenská práva v Měchňově,^) Od panství Šternberského prodal 1. 1412 Draňovice a Čeřenici®) a zemřel 
tuším 1. 1413. Poněvadž také přirozených dědicův neměl, spadla jeho polovice Šternberka i s Konopištěm 
na držitele druhé polovice. Jaroslav, držitel této, byl ku konci živobytí svého dvorským sudí a zemřel 1.1381.^) 
Zůstali po něm synové Zdeslav ( 1364-1405), 1368 — 1404), Jaroslav (1375 - 1406) a Albert (1374—1404). 

Zdeslav držel DiviŠov a vyskytuje se proto v 1. 1401 — 1404 jako patron zdejšího kostela. Sice měl i Zaječice, 
Markvart a Jiří drželi Uhlířské Janovice a Jaroslav seděl na Třešti a Sádku na Moravě.®) Markvart seděl ku 
konci svého živobytí na Veselí 
na Moravě, které po brzké smrti 
jeho syna dostalo sc Jaroslavovi 
synu Jaroslavovu. Polovice Štern- 
berka byla bud všech čtyř aneb 
Zdeslavova; měl ji zajisté potom 
Petr syn jeho, jenž zdědil druhou 

1 

puiuvit.^1. xvxcri Lcuiy iii nu, 

polovice byla svobodná a druhá 
manskou službou zavaděná. Petr 
oženil se s Perchtou z Kravař, jíž 
napsal 1. 1415 věnný list na hradě 
Šternberce. Manželství to ani šest 
let netrvalo, protože Petr, úhlavní 




Šternberk. Půdorys druhého poschodí. 


Vývod pp ze Šternberka (Můj rukopis). Arch. c. k. dvorský. ®) Borový Lib. er. IV 372. Lib. erect. •>) Lib. 
conf. •) Rel. tab. II 96. Arch. c. k. dvorský Lib. conf. Moravské paměti rozmanité. 




78 


ŠTERNBERK HRAD. 


nepřítel učeni pod obojí, tak dlouho je zbraní potíral, až léta 1420 dne 1. listopadu u Vyšehradu padl. 
S ním tu zahynul také strýc jeho Jaroslav Veselský. Perchta ovdovělá spravovala oba hrady, Čekajíc, až 
mladičký syn Petr let dojde. Události 1. 1421 působily na ni tak, že si nedůvěřovala ubrániti se straně pod 
obojí. L. 1421 přestoupila ke Čtyřem článkům Pražským a dala se se svými hrady Konopištěm a Šternberkem pod 
ochranu strany Pražské. Za splnění jejího slibu zaručil se Diviš z Tichonic, purkrabě na Šternberce.^) Když 
mladý Petr ok. 1, 1439 let svých docházel, zapsal všechen svůj statek Alšovi Holickému ze Šternberka a Zdeň- 
kovi Veselskému odtudž, onomu prý Šternberk a tomuto Konopiště.^) Zemřel pak zanedlouho potom 
v mladých letech a tuším svoboden. 

Na části panství měla právo Anežka ze Šternberka napřed manželka Hynka Hlaváče z Dubé a pak 
Zikmunda z Vartenberka (f 1438). Není zřejmo, čí dcera byla a proto nelze říci, jestli ty vesnice, které držela, 
byly dědictvím po otci (jak by se zdálo). Jako dědictví její jmenuje se osm vesnic a městečko Benešov 
(kdež snad měla jen některé platy). AleŠ a Zdeněk vyprosili si po ní (1453) odúmrf.®) Proti zvodu na ty 
vesnice zdvižen odpor, který Aleš uklidil, zaplativ za ně nějaké peníze.^) Aleš byl pán té doby na slovo vzatý, 
který na osudy země mocně sice, ale blahodárně působil. Jeho obyčejné sídlo byl hrad Křivoklát, ale když 
ho postoupil králi Ladislavovi, bezpochyby se přestěhoval na Šternberk. Zemřel I. 1455 dne 19. března dočkav 
se znamenitého věku a pohřben v Sázavském klášteře. 

Petr^ jediný syn Alšův, zemřel rok před otcem, zůstaví v nezletilého syna Petra. Poručníkem jeho 
stal se Zdeněk ze Šternberka, nejbližší příbuzný, jenž zpravidla sirotky sobě svěřené hubil. Také Petra za- 
vedl do nouze. Když se Zdeněk svévolně vzbouřil proti králi Jiříkovi, potažen Petr do vzpoury nevinně. 
Na odpovědný list Rousá hejtmana na Šternberce a jiných služebníků Zdenko vých**) odpověděl král tím, 
že Zdeňkovy hrady a Léštno a Šternberk hrady Petrovy téhož dne 28. dubna 1467 najednou oblehl. Tyto 
dva nedržely se dlouho. Po dobytí Léštna podlehl i Šternberk byv tuším od královských hrubou střelbou 
rozvrácen.®) O dobytí měl největší zásluhy Burjan Trčka z Lipy nej v. písař, čině při tom veliké náklady. 
Král proto uznával za spravedlivé, aby se jemu zboží Šternberského na nepřátelích dobytého dostalo, ale 
Burjan zanedlouho to zboží vrátil, začež obdržel (1468, 29 března) klášterství Želivské zápisem.^) Král 
Jiří zapsal hrad zbořený Šternberk s městečkem Divišovem a mnohými vesnicemi Čeňkovi z Kunštátu dotud, 
dokud by zase Nového hradu dědictví svého na Moravě nedosáhl.®) Část nějaká zboží zůstala Trčkům, Léta 
1479, když se Petr poddal králi Vladislavovi, navrácen mu i Šternberk i Léštno. Onen totiž král ujal za- 
darmo, když Čeněk zase přišel ke svému a Mikuláš Trčka také svou část Petrovi postoupil.®) Nad to mu 
král Vladislav (l. 1490) polovici Šternberka, která byla manskou, z manství osvobodil. 

Poněvadž byl Šternberk zbořen a pomalu se obnovoval, bydlíval Petr na LéŠtně. Tu také 1514 dne 
4. června zemřel a pohřben v Třeboni.^®) V držení obou zboží následoval syn J^an. Za něho tu byl l. 1525 
Michal z Mrdic úředníkem a 1530 Jan Samson z OleŠnic purkrabí a 1541 Jan mladší z Hodějova.^^) Léta 
1544 vložil si Šternberk zámek s městečkem a vše panství příslušné v obnovené dsky zemské, ^^) avšak i on 
pokládal Léštno za své přední sídlo.^) Zemřel v létě 1551 zůstaviv syny Oldřicha^ Vácslava a Otakara. První 
dva byli I, 1555 při letech a onen byl hejtmanem kraje Kouřimského. Úředníkem tu měli Jana Tenštorfa 
z Vejbořic, člověka surového, jenž jistého člověka ze SoběŠína tak zbil kyjem, Že od toho umřel.^*) Po bez- 
dětné smrti Oldřichově ostatní dva bratří se rozdělili tak, že starší dostal Šternberk s pivovarem, mlýnem, 
lázní a vším příslušenstvím a mladší Léštno.^®) Příštího roku následovalo ještě jedno dělení; rozdělili se o klenoty, 
svršky, střelbu a zbroj. Vácslav byl dobrý hospodář. Když 1. 1576 zemřel, našlo se po něm 168 zlatých uher- 
ských v stříbrné truhličce a- ještě jiné klenoty.^®) Synové Oldřich a Petr Karel byli při jeho smrti nezletilí. 
Vilém z Rožemberka žádal tedy Otakara, aby sirotky do některého času a dalšího v té věci opatření k sobě 
přijal, což on také učinil. Když pak mu poručníky přidali, aby společně spravovali statek sirotčí, Jan ze Štern- 
berka, jeden ze spoluporučníků, dítky z jeho moci vzal, což Otakar pro nedostatek zdraví dosti rád viděl. 
Více jej mrzelo, když Jan udělal (1577) úředníkem jakéhosi Radkovce.^^) S tím měl Otakar soudy a proto 
se k tomu neměl, aby mu odevzdal věci na Šternberku zamčené. Jan a ostatní poručníci proto Otakara zvali, 
aby v jistý den přijel na Šternberk, ale on jim poslal pouhou výmluvu a pak se ze všeho spoluporučenství 
vytáhl. Asi l. 1580 ujali oba bratří Šternberk, ale Oldřich brzo potom zemřel, tak že zůstal Petr samotným 
pánem, ale teprve 1584 poručníkům svým poděkoval.^®) Petr byl dbalým zvláště na silnice. Dvěma majestáty 
{1591 a 1598) vyprosil si svčtšcní cla při mostě, který byl od starodávna u Tichonic postaven, aby tím snáze 
most a silnici opravovali mohl.‘®) A poněvadž na silnici od Uhlířských Janovic k témuž mostu běžící zlé a 
nevýjezdné cesty k obtížnosti nebohých lidí těmi silnicemi po obchodu svém pracujících byly, tak že lidé 
pro neopravu jich na hovádkách a nákladech nemalé Škody trpěli a cítili, míval s Vácslavem Čejkou z Olbra- 
movic na Kácové nedorozumění a kyselosti* To se ukončilo 1. 1591 smlouvou tak, že Petr měl opravovali 

1) Arch. č. I 149. Břežan, Vývod pp, ze Šternberka. *) DD 16 ť. 286. <) Arch. č. I 436. ®) Arch. č. IV 140. 

Palacký IV b 382, 412, letop. 185. Hejtmanové na hradě byli tehdá Zich z Opatovic a Rous z Černic (Klimeš, Rosenb. 

Chron. 138 — 139). Viz téŽ Světeckého Pam. v arch. Třeb. I 57, 7) Arch. gub. ®) Zbytky reg. král. ®) Arch, gub. ) Břežanův 

Vývod, Svcteck. Pam. 1 260. “) Reg. kom, s. Jireček o Hodéjovských. t*) DZ. 250. F 12. DZ. m. 10. A 15, F 4. DZ. 
60. E 13—17. *®) Světeckého Pam. I 399— 401 .»it) Arch. Třeboňský. DZ. 22. E 16. *®) Reg. král. ve Vídni. Purkrabí jeho 

byl 1594 Vácslav Gkat. (Reg. k. s ) 


ŠTERNBERK HRAD. 


79 


svůj dil silnice od Janovic až 
k Tichonskému mostu a odtud 
dále Vácslav. Přidáno také usta- 
noveni, jestli by kteiá strana něco 
nad slušnost obmeškávala, že ji 
druha strana napomenoutl ma 
psaním a kdyby i pDtom to ne- 
vykonala, že dnjhé straně 20 kop 
gr. č. propadne. A to se zrovna 
mělo státi VácslavoTi, který zlou 
cestu u Zbizub neopravoval,^) 

K panství připojil Štépánov, který 
mu císař Rudolf (1596) dědičně 
prodal.®) Na témž statku věnoval 
manželce své Anné roz. purkr. 
z Donina (1606), ale zemřel již 
léta 1608 dne 28. září. Posledním 
svým pořízením odkázal Šternberk 
synu svému Oldřichovi (z první 
manželky Sidonie z GutŠteina) a 
Štěpánov a Dálko více Anně, avšak 
jen do života,®) ale poněvadž 
Anna již 1. 1609 zemřela, dlouho 
jich neužila. Mladý Oldřich neměl stálého zdraví. Jíž 1. 1613 napsal své poslední pořízeni a 1. 1618 v květnu 
zemřel.*) Není proto vysvětleno, proč po r. 1620 obeslán byl pro pokutu a tím méně je k pochopení, že 
jej posel hledal v kraji chrudimském a tam ovšem nenašel. Za nezletilosti Vdcslava yiří syna jeho zámek 
Šternberk (1627) od vzbouřených sedláků vytlučen.^) Vácslav oženil se 1. 1637 s VorŠilou Pob^rxenou 
z Marti nic, jíž věnoval na Šternberce.®) Býval kr. radou, komořím, psával se říšským hrabětem, ntíŽ jeŠté 
na to nadání měl, a při tom byl dobrým Cechem. Od panství Šternberského prodal Štěpánov (1664), avšak 
získal za to statek Radovesice, na němž někdy přebýval. Zemřel ok. 1. 1682 odkázav Radovesice druhé 
manželce Heleně Molcerovně z Rozentálu. Jeho jeden syn Jaroslav František stal se l. 1676 biskupem Lito- 
měřickým a zemřeli. 1709 dne 12. dubna. Druhý syn Jan Vácslav dědil po otci Šternberk, byl také kr. radou, 
komořím, zemským soudcem a býval hejtmanem kraje Kouřimského. Když zemřel 1. 1712 dne 11. dubna, 
nebylo jiŽ mužskéhc potomka z této poŠlosti. Z manželky své Maří Majdaleny hrab. z Heissensteina zůstavil 
jedinou dceru Annu M. Amabiliiy jež byla od roku 1708 provdána za Jana Maximiliana hrabě Gótze, “Le- 
mřela 1. 1724 a pohřbena v Divišově. Manžel její zřídil pohodlné cesty k zámku, postavil několik kamen- 
ných soch a vystavŽl tuŠím úřednický dům při zámku, který se 1. 1754 novým stavením nazývá. Zemřel 
1- 1732. Ke statku po něm vlastně po mateři připovídaly se dcery Marie Maximiliana vdaná hrab. Šafgo- 
Čova 2i Marie Barbora. Tato dosáhla 1. 1734 let svých’) a ujala potom Šternberk. Vdala se pak za Františka 
Antonína hrabě z Roggendorfu, ale špatně hospodařila. Jsouc dluhy obtížena, odprodala 1752 TřebeŠice^ 
k nimž i Část Šternberského panství přidala. Avšak tím všechny věřitele neu pokojila, sáhli také na Štern- 
berk, který jim byl l. 1754 odhádán. 

Šternberlf dostal se potom (1760) Vácslavovi Michalovi Čejkovi hraběti z Olbramovic, který jej 
dlouho držel. Od r. 1795 patřil Ferdinandovi svob. p. ze Šternfeldu^ jenž 1. 1803 v Praze zemřel. Panství 
držel po něm z téhož rodu napřed Adolf a od r. 1811 Luisa vdaná SontŠiČova ze Švardu. Po té zdědil je 
syn její Adolf (1838) a týž prodal Šternberk l. 1841 Zdeňkovi hraběti ze Šternberka.^') Tím spůsobern stalo 
se, že původiŠtě rodu Šternberského patři mu podnes a to již přes půl století. 

Po Šternbercích zachovalo se drahně listův posel acích, z nichž mnohé již jsou tištěny. Z netiŠtě- 
nýcb vybrali jsme několik pěkných do následující snůšky,*) 

1 

Uroz. p. p. Vokovi z Rožmberku švakru mému milému 

službu svú vzkazuji uroz. p. a švakre muoj milý! Spraven sem, že by jíž tu domů přijel; i milý Švakře daj 
mi to věděti, kterak* ss mአa dlúholi tu míníš býti, čili zase skoro do Bavor chceš odjeti. A prosím tebe milý 
Švakře, máŠli tu s sebú svú Bedeji, puojč mi ji, jestli žes ji nic nepřeŠkodil, nebť tu okolo mne Charváti 
leží a hrdě na závody mluví, a již jest jeden kuoň muoj proti ním projhrál; i rád bych se nad nimi zase 

») Reg. kom. soudu. ®) D^. 127. ,D 20. ®) DZ l34, G 16. *) Arch mus. Dačický II 181. Beckovský.^ *) DZ. 146, 
A. 20. DZ.^481. D 19J E 15. ®) Mistop. bibl. II 92—93. ®) Kromé dvou posledních (opbaných v Roudnici) pocházejí z Třeboně. 



Šternberk. Velká síň. 


80 


ŠTERNBERK HRAD. 


pomstil; nebf hrdě mluvie až do sta zlatých a když koU budeš chcíti, tehdyt ji zase pošli, tu kdež kážeš na 
menovitý čas, tu kdež káŽeŠ. D. Trztescz f. V post Tiburcii anno 1478 (13. srpna) 

Petr z Šternberka. 


2 


Uroz. p. p. Vokovi z Roznberka oc 


službu sirů vzkazuji Oc Jakož mi píšete o vozníky i teď je Vám posielám ale bojím se, že se Vám ten jeden 
slepý na cestu hoditi nebude. O vašem nynie odjezdu přieliŠ velmi nerad nynie slyším, neb bych Vás byl 
pilně potřeboval nynie v Praze a o pana Petra nevím, jestli možné prošiti, poněvadž sami doma nebudete; 
neb vězte, že ta naděje jest, že bych jměl tu s strýci svými smluven býti. A druhé: Soud s tou arcibabou 
tuším že na mé přijde a ještě třetí kus nejpilnější, kterýž se psáti nehodí, než bych věděl, který byste den 
v Hradci býti jměli, molilli bych staČiti, přijel bych tu k Vám neb tam, kdež Vy jeti máte něco, byste toho 
porovnat! mohli a na to teď k Vám Přibylku posielám, abyste mi zase znáti dáti mohli, bych tu k Vám 
(mohl) přijeti; pakli bych se s Vámi shledat! nemohl, ale napřed králi JMti službu mú poddánu poviete 
a naposledy zavřete, že mi ještě má suma dána nenie. Také milý pane Švakře odpustíteli p. Petra ke mně, 
nechť mi Jindříška s sebú přiveze. Také vězte. Že již s moym panem švakrem JoŠtem všickni napořád 

utěŠenie mámy a Že se vel ... . bodne a za bylé pacholátko dělá. Zdařiž Vám milý D. na Leštně 

v pátek před početím matky božie 1492 (7. prosince) 

Petr z Šternberka. 


3 


Uroz. p. p. Janu Holickému ze Šternberka a na LeŠtně. 


Službu svů oc Jakož mi píšete, abych Vám kladiva dvě s ručnicemi poslal, vězte, že jich na tento Čas ne- 
mám, ač jsem před časem měl ale pryč jsem je od sebe dal. A ten jistý, který mi ta kladiva dělal, 
na tento čas v Cáhlově sedí z příčiny té, že jest se dal křtíti; tak za to mám, že s těžkém i o hrdlo skrz 
to nepřide. A jakož mi při tom vo sklenice píšete, abych Vám také poslal, vězte že tohoto času žádných 
nemám, než dal jsem jich sobě teprv nadělati a jakž mi poslány ty sklenice budú, chci Vám rád po ná- 
hodném poselstvie poslati, aČ jestliže by tudy jízda k E*raze byla ; pakli posla svého pro ně po Času pošlete. 
Vám je rád pošli. D. Crumlow dominica post S. Johannis Baptistae a. d. 1528 (28. června) 

JoŠt z Rožmberka. 


4 


Uroz. p. p. JoŠtovi z Roznberka oc 


Službu svů oc Pane ujče muoj milý! Jest oumysl muoj dcery mé Barbory při paní manželce VaŠÍ nechati, 
poněvadž sám ženy nemám, aby vona při Vás a paní manželce Vaší jakožto při přátelích moych 
i svoych byla ei vámi se spravovala. Pak za to Vás pane ujče muoj milý prosím, že ji při jiti ráčíte jakožto 
přítelkyni svoo a já Vám toho bohdá přátelsky odsluhovati chci. Odpovědi od Vás přátelské Žádám po 
tomto poslu. S tím Oc D. na Leštně ve čtvrtek den sv. Jakuba apoštola božího I. 1532 (25. července) 

Jan Holický z Šternberka. 


5 


Uroz. p. p. JoŠtovi z Roznberka oc 


Službu svú oc Pane ujče muoj milýl kde jste ráčili toho žádost míti, abych vám dvé chrfat poslal své 
Šlechty i teď Vám posílám po té své dobré chrtici, která jste u mne viděli; dajž pán Buoh vŠemohúcí, aby 
se Vám tak dařili, jak bych já vám toho věrně rád přál a bohdá abychom se Šťastně ve zdraví spolu shle- 
dali. D. na Leštně v neděli před sv. Maří Majdalenú 1. 1533 (20. Července) 

Jan Holický z Šternberka. 


6 


Uroz. p. p. JoŠtovi oc 


Službu svá oc A teď Vám posílám zase slídníka, kterého jste mi poslali, z té příčiny, že se žádné zvířecí stopy 
nejímá, než toliko zajíců a řežábků hledá a mám zvěří na svých lesích drahně- 1 za to Vás prosím pane 
ujče muoj milý, máteli jakého lepšího, že mi ho pošlete neb sem vonehdá honil, měl sem v leči Šest jelenů 
a vepře nemaje slídníka dobrého nezabil jsem nic. Také pane ujČe muoj milý ráčíte vědětí, že juž čas jest 


kteréž mi dáti uiáte; za tc prcslfn, žc mi jc pří tom ča 


Havla dáte a 


pošlete, neb jest mi jich v pravdě potřeba. Tu víru k Vám mám, že Vám to proti mysli nebude, neb víte 
dobře, pokudž mi možné jest, Že pro Vás rád Činím všecko oc D. na Lištně v úterý po matce boží na nebe 
vzetí 1. 1534 (18. srpna) 

Jan Holický z Šternberka. 
7 

Vysoce uroz. p. p. JoŠtovi z Rožmberka a na Krumlově panu a ujci mému zvláště milému 


Modlitbu svú VMti vzkazuji. Urozený pane, pane a ujče muoji Napřed zdraví oc VMti z poručení pána 
svého oznamui, že pán muoj statek pozemský, kterýž má, prodati musí a to proto, aby dluhy splatil; i pro- 


ŠTERNBERK HRAD. 


81 


dadúc ten statek nemá žádného bytu. Protož VMti muoj milý pane ujČe, pán muoj i já také za to VMti 
prosím, že ráčíte nám na některým zámku svým bytu popliti, až by pán muoj sobě někde jinde s pomocí 
VMti zjednal byt a což VMti v tom možného pro pána mého i pro mne možného učiniti jest, za to VMti 
prosím, že mi ráčíte po tomto poslu laskavú a přátelskú odpověď dáti. S tím D. v Praze 1. Ifí34 t středu 
po sv. panně Lucii (16. prosince) 

Eliška Holická z Šternberka. 


8 


P. Petrovi z Rožmberka. 


Modlitbu oc ujče muoj nej milejší! Zdraví oc Milý pane ujče! sem zpravena, že ráčíte mnoho klisen jmlti a 
že je ráčíte rozdávati; kupila jsem sobě dvuor, za to VMti prosím, že mne ráčíte dvěma obdarovat! na novo- 
sedlí, té jsem naděje že tak učiniti ráčíte a já za to chci VMti dobru košili udělati. Chtěla bych je pro 
hříbata chovati a já se chci zase VMti vším dobrým odplatiiti. S tím oc D. na Horách Kutnách ve čtvr. po 
proved, neděli 1. 1540 

Anna Holická ze Šternberka. 


(Odpověď) Urozená paní teto a 
přítelkyně má milá ! byste oc 
Psaní, kteréž ste mi učinily žá- 
dajíce, abych vám na novosedli 
daroval dvě herky, dokládáte, po- 
něvadž bych jiným je od sebe 
pryč rozdával, tomu sem vyroz- 
uměl, i paní teta a přítelkyně má 
milá, omylně vás o tom darování 
někdo zpravoval a vězte, že ne- 
mám těch klisen žádných zbyt- 
kuov, neb více čtyř nemám a 
jednu z těch neb. bratr muoj pan 
|oŠt přiřekl dáti p. Ondřejovi 
Ungnadovi a podle téhož přiřčení 
musím pánu ji dáti; ještě sám ve 
dvoře svém budu v tom nedosta- 
tek jmíti, a již mám. Protož vás 
za to Žádám, že mi o tom za 
zlé jmíti nic nebudete, že z těchto 
příčin na ten čas žádosti VaŠi 
naplniti nemohu, poněvadž v tom 
sám nedostatek mám. Než až 
bych někdy zásob něj Ší byl, ne- 
chtěl bych vás v té žádosti osly- 
Šeti- S tím oc D. na Krumlově 
v neděli před sv, Jiřím 1. 1540 

Petr z Rožmberka. 



Šternberk. Pohled se strany jihozápadní. 


9 

Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švanberka a na Zvíkově oc 


Službu svú Oc Muoj milý pane bratře a kmotře! Teď Vám posílám dílo ruku svých, neb vím, že neráčíte 
rádi stříbrnými lžicmi jídati než raději dřevěnými a to jest první dílo mé, než až se lépe naučím, udělám 
VMti bohdá pěknějších a pošli je VMti. A za to VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti, kterak se ráčíte vŠickni 
na svém zdraví míti, kteréhož by já Vám vŠem s pravů věirů rád přál. O mně račte věděli, že se na svú 
nohu děkujíc p. Bohu VŠemohúcímu lépe mám a sem na tom, abych na vojnu pěŠky Šel v celém kyryse. 
S tím oc D. na Léštně v pátek po sv. Skolastyce 1, 1547 (11. února) 

Jan Holický z Šternberka. 


10 


Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švanberka a na Zvíkově p. otci mému milému. 


Službu svú oc Dána jest mi správa od varhaníka VMti že se děkuje p. Bohu vŠemohúcímu dobře míti ráčíte 
na svém zdraví, kdež sem to rád uslyšel, nýbrž nad tím potěšen sem, kdež p. Buoh všemohůcí rač dáti za 
dlúhý čas. O mně račtež vědéti, že děkuje p. Bohu všem. zdráv sem a dobře se mám; bych též VMti přáli 
abyste se ráčili tak na svém zdraví míti, jako já ... . sem toť bul doma, očekával jsem VMti na LÍŠtno 
tak jak ste mi ráčili rozkázati po služebníku p. bratra mého, abych to bul prvý věděl, že račte v Praze 


tt 


82 


ŠTERNBERK HRAD. 


bytí, jistě bych bul se k VMti vypravil, než že jest mi pravil služebník p. bratra mýho, kdy je přijel, že 
ste mi ráčili vzkázati, že se tu račte staviti, kdy domu račte jetí. Muoj milý p. otČe! Ted VMti posílám 
rukavice, které jsem VMti přines z Genue ze Vlach, VMti prosím, že je ode mne za vděk přijití ráčíte; ač 
je málo, ale já věřím, že račte tak přijíti, jako by mnoho bylo, ač jsem bul VMti čistou sklenici nevelká 
přines, než kdyste neráčili přijeti na Lištno, vyprosil ji na mně p. bratr. Na ten čas VMti nevím co jinýho 
psátí, než že bych se s VMti rád shledal, by to možný bylo. S tím oc D. v Krumlově v sobotu po sv. 

Pankráci 1. 1552 (14. května) ^ 

Vácsíav Holicský z Šternberka. 


11 


Uroz. pí. pí. Anně z Rogndorfu a na Krumlově oc 


Službu svú oc Má nejmilejší paní sestro! VMti oznamuji, že sem s JMti pánem z Hradce mluvila, aby své 
povolení k tomu dáti ráčil, že jest paní mladá žádostivá Šebestyana syna svého vidéti, abych ho s sebou 
přivezla, kdyžbych do Prahy jela. 1 ráčil jest pán k tomu povédíti, abych tak učinila a psaní k VMti učinila. 
1 za to VMti má nejmilejší paní sestro prosím, že ho ráčíte odpustili, aby na jedney teyden před sucheymi 
dny byl ke mně přivezen do Hory a paní Kremzovou Že ráčíte též odpustit!, aby mi ho přivezla a já zase 
chci z Hory paní vypraviti a kdyŽ mi že pan Buoh pomuož zase domfi navrátili chci ho k VMti zase sama při- 
vézti. Za to prosím že ráčíte pana ujce mého milého prošiti, aby mi ho jakožto služebníka svého odpustil, 
že já mu ho zase brzo přivezu. Pannam šlechtičnám sestrám meym mileym, za to prosím, že ráčíte mou přátel- 
skou službu povědět! s vynšováním dlouhého zdraví. S tím oc D na Žírovnici v outerey po provodní ne- 
děli 1. 1551 (7. dubna) Anna Holická ze Šternberka. 


Při tom prosím, že ráčíte panny Alžběty prošiti, aby mi svého frejíře odpustila, Že on bude ještě ji více mi- 
lovali, když ji nebude viděti. 

12 

Uroz. p. p. Vilímovi z Rožmberka a na Krumlově oc 


Službu svú oc Muoj zvláště milej pane ujče! Nepochybuji než že v dobré paměti předešlou mou námluvu 
s VMti i konečné zůstání z strany kuchaře poddaného mého jmíti ráčíte. 1 ted ho k VMti posílám a za to 
muoj zvláště míley p. ujče přátelsky žádám, že jej do kuchyně VMti přijití mile poručiti a na něj laskaví 
beyti ráčíte. Tak aby v té kuchyni krm&m takoveym, kterýchž užívati ráčíte, dělati a vařiti se naučiti mohl, 
aby potomně, když byste ke mně na Lištno přijeti ráčili, věděl a uměl jaké krmě VMti strojiti. A což tak 
na tuto žádost mou učiní ti ráčíte, všelijakeym přátelstvím dobreym mně možneym VMti se toho věrně rád 
odplatiti i odsloužíti chci. Pan Bůh oc D. na Lištně v středu před ochtabem těla Božího 1. 1556 (10. Června) 

Vácslav Holický z Šternberka. 


13 


Urozenému p. p. Hendrychovi staršímu ze Švamberka a na Zvíkově panu otci mému zvláště milému. 


Službu svú oc Tak jakž sem dne onehdejŠího VMti připověděl chrtici nového lita dáti, ted tak činím a VMti 
muoj zvláště miley p. otče tu chrtici nového lita posílám, kteráž (tomu jistě věřiti račte) mezí VMti chrty nej- 
zadnějši nebude, spiŠ nejlepší. VMti věřím, že ji ode mne jakožto od syna vděčně přijíti ráčíte. S tím oc 
D. na Lištně ve čtvrtek před památkou nového léta 1. 1557 (30. prosince) 

Vácslav Holický ze Šternberka. 


14 


Mému vždycky milýmu bratru ujci a kmotru panu Petrovi z Rožmberka bud dán k vlastní ruce. 


(V šifrách.) Léta páně šedesátého Štvrtého v neděli Okuli. Služba má s vynšováním všeho nejlepŠího můj 

zvláště milý bratře! Oznamuj íř, že jsem psaní tvé přijev dne včerejšího z Moravy v domě svém našel i tak 

bych byl učinil a na tu střelbu kratochvilní k tobě přijel, ale pozdě mi poselství od tebe došlo teprva po- 

timni (sic) když po střelbě jest. A však nic míně mi oznam budešli ten půst doma, k tobě bych přijel, ač 

sem se s koněm upadši velice včera stlouk, tak že leŽeti musím. Barví ř praví, že sem jedno žebro zlámal 

avšak sem se k stolu přivésti dal a tak něco přinést, ať bych sám svá ruká napsal; ale barvíř mi těŠí 

v půl druhý neděli zhojit. Pán Bůh mého s tebá shledání rač popřít v dobrém zdraví. Dán jest pátého dne 

března x 

Tvůj volný vždycky Vácslav Holický z Šternberka. 

Proto mi přece oznam, budešli na Krumlově ten půst, kdy se k tobě některak dosmejčím. 


15 

Uroz. p. p. Petrovi Vokovi Vokovi z Rozumberka a na Vinterberce (v šifrách) střihači kraje Prachenského oc 

Muoj ze všech nej milejší bratře ! Zdraví oc Nejschvaleji k tobě muoj vždycky milý bratře k tobě posílám 
žádosti v toho přezvědět!, kterak se při svém zdraví máš. O mně věz, že jak jsem se s tebá rozjel přijev 
domů hned sem leh a nevstával až do druhýho dne do nešporů a téměř málo kde před pokoj nejdu, a 
kdybych jediný dva dni ještě tak se vozí váti měl, jistě bych za to hrdlo dáti musil. Poznávám to, že ml 


ŠTERNBERK HRAD. 


83 


již v truncích schází; byt mi tak na jiným scházelo, jistě bych k Štule nepospíchal; (Šifr.) však jakž kolí vidí 
mi se, že tě u Kačenky přece vosoČím a to máš jisto — Tedkyř korbel vilku m do tvého lusthauziku, jakf 
sem připověděl odeslati, posilám; žádám když k tobě pan Adam z Hradce přijede, Že mu jej připiješ, na 
mne spomfic jakž m!iŽeŠ a po tý mu netřeba bude rozkazovat spát, puojde sám neb se do něho málo vlívá. 
Kdy sem tě onehdy vyprovázel, pes muoj Ptáček, který při mně vždycky bývá v pokoji, s tebú jesti přece 
běžel. Žádám muoj milý bratře, že mi jeho zase po tomto poslu odešleš. Prosím voznam mi jak si p. Bítov* 
ského u sebe chovati dal, přibyloli jest mu co po vonehdejším rozumu, chceli tak přece výj právně do Mo- 
ravy zase jedt. S tíin oc Dán v Šternberce v pátek po božím těle 1. 1558 (18. června) 

Tvuoj vždycky ve všem volný bratr Vácslav z Šternberka ruků vlastní. 

16 

Vys. uroz. p. p. Vilímovi z Rozumberka oc 

Vysoce urozený oc VMti muoj zvláště miiey pane ujče a kmotře oznamuji, že dnAv pominulých jsouce 
v Praze i v domě VMti, jsouce při nedostatku zdraví, sem zase z Prahy jel, byv s JMC pánem mým nej mi- 
lostivějším toho oumyslu mluviti a JMti jakožto pána svého nej milostivějšího žádati, aby JMC bud osobně 
k poctivosti mé na reselí svatební v neděli před sv. Vácslavem nejprv příštím t. j. 25. dne tohoto měsíce 
října do domu méhc na Šternberk bud osobně přijetí anebo na místě svým vyslati ráčil, vŠak pro ten ne- 
dostatek zdraví svého musil sem toho pominouti. A však VMti já jakožto p. ujce a kmotra svého zvláště 
milého žádám, že to pro mě jakožto služebníka VMti učiní ti a s JMti C. panem mým nejm. na místě mým 
promluviti, též i JMti na místě mým žádati, aby JMC. prohlídnouce k mým službám činěným mně tu milost 
učiniti a na takový /eselí ku poctivosti mé na den výŠ jmenovaný bud osobně přijetí a nebo na místě 
svým vyslati ráčil. Což tak JMC jakožto pán muoj nejm. k žádosti a prosbě mé uČiniti ráčí, JMti se toho 
jakožto poslušný poddaný službami svými též i VMti, což tak žádosti této pro mně učiniti ráčíte, odsluhovati 
rád chci. A VMti jakž i předešle skrze psaní tak i oustně sem Žádal, ještě připomínaje mou žádost v svý 
paměti majíc též k poctivosti mé na den výŠ oznámený přijeti do domu mého ráčíte, žádám s tím oc D. na 
Českém Šternberce t pátek po památce naroz, p. M. 1, 1575 (9. září) 

Vácslav Holický z Šternberka a na Českém Šternberce. 

17 

Uroz. p. p. Zdeňkovi Albrechtovi z Lobkovic na Chlumci oc 

Službu oc Tak jak zlí nešlechetní lidé jsou zde v království JMC. Českém pozdviženi učinili a toto království 
skrze praktiky svý zvláštní sou k zavedení přivedli a nás některý v nemilost pří JMC. uvedli; tak jako- 
bychom my spolu s nima nevěrní poddaní JMC. beyti měli. Čehož mně pan BAh uchovati ráčil, že v žádných 
radách ani praktikách sem s nima nebýval, coŽ panu hofmistru nejvyŠšímu i jiným mnohým lidem povědomo 
jest. A nechtěje jinřho žádného za pána míti krom JMC. pána mého nejmilostivějšího; v nepřízni veliký 
sem u nich byl, tak že mne v nenávist vzavše, praktiky i vo bezhrdlí mý usilovali a činili, takže sem hrdlem 
i statkem svým bezpečen nebyl. I nemohouce pak mysli své žádným spAsobem spokojení míti, dokud bych 
nemohl předzvědíti, te v milosti JMC. a K. pánu mém nejm. sem, k V. M, se k svýmu laskavému pánu a 
Švakru utíkám a V. Mti služebně za to žádám, žef mně tu velikou milost učiniti a prokázat! a mně JMC. 
pánu mému nejm. přídnésti, že sem já vždycky JMC. věrnej poníženej poddanej byl a do smrti ním zAstatí chci 
i tolikéž žádám, že se k J. M. C. při mluviti ráčíte, aby mně J. M. C. pán mAj nejm. milosti vej perdon dáti 
a mejm milosti vejm císařem a králem bejti a zAstávati ráčil, tak abych jsouce v J. C. a K. milosti s tím se 
v svý starosti těšiti z spokojenou myslí umřití mohl. Nebo před V. Mtí netajím, že J. M. kurfiřst Sazský ráČí 
tu příčinu ke mně bráti že vod JMti C. žádného perdonu nemám a neráčí chtíti ty věci manželky mý vy- 
dali, který sem tam v zdejším pozdvižení vědouce vo tom, že J. M. kuríiřšt ráčí dobře s J. M. C. míniti, do 
země J. M. odvésti dal, jsouce toho oumyslu tolikýž sám s manželkou s dítkami tam do Míšně vodjeti, 
statky svý všecky pro J. M. C. vopykati, nebo i dAm sem Sobě v Míšni z dovolení J. M. kurfiřšta najiti 
dal, ale J. M. kuifiřšt ráčil skrze }. M. pana hofmistra nej vyššího poručiti mi voznámiti, abych ne- 
vodjlžděl, nýbrž tu y domě na J. M. kurfiřšta očekával, poněvadž ráčí do kraje Žateckého a Litoměřického 
s lidem svým chtíti vtrhnout!, že J. M. C, i tolikéž J. M. kurfířštu tu v domě platněji budu moci sloužíti, 
než bych vodjel. A tak J, M. kuríiřstu to dobře povědomo bylo, i tolikýž J. M. panu hofmistru, Že sem J. 
M. C. věrnej upřimnej poddanej byl; v tom ve všem se na J. M. pana hofmistra vodvolávám. Já bych nepo- 
minul sám osobně b JMC. přijeti, k nohám J. M. padnouti a svou omluvu učiniti, ale pro nedostatek zdraví 
a svou velikou sešlost na tak dalekou cestu se vydati nesmím, než V. Mti se v tom mAj laskavěj pane 
švakře tý veliký d A věrnosti, kterouž k V. Mti sem vždycky měl a mám i tolikýž vod V. Mti mnoho milosti 
a lásky přijímal slul^bně poroučím a věřím že mě v týto nynější žádosti oslyŠeti neráČíte, nýbrž mým laska- 
vým pánem a patronem při JMC. že beyti ráčíte. Já pak sem V. Mti i Ji. Mti pani žádal vždycky sloužiti a 
snad vedli povinnosli svý tak Jak rád sem chtěl, toho sem pominul. Dá mi to pán BAh, že V. Mti celýmu 


84 


ŠTERNBERK HRAD. 


domu i tomu nejmenšímu této milosti odsluhovati budu. A tak se lásce a milosti V. Mti poroučím a vod V. 
Mti laskavý a potěšitelný vodpovČdi vočekávati budu. S tim oc D. v Praze 14. dne Maji 1. 1621. 

V. Mti služebník vždycky Štěpán Jiří z Šternberka. 

18 

Vysoce urozené kněžně a paní paní Polyxeně kněžně z Lobkovic rozené pani z Pernšteina, pani na Roudnici, 

paní tetě mé nejmilostivější J. K. M. 

Vysoce urozená kněžno, paní paní teto má nej milostivější! V. K. M. poníženě ruce líbajíce, na pánu Bohu 
všechno nejlepší dobré vinšu)i a žádám. Milostivá kněžno! Nemohu nechati než se V. K. M. skrze tutu mou 
špatnou cedulku k milosti a lásce se poroučeti. Při tom poníženě prosíce, jakž jste se milostivě, když jsem 
u V. K. M. v Praze byl, zakázati ráčili, že mně o rodu páních Holických z Šternberka některý pěkný pa- 
mátky zapůjčili ráčíte, kterých já k mý genealogii potřebuji. Zase se tý milosti V. K. M. poslušně odsluho- 
vati nepominu. A tak nechtíce V. K. M. dál zaneprázdňovati^ v ochranu pána Boha všemohoucího V. K. M. 
poručena činím. Na českým Šternberce dne 28. Octobris a® 1638. 

V. K. M. nej poníženější a nej poslušnější syn ujec a chlop až do smrti 
V(ácslav) J(iří) hrabě ze Šternberka.') 

*) Jiné listy jeho otištěny od V. Schulze v Hist. arch. Č. akademie Č. 14 



Šternberk. Zbytky věže v podhradí. 




KLÁŠTER SV. PROKOPA. 


tichém údoli Sázavském jsou ještě některé zbytky bývalého kláštera sv. Prokopa, jehož 
památku každý dobrý Čech ve své paměti snáší. Kromě zbytku v n. nádherného 
kostela skoro nic již slavnou dobu kláštera nepamatuje. Jest tu sice zámek, rozsáhlé 
do Čtyř stran vyzdvižené stavení beze všech ozdob stavitelských, bývalý to konvent 
kláštera, ale to je stavba pozdějšího již obnoveného kláštera ze 17. století. Z toho, 
co bylo obýváno mnichy aŽ do ir. 1420 a kde bydleli držitelé 15. a 16. století, 
^ není tu pranic.*) 

Když Pražané opanovali 1. 1421 klášter sv. Prokopa a snad než se to stalo, 
uprchli mniši se svými poklady a skrývali se v bratrských klášteřích. Kdo se 
tehdy klášterstvi ujal, není známo, ale 1. 1427 měli je Sazema a Boéek Jevišovštt 
z KunUátUy kteří dali Vaňkovi, mlynáři z Podrataj, mlýniště pod SamopŠemi 
k ustavení mlýna a to pod úrok. Později měl je Sazema sám, bydle tu s man- 
želkou Markétou z Levnova, která mu poručila 1. 1431 všechen svfij statek. Jsa 
věrným přívržencem strany pod obojí a jich hejtmanem vpadl t. r. do Rakous 
a žil ještě l. 1433 Klášterstvi držel po něm lan ZajtmáČ z Kunšíátu, jeho synovec, jenŽ spravoval též 
široké zboží Jevišovské, ale o něm 
1. 1435 jinak nařídil.^) Císař Zikmund 
zapsal mu r. 1436, 21. září velký kus 
klášterstvi s mnohými vesnicemi,*) 
snad i klášter samotný; ostatní klá- 
Šterství též rozchváceno. Jan stál také 
při straně pod obojí nejen r. 1440, 
nýbrž i potom při straně Poděbrad- 
ské, s níž vpadl r. 1448 do Prahy, 
táhl pak (1450) na Sasy a válčil 
s jednotou Strakonskou. Když 1. 1452 
glejtován jest Oldřich jednotou Po- 
děbradskou, psán byl Ján v glejtu 
jako první po správci zemském.®) 2il 
ještě 1. 1460 a obdržel tehdá od 
krále Jiří zápis na ves Hostivař.®) 

Po něm měl klášterstvi Jindřich 
Jevišovský z Kunštáiu^ zejména 1. 1474, 
když měl s kosteleckým pánem při 
o loučku u PenČic.’) Později jej ni- 
kde nenacházím a soudím, že jeho 
synové byli Jan a Prokop bratři 
Zajimácové^ kteří obdařili I. 1488 své 
poddané Prostoměřské.®) Ale jiŽ před 
tím (1481) slově Hanuš z Var tem 
berka seděním na klášteře sv. Pro- 
kopa a tak i r. 1494, ačkoliv mezi 
tím (1491) se také Prokop tak psal.®) 

Vysvětliti to pro nedostatek pamětí 
nelze. Král Vladislav dovolil Proko- 
povi (1500), aby mohl některé Části 
klášterstvi zastaviti,*®) kromě toho 
obdrželi oba bratří (1502) majíce již 
životy zapsané ještě tu milost, aby 
dědici jich po vyjití obou životfiv 
splacováni byli jedině od králflv neb 
toho zákona.**) 

Asi v 1. 1502 — 1505**) rozdělili 
se oba. Janovi dostaly se statky 

*) Pomůckou Bienenberg, Sazawa oder S Prokop, Prag 1795, odkudž Para. arch. IX 489 a Vlasákova Místop. bibl. 
XII díl. *) Para. arch. IX. Paprocký o st. pan, 290, Arch. Č. III 498, DD 20, 79. 3) Zrcadlo na str. *) Zbytky reg. král. č. 1336, 
1412 a 1509. *») Arch. Č. III 524, 561, V 274. Arch kapit. Praž. Arch. musea Brněnského. ®) Reg král. ve Vídni. ») Stará 
kniha Kouřím (mus.) a arch. Mus. Brn., arch. Třeboňský. Arch. Český VI 683. *■) Arch. Č. X. 419. *2) Arch. Č. VI 320, 321. 



Klášter sv. Prokopa. Strana jižní. 


86 


KLÁŠTER SV. PROKOPA 


v Čechách a Prokop vzal JeviŠovice 
na Moravé a některé statky v Ce- 
chách. Jan byl od té doby samotným 
pánem na klášteře, sedě tu s manžel- 
kou svou Annou z Hradce.') Ačkoliv 
zdědil panství Polen ské, zavedl se 
přese všechno bohatství tak, že pro- 
dáváno a zapisováno, aby se z dlu- 
hův vybředlo. Od r. 1525 docházelo 
k tomu, že část po části věřitelům 
odhádána. Zápisní držitelé bydleli 
tuším v bývalém konventu, který 
býval ohrazen a baštami zpevněn. 
Stavení to se proto nazývá zámkem 
v současných pamětech.*) Konvent 
(totiž osoby) udržel se po r. 1421 
stále pobývaje v klášteřích svého 
zákona a dostal se v drženi svého 
bývalého kláštera teprve asi v polo- 
vici 16. století. Když totiž Jan ze- 
mřel, dědil po něm syn Ludvik a 
ten osvobodil Janovi opatovi kl. u sv. 
Prokopa dům, jejž on od n. Jana 
otce jeho koupil, ode všech poplat- 
kův-®) Protože pak nebylo naděje, 
že by Jan klášterství udržel, vyprosil 
si (1518) Michal Slavata z Chlumu 
výplatu téhož kláštera.*) Když věřitelé 
na zaplacení doléhali, Ludvik mínil 
ujiti tomu dobrou vůlí, jíŽ zastavil 
právo své zápisné na díl panství 
s městečkem Sázavou Michalovi 
Slavatovi. Ale na doléhání věřitelův 
odhádány dědiny ty komorníkem od 
desk zemských r. 1528 Vácslavovi 
Danielovi a Jakubovi Fikarovi z Vratu, 
zůstal z toho tedy jen malý podíl 
(právo dědičné) Prokopovi Trmalovi 
z TouŠic, manželu Justiny z KunŠtátu. 

Obec Starého města Pražského měvŠi sobě právo odhádané od oněch dvou postoupené splacena jest konečně 
Michalem a práva svého mu r. 1529, 16. března postoupila. Druhá část zboží, totiž městečko Mnichovice 
s vesnicemi některými, byla se již dříve odhadem dostala Jaroslavovi ze Šelmberka a drŽána potom k Hrádku 
komornímu. 

Michal posledním pořízením r. 1533 poručil rozsáhlá zboží svá, a s nimi také zámek Klášter sv. 
Prokopa Slavaté z Chlumu^ strýci svému.®) Dědic tohoto bohatý Diviš z Chlumu držel zboží tato zděděná 
k panství svému kosteleckému až do r. 1547, potom přidav se k jednotě pánův a měst proti králi Ferdi- 
nandovi citlivě pokutován jest na statcích svých. Mezi jiným ztratil Kostelec a také všechna zboží zápisná, 
jež ku Kostelci držel. Tudíž postoupil dskami králi Ferdinandovi r. 1547 práv svých k statkům zápisným, 
jež byly klášter sv. Prokopa zámek, dvůr poplužný s poplužím, městečko Sázava, ve vsích Pyskočilích, Vlkan- 
Čicích, Přívlakách, Oděradech, Mrzkách, Buníně, Radvanicích c. t. m., nicméně i dídin ode dvora Klášter- 

<» wucKivJílf**: n«J, win a i v liC i.vw.i o a.wcvuj 

panství Litomyského, jež byl někdy Michal Slavata zástavou od Viléma Kostky z Postupic dostal.’) 

Odňatý tento statek zůstal několik let v držení komory královské a mniŠi tuším v držení kláštera 
ale bez klášterství uvedeni. Král Maximilian chtě nabýti panství DobříŠského od Ferdinanda Švihovského 
z Ryšemberka zapsal mu 1. 1571 klášter sv. Prokopa k užíváni a proti počtu Činění do vůle své, avšak bez 
honův a lesův.®) 



1 


Klášter sv. Prokopa. Strana severní. 


') Arch. mus. Arch. C. XVII 722. *) Bydleli tu také purkrabS 1508 Jiří od Dubu, 1513 až 1519 Matěj ze Střimelic. 
*) Přepis v arch. arcibisk. *) Reg. král. v arch. gub. &) DZ II H a H 10, Arch Česk^ 28, 204. «) DZ 111 B 14, B 23. ’) DZ 
46 k 18. ®) Arch. gub. 



KLÁŠTER SV. PROKOPA. 


87 


Ferdinand byl by rád kláŠterství dědičně dostal, protože se tehda zápisné statky zhusta doprodá- 
valy, a ucházel se o to L 1588. Podána ta vČc na arcibiskupa, který samozřejmě k tomu neradil, ale císař 
přece dal Ferdinandovi (1591) klášterství do života.^) Ferdinand nepřestal se domáhati doprodáni a podal 
císaři novou žádost 1. 1596.*) Poslána proto t. r. komisí, aby panství odhadovala, než nedošlo k ničemu. 
L. 1599 pak Ferdinand zemřel a protože měl klášterství jen do života, ujato zase ke kr. komoře. Děpolt, syn 
Ferdinandův domáhal se potom navrácení aneb aspoň zaplacení sumy 2500 kop gr. Č. a co od otce jeho 
na statcích opraveno bylo. Zápisní tito držitelé bydleli v »tvrzi neb sídle«, která byla při klášteře.®) 

Tvrz Sázavskou s panstvím příslušným získal potom Adam mladší z Valdšteina (J. M. C. rada, ko- 
morník, nej vyšší Štolmistr dvoru J. M. a nejvyŠŠí sudí v království Českém) držitel sousedního zboží Hrá- 
deckého. Král Rudolf chtěl jej odměniti, hledě na jeho služby » netoliko při sjezdech a sněmích obecných, 
ale byv i od J. M. ne jednou do cizích zemí vysílán* a t. d.; proto mu vkl. 1611, 12. dubna v 50.000 k. 
miš. postoupil tvrz neb sídlo při klášteře sv. Prokopa, městečko Sázavu, ves pod klášterem, 4 vsi. Vymfněno 
však při tom, Že mohou se zboží ta ve dvou letech vyplatiti, kdyby však se nevyplatila v těchto 2 letech, 
má býti potom dědictvím zpupným.^) A poněvadž týž Adam (f 24. srpna 1638) po svých předcích ostatní 
část panství n. Sázavského držel, spojena jsou zase všechna zboží klášterská. Ta zůstala prozatím spojena 
s panstvím Hrádku komorního, pročež se také s Kunstberkem a Novým Ronovem po smrti Adamově synu 
jeho Janovi Viktorinovi z Valdšteina dostala. Tjz jeho však časův nacházela se tvrz zdejší již v stavu žalostivém, 
jednak pro zanedbávání opravy potřebné, jednak pro chatrnou stavbu tvrze samotné. V dílčí ceduli zajisté 
r. 1638, 25. listopadu se popisuje takto: * Klášter sv. Prokopa, k tomu před lety náležející bylo vystavené 
sídlo neb tvrzka od dříví s pivovarem zděným nyní pusté. Odhadána tehdá pouze na 200 k.<^) 

Zatím se pfiblížil čas, kdež mniší kláštera opět se vzmohli, aby si mohli vystavěti nový klášter. 
Již r. 1630 dostal klášter Sázavský náhradu peněžitou za všecky ve válce husitské ztracené statky následkem 
porovnání mezi papežem Urbanem Vlil. a Ferdinandem II. učiněného. Mimo to nalezl klášter dobrodince a 
štědré podporovatele, biskupa Hradeckého, paní VlaŠímskou, zvláště ale Broumovského opata jako vísitátora 
řádu. Působením tohoto vyslaný řehol nik P. Daniel Hdefuns Nigirin vyjednával dlouho zakoupeni Části panství 
sv. Klášterského. Konečně smlouvou r. 1663, 18. května na Komorním hrádku uzavřenou prodal Jan Viktorin 
z Valdšteina Augustinovi Seifertovi opatovi Broumovskému jalko visitátoru řádu benediktinského v Čechách 
a na Moravě jmenem nástupcův kláštera a konventu p. Marie a sv. Jana Křtitele jinak sv. Prokopa tvrz 
pustou pod Samým klášterem ležící, pustý pivovar, mlýn s pilou, dvůr poplužný pod klášterem, městečko 
Sázavu s rychtou hned u kláštera, vésku Vesce a pustý mlýn Kazkov za 18.000 fl. uh.®) 

Úmrtím hraběte Jana Viktoři na r. 1676 prošly a pominuly všecky životy k držení statků zápisného 
oprávněné, pročež hned Daniel lldefons opat kláštera sv. Prokopa (1664, 24. března ustanovený) při synech 
jeho Adamovi Maxímilianovi, Janu Karlovi a Ferdinandovi seděním na Hrádku komorním toho vyhledával, 
aby dědiny ty vyplaceny byly. Našlo se sumy zápisné 11051 ss. 20 gr. (čili na zlaté 12.893 fl. 13 kr. 2 d.), 
začež klášter hrabatům prodal k Hrádku městečko Mnichovice a několik vesnic (1677, 29 května), naproti 
tomu však od nich 4 vesnice se všemi okolními lesy obdržed (což vŠe bývalo zápisné) a mimo to 2 vsi 
dědičně, jež gruntům klášterským hrubě příležity byly, při Čemž hrabata od té výplatní sumy 11051 kop 
i s restem a úroky za odprodanou r. 1663 Sázavu, což činilo 1635 fl., dobrovolně upustili. Tak tedy opět 
jest zřízen klášter, část chrámu pustého byla sklenuta a střechou opatřena. Klášter trval až do roku 1785. 
Z konventu novějšího utvořen jest nynější zámek. 

1) Arch. gub. 2) Rkps. bibl. Praž. II A 12 ZD 93. L 19. *) DZ 135 G 1. DZ 301 F 11. «) DZ3 14 D 25 



TVRZE V okolí ŠTERNBERKA. 


V e vsi Křešicich v osadě Divišovské stávala tvrz 
na místě hospody. Zbyl z ni prostranný pod- 
zemní sklep a část přepevné zdi. Na tvrzí vyrostl 
rod příbuzný Zoulům a Chobotským z Ostředka, 
zejména Majek a Štěpán (1379) a bratři Aknzk, Mikuláš a 
Zbyněk?) Mikuláš zemřel před r. 1391 zůstavivsyny Mojka^ 
Zbyňka^ Bohunka a Mikuláše?) Současně s nimi žil 
Aknik (1398), jenž sloužil 1. 1419 králi Zikmundovi.®) 
Týž byl také 1. 1427 mezi těmi, kteří do Prahy vsko- 
čili.^) Dotčený Zbyněk druhý měl z manželky Běty syny 
Jana (1420, f r. 1436), Mikuláše^ Zbyňka a fíynka^ 
kteří 1. 1436 zápisy na Malešov a Onomyšl obdrželi.^) 
Křešice, jak se zdá, buď ke konci 14. neb počátku 1 5. st. 
prodány. V 1. 1406—1431 totiž připomíná se Chval 
z Křeiic^ jenž často klášterům v Praze a Benešovskému 
platy na zboží Křešickém prodával.^) Jak se zdá, držel 
Jan Botan z Řadiče se svými syny 1. 1446 Křešice; 
tehdá totiž koupil platy v Šternově a Čeřenicích.’) Ne- 
dlouho před r. 1507 koupil je Mikuláš starší TrČka 
z Lípy pro Mikuláše, svého syna nemanželského;^) tento 
nazýval se Mikulášem z Lípy a seděl tu ještě 1. 1510.^) 
L. 1529 prodal Mikuláš z Jenišovic s Alžbětou 
z Lazec manželkou svou tvrz Křešice Janovi Duhlovi 
z Pustovět a Duhel zase 1. 1548 Jitce ze Chřenovic^ 
manželce Ondřeje Mezenského z Mezného?^) Od této 
koupil je 1. 1552 Albrecht Lhotický ze Lhotic a seděl tu 
ještě 1. 1561.*^) Neznámým spůsobem (snad dědictvím) 
dostal se pak » zámek Křešice* Bohuslavovi mladšímu 
Téminovi z TitniCy jenž jej I. 1584 Kateřině Malovcově 
z Velemyšlovsi prodal.^*) Tato paní (v druhém loži 
provdaná Robmhápova) držela Křešice až asi do r. 1608, 
kdež je prodala J^anovi Chobotskému z Ostředka. Vklad 
ve dsky následoval I. 1610,^®) ale brzo potom Jan ze- 
mřel, zastaviv nezletilé dítky. Mandaléna Voračická 
z Ostředka, sestra zemřelého, ujala se jich jako poruč- 
nice a prodala Křešice 1611 vdově Veronice Chobotské 
roz. z Kostelce nad Ohří.^*) Tato vdala se za některý 
rok zase za Jiříka Heraklia z Blíziva a prodala 1. 1614 
zámek a ves Křešice Oldřichovi Holickému ze Štern- 
berka?^) Od té doby patřily ke Šternberku. 

♦ 

V Mechnéjově neb Měchnově spatřovaly se 
zbytky nějakého velkého stavení. Tvrzí to nebylo, neb 
se nepřipomíná a ves patřila vždy ke Šternberku. 

♦ 

Také v Cerenicřch bývaly zbytky nějakého sta- 
vení, jemuž se říkalo Bambous. Ač je několik pamětí 
o Čeřenicích, nelze z nich seznati, co tu bývalo. 

Ves Zdebuzeves,'®) jež jmenem svým patrně na 
zakladatele Zdebuda poukazuje, měla již v 14. st. farní 
svůj kostel a tvrz, jejíž držitelé právo podací vykonávali. 
Nej starší z nich Mikuláš ze Zdebuzevsi podával sem 
r. 1375 nového faráře,‘^) r. 1382 byl však již mrtev 
a vdova po něm zůstalá Jitka držela tvrz Veseckou.*^) 
Z rodu Majnušův pocházel kněz Kolman ze Zdebuzevsi, 
jenž byl od r. 1362 — 1393 farářem v Rovném u Skalice 
a společně s bratrem svým MajnuŠem r. 1383 a 1391 

i) Acta jud. Rel-tab. 1451. *) Borový, Lib. ercct. IV 363. 
s) Manual arch. kap. Reg. říšská. *) Bartošek. Arch, c. II 188. 
^ Lib. erect. Paproc. o st. pan. 290. Arch. Roudnický. 
8) DD 27. C 8. ») Reg. kom soudu. «>) DZ. 5 G 1, 8, N 19. 
11) DZ. 10. J 8, reg. kom. soudu, i*) DZ 252. C 26. ‘®) DZ 
136. C 21, arch. gub. w) dZ. 184, P 14. i®) DZ. 188. E 6. reg. 
kom. soudu. **) Pomůcka: Vlasákův okres Vlašim, str 97. Lib. 
conf. Snad byl bratrem jeho Petr^ jenž se stal 1. 1277 opatem 
Sázavským Rej, tab. I 472. 


patronem kostela ve Zdebuzevsi.^) Oba bratři drželi také 
Češtin kostel zboží, kdež se Kolman stal r. 1393 farářem 
ku podání bratra svého a kdež asi r. 1401 zemřel. 
Majnuš jej přečkal několik let a nabyv také Psář, daroval 
r. 1404 oltářníku u sv. Anny v Češtině kostele plat a 
prodal r. 1406 nějaké dědiny klášteru sv, Prokopa ®) 

Pánem tvrze zdejší byl roku 1407 Jan Benátský 
z Vrbky, jenž ke kostelu zdejšímu až do roku 1417 
kněze podával.®) Synu jeho Jindřichovi a kdyby ten 
umříti měl, Janovi řeČ. OleŠákovi ze Zdebuzevsi jinak 
z Nesper zapsal Jan Bebta z Nesper r. 1418 vsi své 
Šternov a Čeřenice.*) Jak se zdá zemřelii záhy oba Be- 
nátští a držitelem tvrze stal se řečený Olešák, jenž byl 
již v letech pokročilých a ani strýce svého Jana Bebtu, 
po němž děditi měl, nepřežil. Cítě konec života svého, 
učinil r. 1433 26. září poručníci všeho statku svého 
manželku svou Dorotu^) a zemřel nedlouho potom. Podle 
toho poručenství uvázala se Dorota v tvrz Zdebuzeves, 
k níž se také připovídal Jan Bebta z Nesper jakožto 
strýc nedílný zemřelého, z čehož vznikaly spory před 
soudem zemským. Bepta pohnal Dorotu a pak (okolo 
1437, 28. února) přijat za společníka svého nedílného 
na tvrz Zdebuzeves s dvorem popi. a vsi celou a vsí 
Štemov a Ceřenice Chvala ze CkmelnéhoF) V měsíci 
květnu obdržel Jan právo pro nestání Dorotino a zvěděn 
jest 25. července na zboží ve Zdebuzevsi. Zatím však 
Dorota, nechtic se dlouhými přemi baviti, prodala Zde> 
buzeves s podacím panovi z Kunštátu?) Jan odpory 
ujímal se nyní dědictví svého, naproti tomu však Vykéř 
ze Chmelného (dědic Chvalův a Janův) také na právě 
svém stál a práva vedení r. 1454 obnovil; ale ani tento 
nedočkal se dokončení dlouhé pře, jež tcprv r. 1455 ve 
prospěch sirotkův Vykéřových a proti Janovi z Kunštátu 
rozhodnuta byla.®) Mezi tím také tvrz zdejší zpustla. 

Začátkem 16 století (ještě I. 1531) držel Zdebuzeves 
Petr Opit z MaliČina, jehož dcera Anna Zdebuzeves tvrz 
pušiGu, uMr pOpl. 3 Ves š podacini kuyíň před r. 1 540 
prodala panovi Opitovi, jinak Peřinoví z MaličinaP) 
Vladyka tento byl král. forstmistrem a měl manželku 
Elišku z Nežetic, jíž na Zdebuzevsi 300 k.. gr. věnoval.^®) 
Poněvadž na zdejší tvrzi někdy přebýval, opět ji obnovil 
a prodal potom (1549) tvrz Zdebuzeves u celým zbožím 
Pavlovi z Podivic, kr. úředníku mince na Horách Kut- 
ných.^*^) Po něm držel tvrz Vácslav z Podivic, jemuž 
manželka jeho Dorota (kšaftem r. 1558) všechno zboží 
své na do mích, zahradách, dluzích a svršcích při právě 
města Čáslavě odkázala '®) Vácslav pojal po smrti její 
druhou manželku Johanku z Lukavce, již (1566) na tvrzi 
Zdebuzevsi věnoval a také před smrtí svou všech svých 
spravedlností postoupil. R. 1569 byl již mrtev a Johanka 
nacházela se v samostatném držení Zdet)uzevsi.^®) Ještě 
pak 1. 1571 se připomíná Jan Myška ze Žlunic jako 
pán na Zdebuzevsi. Kdo pak následoval, není známo. 
Tvrz Zdebuzská dostávši se k panství Šternberskému 
zpustla brzo, tak že po ní nic nezbylo. 

* 

*) Lib. cont. DD 13 . 154. *) Lib. erect. V f. 78, Rcl. 
tab II 29. Lib. conf- L. 1415 slově Jan z Buzevsí (Orig. 
stížniho listu). 4) DD 21, 143. ®) DD 21, 108. ®) Reliq tab. 
11 154. Chval si také vyprosil nápad na císiaři Zikmundovi. 
Nicméně byla tvrz zdejší roku 1437 za odúmrt provolána 
a udělena Vilémovi ze Žlutíc, jenž jak; se zdá mnoho 
neprovedl (DD 15 f. 330). Reliq. tab. II 135 vkl. 1437, 
26, října, koupě se stala arci dříve, tuším jiil před učiněním 
nálezu v květnu. 8) Reliq. tab I 107—108. ®) Reg. k. s DZ 
1. B25 í») DZ4, A 10. “) DZ8, R 22. **) Kniiha kŠaftův 1562 
až 1593 C 13 v Čáslavi. *®) DZ 16, N 13. Arcli. Třeboň. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA 


89 


V kostelní vsi SoběSíně při samé Sázavě byla tvrz, 
jejíž nejstarší držitelé rohatou střelu na štítě nosili. Řadu 
jich začíná I. 1338 Unka}) V druhé polovici 14. st. jíž 
se rod ten rozvětvil. Na Soběšíně seděl I. 1361 Jindřich 
se synem Zdeňkem a podávali sem faráře. Současně 
držel Markvart SoběŠin (1363 — 1390) statek Malejovice. 
Týž zemřel nějaký čas potom zůstaviv syny Prokopa, 
Petra a Markvarta, z nichž první dva I. 1396 kněze do 
Malejovic podávali, avšak potom usadili se na Moravě, 
kdež se ještě 1.1418 připomínají.^) Prokop držel kromě 
toho v Čechách Lešany.*) S Markvartem Malejovským 
současně žili bratři Markvart v 1. 1356 — 1383 kanovník 
Vyšehradský*) a druhdy místoděkan a Unka. Tento 
byl v 1. 1364 — 1373 spol udrží tel em Neuslupova, syn 
jeho Hanuš stal sel. 1379 farářem ve Vyšehořovicích.®) 
Konečně se v 1, 1390 a 1391 bratří Jaroslav a Mark* 
vart připomínají, kteří drželi Čivice, manský statek 


z Lazec (synovcům?),^) Tito tři držitelé I. 1533 ne- 
příliš se srovnávali, ale přece Mikuláš jim statek svůj 
(1544) zapsal.^) Kryštof přečkav svého bratra zapsal 
1, 1572 Sobešin Vácslavovi Čejkovi z Olbramovic^^ 
jenž Soběšfn k panství Kácovskému připojil. Od něho 
teprve v 17. st. odloučen a ke Šternberku připojen. 

♦ 

|ak se zdá byla v Radonicicll v osadě Zdebu- 
zevské také tvrz.^) Ves Radonice byla rozdělena. Na 
jedné části seděli Buvolové z Radonic^ totiž 1. 1404 
Jan a l. 1440 zase Jan, jenž držel 1. 1450 se stranou 
Poděbradskou.*) Část tu připojil týž Jan I. 1457 k Sou- 
ticům, k nimž ještě 1. 1544 patřila. Tvrz zdejší držel 
do r. 1451 Oldřich z Říčan a poněvadž ji tehdá pro- 
dali chtěl, převedl manželku svou Kuňku s věnem jejím 



Zámek v Jemništi. 


biskupa Olomouckého,*^) Na Soběšíně samém seděli 
v 1, 1395 a 1396 bratři Machek, Jan, Zdeslav ^ Mark^ 
vart^ podávajíce sem faráře. V pozdější paměti připo- 
míná se také Unka bratr jich, již 1. 1416 zemřelý.®) 
Markvart, poslední z těchto bratři odkázal ke kostelu 
zdejšímu (1416) role a sestra jeho Vichna přidala lán 
v Neustupově. Při tom darování svědčil Bartoš z Sobě- 
šina?) Markvart (ačli tento) byl I. 1421 na sněmu 
Čáslavském.*®) V bitvě u Vyšehradu padl Aleš Krk So- 
béšín}^) Zdá se, že Soběšin asi v ty časy prodán, neb 
u pozdějších Soběšínů nelze najiti, aby měli nějaké 
styky s tvrzí SoběŠfnskou a jisto jest. Že Sokol z Sobě- 
Šina, který vpadl 1. 1448 do Prahy, byl z rodu Sokolů 
z Kochanova}'^') Týž se jmenoval křestním jmenem 
Prokop. Týž zemřel před r. 1465 zůstaviv syna Vác- 
slava^ jenž ke tvrzi část vsi držel.’®) Poslední toho 
rodu byl 3^iřik Sokol a tuším jeho vdovou Alžběta 
z Lazec ^ Jež 1 1530 zemřela zapsavši Soběšin Mikuláši 
z JeniŠovic manželu a panovi a Krištofovi Skalkům 

’) Arch. kap. Vyšehradské. *) L. 1408 jeho vdova (Daky 
Olomoucké). ®) Lib. conf. Dsky Olomoucké a Brněnské. *) Kel. 
tab II. 62. ®) Reg. Vatik. Tomek DP. V 150. ®) Lib. conf. 
Arch. kap. Praž 0 Arch. Kroměřížský. Lib. conf ®) Lib. 
erect. XI 128. *®) Arch. č. III. 227. W) Vavř. z Březové. 
**) Arch. Třeboňský. *■) DD 16 f. 368. Druhá část patřila 
k Češtinu kostelu. 


na ves Holčovice.®) Zdá se, že Radonice prodány tehdá 
ke Šternberku, k němuž část vsi 1. 1471 patřila.^) 

* 

Ves TichoniCC leži na pláni mezí dvěma údolími. 
Tvrz její stávala na severovýchodním konci. Uprostřed 
minulého století bylo z ní viděti mohutný násep, široký 
příkop a tvrziště, na němž byly základy čtverhranatého 
staveni véžovatého. Již tehdá byl násep částečně rozko- 
pán; později jej rozkopal majitel statku u Malířův a pří 
kopání dokopal se prý sklepu, v němž našel hrnec 
peněz. 

Vladyky z Tichonic nosili na Štítě kolo. Řada jich 
začíná se Divišem^ jež v 1. 1365 — 1366 Želivskému 
opatu sloužil.®) Potomek jeho Ctibor vyskytuje se v pa- 
mětech od r. 1407 a držel I. 1409 také nějaký statek 
při Tehové.®) Diviš snad syn jeho byl I. 1421 purkrabí 
na Šternberce a později bojovníkem jednoty Táborské.’®) 
Žil ještě 1. 1433 jsa tehdá na snémě Pražském. Jedním 
jeho snad synem byl Mikuláš zvaný obyčejné Mikulášek, 
jenž obdržel 1. 1437 od krále Zikmunda za to, že se 

») DZ. Reg k. s. *) DZm. 226, J 28. ®) DZ. 17. O 26. 
<) Patří-li sem zápisy v Rel. tab. H 223, 293. 6) DD 14. f 264, 
Arch. č. I 2B5, Arch Třeboňský. ®) Rel. tah. II 222. Rkps. 
Vídeňský. 8)Arch. Zelivský, ®) Lib, conf. ^®) Arch. č. I. 149, 
lil 502, 503. “) Arch. Č. III. 416. 


12 


90 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


mu podrobil, pět vesnic kláštera Vilémovského u Čá- 
slavě.^) Později byl ve službách knížete Saského, jemuž 
se nepěkné zachoval, tak že 1. 1442 na rukojemstvi 
z vězení propuštěn. Dav se pak navésti, aby kníže 
Bedřicha odstranil, usiloval o to, aby mu dal jedu buď 
do soli anebo nápoje, ale jaksi nedovedně, takže potom 
ve Vitemberce soudně tázán a mečem ztrestán.®) Jeho 
snad bratrem byl Zdeněk, jenž vpadl I. 1448 s Podě- 
bradskými do Prahy a potom k 1450 účasten byl teh 
dejších válečných běhu. Připomíná se potom nejednou 
v pamětech soukromých. L. 1456 prodal svou ves Holčo- 
vice®) al, 1467 dostal od krále odúmrt v Tehově.^) L.1459 
ještě žil, avšak 1450 byl již mrtev.^) Byl-li ještě on 
v držení Tichonic, není nám známo; avšak zdá se, že 
byl té rodiny poslední. Nedlouho potom zanikla i tvrz; 
neb Tichonice připojeny před r. 1471 ke Šternberku. 

* 

V kostelní vsi Otrybech®) (obecně Otrubech) 
bývala tvrz, jejíž známky jsou u kostela, avšak v pamě- 
tech se nepřipomíná. Odtud se psal r. 1322 Bohuslav?') 
Patrony kostela zdejšího byli 1368 — 1385 Ctibor erbu 
střely se zakončením na spůsob měsíce®) a po něm 
Petr (1388 — 1390). Tento vyprosil si u krále (1388) 
dědiny ve Vranících, jež však daroval roku následujícího 
faráři zdejšímu.®) V letech 1392 — 1403 podával k té- 
muž kostelu Knnášek z Čikošlé jinak z Hodkova. Jeho 
synové Jan, Aleš a Heřman darovali I. 1413 faráři 
zdejšímu role u Otryb, aby odtud živil kněze střídníka.^®) 
Heřman řečený obecně Otrubec z Hodkova koupil léta 
1432 dvůr Kuníkovský v Pertoltidch^^)) a byl předkem 
Bohdaneckých z Hodkova. Ještě 1. 1447 připomíná se 
Petr z Otrub, an koupil s manželkou nějaké zboží 
v Suché.^®) Již I. 1471 patřily Otryby ke Šternberku, 
k němuž bezpochyby již několik let před tím přikou- 
peny.^®) 

# 

Na jižním konci Dalkovic stávala tvrz. Od pra- 
dávných dob patřila jedna část vsi Dalkovic biskupství 
Praiskému, zejména r. 1295 připomíná se tu jedno bi- 
skupské popluži, na němžto seděl hajný* *^) a r. 1379 
seděl na témže popluži nápravník Epík.^®) Ostatek vsi 
byl samostatným zbožím vladyckým. Nejstarší nám zná- 
mý držitel toho zboží Ješek z Z)a/<íř?z;/(C r. 1354 s dvěma 
sousedy svými sliboval Záviši kanovníku Vyšehradskému 
za Jana z Křivsoudova v příčině lánův, jež mu týž ka- 
novník blíže Blažejovíc najal.^®) K r. 1391 připomíná se 
Sezema z Dalkovic jenž asi r. 1400 zemřel zůstaviv 
vdovu Máchnu; zboží jeho odumřelé spadlo na krále.^®) 
Bolek z Dalkovic přivěsil 1415 pečeť svou k stížnému • 
listu ke sboru kostnickému a žil ještě 1. 1437.^®) Po 
smrti Jana z Dalkovic vyprosili si r. 1437 strýcové 
jeho (bratří otcovi) Jan a Markvart z Ovesných Rataj 
na králi Sigmundovi zboží po něm odumřelé, zejména 
dva dvory poplužné v Dalkovicích se dvory km. v ně- 
kolika vesnicích.®®) Markvart svrchu dotčený psal se 
potom z Dalkovic a připomíná se r. 1446. Pelhřim 
Čapek z Dalkovic měl syna Mikuláše Čapka, jenž se 
r. 1461 se Sigmundem Kojkovcem z Ostrova o plat ve 
Vracovicích soudil, kteroužto při na svém odporníku 
vyhrál. L. 1494 žil Beneš Čapek z Dalkovic}^) Potomci 

1) Rkps. Vídeňský. Arch, Drážďanský. Tuším, že již 
od r. 1426 dělal Zhořciským výzvědu (Codex dipl. Lus). ®) Arch. 
Třeboň. Rel. tab. II 277. *) DD 16 t. 272. ») Rel. tab. II 293, 

DD 16 f. 274. «) Pomůckou Vlasákova Mlstop bibl. XII 121. 

Reg.lII 328. 8) Arch. Jihlavský, Lib. conf. ®) DD, C. Arch C. 

31, 320, Lib. erect. Lib 1 erect. *) Arch. Český líl 504. 

12) Dsky Brněnské XII 67 i») Zbytky reg. král *«) Reg. II 718. 

15) Eraler, Urbáře. D 15. *«) Arch Vyšehrad. Rel. tab. I 540. 

*8) DD 14 í. 261. DD 15 f. 170. *«) DD 16 ř. 126. «) Rel. tab. 

I 131, II 206 * 2 ) Arch. Frant. musea v Brně. 


některého z předj měno váných, když již i Dálko více ne- 
drželi, všedše v držení vsí Vlkova nazývali se Vlkov- 
skými z Dalkovic; ves naše dostala sek panství Vlašim- 
skému, od něhož ji Bnrjan a Ferdinand a jiní bratří 
TrČkové z Lípy (1548) Zdeňkovi Zruckému z Chřenovic 
odprodali,^) Od tohoto a nástupce jeho drženy Dal- 
kovice ke Štěpánovu, Po smrti Pavla Malovce dostaly 
se Dalkovice za díl synu Janovi ml. Týž vešel také 
v držeru Štěpánova po bratru svém Oldřichovi, držel 
však zboží to jen do r. 1581, v němž bylo ke králov- 
ské komoře vyplaceno. Od těch dob bydlel na tvrzi 
své Dalkovské a na Libanicích, jež manželka jeho Anna 
z Říčan koupila. S manželkou touto zplodil syna Pavla 
Jindřicha a dcery Marketu a Ofku a zemřel r. 1590.®) 
Dalkovice zdědil nyní podle poslední vůle otcovy do- 
tčený Pavel Jindřich, jenž jest však r 1595 zabit.®) Co 
se potom se statkem Dálko vským dálo, není nám známo; 
zanedlouho patřily ke hradu Šternberku. Po smrti 
Petra Karla Holického ze Šternberka (|1608) zdědila 
Dalkovice tvrz se Štěpánovem manželka jeho druhá 
Anna purkrabínka z Donina^ po jejíž smrti zase spadly 
na syna jejího Oldřicha (fl618), jenž Štěpánov a Dal- 
kovice manželce své Elišce Majdaleně z Vrtby až do 
stavu jejího změnění odkázal.®) Poněvadž se však paní 
ta za Adama ml, ze Šternberka a na Postoloprtech a 
Pátku provdala, připadly Dalkovice k panství Šternber- 
skému, od něhož nebyly odloučeny. Tvrz zdejší, jež se 
posléze r. 1618 připomíná, brzo potom zpustla a zbyly 
z ní jen okrouhlé příkopy a náspy; dvůr při ní byl 
r. 1796 emfyteuticky rozprodán a dílem německými 
obyvateli osazen, kteří se jíž počeštili.®) 

♦ 

Kromě nového zámku jest v JemniŠti starý zá- 
mek, v němž obývají úředníci panství. Tento vznikl ze 
starší tvrze, po níž jsou ještě některé památky. Tvrz 
tato stávala při rybníce, nyní pustém, z jehož vody se 
nadýmaly příkopy. Stavení jest jednopatrové, dvůr 
čtverhranatý všude uzavírající a má na dvorskou stranu 
kamenné sloupoví. V přízemí jsou suché sklepy a 
k některým jsou starodávné dvéře končitým obloukem 
sklenuté.*^) Na léto tvrzi seděla ve 14. st. větev pánův 
z Cimburka, zejména Bernart, jenž se v 1. 1381 — 1387 
připomíná.®) Od r. 1397 vyskytující se (synové?) jeho 
bratří Jan a Mikeš^) příjmení mívali Divoký neb Divu- 
Ček. L. 1398 obdrželi odumřelé zboží v Jestřebci; sice 
věrně drželi s králem Vácslavem, zejména Jan (1399) 
za jeho jednání s panskou jednotou.^®) V pamětech 
tehdejších nejednou se vyskytuje. Mikeš býval při dvoře 
králově a od r. 1420 jmenuje se nejednou mezi váleč- 
níky strany pod jednou, avšak tehdá již Jemniště ne- 
měl. Kromě toho vyskytují se někteří, o jichž příbu- 
zenství s předešlými nemáme známosti, jako Petr Jem- 
niště, jehož 1. 1406 sestra jeho Anna na spolek věna 
svého v Budějovíčkách přijala, pak Tomáš kantor Vy- 
šehradský, Ondřej Divůček a Jakub bratří (1403) a Bo- 
hunek z Jemniště (1408— 1418) kanovník Vyšehradský.*®) 
Divůčkové, jak se zdá, byli ještě ok. 1. 1412 v držení 
Jemniště.*®) Nedlouho potom měl je Jan Strýček před 
tím z Libouně neb Střížkova řečený, jenž se tak v letech 
1414 a 1416 nazývá,*^) kdežto Mikeš Divůček tehdá na 
Klučové seděl. Mezi těmi, kteří 1452 proti císaři Be- 
dřichovi se strojili, připomíná se Zdenřk z Jemništ a 
I. 1460 držel Jemniště Svatomir z Březli) 


1 ) DZ 8, H 24. 2 ) DZ 25. H 13- •) Nauč. Slovník M 

*) DZ 134, G 16 — 22. 5) DZ 139, A 30. ®) Vlasák, okres Vlašim. 
71. 1) Místop. bibl. lit 102 — lo6. 8) Acta jud. Lib. conf. 

8) DD 14 f. 12, Arch, č. I 63 Viz Místop. bibl. III 102, 
") Dsky Brněnské. Arch. Vyšehradský. Brandl. Lib. cit, 
II. 244 **) Lib. erect. X B 7, DD 61 str. 173. *8) Arch. Třeboň. 
Paprocký o st. ryt. 256. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


91 


Podle tituláře 1. 1534 vydaného držel Jemniště 
Mikuláš KamberskJ z Kamberka^ ale v úředních spisech 
I. 1535 přichází z téhož rodu. Týž Jan zapsal 

1. 1542 tvrz Jemniště manželce své Johance z Lmzcc, 
která se v né I. 1543 po smrti manželově uvázala.* *) 
Ale poněvadž Johanko z Kamberka (tuším eeetra ze- 
mřelého) tomu odpírala^ povstala z toho pře, kteráž se 
1. 1546 ukončila.^) Vdova zůstavši v drženi Lazec 
vdala se za Viléma Vojkúvského z Milkostic^ jenž se 
proto seděním »na Jemništích« (1550) psal.*) Avšak 
ten nedědil Jemniště, nýbrž Johančin bratr Kryštof 
Skalka z Lazec, jenž tu ještě 1. 1578 seděl; statky své 
Losyny, Soběšín a Jemniště byl 1. 1572 odkázal Vdeslavovi 
Cejkovi z Olbramovicf) Tento dostav v drženi Jemniště 
zapsal týž statek (1582) manželce své Mandaleně Čej- 
ko vé z Solopisk.®) Tato postoupila Jemniště Petrovi 
z Říčan a Evě manželce jeho. Vklad téhož zboží se stal te- 
prve l. 1593, avšak prodej dříve. Eva zajisté psala se 
seděním na Jemniští na jaře 1. 1592, když některé ves- 
nice v okolí kupoval a.*) Oba manželé zemřeli před r. 
1615 zůstaví vše syny Šebestiána, Adama a Karla. Nej- 
starŠl spravoval 1. 1615 i Jemniště i Struhařov,^) když 
pak došlo k podělení, Adam dostal Jemniště a na něm 
1. 1628 íTiariželca Alžbětě rez. z ClbramcviC véno- 
val.^) Po její smrti pojal druhou manželku Dorotu Kuňku 
z Hodějova, jež mu darovala dcerušku Veroniku. Těmto 
oběma umíraje (f 1660) statek svůj odkázal,^) ale ne> 
mohl býti udržen a proto I. 1666 skrze komisaře 
k tomu nařízené a Dorotu prodán. Koupili jej Rudolf 
Vdeslav Malovec a Eva Františka Malovcova z Jiter 
manželé.***) Rudolf zemře) již roku následujícího a Eva 
spravovala polovici eho za děti své nezletilé. Když 
Jáchym nejstaršf syn dorostl, nemohl té polovice ujiti a 
proto prodána (1677) mateři jíž zase vdané Voračické.**) 
Ale již po dvou letech (1679) prodala Eva týž statek 
Anně Johance Miseronove z Dlouhé vsi a manželu jejímu 
Norbertovi Adolfovi Miseroni z Lissonu}^) Tento ze- 
mřel 1. 1684 zůstaviv nezletilé dítky, nad nimiž máti 
byla poručníci. Když 1697 nej starší dcera Markéta do- 
rostla, ujala se poručenstvl,*^) ale sotva ujal Gothart nej- 
starší syn Jemniště, prodal je 1. 1699 Ferdinandovi 
Františkovi z Říčan. Ten připojil Struhařov, Jezero a 
Postupice. Držel Jemniště do r. 1717, pak následoval 
Frant. Adam hrabě z Trantmansdorfu, který zámek vy- 
stavěl. Rod jeho tu vládl do r, 1771. Od r. 1868 patří 
zámek hrabatům ze Šternberka.*^) 

V městečku Postupicich stávala tvrz ještě 1. 1 702 
při samém dvoře. Zbyly z ní některé místnosti, totiž 
v přízemí dvě klenuté prostranné světnice, jichž se 
užívá za rátej nu, pod nimi sklep a část prvního poschodí, 
kteráž jest zřízena za špejchar zazděním oken a dveří. 
Vše ostatní jest přestavěno a zbořeno. Na jednom místě 
nalezen byl pod vápennou obilkou na obrní tce vyobrazený 
rytíř.*^) 

Postupice připomínají se záhy. Již před r. 1205 da- 
roval tu Vchyna nějaký statek klášteru Ostrovskému.**) 
Ve 14. století byl tu farní kostel, jehož patrony byli 
Kostko^č a Postufic, První * nich 7denČh^ když si léta 
1379 odpustky pro zdejší kostel vyprosil, psal se ještě 
z Křemenic.*^) V l, 1387 — 1396 nacházíme jej jako 
patrona v Postupicich, I. 1400 učinil hojnou almužnu 
klášteru Benešovskému, v němž založil každodenní 

0 DZ m 226. E 5. *) DZ. 8. A 26. ») DZ. 49. E 27. 
4) DZ. 17. O 26, 20. F 12. ») DZ. 90. B 6. «) DZ. 26, F 12, 
1084. L 25, N 10. Rozvrž, sb. 27. ®) DZ. 1 43C 18. *) DZ, 
118. M 19. *0) DZ. 390. D 8. ■*) DZ. 114. L 17, 394. E 30. 
»*) DZ. 395, G 18. DZ. 116. J 20, ll7. L 15. **) Řada 
novějších držitelů v Mistop btbl 111 104. Místopis bibl. 
III 99. *«) Regl 223. *^| Arch. kapitulní. 


mši a slavné služby za předky.’) Naposled se připomíná 
I. 1401,®) Starší jeho syn Vtlém 1. 1406 dosáhl let 
svých. Tehdá obdařil faráře zdejšího platy novými. Od 
r. 1410 až do smrti proslul jako válečník, napřed bo- 
juje v Průších a později v řadách vojska pod obojí. 
Od r. 1415 podával sem knéze s bratrem 7.dímkem^ 
jemuž Postupice vzdal, když nabyl Hrádku, Litomyšle a 
jiných drahně zboží. Jak dlouho Kostkové Postupice 
drželi, není známo. 

V 1. 1526 — 1536 Vdeslav Popovský z Bezejovic hy\ 
pánem na Postupicich,^) Týž (f 1. 1540) zapsal statek 
svůj Postupice Alzbitč z Talmberka (manželce) ale tak, 
aby ona polovici téhož statku Pšcckovi bratru Vácsla- 
vovu zapsala. Alžběta dlouho tak nečinila, až k tomu 
donucena soudem zemským.*) Ppdržela tedy r. 1542 
polovici pusté tvrze v Postupicich se zbožím patřičným*) 
a druhou polovici 1. 1550 Mandaléna dcera Přechova a 
manželka Kryštofa SkuhrovskékoJ) Polovici tuto prodali 
dědici Mandalény, jak se v dějinách Popovic vypisují 
(1574), Pavlovi Malovcovt z LibijovicF) 

Druhá polovice Postupic dostala se neznámým 
spůsiobem Adamovi Fředborovi z EadeSina a sejstře jeho 
Anně. Tito se sice 1.1566 dělili, ale hned po rozdílech 
Anna bratrovi této polovice postoupila.®) Ten pak 
držcíl tu polovici do smrti a teprve dcera jeho Lidmila 
ŘiČiinskd z Radešina prodala Postupice (1580) Pavlovi 
Malovci tak, že tento měl nyní ve své moci celý statek. 
Posledním svým pořízením odkázal Postupice manželce 
své Anně z Říčan tak, aby po její smrti přišly na Pavla 
z Říčan a zemřel 1. 1584. A protože Anna již 1. 1586 
zemřela, dostal se Pavel záhy k dědictví.**) Podržel 
Postupice až do r. 1593 a pak je zapsal manželce své 
Anežce roz. z Hodějova. Avšak i ta nezůstalla v jich 
držení a postoupila je 1. 1596 panovi nej staršímu 
z Říčan a na Popovi cích. Po tomto následoval ještě t. 
r. Mstidruh Malovec z Malovicf^) Konečně je koupil 
1. 1598 yiři z Talmberka^^') v jehož rodě dlouho zů- 
stávaly. 

Po Jiříkovi totiž následoval syn Jan, který vše jmění 
své (1663) bratru Františkovi z Talmberka a na Vla- 
Šimii odkázal. Když se r. 1665 synové tohoto o po- 
zůstal ost otcovskou dělili, připadly Jankov a Postupice 
synu Rudolfovi. Ten je prodal 1. 1694 bratru svému 
Janovi Fr. Kryštofovi biskupovi Hradeckému.*®) Když 
tento 1. 1698 zemřel, dědil po něm nezletilý synovec 
Jan František.^*) Nedlouho potom přikoupeny k Jem- 
ništi. 

PůvodiStěm vlády k Sobkův z Jezera bývala tvrz, 
jež stávala při dvoře Jezerském.**) Nejstarší nám známý 
držiítel Jezera jest Ctibor z Jezera^ jenž se asi r. 1356 
až 11360 připomíná, předek však Sobkův byl Sobek z Je- 
zera (Soběslav), jenž r. 1388 kostelu okrouhlickému kus 
les 2 i a louku daroval. Připomíná se v rozličných zápisech 
okolní Šlechty také od r. 1405 až 1414.*®) Nebylí však 
samotným držitelem vsi, neb vedle něho měl podlí Pétr 
řeč. Skřivanec^ jenž asi r. 1404 zemřel, dědicův nepo- 
zůstaviv. Král Václav potáhl tudíž zboží jeho odumřelé 
na sebe a dal je Hanušovi z Tešov a Bartoloměji řeč. 
Kamprle vrátnému královskému. O tum sc dovědév 
Jaroslav z Jezera syn Adamův, jenž se právě vrátil 
z ciziny, neváhal odpor proti tomu čí niti a poněvadž 

») Lib erect. V 20, IX F 12, Lib. conf. *) DD 14 f. 251. 

Lib. erect. V 123. *) Reg. kom. soudu. Rel. 1:ab. I 345. 
»J DZ. 83. B 22. 7) DZ 85. K 11 «) DZ, 18 G 13. ») DZ. 58. 
C 5, 88. B 4. 1®) DZ. 21. A 14, 22. J 26,23. H5. *») DZ. 1084, 
M IR, Q 13, Q 29 *®) DZ. 172. T 13. **) Místop. biibl. III 97. 

*4) DZ. Il8. A 26. **) Srovnej Vlasákův Okres Votický str. 
92. *«) Viz DD 15 f. 318. Rel. tab. I 422, Lib. erect. XII 31. 

V sousedství jeho dědin měl dědiny Adam, o němž se níže 

mluví. 


92 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


měl nejvíce práva k dědinám provolaným, také při svou 
vyhrál r. 1405.^) 

O osudech tvrze Jezerské v 15. století není nic 
známo, leč to jediné, že zůstávala pořád v držení Sobkův. 
Z jich drženi v/šla teprve asi na poČ. 16. století, když 
'Jan syn Jana z Jezera to zboží zapsal Boršovi z Dubu, 
Tohoto synem byl Vácslav Boreš, jenž I. 1528 na Jezeře 
seděl a t. r. Jiříka Skalského k erbu přijal. 

Po Vácslavovi, jenž se v tituláři r, 1534 vydaném 
připomíná, zdědili Jezero Jan a Burjan bratří * * Dubuy 
kteří brzo zemřeli dědicův nepozůstavivše. Připadlo tedy 
Jezero sestrám jich Mandaleně a Markétě, které se o ně 
rozdělily tak, že každé připadla polovice tvrze, dvoru a 
vsi; Mandalena však díl svůj prodala (1553) Bohuslavovi 
Sobkovi z Jezera^') tak že tvrz přešla opět v držení 
původního rodL vladyckého. 

O posloupnosti Sobkův se nám zachovaly jen kusé 
zprávy. Títulář r. 1589 uvádí pány na Jezeře Bohuslava 
a Vdcslava Sobky^ kteří byli snad bratří. Vácslav ženil 
se r. 1584 s Johankou Mirkovnou ze Solopisk a Žil ještě 
1. 1603;*) v rozvržení sbírek r. 1615 čteme Bohuslava 
Sobka co pána na Jezeře. Tento zemřel asi 1. 1620. 
Sestry po něm zůstalé Dorota^ Alžběta a dcerka Anna 
(jimiž rod ten vymřel) prodaly roku 1621 dvůr Jezero 
s příslušenstvím Dúbře Sobkově roz. Hostivařské z Kos- 
telce na Ohřt^ manželce n. Bohuslavově.^) Dědička pani 
této Eva Šfastná Hostivařská z Kostelce prodala dvůr 
Jezero r. 1627 Kateřině Benikové ze Skuhře^^ jež byla 
tuším manželkou onoho Štěpána Beníka z Petršdorfu, 
jenž byl svého času vážen pro známosti své v hornictví 
a v sousedství zboží Čeůovské držel. Paní Kateřina 
prodala potom (1654) statek Jezero Frydrychovi Vězní- 
kovi z Věžník na Chotýšanech.®) 

Tvrz Jezerská zpustla již v 16. století, neb r. 1621 
se tu pouhý dvůr připomíná, a také v dílčích cedulích 
synův Bedřichových (f 1663) připomíná se tvrz pustá 
v Jezeře. Vácslav syn Bedřichův prodal r. 1676 Jezero 
Marii Maximilianě z Doudleby manželce Petra Viléma 
z Říčan pána na polovici Leštna a Struhařově, od té je 
koupí získal její syn Ferdinand Frant. z ŘiČan^ který 
téhož roku 1699 ještě statek Jemništský koupil a s ním 
Jezero navždy spojil. Kamení, jeŽ z pusté tvrze zbylo, 
rozebráno jest na stavení silnice Divišovské, a zbyly 
tudíž u dvora jen nepatrné zbytky. 

Tvrz Strharovská (u Jemniště) vznikla teprve 
v druhé polovici 16. století, když oddělením se od 
Popovic statek Strhařovský povstal.^) Šebestián z Říčan 
a na Popovicích měl 5 synův, z nichž Jan dostal za 
díl svůj Strharov a Popovice. Týž jak se zdá vystavěl 
zde tvrz, jestliže se to již za otce jeho nestalo. Řečený 
Jan a manželka jeho Eva z Vrchovišť (1592) postoupili 
tvrze Strhařova s příslušenstvím Evě Řičanské z ŘiČan 
na Jemništích.®} 

Paní tato byla manželkou Petrovou z Říčan, jemuž 

*) DD 14 1.255. V ty časv žil v Chrudimsku Benešzjeze- 
rova, jenž podepsal r. 1415 sLižný list ke sboru Kostnickému 
(arch. Č.IIÍ, 189) ajindřich z Jezera měl r. 1490 v zástavě některé 

vsi na Paidubsku <tamZc IV 192 ). Ti anad z našeho Jczcia po- 
cházeli *1 DZ 11 D 26 — 27. s) Štaiubuch Mirků, Arch. Tře- 
boňský, V. U. Sp. *) Dl 194 B 14. Bílek konř. 1893 I 39. 

DZ 294 A 26. O změnách v 1. 1620—1627 viz Bílkovy konf. 
560. ®) DZ 309 P. 17. 1) Strhařov byl i v starších dobách zbožím 
vlastním, neb nadáním kostela Popovského r. 1370 čte se Arnesi 
ze Strhařova (Botový, Lib. erect. 1, 81) zBoltch ze Slfhařova kou- 
pílr.1417 ves Záhořanyí Reliq.tab.il, 136). Vladyky ze Strhařova 
prodavše se sloužili pánům, aneb drželi drobná zboží. Strhařov 
patřil I. 1446 Hrochovi z Cimburka (Arch. č. lil 536). Než 
později se dostala ves tato k panství Šternberskému, teprv 
r 1579 prodán Strhařov Šebestiánovi z Šitan na Popovicich^ 
(DZ 64 P 8.) Protože jest trojí Strhařov v býv. Koufimsku, 
jest badání o držtelich nesnadné. DZ 1084 L 2i. 


porodila tři syny Šebestiána, Adama a Karla, kteří se 
po smrti otcově (f 1617) o zboží otcovské rozdělili. Při 
tom dostal se Strhařov Šebestiánovi a Jemniště Ada- 
movi.^) Šebestián Jan vešel manželkou svou Annou 
Albertinou z Firstemberka v spoludrŽení hradu LeŠtna, 
držel mimo statek tento také »dům nehrubý s kouskem 
poustky nad Andělskou zahradou v Novém městě Praž- 
ském*; manželka jeho druhá Johanka Anna Chobotská 
z Ostředka koupila svými penězi dvůr Bořeůovice a držela 
také dvůr Věřický. Pokud víme měl jediného syna Petra 
Viléma, kterého mu porodila Anna Alberti na, a dceru Evičku. 
Posledním pořízením (d. 1649, 4. května) odkázal statek 
svůj synu a manželce své Johance Anně a zemřel ještě 
téhož roku.*) Petr Vilém z ŘiČan ^ jenž byl hejtmanem 
kraje Vltavského, zdědil po matce své Anně Albertině 
půl panství Leštna a po Kateřině Markétě Vítové z Říčan 
dům na náměstí Táborském (Č. 8), jejž prodal r. 1667 
sestře své Evě provdané za rytíře Albrechta Manerbia 
z Mantovy;*) manželka jeho Marie Maximiliana z Doudleb 
přikoupila r. 1676 statek Jezero. Ještě za Živobyt! svého 
postoupil Strhařova synu Ferdinandovi Františkovi a 
jeho nevěstě.^) Ferdinand, jehož manželka Anna Felicitas 
Kořenská z Terešova roku 1696 na Strhařově zemřela, 
koupil r. 1699 Jemniště a spojil s ním Strhařov a jiné 
přikoupené statky v jedno panství. Když roku 1717, 
4. února ty statky hraběti z Trautmansdorfu prodával, 
byly mezi nimi obsaženy Strhařov sídlo rytířské, dvůr 
a ves. Sídlo to nedlouho potom úplně zpustlo.*^) 

Západně od kostela v Popovicich stojí při mlýn- 
ském rybníku, jehož voda jindy příkopy okolo tvrze na- 
dýmala, stavení v 18. st. přeměněné; skládá se ze tří 
křídel přiléhajících k sobě tupými úhly a zadní stranu 
skrovného dvora uzavírá stará hrubá zeď. Přízemí za- 
chovalo starožitnou způsobu, okna jsou kamennými ve- 
níři vroubena, dvéře do končitého oblouku sklenuté a 
pod tím vším jsou prostranné sklepy. V prvním patře 
bývaly vysoké světnice, z nichž některé jsou pusté. Nej- 
zajimavějŠI z nich jest prvotní stará tvrz, nárožní pokoj, 
starožitným spůsobem klenutý a při něm stará komora, 
obsahující rozličné tajné skrýše ve zdech a klěnuítch.*) 

Zdali odtud pocházel Havel z Popovic, I. 1298 
svědek, nevíme.*^) Nejstaršl známý držitel a patron ko- 
stela byl Ondřej erbu orlice, jenž žil v 1. 1354 — 1375. 
L. 1370 založil s Bohunkem z Tehova stálou mši při 
kostele zdejším a nazývá se pánem »hradu«.^) Po něm 
následoval neznámý držitel, od něhož král Vácslav Po- 
povice koupil a to pro Reuvalda z Ústupenic za jeho 
služby. Od něho je dostat 1. 1393 syn Reuvald za svůj 
dil.°) Ale zanedlouho koupil je zase král Vácslav a da- 
roval je I. 1400 klášteru Zbraslavskému}^') Avšak i ten 
prodal Popovice po krátkém drženi; měl je v 1. 1402 
až 1414 Vácslav ze Všeradic, jenž sem v těch letech 
faráře podával.'^) Po prudkých roztržkách, které měl 
s farářem, urovnán 1. 1406 dne 5. listopadu na návsi 
v Popovicích. Každý z nich přikázán do svých mezi a 
faráři mimo to uloženo slouží ti mši na tvrzi, kdyby pán 
si toho přál a dovolení k tomu dosáhl.**) 

V pamčtech se vypravuje, že Mikuláš z Husí 1. 142U 
tvrze Popovic dobyl a odtud k Leštnu táhl.**) Obyčejně 
se to vykládá na naše Popovice. L. 1440 seděl tu ně- 
jaký Janek,\e:TA byl 1. 1448 při dobytí mést Pražských.**) 

») Šebestián 1629 zapisovat dluh na statek Strhařov (DZ 
96 H 18). *J DZ 257 B 6 Program Táborský r. 1874 str. ll. 

*) DZ 40^ J 22. ®) Míst. blbí. lU. 93—94. «) Mistop bibl. 
III 108 — 113 a Soupis Benešovska 211. *) Rť^;. II 726. ®) Rkps. 
Vyšňobrodský, Arch. Třeboňský, Lib. conf. Borový Lib. erect. 
I. 81. Rel. tab. I 551. *®) Arch. c. k. dvorský. ”) Lib. conf. 

**) Lib. erect. Vil 91. *h FRB V 448. *<) Arc:h. č I 255, ČCM. 
1837 str. 82. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


93 


Snad také sem patří Cizích z Popovic, jenž držel l. 1450 
s jednotou Podébradácou.^) Nedlouho potom usadili se 
lu Popovšti z Bezejovic, V řadě známých je první Jan 
1. 1488 a druhý Přeth I. 1526.* *) Tento si 1. 1542 Po- 
povice v obnovené djky zemské vložil*) a 1. 1548 né- 

kulik vesnít; v ukuli |jí'ikuupIU‘^) Přceli zeiiifcl iicdluuliu 

po r. 1549, zůstaviv dceru Mandaléuu, která byla vdána 
za Kryštofa Skuhrovikého z Skuhrova. Po její smrti 
dědili po ni dcery Anna a Barbora a synové Vácslav 
(t 1574), Smil, Mikuláš (f 1570), Oldřich. Ti, kteří 
z nich byli Živi zůstali a Jan Vchynský jako dědic Mi' 
kulášův prodali Poporice (1574) Šebestiánovi z ŘiČanf^ 
Tento by) dobrý hospodář, jenž kolik vesnic v okolí 
získal. Po jeho smrti Jan syn 1. 1594 Popovice ujal a 
k zaplaceni jích některé vesnice 
odprodal. Jan psal se pak nejstar- 
Ším a zemřel okolo 1. 1620 zůstaviv 
vdovu Reginu ze Skulirova (druhou 
manželku) a syny Oldřicha^ Vác- 
slava a Heřmana Tito prodali 
Popovice léta 1628 Markétě roz. 

Vrchotické z Loutkeva, manželce 
Oldřichově a tato zass léta 1630 
Krystianovi svob. p. z Ilova^ jenž 
je držel nedlouho; neb léta 1634 
s jinými přívrženci Vddšteínovými 
zavražděn.^) Statek Popovice pak 
postoupen I. 1639 vdově po něm 
Annž Albertini opět /dané Briau- 
montové roz. hrab. z Fyrsiemberka 
proti zaplacení dluhův 19.506 k. m. 
obnášeiicích. Avšak že pani tato ne- 
byla s to úkol tento vykovati, pro- 
dány Popovice (1653) Jiřímu Šťast- 
nému Jaroslavovi Yitoti ze Rzavého^ 
avšak od toho puštěny hned r. 1654 
Anně Celárové roz. Kořenské z Te- 
rešovaf) Dědici této stali se vnu- 
kové její, aPopovic zejména starší 
z nich Frant. Albrecht. Manerbto de 
Mantua (1659) a ten pak prodal je 
1. 1663 Janovi Vilémovi z Ger- 
Štorfuy) Tento zemřel po roce a 
dědici stali se vnukovi a vnučky jeho (Jana Bzeiiského 
z Prorabě a Anny Marie z Gerštorfu dětí a bratr a 
sestra Vlkové z Kvítková); ti prodali Popovice Janovi 
Jiřímu Olbramovi Brandlinskému ze Štěkni Tento 
jej držel do smrti a po něm (asi do roku 1681) 
synové Jan Rudolf a Leopold. Když tento 1. 1687 ze- 
mřel, následoval onen sám a byv 1. 1699 do stavu pan- 
ského povýšen, seděl tu až do 1. 1723.^^) Tehdá koupil 
Popovice Rudolf z £ynu pro svou manželku Johanku 
roz. hrab. Bredovou.*^) Tato prodala Popovice řádu 
křílovnikáv s červenou hvizdou (1732) a těm patřily do 
r, 1797. T. r. připojeny k Jemníšti. 

« 

Nedaleko Popovic u dvora Hvozlic jest prázdné 
místo, na němž bývala ves a stávala tvrz.**) Odtud se 
nazýval Bohunik Kozlíky kterýž držel Drahobudice (1377). 
L. 1381 odumřelo tu zboží po Dětlebovi a jeho dětech/*) 
v 1. 1384 — 1399 sedel tu Petr ze Hvozlic, Léta 1400 
patřila již část k Popovicům a na druhé seděli Vykéř^ 
Vaněk a Radslav^^) a 1. 1406 připomíná se Protiva ze 


Hvozlic. L. 1408 držel Hvozlice Stibor ze Soběhrd, jenž 
prodal na témž zboží plat klášteru Benešovskému; Pro- 
tiva pak s manželkou svou připomíná se ještě r. 1427.*) 
V 16. st. patřila tvrz pustá a mlýn pustý ve Hvozlicích 
a ves celá ke statku Popovskému. Do r. 1574 vystavěn 
Lu dvůr a ves zpustla pfed r. 1030. 


Již záhy byly ChotyŠany statkem a sídlem vlády k, 
kteří právo podací nad kostelem zdejším provozovali a 
jichž erb nachází se na svorníku zdejšího kostela. První 
z nich byl 1. 1250 Mrákota^') R. 1357 byli tu pány 
Mrakota řeč. Hlavatec^ Mrakota Dlouhý a Jaroslav 
bratří a Zachař a Rous též bratří z Chotyšan. Ti všichni 



Půdorys 

tvrze v Popo vících. 


*) Arch. Třeboňský *) Arch. Třeb. Reg. k. s. ®) Reg. 
k. s. DZ 360 B 7. *) Dl 47 F 9. ®) DZ 18 G 13. «) DZm. 
117 A 1. 7) Místop bibl. III Itl. Bílek kont. DZ 308 
M 19, 23. ») DZ 314 C 12 *«) DZ 316 E 30 “) DZ 116 E 8, 
117, A 10, 478, F 12. >*) DZ 497 K 22. *») Mistop. bibl. III 113. 
’*) Borový Lib. erect. I HO, Arch. Č. 31, 305. DD 13 f. 196, 
14 f. 254. Mareš Popr. kn 12. 


kromě Rousá připomínají se opět r. 1359, než 1360 
toliko bratří Mrakota a Jaroslav. Po nich seděl tu 1386 
Zdeněk Ohništko z Chotyšan^ jehož vdova Markéta zde 
1403 právo podací provozovala. Z tohoto manželství 
pošli synové ]tři^ Tas a Jan, kteří se r. 1409 s ma- 
teří svou připomínají.*) Svrchupsaný Mrakota měl man- 
želku Čeňku a s ní dvě dcery Dorotu a Ofku, které 
v mladém věku zemřely. Tudíž zboží po nich zůstalé 
spadlo na krále Vácslava, jenž je udělil Janovi Divo- 
kému z JemniŠti (1394). Tehdá tomu vedle Čeňky Bo- 
huněk z Chotyšan ač marně odpíral. Poněvadž Jan Divoký 
práva svého nedovedl, daroval král zboží Chotyšanské 
s tví-zí k manství Vyšehradskému Přibikovi z Buřenic 
(1411), jenž byl na ni také úředníky dvorskými zvěděn. 
Předtím byl Jan Roháč z Dubé Chotyšany nějakou koupí 
na sebe převedl, ale práva jeho nedbáno.*) Přibík psal 
se potom také z Chotyšan a r. 1414, 26. září a Í4l7, 
25. října nového faráře ke kostelu zdejšímu podával.*) 
A poněvadž se potom dočítáme, že král Vácslav veškeré 
zbožii Chotyšanské Přibikovi ze Smilkova, jenž si k němu 
větší právo míti pokládal než král, z manství propustil 
(1418, 14. srpna), můžeme se i domnivati, že tento 
Přibík jest totožný s Přibíkem svrchupsaným.®) 


'i Lib. erect. Arch. kapit. Praž. kn. 2099 v arch. m. 

*) Reg. II 1163. K následujícím srovnej Míst. bibl. II 105. 

3) Lib. conf. *) DD 13 f. 78. Rel. tab. II 58. *) Lib. conf. 
«) DD 13 f. 78—79. 




94 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA, 


Z potomních vladyk, kteří na Chotyšanech sídlili, 
znám jest nám toliko ^an 2 Ckoiyian^ jenž byí r. 1440 
na sjezdu Čáslavském, a Štěpán z Vrchotic 1. 1475.^) 
Na počátku 16. století drželi Chotyšany napřed Jeroným 
ze Skuhrova (1514, 1515) a pak (1530) Štylfryd Lu- 
kavecký z Luka'oce a ten prodal tvrz Ctioiyšany Miku- 
lášovi a Janovi bratřím Chobotským z Osiředka^^') Bratři 
tito drželi také Chobot a Nespery, tak že se mohli 
o zboží své služné rozdělili, pří čemž dostal Jan Cho- 
bot a Nespery, zboží pak Cnotysanské Mikuláš, jenž 
na něm byl již dříve v čas nedilnosti manželce své Ka- 
teřině zs Štítného věnoval.^) V držení Chotysan násle- 
doval po něm Vilém Ckobotský z Ostředka maje je již 
r. 1573*) a přikoupil k tomu 1578 ves Bořenovice, seděl 
na Chotjšanech po mnohá léta s chotí svou Dorotou 
2 Olbramovic a šetřil dobře, tak že si mohl r. 1592 
ves Býkovice c. t. m. s pustou vsí Slotějoveni přikou- 
pili.^) Zemřel r. 1594, 6. ledna a pohřben v kostele 
zdejším, kdež se náhrobek jeho dochoval. 

Vilém měl více synův, však čtyři z nich ve věku 
mladém zemřeli a jediný Jan dědíc Chotysan otce pře- 
čkal. Týž prodá r. 1598 — 1601 některé vesnice.®) Jan 
tento jinak mlaáši řečený vešel nedlouho potom v držení 
Křešíc, Chotyšany se však dostaly synům n. Jana star- 
šího Chobotského na Nesperích (Mikuláši, Vilémovi a 
Markvartovi Vácslavovi), z nichž dostal Chotyšany Vilém?) 
Tento se uvádí jako pán tvrze r. 1612 a ještě ve sbír- 
kách r. 1615, brzo polom však zemřel. Syn po něm 
zůstalý s Johankou z Chýš a z Egrberka zplozený Jan 
Vdcslav Ckobotský byl nezletilý a protože statek byl 
zadlužen, prodán 1. 1620 Johance vdově. Řečená pani 
nemohla však statek ten udrželi, a když byl o zboží 
řečené trh komisaři od soudu zemského nařízenými se 
stal, vložila Vácslavovi staršímu Věžníkovi z Věžník na 
Třebešících.®) 

Věžníkové vládli ChotyŠanům po 120 let. Po Vác- 
slavovi dostalo se zboží Třebešické a Chotyšanské Frid- 
richovi a Odola^tovi z Věžník, z nichž onen ujal Choty- 
šany a držel je již 1628, k tomu přikoupil r. 1631 
Bílkovice a 1655 Jezero.®) Ženat byl s Marjankou Vrati- 
slavovnou z Milrovic, stal se JMC. radou, 1638 — 1639 
místoplsařem, purkrabí kr. Hradeckého, mistosudím, místo- 
držicim, podkomořím (od r. 1652) a zemřel 1663, 6. 
dubna. Synové jeho Vdcslav Jaroslav a Jiří Erantišek 
Arnošt byvše pli smrti otce svého nezletilí r. 1669 let 
svých dosáhli a v Červenci téhož roku dědictví svému 
se při po věděli.*®) Téhož také roku rozdělili se o statek 
otcovský, jeden díl obsahoval Chotyšany, k druhému 
dílu patřily tvrzs pusté v Bflkovidch a v Jezeře s dvory 
popi. a vsi.**) Kdo z těch bratři který díl dostal, není 
nám známo, víme jen, že později Vácslav oba díly držel 
a soudíme z tohD, že mu Jiří svého dílu postoupil. Vác- 
slav Jaroslav by] se již 1648 jako statečný obhájce měst 
Pražských proti Švédům vyznamenal, r. 1676 odprodal 
statek Jezero, byl delší čas (ještě 1699) hejtmanem kraje 
Kouřimského. S manželkou Lidinilou Kořenskou z Tere- 
Sova zplodil syna Jana Františka Věžníka z Věžník, 
jenž r. 1727, dře 20. dubna zemřel a v kostele Choty- 
šanském pohřben byl; vedle něho položena byla man- 
želka, jeř ve dvcu dnech po něm zemřela, Marie Benigna 
Dobřenská z Dobřenic. 

Jeho syn Jan Josef pojal r. 1731 za manželku 
Annu Antonii z Kolčova, ale byl rodu svého posledním 
držitelem Chotjšan. R. 1737 koupil totiž oba statky 

*) Arch í. I 225, knihy dlužní v arch- Třeboňském. 
*) Arch. gub, Reg. kom. soudu, Denešovská kniha nejst. 
(Zemský arch.) 3) 1)Z 1, F 24, J 24. DZ 88 M 22. DZ 26 
Fl. Vilém slově :592 starším. ®) DZ I29 í 30, P 25, 176. A 
24. ’) Srovnej DZ 134 M 23. ») DZ 14C C 24,192. K 15 193. 
F 17, Reg. s k, «) DZ 96 G 6. '«) DZ 478 Cil, Method. XV 
98. >•) DZ 74 F 7—17, N 26—07. 


Chotyšany a Bílkovice Arnošt František hrabě z Vrtby 
na Oticích, Janovicích a Olbramovicích a od té doby 
mívaly jmenované statky s Chotyšany stejné vrchnosti. 
R, 1872 koupil Chotyšany Bedřich hrabě Belegarde. 

Držitelé 18. století opustili starou tvrz, která stá- 
vala severozápadně od nynějšího zámku, z niž zbyly ně- 
které místnosti přizemní náležející nyní k pivovaru, dílem 
i příkopy, jakož i jistba prostranná. Vedle tohoto •sta- 
rého zámku « připomíná se nynější zámek r. 1743 co 
tvrz od kamene a dílem nově vystavěná a šindelem při- 
krytá.*) 

Jiné tvrziště nachází se východně od Chotysan při 
rybníce, jenž s okolím slově Krabice, O tvrzi, která tu 
stávala, bájilo se až posud, že dala jméno Krabicům 
z Veitmile a i jinak soudní spisovatelé dali se tím zmásti, 
ale není na tom pravdy.^) 

♦ 

Tvrz BílkOVSká jest novějšího původu povstavši 
asi na počátku l7, století, spíše však později než dřive.^) 
Patřilať totiž ves Bílkovice od nejstaršich dob pokud 
víme k panství Vlašimskému. (Co se ve Vlasákově po- 
pisu VJašimska o Bílkovidch k r. 1358 a 1408 dl, platí 
o Býkovicích.) Teprve 1. 1 546 prodali Burjan, Ferdinand, 
Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš bratří Trčkové z Lípy Bíl- 
kovi ce Markvartovi z Věžník, po němž ke zboží Véž- 
nickému připojeny byly. Po smrti Markvartové (f 1564) 
rozdělili se synové jeho o zboží Věžnické, při čemž do- 
stal Adam mladší na svůj díl Bilkovice, Radošovice, 
Onšovice, Metličany atd.*) Týž prodal r. 1577 dvůr popi. 
Bílkovice s dvory km. a mlýnem bratru svému Vácsla- 
vovi, jenž byl pánem na Véžnlkách.**) Tím se dostaly 
Bilkovice opět k Věžní kám. Když Vácslav z Věžník asi 
r. 1603 zemřel, rozdělili se dva synové jeho, při čemž 
se dostaly Věžníky Markvartovi, mladšímu pak synu Tře- 
bešice i se vsí Bílkovid. Tento Václav, jenž se potom 
starším a posléze nejstarším nazýval, bezpochyby zdejší 
tvrz vystavěl a přikoupil k tomu zboží Chotyšanské. 
R. 1628 byl již mrtev, a Bilkovice držel po něm syn 
Vácslav (později starší řečený), Chotyšany Bedřich a 
TřebeŠice Odolán. 

Václav starší prodal roku 1631 tvrz Bílkovice se 
dvorem popi. a vsl°) (jak se mu to na ďíl dostalo po 
otci Vácslavovi nejstaršim z Věžník) za 8000 ss. míš, 
Bedřichovi z Věžník na Chotyšanech.^) Pán tento úplně 
zanedbal tvrz zdejší, tak že brzo zpustla. Po smrti jeho 
dělili se synové jeho o panství Chotyšanské, při čemž 
se měly pusté tvrze v Bllkovicích a Jezeře statky samo- 
statnými státi,®) však brzo od toho upuštěno a Bilkovice 
zase s Chotyšany spojeny, ano tvrz zdejší částečně 
v dobrém stavu udržována. Tak aspoň svědčí odhadni 
popis panství z r. 1743, v němž se Čte: *tvrz Bilkovice 
stará od kamene vystavěná a šindelem přikrytá; vyna- 
chází se při ní a to vlevo sednice, sklípek a kuchyně 
klenutá, kdež nyní šafář bydli, ostatek všechno sešlý 
jest.* Celá tvrz se cenila na 150 fl. r.®) 

* 

Blízko Takonina jsou prý zbytky tvrze.*®) Ves se 
připomíná již I. 1250 Jsouc sídlem Ryvinovým,**) také lu 
bylo vladyčí sedění, zejména 1. 1408 Jindřicha, jenž ob- 
dařil Chotyšanský kostel, ale ves z částí již 1. 1411 
patřila k ChotyŠanům a v 16. st. celá. 

♦ 

Viadyky TfebeŠičtí seděli na tvrzi, jež se vypí- 
nala ve vísce nedaleko kostela Všech Svatých, jsouce 

*TDZ U5, F 4. 2) Viz Mistop. bibl. 111. 3) DZ 46 F 

16 4) DZ 69 H 26. B) DZ 19 M 5. «) Že byl již 1628 mrtev, 
odtud vychází, že dědic jeho Fridrich t. r. dluh zapisoval 
na Chotyšany, >jak se mu to na díl jeho po n. Vácslavovi 
z Věžník a na Třebešicích dostalo*. (DZ 96 G 6) I) DZ 299 
K 11. 8) UZ 74 N 26—0 7. ®) DZ 165 G 3. Mistop. bibl. 
III 110. ") Reg 11 1163. 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA 


95 


také patrony kostela <íotčeného, jenř se s farou nazýval 
Debrníkem.*) NejstarŠI nám známí patronové byli J’«/- 
koun, Jan, Jaroslav bratři z Třebešic a Vykéř z Býkovic 
(1358), a 1. 1364 Vcdkonn, Jan, Vchyna a Vykéř?) Po 
nich seděli tu bratři Vchyna a Ukan, z nichž onen se 
oženil s jakousi Annou a s ní dva syny Jana a Jaro- 
Aluoit /ipludíl. Tilu » iiialcíí ujdli sldlck pusiiiiLí otcovč 

podávajíce r. 1411 nového faráře ke kostelu Debrnic- 
kému,^) a mátí jích Anna zapsala jim jako i Uhanovi 
r. 1413 dědictví své vénné v Třebešicích a Debrníce. 
fak se zdá zemřeli bizo máti i synové a Uhan uvázav 
se v Třebešice podá/al do Debrníka r. 1418 kněze 
katolického. Manželka jeho Anna (1426) měla dům 
v Praze.^) Z nástupcův Uhanových znám jest nám jen 
Valkoun z Třebešic, jenž r. 1448 Jiříku Poděbradskému 
Prahy doby váti pomáhal. 

Když nastoupil král Ladislav vládu v Čechách, ne- 
bylo již tuším žádného vladyky z rodu Třebešického a 
nápad po bratřích Vchyně a Uhanovi a Anně vdově po 
Vchynovi považován 2 a odúmrť královskou. Zboží Tre- 
bešické vyprosil si na králi roku 1454 Zdeněk Kostka 
z Postupicj a zvěděn jest r. 1456 na Třebešice.®) Jeho 
nástupcův až do počátku 16. století docela neznáme. 

Asi až do r. 1519 drželi zboží nížepsané Jan Sulek 
z Hrádku a Jan Mrccký z Dube, po nich následovali 
bratří Vácslav a Jan Záhorové ze Záhoří, kteří se potom 
rozděMli tak, že Jan přijal peníze hotové, Vácslav však 
zboží TřebeŠické.®) Vácslav dal si r. 1544 v obnovené 
dsky zemské vložit i Třebešice tvrz, s dvorem popi. a 
ves celou, v Debrníku dva dvory kmecí s podacím ko- 
stelním, v Březině díl, a v Slotějové dvory km. pusté. 
K tomu ještě přikoupil r. 1554 Čeňovice se zbožím od 
Lídmíly z Říčan. Následovali po něm (synové jeho ?) 
Jan a Adam bratří ze Záhoří, kteří asi roku 1570 se 
o zboží otcovské rozdělil’,’) tak že obdržel onen Čeňo- 
vice, tento pak tvrz Třebešice. Adam byl ženat s Annou 
z Lukavce, jíž (1570' na zboží svém Třebešickém vě- 
noval.®) Nástupce jeho Jan Záhora ze Záhoří r. 1598 
na tvrzi Třebešicích manželce své Žofii ze Šaratic 5 ss. 
miš. věnoval.^) Cítě na sobě nedostatek zdraví sepsal 
téhož r. v úterý po sv. Vavřinci poslední svou vůli, jíž 
odkázal statek Třebeacký Janovi nejmladšimu Lukavec- 
kému z Lukavce a v Soudcích ujci svému^”) a jak se 
zdá nedlouho potom eemřel. 

Dotčený Jan a bratří jeho Petr, Jindřich, J\íatéj a 
Jiřík prodali Třebešice”) 1. 1599 Vácslavovi staršímu 
Věžníkovi z Věžník. Po smrti pána tohoto (f 1603) 
připadly Věžníky Markvartovi synu staršímu, Třebešice 
pak s některými částmi statku Věžnického synu mlad- 
šímu VácslavoviJ^) jenž ještě statek Chotyšany přikoupil 
(1620). Statek Třebešice dostal se potom Odolanovi 
z Věžník, jenž jej již r. 1628 držel a t. r. naň jistý 
dluh zapisoval.**) Týž prodal r. 1651 Třebešice Tomá- 
šovi Sohyerovi z W.ndmiikle měštěnínu Pražskému a 
jeho manželce Otilii i Engelhusu. Brzo po té koupi ze- 
mřela Otilie (1657, 17. ledna) majíc věku svého teprve 
35 let a pohřbena v kostele zdejším, manžel její pak 
postoupiv r. 1668 Třebešic synu svému Janovi Tomá- 
šovi oddal se úplné službám veřejným jsa Vernírského 
regimentu kyrysníkův nej v. hejtmanem. Zemřel r. 1679, 
9. ledna v pokročilém věku a pochován v Třebešicích. 

Jan Tomáš So/yer, jenž byl též JMC. nejvyšším, 
koupil r. 1678 statek Čeňovský a sloučil jej s Třebe- 

i) Pomůcka: A. N. Vlasáka Okres Vlašimský 100. Vlasák 
domnívá se, že tvrz tato stála na Ohradách, my však smýšlime, 
že byly prvotně vedle sebe dvě vésky Třebešice a Debrník, 
které pak splynuly jako Chotoyiny a Vlkančice. *) Líb. conf. 
^ Lib. conf. *) Tomek: Základy I G 8. &) DD 16 f. 3S2 a 23 
G 2. «) DZ 9 D 2 DZ 17 F 28 Asi v ty doby zanikl název 
Debrníka. *) DZ 17 B 22. «) DZ 128 F 7. lo) Tamže M 4, 
“) nZ 174 C 26. ”) D2 182 L 4, 11. ”) DZ 96 G 3. 


šickým. Neprečkal dlouho otce svého, již 1683 byl 
mrtev učiniv dědičkou obou statkův manželku svou Annu 
Polyxenu roz. Gerardovou,^) která se potom v druhém 
loži za nějakého pana Hrobčického vdala. Zemřela r. 1700 
neučinivši pořízení o statku svém, tudíž spadly Třebešice 
a Čeňovice na příbuzného Jejího Leopolda svob. pána 

ů Gero(rťi»y'^ Po nčm držela oba statky 

léna Sohyerová manželka Františka Bechyně z Lažan a 
na Rosochatci, jenž oba po ní zděděné statky Třebešice 
a Čeňovice r. 1704 Viktorii Juditě Alžbětě provdané a 
rozené hraběnce z Gótz prodal.®) 

* 

Tvrz Čeňovská fest původu pozdějšího, ana za- 
jisté teprv v 16. století povstala. Z držitelů Čeňovských 
jest nejstarší nám známý Stonek, jenž 1. 1381 klášter 
Benešovský obdařil, Janek z Čehovic r. 1415 svědčil.^) 
Část vsi držel před tím Petr řečený Laprus, po jehož 
smrtí a synův jeho smrti spadla ona se dvorem popi. 
na krále Vácslava. Tento ji udělil Vítkovi z Petrova a 
Janovi Houseti z Lažovic k manství Vyšehradskému 
(1415), ale držitelé té části totiž Jakoubek, Vítek a 
Vojslav synové někdy Přibankovi z Cehovic tomu od- 
pírali. z Čehovic císař Sigmu nd za služby pro- 
kázané jistý plat zapsal®) a Habart odtudž vyprosil si 
r. 1454 na králi Ladislavovi odumřelé zboží Ostredské 
a Čakovské, v něž se ale ani neuvázal.®) Milota z Če- 
hovic připomíná se nejednou ve válečných tazích a sou- 
kromých jednáních let 1449 — 1483.’) Poslední toho 
rodu Kateřina z Čehovic r. 1533 zapsala Čeňovice dvůr 
popi. a ves celou a v Kačkově Lhotě dvory kmecí 
Janovi Beztahovskemu z Říčan?) jenž se v toto zboží 
po její smrti uvázal a zboží to si r. 1543 v obnovené 
dsky zemské vložítí dal. Po Janovi měl Čeňovice bratr 
jeho Léva a po tom Ludmila z Říčan, tato prodala 
r. 1554 Čeňovice s dvorem Vácslavovi Záhorovi ze Zá- 
hoří, čímž se Čeňovice k TřebeSicům dostaly a od nich 
teprv odděleny byly, když se Vácslavovi synové Jan 
a Adam rozdělili tak, že onen dostal Čeňovice, tento 
pak Třebešice.®) Jan seděl na Čeňovicích dlouho a vy- 
stavěl tvrz při dvoře zdejším. Podle té tvrze psal se 
roku 1592 v zápisu, jímž prodal Býkovice, seděním na 
Nových Čeňovicích. Vácslav Pětipeský z Krásného dvora 
prodal (1603) tvrz Čeňovice Petrovi Karlovi Holickému 
ze Šternberka na Českém Šternberce nad Sázavou a 
Trhovém Štěpánově.*®) 

Při Šternberce Čeňovice dlouho nezůstaly a ne- 
dlouho před početím trieítileté války vešly v držení 
Jindřicha Vrchotického z Loutková a jeho příbuzných. 
Tento podporoval také povstání r. 1618 — 1620 a proto 
odsouzen jest třetiny statků svých. Komisaři k tomu 
nařízení prodali r. 1625 Čeňovice Štefanovi Benikovi 
z Petrštorjn?^) S tím byl spojen závazek nového kupce 
Vácslavovi synu někdy Sigmunda Kunrata Vrchotického, 
nad nímž svrchudotčený Jindřich poručenství dané měl 
a statkem Čeňovici za též poručenství dskami se zaručil, 
buď díl jeho na Čeňovicích spravovali a peníze z toho 
vypliáceti aneb hotovými penězi vyplatili. Byli tudíž 
vlastně dva držitelé Čeňovic, skutečným byl Štěpán a 

*) DZ116 H 25. 2) DZ 118 D 15. *) Po pani této, jež r. 1705 
zemřela, následoval napřed v drženi Třebešic manžel ovdovělý 

Jan Maxm hrabě Gčiz maje zboží to odkázané (DZ118 J 18) 
a po něm dcera jeho Marie Barbora provdaná hrab. Rog- 
gendorfu paní na Šternberce, ta prodala Třebešice, jež dědic- 
tvím obdržela fl739) a k nimž ještě dvůr Lhotu Vysokou a 
vsi Libež, Nemiž a Slovénice od panství Šternberského při- 
dala, r. 1752, dne 30. června klášteru Emauzskému v Novém 
městě Pražském- Klášter od té doby až do té chvíle zůstal 
v držení statku. *) Arch. c. k. dvorský, Arch. č. 1 400. *) DD 15 f. 
320,AiCh ě. I .Ml; viz i DD 15 f. 226 «) DD 16 I. 127. Arch. 
Drážďan gub .Třeboňský, Blenenberg Alt. III 201. DZ2 49, 
D 19, 260. D 26. ») DZ 11. F 20, 17. F 28. DZ 179, F 12, 
”) Bílek konf. 


96 


TVRZE V OKOLÍ ŠTERNBERKA. 


po něm syn jeho Jan Daniel Benik^ zápisným však 
mladý Vácslav. Po smrti Jindřichově udělil místodržitel 
Karel z Lichteršteina poručenství nad Vácslavem Bur^ 
janovi Vrchoticke'mu z Loutková. Posléze měla jest po- 
ručenství Mandalena Vrchotická ze Svárova, máti Vác- 
slavova, která jest Beníka z postoupení statku a počtu 
činěni obsflala, tak, že konečně Vácslav po vynešené 
výpovědi při dskách zemských pro neučinění mu počtu 
z užívání statku jeho listem obranným v držení Čeňovíc 
vešel a je až do smrti své drželJ) Kšaftem svým od- 
kázal Vácslav Čc novice s právy svými manželce své 
Juditě z Hozlau^ která se v né po smrtí manželově 
(f 1651) uvázala.^) Však již příštího roku učinila smlouvu 
se tchyní svou Mandalenou, Čeňovic jí k užíváni po- 
stoupivši. R. 1657 postoupila táž Judita všech práv svých 
k Čeňovicům Vácslavovi Michalovi Lhotákovi ze Lhoty 
a na Vysoké Lhotě, jenž si také r. 1659 vše právo 
Mandalenino koupil. Tu konečně Jan Daniel Beník uzná- 
vaje, že častopsaného počtu učinili a jinak v drženi 
statku toho vejiti nemůže, prodal r. 1660 také právo 
své Lhotákovi.^) Vácslav Michal prodal r. 1678 tvrz 
Cefiovice »od kamene nedostavenou€ s dvorem popi, 
na díle s nově vystaveným stavením starým a novým 
se vším statkem Janovi Tomáši Sohyerovi z Windt- 
tnúklu a na Třebešicích.'*) 

i) Že Beník počet uČinití nemohl, lze tím vysvětlit i, že 
byl statek tehda vojskem strašně popleněn, tak že bylo vše 
»pusté a rozvalené', s) DZ 112 E 15. DZ 314 B 29, 21, 
18. *) DZ 393 N 14. 


Ve vsi BýkOVicich ležící v osadě Jemništské 
byla také tvrz. Vykéř z Býkovic (1358) držel TřebeŠice, 
kamž se přestěhoval (1364). Jan Podn&vec z Těptina 
držel Býkovice od r. 1396 a 1. 1408 daroval faráři 
Debrnickému plat na dvoře v Býkovicích.^) L. 1405 
zapsal dluh na tvrzi Býkovicích a všem statku (t. j. po- 
ručenstvi) třem vladykám, kteří se pak po smrti jeho 
v týž statek uvázali (1413). Když pak týž statek po 
Jindřichovi Podnavci odumřel (1414), dotčeni poručníci 
obhájili ten statek pro dědice.^) V polovici téhož století 
žil Petr z Býkovic^ jenž držel 1. 1450 s jednotou Podě- 
bradskou,^) jsa tehdá v mladých letech. Dostav 1. 1473 
zápis na Hlohov,^) nabyl tohoto statku ještě téhož léta 
a žil také r. 1485. Tvrz asi tehdá byla již zaniklá a ves 
rozdělena byla na dvě částí. Jedna patřila od 16. st. 
k Chotyšanům, druhá až do r. 1603 k Věinfkám a odtud 
k Třebešicům. Onano (tuším) patřila asi do roku 1699 
ke Strhá řovu a odtud k Jemniští. Tak to bylo do 
r. 1850. 

V lese Malovce mezi Libží, VŠcchlapy, Psáry a 
ZdebuzevsI nacházejí se základy hradeb starých a je 
viděti dobře příkopy jakési bývalé tvrze. Tak říkají 
v Ratajích hrazených dodávajíce, že je tam káď s penězi 
a 12 apoštolův. 


*) Lib. conf., crect. 2 ) DD 15 t. 318. *) Arch. Třebořiský. 
DD 16 f. 150, 21 str. 260. 



Zbytky hradeb tvrze v Popovicích. 





Komorní Hrádek. 

HRÁDEK KOMORNÍ. 

daleka se stkví Hrádek na hoře na levém břtliu Sázavy strmící a svřtlosti svou od 
pozadí stinných lesfi se odráží. Kdo od jižní strany krajinou hornatou, ale málo 
příjemnou a po Špatných cestách ke Hrádku přichází, bývá překvapen panskou 
úpravou, jakou jest nejbližší okolí zámku vyzdobeno. Cesta k němu běží pěknou 
zahradou, jejíž úpravné pěšinky, zelené trávníky a mezi nimi v křoví a kvítí rozsazené 
loubi a besídky oku lahodí; park pak za tou zahradou vábí do svého libě chladí- 
cího stínu. Po severní straně cesty lesknou se okna velkého skleníku, který zakrývá 
zdí zámecké. V nejbližŠím okolí Hrádku jsou jen pivovar, hostinec, poplužný dvůr 
s vŠim potřebným stavením a něco málo chaloupek. Hrádek stojí na kraji příkré 
stráně lesem porostlé, kteráž spadá na severní stranu k řece a byla po této straně 
přední jeho pevností. Na jižní straně je před zámkem planina, pročež zde bylo 
potřeba umělého opevnění. Pevnila jej na straně východní hradba přes 5 m hrubá, která jde od jihovýchod- 
ního rohu zámku až ke skleníku. Vedle skleníku běží druhá tenčí hradba, od něho jen úzkou soutkou oddělená 
k rohu. Kde se obě ty hradby stýkaly, byla prý okrouhlá věž, kterou v polovici minulého století zbořili. 
Podle udání ústního stávalo na ní Renovatum a. 1580. Při bourání nějaké hradby našli kámen se 4 lvy, 
jenž stojí na chodbě. 

Zámek skládá se ze dvou částí, přední asi 1. 1630 po zasypání příkopu postavené a zadní starší 
části z 15. st. pocházející. Stavení přední jest obdélný dfim se dvěma křídly k východu vybíhajícími o jed- 
nom poschodí, v němž se nachází vjezd do zámku s branou z červeného pískovce vytesanou. Nevysoká věž 
s hodinami v průčelí, kteréž hledí k západu, byla zbořena. Tato část má okna nestejné velikosti a nepravidelně 
Ufníštěná; ožuCby Stávitěišké, jlchž jc&t pOiídku, sVcdčí G 17. Vckll. 

Starší zámek, ku kterémuž přední jedním křídlem přistavěn jest, jest nepravidelný čtverhran 
s uťatým jihozápadním rohem, který na čtyřech stranách téŽ takový dvůr zavírá a do druhého poschodí vy- 
zdvižen jest Stavení to obdrželo svou poslední tvářnost v 16. věku, o tom svědčí prostá jeho úprava, okna 
a dveře obložené kamennými obrubami renesančního slohu a rýsování po zdech, na něž pozdější mazali ne- 
vkusné červené čáry. Také lze leckdes zříti zbytky maleb ze 17. neb 18 věku. Ve vnitřku jsou dvě podo- 
bizny ValdŠteinské ze 16. st, rozmanité starožitnosti, které se v zámku našly a všelijaké vzácné věci ze 
Vlach pocházející. 

V starém zámku jest kaple, k níž vede ze dvora portál 1. 1758 v slohu tehdejším vystavěný. 

la 



98 


HRÁDEK KOMORNÍ. 


Kaple ta 1758 obnovena a posvěcena jest Nejsv. Trojici a snad tu stoji ode dávna. Kůr jest polokruhová 
absida zvenčí rohatá ze zdí zámeckých k řece Sázavě povydaná, snad stará bašta. Velký oltář ozdoben jest 
řezbářskou prací jistého samouka.^) Vedle kaple jest vchod do dolního sklepu; tu jest velmi krásný portál 
a jediný svého sp&sobu, který prý pochází z Cajchanova Hrádku 

Tento jest starší sídlo jen několik set kroků severozápadně vzdálené, avšak již před založením 

zámku vyvrácené. Aei před čtvrt stoletím dal kníže sáklady odkryti, tak žc lec dobře bývalé opevnéní vidétl. 

Hrádek tento stál na ostrohu, který na třech stranách k Sázavě a potoku do ní padajícímu strmě spadá a 
dvěma příkopjr překopán jest. Po zvědi tém mostě přicházelo se k bráně, vedle níž stála čtverhranatá věž 
s branou do ppfkopa povydaná. Za nimi jest místo bývalého předhradí na třech stranách hradbami do ne- 
pravidelného Čtverhranu zavřeného. Prohlubeň na jeho konci snad pochází od nádržky. Za druhým příkopem 
jest vlastní hrad menší neŽ předhradí. Tu stál palác, nyní kopec rumu a kopeček nad něj vynikající značí 
místo bývalé věže. 

Hrádek Čajchanov založen byl asi ke konci 13. století a to snad předky pánův z Dubé.®) Jejich 
oblíbené jména měl Ondřej z Hrádku (1318—1321), jenž měl soudy o Škody způsobené v Choceradech. 

Mezi patrony kostela Choceradského 1. 1356 
připomínají se bratři a Cajekan ; po 

tomto dostal Hrádek tuším své příjmení. Ná- 
stupci jich 1380 byli Rous a Chval z Hrádku 
rodu neznámého.*) Na rozhraní obou století 
nabyl Hrádku Jan Zoul z Ostředka MikŠův 
syn. Všelijací ziodějové ze všech konců 
sebraní léhali u něho na Hrádku a Zoul 
s nimi svou čeled vysílal.*) Mezi kořistnými 
zemany, jižto tehdá nabíhali se zbrojnými 
houfy na sousedy a kupce po silnicích, byl 
on ten nej mocnější a nej strašnější. Vácslav 
král vypravil proti němu celé vojsko pod 
arcibiskupem Pražským Zbyňkem, jenž co 
vůdce polní věc svou tak dobře řídil, že 
zdobýval Hrádku a Dubé hradův loupežných, 
ale i Zoula samého i s padesáti druhy jav, 
do Prahy přivedl. Soud zemský odsoudil 
nejen loupežného rytíře k smrti loupežnické; 
i oběšen jest na pražském popraviŠti 
s tovaryši svými, nepožívaje jiné přednosti, 
ledaže šibenice jeho byla všech jiných vyŠŠÍ. 
Starý letopisec dokládá, že jej se vŠemi 
mistr Hus provodil až blíž k Šibenici a na- 
vedl jeho na to, že obrátiv se k lidu řekl: 

• Svatá obci, prosímf Vás, proste za mě 
pána Boha!« » Visel sedm let, neb byl za 
hák oběšen a jeden blázen byl jemu nohu 
utrhl jednu, chtě jeho dosáhnout! a pocho- 
vali. Neb jest každého viselce, kteréhož mohl dosáhnuti, rád pochoval aneb do Prahy přinesl a postavil 
jeho v noci hokyni, a ona musila zjednali, aby jeho nesli k sv. Štěpánu na Rybníček, kdežto takové lidi neb 
stínané pochovávali.*^) 

Věc tato zběhla se 1. 1404 asi v červenci; neb t. r. dne 26. července zastavil král Vácslav mě- 
stečko Divišov po Smrti Janově ujaté Mikuláši z Prahy podkomořímu ve 200 kopách, sám pak t. r. 13. 
srpna nového faráře do Chocerad podával/) Když pak 1. 1406 o suchých dnech postních (3. — 6. března) 
všechny statky Zoulovy králi přisouzeny, daroval král (13. března) městečko Divišov Mikuláši jako manství 
nic se na to neohlížeje, že zůstali po Zouiovi sirotci.*) Pak t r. 13. června daroval svým dvořanům Mikuláši 
Sraňkovi a Martinovi z Soutic *horu, na níž někdy hrad Hrádek řečený Čajchanov stál a námi zbořen byl« 
s 4 popluŽími, lesy a sady, vsi pusté Sedlec pod samou horou řečeného hradu a VráŽ, Chotěrady ves s po- 
dacím a řekou Sázavou a s mlýny a Lhotu.®) Od nich přejal zboží to spůsobem neznámým Racek z Dvojic 
purkrabě vyšehradský, maje je již 1411, kdež měl nějakou při s Bočkem z Poděbrad.®) Král Vácslav dovolil 

1) Popis v Pam. arch. III. 269 a Soupise Českobrodská na str 46, kdež jest podrobný popis kaple. *) Daniel Adam 
z Veleslavína chybftč Vjfkládal, že Hrádek byl dědictvím Oldřicha třetího syna Soběslava I. Tab.vetust Lib. conf.*) Mareš, Popravčí 
kniha. Staří letopisové nazývají Zoula Mikšera, tuším po otci. V současných pamětech vyskytuje se Jan. Staří letopise vé str 10, 
Palackého děj. III, 76. Arch Třeboňský, Lib conf. Arch. Třeb. Kopiář Přemyslovský. Arch Český 26, 288. DD 19 




HRÁDEK KOMORNÍ 


99 



mu (1412, 28. srpna), aby mohl *hrad 
Veselé nad řekou obecně Sázavou 
zvanou « z kamene znova založiti, vy- 
stavěli a zpevnit!, jak se mu nejlépe 
zdáti bude.*) Ale když dovolení to 
dáno, již se Racek psal (1411) ze Dvo- 
jic a z Veselé a není pochyby, že 
založil nový hrad, který se stal 
Hrádkem Komorním. Racek připo- 
míná se pak 1. 1415 jako patron kostela 
Choceradského a zahynul léta 1416 
v Kutné Hoře. Král Vácslav poslal 
jej do Hory pro peníze, ale havíři roz- 
zlobení zabili jej samého třináctého.^) 
Po něm drželi Hrádek Anna z Utibic 
vdova Rackova, jež měla tu věno za- 
psané, Mikuláš Štafik svrchu řečený 
a Mikuláš z Reblic{^). Ti všichni po- 
dávali r. 1418 faráře do Chocerad.®) 
Anna měla sice druhého manžela 
KunŠe z Hořejší vsi a syna Vácslava 
Vlka, ale těm nedala věna svého, 
nýbrž zavadila je (1426) Vilémovi 
Kosíkovi z Posiupic}) A poněvadž 
tento neznámým způsobem i práv 
ostatních osob nabyl, byl od té 
doby neobmezeným pánem na Hrád- 
ku, jehož držitelem psal se již r. 1423.^) 
Vilém Kostka zemřel 1. 1436 jsa také 
pánem na Litomyšli, která byla pak 
předním sídlem rodu Kostkovského 
Po něm ujal oboje nejstarší syn Bohuše 
(1436—1449), jenž přikoupil 1. 1443 
hrad Dubou s vesnicemi. Za purkrabě 


Hrádek Komorní od západu. 


mei tu Vaňka z mezan.'') ťo nem ná- 
sledoval bratr jeho Zdeněky jenž držel 1. 1454 také Myšlínské zboží a 1. 1463 koupil Zlenice. A poněvadž 
držel také duchovenství v krajině Říčanské, dosáhlo panství Hrádecké velikého objemu. Po smrti Zdeňkově 
(f 1468) zůstal snad Hrádek v držení rodu; zřejníé není, jestli ti, kteří vládli Litomyšlí, spolu byli také 
pány na Hrádku. Jen tolik je jisto, že tu byl Markvart z Kamenice (1476) hejtmanem.'^) 

Od počátku 16. století byl MyŠlín v držení Albrechta Kendle z Mšavy\ možná, že i Hrádek okolo 
1. 1516 držel a že pak postoupen byl Ludvíkovi ZajimaČi z Kunšíálu. Za tohoto byl objem panství! Hráde- 
ckého největší, protože Ludvík kláŠterství Sázavské držel. Koupením Hrádku se Ludvík zadlužil a i:)roto od 
synův Albrechtových předních jeho věřitelův naň nastupováno. Pendlové postoupili práva svého Jaroslavovi 
ze Šelmberka a ten toho dovedl, že mu byl Hrádek se stavením předním, hrad Myšlín, pusté hrady Dubá, 
Ježov a Zlenice, pustá tvrz Strhařov s mnohými vesnicemi 1. 1525 odhádány,®) Současně nabyl Jaroslav 
také Mnichovic s vesnicemi. 

Jaroslav (f 1550) zastával od r. 1515—1549 úřad nej vyššího komorníka v království Českém, od- 
kudž pošlo, že zímek nአjmenovali *Komorním Hrádkem.* R. 1549 věnoval manželce své Anně 2 : Krajku 
na městečku Lštění a některých vesnicích,®) Synové jeho /V/a, Zikmundy Jan a Albrecht bratři nediílní pro- 
dali veliké panství otce svého r. 1554, 20. dubna Janovi mladšimu z Valdšteina na Toužetíně a to i dědičná 
zpupná zboží * Hrádek zámek nad Sázavou, zámek pustý řečený Myšlín^ zámky pusté Ježov, Střimelice, Zle- 
nice s Dubou, tvrz pustou Strhařov, městečka Lštění a Ondřejov a mnohé vesnice.* S Hrádkem koupil Jan 
také několik zápisných vesnic.'®) 

Jan byl víry pod obojí, ale velký nepřítel bratrské jednoty a luteránství, které stranu pod obojí 
opanovávalo. Při tom byl muž vzdělaný a přítel učencův.**) Byl také dobrý hospodář. Ke Hrádku přikoupil 
Soběhrdy, dědil také Lovosice a Chvatěruby. Zemřel 1. 1576 dne 15. června v Praze a pochován Choce- 

1) Aichiv Český 28, 834. 2) Stáři letop 22. s) Lib. conf- *) Kniha 90.’ v arch. m. Prahy 1. 67, Arch. Český 26, 298 
6) DD 19 str. 667. ») Archiv Český 28, 334, T) Arch. Třeboňský. 8) DZ 6, F 25. ») DZ 9. C 26- »«) DZ 11, F 16, 62. M 1L6, Kopiář 
arch. gub. **) 2ivot jeho vylíčen v JireČkově Rukověti. 



100 


HRÁDEK KOMORNÍ. 


radech, kdež se náhrobek jeho spatřuje. 

Druhá jeho manželka Mandalena 
z Vartemberka za nezletilosti sirotkům 
spravovala Hridek, k němuž přikou- 
pila 15/4 Ostředek.') Poručenství to 
trvalo ještě 1580.®) V ty časy, ze- 
jména ]. 1584 tu byl úředníkem Jiřík 
Koloděj Otmar z Holohlav.®) 

Adam syn Janův napřed řečený 
mladší ujal Hrádek, k němuž přikoupil 
J. 1598 Mrač a měl tu úředníkem (1601) 

Vácslava Lhotského z Koberovic.*) Ač- 
koliv byl Adam víry pod jednou, přece 
nepatřil k těm, kteří stranu protivnou 
dráždili. Byl v pravém smyslu Staro- 
čech, pán spravedlivý a mírný, který 
svou vlast vřele miloval. Když začaly 
bouře I. 1618, psal (1618, 18- srpna), že 
» velmi nerad slyšel, že lid JMC již do 
Čech vtrhl a ještě ostatek jinou stranou 
také vtrhnout! má.« S jinými se chtěl 
o to postaviti, aby král Ferdinand hned 
kurýra k císaři vypravil a žádal, aby 
týž lid s pokojem zůstával a nic škod- 
livého před sebe nebral. Naděje, že snad 
spor bude mírně vyřízen, jej sklamala. 

Po bitvě Bělohorské těšil se lomu, že 
pán Bůh dal císaři »nad božími a naŠÍ 
nejmilostivější vrchností mnohými ou- 
Štipnými nepřátely vítězství a neumí- 
rající památky* a Že na tom místě 
(v Praze) nepořádně dosazená vrch- 
nost odpuštění vžiti musila. Poněvadž 
statky své opustil a v Budištné s veli- Hrádek Komorní od východu. 

kým nákladem a s nemalou nouzí, které byl prve nepřivi^kl, bydlel, prosil nejv. kancléře za přímluvu, aby jej ne- 
opustil, předně aby jej císař osvobodil toho, co » zpronevěřilým osobám* byl povinovat, ^poněvadž jsou mně 
tak hrubě, protože sem se nechtěl jejich neslušnosti a nepořádností oučastna učiniti, svědomí sitížiti, snesouce 
se o mně, hrdlovali, sužovali a dokonce k záhubě beze všeho milosrdenství přivésti chtěli.* Za vynahrazení 
Škod žádal tři statky u Lovosic. S komonstvem svým (20 koňmi jízdnými a 16 kočovskými) přišel ke konci 
r. 1620 na krátký čas do Prahy, ale brzo potom nemaje potěšení z nových věcí se zase do Lužice uchýlil. 
Vrátiv se v letě 1621 do Prahy, žalostivě hleděl na proměnu věcí. 

Píše o tom Polyxeně Lobkovské: »Jinač sem se nenadál, nežli že VM. brzy v Čechách uhlídám 
ale zase se to proměnilo; jistě žef nad tím velmi zarmoucen sem, poněvadž tím spůsobem království České, 
dokonce nemajíc přítomné vrchnosti ke spuštění a záhubě přichází, kde žádnýho řádu a práva ani ochrany 
není.* A když se i potomního roku poměry nepolepšily, psal toužebně téže paní: »abyste brzy do tý opu- 
štěný země Český, která se každodenně víceji hubí s JMC. přijeti ráčili; neb já to vidím, že se tam neváží, 
jak se zde máme a jaká chudoba a naříkání všudy jest a přece se tak mnoho lidu sem posílá a ještě kní- 
žeti Bavorskému, který pěkně svou zemi uŠetřuje, zde v Čechách k regimentům musterplac se povoluje.* 
Dlouho se nadějí těšil, že bude lépe, a přece se toho nedočkal.®) Nicméně změna po r. 1620 zjednala mu 
velké bohatství a milosti; jen povýšením na hrabství povrhl, chtěje jako pán žiti a zemříti. Zemřel 1. 1638 
24. srpna. Kd/ž se t. r. synové jeho dělili, dostaly se Hrádek s nově přistavěným domem, Kuiištberk, Nový 
Ronov a Sázavský klášter Janovi Viktor inovi.^) 

Jan Viktorin krabě z Valdštexna pro velké dluhy zmenšil obvod svého panství, odprodav od něho 
1663 Sázavu benediktinům Břevnovským, pak statek Mracký Bernardovi z Marti nic, k němuž i některé vesnice 
od původního zboží Hradeckého připojeny byly. Zemřel 1676 a vládl po něm Jan Karel syn jeho. Ten vy- 
stavěl kostel a faru v Choceradech, ale odprodal od panství O středek. Po něm dědil Hrádecko r. 1708 nej- 
starší syn Ja't Vácslav kanovník Olomoucký a probošt Starob oleslavský, který je i s jinými zděděnými 

0 DZlS, F-14. 2) Arch gab 3) Arch. Táborský. *) Arch. Bene5ovský.>) Arch. Roudnický. Hejtmanem tu byl 1635 
Vilém Třídvorský z Otína (Archiv Hradecký). 6) DZ, 301. F 6. 



HRÁDEK KOMORNÍ. — DUBÁ HRAD. 


>01 


Statky r. 1713 postoupil svému strýci Frant. Jos, hrab. z Valdšteiua na Hradišti, Bělé atd. vyminiv sobě 
toliko 1 1.000 fl. ročního platu doživotně. Po smrti tohoto (f 1722) prodal konečně pozůstalý syn a dědic 
František Josej Hrádek 17. list op. 1733 Janovi Adolfovi von Metsch hraběti z rodu původně Anhaltského. 
Ten s císařským dovolením ustanovil, Hrádek aby byl svěřenstvím a manžel dceřin aby jméno i erb vy- 
mírajfcího rodu po meči hrabat z Meče přijal (1739, 19. srpna). Zemřel 1. 1740. 

Jan Josef hrabě *von Khevenhuller^ pojav za manželku Mjrií Karolinu z Meče (dceru Jana Adolfa) 
dědil tím Hrádek a povýšen 1763 do stavu říšských knížat. Jeho následovali syn Jan Sigmund [11^2— \W\\ 
syn tohoto Karel Maria Fr, (1801, f 1823 bezdětek), bratr tohoto Fr. Josef (1823, f 1837) a syn tohoto 
Richard (1837 — 1877) a Jan Frant. Karel. 

DUBÁ HKAD. 

hvály hodné jest údolí Sázavy, jak často slýchati, nejen pro břehy své pěkné a půvabné 
stráně, mezi nimiž řeka tiŠc protéká, nýbrž i pro malebné hrady, jichž zřiceniny se v tiché 
hladině zhlížejí. K těm, kteréž putujícího k zastavení vábí, patří zříceniny Dubé*) s hrad- 
bami rozsáhlými, které podle pověsti kolbiště, vskutku ale podhradí městskými právy obda- 
řené zavíraly. Zříme opak bujné, vždy živé a plodné přírody, díváme-U se na tyto tmavě 

omšené přehrubé zdi, jimž hradiště pěkného pozadí a zelený pažit s vodou pěkné obruby 

dodávají. Hrad Dubský stával na skalnatém ostrohu, vysokém a místy srázném mezi Širo- 
kým údolím Sázavy a úzkým dolem vodoteče ode vsi Dubská běžící. Příchozímu od Čerčan 
objevují se napřed zříceniny bývalého podhradí^ kteréž se nazývalo zvláŠním jménem Odranec 
a jako městečko vysazeno bývalo. Od hradiště vybíhají hradby dvoje zesíleny jsouce čtverhranatými 
věžemi až k řece, kdež se k nim připojuje třetí hradba rovnoběžně s řekou běžící. Z této hradby jsou 
ještě velké kusy. Vnitřek hradbami ohrazený jest dílem loukou (jako u Přiběnic), dílem svahem hradiště 

nevelké prostory, tak že tu jen malé městečko bývalo. Sice byla snad i ulice před branou (k severozápadu 

podle řeky), neb tu jest prostranství rovné a dosti Široké, ale pomalu se zúŽující a přístup k němu mohl 
se snadno zibrániti, protože tu strmá hora jde až k řece. 

Nej znamenitějším zbytkem i podhradí i hradu jest vysoká hrána věžovatá posud 8 m vysoká, 
stojící na samém úpatí hory a oddělená od výšiny příkopem až na horu běžícím. Nad předními vraty do 
končitého oblouku sklenutými spatřují se posud díry pro kladky a zavírala se ze vnitřku závorou; zadní 
vrata jsou sklenuta do polokruhu. V průjezdě, který býval přikryt dřevěnou podlahou, viděti jest z obou 
stran dvířka na hradby, které střílen nemajíce dřevěnými ociiozemi opatřeny bývaly. 

Horní hrad byl na tu stranu k řece již od přírody opevněn, poněvadž je tu stráň tak příkrá, Že 
tudy jen obtížně lze na horu vylézti. Na jižní straně spadají boky hradiště též strmě ke strži a na severní 
a severozápadní straně postarali se zakladatelé o důkladné překopání hory a viděti dosud hluboký ve skále 
vytesaný příkop, jenž byl hlavní pevností zadního hradu na této straně. Příjezd ke hradu, jak se zdá, byl od 
strany severní po výšině; také se k němu jezdívalo druhou stranou od podhradí cestou proti potůčku od 
Dubská tekoucímu a od břehu Sázavy běžící, až se přišlo na cestu od Dubská, ale touto přišlo se na před- 
hradí rovněž tak, jako první cestou dotčenou. 

Onano první cesta vycházející ze dvora Zlenického běžela k předhradi^ místu založenému asi do 
obdélníka a chráněnému na jedné straně sráznou strání k Sázavě a na protější příkopem. Od zadního hradu 
bylo odděleno již řečeným hlubokým příkopem a k severu a severozápadu byla zděná hradba, z níž zbyl 
jen násep. Hned za tím v západním rohu jsou známky okrouhlého stavení; jestliže to byla věŽ, byla velice 
objemná, ale mohl to býti také větrný mlýn. Za tím jsou podle sebe tři hromady kameni na způsob náspů 
rovných, snad z nějakého stavení. Ostatek předhradí nyní lesem porostlý jest prázdný, ale byla na něm za 
starých dob dřevěná stavení.®) 

Zadní hrad uzavřen jest proti předhradí hradbou od brány podhradí vzhůru vybíhající aŽ k zá- 
psdnírnu konci hridu; krcmČ toho by! zpevněn n? jiŽ-ní ?tr®ně válem a příkopem. Kde bvla brána^ to lze 
znátí z věžiŠtě, neb vysokého kopce rumu. Z brány přicházelo se na úzký dvorek, v právo od příchozího 
bylo dlouhé stavení, jehož vnitřní zdí jeŠtě stojí, ale venkovská zed sesula se, jako i ostatní zdi na té straně; 
tím zasypáváno nejen hradiště, nýbrž i boky jeho, jež jsou pokryty nesčíslným kamením a kousky malty. 
Zbytky zdí, které se spatřují na severovýchodní straně, pocházejí od kaple sv. Klimenta^ kterouž pan Ondřej 
z Dubé asi r. 1350 založil a Arnošt arcibiskup za filiální kostel fary Hradištské vyhlásil. 

Za tím na jihovýchodním konci byl palác snad ve čtverhranu založený. Z vysoké jeho a hrubé 
ohrady zbyly ještě některé kusy, avšak větší část se zřítila a ze ssutin vznikly vysoké náspy. Z paláce, jenž 

i) Viz Heber Burgen I 26 , Pam. arch. III 263 a Soupis BeneŠovska. *) Předhradí mí ušlo, když jsem přehlížel Dubou, 
a doplňuji je z bedlivého pozorování p. inž. Šimečka. 



102 


DUBÁ HRAD. 



Stál na jihozápadní straně a založen byl do obdélníku, zbyly jen tři vnitřní strany; venkovská zeď byvši 
podemleta již před dávnými Časy spadla. Ozdobných kus5 na Dubé není snad proto, že zříceniny nejsou 
vysoké. Podle pověsti nebylo na hradě studně, nýbrž voda naň vedena z pramene blíže vsi Dubská se 
nacházejícího. Vodovod prý jest posud pod zemí, a když jednou jistý myslivec příkop v lese kopati dal, 

objevil olověnou rouru, kterou k sobě vzal a z ní koule ulíval. Když zásoba došla, Sel si pro druhou a tak 
Činíval dlouhá léta. Pravil (latině?), že počítá-li se vzdálenost pramene od hradu, že jistě jest pod zemí 
mnoho centů olova. Zakladateli hradu byli Benešovici erbu zavinuté střely. Praděd jich byl Matouš Čtvrtý syn 
Beneše z Benešova, jenž žil v první polovici 13. století a pohřben byl v BeneŠovském klášteře.^) První z jeho po- 
tomkův, který se po Dubé psal, byl Ondíej z Dubé (1283). Týž psal se v 1. 1284 — 1290 z Kavčí hory po 
sídlu svém u LéŠtna, l. 1297 po obou místech. Tehdá se s ním připomíná jiný Ondřej z Dubé, jenž byl 
purkrabí na Mostě, bezpochyby jeho syn Jméno Ondřej stalo se u potomkův oblíbeným. Jeden Ondřej, 
jenž se 1, 1337 připomíná, žil ještě 1 1356, ne-li I. 1359.®) Týž vystavěl ok. 1. 1350 kapli sv. Klimenta na 
hradě Dubé a poněvadž hrad Dubá byl ve farnosti Hradištské, podřízena jest kaple faráři tudíž.*) Od pa- 
peže vymohl 1. 1356 pro sebe a manželku Elišku odpuštění hříchů v hodině smrti. Snad ještě Žil 1359, neb 
tehdá jeden Ondřej podával kněží do HruŠic a Hradiště, avšak 1. 1361 byl již mrtev.*^) Zůstali po něm 
synové Ondřeje Vanék a Beneš. Ondřej byl od r. 1343 nej v, sudí a po smrti otcově spravoval sám rozsáhlé 
rodinné jmění, k němuž ok. 1. 1360 díl vsi Čerčan přikoupil,®) 

Okolo 1. 1367 došlo k rozdělení otcovského zboží. Ondřej dostal Zlenice hrad s vesnicemi a po- 
lovici Lštění, Vaněk Dubou hrad s polovici LŠtění a mě- 


stečko Ondřejov s vesnicemi; Benešovi nechána kra- 
jina u Bystřice, pozdější panství LeŠtěnské.’) O Vaň- 
kovi víme tolik, že se někdy jako svědek připomíná, 
že držel také Humpolec a že se naposled 1. 1377 
jako spolupatron ve Vojsla vících připomíná. Zemřel 
nějaký rok potom zůstaviv z manželky Frejdle (f léta 
1382) syny Vácslava a Jindřicha?^) Když pak tito se 
o statky po otci zděděné dělili, dostal onen Dubou, 
tento Humpolec. Vaněk z Dubé byl věrným pří- 
vržencem krále Vácslava zvláště v jeho bojích 
s jednotou panskou. Když nepokojný soused Jan 
Zoul z Ostředka se proti králi pozdvihl, Vaněk jej 
zajal a *podal« králi do KarlŠteina. Jan byv 11. 
června z vězení propuštěn, slíbil králi věrným slu- 
žebníkem být i a Vaňkovi ničím zlým nezdvihati za 
to, co mu učinil.®) Za nové války s jednotou pan- 
skou 1. 1399 činili Vaňkovi služebníci lidem pro- 
tivníkův velké škody, brali jim zboŽi na silnici, jí 
mali je a vodili na Dubou. Tak činili Vaněk Šedivý, 
purkrabě na Dubé, Jindřich komorník a Hrubec pod- 
koní. Zboží vzaté prodáváno v Praze. Do služeb 
najati ovšem také lidé, kteří prováděli obyčejnou 
loupež. Také Jan Zoul byl ve spolku s Vaňkem 
a jednou mu prý z kořisti 100 kop vyčetl.^®) Když 
byl král Vácslav 1. 1402 od Zikmunda bratra svého 
zajat a Pražská města bez odporu se podala Zik- 
mundovi v poslušenství, Vaněk s mnohými jinými 
jim poslal odpovědné listy a plenění a hubení ve 
zdejší krajině zase začalo.^^) Po navrácení krále Vác- 
slava do země (1403) nastal mír, jen Zoul pokračoval 
z neznámých příčin ve válce. Jan tuším zradou se 
zmocnil hradu Dubé a měl ve svém držení také 
sousední Hrádek, odkudž činil loupeže. Pro blízkost 
Prahy bylo toto Pražanům zvláště nepohodlné. Naří- 
zena tedy zemská hotovost (1404) a Zoul dobyt a zajat 
na Hrádku.^) Také Dubá dobyta; možná se to stalo 


Plán hradu Dubé a podhradí Odrance. 

/7, h dvoje cesty po vý£in6 k brance i ve hradbě zavírající před- 
hradi s buď věžišté neb mlýništč, f záhadné náspy, 5 jediná 
cesta k hradu přes ó příkop a k 7 bráně k vlastniniu 
hradu. V ném je p místo kaple, 10 přední, //, 12 zadní stavení 
I palác), za nim 13 parkán, 14 přikop. S městečkem spojuje hrad 
/S hradba a v tu stranu je ló široký parkán (zahrádkař), z něhož 
jde ly cesta do předhradí (z branky snad jen pro pěší), 18 pěšina 
od tQ cesty. V podhradí je 20 snad věžištČ, 21 místo Odrance, 

22 brána k němu Ještě stojící, 23 věž k zesílení hradby, 24 pří- 
kop po stráni dolů, 2 ý prázdné místo před podhradím, 2ó zá- 
klady nějakého opevnění při cestě. 

Beieš minorita. 

Vatikánská, Lib. conf. ®) Rcl. tab I 4^2 Tak lze souďiti z pozdějšího stavu a pamětí 
®) Arch. býv, dvoi^ý. Popravčí kniha. Tomek, Děje Prahy III 412 . 


lidmi Vaňkovými, jenž se potom v jejím držení 

*) Reg. II 5 ^ 7 , 569 , 651 , Rel. tab. I 4. *) Rel. tab. I 408 . *) Tadra, Canc. Arnestí 165 . &) Reg. 

současných Lib. conf. DDl 5 1 . 


dubA hrad. 


103 


vyskytuje. L. 1407 zapsal se Vanék 
hradem svým Dubou klášteru sv. Fran- 
tiška v Praze, že bude mu a sestře 
své Anně jeptišce tudíž vydávat! 3 kopy 
úroku.®) V listu 1. 1416, kdež Markéta 
manželka jeho si najala dfim v Praze,®) 
připomíná se nápověd. Z jeho dětí při- 
pomíná se jedině Anežka dcera. Hrad 
měl dědili po Vaňkovi bratr Jindřick, 
ale ten byl 1416 také již mrtev, tak 
že nápad po Vaňkovi náležel jeho sy- 
nSm. Není nám známo, kdo se potom 
Dubé ujal; ale toliko víme, že Markéta 
E Ryckemburka vdova po Vácslavovi 
část užitků z panství dostávala, protože 
měla na hradě Dubé a vesnicích 2000 
kop gr. č. věna zapsaného. Markéta 
nebydlívala na hradě, nýbrž pod nim 
v Odranci a prodala 1. 1428 své věno 
Perchtě Šternberské E Kravař na Kono- 
pišti.^) Podle toho zdá se, že Perchta i dě- 
dičného práva postoupení od dědiců na- 
byla. L. 1437 provolána odúmrf po 
Markétě totiž 2000 kop véna a vyprosil 
si je Jan z Jenšteina. Na odpor vstou- 
pili Perchta jako držitelka vénná a Ku- 
neŠ Rozkoš z Dubé jménem Anežky, 
dcery Vácslavovy.®) Perchta prodala 
1. 1440 právo své na zboŽl Dubské Bůž- 
kovi^ Mrakšovi^ Přeckovi a Zdeborovi 
bratřím z Bezejovic^ tak aby platu roč- 
ního z toho dávali Benešovi z Dubé 
a Hanuši z MarŠovic, ale dotčení bratří 
1. 1443 vše své právo kromě dotčených 
platů převedli na Bohuše Kostku z Po- 
stupte seděním na Hrádku. Ještě zbý- Podhradí Dubé od jihozápadu, 

válo právo odúmrtni,®) které měli synové Jana z jenšteina. Ti je prodali 1. 1447 Bohuši Kostkovi z Po- 
stupic. Zajímavo je, že KuneŠ prodal právo to na všem panství, avšak vymínil si hrad samotný s jeho pro- 
stranstvím, městečko Odranec ale jen ve hradbách i s tou hradbou a se všemi cestami, které od starodávna 
ke hradu bývaly.^) Patrně hradu potřeboval ke svým válečným podnikům. Avšak smrti KunŠovou také 
právo jeho pominulo, k němuž se již nikdo nepřipovidal. Od těch dob patřila Dubá panství Hrádeckému. 
Co bylo příčinou, že i hrad i podhradí zpustly, není nám známu; obyčejně se to vysvětluje válkami, které 
byly r. 1467. 

L. 1525 a 1554 slově Dubá již pustým zámkem a potom od lidu pojmenováván Starou Dubou. 
V popisu panství Mrackého I 1618 jest zmínka »o lesu nad Starou Dubou v Hořalce.« 

JEŽOV HRÁDEK. 

Mezi Hrusicemi a hradem Zlenickým stával hrádek Ježov, jehož jméno dochovala jedině blízká 
mysli vna. Základy jeho některé objeveny na vysokém návrší, když tu stavěna dráha z Prahy do Cmuntu. 
Před stoletím bylo tu ještě na povrchu něco zdivá, jemuž se říkalo Lipky.®) Poloha hrádku tohoto nasvěd- 
čuje tomu, že nikdy nebyl sídlem samostatného statku. L. 1377 patřil k panství Zlenickérnu,®) nepřipomíná 
se však potom v žádné paměti Zlenic se týkající; 1. 1525 a 1554 pak patřil jako zámek > pustý Ježov* ke 
Hrádku. 



') Tomek D. T. III. 420. *) Tadra Acta jud. Ví. 31 — b2. *) Arch. bibl. PraŽ *) Arch. č. I 154. DD 16 f. 3S0. 
DD 27 str. 212 až 213. DD 15 f. 334. ®) Heber's Durgen I 26. ®) Zbytky reg, král. č. 58 



104 


TVRZE U HRÁDKU. 


TVRZE U HRÁDKU. 


■ es Dolni neb Hradové Střimelice leží 
asi uprostřed horského svahu, který spadá 
od Ondřejova ke Skalici, ale tak že na ostrohu, 
_ ^ ^ který z léto výšiny k jihu vybíhá. Na konci 

tohoto ostrohu nepříliš vysoko se zdvíhajícím 
stával hrad Střimelický čili lépe velká tvrz a z lé pří- 
činy, že nebyla chráněna vysokými boky hradiště, také 
na čtyřech stranách příkopem objata byla. Tvrz stála 
uprostřed a založena byla do člverhranu. Poněvadž se 
tu často kopávalo, jsou příkopy na některých místech 
zaházeny, jinde vysoké náspy, které příkop objímaly, 
jsou rozvezeny a vnitřek také rozkopán, při čemž se 
i staré zdi hradeb objevily. Majitelem hradiště jest ho> 
spodář poslední živnosti v Střimelícich k jihu obrácené. 

Ještě nežli tento hrad stál, prodal Bernarl z dm- 
burka vsi Střimelice, kdež není kostela, ves Zvanovice 
a ves Háčky Kunhutě abatyši u sv. Jiří. Prodej ten se 
stal v poslední den r. 1319.* *) Klášter později Střimelice 
prodal a noví držitelé vystavěli si tu hrad. První známý 
držitel byl Jan ze Střimelk (tuším z rodu pánů z Cim- 
burka). Týž byl od r. 1370 místosudim kr. Č. a drži- 
telem Svojšic a 1. 1386 držel také Konojedy.*) Na hradě 
měl kapli p. M,, kterou bezpochyby sám založil; ale te- 
prve 1. 1381 učinil jí nadání dada k ní platy ve Stři- 
melidch a Z van cvicích.*’) Setkáváme se s ním několikráte 
v starých pamětech, naposled l. 1396, když činil smlouvu 
s farářem Chvátli nským a 1. 1400, když od krále nějakou 
odúmrf obdržel.*) Od r. 1407 vyskytuje se Jan Strýc 
ze Střimelic, jehož máme za rozdílného od předešlého.®*) 
L, 1411 prodal faráři Střimelickému mlýn řečený Pro- 
past,®) v 1, 1413 — 1418 nacházíme jej Jako patrona ka- 
planství zdejšího a Chvatlinského. L. 1415 vyprosil si 
na králi odúmrť po Kateřině vdově Divišově, která měla 
věno na lánu dědin u Stři melič.’) Jako svědka^ našli jsme 
jej naposled 1. L432.®) Potomci jeho žili v Čechách až 
do 16. století, nosíce na štítě cimbuří. Na Střimelicích 
seděl potom Zdebor z Bezejovic v 1. 1444 a 1446,®) ale 
již 1. 1474, jak se zdá, byly Střimelice v držení Itnd- 
řicka ^eviSovskiho z Kunštdiu^^') a pak příslušenstvím 
kláštera Sázavského. Potom následovalo opuštěni tvrze, 
jež se vsí připojena ke Komornímu Hrádku. Oboje držel 
do r. 1525 Ludvík z KunŠtátu. 

•¥ 

U Myšlína bývala tvrz, která se druhdy i hradem 
nazývá. Nejstarší známý držitel byl Mikuláš neb Mikeš 
Kolovrat z MySllna^ jenž se v I, 1371 — 1398 připomíná”) 
a Často v současných pamětech vyskytuje. L. 1383 da- 
roval k faře Mnichovské ještě role, I. 1389 pojistil na 
Myšlíně plat pro oltář sv. Doroty v kostele Pražském a 
1,1391 daroval role faráři ve Vyšehořevicích.’^) L. 1398 
ještě žiP®) a následoval po něm Petr z Myšlina rodu 
neznámého, jemuž král Vácslav 1. 1401 dluh zapsal.**), 
Týž prodav Myšlín brzo potom uchýlil se do Litomyšle 
kdež měl 1. 14D7 dům. Myšlín se dostal kdysi před 

*) Reg. IH 270, Rclicj. lab. I 399. Rok 1320 je pravdČ- 
ne podobný, protože vklad (výkon pozdější) byl by na počátku, 
prodej na konci roku. Datováni ve vkladu pondělí před ob- 
řezo váním pána Krysta (tak třeba čisti) souhlasí s datem pro- 
deje (31. prosince) a svědčí pro rok 1319, protože tehdá po- 
čítali nový rok od Božího hcxlu. *) Lib. conf. ®) Borový, Lib. 
erect. II 187. *) Lib. eiect. XII 151, DD 29 str. 3. &) Rel. tab. 
II 43, 84. «) Lib. erect VIII 166. Lib. conf. DD 15 f, 321. 
*<) Arch. Č. I 154, Paprocký o st. pan. 290, o rig. musea Brněn- 
ského. ®) Arch. Roudnický a gub. *®) Arch. musea Brněnského. 
**) Arch. Orlický. Lib. erect. XII 48,67, 104. Viz oněm i 
Paprockého o st. pan. 201 — 202. Tadra Acta jud. III 366 

**) Arch. gub. 


rokem 1404 Vykéři z Jenisovic^ jenž se pak z Myšlína 
psával.^) V pamětech se připomíná často, poněvadž byl 
v I. 1406 — 1420 místopurkrabí hradu Pražského.®) Držel 
také Chrast, na němž 1. 1425 plat prodal. Syn jeho 
Čeněk, tuším jediný, padl I. 1424 u Malešova®) a Vykéř 
proto zůstavil My.šlín (po r. 1427) dceři Anně, jež byla 
vdána za Zdenka Kostku z Postupic. Tento se proto 
I. 1433 seděním na Myšlíně nazývá. Purkrabí tu měl 
I. 1446 jistého Jindřicha,*) Syn jeho Mikeš z Postupic 
prodal 1. 1453 zboží v Čhrastu a tuším také Myšlín. 
Tento zajisté držel 1. 1454 Zdeněk Kostka z Postupic^ 
jenž si vyprosil t. r. odúmrť po Vykéřovi a 1. 1459 
zvěděn jest na tvrz a dvůr Myšlín a ves celou pustou 
s 3 vesnicemi.®) Týž Zdeněk poddal hrad Myšlín králi 
v manství (1465), aby mohl hrad Zlenice od manství 
osvobodit!.®) 

Na počátku 16. století následoval v držení Myšlína 
Albrecht Rendl z Úšavy (f 1522) král. prokurátor, pak 
nej v, písař zemský a naposled podkomoří, oddaný a ne- 
zištný služebník králův, jenž převahou ducha svého ve- 
lice do tehdejších rozmíšek stavovských zasahoval.’) 
Na Myšlíně seděl od r. 1510®) a v 1. 1514— 1519 měl 
tu purkrabě Jiříka Štose z Kounic.®) Maje čtyři syny 
Janovi a Albrechtovi starším z nich vykázal 1. 1516 
zámek Myšlín s městečky a zboží Strhařovské za díl.’®). 
Z neznámých příčin zase Albrecht starší se téhož zboží 
ujal a postoupil ho Ludvíkovi Zajlntáčovi z Ktmštatu. 
Tento jsa v závadách chtěl Myšlín prodat i, ale protože 
mu Slavata málo za něj dával, postoupil ho 1. 1523 
Mikuláši Karlíkovi z Nežetic^ aby statek vyvažoval a 
lepšiho kupce zjednal. Když to však k ničemu nevedlo, 
prodal Myšlín Jaroslavovi ze Šelntberka na Hrádku a 
s Karlíkem se až do roku 1527 o navrácení soudil.**) 
Myšlín zámek byv pak připojen ke Hrádku zpustl docela. 

♦ 

V osadě Choceradské leží Vesce n, také tvrz, 
1. 1356 s:dlo Prockovo^ který se čte mezi patrony ko- 
stela Choceradského. Po něm, jak se zdá, došlo k roz- 
dělení. K Markétě z Vesce přiženil se Mikuláš z Mo- 
ravče, věnoval Jí I, 1373 na dvoru ve Vesci,**) čte se 
1. 1380 mezi patrony kostela Choceradského, přidal 
manželce 1. 1385 věna a daroval s ní kostelu Chocerad- 
skému (1390) plat ve Vlkavě,*®) Téhož roku zemřel a 
Markéta držela své věno ještě I. 1410.**) Tvrz patřila 
Jitce tuším Markétině sestře, která byla napřed man- 
želkou Mikuláše ze Zdebuzevsi a k 1382 statek ten 
Jindřichovi z Kozmic, druhému muži zapsala. Od 16. st. 
patřila Vesce k Hrádku. 

♦ 

Nedaleko Sázavy jest ves Pyskočcly neb Pysko- 
čily. Patrívala odedávna a ještě v 16. století ke klášteru 
Sázavskému. Tvrz se tu připomíná jen jednou. L. 1534 
Jiří Prysek z Větrně držel tvrz, dvůr a mlýn Pyskočily.*®) 

♦ 

Ve vsi Strhařově (u Mnich o víc) bývala tvrz, 
o níž se dovídáme teprve z pozdní paměti, takže ne- 
můžeme držitele její vyjmenovali. Z těch, kteří tu seděli 

*) Arch. v Litomyšli a bibl. PraŽ. Viz i Arch. č. III 335. 

*) Tomek, Děje Prahy V. DD 61 str. 326, St. letop. 
63. *) Arch. zem. Brněnský, DD 25 f. 214. C) DD 16 f. 354, 
23. H 5. 0) DD 61 str. 476. ») Arch. č. V 6. Arch. gub. 

®) Arch mus. *®) Arch. Třeboňský. **) DZ 84. G. 14, Keg. 
kom. soudu. **) Lib. conf. Rel. tab. I 442. ’®) Rel. tab. 1 473, 
504, Borový Lib. erect. IV 351. ”) 327, Arch. C. D31, D 14 
f- 269. ■®) Reg k s. svěd. 


TVRZE U HRÁDKU. 


105 


ve vsi, známi jsou 1382 Bokuněk a 1. 1397 Mikuláš 
Býieky) Onen měl syna Prokopa^ kterýž držel 1. 1403 
dvůr v Modleticfch a 1. 1408 s Býčkem Strhařov, na 
němž prodali plat Mikuláši z Šestlic.^) O ten plat pak 
byla pak dlouhá jednáni. Potomní dějiny Strhařova jsou 
velmi nejasné. Zdá se, že jej měl ^an z Královic a za- 
psal jej (1446) ženě své Martě.*) Asi v témž sloletí při- 
pojen Strhařov ke zboží Myšlinskému, na němž byly 
1. 1516 dvůr a ves St. Když pak připojen Mýšlín ke 
Hrádku, připomíná se na témž panství v I. 1525 a 1549 
ves Strhařov s pustou tvrzí. 

* 

Prvotní tvrz Ostfedecká stála bezpochyby na 
hoře řečené Hrad nad Ostředkem ležící/) pozdější tvrz 
bývala ovšem při dvoře ve vsi.*) První známý držitel 
byl Ok. I. 1360 Slávek^') Později tu seděli předkové 
Chobotskýck z Osiředka^ kteří nosili na štítě prvotně 
hořící kotouč a později paprsky na barevné peří pře- 
měnili. Z nich se připomíná 1. 1379 Mikuláš tuším týž, 
který slově 1. 1395 Zoul a měl syna JanaP) Tito drželi 
Komorní Hrádek a Divišov a o jich smutném konci vy- 
pravuje se na jiném místě. Ostředek jim nepatřil, leda 
že se Mikuláš, ma;e tu díl ve mladších letech, po něm 
psával. Držitelem jeho byl Zbyněk^ jenž dostal 1. 1384 
odúmrf v Týmově vsi.’') Jeho snad synové byli Zdeněk 
2 i Mojeky kteří Ostředek 1. 1413 drželi.®) Onen vykázav 
bratru 8 kop platu na tom zboží ujal je, ale prodal 
1. 1415 Ostředek Bořitovt a Lipoltovi bratřím z Malnic}^) 
Bořita přijal příjmení od nového sídla. L. 1416 poslán 
jest od krále s Rackem Kobylou do Kutné Hory, aby 
tam pro krále vymáhali peníze. To zvěděvše havíři učinili 
útok na dům, v němž poslové byli, a povraždili je všechny 
kromě Bořity samého, že se ukryl v nějaké smrduté 
chyšce a tak tomu ušel, že zabit nebyl.^^) Bořita prodal 
Ostředek asi I. 1420 nějakému Mikuláši^ jenž se 1. 1440 
připomíná. 

L. 1454 provolávána odúmrf po Majdaleně Koláč- 
kové, která mívala na Ostředku věno před r. 1413. 
Z jednání z toho vzešlých jde na jevo, že Ostředek 
patřil Zachaři z OsirovaP^) V čas vojny Loketské seděl 
tu nějaký Mikuláš a asi 1. 1529 uvázal se v Ostředek 
Jan Slavikovec z Slavíkova zkrátiv mateř svou Dorotu 
z Jakubova.^*) Po Janovi, jenž se ještě I. 1532 připo- 
míná, seděli tu synové Jiříky Zdeněk a Hynek ze Slavic 
ková. Jiří převzal Ostředek za díP^) a držel jej nejen 

^) Borový, Lib. erect. II 188, IV 461. Lib. erect. Rel. 
tab. II 52. B) Arch. mus DD 16, f.267. Heber I 225. ^^jPam. 
arch. III 267, Místop. bibl 111 83, Lumír 1856 str, 398 ‘'jRel. 
tab. I 68. Ta dra Acta jud 1343, Rel. tab. I 558, DD 13 r. 
201. Potomci Zoulovi 1. 1438 č. v Chrudimsku. DD 13 f. 75. 
®) Rel. tab. II 101. ’®) Rel. tab. II 116. ’^) St. letop. 22. 

Rkps. mus. DD 16 f. 127, Arch. I 255. '*) Arch. č. VI 

320, Reg k. s **) DZ 44 L 3. 


r. 1563, kteréhož na tvrzi Ostředku jinému svému bratru 
Hynkovi dluh jistý zapisoval/) nýbrž až do r. 1572. 
Po jeho smrti zůstali synové Jan mladší^ Pavel^ Adam 
a Jindřich zletilí, Burjan^ Vácslav^ Vilím, Diviš a Bo^ 
huslav let ještě nemající. Slarší bratr Jan mladší brzo 
po smrti otcově tvrz na sebe potáhl ostatní bratry odbyv 
hotovými penězi, než prodal r. 1574 »tvrz Vostředek«, 
dvůr popi. ves a vesnice Mandalené z V ariemberka a 
na Hrádku nad Sázavou za 2600 ss, míš.,^) po čemž 
Ostředek až k r, 1693 s panstvím Hrádeckým ve spo- 
jení zůstal. Za vlády vrchnosti Hrádecké snad tvrz ležící 
původně na vrchu řečeném Hrad zanikla, nejsouc drži- 
telům k jakému užitku. Místo ní vystavěno bezpochyby 
nové prosté sídlo ve vsi Ostředku v 17. století. 

Hrabě Jan Karel z Valdšteina prodal r. 1693 
Ostředek Antonínovi Hyzrlovi z Chodův, Hyzrle prodal 
statek Janovi Vácslavovi Vojtěchovi Valkounovi z Adlar, 
jenž postoupil Ostředka r. 1700 dobrovolnou směnou 
Ferdinandovi Antonovi Mladotě ze Solopisk za statek 
Zručský. Mladota držitel Soutic a Ostředka zemřel r. 1726 
17. října. Jeho jediný syn František Michael vstoupil 
do řádu tovaryšstva Ježíšova, načež statky Ostředek a 
Soutice (1738) od řádu postoupeny jsou jeho matce 
Zuzaně Adelaidě rozené GolČovně a sestrám Marii Anně 
a Zuzaně Františce. Mane Anna provdaná Při chov ská 
dostala Soutice, Zuzana dostala Ostředek a vdala se 
(1. července 1736) s povolením papežským za svého 
bratrance Jana Viléma Mladotu ze Solopisk, jenž roku 
1789 v zámku založil kapli sv. Jana Nep. Mladota zůstal 
věrným rodu Rakouskému, když byl 1741 Karel Albrecht 
Bavorský do Čech vnikl, za kteroužto věrnost dne 19. 
ledna 1742 na svém zámku Ostředeckém, kdežto v kapli 
ve varhanách se skrýval, od nepřátel jat, do bílé věže 
v Praze vsazen a vystáv osmi nedělní tuhý žalář pro- 
puštěn jest, brzy však (31. května) od toho zemřel, 
maje věku svého teprv 32 let. Pohřben v kostele Týn- 
ském na Starém městě Pražském. Zůstalá vdova Zuzana 
Lidmila provdala se po druhé za Josefa Františka sv. 
p. z Puteani i získala po sestře své statek Soutický. 
Jako plnomocnik manželčin prodal Puteani Ostředek 
roku 1752 koleji jezovitské v Novém městě Pražském 
u sv. Ignacia, která role panského dvora žáku pně roz- 
prodala a v držení statku až do zrušení jeho (1773) 
zůstávala. Pak byl Ostředek až do r. 1819 majetkem 
studijního fondu.*) Kdo četl Čechovy spisy, poznal též 
rozmilou znamenitost Ostředka. 

« 

U Cakova a Tatounovic jest návrší Hrad. Co na 
něm stálo, nelze již poznati, poněvadž dřívější povrch 
je lámáním kamene zrušen. 

*) DZ 87 H 17. *) DZ 18F 14. ») Místop bibUII 84— 85. 



Hrad Dubá. Pohled z r. 1872. 


14 



Hrad Kokořín před opravou. 



KOKOŘlN HRAD. 


^ení mnoho hradů v v Čechách, které by ležely v tak půvabné kraji né, jako starý Ko- 
kořín za Mělníkem. Důl Kokořínský nejednou býval od cestovatelův chválen.^) Zříce- 
niny jeho nyní docela lesem zarostlé vypínají se nad Podhradským mlýnem a za vsí 
Kokořínem na kraji dolu. Vysoká a strmá hora hradiště, samá to skála, vypíná se mezi 
pískovými stěnami a stráněmi lesnatými. Od strany Mšenské lze přijíti po pěšině dosti 
pohodlné až pod samý hrad, k němuž se stoupá po 25 stupních ve skále vytesaných, 
ale pro vyhýčkaného člověka příliš (asi 30 cm) vysokých a to až ke vchodu do polokruhu sklenutého v hrubé 
zdi se nacházejícímu, jenž snad ze staré doby pochází a býval brankou pro pěší, kteří z dolu přicházeli. Ale 
tudy nebýval pravidelný vchod do hradu, nýbrž ten byl kousek od téhož vchodu dále k východu. 

Cesia od vsi ke hradu běžící posud jest zřejmá a zůstávala v prvotní své spůsobě, pokud nebyla 
pro potřebu nynější leckdes rozšířena neb zasypána, aby byla schůdnější, nežli byla dříve. Lesem běží dolů 
vedle starého výmolu byvši vytesána ve skále a mohla tu býti zavřena dřevěnými vraty, jak posud jedna 
z draží svědčí.*) Druhá překážka byla pod samým hradem, totiž sluj ve skále vytesaná, v níž zasazeno bylo 
břevnoví. Ta se nyní obchází cestou ve skále vytesanou. 


Hrad sám malý a přepevný skládající se prvotně z věže, obydlí, sklepův a hradeb založen byl, 
jak již dotčeno, na skalnatém hřebeně, který byl na západní a východní straně dvěma příkopy hlubokými a 
ve skále vytesanými od sousedních skalisk oddělen. Tvar povrchu a že bylo málo prázdné prostory nutil 
zakladatele, aby udělal hrad úzký a nepříliš dlouhý, v jehož vnitřku nebylo možno se příliš rozjížděti neb 
rozblhati. Stará cesta^ dotčená již, jdouc pod hradem, jde pod dotčený již vchod, kdeŽ se k ní přijde také 
po pěšině a rovně až k východnímu příkopu, jehož dno bylo s ní v stejné rovnosti; odtud pak jde na od- 
stavec hory, kdež se nacházejí sem a tam základní zdí bezpochyby od hospodářských stavení pocházející a 
tu se pak zatáčí k západu jdouc až na okraj příkopu. 


Velmi hezký popis byl v časopise Politik r. 1879 č. 147. Druhá byla pro rozšířeni cesty odsekána. 


KOKOŘÍN HRAD. 


107 


Přikop tento jest zajímavý v ne- 
jedné příčině. Předně jest Široký, 
hluboký a skalními útesy zavřený. 

Také jsou tu ve zpodu tři most- 
nice z živé skály nevysoké. Draže 
v útesích a v mostnidch svědčí 
o tom, že tu byla soustava břev- 
noví, která držela most, pokud 
nebyl schválně přerušen Jiná 
znamenitost jeho jest studné ještě 
25 m hluboká, do kteréž se pou> 

Štěla dešťová voda. Ta se chytala 
po žlabech, šla odkapem k otvoru a jím vytékala mezi skalami přímo do studně. Konečně je tu vchod do staré 
konice dosti prostranné. Pres příkop je nyní pevný most dřevěný; dříve byl též, ale šel jen tak daleko, po- 
kud se mohl spustiti zvodiíý most. 

Brána prostá v hradbě jest do končitého oblouku sklenuta a má draže pro zapadání mostu a pro 
kladky, též díry k zastrkování a vystrkování závory. Uvnitř jest nad branou vysoký prampouch okrouhlý. 
Vstoupíc branou zřítí lze, jak je hrad na všech stranách zavřen vysokou hradbou, tak vysokou, že jí je 
málo rovných, kteráž má všude ochoze. Napřed jest nový palác a vzadu vypíná se velká věž. Hrad býval 
dělen v dolní a horní. V dolním hradě jest hned za branou staré stavení, jež bývávalo holomČí světnicí. 

Za touž světnicí jest nový palác podle mého domnění za Klinšteinuv vyzdvižený, nyní čtyřhranaté 
stavení 3 poschodí vysoké. Úprava jeho bývala nádherná, jak svědčí zbytky veníř&v v oknech, pěkně vytesa- 
ných a pruty ozdobených. Stavení toto do nedávná pusté l. 1913 péčí Jana tehdá Šlechtice Špačka ze Štar- 
burka, majitele velkostatku Kokořínského obnoveno nemalým nákladem tak, že jest k bydlení úplně při- 
způsobeno. Spodek jeho je velká skála, která tu vyniká až do 1. poschodí a v ní starý sklep vytesaný, jenž 
byl nedávno opraven a proměněn v kapli. Před vchodem bývaly ve skále dva výklenky pro lidi, kteří tu 
čekávali. Nad sklepem jdouc sem z obnovené chodby jest síň obnovená a vymalovaná po způsobu 15. st. 
skrze Julia Fischera, žáka Alšova. Tu se spatřuji také erby bývalých držitelův; též je tu komín po staro- 
dávnu udělaný, ale kachle jeho jsou vyrobeny podle kachlíku, jejž v ssutinách vykopali. Nad tím v druhém 
poschodí jsou zřízeny tři světnice. Nejvýše v 3. poschodí pak veliká síň. V druhém poschodí jsou velká, 
v třetím malá okna. Stavení to je kryto novou střechou sedlovitou. Opravu tu vykonal architekt Edvard 
Sochor. U jihovýchodního rohu téhož stavení jest otvor, kudy se dešťová voda pouštěla do studně. 

Přistup k tomuto stavení (hořejšímu) byl za starodávna bezpochyby z povrchu holomčí světnice. 
Do nedávná chodívalo se k němu od západní strany po schodech vyšlapaných ve skalisku, jež krylo kdysi 
dřevěné stavení, nyní je hradba v těch místech, která se byla sesula, znovu vystavěna a odtud se přichází 
přímo do prvního poschodí. Při obnovování této hradby a objevování základův přišlo se na baŠtičku, která 
z hradby vybíhala. I ta obnovena. 

Ve skále za novým palácem jest výklenek čtverhranatý v ní vytesaný, který byl pro uschování 
neznámých věcí. Jdeme-li pak dále po dvoře minouc skálu s nížepsaným sklepem, upoutá zraky kabáty malý 
sklípek ve skále vytesaný, v němž se i člověk prostřední postavy skrčit! musí. Draže na skále před vchodem 
svědčí o tom, že byl kabát tento dobře zavřen a že bylo před ním dřevěné stavení, které Šlo až k protější 
skále obrácené k novému paláci. V této jest sklípek prostranný, ve skále vytesaný; než upraven k němu 
přístup takový, jak se nyní spatřuje, byl předtím propastí a lochem aneb otvorem do spodního sklepu. Nad 
tím stávalo dřevěné stavení opírající se o dotčený sklípek. Proti tomu v jižní hradbě jest již připomenutá 
branka, kudy se mohlo scházet! na vozovou cestu. 

Za tím kabátem jest ve zdi okrouhlá viška sice nová, ale nalezeny její okrouhlé základy při od- 
klízení rumu. V ní byl šnek dřevěný, aby se rychle přicházelo na hradbu, který nyní nahrazen kamenným 
šnekem. Bylo to proto, poněvadž přímého spojení s korním hradem nebylo. Týž totiž byl odloučen od dol- 
ního hradu skalní stěnou rovně přitesanou a snad i zdí, která se dávno sesula; také sloužil Šnek k tomu, 
aby se mohlo chodili z horního hradu ke sklepům. 

Pozorujeme-li sklepy y vstupovalo se do prvního, jenž hledí k východu; ten je nyní nahoru 
otevřen, byv snad zavřen dřevěným krovem. V něm je v levo mělký výklenek a v něm jsou známky, že tu 
zasazena byla lavice (prkno s prkennou podporou). Zajímavá je nad tím tvář lidská, hrubě ve skále vyte- 
saná, jakýsi plod okamžité veselé nálady. V právo jest výklenek hluboký a vedle něho podstavec snad na 
soudky s nápoji, aby byly po ruce. Za tím jest druhý sklep klenutý do válce na třech stranách zdí a na 
čtvrté skalou zavřený. V něm je na severní straně sklep Široký a vysoký, o něco menší a též čtverhranný, 
jenž až k severní hradbě dobíhá. Rovně proti vchodu do druhého sklepa jest vchod do šije dílem ve zdi, 
dílem v přitesané skále se nacházející. Touto Šíjí se přišlo až ke hradbě severní při věži, kde jest zazděná 



Půdorys hradu Kokořína. 


108 


KOKOŘÍN HRAD. 


branka (o ní niŽe). Nežli se přišlo k ní, byl vlevo té Šíje sklep ve skále vytesaný, nízký, avšak prostranný, 
v němž jsou okolo jako sedadla vytesaná, avšak draže v nich svědčí, že tu byla podlaha, snad na uschování 
cenných věci. Nad vchodem jest výkleneček a v něm vytesány 2 kalichy s květinou v každém a mezi nimi 
trojhran s křížem na něm. Z té šíje snad byla branka ven do rozsedliny, kdyby byla potřeba utikatí z hradu. 

Nad prvním a druhým sklepem stál starý dum sahající až asi do 7 m před věží. Byl ze dřeva, 
o čemž se soudí patrně proto, že se našly zbytky krytu (břidlice) a nic ze zdivá. Zde bylo prvotní obydlí, 
jež snad shořelo; že byl v Kokoříně jednou velký oheň, o tom svědčí množství uhlí, které se tu nachá- 
zelo. Že sahal tento dům až ke hradbě, posud lze na ní poznávati. Za tím pak domem byl bezpochyby pří- 
stavek neb sroubení ze dřev, aby byl přístup k věži. 

přistup k věsi byl dvojí. Kde se končila u věže severní hradba, byla ve věži prostá branka 
jen k tomu určená, aby se přešlo na klenutí, pod nímž byla lidomorna. Zdali se přecházelo po dřevěném 
můstku neb překlenutí, dnes již nelze pověděti. Ale že tak nějak bylo, svědčí známky. Druhý vchod pěkný 
byl proto, aby se přešlo na podlahu, která byla asi 3 m vysoko nad dotčeným překlenutím. 



Kokořfn od jihozápadu. 

Kdokoliv přišel na Kokořín, každý spěchal k nejznamenitější jeho památce, totiž k k viňL Věž 
tato v Samé hradbě na západním konci stojící a příkopem od sousední skály oddělená jest založena do 
kruhu neb vlastně válce a vystavěna z dola aŽ po ostří zední střechy z lomeného kamene, takže tato jsouc 
kuželová končitá jest z kamene. Z věnčí polokulatá má uvnitř 8 stěn. Bývala do nedávná kusá, ano ostří 
opadalo, ale nyní jest zase spravena. Nějaký kus pod ní položeny jsou silné krákorce, na nichž hned při 
vystavění věže postaveny krancle. Překlenutí krákorců dodává půvabu vrchu věže. Branka do věže na vý- 
chodní straně asi ve výšce druhého poschodí jest sklenuta do končitého oblouku a jak svědčí mělký vý- 
klenek pro zapadání a otvor pro kladku, zavírala se zvoditým mostem, který byv spuštěn opíral se o dva 
krákorce a dopadal na místo již naznačené při popisování přístupu. Do přízemí chtěli prolámati vchod a 
přišli sice dosti daleko, ale neprolomili přehrubou zeď. 

Uvnitř věže ve spodu byla lidomorna překlenutá a v témž klenutí jest otvor pro spouštění vězňův. 
Nad tím jsou tři kruhy krákorců v k umístění podlah, ale pro bezpečnost byla jen dvě malá okénka venýři 
obložená. Vnitřek a přístup k věži p. majitelem novým způsobem upraven.^) 


Špačkovi. 


Srov. Soupis Mělnická, kdež jsou i starší popisy doloženy. Za laskavé provedení a vysvětlení děkuji velice p. J. 


KOKOŘÍN HRAD. 


109 


Prvotní tvrz a nejstaršf sídlo držitelův Kokořfnslrých stávala na východním konci zámeckého 
parku. Na povrchu zbylo z ni okrouhlé véžiště. Pod nim jsou skály na způsob stěn, mezi nimiž je sluj a 
v ni schody. V té sluji lze znáti draže, aby se mohla břevnovím zahradili. Když se stoupá dolů neb nahoru, 
viděti jest vchody do vedlejších sklepuv ve skále vytesaných; bylo jich pět, všech přístupných. 

Tvrz v i6. století vyzdvižená stála tam, kde jsou stáje poplužniho dvoru. Na místě východního 
konce tohoto stavení byla okrouhlá věž, jejíž zdi byly asi 2 m hrubé. Na spodek její přišlo se při stavbě 
tohoto stavení. 

Nový zámek stojí malý kousek nad tím; jest to obdélné, úhledné stavení o jednom poschodí, 
upravené moderním způsobem. 

Dávno před tím, nežli založen byl hrad, stála již ves Kokořín. První její držitelé bydlívali na tvrzi 
pode dvorem, snad již yindřick z Osmichova^ jenž vzdal 1. 1320 dvůr Kokořín Hynkovi Berkovi z Dubé směnou 
za Velezice. Týž měl v té krajině s Hynkem biskupem Olomouckým ještě jiné statky, z nichž zadarovali 
1. 1328<iplat na Střemech dvěma klášterům.*) D. 1379 připomíná se Patek z Kokofína^ jenž byl již 1. 1386 
mrtev, zůstaviv po sobě sirotky.*) 

Odtud až do 1. 1426 není nikde zmínky o Kokoříně, odkudž lze souditi, že patřil k nějakému 
většímu statku. V archivu kapitoly Vyšehradské jest starý seznam listův jak dosud zachovaných, tak i mezi 
tím ztracených, v nichž v jednom se hlásí, že jeden z proboštův učinil Hynka z Dubé svým stálým komor- 
níkem a dal mu v manství vsi Stranný, Novou Ves, Kokořín a dvůr v Jílovém. Snad to byl probošt Jan 
z rodu Škopků v z Dubé, jenž 1. 1387 Jindřichovi z Dubé strýci svému a Alšovi synovi jeho vsi Lehov, Střem 
a Soběchleby do jich životů daroval Dotčený pak syn Hynkův neb Jindřichův (jenž 1. 1395 zemřel) psával 
se 1. 1402—1421 seděním na Dražících, 1423 — 1426 na Úšti, 1423 — 1434 na Jenšteině a 1426 — 1429 na 
Kokoříně a to po prvé l. 1426, když prodával Úšf.*) I lze za to míti, že buď Hynek anebo syn jeho hrad 
Kokořín vyzdvihli. Výslovně se tento 
hrad r. 1427 připomíná. Za tehdejších 
bouřlivých dob mnozi si cenné věcí na 
hradech uschovávali Tak ku př. Kate- 
řina vdova po Hlasoví měla l. 1426 na 
Kokoříně u kněze Zbyňka pás stříbrný 
pozlatitý se zvonci, koflík stříb. pozla- 
titý, dvénásob skladitý, kord stříb. pozl. 
okovaný a tovaryšstvo stříb. pozlatité, 
sukni s chřibty krátkou z aksamitu 
černého vyrážovaného, sukni červenou 
dlouhou s chřibty, šubu postavcovou 
s soboly krátkou, šubu dlouhou pohan- 
ského postavce s kunami blankytnou 
a Šubu dlouhou s kunami postavco^ 
vou.^) Bezpochyby byla ve službách 
Alšových Markéta měŠtka Starého města 
Pražského řečená Židovka, která pána 
penězi zakládala. Tím lze si vysvětlíti, 
proč Markéta na Kokoříně bydlela a 
také příčinu nížepsaných listů, které 
jsou psány asi r. 1425, jistě však v 1. 

1418 — 1426^) a jen trochu po způsobu 
nynějším pozměněny. 

Ctncj ženě paní Margrétě. 

Přiezeň má napřed milá paní Margréto ! 

A rádaf bych slyšela, by se dobře měla. 

Takéť dávám věděti, žeť sem se děku- 
jíc pánu Bohu dobře polepšila, ale 
bolest mi jest v uoČi vstúpila. Milá 
pani Margréto ! daj mi napsáno těch 
všech dluhův sumu, což jest tobě pán 
dlužen, nebť pán míní to tak zjednati 
a opatřiti, ač by pán Buoh nás obou Kokořín od východu. 

*) Rek tab., I 399, Reg. III 559. *) Tadra Acta jud. I 307, Lib. crect. XlIIa 27. Arch. Český III 601, XXVIII 

329. *) Arch. Český 26, 412. Arch. Český 28, 719, 720, Rok 1430 tu položený je nemožný, poněvadž 1. 1426 v únoru byl 
Uštěk prodán. Anzelm Kraslice n. komorník Alšův a jiní vydali 1. 1434 svědomí o těch dluzích. 



no 


KOKOŘlN HRAD. 



V tej míře neuchoval, aby ty toho 
jistotu měla a bezpečna tím byla jako 
náš dobrý přítel. A což jest pak mého 
dluhu, to mi také dej zvláště na lístek 
napsáno. A ted posílám klíček od malé 
skříň čičky a prosímť tebe, coŽf jest 
v ní, aby ty to z ní vyňala a někde 
schovala, a tu skřínku aby mi po- 
slala. A mělali by aksamitu rytého s 
čepec, kteréžkoH barvy, prosím, aby 
mi jej poslala, nebť sem chtěla paní 
Hlaváčové s tou skřínkou poslati. Také 
ty peníze Ctiborovy, když je dአBo- 
hunko vt, daj mi věděti, cof jest jich. 
Datum in UŠt íeria VI post ascens. 
dom. Škonka z Vartmberka.’) 

Poctivé paní Margrétě bydlem na Ko- 
koříně. Služba má napřed milá paní 
Margréto ! A dávámf na vědomí, že 
nyní přepuštěním pána Boha pro svou 
manželku byl sem u veliké tesknosti, 
že sem se málo s smyslem nepominul, 
avšak sem v tom na tě dobře pomněl 
o tvých dluzích, žef sem toho tak byl 
pojednal, než by mě byly další tesk- 
nosti zašly, že by ty byla dobře opra- 
vena, neb sí pro mě a pro mou man- 
želku mnoho činila i veliké nám libostí 
okazovala, pro něŽto já myslím na to, 
abych mohl dobrým tobě toho nahra- 
zovali, ale jíž děkuje p. Bohu jsou mě 
ty tesknosti pominuly, jakž se jest 
manželka má polepšila. A novin tako- 
Brána Kukořínská. vých jistých nevím ani o králi, jeŠtof 

bych je psáti mohl k tvému utěšení, než jedno ty, jakož samy snad o tom lépe víte, nežli já, o Kuřích 
vodách. A prosím tebe popracuj se mnou, což mňžeŠ bez tesknosti a tys více pracovala, jakož toho věřím 
i úfám. Dán na Úšti v sobotu před sv. Maří Majdalenú. AleŠ z Dubé sed. na Úšti, 








Jak se zdá byl dědicem Alšovým, když r. 1434 na podzim zemřel, Bohunék z KlinSteina^) a zboží 
některá prodával na splacení dluh&v. Kokořín dostal se Jankovi z Bezdédic známému válečníku, kterého 
nacházíme 1. 1437 v jeho držení,®) 

R. 1444 zapsal hrad Kokořín s předhradím, s dvorem popi. pod hradem a ves i vsi příslušné, 
Lešany tvrz s dvorem popi. a vsi ZáviŠi z Klinšteina^ jenž se tudíž po smrti Janově stal zástavním držitelem 
Kokorina. Ještě však měla dcera Janova právo dědické a věno (200 kop) na týchž statcích zapsané Kateřina 
manželka Janova, jež se po jeho smrti vdala za Milotu z Chřenovic; potom také r, 1446 téhož věna Záviši 
za 200 kop postoupila.^) 

Závíše z KlinŠteina byl horlivý přívrženec Jiříka Poděbradského, tomuto r. 1448 pomáhal dobývatí 
Prahy®) a brzy potom zemřel. Držitelem panství se stal Bohunék z KlinŠteina^ bratr jeho jako poručník, jenž 
1. 1454 od panny Elišky, dcery Jana Řitky, jež byla jeptiškou v klášteře sv. Anny ve Větším městě Pražském, 
vše právo její dědické k hradu Koko řinu s předhradím a dvorem, mlýnu pod hradem a vesnicím přikoupil.^) 
A právě v ty Časy byla tuhá pře, a to o právo odúmrtní. Po smrti Závišově všechna jeho dědictví jsou r. 1454 
provolána a vyprosil si je na králi Ladislavovi Jetřich z Janovic a z Chlumce. Proti tomu arci Bohunék 
odpor svůj položil, ale ukončení té pře, zemřev kdysi 1460, se nedočkal. Pan.ství převzali nyní synové jeho 
nedílní Aleš a Hynek z KlinŠteina a bratr jich strýčený (bratranec) ^an odtud syn ZáviŠuv, kteřížto r. 1460 
od Jetřicha, jenž na soudě dvorském právo své před se prováděli nechtěl, vše jeho právo koupili.’) 

Jan z KlinŠteina syn ZáviŠ&v převzal Kokořín a sloužil 1. 1468 věrné králi Jiřímu.®) Pokud jest 
známo synův neměl. Snad byla dcerou jeho neznámá paní a » dědička Kokořínská*, jež zemřela 1. 1496 a 

0 Škonka byla manželkou Alšovou. *) Rel. tah. 2II 17 1. *) Arch. č. VI. 442. *) Rel. tab. II 205, Arch. ě. III 268. 

6) ČČM 827, 3, 83. ») Arch. č. III. 559, Rel. tab. II 264. DD 16 fol. 6l; Arch. č. III 665. 8) Arch. Třeboňský. 


KOKOŘÍN HRAD. 


m 


pohřbena v Hrazském kostele.^) Jan prodal 1499 dědinu svou u Bosyně robotnému muži a obdržel t. r. od 
krále mocný list, aby mohl o statku svém říditi.") Zemřel nedlouho potom. Jediná jeho dcera (pokud známo) 
Markéta manŽ. Mikuláše Pecingára z Bydžina soudila se 1. 1500 s Petrem a Radslavem bratřími z SelDÍřova, 
že užívali věna jejího držíce zboží (Kokořín), na němž měla své věno.^) I ona i Mikuláš psali se do r. 1514 
pány na Kokoříně.*) 

Radslav Befkovský ze Šebířova, nej v. písař království a muž svého času vážený a proslulý, měl 
syna Hynka^ jenž měl prý manželku N. z KlinŠteina. R. 1522 se podělil týŽ Hynek s Janem Beřkcvským 
z Šebiřova o dědictví jich vše, při čemž tento obdržel na svůj díl tvrz Beřkovice se zbožím příslušným, 
Hynek pak Kokořín zámek, dvůr popi., ves celou s krčmou a platem při zámku a několik vesnic a. mlýn 
pod zámkem.®) R 1534 uvádí se ještě v tituláři, ale zanedlouho potom asi 1. 1537 zemřel. Zůstaly po něm 
dcery Majdalena^ Barbora^ Anna^ Markéta a Dorota. Mezi ně podle výpovědi soudu zemského měla se po- 
zůstalost rozděliti. I uděláno 1, 1539 pět dílu v. Tím stalo se, že Kokořín, jenž měl posud dosti velké pří- 
slušenství, sklesl na malý statek.®) Dostala jej Dorota, ktérá si 1. 1545 ve dsky zemské vložila Kokořín zá- 
mek pustý, dvůr poplužný, ves tudíž, mlýn pod Kokořínem a jiné příslušenství.^ Zpustl tedy Kokořím trvav 
nemnoho přes sto let. Držitelé jeho bydleli asi od r. 1527 mimo něj a v čas opravy naň vynakládali zaned- 
bávali, takže střechy hynuly a zdi se trhaly. K tomu pak přicházelo, že hrad na vysokém skalisku stojící 
byl nesnadno přístupný. Držitelé vystavěli si nové obydlí při poplužném dvoře. Dorota vdala se Mikuláše 
Kapliře ze Sulevic^ jenž 1546 pět vesnic zase přikoupil.®) Týž držel také Košfálov a zemřel před r. 1579. 
Zdali synové po něm Kokořín dědili aneb jestli Kokořín ještě za živností prodal, není nám známo. Tolik 
jen víme, že ho nabyl před r. 1587 Jiří Osterský Kaplíř ze Sulevic. 

Z minulých let Jiříkových znám jest tento příběh: Zikmund Belvic z Nostvic byl poslán ina po- 
čátku r. 1582 od Kašpara Bel více seděním na Liběchově do Mšena ke stáni a to k té při, kterou Kašpar 
s Pavlem Králíčkem při témž právě o vraždu měl a byl týž Zikmund hospodou u Jana Šafránka na ten čas 
purkmistra. Kdysi po třech králích poslal Jiřík Kaplíř, jenž bydlel tehdá na Bosy ni, pro Šafránka, aby k ně- 
mu na malou chvíli přišel, což on k žádosti jeho učinil. Tu bylo mezi nimi rozmlouváno, aby Šafránek do- 
volil na místě jiných konšelův poddaného Kaplířova, že sám vězení nemá, do šatlavy dáti, což on také uči- 
nil. Potom mezi jinou řečí ptal se Kaplíř po Zikmundovi Belvici, jakých jest způsobů v, ale dobrou měrou. 
I oznámil Šafránek, že jest dobrý člověk, ctný a Šlechetný pán. I pověděl Kaplíř, že by se s ním rád se- 
známil. Oznámil Šafránek *Naději se, že i pan Zikmund s Vámi.* Potom poslal k Šafránkovi, jestli Zikmund 
u něho, aby k němu přišel, když pak tento s Šafránkem o zaplacení, co protrávili, jednal, oznámil niu Ša- 
fránek, že by p. Kaplíř rád se s Vámi seznámil. Pověděl Zikmund, Že se tam na chvilku u něho staví. 
1 vsed na kůň, jel k té hospodě, kdež byl Kaplíř. Páni s sebou pěkně rozprávěli, ale potom se svadili (pa- 
trně po pitce). Pověděl Zikmund: »Pane Švakře, proč toho lotra Pavlíka mordéře zastáváte? Můj pan strýc 
sobě toho dovede, že na rožeň nastrčen bude.* Pověděl proti tomu Kaplíř: »Že Vás nemám za dobrého, 

dokud na něho toho neprokážete.* Po té šel od něho a Zikmund také chtěl ven jiti. A jeden z poddaných 
Kaplířových uchytil nosac, kterým kamení lámou a udeřil na Zikmunda a po té prchl ven. Nedosáhl ho. 
Zikmund za ním maje tulich dobytý i nadešel jednoho z poddaných Kaplířových Jíru z Sedlce i štychal 
naň tulichem. On ho prosil, aby se pamatoval, že on není (tím vínníkem). I nechal ho a obrátív uhlídal 
Kapliře majícího rapír dobytý. I vytrhl rapír a udeřil na Kapliře, ale nic mu neudělal, neb se mu zavrhl. 
Potom se spolu svázali a oba dva na zemi upadli. Šafránek nedal sedlákům k nim přistoupíti, pak jeden 
sedlák táhl Zikmunda za nohy a druhý jej motykou v hlavu udeřil. Kaplíř měl tu mnoho sedlákův pří sobě 
a kdyby Šafránka nebylo, byli by ho zabili. 

Jiřík jsa též pánem na Brocně měl nemalé potíže se Chcebuzskými, od nichž se mu děly ne- 
malé, ale velké Škody na obilí, oni všude stezky dělali, kde se jim dobře líbilo, koně, valachy a hříbata 
pouštěli bez ohlavě; když Brocenští je zajali, potom je vyprosili a žádné nápravy nedělali a když se na to 
pán domlouval na ně, tehdy se omlouvali, že je pouštějí, aby se napásli, kde mohou, a že jim taik pán 
jejich káže. I vozy jezdili přes obili, ač měli silnici. 

Když jednou (1588) BrocenŠtí zasévali na poli, Šel Matouš kovář poddaný Albrechta Kapliře 
Chcebuzského přes pole, ano zaseto bylo, viděl pana Jiříka a Šel přece přes pole oseté a zavláčené. Tu pan 
Jiřík zdržcti se nemoha Šel proti němu maje hůlku Iřskovou v hrsti, »vrapil« (strčil) ho třikrát neb čtyřikrát 
a Šel od něho. Svědkové Chcebuzští vypověděli, že na tom místě krve z něho vyteklo nemálo a že ta krev 
ležela do třetího dne. Když tu kovář ležel, přišel k němu mladý Kaplíř a našed ho zbitého doptával se ho, 
kdo mu to učinil, a on mu pověděl, že pan Jiřík, co na Brocně sedí, jej zbil Rozumí se, že z toho byl soud.®) 

T. r. přijel jeden pán s lidmi svými na Brocno k: Jiříkovi domlouvat se k němu o pastvy, aby 
mu dopřál pásti po jeho gruntech. Jiřík pravil, aby toho nyniičko nechal, že toho není čas, ale on vždy ho 

Soupis Mělnická nastr. 37. Na náhrobku jsou erby Sekcrkovský a Klinštcinský. V Kadaňských knihách připomíná 
se k r, 1476 „Elisabeth von Korotin“ manželka Beneše Sekerky z Sedčic *) Arch. Český VI 577, Arch. Roudnický. Arch. 
Č. X 361. *) Arch. Č. XIII. 130, Reg. k. a Arch. Třeboň. Kniha v Hradci Králové. ») DZ. 2 J lé. «) DZ 45, D 4. ’) DZ. 250, 
H 28. ®) DZ. 7 L 1 4. ®) Reg. k soudu. 


112 


KOKOŘÍN HRAD. 


prosil. Po té Šli spolu ven všichni, totiž přítomní páni, stáli spolu v světnici, i rozprávěli. Tu se hodil 
k tomu Zikmund Belvic z Nostvic, stál podle Jiříka, pak ho popadl za krk, udeřil jím do kouta a pral ho 
pěstí tak dlouho, až ho strhli dolů.^) 

Jiřík koupil 1.1590 ves Chodec a prodal potom sX 2 ite]s.Kokof\m\íý Oldřichovi Hrsánovi z Harasova^^) 
jenž byl pánem na Vidimi. Tento měl z manželky své Johanky z Sulevic syna Adama Tobiáše a jedinkou 
dcerku Eusebii Alžbětu Evu. Jsa r. 1599, 23. února těžkou nemocí zastižen, z níž se vyhojiti nedoufal, na- 
psal téhož dne poslední své pořízení, jímž statek svfij všechen mimo Kokořín odkázal synu svému Tobiášovi. 
Manželka jeho, jež byla poručníci učiněna nad synem a dcerou, obdržela statek Kokořín, jehož měla užívati 
jen do smrti své, a pak mél na syna jejího připadnout!.^) V témŽ posledním pořízení prosí Oldřich po- 
ručnlk&v »pro Boha,< aby dítek jeho »v tom náboženství křesťanském, v kterémž jsou se zrodily, zanechali 
a mimo to evangelické učení k žádnému jinému jich nižádným vymyšleným způsobem do let jejich rozum- 
ných vésti nedopouštěli, ale hned z mládi k liternímu umění, z něhož se předně pána Boha a vůle jeho 
svaté znáti naučily a mravnému a Šlechetnému obcování zvykly, oddali a vidělo-li by se za dobré, do cizích 
zemí odeslali, do dvacíti let nákladu žádného na ně nelitujíce.* Nedlouho potom Oldřich zemřel a Johanka 
uvázavši se ihned v panství Kokořín ské vdala se v druhém loži zase za vdovce, Oldřicha Desidería Pruskov- 
ského z Pruskova. Matka starala se více o sebe než o syna. Zaplatila dluhy a kromě toho měla 20.000 kop 
na Vidimi pojištěných, o něž se bála, že by jí je sirotek nemohl zaplatí ti. Proto vyhledávala toho již 1. 1608, 
aby ty statky byly prodány, a 1. 1609 prodala statky Vídim, Kokořín a Stránku Rudolfovi II. králi Českému 
za 96.000 k. míŠ.,^) zejména ves Vidím s vesnicemi s zámkem Kokořínem, tvrzemi; jednou Vidimskou, 
druhou Kokořínskou, dvory popi. při tvrzi Vidimi, Tuboze, při tvrzi Kokoříně a při pivováru. 

Kokořín nezůstal dlouho panstvím královským, neb Rudolf prodal smlouvou uzavřenou 1610 
17. listopadu statky Vidim, Kokořín a Stránku Vácslavovi Berkovi z Dube a z Lipé na Deštně a Bezdězi. 
Smlouva tato schválena byla r. 1611, v pátek po neděli exaudi a v r. 1911, 28. července ve dsky vložena.®) Řečený 
Vácslav tehdá také strany odbytí vojska Pasovského činný zúčastnil se povstání stavův r. 1618 a zvolen jest za di- 
rektora ze stavu panského. Při volení nového krále byl Vácslav z počátku pro knížete Saského, brzo však se přidal 
ke straně Bedřicha falckrabě, jemuž pak věrně a horlivé sloužil Co jeden z hlavních povstalcův po bitvě Bělohorské 


rychle z vlasti uprchl. Plno- 
mocný místodržitel císařský 
Karel z LichtenŠtei na obeslal 
jej r. 17. února 1621, aby 
v 6 nedělích na hradě Praž- 
ském stál; to když neučinil, 
odsouzen jest statku, cti a 
hrdla. Statky jeho Bezdězi, 
Vidim, Kokořín a j. v. po- 
brané do fisku královského 
zakoupil 1622 nejvyŠŠÍ hof- 
mistr Adam z Valdšteina^ 
jenž se byl nedávno před 
tím vrátil z vyhnanství. Již 
za rok 1623 směnil Adam 
statky tyto za jiné, náležející 
Albrechtovi Vácslavovi Eus. 
z ValdŠteina^ kterýž je až 
do smrti své ke knížectví 
svému Frýdlantskému držel. 
Po tragickém konci tohoto 
velikána bylo Vidimsko 
s Kokořínem a Stránkou po 
druhé konfiskováno a roku 
1636 od Ferdinanda II. po- 
stoupeno Janovi z Beku cis. 



generálovi a nejvyŠŠímu nad 
třemi tisíci lidu pěšího. Po- 
tomní dějiny Kokořína a 
Vidimě neposkytují nic za- 
jímavého. Po Bekovi násle- 
doval syn Jan JiH (1657) 
a vnuk Eugenius Albert po- 
dědiv otce i bratří. Když 
tento l. 1700 zemřel, dostaly 
se české statky třem jeho 
dcerám, které se o ně léta 
1705 rozdělily. Povstaly tak- 
to statky Vidim, Kokořín 
a Stránka. Onyno zase spo- 
jeny zanedlouho. Kokořín 
zůstal zříceninou, která se 
vždy velice líbila. 

Slavný básník Goethe 
také se sem jednou podíval 
a když uviděl Kokořín, zdál 
se mu býti podobným ko- 
rábu a žertovně prohodil 
slova: Tady máme najednou 
příčinu, proč Shakespeare 
básnil o českém námořním 
králi.®) 


Spisovatel » Hradů* v Kokorině s nynějším majitelem hradu. 


') Reg. 169 a 179 kom. s. «) DZ, 169, M I. ») DZ. 128, O 27, P 2. *) Arch. gub. DZ. 183. E 10. ») Arch. gub. DZ. 184, 
B 17. 4) Bohemia 1. 1838. 





LEŠTNO ZÁMEK. 


si půl hodiny od Bystřice k severovýchodu stojí v údolí, které odděluje výšina od Bystřice, 
•starý zámek « LéŠtno (v obecné výslovnosti Lištno), který by se v jistém smyslu též novým 
zámkem nazývati mohl.*) Neb v jeho starých zdech, když již byl na spuštěni, pc staveni 
z brusi noví přibytkové, stavení pak okrášleno nejen výstupky a baštami, nýbrž i námětky 
a rozmanitými Štíty Ačkoliv jest zámek tento výšinami obklopen a v nich taUořka schován, 
přece sení poloha jeho smutná, anobrž pro rybničnou hladinu a mnohé stromoví půvabná. 
Cesta od Bystřice k Léštnu běží po hrázi rybníka Sladovny, v právo stojí tak zvaná 
Sladovna, Staré stavení a zahrada s altánem, kterýž podpírají pilíře, v levo jest kaple, nad níž se 
rozkládají dvé staré lípy. Tu se dělí cesta. V levo jde k hospodě, v právo zatáčí se k zámku. 
Zde již dobře se přehlédne bývalé jeho opevnění. Neb posud jej zavírají na jižní straně příkopy 
vyzděné, široké a hluboké náspy. Tak to bývalo na všech čtyřech stranách a kromě toho bránily zámku ryb- 
níky, jeden Sladovna, druhý spuštěný, z něhož zbyla jen hráz. Dokud byly příkopy a náspy na všech stra- 
nách, měl zámek tvářnost pravé pevnosti. Ale poněvadž nynější páni chtějí míti při zámcích zahrady, srovnány 
asi okolo r. 1880 a jen sem a tam nějaký kus na památku ponechán. 

Přes příkop chodilo a jezdívalo se po zvoditém mostě, kterýž nahrazen později kamenným mostem 
na vyzděném oblouku (nyní jest jedna strana zemí zasypána). Na místě bývalé brány jsou dva pilíře, jichž 
cihlové zdivo o pozdějším původu svědčí. V levém pilíři jest okno zvenčí úzké, u vnitřku Široké bud od 
vrátnice aneb střílna. Za branou v právo jest ve hrubosti zdi výklenek, jako bývá ve branách. V levo za 
branou jde od jihu k severu dlouhé stavení a část jeho při bráně do čtverhranu založená s poschodí vy- 
soká obsahuje lesní kancelář a jest nově upravené stavení na místě bývalé věže, z níž ještě dvě zdi zbyly. 
Starý soused HampeŠ pamatoval tu věž, která brány ostříhala a říkalo se jí prý Btanice. Sám byl při díle, 
když jí část vybourali a jen některé zdi, zejména zeď při bráně nechali. Z kuchyně tohoto stavení v přízemí 
bývala chodba do sklepu nyní zazděného a pod branou jsou zazděné dveře. 

Ke Bránici přiléhá dlouhé stavení, kteréž bývalo o jednom patře, ale poschodí při opravě zámku 
zbouráno, aby se tu umístiti mohlo cimbuří zdi, která okršlek zámku zavírá. Přistavěno bylo k bývalým 
hradbám hned od prvopočátku, ale nynější úpravu obdrželo teprve ke konci 18. století, když se zámek 
k úpadku blížil. Bezpochyby tu bývaly konice a obilnice. 

Za Bránicí k východu jest parkán mezi vlastním zámkem a hradbou, který Šel do čtverhranu 
okolo zámeckého staveni. Na jeho jižní straně proti druhé bráně býval pivovár^ dlouhé stavení, které z polo- 
vice do parkánu a z polovice bylo povydáno do příkopu. Stavení to 1. 1884 vybourané melo novou úpravu. 
Kde se toto stavení končilo na východní straně zámku, udělán výjezd ze zámku do poplužního dvora za 
ním ležícího a proto také příkop v těch místech zasypán. 

') Viz i Bernauovo Album 1 386 a Mistop. bibl. HI li 9. Za provedeni při podrobném zkoumání děkuji p. Karlovi 
Čečkovi, nadlesnimu. 




114 


léStno Zámek. 


Naproti bývalému pivováru jest hrubá hradba, v niž se nachází dotčená jíž druhá brána^ vedle 
niž něco dále k západu prolomena za naší paměti ještě jedna brána. Má kamennou obrubu, nad nf jest 
ozdobně vytesaný erb rodu Šternberského a rok 1536. Nad štítem jest čtverhranatý výklenek a v něm Ma- 
tička boží a známky nějakých maleb. 

Vlastni zámek^ do něhož se branou vstupuje, podobá se (nehledíc k novému přístavku na severní 
straně) velice Litickému hradu; má totiž uprostřed dvůr, na východní straně palác, k západu vedlejší sta- 
veni s kapli, vše pravidelně změřené a zdělané, avšak tak, že Šířka k západu jest o něco větší než k východu. 
Ve dvoře zavřeném na třech stranách dotčenými staveními a za severní hrubou hradbou (2*/a m) spatřuje 
se bývalá studně. Na severní hradbě vídal se před stoletím nápis Anno domini millesimo quinquagesimo 
trigesimo septimo, pod tím byl král na trfinu sedící, v levo nahá postava a v právo divý muž s lukem. 
Tak to viděl A. Z. Maloch. Starý HampeŠ 1. 1884 vypravoval, že tu byli tři rytíři vymalováni a nápis mezi 

tím prý byl »Z nás tří jeden na ně (t.j. na 
poklad) kouká.* Jinde zase je psáno, že na 
severní hradbě byl jeřtě 1. 1788 erb a nápis 
Johan nes de stellis Dux(?) et Dominus in 
Lištno. V levo v rohu jest vchod do pod- 
zemních sklepflv, z nichž prý Šla chodba 
nyní sesutá do lesa Lísku. 

Západní čtvrtinu hradu zabírá Čtver- 
hranné stavení, které bylo před 70 lety tak 
pusté, že jen hlavní zdi stály. To obdrželo 
v 1. 1873 — 1884 docela novou úpravu, tak 
že jest k nepoznání. Má skvostně a vkusně 
zřízené pokoje, v nichž se rozličné památ- 
nosti nacházejí. Připomeneme z nich troje 
pěkné brnění, starodávnou skříň z r. 1664 a 
erby vypálené v oknech, které jsou zcela 
pěkné až na heraldickou nefotměrnost jed- 
notlivých částí. 

V minulém století a při přestavbě 
r. 1883 za své vzala také vié^ která byla 
k tomuto stavení na východní straně přista- 
věna. Ve zpodku této věže, kterou před 
dávnými lety zbourali, byla kaple, v níž 
ještě 1. 1784 mŠi svátou sloužili. Byla čiver- 
hranatá s polookrouhlým kfirem, ale byla jíž 
v polovici minulého století v bídném stavu 
a skladištěm ovoce. Když ok. 1. 1840 A. Z. 
Maloch Léštno navštívil, vypravovali mu 
lidé, že ve sklepě pod kaplí našly se před 
30 lety kosti zazděné panny. Nad kaplí byla 
místnost a v ní okrouhlý otvor do vězení, kteréž bylo uděláno na spflsob čbánu; Maloch tu ještě viděl dřevěné 
lavice pro zločince. Bylo tehdá zazděno a přišli naň, když dávali novou střechu. Maloch popisuje také obrazy 
v těchto místnostech (podle Hampeše to bylo prý v kapli) totiž ve výklenku okna obětování Isáka, v právo 
andělé s mladým Tobiášem, nahoře dva andělé držící erb Vratislavský a ještě jiný. Před tím tu také bývala 
malba taková: Když LéŠtno obléháno bylo a vzdáti se nechtěli, vyšli ven s hostií a v tu chvíli se spustila 

bouře a hrom zabil vůdce nepřátel. Nedávno před r. 1840 malba ta spadla. Hrad byl malován s třemi 

věžemi: okrouhlou u kaple, čtverhranatou při přední bráně a nynější věží při paláci. To vŠe již je pryč. 

Západní stavení spojuje s palácem nové stavení, v němž jest pěkná tabulníce s erby bývalých 
pánův Leště nských a na místě bývalé hrubé hradby jest sloupová chodba. 

Palác Čili východní stavení, na němž před obnovením viděti bylo rýsování, obnoven jest Uk, že 

některá okna stará nechána, jako ku př. okna ze 17. věku mřížemi zavřená a malá s veníři z 15. věku. 

K tomu přidělána nová okna, mezi jinými i dvě v románském slohu. Palác zabírá východní třetinu vlastního 
zámku a založen jest do čtverhranu skorém pravidelného. Zdi jeho hrubé a lité pocházejí od založení zámku; 
vnitřek předělán a měněn v 16. věku a teprve 1. 1884 dostával nynější úpravu, při čemž se starobylosti jeho 
pokud možno šetřilo; jen třetí poschodí pro velkou chatrnost docela přestavěno. Chodí se do něho od 16. 
věku po schodech, které jsou umístěny v přístavku věŽo vátém, nyní povýšeném na věž, pokrytou sedlovitou 
střechou předělanou. 



Vysvětlení polohy Léštna. 

I Sladovna, 2 cesta od Bystřice, 3 příkop, 4 Bránice s vedlejším stavením, 
5 prázdné místo bývalého pivovaru, ^ zadní brána, 7 dvňr, S palác, p zbytky 
mohutného náspu, ío dv 5 r, /I sýpkaistaroŽitné stavení, podle pověsti bý- 
valý kostel pod obojí). 


LÉŠTNO ZÁMEK. 


115 


V podzemí jsou sklepy, v přízemí jsou klenuté místnosti dvě do dvora a dvě za nimi. V 17. st. 
tu mívali lednici a Špižírnu a ty dva zadní sklepy měli pro omastek. V prvním poschodí přicházelo se ze 
schodův na mazhauz neb síň, šestihran atými cihlami dlážděnou, kromě níž tu bylo ještě 5 klenutých míst- 
ností. Nejzajímavější byla světnice malá na západní straně při schodech. Při oklepá váni omítky objeveny 
tu malby, po nirhŽ nazývána malovaná světnice. Světnice ta má křížové klenutí a na křížích téhož klenutí 
objeveny lupenovité ozdoby zelené a červené. Na severní straně klenutí jest modrý štít se Žlutou hvězdou 
erb pp. ze Šternberka, na východní straně žlutý Štít se sviní hlavou a nápis »sstít panv z sselnberka,,* na 
iižní štít s labuti a nápis *sstít panv z sswamberka*, konečně na západní straně jest Žlutý štit s ríiží (modrou), 
jejíž barva vybledla a nápis sstít panv strazskich. Ve výklenku okna jsou zbytky erbu Pernšteinslkého. 
Ostatní čtyři světnice jsou větší než tato a klenuté. V druhém poschodí byl mazhauz neb síň čtverhranatými 
cihlami dlážděná a kromě toho zase pět místnosti. Bývalá » velká kuchyně* má křížové klenutí, vedlejší 
v jihozápadním rohu jest sklenuta jako sud a ostatní mají klenuti s lunetami. Prostřední z nich na jižní straně 
měla malé oddělení, jemuž se říkalo kuchyňka. Převity byly na východní straně ve hrubosti zdi. 

Třetí poschodí mělo jen dvě místnosti Dvě jeho třetiny k východu zabíral palác^ jak se mu i za 
naší paměti říkalo. Býval cihlami dlážděn a měl čtyři velká okna, dvě k východu, jedno k jihu a kromě 
toho okénko na severní straně. Na oknech byly kamenné veníře. Na stěnách bývaly malby, z nichž našili 



Zámek Léštno, boční pohled. 


1. 1884 pod omítkoL Matku boží na měsíci s anděly, ornamenty s ptáčky, což vše ze 16. st. pocházelo. 
V jihovýchodním rohu při jeho novém upravení přišli ua klenáky zazděné, kteréž se zúplna v malou ka- 
pličku složití daly. Patrně to bývala kaplička, která se nacházela v nějakém námětku. V severovýchodním 
rohu býval vlaský komín. Vedle této sině k západu bývala velká světnice s dvěma kuplovanými okny, v níž 
také bývaly malby. Nyní jest toto poschodí na několik světnic znova upravených rozděleno. 

Na Léštně ukazovaly se tří kamenné koule, z nichž každá asi 150 kg vážila. Hozeny sem byly 
pří obléhání a lze je viděti na schodech k paláci. Kromě toho našly se některé koule v gruntech, k nimž 
potřebovány, a ty leží mimo zámek. 

Jako každý starý zámek, má i LŠtěnský pověst o pokladech. Praděd starého HampeŠe byl tu před 
dávnými lety za kuchaře a s jinými objednal si z Prahy čarodějníka na hledání pokladu. Ten pouštěl virgule 
neb koule a když s koulemi našel, kopali, aŽ se dokopali k železným dveřím. Ty nemohli otevřití a proto 
vyp&jčíU si ze Splavského mlýna sochor a palici. Když otevřeli, virgulář čarodějník položil kuchaře: ústy 
dolň, ale ten se nemohl dočkali konce, an zatím virgulář kouzlil, ohlédl se a viděl tři kádě plné peněz 
a na každé kádi černého psa sedícího, jemuž Šel plamen z tlamy. Tu se kuchař lekl, vzkřikl a ten čarodějník 
popad ho, vyhodil ze sklepa, poněvadž se sklep v tu chvílí propadal. Povídá se, že v zámku je zlatá kachna 
s vejci někde pod bývalou kapli. Jedna Ženská prý vejce našla ale nic více a tak kachna, která měla tři 
vejce, má jen dvě. 

Zajímavé je také Čisti starý popis z r. 1667, který proto přikládáme, aby se s rysy jednotlivých 
poschodí srovnali mohl: 

Zámek LíŠno: Když se do něho do předního placu přijde, po levé straně při bráně při zemi 

světnička pro vrátného, vedle ní 2 marŠtale prostranné pro koně, nahoře nad branou jest prostranná tabul* 


116 


LÉŠTNO ZÁMEK. 



nice bez oken, kamen a dveří, při ní sině, dále komory 2, v jedné jsou dvě okna, světnice 1, v ní 2 okna, 
to všecko stavení je šindelem přikryto.^) 

Item zbořeniště při zemi, kdež předešle pekárna bývala, zase marštalka na 2 koně, 2 malé sklípky, 
nad nimi kuchyně klenutá, vedle těch sklípkuv vinopalna^ zase pivovár se vŠím nádobím pivovárským k tomu 
přináležejícím, vedle něho pekárna klenutá, při ní vížka s hodinami nad tím stavením a zdí, inahoře počna 
od kuchyně až na pekárnu jest světnice, síně, komárky 4. Item světnice a komora, kde hejtman nyní jest, 
to vše na díle cihelnou a ostatek šindel nou zlou střechou přikryto.*) 

Dále jdouce do prosředního placu po pravé straně při zemi jest špižírna, v ní lednice, vedle ní 
sklepy 2 pro omastek,®)z^ dolejším štoku síně, při ní po pravé straně sklípek, zase světnice 2, vedle 1 sklep.^) 

V témž Štoku prostřední pokoje, toltiŽ síně, dále 
pořád v hromadě 5 pokojuv, vŠe klenutýc:h,^) nad nimi 
nahoře jest palác prostranný s stropem táílovaným bez 
oken, v něm vlaský komín, vedle zbořeniště prostranné^ 
kde dřevěná světnice bývala,®) Při tom stavení věž cihlami 
přikrytá, v kteréžto věži schody jsou, jimiž se do dotče- 
ných pokoj &v chodí, ostatní stavení jest všechno šindelem 
přikryté. 

Naproti nadepsanému stavení Štoh obíirný^ kde po- 
koje bývaly, a nyní toliko samé vysoké zdii stojí, v témž 
štoku 4 sklepy pod zemí.’) Šacuje se týž rámek se vŠím 
nadepsaným stavením a příslušenstvím, s příkopy, stro- 
movím na nich stojícím oc 1500 ss. míš. 

Léštno má jméno své, jak již Hájek dobře po- 
znamenal, od líští. Prvotně tu byla bezpochyby pouhá 
vesnice. Okolí jeho bylo od pradávna v držení těch Be- 
nešovicův, kteří hrad Dubou založili Ondřej (1283) pra- 
děd pánův z Dubé sídlel v 1. 1284— 1297 ma KavČi hoře 
blíže Léštna. Bylo to bezpochyby opevněné? sídlo na ny- 
nějším Kavčím vrchu, z něhož není ani památky (ač se 
mluví o bývalém hradě na hoře Žebráce), ale vesnice 
v těch místech bývala do 15. století. K z;aložení hradu 
Léštna, jenž se poprvé 1. 1378 připomíná, došlo teprve 
po r. 1367, když se Vácslav, Ondřeje Beneš bratří, synové 
n. Ondřeje z Dubé o dědictví své rozdělili. Tehdá Beneš 

T Ati ^ 1^ 

a *v JlJC/VdJLI liKllitl 

nevolil žádné z blízkých vysokých návrší, nýbrž krajinu 
vlhkou, rybničnou. V l. 1367 — 1378 nacházíme jej jako 
patrona kostelu v Nesvačilech a Okrouhlici a I. 1379 vy- 
držoval si na hradě Leštěnském také kaplana.*) Manželku 
měl Markétu ze Zvířetic a syny Ondřeje^ Haška^ Beneše 
a Vácslava, Ondřej nej starší nazýván byl Roháč bezpo- 
chyby od rohaté střely svého erbu a 1. 1381 držel s Be- 
nešem zboží Libunské,®) později seděl na Z věstově. Beneš 
držel pozpěji hrad Kožlí. L, 1396 'vládli všichni Čtyři ne- 
dílně panstvím Lštěnským podávajíce faráře do Bystřice 
a Okrouhlice^®) a 1. 1398 obdarovali s mateří svou faru 
Bystřičkou platy v několika vesnicích a dědinami.**) 
O Haškovi se potom nic nedovídáme a když došlo ku 
konečnému urovnání pozůstalosti otcovy, zůstal Vácslav sám pánem na Léštně. Od počátku 15. st. čte se 
o něm nejednou v pamětech. L. 1407 obdařil faráře Okrouhlického platem,*®) také od toho času nejednou 
se připomíná jako patron kostelů na panství. Z poručení královského provázel Husa do Kostniice (1414). Na 
cestě té z Norinberka se pustil za králem Zikmundem do Porýnska a odtud přinesl do Kostnice průvodní 
list slíbený. Že Husovi byl platným a spravedlivým přítelem, sám Hus ve svém listu dosvědčuje. Mírné jsa 
povahy, radil Husovi, aby odvolal, a když i po smrti krále Vácslava Zikmunda se přidržel, nepřipojiv se 
k podobojím, přece se u Zikmunda doprošoval, aby byl mírný k Cechům. I Zikmund si ho velice vážil, 
mezi lidem pokládán za radu jemu nad jiné milého. V bojích 1. 1420 měl nemalé účastenství a dokud 

*) Západní strana pří hradbách. 2) Jižní strana při hradbách. «) Přizemí pod palácem. *) První poschedí pod palá- 
cem. *0 Druhé poschodí. ®l Třetí poschodí. ’) Západní stavení. Lib. conf. visit. ®) DD 13 f. 192. ^®) Lib. eoinf. n) Lib. erect. 
VI. 69. *3) Lib. erect V 147, 


Léštno, bývalá brána. 


LÉŠTNO ZÁMEK. 


117 


Zikmund jen trochu vlády v Čechách měl, byl jeho podkomořím. Táboří usilovali o to, aby kořeny Vácsla- 
vovy moci v Čechách podfali. Proto před sv. Alžbětou I. 1420 hrad LéŠtno oblehli, ale poněvadž zatím věci 
v Praze se proti Táborům obracely, udělali příměří s posádkou a obrátili se k Říčanům.^) Za purkrabě měl 
na LéŠtně (1416) jakéhosi Vítka.*) 

Vácslava nacházíme naposled 1. 1424 v radě královské v Budíně.*) Kdy zemřel a jestli nějakých 
dědicův zůstavil, není nám známo; ani nevíme, komu LéŠtno po něm patřilo. Z kusých pamětí jen to se 
dovídáme, že král Albrecht táhna 1438 k Táboru dne 8. srpna ležel u LéŠtna *) Léštna nabyl potom Jan 
ze Smilkova a držel je zejména 1. 1443, když prodával hrad Kostelec, a 1. 1450, když opovídal Oldřichov 
z Rožemberka.^) Ani nevíme, kdy a jak se dostalo LéŠtno rodu Šternberskému, jemuž bez mála 200 let 
patřilo. Snad je získal Aleš Holický (f 1455) aneb syn jeho Petr (f 1454). Jisto jest, že za panování krále 
Jiříka poroučel tu Zdenék ze Šternberka jsa poručníkem mladého Petra Holického syna Petrova. Král Jiří 
oblehl pro nevěru Zdeňkovu 1. 1467 všechny jeho hrady, LéŠtno obléháno přes dvě neděle.”) Z tohoto 
obléhání pocházejí veliké kamenné koule, které se v zámku ukazují. Konečně padlo LéŠtno, jsouc tuším tak 
rozstříleno a hladem vy mořeno, že se nemohlo udržeti. Král Jiří prohlásil je za propadlé, větší část dal 
synu svému Hynkovi knížeti Minstrberskému a menší Mikuláši Trikoví e Upy. Tak to zůstalo aŽ do r. 1477. 
Tehdá Petr LéŠtno osadil a zboží se ujímal. Kníže Hynek, který tehdá straně Matyáše krále Uherského přál, 
velice se o to bral, ale nebylo mu to nic plátno. Petrovi dobře řáděno, aby napřed zámek opravil a dobře 
Špihoval, a pak teprve zboží se ujímal.’) V míru 1. 1478 učiněném přiměl král Vladislav Trčku k tomu, 
že svou část panství LŠtěnského Petrovi postoupil.^) Petr vystavěl znovu LéŠtno asi tak, jak bylo před 
obnovením, ale stavbu tuším syn jeho Jan 1. 1539 dokončil, Petr zemřel r. 1514 dne 4. června na LéŠtně 
Tělo jeho synem jeho a přáteli do Třeboně převezeno, kdež i potom pochována byla vdova Kateřina 
z Rožemberka (| 1521). 

Jan syn Oldřichův držel Šternberk i LéŠtno, ale rád na LéŠtně přebýval, jak svědčí listy jeho 
odtud dávané.®) Stavbu zámku 1. 1530 dokončil a když dsky zemské shořely, vložil si znova (1544) Léštno 
zámek, dvůr, ves s dvěma krčmami, Bystřici městečko a všechny vesnice v obnovené dsky zemské.’®) V po- 
sledních letech jeho panování byl tu purkrabí Jan Kysel ovský z Kyselova.i’) Zemřel 1. 1551 zůstav! v syny 
Oldřicha, Vácslava a Otakara. 

Oldřich požíval takové vážnosti v zemi, že jej sám Petr z Rosenberka v kšaftu svém ustanovil 
jedním z poručníkův. Za jeho panování dosáhl hrad nejvyššího stupně své slávy. Hosté vzácní přijíždívali 
často na hrad s valným nádherným komonstVem naplňujíce skvostné komnaty jeho. Mezi těmi byl nejpřed- 
nější sám vladař domu Rosenberského Vilém, který na svých častých cestách z Krumlova do E*rahy ke 
dvoru královskému, k sněmům i jiným záležitostem neopomíjel zavítat! k příteli svému* na hrad LeŠtenský 
a zde bud přenocovat! neb i déle se pozdržeti. Oldřich zemřel bezdětek a pozůstalí po něm bratři Vácslav 
a Otakar rozdělili se 1566 v červnu o veškeré dědictví po otci Janovi a bratrovi pozůstalé. Vácslav vzal díl 
Šternberský a Otakar přijal zámek Léštno jak v svém položení byl, pivovár se sladovnou a spilkou, verŠtat 
bednářský, kovárnu, lusthauz, obročnici, prádlo jinak lázně, štěpnici, chmelnicí, zahrady, zahrádky, haltéř, 
sádku, dvory poplužné, městečko Bystřici, podhradí při zámku LéŠtně a drahně vesnic.’*) Otakar vládl na 
LéŠtně více než 20 let a kšaftem svým (r. 1584 den sv. Matouše sepsaným) učinil poručnicí nad statkem, 
svým a jedinou dcerou Dorotou manželku svou Annu z Roupova a přidal ji k radě některé pány. Zemřel 
1.1589 svévolně se mečem zabiv.’®) Mikuláš Křečovský z Křečovic byl za něho (1580) úředníkem na LéŠtně.’*) 

Dorota Holická byla od r. 1587 manželkou Vácslava Smiřického ze Smiřic, ale ten již 1. 1593 
zemřel. Vdala se potom po druhé za Maximiliana Trčku z Lípy. Tento stav se skrze ni držitelem Léštna 
vyprosil si 1596 majestát, aby mohl u městečka Bystřice vybírat! clo na opravu špatných cest. Ale když 
Maximilian 1. 1597 zemřel a právo to pominulo, předkládala právo Dorota zase u král. kanceláře. Že cesty 
u Léštna bývají v mokré Časy zlé a formani vyhýbajíce se lidem na polích a lukách Škody činí, a dostaly 
(1598) nové obdarování na clo.’®) 

Dorota vdala se po třetí za hrabě Kryštofa z Fyrštemberka, jenž byl 1601 za obyvatele Čech při- 
jat a s ni přes 13 let hospodařil. Mezitím a potom kupovala Dorota drobné statky okolní jako Olbramovice, 
Drahkov, TvořeŠovice, Hůrku, Peclinov. Když Kryštof 1, 1614 zavražděn,’®) zůstala Dorota ve vdovstvi ještě 
19 let. Zemřela okolo 1. 1633, 

Dědicové Dorotí ni byli Vratislav a Bedřich Rudolf synové a Anna Albertina a Alžběta Eusebie 
dcery z třetího manželství. Mladí páni ujali se panství, ale jako matka jich tak i oni zámek nic neopravovali, 
tak že pomálu pustl. Albertina byla vdána za podmarŠálka Krystyana Ulov, jenž věrně držel s Valdšteinem 
a proto s ním 1. 1634 v Chebu zavražděn. Ještě téhož roku vdala se Albertina za Jana Pavla z Briaumontu 
c. k. nejvyššího. Bratří měli jí pro její dvě děti”) vyplatili nemalý obnos v penězích, ale že s tím váhali 

*) Vavř. z Březové Font. r. B, V 448. ®) Stará kniha Pražská. 3) Palackého Děje. Tamíe. *) DD 61 str 315, Arch. 
Třeboňský. *) Arch. č. VII 289. Bečko vského PoselUyně 1 947. 8) Arch. gub. ®) Arch. mus. DZ. 250, K 12. “) Arch. Tábor- 
ský. ») DZ. 60, E 13—17. »3) DZ. 25, B 23-26, Dačický I 167. '*) Arch. gub. ‘3) Reg. královská ve Vidní. «) DZm, 172, G 21. 

Syn Maximilian Ulov záhy zemřel. 


118 


LÉŠTNO ZÁMEK. MARŠOVICE TVRZ. 


vedla Albertina právo na Léštno a dovedla toho, že jí panství to I. 1642 k ruce Doroty Viktorie z lilová 
dcery její odhádáno.*) Některý rok potom zemřel Bryaimund, jak mu Cechové říkali a Albertina vdala se 
po třetí za Šebestiána Jana z Říčan. Ze všech tří manželství byly děti; z prvního* již dotčená Dorota od 
r. 1652 vdaná za Josefa Priama z Ravoratu, z drahého Albertina Eusebie od r. 1611 manželka Jiřího Rade- 

clc4ho z Radče a Johanka I-idmila manželka Vácslava Vrochyné z Reptuv, z třetího syn Petr Vil4m 

Panství bylo zadlužené a proto některé části jeho již 1. 1661 odhádány věřitelům. Kromě toho 
odhádány Tvořešovice Albertině Radecké a Olbramovice dětem Johanky Vrochvnové jako jejich podíly. 
Ostatek po smrti Dorotině dělen na konci r. 1667 mezi Petra Viléma a Josefa Priama manžela zemřelé. 
Onen dostal zámek Léštno s několika vesnicemi a částí Bystřice, tento část Bystřice též s několika vesnicemi.*) 
Petr Vilém, jehož manželka byla Marie Maximiliana rozená z Doudleb a na Jezeře, zemřel bez 
pořízení a pozůstalost po něm připadla na oba jeho syny Karla Šebestiána a Ferdinanda Františka^ kteří 
12 máje r. 1699 učinili mezí sebou porovnání takové, že Karel Šeb. starší ujal LéŠtno a Ferd. Fr. mladší 
podržel Struhařov (k nimž přikoupil Jezero a Jemniště) a tak seděli oba bratří v blízkém sousedství po ně- 
kolik let.®) R. 1712 koupila Léštno od něho Maria Renata ovdovělá ze Satzenkoffen^ roz. hrabinka z Gotzu*) 
a ta je prodala 1744 Lucii hraběnce z Kokořova. Konečně je koupili bratří Servité u sv. Michala 
v Praze. Když ujali tito panství, byl hrad (jenž r. 1642 »nemalé opravy € potřeboval) velice spuštěn. Mniši 
štítíce se nákladu na opravení zámku potřebného zřídili sobě v obvodu jeho na straně západní skrovnější 
stavení, v němž byl později nadlesní ubytován. Již I 1785 zrušen byl dotčený klášter a statky jeho LéŠtno 
a Skalsko ujaty k náboženskému fondu. Léštno zůstávalo pak státním statkem až do r. 1800, kdež prodáno 
Jakubovi svob. p. Wimmerovi a spojeno s panstvím Tloskovským, Na chatrném zámku zřízena I. 1855 

nová šindelová střecha a několik pokojů znovu upraveno. Úplnou restauraci začal Vincent Daněk 1. 1872 

a trvala přes desítiletí. 

MARŠOVICE TVRZ. 

ráji na okolo Janovic jest půvabná, poněvadž se tu všelijaké tvary a barvy střídají; také 
přispívá nemálo k půvabu stromoví, lučiny a hladiny rybníků. Od Janovic k severu jest 
položení spíše jednotvárné a chudší a pole jsou již špatnější obzvláště u Mrvíce. Lidé 

z nich velkou pílí sebrali balvany a kamení a položili je podle cesty; druhdy je z nich 

celá hradba, kterou tu jmenují brlení. MarŠovice samy o sobě mají velmi pěknou polohu. 
Kostel, dvůr, fara a Škola stojí na návrší, městečko pak pod nimi na severním svahu. 
Proto spatřuje příchozí od Janovské strany jen kostel a dvůr, avšak jda od druhé strany vidí 
MarŠovice jako nějaké podhradí s Vyšehradem. Západně cd kostela za dvorem jest pole, 
jemuž se říká na valech. Zde stávala tvrz, jejíž zbytky dávno s povrchu zemského zmizely. 
I příkopy zasypány a před některým desítiletím vŠe zoráno. Pancíř zakopán, ale pluh pa- 
nuje. MarŠovice stály již 1. 1205 a byly statkem Jiříkovým. L. 1222 žil vladyka Jiřík syn 
' Jindřicha z Maršovic, jemuž král Přemysl (1222) ves Velběhy daroval.®) Pozdější držitelé 

byli Vítkovci erbu růže, zejména 1. 1352 Hrochz Maršovic.^) K témuž rodu také patřil (^>r,jenž se k r.l360 připomíná.*^) 
L. 1370 měly MarŠovice pět držitelů; byli io Jindřich Jicka^ Přibyslav^ Hrochy PurkartB. Bohuslav Vicher^ kteří tehdá 
kněze ke zdejšímu kostelu podávali.®) Od Ojíře snad pocházeli páni z Dráhová, kteří vymřeli v jižních Ce- 
chách. Hrochovi potomci psali se do vymření z Maršovic. Hroch sám se vyprodal z Maršovic; 1. 1384 byl 
již v Prachenšté,®) ač nebyl-li to syn téhož jména; týž byl 1. 1408 pánem na Třemšíně. Od r. 1410 řídil 
statky pánů z PořeŠína a umřel nedlouho po r. 1418. Z Maršovic erbu růže psali se též 1415 Vítek a 1430 
Hrdoň (f j, 1463), kteří v Maršovicích pány nebyli.^^) Z jiných, kteří se odtud psali, připomínají se 1. 1381 
Protiva služebník pánův z Rožemberka a 1397 Kuneě^^) a 1414 Mrázek z Křešic a z Maršovic.^*) 

Okolo 1. 1399 koupil MarŠovice bud z části aneb celé Hanušek z Frydšteina před tím purkrabě 
na Dobříši a držitel statku v Svatém poli.^®) L. 1411 byl již mrtev zůstaviv nezletilé sirotky.^*) PoruČenství 
nad nimi trvalo ještě 1. 1415. Snad byl synem Vácslav z Maršovic^ jenž byl 1425 mocným opravcem mezi 
Pražany a Tábory a v podobné povinnosti nacházíme ho také k r. 1431.*®) Od r, 1440 připomíná se nejednou 
Hanuš z Frydšieina a z Maršovic^^) L. 1448 vpadl s Poděbradskými do Prahy, pomáhal v následujících 
válkách a 1. 1470 vydán z Vltavská ke zřízení pole.**^) M!arŠovice držel tuším do smrti. Po něm nikcho toho 
hesla nebylo. Z potomních držitelův známe teprve k r. 1510 Jana Kryzostoma z Hostouně^ po němž 1. 1519 
Jindřich z Vojslavic a ok. r. 1522 Vilém starší a Jan synové jeho následovali.*®) Dotčení bratří prodali 
v 1. 1525—1528 zámek MarŠovice, dvůr a ves s vesnicemi Janovi Kozokorskému z ŘíČan^^) Tento tu seděl 

i) DZ 147, N 21— P 16. *) DZ. 73, N 4—13. ») DZ 406, K 22. ♦) DZ, 490. G 5. ») Rcg. I 224, 307. «) Ludewig Rel. 
MS. IV 279. ^ Rel. tab I 72. ®) Lib. conf. Bohuslav i r. 1372 (RclL tab. 1. 441) Viz i Tadrova Acta jud. I 245. ®) DD 13 str. 86. 

Rkps. Roudnický, Arch Svatomářský, Rel tab. II 328. ") DD 13 str. 72, 14 str 246. Paprocký o st ryt. 82 **) Lib. conf. 
Rkps. kapitulní. Lib. erect. VIII. 167, X 44. i®) Arch. C. III 253, St, knihy Pražské. '“) DD 23, f. 212. **) Arch. Třeboňský, 
Arch. C. IV. 444. Arch. gub. Reg. kom. soudu. *®) DZ. 10, F 12. 




MARŠOVICE TVRZ STAJICE HRAD. 


119 


30 let a postoupil 1. 1555 zámek Maršovice s vesnicemi Vácslavovi Benedovi z Nečtin}) Od Benedy nabyli 
toho zboží 1. 1564 Vilém Malovec Kosoř z Malovce^ za něhož došly Maršovice nemalého rozkvětu.®) 

Napřed se přimluvil u císaře Maximiliána, že (majestátem L 1568, 21. srpna) ves Maršovice na 
městečko vyzdvihl, erbem a trhy daroval.*) S touto obcí učinil 1570 smlouvu takovou, aby sousedé mohli 
o svých statcích říditi, mohli se vyprodávali a mohli piva vařití. Kromě toho jim na jistý spSsob vápenný 
kámen lámati a páliti dovolil Daroval jim lesy Stajický a Zderadický ^) Bylť Vilém pán k poddaným spra- 
vedlivý, horlivý přívrženec j,*dnoty bratrské a pán, který i o znamenitějších věcech přemýšlel, nežli byly 
obyčejné kratochvíle panské. Zajímavé jsou průpovídky, jež jsa v 1. 1572—1577 místopisařem do kvaternu 
desk zemských zapsal. Maršovic postoupil nedlouho po r. 1570 svému Švakru Bohuslavovi Dvoreckému 
z Olbramovic^ jenž l. 1574 smlouvu s obcí MarŠovskou učiněnou potvrdil.^) 

Bohuchval zemřel i. 1584 zůstaviv jedinou dceru Lídmilu nezletilou.*) Poručníci vidouce, že by 
se Maršovice nesnadno spravovaly, prodali je 1. 1584 Kryštofovi Karlcvi z Roupova'^) Ten je držel jen pět 
let a prodal je l. 1589 Bernartovi stár. z Hodéjova. OJ té doby patřily k Tloskovskému panství. 



STAJICE HRAD. 


emalou ozdobou krajiny MarŠovské jest hora Stejc čili hradiště hradu Stajického. 
Jest to hůrka homolovitá a ostrá, mě atiště nevelkého hradu, z něhož zbyly ještě náspy 
běžící na třech stranách kromě východní. Zajímavý je příjezd na hřeben zadního válu. 

Pokud známky ukazují, chodilo se po boku hůrky a pod náspem na západní straně běžícím, 

z jehož plotů mohli příchozímu škoditi. Tak se přišlo na druhý val, který je na severní 

straně, šlo sc kus po tom válu a pak po mostě do kopce ke bráně. Vozem se sem ne- 

mohlo jezdití, koněm jen opatrně a pomalu, tak že bezpečnost na hradě stála zase nepohodlí. 
Hrad měl tři oddělení, predhradí, věžiště a parkán; tento je část hůrky dolů se sklánějící, 
jejímž konci jest díra, snad bývalá studně. Kromě holé polohy tu není nic viděti. Na 

hradišti je mnoho drobného kameni a malty, ale zdivo teprve půl metru pod povrchem. Po- 

dle pověsti běží podzemní chodba ze Stáj i c do živnosti Topolovské v MarŠovicích, kdež v sklepě se nachází 
šíje nyní nepřístupná Na hradišti našel jeden soused MarŠovský velký klíč středověké spůsoby. Nejzajíma- 
vějším nálezem bylo pečetidlo Beneška ze Stajic s třemi měsíci, které se dostalo do Tloskovského zámku, 
bloudivŠi nějaký čas i po Praze. Také se tu našlo pečetidlo Hanuše z MarŠovic. Na Stajickém hradě sfdlí- 

vali vladyky, kteří měli tři měáíce na štítě. Znamení to je na pečeti Bene- 
šové^ také Balbfn připomíná takový erb dvořana Karla IV, totiž nějakého 
_ pana Ctibora. Pokud paměti dosvědčují, seděli tu vladyky rozrodu toho, 
který měl na štítě pruh pošikem a za klénot chrta. Pfibik a Bemart připo- 
mínají se v letech 1364 — 1367 jako spolupodací v Hoděticích. Přibík pro- 
dával v I. 1389 až 1391 rozličné drobné statky.®) V pamětech se vyskytuje 

ještě r. 1404 jako spolupodací pán Hodětického kostela. Ješek Stajicka sXouiW 
1. 1393 pánům z Rožemberka, vl. 1410-14l3s Buškem ze Stajic spolupodával 
ke kostelu Hodětickému.®) Z téhož rodu vyskytuje se od r. 1393 Albera^ 
jenž byl později pánem na Těchobuzi a odtud se psával. Poslední z toho 
rodu byl Jindřichy jenž se ještě 1. 1454 připomíná.^®) Nesnadno říci, kteří 
z těchto jmenovaných pánův Stajici drželi, Z vyznání zločincův mučených 
jde na jevo, že na Stajici se před r. 1399 shromaždovali loupežníci. Když 
pak ok. 1. 1405 byla válka mezi králem a pány, najali Herbait z Kolovrat 
a Petřík purkrabě Lehnický rotu, která ztekla Stajici, aby odtud škodili pánu 
z Rožemberka.'^) Stajický hrad zpustl ještě v témž století, možná že byl 
zkažen za některé tehdejších válek. 

Pustý hrad byl připojen ke statku Zderadickému. Ten držel Aleš 
Karlík z Nežetic a zapsal ok. 1. 1531 hrad pustý Stajici, tvrz, dvůr a ves 
Zderadice a vše co k nim patřilo Lidmile z Vitinivsi manželce Mikuláše 
Karlíka, která to zboží [ještě 1. 1543 držela.'*) Již l. 1550 patřilo hradiště 
panství Maršovskému. 



Poloha Stajického hradu, 
r. Cesta na z. val, ?. předhradi, 


4 . věžiště, 5. parkán se studnici (?), 
6. druhý val. 


*) DZ. 12, Bil. *) DZ. 57. B 1. *) Orig. na radnici. *) DZ. 60, G 15—20. 6) Oríg. v MarŠovicích. ®) DZ 22, E 6. 
DZ 67, M 4. ®) Lib conf. Rel. tab. 1 615, 639. Lib. conf erect. DD 13 f. 143—145. Rel. tab. 11 261. “) Popravčí kniha 
Btr. 12, 20, DZ. 260, E 28. 



Ostromeč od jihozápadu. 



OSTROMFX HRAD. 


9|d Sedlčan k severu za RadiČem a západně od Krchleb a Nahorub táhne se mezi Vltavou 
a klikatým tokem Mastníka potoka vysoké návrší, strmě spadajíc k Vltavě a na druhé straně 
sice volněji, ale přece na březích Mastníka strmě se sklánějíc. Na jednom místě je zúženo 
a proto jsou oba boky strmé, ale pak se rozšiřuje, protože Mastník běží velikou zatáčkou, 
tak že se tu návrší rozštěpuje jako vidliice spadajíc jednak k Ústí, kdež padá Mastník 

do Vltavy, jednak k mlýnu Barákovu nad Mastníkem ležícímu. Tam, kde jest horní plocha 

nejužší a rozšiřuje se pak v dotčené vidlici, stával hrad OstromeČ. J 

Na počátku tohoto mohutného ostrohu jest samóta Hradnice^ která prý je vystavěna 
z kamení zbořeného hradu Ostromeče. Jméno její připomíná vladycké sídlo, které v těch 
místech stávalo a také se Hradnici nazývalo. Při samé samotě k jihozápadní straně jest 
pastviště trochu do výšky nyní vynikající, ale bez známek bývalého opevnění ; avšak severně 
od samoty zdvihá se ostroh strmě v homoli řečenou Červenkou neb i Červeným zámkem strmě k Vltavě, jak 

již doloženo, spadající; od Hradnice běží k ní přímo cesta vozová a jiná cesta jde po jejím východním 

úpatí, ale na povrchu návrší. 

Když se přichází k Července, spatří se hluboký příkop, kterým je tu ostroh od východu do 
západu překopán; před ním i za ním je val a za ním zase příkop rovnoběžně s předešlým, od něhož jdou 
k severu dva příkopy zavírajíce políčko tvaru podko vitého. Příkopy jsou zarostlé habřím a Hštíím. Místo 
takto zavřené slově Červený zámek, avšak po zdech není památky a ani kamení tu není, tak že lze za to 
mítí, že tu stá vah dřevěná tvrz ; skutečně tu vykopali před lety trámy. Na celé Července, obzvláště na 
tu stranu k Hradnici vykopali drahně šípův a hrot stopu dlouhý, který odevzdali do Řadiče zámku. Celé 
to opevnění podobá se baště, jako by bylo zřízeno k obraně hradu tím, že by bránilo přístupu k němu. 

Od Červenky sestupuje se na hřeben ostroha a jde se po vozové cestě> která Červenku obcházela, 
až ke hradu OstrcmeČi, jejž zakladatelé založili hodný kus daleko za Červenkou, přibravše k němu místo 
od Červenky až k Ostromeči jako veliké předhradí. Než se přijde k vlastnímu hradu, viděti jest na hřebenu 
spojujícím Ostromeč s Červenkou, který jest dosti úzký, na levé, západní straně val dosti vysoký. Tak se 
zdá, Že obléhající tu ostroh zavřeli; ale i před tlm jsou známky zákopův, které bezpochyby z doby obléháni 
pocházejí. 

Začáteb vlastního hradu jest příkop, který šel od srazu ke srazu ostrohu tu neširokého. Za ten 
totiž lze míti mělkou sedlovitou prohlubeninu, kteráž zarovnáním příkopu skrze motyku a pluh již před 



OSTROMEČ HRAD. 


121 


lety vznikla. Hned za tím jest druhá prohlubeň! na a tak za jiné nelze míti, než že tu byly dva příkopy 
za sebou a před každým násep. V druhé prohlubeň! ně vídalo se před lety množství kamení, které pocházelo 
z hradeb, jimiž byl příkop zadní vyzděn a kteréž ratajové na poli vykopávali. Mezi příkopy i na sousedních 
polích našlo se mnoho železných Škvár&v. Nyní jsou tu všude pole a pastviny. Prostora za těmito příkopy 
proměněna jest již ode dávna na role, tak že není ani známky po hradbách a staveních, aČ byla-li tu. 

Nějaký kus dále zdvihá se najednou návrší do výšky a na tomto místě 40 krokův zdéli a 12 — 16 
kr. zšíři stával přední hrad a palác pánflv Ostromečských. Stojíf to vyvýšení asi uprostřed hradiště. Nyní 
se tu spatřují základy většího i menšího čtyřúhelníku. Menši obsahuje prohlubeň, poněvadž se spodní sklep 
zřítil, ale pro množství trnek okolo něho rostoucích jest skorém nepřístupný. Větší Ityřúhelnik (25 kr. zdéli 
a 12 kr. zšíři) též má prohlubeň, ale patrné již zarostlé základy. S toho pahrbku sestoupíce octneme se zase 
v rolích, a něco dále pak za nimi jest třetí příkop ve skále vytesaný, který odděloval zadní hrad čili velkou 
viěy která stála na nejvyŠŠÍm místě hradiště a byla dotčeným třetím příkopem na všech stranách zavřena. 
Věž byla založena do čtverhranu, 19 kr. zdéli a 9 kr. zšíři, ale nezbylo z ní nic, než základy zdí zemí 
a rumem zasypané. V jejím vnitřku nachází se zbytek sklepa, totiž postranní zed a začátek klenby, která z ní 
vybíhá. Před stoletím tu byly zdi ještě přes 1 m. nad zemi vysoké. Má se za to, že jsou pod ní sklepy 
a tím (totiž že tam dusný, vlažný vzduch zfistává) vysvětluje se, proč sníh na tomto místě nezůstane ležeti. 
Opravdu také zde uhodili jednou na sklep, který potom zasypali. Příkop, který velkou věž zavíral, zavíral 
také hrad na zadní straně a to tam, kde ostroh k Barákovu se sklání.^) 

Počátky Ostromeče souvisí s počátkami rodiny Břekovcuv z Ostromeče. Nežli ještě Ostromeč 
stála, stála Hradnice a tu seděl 1. 1369 Olbram jeden z předkův téhož rodu.^) Po něm tu seděl Bohuslav ze Such- 
dola^ jenž se také psával z Hradnice, Hradiště i HradeŠtnice, tak 1. 1375 a 1388, též 1389.^) Od r. 1392 
vyskytuje se seděním na Hrádku neb Kozím hřbetu, ale nazývá se před 1. 1395 Břekovec z Hrádku jinak 
z Hradnice.*) Měl tedy oba tyto statky a Hrádek ještě 1. 1417 a protože se potomci jeho psali z Ostromeče, 
název Ostromeč se ani v příjmení Bohuslavově ani v jiných neřídkých pamětech kraje Vltavského nenachází, 
a naproti tomu jisté jest, že zboží Hradnické Bohuslavovi patřilo, nemineme se snad pravdou majíce za to, že 
asi v 1. 1390 — 1417 hrad Ostromeč založil. Avšak je to možná věc, že hora a ostroh nazývala se OstromeČÍ, 
nežli hrad tu byl. Z vyznání totiž jistého zločince (r. 1423) jde na jevo, že ten jistý člověk- byl na Ostromeči 
1. 1419, když totiž blízko odtud došlo k bitvě.^) Zdali mínil hrad neb horu, není zřejmo. 

L. 1424 na den sv, Markéty (13 Červce) se stalo. Že Jan Bzdinka, jakýsi Podstavek a jistý Hýhal 
tři Táboří obsadili horu Ostromeč.®) Stalo se to jistě bez svolení držitele hory, jímž byl Petr syn Bohuslavův. 
Jestli tu již něco bylo, Táboři je náležitě zpevnili a posádka zdejší pak vybíhala odtud a hubila stranu pod 
jednou. Tak se i stalo 1. 1427 v srpnu, že nějaký Zákon s jinými pustil se až ke Mníšku, ale tu jej stihli 
Zikmund Bolechovec a Buzek (ze Tmaně) tehdá posádkou na Karlšteině a Zákona s Šesti jinými zabili.^) 

Jen u jediného letopisce®) je psáno, že oděnci posádky Bechynské náhlým přepadením dobyli 
(1428) hradu Ostromeče »od Táborův založeného* a jej vyvrátili. Možnost toho nelze upírati, neb jen úskoky 
Bechynských lze vyloŽití, proČ. Táboři hned potom vŠÍ moci oblehli Bechyni a jí dobyli. Táboři osadili 
tehdá Ostromeč Mikulášem z Padařova jako hejtmanem. Týž vytáhl 1. 1429 s bojovníky Bechynskými 
a měst Písku, Sušice a Klatov dobývat hradu Zvikovai ale nic nepořídili ®) Táboři udělali jej potom vladařem 
na Táboře^®) a dali do Ostromeče Filipa z Padařova jako hejtmana.^*) 

Po velkonoci r. 1430 vytáhl Filip s jinými hejtmany a vojskem silným okolo desíti tisícův lidí 
přes Moravu do Rakous a Uher, dvě bitvy krvavé tu svedeny, v nichž padlo Čechův přes dva tisíce a bojíce se 
silnějšího odporu nepřátel vrátili se zase domů. Téhož roku podnikl Filip s Tábory výpravu na bratří z Ko- 
lovrat, při čemž dobyli Hořovic a protivníky své pod LibŠteinem k smlouvě přinutili. Příštího roku (1431) 
o sv. Kateřině vypravila se posádka Ostromecká s Prokopem Velkým a Tábory asi v počtu 10.0(X) hlav 
do Rakous, kdež plenili kraj okolo města LiČova a nabravše tu kořistí po novém roce (1432) domů se 
vrátili. Té doby dal Filip na hradě Ostromeči opsati krásnou, skvostnou bibli posud zachovanou. Tak totiž 
zaznamenal opisovatel ku konci I. knihy Esdrašovy, že ji na Ostromeči v letech 1432, 1433 a 1434 opisoval.^®) 
Tato na Ostromeči psaná bible od Táborův bedlivě chována a dostala se Českými bratřími na Moravu 
pánům ze Žerotína. 

Po bitvě Lipanské drželi Táboři ještě mnohá města (Tábor, Hradec, Kolín, Boleslav, Zatec, Slaný, 
Písek a j.) a hrady pevné Sión, Lomnici, Bílinu, Řísuty atd. Také na Ostromeči držela se posádka Tábor- 
ská a Filip maje odtud ve své moci Vltavsko a dobré kusy Bechyňska a Kouřimská mnohé závady Činil na 
statcích pánův protivných. Dokavád měla strana mírnější na jiných stranách pilnější zaměstnání, ještě to 
Filipovi ušlo. Když pak jim tu a tam uvolněno, nařídila vláda zemská hotovost proti Ostromeči. Na den 
sv. Kedruty (17. března) roku 1435 přitáhli k hradu Hynce Ptáček z PirkŠteina, Beneš z Dubé seděním 

*) Viz Heher, Burgen V 154, Mistop. bibl, V 38. *) Lib. conf. •) Lib. erect. *) Lib. conf. DD 14. f. 170. Mareš, 
Popravčí kniha 38- ®) Bartošek, FRB. V 693. Obsederunt v latině Bartoškové znamenalo by obsadili. ‘^) Bartošek na str. 698. 
*) Zach. Tbeobald. ®) Bartošek na str 600.’®) Arch. Český III 608. “)Teige Zákl. I 2, 761 Bartošek 602. Viz i Arch. Český 26. 
405. Mistop. blbl. V 38. ’*) Bartošek, Dobner Mon. IV 74, St. letop. 'Hieobald. 


16 


122 


OSTROMEC HRAD 


na Kožlíj Jakoubek z Božejovíc purkrabě na KonopiiŠti, Mikuláš purkrabě na Zvíkově s lidem Rožember- 
ským a jali se hned hrad oblehali. Šest neděl trvalo obležení a statečný Filip pořád odolával útokům ne- 
přátelským. Tuf dne 26. dubna přibyli Aleš Holický ze Šternberka, jenŽ na ten Čas držel Křivoklát a Jan 
Jenec z Janovic s 200 oděnci, 50 jezdci a 11 ŠpiŽnými vozy, aniŽ by byli potom co podstatného vyřídili, 
leč že dovozu na hrad zabraňovali. Ještě přišla posila dne 15. května, když přirazil k oblehajícím Hanuš 
z Kolovrat s 125 jezdci a 300 oděnci. Ještě jeden týden trvalo oblehání, načež po všech desíti nedělích 
mezi posádkou nastal takový nedostatek potravy, že se hejtman Filip z Padařova uvolil hrad na jisté vý- 
minky stoupili. Oblehající nepořídivše ničeho úsilným obleháním musili přece pod úmluvou dne 22. máje 
propustili obležené do Tábora na svobodu, načež důležitý ten hrad teprv obořen a vypálen jest. Jestli pak 
vrácen Břekovcům, je pochybno, neb jak se zdá, držen ke Konopišti. Navrácení Břekovcům stalo se později 
a 1. 1518 držel Bohuslav Břekovec vesnice, které si pozůstavil od OstromeČe (oddav jej ke Konopišti) k Čer- 
venému Hrádku.^) 



Čtrnácte let zůstal hrad v zří- 
ceninách a zboží jeho bylo se 
dostalo Zdeňkovi KonopiUskétnu 
ze Šternberka od r. 1448 nej v. 
purkrabí Pražskému. Na jaře r. 
1450 kázal Zdeněk lidem svým 
ohledali a vyměřit! na Ostromeči 
k srubům a k osazení té hory, 
lidé ti zbudovali zdi střechami 
prkennými, zdělali poněkud náspy, 
příkopy a záseky a tak hrad Ostro- 
meČ brzo povstal zrumův svých. 
Pan Zdeněk tím zajisté netoliko 
jednotníkům Strakonickým ale i 
Táborským, kteří se nepřiznávali 
k žádné obou hllavních jednot, 
dal příčinu k nespokoj en«)sti a 
svádě. Brzy potom Zdeněk svým 
jmenem opověděl jednotě Tábor- 
ské na počátku měsíce července 
a potom před s v. Jakubem poraziv 
je u MiliČína, odňal jim 45 vozův 
a 5 houfnic=^) Nové důležitost! 
nabyl Ostromeč ke sklonku pa- 
nováni Jiřího Poděbradského. 
V nepoctivé válce, kterouž způso- 
bili proti králi členové jednoty 
Zelenohorské, působením téhož 
Zdeňka osazen jest Ostromeč sil- 
nou posádkou. Když mělo krá- 
lovo vojsko r, 1470 vtrhnouti do 
Slezska, jal se Zdeněk Škodili 
přívržencům královým vysílaje 
s hradu houfy své, kteří chutné plenilíapálilivokoií a lidem dobytek zajímali. Též jímali sem zemany druhé strany. 
A poněvadž s OstromeČe snadno bylo bránili dovozu ku Praze, nedali řekou dřiví a uhlí plavili, IcČ by dávali 
plavci po dvou bílých groších s vozu. To trvalo tak dlouho. Zdeněk sám přicházel někdy na hrad a posádku 
přítomností svou rozněcuje, jakož i svědčí list jím r. 1472 na Ostromeči psaný.®) Loupežení trvalo drahný 
Čas, Že se již pánům i zemanům mnohým v tom kraji stýskalo i sedlákům, až někteří se holdovat! musili; 
a někteří zemané s lupiči díl měli a u nich bývali na tom zámku. O to potom sněm držán byl, aby ten 
hrad byl Obležen a aČ nebylo ode všech svoleno, vŠak proto vždy se o to stálo; a Že zámek ten v místě 
velmi nepřístupném stál, neobléhalí ho, ale některá místa skalnatá osadivše, opodál bašty a příkopy zdělali, 
tak že na hrad ani s hradu přibýti nemohli a je tudíž jejich strana vybavili nemohla. Hlavní příčina vŠak, 
proč marně před hradem leželi, byla ta, Že nebylo jednoty a svornosti v zemi, neŽ zrádců všudy dosti se 
našlo. NejvyáŠÍ purkrabě Jan Jenec z Janovic shromáŽdiv lidu něco přikázal vŠem zemanům mezi Brandýsem 


') DZ. 2. F 6. *) Arch. Č. IV 393. Palacký IV. a 211. Co Heber(str. 158) vypravuje o SvikovízJivjan a jeho dědicích, 
nehledí sem než k Ostromeči a Čemovicům v Klatovsku. *) Arch. Č. V. 341. L. 1471 porazili OstromeČtí Kninské a jali jich 
vice než 70. (árch. Třeboňský), Viz též Arch. Český VIII 78. 


OSTROMEČ HRAD. NEVEKLOV A TI.OSKOV. 


123 


a Jílovým, aby se sjeli k němu v den určitý a s ním aby útok pustili na Ostromeč. A kdyŽ toho ani jeden 
z nich neučinil, on r 02 hněvav se proto učinil jim zájem v podkraji Pražském všelikých stád a koní a licázaí 
zajatý dobytek shromižditi u Kunratic, ale že zeman é ti přemluvili Pražany, nemohl ani dobytek na hrad 
Pražský dostati.^) A tak prozatím naděje na dobytí OstromeČe zmařena a ti, kteří ještě na náspech před hradem 
zůstali, byli panem Zdeňkem rozehnáni a rozplaŠeni. Ostromeč zůstal nedobyt po osm let a v držení Zdeňkově 
až do jeho smrti. 1 clo pod hradem Zdeňkovi dříve na sjezdu v Německém Brodě a sněmu BeneŠovském 
přiřčené zůstalo mu siaímým sneŠenim Vratislavským r. 1474.^) Pokoj však celému okolí navrátil se teprv, 
když se král Vladislav s Matyášem Uherským srovnal a mír mezi stranami učiněn byl. 

Páni ze Šternberka uznávajíce vždy důležitost OstromeČe co pevnosti udržovali jej v dobrém stavu. 
Po smrti Zdeňkově (f 1476) dostalo se panství KonopiŠtské a zboží OstromeČské a Kostelecké synu jeho 
Janovi za díl, ani druzí bratři ostatní panství Zdeňkova rozebrali. Ze synů Janových dostal Ostromeč na svůj 
dil Zdeněk mladH ze Šternberka a seděl tu až do r. 1496. Tehdá byl již mrtev a poněvadž dětí po něm ne- 
zůstalo, daroval král odumřelé zboží, polovici městečka Benešova, Ostromeč hrad a Kostelec hrad pustý 
Ladislavovi ze Šternberka (f 1521) a Kateřině z Ekrcau (vdově po Janovi ř) a úředníci dvorští zvedŠe je na 
zboží to r. 1497 (19. éervna) odhádali jim je o 6000 ss. gr. Č.“) Ladislavovým dědicem v držení OstromeČe 
byl Jan bratr jeho, pán také na Konopišti (f 1528), jenž držel Ostromeč ke Konopišti a nehledě si opravy 
starého hradu, brzo mél o zříceninu více na panství svém. Janův syn Adam ze Šternberka (f 1560) již sobě 
zboží OstromeČského odděleného od ostatního panství málo vážil a vkl. r. 1542 Ostromeč hrad pustý, vsi 
Sejice, ŽivohoŠt, Oboz Hradnici, Žlíbek, Klouby, Ústí se dvory km. v Poličanech a mlýnem Borakovem Ha- 
nušovi z Ričan v 570^^8 kopě gr. Pr. zastavil,*) načež Hanuš hned ten hrad zapsal Janovi mladšimu z Říčan 
na Kosové hoře k uvázáni po smrti pro dluh 200 ss.^) Výplata stala se potom za Adamova syna Jana, jenž 
by] dědičné právo na Ostromeč! na svůj díl obdržel, ale ten jej nepodržel, nýbrž (vid. 1571, 20. června) 
prodal pustý hrad s příslušenstvím svrchupsaným Adamovi Řepcvi z Neveklova na Tloskově za 1300 kop 
dostav na srážku 300 kop jiné vesnice.®) Od těch dob zůstala zřícenina při zboží Tloskovském. 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 

městě Neveklově bývala tvrz, která již za dávných dob zanikla. Stávala tam, kde jest sad 
k č. pop. 13 patřící. Tu jsou ještě sploŠtělé náspy a zbytky příkopů, pokud je hospodáři 
(na severní straně) nezasypali. Dvorec hospodářův stojí dílem na místě východního pří- 
kopu a náspu, dílem na tvrziŠti. Uprostřed bývalého tvrziŠtě jest hospodářův sklep, zpo- 
de! bývalé věže. Do toho sklepu, který má válcovité klenutí, jest vchod od východu, ale 
ten, jak se zdá, jest znova pro lámán a starší vchod, který jest na severní straně a býval 
vchodem z vedlejších sklepů, jest zazděn od dávných dob. Jakýsi Zajíček, který byl 
majitelem této živnosti více než před 100 llety, prý tu věž boural. Od té věže říkalo se 
statku >u věžníků*. 

V Tloskově jest zámek, veliké novomodní stavení o dvou patrech vystavěné v první polovicí 19. 
století. Na místě tohoto zámku býval starší zámek a ten zase stával na místě staré tvrze. Ve 14. století 'totiž 
i Tloskov i Neveklov patřily též rodině, ale členové její seděli na rozličných tvrzích. 

Neveklov byl již ve 13. stol. městečkem. Jindřich z Roěemberka prodal 1. 1285 Neveklov klášteru 
Zderazskému^ což 1. ISOl králem Vácslavem potvrzeno. Tuším, že to nebylo celé městečko nýbrž Část, jinak 
bychom tomu nerozunělí, proč se 1. 1310 Ctiborovi z Neveklova církevními tresty hrozilo za to, že se ve zboží 
Zderazské vkládal.^) Od polovice 14. století není známky, že by ZderazŠtí něco v Neveklově drželi. Patrony 
kostela zdejšího byli 1.1357 Heřman a bratří ze Spole a MajnuŠ s bratřími z Neveklova, 1. 1376 Jeniš, Jindřich a 
Jeniš z Tloskova, Anel^ka vdova po MajnuŠovi, Ctibor a Mikuláš z Neveklova a Jan ze Spole, 1. 1380 JeniŠ, 
Ctibor a Jindřich bratlí z Neveklova a Mikuláš ze Spole.®) Bylo tedy toto zboží mezi několik vladyk, avšak 
tuším jeducho rodu (erbu hclubice neb jiného ptáka) rozděleno. 

Dotčený Ctibor koupil svou Část od otce Jeniše a vdovy MajnuŠovy a věnoval pak na ni manž. 
Markétě. L. 1383 vyskytuje se jako svědek,®) 1. 1398 přispěl k založení kaplanství, k němuž pak 1. 1399 
kněze spolupodával. L. 1406 byl již mrtev a zůstali po něm sirotci.^®) Okolo 1. 1399 žil také Ješek Tlesk 
z Neveklova tuším pán na Zderadicích^^) a mezi patrony kostela Neveklovského 1. 1405 nacházíme Majnuše. 
Ctiborův syn byl Jindřich Takoniny jenž se poprvé l. 1411 jako opravce fary a potom 1. 1412 — 1416 jako 

‘) St. letop 503—206. Palacký V. a 112. *) DD 23 R 1 — i. *) DZ. 1, E 24, 26. DZ. 83, B 29. Po Říčanskétn 
měl Jan Vojkovský z Milhastic Ostromeč v zástavě (DZ. 54, H 1—8). ®) DZ. 17, G 18. Naposled se připomíná » pustý zámek 
Vostromeč. r. 1689 (DZ. 128. G 16). ■*) Reg. II 678, 805,962. ») Lib. conf. ») Arch. Třeboň. Jireček Cod- II b. 344. Lib. crect. 
VI 88, Lib. conf. Acta jud ") Lib. erect. XIII a 96, 



124 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 


spolupodacf rysky tuje. L. 1415 učinil s Jindřichem Tloskovským narovnání o zdejší právo podačné‘) a vy- 
skytuje se také 1. 1419 v listu pp. z Oseka.^) V 1. 1L440 — 1443 purkraboval na Konopišti, 11 . 1448 koupil 
ještě plat ve Vlkonicích a pak bud zemřel aneb Neveklov prodal.®) S tím pak souhlasí, že 1, 1453 byl drži- 
telem Jan Řepa z Neveklova, předek spravedlivé a dobrotivé rodiny.*) 

Na Tloskově seděl Jindřichy jenž založil (1386) v kostele Netvorském ranní mši a nešpory a proto 
faráře rybníkem a rektora školního lesem obdařil.®) L, 1398 přispěl k založení kaplanství v Neveklově, 

1. 1400 dal faráři tudíž náhradu za role rybníkem zatopené, 1. 1405 a 1415 se stranou Neveklovskou smlouval 
se o pořádek při podávání ke kostelu. Až do r. 1416 připomíná se často.®) L. 1399 připomíná se s ním 
Ctibor jako spolupodací. Jindřichovi synové snad byli Ctibor a Vilém bratři, kteří se 1. 1435 připomínají.’) 
Ctibor sloužil 1. 1447 Janovi z KunŠtátu, 1. 1448 byl při dobytí Prahy.®) Skrze manželku svou Bětu z Kono- 
jed (1450) dostal se v držení zboží Konojedského a žil ještě 1. 1454.®) Kuneš z Tloskova, který se od r. 1468 
připomíná, byl bezpochyby jeho syn.^®) Týž prodal 'Ploskov Janovi Řepovi z Neveklova, tento pak přeloživ 
tam sídlo své z Neveklova, psal se již 1. 1460 seděniím v Tloskově a 1. 1476 na Tloskově.*^) 

Od r. 1453 — 1524 připomíná se pořád Jaia Řepa ; byli to tuším dva, otec a syn. Tento druhý 
Jan zemřel 1. 1524 a pohřben v kostele Neveklovském, kdež se posud náhrobek jeho spatřuje. Syn jeho Arnošt 
zdědil Netvoříce se zbožím, ale zemřel brzo po otci v 1. 1530 — 1532 zůstaviv nezletilé sirotky Mikuláše^ Jana 
a Adama, ale jen tento dorostl.^®) 

Co se týče Arnošta, byl pán spravedlivý, coŽ lze shledat! z následujícího: Netvorskému záduŠí 
patřily klencty kostelní, mezi nimiž byly zlatohlavený ornát, stříbrný kalich, puška stříbrná a snad ještě ně- 
jaké kalichy. Ty schovávány bývaly vždy na tvrzi Netvorské, odkudŽ je snášeli do kostela, když byla potřeba 
a zase je nosili na tvrz, když bylo po mši. Když se dostala Arnoštovi ta tvrz, přijel mezi sousedy na Netvo- 
říce. I prosili osadní: *Milý pane! Prosíme Vás, ať se 
ty kalichy opatří.* A on řekl: »Dobře milí osadní, já 
Vám toho nebráním, opatřte sobě, já půjdu s Vámi.* 
Když ty kalichy uhlídal, pravil: »Chceteli je tu nechati 
nechte, to já Vám nebráním, opatřte své, jak můžete, 
než kalichu s puškou toho mi tu nechte ; pakli je 
k potřebě své míti chcete, vezměte, než zase mi je 
v to místo položte, neb já jich od záduŠí neodjímám 
neb mé není ani jeho (totiž Přibíka Břežanského), jest 
to starších nadání. Dojděte na onu stranu a optejte 
se, jestli vůle jich*. Přibík Netvorský jako spoluko- 
látor fary Netvorské obeslal r, 1533 poručníky sirotků 
Arnoštových do kom. soudu z toho, že by mimo pořad 
práva pobrati kázali klenoty kostelní z kostela Netvor- 
ského, ale na soudě 1 1534 zdviženo obeslání to, pro- 
tože se nesrovnávalo s výpovědmi svědků.’®) 

Asi tehdá našli v starých písemnostech, že Neve- 
klov jednou křížo vnikům Zderazskýni patříval a proto 
se za to mělo. Že jest to zboží zápisné. Již 1. 1546 
vyprosil si Albrecht z Gutšteina výplatu na Tloskově 
a Neveklově,’*) ale hlavní útok učinila Dorota abatyše 
Zderazská a Světecká, obeslavši Adama o výplatu Neve- 
klova. Ta pře podána na krále, který přibrav si soudce 
zemské a rady kom. soudu (1550) vypověděl, aby Adam 
zaplatil 650 kop za útraty a škody, za to však po- 
držel Neveklov, poněvadž se vyrozumět! nemohlo, že 
jest to zápisné zboží. Potom teprve si Adam panství 
své Tloskovské v dsky zemské vložil.’®) Neveklovským 
zjednal majestát (1S64, 12. ledna) na dva výroční trhy 
a téhodní. Také v posledním svém pořízení pamatoval 
na Neveklovské, udělil jim věčné právo pivo vařiti 
a polovici robot jim slevil.’®) Zemřel 1. 1574 a pohřben 
v kostele Neveklovském, jsa toho rodu poslední. Tlo- 
skov, Netvoříce a Ostromeč dědil po něm Bérnart 




v ‘ ts ti ui 


10 


Náhrobní deska Pachty z Rájová v Neveklově. 


Lib. erect VIII 126, XIII a 207. ») Arch. Třeboňský. ®) DD 25 str 212 -213. *) Arch. gub. ») Lib. erect. XIII a. 
Lib erect. V 26, Acta jud. Lib. conf. Kniha Nového m. Praž. 1432 — 1439. Arch. Třeboňský. ®) DD 20 f. 126, DD. 20 

str. 6. ArcbTřeb. “) Arch. Kapitulní, Paprocký o st ryt 266. ^^) D Z. 2. B 4, Reg. kom. s Reg. kom. 8. M) Kopiář arch. 
gub. “) DZ.52. B 3, 252. B 14. i«) DZ. 18 B 11, 


NEVEKLOV A TLOSKOV. 


125 


Hodéjovský z Hodijova na Lčo vících 
a Chotěticích, kterýž k Tloskovu 
statek MarŠovíce přikoupil (1589). 
Týž zemřel 1, 1597 odkázav vše- 
cko své zboží synfim panovi a 
Přechovi}) Avšak Jan zemřel 
nedlouho po otci zfistaviv nezleti- 
lého syna Smila. Spravoval tedy 
všechny statky Přech sám až do 
své smrti (f 1610). V l. 1610 až 
1615 došlo k dělení mezi Smilem 
a syny Přechovými o statky jich 
otcovské, tak že onen dostal 
Tloskov, Maršovice a Vlksice, tito 
kl. Milevský, Lčovice a Čestice. 
Smil podržev se stavů odbojných 
působil takovou měrou, že odsouzen hrdla, cti a statkův. Na život se mu sáhnouti nemohlo, protože včas 
ujel, ale statky jeho všechny ihned zabrány a několik dni po jeho odsouzení prodány Pavlovi Michnovi 
z Vacinova c. k. radé.^) Týž skoupil ve zdejší krajině drahně statků, pro něž se stal pánem bohatým. 
Po jeho smrtí (f 1632) dostaly se Tloskov a Břežany synu yanovi a když tento bezdětek zemřel, jeho staršímu 
bratru Vácslavovi, Tento zemřel 1, 1667 též bezdětek ustianoviv za dědice bratrance Zikmunda Norberta^ 
který vŠak brzo po Vácslavovi sešel. Statek byl zadlužen a proto prodán 1. 1669 Vácslavovi Čabelickému 
ze Soutic. Tento zemřel 1, 1687 zůstaví v syny Gotvalda F‘r. Vácslava a Jana Fr. Vácslava?) Tento ujal 
Tloskov, ale prodal jej 1. 1707 Jeronýmovi Kolloredovi z Wallsee, jenž statek Drachkovský a polovici statku 
LeŠtěnského přikoupil. Po jeho smrti (f 1726) prodán Tloskov (1727) Jáchymovi hrab. Pachtovi z Rájová (j- 1742) 
a byl pak v držení syna tohoto Arnošta Karla^ který byl šlechetný pán, ale skrze marnotratnou potom man- 
želku tak zaveden byl, že žil z milosti v Janovicích. Tloskov koupil 1. 1797 Jakub svob. p. Wimmer 
lidumil, jenž 1. 1800. Léštno přikoupil. V 1. 1805 — 1872 drželi Tloskov hrabata Pourtales trávíce užitky jeho 
v Průších. Od r. 1875 jest v držení rodiny Daňkúv ryt. z EsteS) 



‘) DZ. 128. G 16. *) Bílek konf. J54-156. ®) DZ. Il7 A 14. *) Místop. bibl. V 13—18. 





TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


Q^^Qlevelký kus od Bystříce leží ves Opřetlce v starší 
I Ltpřetice řečená- Nedaleko ni nad mlýnem 
stávala tvrz dobře hradbami a příkopy zpevněná. 
Před sto lety zbývaly z ni zdi tak vysoké, že v nich 
ještě okna ví děti bylo ; 1. 1883 bylo ještě znáti grunty a 
zbytky příkopů, ab to vše majitel tehdá srovnal a na pole 
obrátil, tak že dnes není ani památky. Na ni seděl 1. 
1316 DoůeŠ,^) ter byl tuším erbu pánův z Dubé, k Jichž 
rodu také náležel (1390) Mareš Skřtčka z Roprecktic 
odjinud z Petickoost řečený^) a ^an z Lopřetic byl do 
r. 1436 farářem v Nedvědicích, pak arci jáhnem Be- 
chynského kraje a asi od r. 1441 proboštem kostela 
Pražského*®) On bezpochyby již majitelem Opřetic nebyl, 
kteréž záhy k Léštnu koupeny. V popise Leštěnského 
panství r. 1544 připomíná se Opřetice tvrz pustá.^) 

♦ 

jihozápadně od Neveklova jest kostelní ves Kře- 
ČOvlce. Tvrz bývalá posud stoji i s hradbami a jest 
z nf sýpka Držtlel částí vsí byl 1. 1373 Bárta, který 
měl za erbovní mámeni nůžky. Ostatní držitelé byli 
z rodu potomních V^hákúv z Koutů a Břekovcúv 
z Ostromeče. Patrony zdejšího kostela byli 1. 1356 
Jarohněv, 1. 1370 Vilém ze SkrýŠova, Ctibor ze Stranného, 
Bušek a Bohuslav z Nahorub, synové n. Jarohněvovl, 
Jarohněv mladší z Baltazar.^) Z rozličných starých pa- 
měti a ze svého domyslu sestavujeme vývod jích tak, 
že byli ok. 1. 1350 bratři Jarohněv, Ctibor a Vilém. 
Jarohněv (f J*. 1370) měl syny Jarohněva (pak Chrta 
z Pnětluk), Buškaa Bohuslava (předka Břekovcúv). Ctibor 
(t r. 1 380) s dětmi pomřel bez dědiců a Vilém (f r. 1 380J měl 
šyiiá járohnévá Vějhdká^^) TčňíO ttčinii i. 1388 úmluvu 
s Jarohněvem Chrtem a Bohuslavem o právo podací 
při kostele Křečcvském/^J 1. 1392 vložil v dsky pořízeni 
své o dětech, 1. 1404 vypovídal mezi farářem Arnoš- 
te vským a Hubkem z Čištovic,*®) svědčil ještě I, 1406 
a umřel 1. 1407 na tvrzi Koutské, kterou byl před tím 
ziskal.^^) Z jeho čtyř synův spravoval Křečovice napřed 
Jarohněv spolupodávaje sem faráře v 1. 1408 — 1412, 
pak je převzal (z části) nej mladší Jan Vejhdk a věnoval 
na nich (1417) ruanž. Bětce. Týž dosáhl velkého stáří 
přebyv všecky své bratry. L. 1454 prodal Branlfn a žil 
ještě 1. 1456.^^) Část Křečovic s tvrzí i po něm zůstala 
v držení Vejhákův, ale kromě toho byla část vsi v držení 
KřeČovských z Křečovic^ jichž potomci se v 16. stol. 
připomínají. Vilém Véjkák z Koutúv prodal před r. 
1524 tvrz, dvůr a ves Křečovice s dvěma vesnicemi 
Janovi Řepoví z Neveklova^^') a Křečovice patřily odtud 
k Tloskovu, 

4> 

Do SkrýŠova (u Křečovic) klade Heber ve své 
mapě k V. dílu přidané tvrziště. Z pamětí a tištěných 
spisův nelze toho dotvrditi. 


^) Tab. vet. 76. Slově z Lochpřetic. •) Arch. mus. *) Lib. 
conf., arch. kapitulní a Krumlovské fary. DZ 250 F 12. 

Pam. arch. V 132. Arch. kapitulní. 7) Ljj), conf. 
8) DD 13 f. 93. ») Lib. crect. XII 18. ‘Oj RcI. tab. 1 B45. Ub. 
erect. V 771. “) Arch. býv. dv. Arch. č-I 183. **) Rel- tab II. 
137. Viz i Erect. XN,1 Arch.č. I 431, III 510, Rel tab. II 251, 341. 
‘8) DZ. 7. L 24. 


V Hoděticlch byla tvrzka, vlastně zámeček, te- 
prve v 17. století. V starší době byly rozděleny na 
několik dílů. 

« 

Tvrz ve vsi Zahrádce u Maršovic již dávno za- 
nikla. Vilém ze Zahrádky připomíná se V 1. 1382 — 1391 
v jednáních o rozličné statky a 1. 1391 žil i Vilém 
mladší ze Z., jenž koupil před tím statek v Bohdanči.*) 
Nevíme, který z obou byl Vilém Chrt^ jenž se v 1. 1409 — 
1419 připomíná. 8) 

L. 1531 žil Adam Stitný ze Štítného^) jenž byl 
podle títuláře 1. 1534 vydaného pánem na Zahrádce. 
Jeho snad bratr byl Oneš^ jenž si I. 1543 tvrz, dvůr 
a ves celou pustou Zahrádku v obnovené dsky zemské 
vložil.^) Týž prodal t. r. týž statek se sestrami svýmiy 
Prokopovi Klenovskému ze Pteni a od tohoto koupil 
jej I. 1551 Kryštof Ota z JLosuP) Ten usadil se později 
na Huti Kdyni a prodal Zahrádku Vilémovi Malovcovi 
z MaloviCy jenž na témž statku (1572) manželce Ka- 
teřině z Rychenburka věnoval.^) Vilém maje Maršoví ce 
připojil k nim statek Zahrádecký. Oboje pak patřilo 
v 1. 1589—1850 k Tloskovu. Tvrz stála ještě I. 1597. 
* 

Ve vsi Zderadicích (u Maršovic) bývala tvrz 
vladycká, jež se teprve v 16. st. připomíná. O vsi je 
jíž řeč k r. 1398, když tu plat byl ukázán ke kostelu 
Neveklovskému. L. 1407 patřil statek Zderadický 
Přibkovi z Lysé^ jenž držel také ves Lysou.^) Tvrz 
Zderadická patřila 1. 1543 ke zboží pustého hradu 
Stajického a později k Maršovicům. 

» 

Bezejovice (dříve Bozejovice, totiž Božejovice 
jako Bozetice a Božetice) jest ves u Bystřice. Při dvoře 
stávala tvrz, z niž zbyl jen kus přepevné zdi.^) Jakou- 
bek z Bezejovic připomíná se r. 1395®), r. 1405 da- 
roval na dvoře svém Bezejovském plat klášteru v Ostrově 
na zádušf Buzka otce a Otíka strýce, měl pak (1407) 
také statky na Moravě, sloužil pak pánům ze Šternberka, 
bojoval u Lipan a připomíná se ještě r. 1437.^®) Otec 
jeho Buzek žil ještě 1. 1397.^^) Ondřej šafrán z B. 
seděním na Bělé daroval 1. 1398 nějaký plat ke kostelu 
v Nesvačilech a Jan Braštič prodal (1413) faráři Bě- 
lickému plat na dvoře svém v Bezejovicích a vsi Dlouhé 
Lhoté.^^) Podle pamětí z r. 1434 dostalo se zboží Be- 
zejovské prodáním Markvartovi z Vojslavic^ Mikuláši 
z Plasne a Vdcslavovi z Miletina}^) 

Předkové Popovských z Bezejovic byli bratří Buzek, 
Mrakei, Pfech a 2.d^bor^ kteří drželi v I. 1440 — 1443 
hrad Dubou. Zdebor měl později Stři melice, zdali však 
měli něco v Bezejovicích, není známo. Snad byli synové 
Jakoubkovi a vnukové Bůžkovi. Mikuláš a Jan, bratří 
ChobotšH z Ostředka prodali kdysi před r. 1543 Be- 

1) Arch. Český 31, str. 143, 245, 248. *) Rel. tab. II 59. 
Lit. erect. Arch. Třeboň ») Arch mus. *) DZ. 260* C 18 ®) DZ. 
7 C 20, 10 B 5, 44 J 22. «) DZ. 17, O 2, 18 CH. ’) Lib. erect 
V. f. 160, VI. f. 87. 8) Vlasák, Místop. bibl. lil 135. •) DD 
16 f. 1, Rel. tab. I 575. Lit. erect. DZ. Brno, Bartošek. Rel. 
tab. II 184. ") Rel. tab. I 575. «) Manual v arch. kapit. Lib. 
erect. Arch. Český 26. 31. 




TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


127 


zejovice tvrz, dvůr a ves a statky v 5 vesnících Janovi 
Holickému ze Šternberka?) Odtud patřily k LéŠtnu 
a tvrz zpustla jii v 16. století. 

* 

Ve vsi Božko vících u Bystřice byla též tvrz, 
po níž nezbylo památky. O hratřich Adamovi a Arnes- 
tovi Z Božkovíc (VM9) jest poznamenáno, že se nikdy 
nezpovidali, a kdykoliv na ně nastupováno, vymlouvali 
se, že se zpovídají jinde.®) Oba zemřeli ok. C. 1384 
nemajíce dědicův. Statek Arnestův spadl na krále a za- 
darován Zbyňkovi z Mrvice?) Odtud patřila tvrz se 
dvorem a částí vsi ke zboží Mrvickému.*) Po smrti 
Bohunka z Mrvíce a manželky jeho Alžběty spadlo 
zboží jich (tvrz pustá, dvůr a ves) na krále; zadarová- 
ny 1. 1454 Zdeňkovi ze Šternberka, ale ten ihned ho 
postoupil Zděnkovi z Tichonic a Bětě jeho manželce. 
Část vsi patřila též jiným držitelům. V 16. století, jak 
se zdá, tvrz zanikla a Božkovice patřily v I. 1520 
k Drahkovu,®) pak ok. 1. 1550 k Prčici a něco později 
k Voračicům. Drslav Byšický z By Sic kOupíl 1. 1580 
Voračice i s Božkovici a sem přenesl své sídlo, obnoviv 
tvrz.®) Seděl tu ještě 1. 1603. Syn jeho Jan prodal 
Božkovice s 3 vesnicemi (1611) Dorotě FyrŠtember- 
kové zc Šternberka’) a tím připojeny k Léštnu. Tvrz 

se připomíná jeŠtč r. 1631.®) 

« 

Drahkov (vysl. Drachkov) jest ves ve farnosti 
Tožické, v níž stávala při dvoře tvrz. V minulém století 
stály z ní ještě zdi a ty pak střechou přikryty a na 
obecni sýpku upraveny.®) L. 1318 sedělo tu drahně 
vladyk, zejména Huk a Jan^ kteří měli statky v Drah- 
kovč; Havel držitel manství v Choceradech, Přtbén^ Dra- 
han, Petr, Van a Matěj, držitelé dvorů v v Rudol ticích 
a Martin.^®) Asi okolo 1.1340 koupil Odolen z Drahkova 
nějaký statek a Drahkov držel ještě 1. 1357.^^) Synem 
jeho byl Hrdibor, jenž ještě 1. 1380 nějaký statek v Cho- 
ceradech držel. Asi okolo 1. 1400 se odtud vyprodal 
a usadil na Korky ni. ^®) Potomci jeho slouli Korky nové 
s Drahkova. Na štítě měli hvězdu, za klenot čápa. 

Následujícím držitelem byl BeneS z Drahkova, jenž byl 
v 1. 1404 — 1419 také držitelem zboží Tožické ho. Na 
statek tvrze zdejší převzal také peníze, jichž úroky vy- 
cházely studentům v kapli Betlémské. Bohuše z Drahkova, 
jenž byl v I. 1404 — 1417 král. komorníkem hradu 
Točníka, byl bezpochyby jeho bratr. ^®) Bohušovým sy- 
nem byl Ondřej, jenž žil I. 1454.’^^) V druhé polovici 
15. st. byl rod Steblencův z Drahkova. Zejména žil 

I. 1468 Jan, jenž byl ve službách Viléma ml. z Ryžem- 
berka;^®) snad byli Bohušovi potomci. 

Na Drahkově bydlela 1. 1471 Buzka z Makova 
manželka Beneše Líbu na z Dubé a lze soudití, že byl 
Benešovým statkem ^®) L. 1512 drždi Drahkov Petr, 
Jan a Arnošt bratři Karlíkové z Nežetic, koup i vše jej 
tuším od Jana Řepy z Neveklova?"^) později tito dva 
sami. Ti prodali r. 1520 Drahkov tvrz, dvůr poplužný, 
ves, v Tožici 2 dvory kmetcí, v RadoŠovicích dvůr 
kmetci Bohuslavovi Trmalovi z Tonšic}') Řečený Bo- 
huslav zemřel r. 1532, 21- října a pohřben v kostele 
Tožickém. Kateřina Trmalova z Nchvízdek a na Drah- 
kově (f 1532, 8. listopadu) tamtéž pohřbená byla tuším 
jeho manželka. 

D2. 5, B. ^ Lib. visit ®) Arch. Český 31, llO. *) Rel. tab. 
II 107. O Hrdiborovi Arch. Č 31, 105, ®) DD 17 f. m 6. 
«) DZ. 65. G 29. ’) VU Sp. 189S, I 86, DZ. 136. M 19. 
®) DZ96M 20. ®) Místop. bibl I 106—108. >®)Tab- vet 17ó, 275. 

**) Tadra Surama Gerh.n.76, 76, Arch. býv, dvorský. Lib. 
coní. DZ 16 f. 163, 164. **) Lib. conf. Arch. v. I 629, Rel. tab. 

II. 27, Lib. erect. XI 140. W) Arch. Č. II 463. Arch. Třeboň- 
ský. *®) Arch. Třeboňský. '’) DD. 27. E 11. DZ. 4. G 6.18)DZ 
8 C 4. 


Bohuslavův syn Jan starší Trmal dal si pc shoření 
desk po druhé ve dsky vložili Drahkov od Jiříka. Sig- 
munda a Jana, bratří Karlíkův z Nežetic. Zemiřel, při- 
koupiv 1. 1577 Hůrku, r. 1579 a pohřben v kostele 
Tožickém. Zanechal dva syny a pět dcer.’) Manželku 
měl Annu z Kovanina, kteráž byla již 1573 zemřela. 

Bohuslav starší syn Janův byl již I. 1587 mrtev. 
Foručenství nad sirotky ujala se sestra jeho Alžběta, 
již jediná ze dcer svobodná.®) L. 1604 odevzdala Drahkov 
mladému Janovi, který se pak s Kateřinou z; Olbra- 
movic oženil a ji na zboží Drahkovském včnovial.®) Ale 
1. 1608 prodal Drahkov Kateřině ŘiČamké ze Smiřic?) 
Paní tato byla manželkou Janovou z Říčan a dcerou 
Doroty ze Šternberka a zemřela I. 1521. Jak se zdá, 
již tehdá Drahkova neměla. Neznámým způsobem dostal se 
Drahkov v držení mateře její Doroty, která jej k LéŠtnu 
připojila. Pří něm pak zůstal až do r. 1661. 

L. 1661 odhádána tvrz Drahkovská od kamene,®) 
v hořejším pak štoku lepenicí vystavená a šindelem při- 
krytá, dvůr, ves Janovi Vácslavovi Novohradskému hrab. 
z A^/^^z^r/zřnaKoŠatkách. Týž hned následujícího roku (1662) 
prodal zboží Drahkovské Karlovi Jindřichovi z Kodovic nz 
Ebersdorfu, jenž je zase I, 1664 prodal.®) R. 11666 16. 
srpna prodal Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat tvrz 
Drahkov s dvorem a dvůr Bezejovský Vácslavovi 
Sylvestrovi Smrčkoví ze Mnišku kr. radě a ilředníku 
podkomořího, ale i tento nepodržel statek dlouho, ný- 
brž prodal 1668 Drahkov s Tomicemi, dvory" Bezejov- 
ským a Semtínským Theodoru Mulcerovi z Ros^entálu?) 
A tak se majitelé střídali po krátkém čase. ]R. 1692 
koupil Drahkov Jan Gotfrid Ferd. hrabě z Burgštalu 
a byl Drahkov k Tloskovsku připojen. Stará tvrz vždy 
více a více hynula,®) 

♦ 

V Tožici, farní vsi, spatřovaly se do nedávná 
západně od kostela klenby podzemních sklepiiv a zá- 
kladní zdi, z nichž se hádalo na bývalou tvrz,®) Mož- 
nost nelze upírali, ale v pamětech není doloženo. Z vla- 
dyk zdejších připomínají se 1205 Jan, 1295 Hynek, 
1318 Lev.’®) Pány podací zdejšího byli 1361 Johana 
vdova po Mikuláši a 1380 Ofka vdova po Hrochovi. 
Asi odtud až do l7 st. nebyla Tožice nikdy v držení 
jednotlivého, nýbrž byla rozdělena na díly.”) Podací 
se dvorem a úrok prodal 1390 Jan Tožice i\lbertovi 
ze Šternberka; v 1. 1404 — 1419 měl je Beneš z Drah- 
kova.’®) Část tato patřila odtud ke Drahkovu a asi od 
r. 1620 k Léštnu, k němuž jíž dříve část: patřila. 
Ostatní díly patřící ku Konopišti, Maršovicům :a Božko- 
vicúm získány též k Léštnu kromě dílu Tvořešovických. 

« 

Výslovně se nepřipomíná tvrz v NesVelČilech, 
ale zdá se, že tu stávala. Kostel jest na hůrce a na ní 
bylo dosti místa pro tvrz. Povídáno mi, že na krchově 
vykopali nějaká velká kameni. Tvrz a kostel mohly 
býti v jedné ohradě. Z vladyk zdejších připomiiná se 1. 

Mikeš. Ve 14 st, byli tu dva faráři, jeden pá- 
nův Lešteňských, druhý zdejších zemanův. K tomuto 
podávali I. 1365 Vchyna a Heřman bratři a Jan 
jich synovec. Ti tři ještě žili 1. 1380 — 1385, aile s nimi 
podávali ještě Ctibor, Heřman a VíaSek?^) Jan žil ještě 
1. 1397.’®) Patrony kostela byli 1. 1407 Dorota a Vchyna 

*) Viz Místop. bibl. I 106. DZm. 7 J 19. •) DZ. 132. 
K 11, 179. A 11. 4) DZ. 183. P 22. ®) DZ 28 M 13-17, «) DZ 
316 É 4. ’) DZ 3 16, 37 a 317 K 5, ®) Viz Mistop. bibl. Co 
zde stojí o jakýchsi zbytcích panského sídla v Tožici, ne- 
potvrzuje se listinami. ®) Vlasák, Míst. bibl. 1 106, Soupis Se- 
dlčanska. '•) CD B U 67, Rcg- II 726, Tab vet. 170. “) Pomi- 
neme jich mlčením.**) Rel, tab. I. 632, Lib. conf. [iný Jan 
byl od r. 1418 pánem na Vidově a psal se pak Tožice z Vi- 
dová. 13) Tab. vetust. n- 170. i*) Lib. conf. Vladek a Ctibor 
byli bratři. Arch. Č. 31,143. Arch. kapit «) Tadra A. J. lil 265. 


128 


TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


a Vilém Chrt ze Zahrádky^ tento ještě 1, 1410 s Do- 
rotou. Heřman z N. byl. 1421 služebníkem Oldřicha 
Vaváka z Hradce a žil ještě I. 1463.^) Nesvačíly dostaly 
se v 16. st. z části k Léštnu, z Části ke Tvořešovicům. 
Část tato dostala se 1. 1601 též k Léštnu. Celé Ne- 
svačily patřily pak 1661 — 1708 k Drahkovu a 1708 až 
1850 k Tloskovu. 

♦ 

Nade dvorerr Peclinovem (vl. Peci novem) v osadě 
Benešovské stála tvrz, jejíž zbytky v druhé polovici 19. 
st rozebrány. Rum se vozil na popluží a z kamení vy- 
stavěn domek v Budkovč. Při tom vykopány nůžky, 
kladivo^ kleště, drátěná košile z kroužku v hustě splete- 
ných, kusá přilbice a kachel.^) Peclinov patřil l. 1391 
k Bedřichovicům n. Zdislavovým a prodán tehdá Mar- 
tinovi Skřeékovt z Pétichvost a Kolmanovi faráři v Kov- 
ném.®) Po smrti Kolmanově byly pře o odúmrf.^) Petr 
ze Smilkova zapsal r. 1407 dluh 20 kop Sudce z Pe- 
clinova a to na d\oře a vsi Peclinově-®) Tato byla dcera 
n. Fryduše, jenž zůstavil syny Ctibora Špulka^ Fřyduše 
a dcery Anku a Sudku. Fryduš kněz řádu bratři men- 
ších obral sestry své na tvrzi a vypudil je. Když pak 
zemřel, Ctibor {asi 1. 1411) tvrz velkým nákladem 
pro scbe, mater a sestry získal.^) L. 1437 provolána 
odúmrf po dotčeném Petrovi. Vesel ze Lhoty odpíraje 
hájil své právo na polovici tvrze postoupením od Sudky, 
na druhou polovici táhl se Petr z Peclinova. Ona do- 
stala se Janovi SKaredkovi z Ostrova, tato pak Bene- 
šovi Libunovi z Dubé.^} Týž Beneš prodal 1. 1440 
dvůr v Sedlečku Ctiborovi Maceškoví z PeclinovaF) 
V Peclinové sedM v I. 1443 — 1445. Ondřej ě Duhé 
panského stavu;*) kromě toho připomínají se jako 
bojovníci na straně Poděbradské 1448 — 1456 Jaroš 
a 1468 Hynek i P}^) Statek Ondřejův snad vyženil 
Milota z Chřenovic^ neb týž věnoval Dorotě z Dubé 
manželce své na Peclinové a později ji převedl i s vě- 
nem na Kamberk.") Milota prodal totiž tvrz, dvůr 
a ves Peclinov Marti z Leskovce, a tato (1489) Janovi 
škvorovi z Mystice Za potomkův tohoto, kteří tu 
hospodařili jako svobodníci, snad tvrz zpustla. V po- 
zdějších zápisech se připomíná toliko dvůr, který za- 
koupen pro pana zRožemberka a později patřil kLéštnu.^^) 

Tvrz v Tvorešovicích již dávno zanikla. Odtud 
psali se 1. 1380 ješek^ jenž sám čtvrtý koupil Sloupnou, 
Ondřej 1. 1381*'^) a Alberty který 1. 1386 louku pro 
kostel Vadslavský ku poval. *^^) Od 1. 1404 vyskytuje se 
nejednou Ješek^ a to ještě 1.1413.*®) V starých knihách 
města Bělé připomíná se k r. 1412 Kuneš z Rachovic 
sed. na Tvořešovicích a dotčený JeŠek se tu také 1. 1413 
zdržoval.*^) L, 1490 patřily Tvořešovice Vácslavovi zRep- 
nice^ jenž také nakolik vesnic v Podbrdsku držel*®) a 
1524 Bernartovi Karlíkovi z Nežeiic^ po němž I. 1533 
Adam z téhož rodu následoval. Asi 1. 1538 uvázal se v ně 
Mikuláš Střela i Rokyc, maje je zapsané od Anny 
z Kopidlna, ale prodal je 1. 1542 panovi VŠžnikovi 
z VéžnikJ^) Nástupcem tohoto byl Markvart z Věžník, 
po němž r. 15+6 Vácslav Nosalovský z Přivor a l. 
1549 Zikmund i Chmelíc rychle se střídajíce následo- 
vali.**®) Tohoto tuším dcera byla Kateřina, jež (1562) 
Anně Chmelické z Rohatce (snad maceše) 450 kop na 

*) Arch. Český IX 319. ^) Z soukromého dopisu. Rel. 
tab. I 542, DD 1* f. 97. *) DD 14 f. 98. *) DD 1 5. f. 167. 

Vatikánská Jana XXIII. ^) DD. 15. f.1 67. DD. 111 
167. D) Arch. mus. Rel. tab. II 269. ^®) Arch. Třeboňský. 

**) Rel. tab. II 40?. *^)Tamže 437. Mlilícr Svobodníci. Ještě 
jsem se nedopátral, byl-li dvojí Peclinov, čili jen jeden, pro- 
tože se přip. i Peclinovec. **) Rel. tab. 1 466, D D 13 f. 72. 
Část vsi patřila ke Mlýnům (1382). *®) Líb. crect. VI 431. >®) DD 
14 f.255, Rel. tab. II 95. •■*) Arch. OleŠnický. i®) DD 25 f. 67. 
*®) Reg. k. s. DZ. 4 B 20, 250 C 3. DZ. 8 R 19, 46, J 4. 


Tvořešovicích zapisovala.*) Vdala se pak zzBohuchvala 
Dvořeckého z Olbrantovic, jehož učinila dědicem svého 
statku. Bohuchval pak týž statek prodal (1578) Vilémovi 
Vojkovskému z Milko stic.^) Následující posloupnost nelze 
z pamětí dostatečně vyložiti. Tvořešovice patřily 1. 
1.589 Jerolímoví Čejkovi z Olbramovic.^) pak dostaly se 
od Lidmily ze Sulevic Vácslavovi mlád. Rychnovskému 
z Rychnova, jenž 1. 1595 zemřel. Statek dotčený 

odkazoval sice Jiříkovi Kapounovi ze Smiřic ujci svému 
a jeho sestře, ale k tomu nedošlo, protože Bedřich Rychnov- 
ský, jsa zemřelého nedílným strýcem, svoje lepší právo pro- 
vedl. Jsa již 1. 1596 v držení Tvořešovíc na nich manž. 
Anastazíi z Ronova věnoval a ještě 1. 1599 nacházel 
se v jich drženi.®) Avšak potom vyveden jest z držení 
skrze dotčenou Dorotu a od soudu zemského prodány 
Tvořešovice (1601) Dorotě Trékové ze Šternberka a na 
Léštně.®) 

Po této koupi připojeny Tvořešovice k Léštnu, 
při němž zůstaly až do r. 1669. Tehdá odhádány 
Parysovi Karlovi z Ladronu, vlastně dětem jeho z 
manželky Majdaleny Polyxeny roz. z Valdšteina. V Tvo- 
řešovicích byl toliko dvůr a při něm se ukazovalo 
místo, kde předešle obydli bývalo.^) Bylať tedy tvrz 
za vlády pánův Leštěnských docela zanikla. 

Statek ten dostal se od Páry se Albertině vdané 
Radecké, dceři dotčené Albertiny. Radečtí tu bydlili na 
novém zámku, jenž byl sídlem statku samostatného až 
do r. 1850.®) 

U Tvořešovíc jest ves Mlýny, mající jméno své 
od prvotních mlýiiův. Při nich vznikla vss a postavena 
tu tvrz. L. 1382 po smrti Ješka Oříška dostala se 
Markétě z Mlýnů v manželce Viléma ze Zahrádky.®) 
V 16. st. a až do r. 1664 patřila ves tato, v níž po 
tvrzi již dávno potuchy nebylo, k Léštnu. 

♦ 

Ve vsí Alběnicich (obecně Ouběnice zvané) stávala 
tvrz po jižní straně kostela. Zbytky její 1.1764 rozebrány, 
aby se kamením jejím opravila hráz Tomíckého rybníka. 
Staří držitelé pocházeli z rodu blahoslaveného Hroznatý, 
o němž svědčí pečetidlo, nalezené v ssutinách téže tvrze 
s erbem pp. z Vrtby, jež náleželo Držkrajovi synu 
fíroznaiovu z Albénic.*®) Z pamětí je znám k r. 1327 
Zbraslav z A.**j Ke zdejšímu kostelu podávali Albenšti 
s držiteli Tomic a Jelenče, zejména 1. 1359 a 1360 
bratři Protivec, Držkraj, Vilém a jakýsi Petr, což svědčí 
o dvou statcích, avšak bylo jich více. Na drobných 
statcích*®) seděli Jindřich (-j- j. 1381). Heřman Kužel 
(f j. 1385), Vilém (1385), Mikeš s Křížem synem (f j- 
1387), Blahut (1387). Takový kousek také držel od r. 
1396 Pešek (f j. 1406), s manželkou Zbynkou,*®) Jeden 
úročník dán byl 1 1401 faráři Albčnskému. Jako držitelé 
tvrze a páni podací vyskytují se 1. 1390 Vácslav 
a 1. 1411 Markéta vdova po Ptáčkovi}^) Část Alběnic 
patřila již 1. 1398 ke hradu Léštnu a 1. 1544 již celá 
ves a tak i do r. 1669; v 1. 1669 — 1850 patřila 
k Tvořešovicům. 

Sk 

Východné od Maršova jest véska Hůrka, v níž 
také tvrz bývala. Jméno Hůrka v krajině Sedlčanské 
nejednou se vyskytující činí při zkoumání dějin obtíže. 
Zdá se, že sem patří 1408 — 1336 Albert Došdi z Hhrky 

>) DZ. 87. G II. **) DZ. 20 F 4. *) DZ. 91. A 22. *) DZ. 
L 19. DZ. 127 D 24 DZ m. 236 B 16. ®) DZ. 130. G 24. 

DZ.29. N 25. Držitelé vypočteni v Místop. bibl. III 132 až 
134. ») DZ. 13 í. 96. »®) Vlasák v Místop. bibl. I 101, l03. 
“) Reg. III 487. •*) Arch. Český 31 str. 306, 318, 320. *■) Rel. 
tab. I 568, DD 14 f.l98. '^) Lib. erect. conf. Viz Rel. tab. 
II 277. 


TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


129 


a 1444 fíuzgk^ kteří nosili vlčí hlavu na Štíté.’) Také 
se zdá, že tu sedél I. 1495 Michal z Žiberka^) První 
bezpečně známý držitel (1524 — 1533) části Hůrky 
byl Zděnek Lukavecký z Lukovce a synové jeho Petr 
a Prokop}) Tvrz s ostatní částí vsi dostala se po »pani 
Aleně* * vnukům jejím Alšovi a Jiříkovi Karlíkům z Nežetic, 
L. 1539 byl tento již mrtev a následovali po něm sy- 
nové jeho Jan a Arnošty ale i ti byli již I. 1539 mrtvi 
a právo jejich dostalo se Mikuláši Karlikovt}) Po tomto 
dědila dcera Eliška, jež byla 1. 1542 za Jana Opita 
z Maltčina vdána.^) Tento byl do r. 1549 pánem na 
Zdebuzevsi a pak na Poříčí n. S., ke které Hůrku držel. 
Oba ty statky dědil po něm Julius Opit a oba 1. 
1577 prodal. Hůrku koupil Jan starší Trmal z Touiic 
a připojil ke statku Drahkovskému.^) S ním pak se do- 
stala Hůrka k panství hradu Léštna. 

« 

Nctiuky v osadě Bělické nazývaly se dříve Pně- 
lluky a ještě dříve se říkalo obyvatelům přezdívkou 
PnétluciJ) Při dvoře stávala tvrz. Snad na ní již seděl 
první známý držitel Radslav 1. 1318. L. 1382 žil Bo- 
hunSk Vich ze Pnétluk}) V 1. 1388 — 1402 připomíná 
se nejednou Jaroknév Chrt ze Pnětluk, spolupatron ko- 
stela v Krečovicích,®) Soudíc podle příjmení byl z rodu 
Křečovských a snad byla dcera jeho Eliška ze Pnětluk 
(1410), jež potřebovala papežské dispense, aby se mohla 
vdáti za Jarohnéva z KřeČovic.*®) V následujících do- 
bách dovídáme se jen o té části Netluk, která bývala 
kláštera Ostrovského a patřila od r. 1462 ke Chlumci. 
Možná také, Že Pnětluky asi ok. I. 1410 od kláštera 
koupeny, neb až do r. 1539 nenacházíme nějakého jich 
dědičného držitele. L. 1462 zastavil je král Jiří 
Jetřickovi z Janovic a drženy pak ke Chlumci. ^^) Od 
počátku 16. století byly s okolními vesnicemi v držení 
fíezdruiickpch z Kolovraty kteří je patrné po pánech 
z Janovic zdědili.**) 

Jan Bezdružický z Kolovrat obdržel I. 1 522 
Netluky, Bělíce a ostatní okolní vesnice k dědičnému 
jmění. Syn jeho Jetřich prodal ty vesnice {í 539) Janovi 
BechyňoiÁ z LazanP) Odtud patřily Pnětluky k Píčině. 
(Viz VI. díl na str. 137.) Po Janovi držela je vdova 
Anna z Chlumu (f 1560), která všechny ty vsi ve Vltavsku 
odkázala synu svému Petrovi^^) avšak týŽ zemřel jíž 1. 
1561. Ve statek po něm uvázaly se sestry Johanka 
a Rva a rozdělily se pak tím způsobem, že onano vzala 
PíČinu a tato vesnice ve Vltavsku, z nichž povstal nový 
statek Netlucký.*^) Tento byl v drženi Evy vdané za 
Arnošta Pernklo z SenraitUy tuším jen do života, nebol 
podle dřívějších pořízení měly nápady na ten statek 
jiti do rodu Bechyňův. Opravdu se pak vyskytují Ne- 
tluky v držení Jindřicha Bechyně z Lažan^ který zemřel 
1578 odkázav všechen svůj statek strýci Vdeslavovi ml. 
sed. na Dlouhé Lhotě.'®) Tento držel Netluky až do r. 
1596. Tehdá Jan nejstarši syn jeho přijal od otce za 
díl tvrz Netluky s vesnicemi.^’) Týž byl dobrý hospodář 
a skoupil v 1. 1603 — 1611 několik vesnic v okolí. Žil 
ještě I. 1615.'®) Po něm držel Netluky Vdeslav mladší 
tuším syn jeho (1618), jemuž pro vzpouru vzaty. Pro- 
dány 1622 Albrechtovi z Valdšteina, jenž je připojil 
ke Konopišti a toto veliké panství 1. 1623 Pavlovi 
Michnovi £ Vorinova prodal. Odtud zůstaly při Kono- 
pišti až do 1. 1665. Tehdá je koupil Voljgang Heunegk 
od hraběte Vácslava Michny. Nějaký čas drželo po- 
tomstvo jeho Netluky, potom šly Ženěním a dědictvím, 

*) Pangerl GU. 357, Arch. gub. PeČef v Arch. Hradec. 

*j Arch. kapit a) Reg kom. s *) Reg. k. s. DZ 6. H 11, 83. 
L 17. DZ 4. A 10. ») DZ. 19 K 7. ■*) Tab vet. 276. «) Rel. 

tab. I 475. ») Lib. erect. Rel. tab. 1591, DD 15 f.l68. *®)Lib. 
erect. IX. ”) Arch. Tosk. domu. **) DZ 3. B 12. DZ 2 F 
3—4. **) DZ. 13 M 22. «) DZ. 56. D13. »«)Arch. mus. n) DZ. 
127. D 22. *8) Rozvrž, sbírek. 77, 80, 


pak i prodejem do cizích rodin a koupeny 1751 
k Jablonné.') ^ 

Ve vsi Lešanech jest zámek z pozdních dob 
pocházející, založený do Čtverhranu dvůr zavírajícího. Nad 
branou je věž s nevkusným cimbuřím.*) Lešany při- 
pomínají se teprve ve 14. století,®) aČ jsou jisté starší. 

V L 1353 — 1398 připomíná se nezřídka Oldřich Medek 
z rodu pp. z Valdeka, jenž se později psal z Týnce. ^) 
L. 1362 měnil nějaké dědiny s farářem Újezdským 
a 1. 1389 daroval plat ve Vojeticích faráři Týne ckému.®) 
L. 1386 byl místokomornikem soudu zemského.*) L. 
1390 prodal na Lešanech plat ke klášteru sv. Tomáše 
v Praze, jenž měl týž plat posud na zboží Litenském. 
Po něm seděli na Lešanech (1401) Mikuldšz Chustenic’^) 
a pak Markvart z Soběšina (1403), jenž asi 1. 1404 
zemřel.®) Nějaký čas tu sedél Přibik ze Snnlkova^ pak 
nabyl Lešan Renvald z ÚstupeniCy jenž prodal (1409) 
tvrz se zbožím Prokopovi ze Sobéšina}) Asi od r. 1418 
byl pánem na Lešanech Janek Řiika z BezdědicJ^^) známý 
z potomních válečných dějin. Mél tu 1. 1432 purkrabě 
Otíka z Vesce a zapsal 1. 1444 zboží své Kokořínské 
a Lešanské Závisí z Klinšteina v dluhu 1000 kop,*') ale 
skutečnými držiteli stali se Kateřina, vdova po Jankovi, 
která tu měla věno, a Milota ze Chřenovic diruhý její 
manžel,'^) jenž tu později hospodařil s Elškou dcerou 
Jankovou. Pro právo Závišovo, jež odúmrtí mělo s;padnoutí 
na krále, měl v letech 1454 pře u dvorského soudu ; 
když pak Milota před r. 1457 zemřel, opakovaly se 
soudy. Konečně nabyl Lešan Jan Kobian z ČeěelicP) 

Po Lešanských z Čečelic panovali tu Lešanšti 
z Krsovic, zejména 1. 1507 a 1509 Jan^*) a Soběslav 
buď jeho otec aneb jinaký příbuzný.'®) Asi od 1. 1522 
byl tu pánem Jan Vratislav z MitroviCy jenž po ně- 
kolika letech zemřel, zůstaviv vdovu Alžbětu z Ilradešinay 
která se zase vdala za Viléma Čejku z Olbramovic, Ten 
se psal 1. 1543 seděním na Lešanech,'®) ale Alžběta 
zůstala paní a převedla právo své na Karla a Jeronýma 
syny své z druhého manželství, ti pak prodali (1578) 
Lešany Albrechtovi Netvorskému z BřeziP) Tento maje 
Břežany vzdal 1. 1580 Lešany synovi svému AJšovi,]Gni 
je ještě 1. 1600 s Břežany držel.'®) Když on pak I. 1602 
zemřel, rozdělili se synové jeho Jan a Přibik tak, že 
onen vzal Lešany a tento Břežany; Jan pak prodal (ÍÓl2) 
Lešany Mandaleně Mladotové z LabouněP) Ta držela 
týž statek deset let a prodala jej (1622) Pavlovi Michnovi 
z Vacinovap) Od té doby patřily Lešany ke líonopiští, 
jež Pavel t. r. koupil. L. 1683, 11. prosince koupila 
Kapitola na hradě Pražském Lešany, Břežan]^, Netvo- 
říce a Nedvězi a učinivší Lešany sídlem panství byla 
tu vrchností až do r. 1850. 

* 

Na východním konci městečka Netvoříc stávala 
tvrz, staré stavení, jež bylo ještě v 19. st. pod střechou. 
Tehdá stržena a na tom místě vystavěny stodoly. Nad 
tvrzí býval veliký rybník. Netvoříce byly vesnicí již ve 
13. století. Vladyka Čas daroval tu dvoje popluží klá- 
šteru Ostrovskému. Pozdější páni vysadili tu městečko. 
Okolo I. 1350 držel je nějaký Dobišy jenž zapsal věno 
sestře své Ofee, jeptišce v klášteře sv. Jin.®'} L. 1393 
držel je Mikuláš z TemeřiCy jenž smířil nepokojné své 

Viz Mí stop. blbl. V 49. *) Soupis Beneš, na Btir.146. *) Zá- 
pisy 1. 1185 a 1 186 týkají se LeŠan u Nelahozevsi. Rkps. Vyšňo- 
brod 157 str. 28. DD 14, 73. Lib. erect. *) Rel tab. 1L463. Rel. 
tab. I 533, 534. Cod Thomaeus *) Tamže a DD 14 f. 131. 
®) Rel. tab. II 62. Arch, Český VI. 473, Rel. tab- I 634. 

Arch. Č. III 603. 511, 528, Rel. tab II. 205, Arch. Tře- 
boňský a gub W) DD 16 f. 183, 133, XXIII H 3. '*) MUller 

Svobodnici 122, Arch. C XIII 202. Arch. Česki^ 28 str. 4. 
*«) Reg. kom. s. Arch. mua. DZ. 14, O 1, 20. íl23. *») DZ. 
89, L 8, Kn. Benešov. (Arch. zem.) *®) DZ 136. F 84 a 18fi, 
J 5. DZ. 193. K 9. *0 Jireček, Cod. jur. Boh. II b. 305. 


17 


130 


TVRZE V OKOLl NEVEKLOVA. 



poddané v městečku s Matějem podjáhnem Újezdským.* *) 
Týž Mikuláš zemřel ok. 1. 1399 a dědila po něm matka 
Anežka, kterou byl na spolek přijal.*^) Potom následoval 
v držení Petr £ Netvoříc^ jenž jsa od r. 1400 hospo- 
dářem při dvoře královském věc svou správně vedl. 
Král Vácslav odevzdal mu proto (1405) zlaté doly v Jí- 
lovém, Kníně a na Kašperských horách a dal mu právo 
zlatou mincí biti.’) Okolo 1. 1305 následoval v drženi 
Netvoříc Mikuláš e Mrvíce^*') jenž měl 1. 1406 s farářem 
pře o některé svrch ky, po nichž pojizdami do Prahy 
více utratil, nežli zač svrchky stály.^) Manželka jeho Anna 
prodala 1418 nějaké dědiny ke zdejšímu kostelu, L. 
1419 odděloval starší své syny Prokopa a Zbyňka od 
Jana mladšího syna a ostatních dítek, ale onino prodali 
díly své hned Janovi ze Smilkova a z Kostelce;®) že 
z toho trvalé rozdělení Netvoříc vzniklo, je z pamětí 
zřejmo.’) L. 14 S2 držel jen část Chval z Chotče a léta 
1443 Svatomir z Březí předek vlády cké rodiny Netvor^ 
ských z Březl. Ostatek městečka s dvorem a vesnicemi 
driel Jan Sádlo. Týž odkázal 1. 1464 posledním poříze- 
ním všechna svá zboží přátelům^) a tlm způsobem do- 
stali ujcové jeho Svatomir dotčený a Nedamír při dělení 
Netvoříce, Čechtice a mnohé vesnice. Nedamír žil ještě 
1.1476 a synem jeho byl Aleš^^) a tohoto tuším synové 
byli bratří Jan a Přibik^ kteří si l. 1501 s Budéjov- 
skými dopisovali**) Teprve 1. 1521 se dělili. Každý 
dostal po polovici městeček Netvořic a Čechtic. Jan 
kromě toho tvrz a dvůr Netvoříce s vesnicemi a Čam- 
ské zboží, Příbík pak Břežany s vesnicemi.*’) Jan zemřel 
1. 1524 bezdětek zapsav vŠe jmění své Janovi Řepoví 
z Neveklova a ArnoJtovi synu jeho, ale protože Jan 
Řepa také zemřel, uvázal se v Netvoříce Arnošt.*’) Při- 
pojil vesnice k. Tloskovu, avšak tvrze v Netvořících po- 
stoupil na jistý spůsob, nám nepovědomý, Petrovi z Ú- 
jezda a to asi 1528.*^) Tento najal to vše hospodář- 
ství (asi 1530) iikfnundovi z Bytizu do dvou let, avšak, 

*) Manual v arch. kapit. DD 14 f. 130, Rel. tab. II 561. 

•) Tomek Zákl. Kopiáf Přemyšl. *) Emler Urb. 77. Acta jud. 
^) Rel. tab. 11140, 147 . ij Bohunek z Netvořic Žil ještě 1. 1460 (Staré 

knihy Praž.) O nějakém Vácslavovi z Netvořic viz Reliq- tab. 
11209.*) Arch. Č. 1(1 503, DD 61 p. 316. ®) Viz IV díl na str. 
194. *") DD 16 fol. 200. “) Arch. mus. Viz i Arch. Český 
XIII 112-113. “) DZ.6.D 15. w) DZ. 84 C 13. *«) Reg. kom. 
•oudu. Viz k tomu dějiny Tloskova. 


když ta léta prošla, Zikmund ho 
nechtěl postoupit!. O tu věc se pak 
oba soudili. Právo to přešlo na Be- 
neše ze Sendra&ic^ jenž také statek 
Netvořičky najal, a to Janovi Čij- 
kovi z Olbramovic\ ale o nevyplnění 
smlouvy se I. 1550 soudili.*) Ne- 
tvoříce byly potom příslušenstvím 
Tlovskovského panství, nějaký čas 
též Konopiště a od r, 1683 Lešan. 
* 

Nedaleko Netvořic jest ves Bře- 
žany.’) Tu stávala tvrz, kde se 
na starém zámku řiká a kdež sto- 
doly vystavěny byly; zbyl od ní 
vchod do podzemního sklepa, o němž 
se rozličné pověsti vypravuji. Léta 
1414 seděla tu Markéta z Břežan^ 
jež t. r. učinila smlouvu s Bohusla- 
vem proboštem ze Slaného, o jez 
na Sázavě.®) Za husitských válek 
seděl na Břežanech Ondřej z Petrovie 
(1432 a 1435),*) ale kromě toho se 
připomínají bratří Vanék a Prokop, 
Onen byl 1447 purkrabí na Hrádku, 
tento držel Lojovice.®) Po Ondře- 
jovi byl I. 1460 syn Mikuláš^ jenž 
Břežany držel. Nějaký čas potom připojeny Břežany 
k Netvořicům. Oboje drželi léta 1501 Jan a Přtbik^ 
bratří Netvoršii z Přízy^) a teprve se léta 1521 
podělili. Přibik dostal při tom tvrz Břežany s dvorem 
popi. a ves, polovici městeček Netvořic a Čechtic a 
drahně vesnic v okolí.’) Přibik přečkav bratra žil ještě 
1543.®) Nástupcem byl (syn) Albrechty jenž prodal léta 
1556 lesy u Čerčan, 1. 1569 dědictví své v Čakovicích 
a I. 1578 polovici svcu Čechtic, za to získal statek Le- 
šany. L. 1576 ženiv syna Alše s Marjanou Beřkovskou 
z ěebiřova věnoval jf na vsí Jablonné,*') také jí přidal 
věno na Lešanech, ano i r. 1580 Lešany synu postou- 
pil. Na Lešanech následoval po Alšovi (f 1602), kdysi 
na počátku 17. století, Jan syn jeho. V tytéž časy na- 
stoupil na Břežanech Přibik Neťvorský z &^izi^ bratr 
Janův. Týž se oženil s Marií Majdalenou Vojkovskou 
z Milhostic, jíž (1620) 60C0 ss. mís. na vsi Jablonné 
a vsi Újezdě věnoval,*®) Přibik v povstání tehdejším stál 
na straně stavův evangelických; pro to od soudní ko- 
mise odsouzen k manství s počátku, kdyŽ se však kon- 
cept tohoto nálezu spolu s jinými nálezy opisoval, pan 
z Vrtby od své osoby poručil, aby se položil k ztrátě 
pětiny statku svého. Tento nález byl u dvoru císařského 
ve Vídni potvrzen, ale z neznámých příčin to ke kon- 
fiskaci nepřišlo; bezpochyby že Michnauměl odpomoci.**) 
Potom prodal r. 1622,12. května tvrz Břežany s dvorem 
poplužným, pivovárem, ovčínem, městečko Netvoříce, 
vsi Břežany, Chleby, Oujezd, dvůr Vojetice se vŠíni pří- 
slušenstvím Pavlovi Michnovi z Vacinova na Tloskově, 
Maršo vících a Vlksicích.*’) Po Pavlovi syn Jan držel 
Břežany, ale když bezdětek zemřel, spadly na jeho bratra 
Vdcslava (1667), jenž měl Konopiště. Břežany zůstaly 
pak při Konopišti až do r. 1685, kdež připojeny k Le- 
šanům. Mezi tím zdejší tvrz spustla. 

♦ 

Před lety vídati bylo u kostela ve Vysokém 
Újezdě (u Netvořic) zbytky nějakého staveni, jež se 

*) Reg. k.s. *) Heber, Burgen IV 206, Místop. bibl. V 69- 
®) Arch. Svatomářský. *) Arch. Č. III 503, 5ll. V druhém 
zápise nečti na Lešanech. *) DD 33 str. 268, 284. ®) Arch. mus. 
’) DZ. 6. D 16. «) Arch. mus. «) DZ. 12, G 32. 19, A 5. 
’®) DZ. 140. A 26. ”) Rkps. zemského arch. Přibik obětoval 
Michnovi Břežany a podržel Jablonnou. **) DZ. 193 G 2S. 




TVRZE V OKOLÍ NEVEKLOVA. 


131 


vykládaly na bývalý panenský klášter. Spíše tu byla 
tvrz vladyk zdejších, kteří se dělili o podací kostelní 
s vladykami Nedvěsskými a Třebenskými. Byli to 1358 
Bušek bratr Filipa Kedvězského a 1382 Bernart 
strýc Nedvězských. ) Před r. 1402 dostala se část k Ned- 
vězí, patřila k témuž statku ještě 1.1542, ale od r. 1596 
ke Konopišti a od r. 1683 k LeŠanůin, druhá část pa- 
třila až do r. 1521 k Netvořicům, odkud k Břežanům 
a od r. 1622 s předešlou ke Konopišti. 

• 

Nedaleko Vysokého Újezda jest ves Nedvězi 
(prv. Med vězí), kdež až do 16. st. tvrz stávala.^) Nej- 
starŠí nám známý držitel, Filipa vyskytuje se 1. 1358 
jako spolupatron kostela Újezdského a Rynart z Nedvězi 
prodal 1. 1374 nějaký statek klášteru Zbraslavskému. 
L. 1382 žili bratří ^osef Kučera a Heřman z Nedvězi 
a bratrovec jich Bernart z Újezda jsouce pány podacími 
kaple sv Kříže na Vyšehradě.®) Od 1. 1397 připomíná 
se Často Rynart^ drže Nedvězi společně s Bernartem 
dotčeným, jenž 1407 plat tudíž kostelu na Hrádku 
daroval/) Není nám známo, je-li tento Rynart totožný 
s předešlým aneb následujícím. L. 1414 totiž se vy- 
skytují Petr Bilý RyneS neb Rynart a Jan bratří jsouce 
podacími pány kostela Újezdského. Rynart učiniv poru- 
čenství (1402) o statku svém Nedvězi přidal 1. 1410 
véno manželce své Betě.®) Tato jsouc 1. 1432 vdovou pro- 
dala věno své Zdeňkovi a Martinovi bratřím z Nedvězi.^) 
Zda-li tito pocházeli od některého z předešlých, není 
nám známo. Oba bratří drželi Nedvězi ještě 1, 1437^) 
a jak se zdá byli předky Nedvězských z Nedvězi^ kteří 
nosili na štítě tatarskou čepici. Synem jednoho z nich 
byl Heřman^ jenž držel léta 1450 s Poděbradskými a 
v I. 1468 — 1484 pánům z Rožemberka peníze půjčoval.*^) 
Jeho bezpochyby synem byl Zdeněky jenž žil v první 
čtvrti 16. století. Syn jeho Jan odděliv bratra svého 
Petra^ jehož také přečkal, ujal tvrz Nedvězi, kterou si 
1. 1542 v obnovené dsky zemské vložil a věnoval na 
ní manželce Anně s Pravětic.®) Ani s touto ani s druhou 
manželkou Marjancu Nedvězskou ze Žďáru děti neměli 
a zemřel tudíž bez potomkův I 1585, jsa toho rodu 
poslední.^®) Dědičkou jeho byla manželka Maijana a po 
její smrti mělo se dostati Janovi Chobotskému z Osiředka 
na Nespeřích a Vřěmovt odtudž na Chotýšanech. Ná- 
padu dočkal se J»n dotčený a synové Vilémovi. Od 
těch prodáno 1. 1596 Dorotě Hodějovskě z fíarasovaP) 
Od té doby patřilo ke Konopišti a od r. 1683k LeŠanům. 
« 

Na místě chalupy Kročákova u vsi Teleti na stá- 
vala tvrz. V pamětech se sice o ní nemluví, ale lze za 
to míti, že tu stávala tvrz vladyk Teletínských. Teletín 
připomíná se již L 1379 a l. 1394 seděl tu nějaký 
Mikuláš, Léta 1405 zemřel Zikmundy jenž před 
tím prodal zboží v Teleti né Ješkovi Skomrochoviz Bia- 
žimě}^) Asi v ty časy seděl tu také nějaký vladyka, jenž 
měl příjmení Lučistec. L. 1435 seděl na jedné části vsi 
Otík z Věsce a Skomroch postoupil I. 1434 svou část 
zeti Vácslavovi Lounskému a dceři Jitce.^®) L. 1444 
prodal Rynart dvir v Teletíně Vácslavovi z Netvořte 
a 1. 1449 jmenuji se s ním Kuba a Ctibor, držitelé 
drobných statků.'*) Od té doby je tu řeč jen o drob- 
ných statcích čili sirobodstvich. 

* 

*) Lib. conf. Borový, Lib. erect I. 43, Tadra Act. Jud. 
II 174. “)Mistop. bibl.V. 66. »)Lib.conř. Lib. crect. Xll 101. 
Tomek Základy V 1Í4, Rel. tab 1 445. *) DD 18 f. 6, Lib. 
crect. V. 153, VII 9l. &) dD 15 f.l68, Rel. tab. II 66. «) Arch, 
č. III 603. Ť) DD 15 f 168. 8) Arch. Třeb. Také žil 1. 1460 
Pavel, syn n Vácslaviv. ®) DZ. 1. H 10, 250. A 27. DZ. 
23, B 26. '0 Zmínka v jejím kšaftu. '*) Acta jud. Borový Lib. 
erect. IV 411. ‘*J Emler Urb. 85, Arch. č. III 511, St, kn. Praž- 
ská w) Rel. tab II 2)1. 


Heber (na mapě k V. dílu) klade do Rabyně 
(u Netvoříc) nějaké tvrziště. Z pamětí jest o Rabyni 
jen tolik známo, že patřila \221 — 1^20 klášteru sv. Jiří 
na hradě Pražském a 1436-1437 k Vys. Chlumci. 

* 

Ves Hostěradice (vlastně Hostiradice) byla ode 
dávna statkem kláštera Ostrovského, ale od r. 1436 
vladyk z Čečelic. Tehdá tu byl také dvůr. Čečelšti tuším 
tu vystavěli tvrz, kterou držel 1. 1476 Litvin z Kliň- 
šteinaS) Hostěradice patřily na počátku 16 st. k Hořo- 
vicům i s dvorem pustým, při němž tvrz též zpustla 
a zůstaly zápisným zbožím aŽ do 17 st. Ke kapitole 
Pražské patřily již od 10. st. 

« 

Nad stokem Vltavy a Sázavy stojí na výšině ves 
Hra dištko. Jméno své má po starodávném hradišti, které 
jest nad samým stokem obou řek. Ve vsi bývala tvrz 
na místě nynějšího zámku, ale teprve v pozdějších do- 
bách. Ves totiž ode dávna bývala jměním Ostrovského 
kláštera.^) Při zastavování téhož kláštera dostala se 1436 
k LeŠanům.*) Jeroným z Čečelic dostav Hradiště a dvůr 
Rzen na díl prodal oboje 1. 1448 Janovi Petrovi opatu 

WďbA W V ďJVWtXAU, JIXA. 

neb 1. 1499 nacházelo se v zapsaném držení Jeronýma 
ze Skuhrova.^) V 16. století a až do r. 1571 patřilo 
Hradiště s okolím ke Konopištskému panství. L. 1571 
prodal Jan ze Šternberka polovici městečka Štěchovic, 
ves Hradiště a jiné vesnice okolní Jiříkovi Slepotickému 
ze Sulic^) Ten je držel ze začátku jak smýšlíme k Libri, 
ale záhy vyzdvihl si tu dvůr a při něm novou tvrz. 
Ovšem jisté není, byl-li to on aneb syn jeho Heřman 
DiviŠ^ jenž se 1. 1593 na Hradišti psal.^) Po jeho smrti 
prodán statek tvrz Hradiště s dv. popi., ves, městečko 
Štěchovice a vsi příslušející (1608) Zuzaně Šanovcové 
Ze SudoměřeF) Po této dědila dcera Kateřina vdaná 
Vratislavova a ta prodala Hradištko (1612) Adamovi 
fíozlaurovi z fíozlau^) jenž tu jen pět let zůstal. Léta 
1617 totiž prodal Hradištko Marjaně Mrakšové roz. 
Novohradské z Kolovrat. Paní ta držela Hradištko do 
smrti a po ni přešlo na syny Vácslava, Jana Viléma. 
Volfa^ Hendrycha a Petra Karla. Od těch prodáno 
1. 1628 Maximilianovi Pechlárovi z Maninku nej v. lejte- 
nantu.'*) Po tomto se stal držitelem zeť jeho Rudolf 
z Malovic a ten prodal Hradištko (1638) klášteru Stra- 
hovskému}^^ Ten tu byl vrchností do r. 1850. 

Heber (Burgen V. na mapě) klade tvrziště do 
Třebnic na levém břehu Vltavy, ale ze starých pamětí 
jest jen tolik známo, že tu býval v 16. st. dvůr. 

Městečko Štěchovice vzniklo za doby křesťanské, 
neb tu bývali prvotně Štěchovici, Čeleď Štěchova, jenž 
byl pokřtěn jménem Štěpán. Byla to vesnice, jež patřila 
1. 1273 klášteru Strahovskému.^^') Část Štěchovic nále- 
žela kromě toho klášteru Ostrovskému Té části 
říkávali Větší Štěchovice.'*) Konečně dostali se klášteru 
Zbraslavskému 1. 1292 dva sedláci ve Štěchovicích.'®) 
Tu si zařídil týž klášter hospodářství a při něm založil 
tvrz.'®) Tato trojí duchovenství dostala se po r. 1420 
v drženi světských pánův, za kteréž doby bezpochyby 
tvrz zanikla. Štěchovice pak patřily od 15. st. až do 
r. 1571 ke Konopišti a od r. 1571 až do naší doby 
ke Hradištku. 

*) Reg. II 971. Zbytky reg. král. 1427. *) Zb. reg, 1903 

1905. *) Reg. II 971, Pam. arch. IV a 68. Arch. č- I 6l0. 
8) Arch. Olešnický. Arch. český VI 375. ®) DZ. 17. F 6. ^)DZ 
91, J 9. 8) DZ. 182, L 18.®) DZ. 18fi, N 3. *») DZ. 189, B 26. 
») DZ. 143, D 21. '*) DZ. 300, G 26. «)Tomek, Děje Prahy I, dod. 
66 **) Reg. II 971. i*) Reg IV 746. *®) Tadra, Listy Zbraslav. C. 43. 



CHLUMEC HRAD. 



j^kolo Sedlčan jest krajina p&vabná pro své rozmanité tvary, pěkná údolí, lesnaté hory a ves- 
nice pěkně rozložené. Střediskem jejím v ohledu zeměpisném jest hora, na níž stojí hrad 
Chlumec, daleko viditelný, pročež se mu i Vysoký Chlumec říkává. Jest pak ta hora takového 
tvaru, že jest na východ nejpříkřejŠi, k severu méně příkrá a k jihu nejméně příkrá, pročež 
také příjezd býval od této strany. 

Po dvě stě let není Chlumec panským sídlem a tomu děkujeme, Že zůstal neporušen 
' ^ * v hlavních svých částech až na naŠe časy, hrdě pohlížeje na okolí, jemuž jest ozdobou, 

Široko a daleko. Hora, na níž stoji, jest 532 m. vysoká a patu jeho obklopují na všech 
stranách domky a chalupy městečka Podhradí a Vísky, které zvláště po táhlém úbočí se 
prostírají. Starožitný tento hrad má kromě oken posud starodávnou nepravidelnost a byl hrazen 
hrubou zdí a příkopem. Tento byl toliko na severní straně, nebyl hluboký a objat je náspem, který se 
u přední brány rozšiřuje v ostroh příhodný za oněch dob k postavení velkého praku anebo děl. 

Stará cesta pořád v dobrém stavu udržovaná vine se od městečka k dolní bráně v pozdějších 
dobách na místě staré brány postavené, jak svědčí oblouk její polookrouhlý vyzdobený okrasami 17 st. Po 
přikopu a mostě před branou není památky; možná že tu ani příkopu nebylo. Branou tou se vstupuje do 
dolní ohrady^ pod vlastním hradem na západní a jižní straně se rozkládající. Hradby za branou ještě jsou 
opatřeny střílnami, ale nejsou staré, nýbrž pocházejí ze 17. století a upraveny jsou pro ručnice. Vejdouce 
za bránu spatřujeme dvorec nevelký, v němž se zatáčí cesta nahoru k bráně horního hradu. V právo od- 
tud jest viděti věž s hradbami a domek přioděný Šatem 18. století vedle věže a za domkem jest brána do 
zadního oddělení dolní ohrady. Hrad tedy i dolní ohrada z tohoto malého předhradí měly přistup. Jižní 
stranu dolní ohrady zesilovala věž čtverhranatá pokrytá sedlovitou střechou Šindelem pobitou. Jest podívání 
hodna, protože starou svou způsobu udržela. Má rohy jako Štukovím zesílené a základy pilířů podezděné. 
V přízemí jejím jsou chlívky ; nad tím byl průchod z pavlače do vedlejšího stavení, ale nyní jsou dveře 
zazděny. Nad tím jest světnička a nad ni byt hlásného, z něhož se přicházelo dvířkami na hradbu. Vedle 
věže jest stavení obdélné, v němž jest byt důchodního. V přízemí jsou bývalé konice^ sklepy a skladiště. 
Tyto bývaly dříve pekárnou, v níž pekař pro Čeled chleby pekl. Konice a pekárna tu bývaly asi od staro- 


CHLUMEC HRAD. 


133 


dávna, třebas staveni od té doby předěláváno. V hradbě, která jest na východ, nachází se také brána kon- 
čitým obloukem sklenutá, nyní zazděná. 

Cesta od první brány k hornímu hradu jest na mostě důkladně stavěném s parapetní zdí. Před 
mostem jest při cestě kus starého veníře, jenž býval ozdobně vytesán. Dříve tu bývaly dvoje příkopy za 
sebou a přes ně spouŠtívány zvodité mosty. Prostředni brána do kruhu sklenutá a veniři obložená má svou 
starou úpravu posud, též kolečka, na nichž běžely provazy ke zdvíhání a spouštění mostu, který byl tak 
dlouhý jako jest brána vysoká. Neb před branou býval příkop, po němž se jinak nepřešlo než po mostě 
zvoditém; teprve když to a takové zavírání bylo lidem nepohodlné, postavili nynější zděný most. 

Horni hrad podoby vejČité jest na všech stranách ohrazen hradbou hrubou, pevnou a vysokou. 
Vrchní část její nyní prázdná za starých dob chráněna byla zábradly neb dřevěnými ochozemi a schody, 
kudy se na ně chodívalo, lze ještě spatřiti v právo od prostřední brány v těch místech, kde se spojuje 

paláce vedoucí byla 
pravostranná a bývala 
za starých dob jistě 
skalnatá a méně schůd- 
ná než nyní, kdež jest 
dobře upravena. Jí se 
přijde ke třetí bráně, 

která jest zruvua lak 
Upravena jako druhá 
brána a s ní z 16 . 
věku pochází. Dotyčný 
parkán běží potom 
okolo menšího domu 
proti paláci sitojicího 
až tam, kde palác 
souvisí s hradbou, jest 





B. 

Plány Chlumce A. celkový, B. podrobný horního hradu. 

I Cesta z dolejška, 2 přední brána (1652 šraňk, při něm velký hřeb a řetěz se skobou, vrata se dvojím zavřením s 2i obojky 
železnými, řetězem a skobou), j 4 , zvodité mosty, 5 brána prostředni, <3 byt hlídačův, 7 věž, é* stavení ( 1652) pekárna (vedile věže), 
marštal, chlivec, druhá marštal, nad marštalemi sýpky, světnička, komora, železnice, světnička obročního. čtyři komůrky (jedna 
bezpochyby ve věži), p dolní ohradu (1652 dolejší plac), 10 horní hrad, v něm okolo parkán, dříve volný, nyní přeruiŠený, li 
kolnou a chlévem, 12 poslední brána (1652 do zámku vrata se dvojím otevřením na čepich hořejších, palička železná Ik tlučení 
na vrata), 12 schody k paláci (1652 v tomto domu a v přízemi pokoj pivní, komory dvě, pokoj kde písaři bývají, pokoj čelední, 
kancelá^ komůrka, kuchyňka ^ a v prvním poschodí: páterská světnice, pokoj knížecí, komora v něm ir, 2. poschodí: pokoj v nově 
tádovaný, vedle něho palác (tuším po celé západní straně) pokoj, jak předešle provazy dělávali, 3 poschodí mazhauzek: a nové 
pokoje, li menši dům (1652) větší než nyní, tabulnice, komora, hořejší pokoje nové (nyní zbořená část), kancelář, pokoj u kaple, 

mazhauz před kaplí, sklep sirotčí, 15 brána do dolní ohrady. 


s hradbou zed z věže 
vybíhající, tak že tu 
byl také nejsnadnější 
přístup k věži. Brány 
nesoucí zábradla od- 
klizeny teprve v 19. 
století. Prostřední bra- 
nou, která nemá prů- 
jezdu, protože je v 
hradbě, vstupuje se 
na parkán, který jest 
mezi palácem na str- 
mém skalisku stojícím 
a hradbou. Cesta tím 
parkánem okolo zá- 
padní a severní strany 



A. 



134 


CHLUMEC HRAD. 


však kolnou přehrazen.^) Mezi palácem a menŠlm domem jest dvorec neb nejhořejši plac^ jak piředkové říká- 
vali. Na jeho západní straně vypíná se stavení paláce, do třetího poschodí zvýši založené, na němž jsou 
ještě zbytky rustiky, na severní straně jest vysoká hradba, v níž jest třetí brána, k výchozí u pak menší 
dflm, který souvisí s palácem, asi v 16. st. ke hradbě přistavěný. 

Falde jest dlouhé čtverhranaté stavení, z něhož vybíhají k východu dvě krátká křídla. Mezi 
těmito jest schodiště, jež mělo v 1. a 2. poschodí otevřené chodby. Schodiště to jest teprve v 17. století 
v nově postaveno, jak ozdoby svědčí. Před tím chodívalo se do horních místností jen po pavlačích a starý 
vchod ještě znáti jest v druhém poschodí. I po vystavění schodiště branka k němu zavírána bývala závorami. 

Nad palácem jsou prastaré sklepy^ v živé skále vytesané. První sklep veliký na samé; skále, která 
tu vyčnívá na několika místech, má dvě střílny. Pod ním jest menší sklep, a ještě jeden na vedlejší straně. 
Nad tím v přízemí jest 5 místností ve hrubých zdech a klenutých. V jedné z nich (v sev. křídle), kde jest 
byt domovníkův, prý bývala studně. V jižním křídle jest stará knížecí kuchyně a stavení mezi palácem 
a hradbou v 16. st. vystavěné obsahovalo její příslušenství. První poschodí jest obydlím knížecí rodině, kdy- 
koliv na Chlumec přijede a nachází se tu sedm prostranných nově zařízených světnic (5 v paláci, 2 v přístavku). 
Z těch vyniká nárožní síň, v níž všecko v got. slohu knížecí nádherou upraveno a barevným světlem ozářeno 
jest. Ve druhé světnici jest ještě staré táfíování. V druhém poschodí jest takové rozdělení, jako v prvním, 
ale někdejší nádhera tu zmizela, poněvadž se tu již nebydlívá. Také nízké světnice třetího poschodí, v nichž 
služebníci a panny bydlívali, jsou již ode dávných let pusté a zanedbané. Tyto ok. 1. 1652 zřízeny. Dříve 
míval palác dvě vysoké střechy, avšak jeden krov je již zrušen a na jeho místo dán nevkusný nízký krov, 
který se k tomuto starožitnému stavení nehodí. 

Jak již řečeno, vybíhá od paláce k východu přístavek a za ním jest altán neb výstupek. V pří- 
zemí jeho jest k východu (v levo) vchod do zahrady, v právo vchod do dolní ohrady a mezi oběma vchody 
sklep na dříví. Vchod k dolní ohradě jest zajímavý. Jde se po 4 stupních dolů, pak jest brainka do kon- 
čitého oblouku sklenutá, která se z vnitřní strany závorou zavírala; ze strany venkovské byl zvoditý most, 
jak svědčí posud otvor pro kladku. Zde bezpochyby býval prvotní vchod do hradu. 

Na východní straně vnitřního hradu jest stavení nepravidelných základfi, ale velmi hrubých zdí, 
jež nazýváme menším domem. S ním spojena jest vysoká Štíhlá a Čtverhranatá věž, pokrytá cibulovitou bání, 
ve kteréž se také bicí hodiny nacházejí. Věž tato v pozdějších dobách přistavěna jedině za schodiště. V pří- 
zemí tohoto stavení jest místnost klenutá s jediným oknem a u něho vysokými kamennými lavicemi. Když 
se jde do prvního poschodí, jest na výšce mezi přízemím a prvním poschodím tak zvaná škola, sklípek vy- 
soký, klenutý, v němž před Časy bývala Škola pro děti ze zámku. V prvním poschodí jest registratura, dva 
sklepy starodávného díla. První má hvězd ovité klenutí. Na jižní straně jest starý zajímavý vchod do tohoto 
stavení. Z registratury vidí se k oknu branka končitým obloukem sklenutá, za níž se spatřuje otvor k za- 
strčení klády, pak jest chodbička, asi 1 m. dlouhá a tolikéž Široká. Na místě druhé (vnitřní) bramky jest zed 
jen na půl cihly, v níž jest okno. V druhé místnosti jest jen okénko pro střelce. Klenutí válcovité snad 
jest pozdějšího původu. Ve zdi jest výklenek na uschování nějakých věcí, Nad tím v druhém poschodí jest 
kaplička nejsv. Trojice v nově upravená, ale beze všeho významu. L. 1659 bylo tu mnoho uměleckých před- 
mětův, zejména tu byly »tabulky zavěracf, v nichž jest Čtení sv. Jana« a asi 20 rozmanitých obrazů svátých, 
jichž podrobný seznam jest v arch. Roudnickém. L. 1716 byl již inventář chudý. Tehdá tu byl obraz sv. 
Trojice, snad týž, který se tu posud spatřuje. Kromě toho jsou tu ještě tři obrazy (korunování p. M., snímání 
Kr. p. a Matka boží). NejstarŠím předmětem kaple jsou okna s prohledacími kolečky. 

Poněvadž se na Chlumci od dvou set let hrubě nic nezměnilo, nachází se tu množství zajímavých 
podrobností. Když se přijíždí k bráně do horního hradu, jest v právo ve zdi, která hradí dolní ohradu, díra 
(zasdčný hrnec); to je prý míra co se dříve piva za 3 kr. dostávalo. Ve věži v omítce jest kolo; to prý jest 
velkost Svatovítského zvonu. Dole v paláci (na západní straně mezi tou Částí, která jest ke dvcuu přízemím 
a prvním poschodím) jest okénko neb střílna uprostřed své hrubosti úzké a ven na obé strany trochu roz- 
šířené. Poněvadž to okno nejde do žádné místnosti, lze za to míti, že jest to sřílna, k níž se chodívalo ve 
hrubosti zdi. Vskutku se něco takového našlo, když v pokoji domovníkově okno probourávali. 

Ve výklenku staré zdi (v okně) objevil pan knížecí stavitel Pudil dlažíčku starodávného díla. 
Na ní spatřuje se mořská panna své rybí ocasy na obou stranách držící. Podobné obrazy, dříve oblíbené, 
našly se i jinde. V druhém poschodí paláce jest několik nápisův, z nichž nejstarší tento: 

Léta 1647. J. K. W. S. 

’ Řkouc nerozumná hovádka, OvČiČky vlnu dáváte, 

povězte. Čí ste Čeládka, avšak již cizím udílíte. 

Volové, že mi vořete, Ptáčkové mladé chováte, 

avšak užitku nebéřete. vŠak cizím dochováte. 

*) Příjezd do hradu hned po jeho založeni snad býval jiný než jest nyní. Zdá se, že cesta šla okolo celého hradu 
a brána bývala tam, kde jest nyní vchod do zahrady. Později prolomena nynější (prostředni) brána pro kraltší příjezd a do 
parkánu mezi vnitřní a venkovskou hradbu postaveno nové staveni, což se stalo asi v 16 . věku. 


CHLUMEC HRAD. 


135 


Nápis ten tuším pochází od Jiříka Špacírera, jenž byl tehdá správcem panství Chlumeckého, a vzta- 
huje se na vojáky, kteří nej lepší užitky na panství snědli. 

Hrad Chljmec založen byl nejdříve v druhé polovici 14. století. Možná že na hoře neb pod ní 
stávalo nějaké panské sídlo. Po nějakém Chlumci psali se 1235 Mrákota a 1250 Vintíř.*) L. 1382 již Chlu- 
mec stál; neb tehdá připomíná se Zbyněk, jeho purkrabě^) a 1, 1385 připomíná se jeho držitel Purkart?) 
Tento vlastně & ^^atiúvic řečený držel tnŠfm Chlumec za díl od svých bratří. Purkart byl si již 1. 1382 vy- 
prosil na králi právo podací nad kaplanstvím v Počepicích, které proň mělo dfiležitost, protože Chlumec 
býval k PočepicSm přifařen.^) Purkart měl velkou přízeň u krále Vácslava a nešťastným způsobem skonal 
(1397) na Karlšteině. (Viz VI. díl na str. 45.) Purkart zůstavil několik synů. Nejstarší Jiřík byl 1. 1399 až 
1418 proboštem kostela Pražského. Druhý Jan^ který byl potom proboštem Boleslavským, léta 1404 
spravoval Chlumec a byl spolupodacím v Počepicích. Mladší jeho bratři vyskytuji se od r. 1412 jako páni 
na Chlumci^) a Petr byl 1. 1415 mezi těmi, kteří stížný list zpečetili.®) Později byl Petr samojediným držitelem. 
L. 1434 přistoupiv k jednotě panské bojoval u Lipan a uznav císaře Zikmunda za krále obdržel 1436 zápis 
na vesnice v okolí, které ke klášteru sv. Jiří patří vály.’) Petr připomíná se potom v soukromých zápisech až 
do r. 1450, kdež s Jetřickem synem svým přijal zástavu Křepenického zboží.®) Asi v ty Časy sepsána jsou 
nejstarší rejstra hradu a jeho příslušenství,®) snad nabízen pánům z Rožemberka ke koupení. Ke hradu 
patřila ves pod hradem, kromě toho 16 vesnic dědičných, zboží Libeňské, Ústupenice a lesy. 

Jetřich připomíná se 
mezi válečníky od roku 
1437;*®) nedlouho po roku 
1452 ujal Chlumec a byl 
pak věrným přivríencem 
Jiřího Poděbradského. Léta 
1452 byl při jeho volení za 
správce**) a dal mu ovšem 
také hlas jako králi. Za to 
mu týž připsal 20 Icop na 
vesnicích Svatojirských.*®) 

Zastavil mu 1462 resnice 
někdy kláštera O.strovského 
u Neveklova.*®) Od Jana 
z Rožemberka prodloužena 
mu zástava zboží Křepenic- 
kého, tak že je dižel do 
smrti Naposled byl nejvyš- 
ším sudí. Purkrabě tu měl 
(1465 — 1476) Mikuláše z Ne- 
drahovic.**) Zemřel ok 1. 1469 
zůstaviv vdovu Kateřinu 
z Soutíc, sice bez dědicův 
mužského pohlaví. Dědicem 
jeho byl Jenec z Janovic a 
z Petršpurka nejv. ptrkrabě, 
který obdržel od krále 
(1470) Tynčany a jiné blízké 
vesnice někdy kláštera Mi- 
levského. Asi v ten čas 
prodal Chlumec Bedřichovi 
Ojiřiz OČedšlic^^) avšak ten 
nepodržev ho dlouhc prodal 
1474 hrad Chlumec, měste- 
čko Sedlec a vesnice Anni 
z Rožmberka vdově po n. 

Janovi Popelovi z Lobkovic a 
poručníci sirotkův po něm 
zůstalých *®) Vysoký Chlumec, nádvoří hradu. 

Reg. 1 4 1 a II 1 163. DD 13 f. 96. Tadra Acta jud. II 338. *) Borový Lib. erect. III 324. ^)JLíb. conf. Rel. tab. II 95. •) Arch- 
C. III 188. 7) Arch. kapitulní. ») Arch. Třeboňský. ») Arch. Třeboňský. «>) Arch. č. VI 442. “) Arch. t II 309. «) Arch. kapitulní. 
**) Arch domu Toskán. W) Arch. Třeboňský, rkps. bibl. Praž. ») viz o něm Jirečkovu Rukověť II 59. *•) Rel. tab. II. 367, 




136 


CHLUMEC HRAD. 


Synové ti byli Dlpolt Vácslav a Ladislav. Děpolt došel asi 1. 1476 let svých a ujal tehdá Chlumec. 
T. r. prodal kapitole Pražské ornáty a dalmatiky.^) Od kláštera sv. Jiří koupil 1477 vsi okolní dědičné, 
též získal 1. 1478 dva rybníky u Doudleb.®) Zboží Křepenské jim od pánů z Rožemberka i na budoucí 
časy ponecháno. L. 1487 postoupil ves Příčov od r. 1436 ke Chlumci patřící kapitole Pražské*) a 1. 1490 
rozdělil se s bratřími. Děpolt vzal za díl Sedlčany a MiliČín a ostatní dva po polovici Chlunnce.*) Děpolt 
vystěhoval se zanedlouho ze zdejší krajiny a stal se pánem na Bílině. Oba bratří měli 1. 1497 spor topíce 
grunty lidí Nalžovských novým rybníkem. Ty spory ukončeny teprve 1. 1519, když byl již Ladislav mrtev.'*) 
Oba přikoupili 1502 Neclivalice. Vácslav zemřel 1. 1532 bez mužských dědicův. Hrad Chlumec s příslušen- 
stvím odkázal Ladislavovi synu Ladislavovu a Janu bratru jeho poručil Drahoňův Újezd a 3000 kop z pan- 
ství Chlumeckého.®) 

Ladislav (nar. 1502) byl dvorským maršálkem, 1. 1548 stal se presidentem nad apelacími, ve 
kterémž úřadě do r. 1570 zůstával; pak se stal nej v. hofmistrem. Jmění své velice rozhojnil. L. 1549 koupil 
Jístebnické zboží, které pak z Chlumce spravováno, 1. 1550 skoupil díly několika vesnic, jež před tím Tá- 
borským náležely,’) konečně koupil 1576 Krásnou horu, kromě toho měl říšská panství Neustadt a Stern- 
stcin a v Slezsku Rybníky. Jsa peČliv o povznesení živností vymohl si nadání královské (1558, 19. března), 
aby soukennfky ze Vlach a jiné řemeslníky zjednal, aby vlaská sukna, harasy, perŠtáty a muchejry, které 
v Českých zemích dělány nebyly, je na grunty své uvedl a v tom plné svobody do 15 let užíval, aby 
nikdo jiný taková sukna dělati nesměl.®) I Za něho byl v 1. 1578 a 1579 úředníkem Martin Van čatia z Vrátková.®) 

Ladislav zemřel l. 1584 dne 18. prosince zůstaviv syny Ladislava^ Zdenka^ Vojtěcha a Vácslava. 
Vácslav I. 1596 padl v Uhřích, Ladislav držel oba říšské statky a Rybníky, které po jeho bezdětné smrti 
(1621) spadly na Zdenka. Tento byl pánem Chlumeckým jíž 1595, kdež Vácslav Hrošek ze Strkova úředník 
Chlumecký a Jistebnický na jeho místě ves Chlum kupoval.^®) Po tomto úředníku následoval 1603 Zikmund 
Bořanovský z BytyŠky.^') Zdeněk Vojtěch vychován byl v nenávistí proti nekatolíkům. V témž duchu dlouho 
působil jako nej v. kancléř od r. 1599 a nejvíce se smýšlení jeho projevovalo, když se zdráhal podepsati 
majestát na svobodu víry (1609). Proto po vzbouření stavův obrátil se hněv jejích proti němu a několika 
jeho společníkům stejného smýšlení. Vypověděn ze země a statky jeho zabrány. Stavové podřídili Chlumecké 
panství s Jístebnicf péči neznámého hejtmana. Když Táborští se nepřátelských útoků obávali, nařídili správ- 
cové království (1619 v červnu) hejtmanu Chlumeckému, aby kus veliké střelby, tolikéž hákovnice, kule a 
jiné potřeby ihned vydal.’®) Po bitvě bělohorské Diviš Černín z Chuděnic necítě se jistým na zámku Ne- 
drahovském s manželkou svou a jinými ujel na Chlumec a tam se zavřití dal. To bylo pak příčinou, že 
Poláci na zámek Chlumecký přijeli a tu 1600 íl. z důchodu panského pobrali. Zdeněk ujal potom zase 
Chlumec. O obracování poddaných na katolickou víru starali se hrabě z Vrtby a Michna.’*) 

Zdeněk byl se oženil (1603) s Polyxenou z Pernšteina, která měla Roudnici po svém prvním 
manželu, kromě toho Sedlčany a drahně drobných statků v okolí, které v čas konfiskací skoupila. Statky 
ty všechny zdědil jejich syn Vácslav^ poněvadž mu matka statky ještě za svého živobytí odevzdala. Panství 
Chlumecké byvši již před tím veliké dosáhlo neobyčejného objemu, poněvadž k němu panství Křepenické 
a Sedlčany, statek PoČepický, panství Nedrahovské, statky Novodvorský, Čachořický, Skoupský, Kamýcký a 
panství Obdeňské připojeny. Velké toto panství zůstávalo odtud v držení pánův Roudnických, jichž dějiny 
již v VIII. díle na str. 187 — 191 vypisovány. 

Sedlčanským byly 1. 1620 všechny svobody vzaty a 1.1637 přimlouval se hejtman Adam z Aichen- 
felzu u knížete Vácslava, aby jim byly navráceny. L. 1638 byl zámek od větrův potrhaný a opravy potře- 
boval; proto nařízeno hejtmanovi, aby tak učinil. L. 1643 oznamoval Pavel Drahnětický, že přidělán »štok, 

ku kterémuž je Šnek jak se do kaple chodí. « Hrubě tu zed v jednom rohu z obou stran od zpodku až do 

vrchu se roztrhla tak, jako by ten roh měl vypadne uti a se rozbořili, vápno opadalo a kamiení velmi ne- 
bezpečně stálo. Dal z každé strany k tomu rohu po dvou dobrých dřevěných podporách udělati a tu zed 
podepříti, aby to přes zimu setrvat! mohlo. Prosil, aby v té příčině dobrého zedníka na Chlumec poslal, by 
tu věc prohlédl. Jak se zdá Část ta nikdy neobnovena; jest to pobořená část menšího domu. L. 1644 dne 
18. července okolo poledne hrom bil na zámek, v pokojích knížecích na dvou místech skrze klenutí pro- 
razil, odtud do kanceláře jda, kde kníže lože měl, dveře rozrazil, skobu s zámkem vytrhl, odtud se dostal 

skrze klenutí do fraucimoru do okna a vyrazil několik koleček. Seděly děvečky u toho okna a konaly své 
Šití; jedné opálil vlasy na hlavě, dvě npadšp na zemi několik hodin nevstávaly. Potom se dof^tal skrze kle 
nutí nahoru do komory, kde provazník právě dělal, do dveří a potom skrze sloup do krovu, roztrhal trámy 
krokve a lati na třísky a sházel něco cihel. Ve světnici jezovitův prorazil klenutí, též prorazil klenutí v po- 
koji písařském, též v pokoji, kde písař důchodní rejstra měl, vyházel kolečka, rozpustil olovo, až se klenutí 
všecko otřáslo a jedno od druhého daleko postoupilo. V plače (tuším v rohu menšího domui) stávala věž; 
ta byla 1. 1644 všecka rozbořena. Hejtman Drahnětický chtěl ji stavětí a nad podzemním klenutím zacho- 

’) Arch, kapitulní ReK tab. II 371, 377. 3) Arch. kapitulní. *) Rel. tab. II 445. ®) Rel. tah. I 232, 246- •) Arch- 
Třeboňský. 7j p^m. arch. Xi71. Reg. královská. ®) Knihy Jístebnické, Reg. kom. s. ‘®) Arch. Roudnický. *') Reg kom. s. 
**) Arch. Táborský. W) Arch, Roudnický. 


CHLUMEC HRAD. 


137 


váným chtěl zřfditi světnici a druhou 
nad ní, aby zdi byly zároveň s tím 
novým stavením (přísl. kuchyně), ale 
není známo, zdali k tomu došlo.^) 

Z dopisů Jiříka Špacírera tuším hejt- 
mana jde na jevo, že se na jaře 
léta 1649 klenutí jakési podpíralo. 

Hejtman navrhoval, aby se roztržená 
zed na jihozápadním rohu paláce po- 
depřela pilířem vysokým, aby ten 
roh obstál. (Ten* pilíř tu je.) Věž 
jeden mistr až do vrchu prolezl a 
chtěl ji tak spraviti jako předešle 
bývala.^) L. 1652 připravovaly se 
změny na zámku. Kníže chtěl krov 
velký nad palácem sebrati, zdi po- 
nížiti a pokoje tu nové míti. To se 
pak provedlo, jak nynější stav 
ukazuje. U paláce byl pokoj, který 
též opravy potřeboval. Nad krovem 
velkým menšího domu bylá střecha 
Šindelem pobitá, kterouž si kníže 
přál míti pokrytou cihlami. Sýpky 
v dolejším zámku nad marštalemi, 
kde obroění mouku a vařeni mívali, 
jsouce klenuty rozpuknutím zdí do- 
konale roztrhány od základu až do 
vrchu; byly sice staženy dubovými 
kleštěmi, ale to nestačilo, nýbrž na- 
vrženo docela nové stavětí. Na pe- 
kárně tamže byla střecha zlá a komín 
hrubě sešlý a nebezpečný. Všechny 
ty opravy do r. 1667 dobře prove- 
deny a zámek byl zase v dobrém 
stavu.®) L. 1668 vstoupil do služeb 
knížecích Antonio Porto, Vlach a 
Stavitel, který přestavoval zámek 
Roudnický. Porta vypracoval také plán, jak by se hrad Chlumecký přestavěl ve velké čtverhranaté stavení 
v kasárnickém slohu. Štěstí pro potomstvo, že k tomu nedošlo; bezpochyby překaženo smrtí knížete (1677). 

Za knížete Vácslava bylo tu drahně úředníkův a služebníkův. L. 1652 byli při zámku písař 
důchodní a purkrabě (služby po 70 fl.), písař obroční a purkrabský (služby po 58 fl.), člověk při důchod- 
ním, člověk při obročním, jeden při kanceláři, jeden s kontribuci, vrátný, pekař, pekárek, hospodyně, 
kuchařská. Od smrti Vácslavovy nestala se na zámku Chlumeckém Žádná velká změna. L. 1702 vystavěna 
blíž pivováru chalupa pro písaře kontrybuČniho a druhá u kovárny pro obročního.®) Kníže Ferdinand Filip 
(f 1784) o správu panství hrubě se nestaral a tak se stalo, že úředníci na něm si samovolně vedli. Lid na- 
zýval tři důchodní na Chlumci, Jistebnici a ŽelČi třemi králíky pro jich vypínavost, domýšlivost a libovolnost. 
Nápravu přivedl kníže August byv jmenován administrátorem (1777). Od té doby bylo s poddanými lidsky 
a spravedlivě nakládáno, pozemky dvorů byly jim v levné ceně v nájem dány, čímž venkovští hospodáři 
zámožnosti dobývali a sobě pohodlnější obydli zřizovali. I když administrace pominula (1797), zůstaly 
její blahodárné následky.®) 

K tomuto vylíčeni přidáváme za dodatek nektené listy a dvoje svědomí. 

1 

Uroz. p. p. Vácslavovi Popelovi z Lobkovic a na Chlumci p. p. n. m. 

Službu Dc Oznamujeme Vám, že jest na nás vznesl urozený pán p. Vilém z Dubé a na Prčici 
jménem urozené paní Apolony z Nové vsi manželky své, kterak byste vy její tři člověky, jednoho z MeŠetic 
a dva z Nosetína, u vězení svém jměli a na rozkázáni panuov hejtmanov kraje Vltavského, že jste jich na 

') Arch. Roudnický. *) Český Jih XI č. 2. ») Arch. Roudnický. ♦) Arch. Roudnický. ») Arch. Roudnický. «) Místop. 
bibl. VI 65—66. 



II 


138 


CHLUMEC HRAD. 


rukojmě dáti nechtéli, než že je před se v vězení svém držíte a jich že propustit! nechcete, žádaje nás týž 
pan Vilém na místě paní manželky své za opatřeni spravedlivé. Pak mi jeho slušné žádosti odepříti nemo- 
húc Vás z úřadu svého napomínáme přikazujíc, abystíí Vy nadepsané paní Apolony lidi její z téhož vězení 
Vašeho na rukojmě slušné dadůce propustili hned, jakž Vás toto psaní dojde naše; a budete-li je chtíti 
z čeho před námi viniti, že táž paní Apolona k tomu se podává, že se jimi chce dostatečně ujistiti a je Vám 
k obvinění i každému, kdož by je chtěl z čeho před námi viniti, postavili. Pakli byste to neučinili a je na 
rukojmě pod slušný základ nedali, tehdy abyste je p)řed námi na hradě Pražském ten pondělí na den sv. 
Lukáše najprve příŠti postavili a sami osobně stáli a toho se spravili, proč jste týchž lidí výšpsané paní 
Apolony na rozkázání pánuov hajtmanov kraje Vašeho na rukojmě nedali a je vězením svým proč jste je 
tak diúho trápili, a my tu správu VaŠi vyslyšíce, jí vyrozuměj íce, pokudž nám v tom dále a úřadu našemu 
náležité bude, v tom se k Vám i k druhé straně spravedlivě zachováme. Protož Vy to znajíce, jakž Vám 
píšem tak se zachovajte, jináč to nečiníce. D. na hradě Pražském v pondělí na sv. Františka 1. 1529. 

(Hejtmané království.) *) 

Obeslaný umřel, Reg. PF. hejtman. II A 13. 

2 ! 

Uroz. p. p. Mendrychovi staršímu ze Svamberka a na Zvikově nej v. sudímu dvorským u panu švakru 

a sousedu mému milému. 

Službu svů 3c Pak jakž sem s Vámi zde v Praze mluvil o ten valach váš, abyste mi ho k tomu turnaji půj- 
čili, poněvadž tomu srozumívám, že v tom šermicli vždy býti musím, i za to Vás Žádám Že mi týhoŽ valacha 
svýho tolikéž taky doptajíce se asi dvú koní u panuov bratří svých odešlete, kdeříž by mi se k tomu hoditi 
mohli. Pakli by se Vám za stížné zdálo sem je poslati, toliko na Chlumec je pošlete, dále mi sem odesláni 
budú. I věřím že to na žádost mú učiníte. A já se Vám zase všelijakým dobrým přátelstvím rád odplatím 
oc D. v Praze v -pondělí před vstoupením Božím 1. 1549 (27. května). 

Ladislav z Lobkovic a na Chlumci dvoru krále JM. v kr. Č. maršálek. 

3 


Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu oc 

Službu svú oc Kdež mí píšete z strany toho valacha, že toho neradi vidíte, že by sobě tak roh oblúpati 
a kulhali jměl, i v pravdě jsem tomu sám nerad byl, ale však bohdá z toho vyjde, že mu to nic škodit ne- 
bude. A přátelsky Vám z toho, že ste mi jej k tý mý potřebě poslali, tolikéž také i z toho vynšování, aby 
mí se štastně vedlo, děkuji vynšujíc Vám, abyste zdrávi jsúc i s pani manželkou Vaší šťastně a dobře se 
jmíti ráčili. Pán Buoh oc D. v Praze v sobotu po vstoupení Božím 1. 1549 (1. Července). 

Lad. z Lobk. a na Chlumci a t. d.^) 


4 


Uroz. pí. pí. Johance z Lobkovic, z Dubé a z Lipého na Chlumci a Jistebnící paní sestře mé zvláště milé 

Službu svú vzkazuji urozená a má zvláště milá paní paní sestra! Zdraví oc Psaní V. Mti jest mi zde na 
Libochovicích tyto hodiny dodáno, v kterým ráčíte rady od pána mého žádati i vŠeckno jsem to pánu 
svýmu v známost uvedla, voČ mi ráčíte psáti. Co se dotýČe, že poddaní V. Mti ryby od cizích pánů berou, 
i tolikéž v vína Šenkování Že jsou se mimo prvnější sípůsob dali, pán V. Mti vzkázali ráčil, žie ráčíte prví 
vědomost o tom miti, že kšaftem vod nebožtíka pána svýho ráčíte mocnou otcovskou poručníci ustanovena 
býti, to že jest, že ráčíte vším statkem, jako jest kdy mebožtík pán jako svým vlastním vládnout! moci rá- 
číte a protož že by tomu pán nerad, co by dětem V. Mti na škodu býti mělo, abyste k tomu povolovali míti 
ráčili, nýbrž riČíteli moci co důchodu přiveyšiti a neumenšiti, vo to abyste se ráčili skutečně přičinili a 
pakliže by poddaní V. Mti poslušní býti nechtěli, abyste je skutečně trestali ráčili a jejich předsevzetí, co 
by důchodům na škodu bylo Časně přetrhovati ráčili a taková vína i ryby jim pobrali dali, tak aby viděli, 
kdo pánem jejich na ten Čas je. A jestliže by přes to sobě srozuměli nechtěli, abyste to bez meškání ráčili 
při nej prvnější m soudu zemském, když páni poručníci při spolu budou, na JJ. Mti vznésti ráčili; jak jim to 
JJ. M. vážili budou, to potom uslyší. Z strany propuštémí poddaných tolikýž že ráčíte moc mítii je propou- 
štěli a přijímali, nebo kdybyste neráČili propouštěli jiných, že by se V Mti touž měrou sousedi vodplacovali, 

však kteří by se V. Mti a dětem Vašim hoditi mohli, na ty abyste ráčili šetřeni míti, aby při statcích zuo- 
stati mohli. A ráčíte toto psaní poddaným vokázati dáti moci, neb já je V. Mti z poručení pána svýho činím; 
budouli potom přestali, poslech noutí nechtíti, co jim z t:oho přijde, to potom dobře zvědí. Z strany zdraví 
mýho V. Mti voznamuji, že v starým způsobu vostávárn. Pannu Sibyllu a panny dcery V. Mti prosím, Že 
ráčíte ode mne pozdravili. S tím oc D. na Libochovicích v outerý po sv. Matěji 1. 1585. 

Kateřina z Lobkovic a z Lukšanu.’) 

') Reg. 6 F k. s. *) Z arch. Třeboňského. Z arch. Roudnického. 


CHLUMEC HRAD. 


139 


Pant Anna ze Šanova a na Počepictch poslala pro Havla z Aukřtalova, aby přišel nahoru na 
Počepice. Když ho dosáhla nahoru, chtěla na něm z moci míti, aby jí člověčenství sliboval. Tu pověděl 
Havel: Milá paní! neračte mi toho příti; že já pána mám jiného, pana Vácslava Halaše z Radimovic a jemu 
sem člověčenství sliboval i otci jeho. Tehdy paní řekla: Že já to chci míti, aby ty mi člověčenství slíbil. 
A on řekl milá paní Anna, já toho učiniti nemohu a nesmím. A ona řekla: 1 nebudešli chtíti, i musíš, slib 
aneb do vězení půjdeš, aneb bit budeš. Tehdy Havel řekl: Milá paní! Z mušení na smrt musí jiti, již to 
paní učiniti musíš do pána mého příjezdu a jeho opatření. Odpověděla paní Anna: Vždycky mi tím Hala- 
Šem oči vytýkáš, nechť tě z toho vyňme z mé moci, a když tě vyňme, i budeš jeho. A Havel: *Jižf já věřím 
pánu Bohu a pánu mému, že mě v té věci opatří.* Potom seděl pět dní a pět nocí a piti ani jisti mu ne- 
dali. Potom pověděl Havel, že by byl rád ty pomyje pil, jako svině jedí. Potom když paní kázala, aby k ní 
přišel, tu slíbil poddanost bezděky.*®) 

Když bylo mladé posvícení 1. 1575 neb 1576 v neděli po naroz. p. M., Jakub Velík (z Kamýka) 
trefil se do Zhoři a tehdy volal naň Václav Fuka z Krásné Hory: *Jakube Velíku! volám tě na poctu.* 
I šel do domu Balaty a vypil piva za dva velké. A tu povstal povyk. Přijel Svlvestr Mlazovský z Téšnice 
do vsi, právě když někteří sousedé venku seděli a nic mu nepřekáželi. On dotřev koněm na Fuku porazil 
ho ručnicí a pral jej, až mu zub vyrazil a krev mu z úst a nosu tekla. Potom objev, navrátil se na Jíru 
Samuelova syna a Petra Lipku a chtěl na ně stříleti. Pak přivedli Fuku k Balatým do domu. Na prahu se- 
děl a krev z něko chlípěla z hlavy až košili okrvavil. 1 dí šenkýřka: »Di mi medle Jakube, vejdi tam na 

ves, řekni mu něco.* I vyšel on. Mlazovský stál na koni s ručnicí a Jindra Žáků držel se koně a Péša 
Lipků krotil to. 1 řekl k němu Jakub: >Nenf na pana Viléma (Vojkovského z Milhostic) pána mého vojna 
propuštěna; abyste se ráčili spokojit! a pokoj lidem dáti; šenkýřce ste hosti rozehnali a za pivo ji nic ne- 
dali; ta na mě vznesla.* Pak jel pryč.**) 

*) Reg. 7 G k.s. B 16 , C 6- *) Reg. 16 G k. s. 156 , 172 . 



Vysoký Chlumec, dolní ohrada. 


140 


ZVĚŘINEC HRAD. 



Sd Sedlce na západ táhne se lesnaté pohoří, postupujíc k severu, jehož jedna rozsocha ode vsi Kvase- 
I jovic až k Jesenici Zvéfincem se nazývá. Cestu k němu pokládali lze za procházku příjemnou a roz- 
košnou. Od Sedlce jde se cestou do pěkného údolí Kvasejovského, kteréž západně již les Zvěřinec 
zavírá. Jdouce vzhůru lesem uvidíme zbytky starých zásek, řady kameni rozličného, které až na hřeben hory 
vybíhají; pěšina pak po hřebenu vede nás rovnou až k Samému hradu Zvěřinci, kdež se s překvapením zasta- 
víme. Neb před sebou spatříme skalnatou homolí, na niž zadní hrad stával, na ostatních stranách otevře se 
nám rozkošný rozhled po horách, chlumech a údolích okolních, zejména po Širokém údolí Sedlčanském. Tento 
požitek oka nahradí nám s dostatek zklamáni, kteréž pocítíme vystoupí ce na hradiště a vidouce nepatrné 
již zbytky bývalého hradu, jehož jen poloha nyní baví. 

Postaven byl hrad na skalnatém výběžku, že severní jeho strana, poněvadž tu skály na spůsob 
stěn spadají, ani ohrazena nebyla anebo jen tak tak dřevěným plotem opatřena; na východní straně jest 
vysoká a místy i příkrá stráň, na ostatních stranách byly hluboké vy zděné příkopy, kteréž nyní kamením a 
rumem zesutým z velké části zasypány jsou. Je zavíraly vály z naházeného kameni a země sestrojené, děkaz 
to, že nepatři vály kamenné k nej starším hrazením, než že každý dělaje vály bral si materiál, který měl po 
ruce. Po cestě nasypané beze všech obtíží vstoupíme na přeáhradi rozsáhlé, kteréž pravé spousty kamení 
pokrývají. Uprostřed něho, kdež by mělo býti prázdné místo, nachází se drobného a hrubého kamení množstv 
a tak soudit! jest, že se nesřitilo se zdi, nýbrž že tu leží hned od založení hradu. V právo i v levo spatřují 
se rozvalené, rumem zasypané zdi, mezi nimiž smrči vyrůstá. Na severovýchodním konci předhradí vypíná 

se chlum skalnatý v podobě pecky, na němž zadni 
hrad stával. Boky jeho pokrývá množství kamene 
a rumu, avšak zřícenin patrných, kromě rohu ně- 
jakého staveni tu není. Na temeni tohoto chlumu 
jest vej čitá skalka, na níž někdy dřevěná hlídka stá- 
vala; bylo to příhodné místo, s něhož se celý hrad 
blízké jeho okolí za vály a k severu krajina aŽ za 
Sedlčany přehlédnout! mohla. Na ostatním vrchu 
pod samým temenem jest prostranství sice dosti, 
ale nikde není památky po zdech; zdá se, že tu bý- 
valo dřevěné stavení. Co se týče přístupu ke hradu, 
lišil se Zvěřinec znamenitě od mnohých hradů v. 
S koněm nahoru se jetí nemohlo; nebo dokud byly 
hradby na jižní straně, byl chlum tento ještě pří- 
křejší než nyní; i není jiné možnosti, než že se sem 
z protějšího stavení na předhradí po pevném a zvo- 
ditém mostě chodívalo a po mostě ze stavení až 
na témě hradu přicházelo. Před prvním náspem bý- 
valo přehradí čtverhranné asi 100 m zŠiři a tolikéž 
zdéli. Zavřeno bylo příkopem k jihu nyní již měl- 
kým, ale přece 8 m širokým a asi 60 m dlouhým. 
Místo tohoto předhradí bývalo otočeno dřevěným 
plotem a obsahovalo vŠe hospodářství ke hradu po- 
třebné. Ve východní stráni asi 50 m pod hradem 
jsou zbytky dvou rybníčkův neb nádržek a staveni 
někdy z kamene vystavěného asi 12 m zdéli a 6 m 
ZŠiři. Těsně pod těmito rozvalinami jsou zbytky 
zasuté studně.^) Nelze pochybovat!, že obyvatelé 
hradu odtud vážili vodu, ale zůstavuje se hádání, 
jak ji dostali nahoru. Toto dobýváni vody palčivé a 
bolestné bylo přední příčinou, proč Zvěřinec a jiné 
vysoké hrady brzo opuštěny. Zvěřinec je místo 
hory, jak se nazývala před založením hradu. Toto 
se stalo asi za panování císaře Karla neb otce jeho 
Jana. Před r. 1362 se nikde nepřipomíná. První známý 
držitel Mareš ze Zviřince pocházel ze zámožného rodu 


Plán hradu Zvěřince.^ 

/ Cesta po 2 nasypané dráze a skrze 5 násep přes 4 přikop 
vyzdéný a k východu zavřený malým náspem. Vedle 5 dlou- 
hého staveni 6 prostá prvni brána, pak 7 vrátnice (?) a 8 
zbytky ^druhého stavení (snad paláce). Před ním 9 wvýšenina, 
před ní lo dvůr, na němž znatelné hromady kamení, ii skalní 
bašty, 72 zasutý příkop také někdy zazděný, 7 J stavení (horní 
palác), nyní prohlubenina po sklepích, 14 místo horní brány, 
15 skalní výběžky na způsob bašt, 16 propadlý sklep, 17 vě- 
žiště nyní žulový vrch hory, kdež bývala okrouhlá věž pří- 
stupná jen z vedlejšího stavení, z skalní ústup vzniklý lámáním 
kamene přístavbě hradu, polfrytý drobným nepotřebovaným, 
kamením. 


Podle pátrání p. inž Rud. Šimečka, Jemuž děkujeme; za plány a dodatky mnohých hradův v tomto díle obsažených. 


ZVĚŘINEC HRAD. KAMÝK HRAD. 


141 


vladyckého, jenž byl téhož erbu jako Drslavci na Plzeňsku, jen že pruhy bývaly často Šikmé. Mareš 
byl v 1. 1362 — 1378 spolu s Heřmanem ze Chvojna a Kunraiem odtudž patronem kostela Chvojenského 
a oltáře tudíž se nacházejícího; sám se vyskytuje nejednou v současných pamětech.^) L. 1394 obdaroval 
kostel a oltář v Jesenici pod hradem. Po tomto roce se již nepřipomíná. 

Bratři Bohuše a Mikuláš byli jeho dědici, V prvních letech vlády na Zvěřinci upadli ve při 
s larářem Jesenickým o desátky. Boj byl tuhý a byť přišli r. 1396, 3. října na mocné opravce, přece nedo- 
saženo konce. Po více než po roce znova volili opravce a teprve 14, června r. 1398 vypovídali dva faráři 
Křečovský a Milčínský před velkou světnicí hradu Zvěřince, jak se strany k sobě zachová váti mají.^) Ještě 
1. 1403 podávali oba nového faráře ke kostelu Jesenickému. Od té doby vládl tu Bohuše sám, jsa 1, 1407 
zase ve spořích s farářem Jesenickým.®) Ještě 1. 1412 byl Bohuše v jižních Čechách, ale vystěhovav se odtud 
byl l. 1417 držitelem hradu Blanska za Ústím.*) O Mikuláši bratru jeho víme jen tolik, že zfistal v jižních 
Čechách a stal se předkem Hořických z Hořic. 

Vácslav nový držitel Zvěřince přijal heslo ze Zvěřince po hradu a zpečetil 1. 1415 známý stfžný 
list.®) Co se dálo potom s ním a s hradem Zvěřincem v následujících bouřích, není známo. Po uplynutí 
prvních válek nacházel se Zvěřinec v držení nějakého pana Leskovce, tuším Arnošta. Za ustavičných půtek 
tehdá v Bechyňsku a Vltavsku panujících obholdovali si Táboři asi r. 1442 zboží Zvěřinecké k prosbě pána 
Samého, aby jiný tak neučinil a bral na nich desetkráte více nežli oni ®) jak dlouho Leskovci Zvěřinec 
drželi, není nám známo; trvalo-li však to dlouho, vysvětlí se nám tím příčina, proč nአhrad tak brzo zpustl. 
Neb Leskovci nejsouce v kraji zdejším osedlí zdržovali se nejvíce v severovýchodním Bechyňsku a Čáslav- 
sku o opravu zdejšího hradu málo aneb nic se nestarajíce. R. 1471 držel snad Zvěřinec Oldřich Rht z Dir- 
ného, ale bydlel tuším v Jesenici.’) V 16 století drželi zboží Zvěřinecké bratří Vile'm^ Bohuslav^ Vácslav, Petr, 
Chval a Jan RUtové z Dimého. Ti prodali od něho l. 1526 Jesenici a jiné vesnice blízké,®) r. 1537 dvůr 
kmecf v Malkoviclch, polovici lesa Zvěřince, rybník pod Úlehlí řečený Třinovatý Al&bétě z Kouthv manželce 
Mikuláše Médénce z Ratibořic a dětem jejím. Ostatek, totiž Zvěřinec hrad pustý, vsi celé Úlehle a Martinice 
vrch a půl lesa Zvěřince prodali r. 1537 dotčenému Mikuláši Měděnci.®) Po nabytí téhož zboží převedl 
Mikuláš (1545) věno choti své posud na Podmoklích a Stran né zapsané na hrad pustý Zvěřinec s příslu- 
šenstvím*®) a seděl na dvoře Úlehli ještě r. 1567”) Syn jeho Bedřich dostal dvorec v Úlehli za díl svůj, 
také bratr jeho Petr slově r. 1573 seděním »na Oulehli pod zámkem Zvěřincem*-*®) 


KAMÝK HRAD. 



ěstečko Kamýk po obou stranách Vltavy rozložené mělo by pěknou polohu, jen 
schází stromoví nejbližŠímu okolí, sice leží pěkně a v zátiší. U kosteta jest starý 
kůr, ve věži kostelní střílna a také ve hradbě krchova střílny; důkaz to, že kostel 
ten býval pevností. Při zdi hřbitovní zazděna branka, jejíž klenáky jsou ozdobného 
díla. Nad městem zvolně stoupá návrší, z něhož vyniká hůrka, na níž stojí zříce- 
niny bývalého hradu, kterýž staří topografové nesprávně Hunec nazývají. Staří, jest- 
liže jej chtěli od městečka rozeznávat!, říkali mu Vrškamýk. Od zřícenin přes louku začíná val již valně 
zploštělý, který prvotní prastarý hrad zavíral. Lze jej kousek cesty pronásledovali a jak k němu přistupuje 
horský hřeben. Středověký hrad, na jehož místě zříceniny stojí, zabíral místo tvaru asi obdélníka, jež na 
všech stranách zavřeno bylo příkopem a náspem. Místo jimi zavřené obsahuje dvě oddělení, jedno kratší 
a širší a jedno delší a užší, která bývala předhradím a hradem; oddělena bývala od sebe příkopem posud 
vyzděným. Ona část jest nyní prázdna a zorána; na jejím kraji jest úvoz, snad bývalý vjezd, jestli tato část 
byla předhradím. 

Za příkopem jest brána, někdy čtverhranatá, která se úplně provalila; jen viděti v bývalém prů- 
jezdu, že byla do kříže sklenuta. Také zbyla díra pro závoru. Portál byl jen kamením lomeným zklenut do 
končitého oblouku. Za branou jest dlouhý a úzký dvůr; v právo a v levo byla dlouhá stavení, k nimž jdou 
v přízemí na právo dveře (v levo byly také, ale tu jsou zdi povaleny). Ve zdech jsou střílny úzkou stranou 
do dvora, Širokou ven obrácené. Na konci dvoru na východní straně jsou dveře vedoucí do stavení, jež se 
kromě několika zdí docela propadlo. V právo a v levo ode dvora byla též stavení, ale venkovské strany 
jich jsou pobořeny až do základův. Vůbec viděti, že se tu zle hospodařilo; mnohé zdi jsou podkopány. Na 
jižní straně viděti jest otvory a z nich jdou jícny nahoru, bud pro vzduch anebo kouř. Do dvora není nikde 


’) Arch. Orlický, Borový, Lib. erect. 1 50, Rel. tab. 1 552, 555. *) Tadra A. j. III 205, 307, Podlaha, Líb. erect. VI 69. *) Tadra 
A. j. V 334 *) Lib. erect. conf. Viz déje Blanska a Řepina. Arch. Český III 189. ®) Arch. č. I 375. Arch. Třeboň. T, r. dne 
17. ledna píše z Jesenice, že Zvíkovšti chudině jeho za 1000 kop škody učinili. ®) DZ. 1, G 17. DZ. 1, G 16. Také jiné vsi 
ještě prodány. *o) DZ. 7, C 28. ») DZ. 58, K l6. **)Reg, 24, Fk. í- 19, DZ. 18, K 17, DZm. 47, K 6. 


142 


KAMÝK HRAD. 


okno. V zadním stavení v prvním poschodí jest pěkná konsolka; snad tu bývala kaple. Spuštění v této pa- 
mátce jest tak velké, že připomíná podobu nehotových staveni; proto také mezi lidem jest pověst, že tu 
jsou zbytky nedostavěného zámku. Pravidelnost rozměrů jest taková, že nelze my sliti na větší stáří než ze 
16. století. Jméno Kamýk znamená skalku neb skalnatou hůrku. Protože nic takového není při nynějším mě- 
stečku, lze se právem domnívati, že prvotní osada bývala na Vrškamýku, jak i venkovský val dokazuje, a že 
tu býval také prvotní kostel. A poněvadž v 13. st. založeno městečko u řeky, je 1. 1285 řeč o Starém 
a Novém Kamýku. V obou byly kostely, dole sv, Petra, nahoře sv. Mikuláše. Kamýk býval ode dávna jmě- 
ním knížecím. Kníže Bedřich tu byl 1. 1186 dvorem, když učinil obdarování klášteru Světel ské mu. Ve 13. 
století povstal tu zděný hrad. Snad byl založen od Vácslava I., od něhož pocházejí listy z let 1236, 1240 



Kamýk od západu. 

a 1247 dané na Kamýce.^) Tehdá tu bydlíval také úředník královský (tuším vladař), který spravoval kraj 
Kamýcký. S tímto bývaly spojeny druhdy Bozenský a druhdy Vltavský kraj. Ve vesnicích bližších a dalších 
vysazena byla manství, lichž držitelé povinni byli chvátati k obraně hradu, kdykoliv toho byla potřeba. Zří- 
zení toto pochází snad od krále Přemysla II., který se tu v 1. 1264 — 1275 nejednou zdržoval*) bavě se hon- 
bou v Širých lesích.^) 

Král Vácslav II. daroval 1. 1285 podací obou kostelů v Kamýce klášteru Milevskému,^) jehož 
opatové sem faráře až do náboženských válek sázeli. Králové od vladařství Kamýckého sice některé části 
odcizovali, ale zase jiné připojovali. Tak získal Přemysl II. Zduchovice a král Jan 1. 1313 Zalužany, které 
byl Vácslav II. daroval klášteru Ostrovskému.®) Jádro královského hospodářství tvořilo lovČovství Kamýcké, 
totiž veliké lesy s devíti vesnicemi a bez Kamýka městečka. Statek ten zastavil král Jan okolo r. 1324 

h Arch. kl. Světelského D. Na camic. ®) Reg. I 419, 460, 651. *) Reg. II 180, 278. 410. *) Petr Žitavský. Reg. II 
585. «) Reg. II 449. III 59. 


KAMÝK HRAD. 


143 


Heřmanovi z Miličína a obnovil zápis ten 
1. 1326.^) Po smrti Heřmanově Petr z Roéem- 
berka lovčovstvf to od dědicův Heřmanových 
vyplatil, což králem Janem (1326) potvrzeno.*) 

Král převzav od Petra lovčovství zůstal mu 
dlužen za ně 500 kop, v těch a ještě jiných 
dluzích zapsal mu 1. 1336 jisté důchody, mezi 
jinými i 330 kop na vladařství Kamýckém.®) 

Mezi tim i lesy řídly. Král ku př. povolil 
1. 1335 založíti dvě vesnice v háji řečeném 
Kapčice u Knína. Povstaly tu dvě Lhoty, 

Záborná a Prostřední. Protože manové od 
vladařův byli nemírnými službami obtěžováni, 
vysadil král 1. 1336 služby jejich znova usta- 
noviv, aby jako střelci s kuší sloužili a více 
aby na nich žádáno nebylo.^) 

Král Jan učiniv 1. 1341 konečný účet 
s Petrem z Rožemberka zastavil mu panství 
(vladařství) Kamýcké i s lovčovstvím.®) Po 
nějakém Čase zase vyplaceno a Karel IV. nacházel se na počátku svého panování v jeho drženi. Za téhož 
panovníka vladařství Kamýcké velice ztenčeno. Po založení hradu KarlŠteina všichni manové k němu při- 
kázáni, dávalo se tím znáti, že hrad nemá tu důležitost jako míval dříve. Některé vesnice založené v lese 
daroval klášteru Slovanskému.®) Některé lesy zadarovány neb zaměněny za jiná zboží, jako ku př.. 1356 
les Černý háj u Těchařovic.^) Lovčovství přeneseno na hrad Dobříš, ač lesy pořád zvány Kamýckými. Ke 
hradu ponecháno jen několik vesnic blízkých, jeŽ se nazývají 1359 Kamýckým panstvím.®) Zda-li na hradě 
zůstal úřad kraje Kamýckého,®) není známo. Městečko Kamýk zůstalo při hradě, ale dvě manství v niěm se 
nacházející přikázána také ke KarlŠteinu. 

Po smrti Karla IV. již nikde se nečiní zmínka o hradu Kamýce. Jak se zdá opuštěn docela a roz- 
padl se; vesnice pak drženy k nějakému zboží královskému. Za náboženských válek opanováno od strany 
pod obojí; aspoň 1. 1424 a 1427 nebyl k němu přístup, když ustanovováni noví faráři katoličtí.^®) V druhé 
polovici 15. století drženy vesnice Kamýcké ke Hluboké.^^) 

L. 1562 prodáno panství Hlubocké a s ním vsi Kamýcké Jáchymovi z Hradu dědičně.^®) Syn 
jeho Adam prodal pak (1569) zámek pustý Kamýk a městečko s vesnicemi Janovi Vojkovskému z Milhostic 
na Řadiči, místopísaři kr. Č,^®) Když tento zemřel, dělila se vdova Anna Vojkovská z Lukavce se? syny 
Mikulášem^ Tfystramem, Vilémem a Janem tak, že Anna dostala několik vesnic od Osečan a Kamýk, si Ose- 
^2í»y zůstaly bratřím.^* j Viléni dostal při tom zámek pustý VrŠkaoiýki městečko Kamýk a 7 vesnic; Z<lucho- 
vice a tři vesnice dostaly se Trystramovi, ale podědil je brzo bratr jeho Mikuláš. Vilém prodal svůj statek 
1. 1580 Oldřichovi Myškoví ze Žlunic.^^) AŽ dosud byla řeč vždy jen o pustém zámku; v 17. st. připomíná 
se tvrz; i podobá se víře, že Oldřich na Hradišti nynější stavení vyzdvihl. Protože se 1. 1600 Petr Myška ze 
Žlunic pánem na Kamýce nazývá,*®) soudíme, že byl Oldřich již mrtev a Oldřichy jenž se připomíná, byl 
synem Oldřichovým. Saloména Myšková, která 1. 1603 Kamýk spravovala, snad byla Oldřichova matka.*’) 

Oldřich ziskav 1614 Obděnice 
zúčastnil se povstání takovou mě- 
rou, Že 1. 1623 odsouzen všeho 
jmění. Oba jeho statky zsibrány 
a prodány 1623 Polyxeně L obkov- 
ské z Pernšteina}^) Oldřich <odešel 
pak do ciziny a byl u nejpřítele 
rytmistrem. Polyxena držela své 
statky až do r. 1637, kdež je po- 
stoupila synu svému Váczlavovi 
z Lobkovic. Od té doby patřil 
Kamýk ke Chlumci. O zámku není 
potom řeči, jen v městečku připo- 
Situační plán hradu Kamýka. míná se 1. 1667 dům spuštěný, vět- 

ším dílem ode dřeva vystavěný.*®) 

*) Rcg. III 433. *) Reg. lil 460. ■) Reg. IV 100. «) Reg. IV 96,149. ») Reg IV 867, «) PelzcI Karl IV. ^Arch.kapít. 
®) Rcg Vat. *) ReL tab. I 70. *«) Lib- conf. “) Arch. č. XVII 348. DZ. 87, G 7. DZ. 21. N 3o. wj dZ 62 A 9. «) DZ. 
20, H 23, P 10. *•) DZm. 122, N 9. ‘"í) Vést. U. Sp. 1898 I 86. Bílek DČje konf. Arch. Roudnický. 











/ ///y//// ////Id I 1 l\w\\\^ 

// /V V///Í I M' 1 I I \ \ \ '' ^ 


Poloha Vrškamýka. 


144 


ZRUBEK HRAD. 

ři ústí Brziny do Vltavy a na ostrohu mezi nimi stojí knížecí dvůr Zrubek zaibíraje před- 
hradí bývalého hrádku Zrubku. Stráně ostrohu k Vltavě jsou strmé a skalnaté, na druhé 
straně jest svah volný, ale býval snad před věky močálovitý. Severovýchodní třetina nyněj- 
šího dvoru bývala již za příkopem; posud dobře znáti jest příkop, který předhradí od sou- 
sední roviny dělil. Když dvůr zakládali, násep rozkopali a příkop zasypali. Z, a dvorem je 
druhý příkop, který předhradí od hrádku dělil. Tento byl nevelký a jen pro purkrabě usta- 
novený, obsahuje čtverhranatou věž a dvorek. To vše bylo asi do Čtverhramu založeno, 
tak že věž stála v jihovýchodním rohu. 

Když páni z Rožemberka 1. 1352 panství SedlČanské koupili, nebylo na Zrubku nic více, než 
chalupa s přívozem. Příležitost místa měla pány k tomu, že tu hrad založili, což se stalo teprve ke sklonku 
14, století. Před hradem pak povstávala víska. Okolo 1 1400 již hrad stál a byl tu purkrabí 

V následujících letech byl Zrubek jak se zdá zastaven. L. 1404 držel jej Hroch z Beztahova^ jenž se psal 
seděním na Zrubku; byv od Jindřicha z Rožemberka zajat, sliboval se postavit! po napomenultí.*) L. 1412 
byl tu purkrabím Rožemberským Heřman z Kuřího odjinud z Týnce z rodu pánův z Valdeka,*) který tu 
purkraboval ještě asi 1. 1415 neb 1416.*) V bojích po r. 1420 bud byl Zrubek zbořen ani^bo opuštěn. 

V žádné památce po r. 1420 se nepřipomíná. Řeč jest jen 1. 1541 o dvoru na přívozu Zrubiku a 1. 1580 
o pustých zdech, kteréž Zrubek šlovou. Od 15. století byl příslušenstvím zboží Křepenického.®) 



KŘEPENICE ZÁMEK. 

ámek Křepenický ve zdech a střechách se dobře udržel, ačkoliv jest přizpůsoben k po- 
třebám hospodářským. Stojí nade vsí Křepenici na návrší. Na západní straně jest rybník 
Návesník a jak svědčí známky, Šla z něho kdysi voda okolo celého zámku. Do zámku 
se jde po kamenném, dlouhém mostě, jenž má v prostřed, kde se rybník zahýbá pod 
něj, oblouk až ke bráně, která jest postavena ve slohu 16. století. Zvenčí má ještě díry 

pro kladky, místo k zapadání mostu a uprostřed štítu okrouhlé okno. Přistavěna jest 

k baště. Takových bašt, nízkých úhledných stavení, rustikou ozdobených, s renesančními 
Štíty jest okolo zámku tré a v té příčině podobal se Křepenický zámek Kratochvíli 
(ovšem větší a úhlednější) jsa tak přechodem od starých h radův k moderním zámkům. 

Průjezdem do kříže klenutým, v němž hrany klenby omalovány jsou podobně jako v dolních 
místnostech velkého stavení, vchází se do dvora, jenž zavírá zámecké stavení na vŠech Čtyřech stranách. 
V něm se spatřuje v levo hasta^ v níž bydlí nájemník dvora. Na zdech jest rýsování a na ístřeše vysoký 
komín. Zde bývala vrátnice. K této baště přistavěn jest dlouhý ovtin^ na němž také bývalo rýsování, ale nyní 
se jen sem a tam nepatrné známky spatřují. V právo od brány jest několik stupňů vyšlapaných, kterými 
se vstupuje na vyŠŠÍ oddělení a krfr«A/ bráně, která jest prostý překlenutý otvor ve zdi. Touto zadní branou 

lze přijití do poplužného dvora, který tu jest bezpochyby již od založení zámku, ale od něho oddělen Jest 

zdí. V této se nachází starodávná studně kamením obložená, z níž se posud voda váží. Ve dvoře jsou 
v pravo a v Icvo stáje a v zadu proti bráně velká stodola, u níž v právo jest výjezd do polí. 

Ve zdi, která oba dvory dělí, jest branka, k níŽ jsou ze zadního dvora čtyři stupně. Tou se při- 
chází do síně někdy klenuté a nyní pouhým krovem přikryté, v níž jest v levo vchod do třetí bašty ^ bytu 
ovčákova. Tato bašta již pozbyla starodávné tvářnosti, kterou si ostatní dvě zachovaly. Také zmizely staro- 
dávné komíny, které tu bývaly, a jen zbyly nepatrné známky rýsované. Zde prý bývala kuchyně. Druhá 
bašta, byt Šafářův, má dva Štíty, rýsování a staré komíny a bývala prý prádelnou. 

Uprostřed zámeckého zavření stojí velký ditm, čtverhranaté stavení věŽovaté o 21 poschodích, 
v němž někdy páni bydlívali, úplně zachované kromě jen některých trhlin uvnitř. Zvenčí na néni lze dobře 
rozeznat! rustiku, ač zabílenou. V přízemí jsou tam, kde jsou světnice, moderní okna. Veliká okna, která 
bývala v 1. poschodí, jsou zazděna až na malá podlouhlá okénka, protože tu jsou sýpky. V 2. poschodí, 
které bylo velmi nízké, oken nebylo, kromě jediného okénka, protože tu komůrky bývaly. Vchody bývaly 
dva; východní ještě jest a druhý je zazděn. Nad oním jest nápis zakladatelův: Festina. Jakub Krzín z Gel- 

ezan a na Selczianech a Krzepenicych — 1584. Nad přizemim jest strop, jehož trámy jsou ozclobeny malo- 
vaným ornamentem pletencovým. V přízemí jest síň dlážděná cihlami, v níž byly malby, nyní jest obílena. 
Pod ní jsou sklepy. Západně jsou dveře do komory, jejíž obruby na dveřích jsou malovány ; odtud jsou 

•) Srétcckého Paměti I 203. 2) Arch. Třeboňský. *) Arch. Č. VI 102. *) Arch. Č. II 630, Arch. mus. *) Kde se píše 
o hradišti v Hodlkové, rozumí se tu Zrubek. 



KŘEPENICE ZÁMEK. 


145 



Plánek Křepenic. 
most, 2 první bašta s branou, j 
druhá bašta, 4 třetí bašta, f ovčín, 
6 velký dfim, 7 zadní brána, 8 po- 
plužný dviir, Q stodola, lO stáje, ll 
rybník Návesník. 


dveře do sklepu, pěkně klenutého, jehož hrany také pěkně jsou malovány, 

Z dotčené síně k jihu se přichází do světnice. Západně od ní jest zase svět- 
nice a východně jsou dvě místnosti. Severní část byla tak zvaná Černá ku- 
chyně (alchymistická) do kříže a s lunetami, jižní odděleni je světnice. V starých 
popisech tu počítají čtyři světnice a čtyři komůrky. 

V prvním poschodí býval mázhauz, světnice, komůrka a sedmá 
světnice. Nyní je tu viděti tři místnosti, poněvadž příčky jsou odklizeny, 

V mázhauze jsou nalby obrovských postav již vybledlé. Viděti tu krále, před 
nímž stojí postava majíc ruce sepjaté, jako by prosila, při rohu severový- 
chodním ohromného muže držícího jednou rukou kopí a druhou jakousi 
hůl, v jihozápadním rohu jako ženskou postavu. Okolo dveří, oken a vý- 
klenkův jest ozdobná obruba. V jihovýchodní světnici k západu spatřuje se 
žerav a nad ním panna v oblacích. Na straně jižní jest erb, z něhož jen 
klenot (dvě křídla) a Část přikryvadel zbyly. Na téže straně v právo od okna 
jest erb Rožemberský s růží. Z jiného erbu zbyly jen rohy nad helmou. 

V téže světnici jest zelený sokl a v něm bělavé ozdoby z lupení a ovoce. 

V jihozápadní světnici spatřuje se římský vojín a ještě jeden vojín, jenž drží 
v ruce jelení hlavu; mezi nimi jest neznámý erb. 

Jak již řečeno patří Křepenický zámek k mladším zámkům byv 
teprve ke sklonku 16- st. založen. V starší době v Křepenicích tvrze nebý- 
valo, ale staré hradiště jest blízko v lese Dej bří, Čtvrt hodiny daleko od 
Křepenic k severozápadu na horské homoli vynikající nad Vltavou proti Cho- 
lyni. Místo to slově »hradiŠtě« neb »na kole«, je objato příkopem a náspem 
a našly se tu základy stavení.^) I jest dosti možná, že tu hrad založen, když Křepenice byly od 1. 1322 
statkem o sobě a patřily ke vzdálenému Milčínu. 

Ves Křepenice totiž, která se již 1. 1045 připomíná, když tu Člověk darován klášteru Břevno v- 
skému, patřila ode dávna ke hradu Kamýku. Od krále Jana darována 1. 1322 Heřmanovi z MiliČina a s Mi- 
liČínem dostala se pánům z Rožemberka.®) Tito koupi vše 1. 1352 Sedlčany připojili k nim Křepenice.*) 

V 15. století byly nějaký Čas zastaveny ke Chlumci,^) ale zase pak drženy k Sedlčanům, když zboží Kře- 
penické 1. 1481 bratřím z Lobkovic zastaveno. Dědičné právo na Sedlčanech a vsích k tomu patřících pře- 
vedeno 1. 1503 na proboštství Vyšehradské, aČ páni z Lobkovic v zástavním držení zůstávali. Právo to ne- 
platilo sice pro zboží Křepenické, jež 1. 1541 od Rožemberkův za příslušenství Choustníka pokládáno,'^) ale 
za lidský věk potom i to se zapomnělo a pokládáno vŠe zboží s Sedlčany zastavené za proboštství. 

Mocný Vilém z Rozembeika dosáhl toho u krále Rudolfa, že mu (1579) zboží SedlČanské, totiž 
město Sedlčany a ves Křepenice a jiné vesnice v zpupné dědictví uvedl za to, že mu byl 5500 kopami povinen. 
Pan Vilém však zboží toto pro sebe nechtěl, nýbrž prodal je a ještě jiné vesnice od starodávna Rožember- 
ské 1580 Jakubovi KrČínovi z Jelčan. Poněvadž však Sedlčany tehdá Ladislavovi z Lobkovic nej v. hofmistru 
zastaveny byly, vyplatil je KrČín ze svých peněz, a za ostatek sumy trhové postoupil panu vladaří tvrz svou 
Leptáč.*) Nedlouho po koupení zboží našeho počal Krčin stavětí nový zámek k pohodlnému obydlí svému 
a na paměf jména svého dal jemu název »Nový Hrádek KrČínov*, jak se několikráte v listinách vyskytuje. 
Stavba dokončena r. 1584, jak nápis na domě velkém svědčí. Ozdobil také nový svůj zámek pěknými mal- 
bami a zřídil tam zvláštní kuchyní k provozování oblíbeného tehdáž zlatodějství, což zavdalo příčiny k rozlič- 
ným strašlivým pověstem o něm, že by se byl duší svou zapsal ďáblovi, jenž mu pak zlato dělati a peníze 
falešné raziti pomáhal KrČín byl vladyka nevšední, muž vzdělaný, předkem také milovník umění básnického, 
malířského a alchymického, obzvláště pak byl hospodář pilný, Čilý a obezřetný ; v celých snad Cechách ne- 
bylo tehdá muže, líterý by byl správě panství, zvláště hospodářství rybniČnému tak rozuměl, jako on.’) Tuším, 
že panství SedlČanské jen na čas života svého dostal, neb brzo po jeho koupení vložil r. 1580, 31. srpna 
zápis v dsky zemslé, že v dluhu 100 kop Vilémovi z Rožemberka zboží Křepenické postoupil, však má při- 
padnout! Vilémovi teprv po Krčínově smrti a bude povinen dětem KrČínovým 6000 kop gr. Č. vyplatiti. 


4*^ IfT-t-AÍví 

%,\J UAV/AJAiCA AA::1.CA ilAl Fv.AA^iAJ 


vě, kdež tal 


LOlVt^ A.«^« 






tím provdanou SlepiČkovou, ženu starou a mrzutou ztratil. Jsa ducha veselého po druhé se oženil (6. listo- 
padu 1588) s dcerou Jana Zelendara z Prošovic. Nabyv ještě několik statkův v okolí zemřel r. 1604 v Obdě- 
nicích a v tamějŠím kostele je pohřben. 

Poručníci kšaftem od něho zřízení Vilém Růt z Dirného na Červené Lhotě, Jan Bechyně z Lažan 
na Netlucích, Jan Měděnec z Ratibořic a Maxmilián Velemyský z VelemyŠlovsi na Mitrovicích odevzdali po- 

*) Heber, Buigen V 174 *) Reg. í 44, III 324. 404. *) Urbář Rožemb. *) Arch. č. lil 544. ®) Arch. Novohradský. ®) DZ 
89, K2. Nechtíce sezdc o něm šíře rozepisovati poukazujeme k slovníku Naučnému (Krčin), Hebroví (V. 173) a k BfeŽanově 
Kronice Viléma Rožemberka a obzvláště k pojednání Třeboňského archiváře Th. Wagnera (Eín biJhmischer Teich- und Land- 
wirth, Mittheil. XIV. 2*5.) 


19 


146 


KŘEPENICE ZÁMEK — NEDRAHOVICE TVRZ. 


tom statek Křepenický Petrovi Vokovi z Rošemberka (dědici Viléma r. 1592 umrlého), Petr Vok vŠak byl 
prodal již r. 1601 město Sedlčany, ves Křepenice a jiné vsi Zdeňkovi Popeloví z Lobkovic a na Chlumci a 
Jistebnici^ nej v. kancléři kr. Č. za 6000 k. gr. č., který potom dědicům Krčino vým r. 1604, 24. března sumu 
trhovou zaplatil a je tak svrchupsanými 6000 kopami odbyl. Zdeněk prodal zboží Sedlčanské manželce 
své Polyxeně z Perněteina^ po jejíž smrti (1642) připojeno ke Chlumci.') L. 1667 bylo tu 8 pokojů malova- 
ných, 8 sklepů suchých, tři podzemní, 5 komor malovaných, mázhauz malovaný, kuchyně klenutá s špižírnou, 
pekárna klenutá, marŠtale na 30 koní a sýpky v nově vystavěné.®) 



Tvrz v Krepenicích. 


NEDRAHOVICE TVRZ. 

Nedrahovicích býval zámek, před tím tvrz. Zámek stával v nynějším dvoře v těch mí- 
stech, kde jest velká kolna, z níž snad některé zdi ze starého zámku pocházejí. Naproti 
kůlně k jihu jest ve starých zdech dřevník. Odtud jde ke kůlně stará sice, ale v nově 
opravená zed lámajíc se v úhlu. Z té zdi vystupuje k západu roh zdi, opíraje se 
o kolnu, pod níž jsou sklepy. Do těchto jsou dvoje starodávné dveře, jedny asi z 15. 
neb počátku 16. st. pocházející a v právo od nich jiné do půl kola sklenuté. Ve sklepu 
jednom jest klenutí spočívající na sloupu uprostřed postaveném. 

Na Nedrahovicích seděli 1. 1366 bratří Jaroslav a Mikuláš^ kteří si s farářem Jesenickým louky 
u Nedrahovic za jiné zboží vyměnili.®) L. 1389 seděl tu jakýsi Jindřich Aíikuláš z Nedrahovic erbu kola,^) byl 
1, 1430 v bratrstvu Táborském, ale po r. 1436 sloužil Hynci Ptáčkovi. Když jej Táborští 1. 1441 jali, vyhla- 
šoval jej Oldřich z Rožemberka za svého služebníka. Ještě 1. 1452 témuž pánu vojensky sloužil. L. 1465 
byl purkrabí na Chlumci.®) Asi v ty časy žil Přibik^ jenž byl již 1. 1457 mrtev zůstaviv sirotka JanaP) Týž 
byl již 1. 1462 zletilým a 1. 1486 koupil si tok vody z rybníka Novodvorského.^) L. 1496 byl již mrtev 
i s dcerou svou a zboží jeho bylo v držení rozličných osob.®) Část Nedrahovic držel již 1490 Jan Řidlo 
z Mokrán a asi od r. 1496 celé kromě mlýna, který měla Kateřina Měděncova. Seděl tu ještě 1. 1507.'®) 
Později tu seděl Ondřej Vita ze Rzavého, kterýž Nedrahovice ok. 1. 1530 Janovi z Kalenu prodal.") 

L. 1550 koupil Nedrahovice Petr Zálušský z Podhoří s manželkou svou Johankou z ÚŠavy")at. r 
společně se Zikmundem Valkounem statek ObořiŠtě. Zemřel bud na počátku r. 1562 neb ke konci předešlého. 
Posledním svým pořízením odkázal Nedrahovice manželce své Marjaně z Říčan, ale tak, kdyby i s dětmi 
zemřela, aby spadl statek na Jana Čabelického z Soutic a Jetřicha Blíživského z Blíživa.") Marjana vdala se 
po druhé za Jana Černína z Chuděnic^ jemuž 5 synů a tři dcery porodila. Jan po její smrti byl poručníkem 
nezletilých dětí") (1578) až do své smrti. Ze synů Protiva se záhy oddělil, a ostatní byli do r. 1593 se se- 
strami společnými držiteli. Oddělivše sestry a bratří Viléma a Heřmana rozdělili se Diviš a Humprecht 
1. 1593 tak, že onen vzal Nedrahovice statek mateřský, tento LŠtění statek otcovský.'^) Měli jeŠtě právo 
k Nedrahovicům BlíživŠtí a Čabeličtf, majíce statek podle pořízení Petra Zálužského po smrti Marjanině děditi, 
ale Diviš je splatil, onyno 1. 1605, tyto 1. 1612.'®) 

Diviš byl ve přízni u císaře Rudolfa přestoupiv ke katolické víře. Císař Matyáš učinil jej na čas 
místodržícím a hejtmanem Pražského hradu. Při povstání v 1.1618 — 1620 dal se potřebovat! od stavů a krále 
Bedřicha, ale hlavně mu za vinu dáváno, že I. 1618 stavy ozbrojené jako hejtman na hrad pustil. Trest byl 
krutý. Odsouzen hrdla i statků a mečem popraven. Baltazar de Marradas zabrav Nedrahovice pro svůj pluk 
zastavil je (1621) Polyxeně Lobkovské z Pernšteina ve 4000 11. Téže paní pak 1623 od komory doprodán.'®) 

■) DZ. 133, N 9, 178, B 20. Arch. Roudnický. *) Borový Lib. erect, I 50. *] Rcl. tah. I 525. Arch. Č. III 502, 
Arch. kap. Vyšehrad, a Třeboňský. ®) DD 16 f, 119. Paprocký O st. ryt. 186, Rel tab. II 419. ®) DD 17 f, 141. ®) Arch. kapit. 
DZ. *0) DZ.-4, D 1, ”) DZ. 9, G 23. «) DZ 14, G 4. i®) Arch. Hradecký. ‘*) Arch. Hradecký DZ. 176, B 24. *6) DZ 14, G 4, 179. 

O 15 Arch. Roudnický, Bílek Děje Konf. 



NEDRAHOVICE TVRZ. - OBDÉNICE ZÁMEK. 


147 


Po smrti Polyxeniné připojen jest zámek, který Černínové na místě staré tvrze vyzdvihli, k panství 
Chlumeckému. Švédové učinili v pokojích velkou škodu; nicméně zůstal zámek celý, jen na paláci (1652) byly 
trámy již Špatné a ve světničce pod krovy táflováni prolomeno. V jiné zprávě praví se o zámku, že byl ve 
čtyři strany vystavěn, Šindelem přikryt a obsahoval 10 pokojů malovaných, 7 sklepů suchých, 5 sklepův pro 
pivo a víno, 13 komor, kuchyni a pekárnu. L. 1662 shořel od hromobití. Po ohni a opraveni tu bylo (1667) 
17 pokojů, 3 rundcly, pckáioa, 9 sklepů a kuchyně. JeŠtě 1. 1668 děláno na zámku. Kníže Vácslav tu někdy 
přebýval; 1. 1652 připomíná se pokoj, »kde kníže bývá«.^) Když pak 1. 1795 dne 9. září všechen dv5r i se 
zámkem vyhořel a zdi hrubě porouchané hrozily se sesouti, rozebrány a nechány jen ty skrovné zbytky, 
které se dnes spatřují.*) 



OBDĚNICK ZÁMEK. 


I bděnice jest ves v horském úkrytu jižně od Sedlčan. V ni se spatřují posud zbytk> býva- 
lého zámku, který byl v 16. st. na místě prvotní tvrze vystavěn. Posud jsou příkopy pa- 
trny a hradby, jež bývají vydatným lomem. Ze stavení zbylo přízemi, poněvadž horní patro 
pro sešlost již dávno bylo rozebráno. Na straně východní jest brána do půlkruhu zklenutá, 
kterou se přichází na dvorek. Z něho k severu jest vyhlídka otevřena, ale znáti jest, že taková věŽovatá 
stavba, jako jest nad branou, stávala ještě jedna a pamětníci to také vypravovávali. Na dvorku, v právo od 
brány, jest přistavěno staveni, které není původní, ale pod níra se nacházejí staré sklepy. Na straně západní 
a pod hradbami ze strany severní jest všechno zastavěno domky. Sem i tam viděti jest staré dveře s ka- 
menným vroubením, jako bývá v starodávných staveních. 

Obděníce připomínají se již r. 1219, jsouce sídlem Martinovým?) Na tvrzi snad sídlel Přitek^ jenž 
1. 1333 Lochkov křižovníkům postoupil směnou za Vrančice a Ostrov. L. 1357 zase se připomíná Přibihy 
jehož erbem byly dvě ptačí nohy s pazoury.*) Od papeže (dostal 1. 1359 úplné rozhřešeni pro pád smrti. 
Současně se také připomíná KunešP) V následujících dobách byly Obděnice v držení rodiny, která měla na 
Štítě pintu. V 1. 1369 a 1376 všichni toho rodu podávali faráře do Obděnic. Mezi nimi byli jen zdejší Přibik 
a Mrakeš, JeŠek, Rynart, Přibik, Zdeněk a Petr,®) ale přece jeden Přibik (1373) byl erbu ptačích pazourů a 
jiný Přibik 1. 1418 má na Štítě pintu.’) Na dvorci jednom odumřela Přiba vdova po Jechovi a ten držel 
l. 1394 Buzek. Přibik erbu pinty koupil 1. 1407 jeden dvůr v Obděnicích od Přibíka Vindule, jenž ještě t r. 
zemřel.®) Kromě Přibíka seděl tu také v 1. 1407—1418 Oldřich?) 

Od r. 1452 nejednou se připomíná ]an Jedlice .s Obdlnicy jenž byl téhož rodu jako ValovŠtí 
z Osuší. Sloužil pán&m z Rožemberka a proto se jméno jeho v jejich pamětech nejednou vyskytuje.*^) Našli 
jsme jej naposled k r. 1475. Po něm dědil Kunrat z Petreme téhož erbu a uhájil si i držení, když se tu 
jednalo 1. 1489 o odúmrt.*^) L. 1489 daroval odtud plat k oltáři sv. Alžběty ve Špitále Krumlovském.*^) 
L. 1504 patřily Obděnice Mikuláši Smrčkoví ze Mnichu \ tak totiž psáno v listu, jímž prodává Lhotskou řeku 
u Soběslavě.*®) Po něm byl pánem na Obděnicích Předbor z Radešína (1523) a Kateřina vdaná z Radešína 
roz. z Vrchovišt prodala Obděnice před r. 1540 Oldřichovi Smrčkoví ze Mnichu?^) Tento zemřel před r. 1557 
zůstaviv tři syny, kteří se t. r. rozdělili. Jindřich nejstarŠÍ dostal Obděnice zámek s dvorem a příslušenstvím. 
Jan vzal Trkov a Petr KraŠovice.*®) 

Jak dlouho Jindřich žil, není nám známo. Od r. 1581 držel Oldřich mladší snad syn jeho Obdě- 
nice. V 1. 1582 — 1584 měl pře u komorního soudu pro rozmanité násilnosti.*®) L. 1593 prodal zámek Ob- 
děnice s nevelkým příslušenstvím Jakubovi KrČinovi z yelčan na Křepenicích.*’) Podnikavý tento muž učinil 
na statku zdejším velké opravy, při čemž si podle svého způsobu bezohledně vedl. Jindřich Doudlebský, jenž 
držel dva grunty v Obděnicích, Žaloval na Krčina, Že dal skrze obec k té vsi náležitou, strouhy zdčlati, do 
nich trub dřevěných naklásti a tudy vodu od vsi Ohrady piřed zámek Obděnice vésti bez vůle Jindřichovy 
a též že při kostele na obci za dvorem nemálo gruntů v do země k stavení vy brati a vymetati dal.*®) Krčin 
měl teprve pokoj, když I. 1601 Petrovice s těmi dvěma grunty Obděnskými přikoupil. 

Krčin zemřel 1. 1604 bud v lednu neb únoru. V Obděnicích dal si vytesati náhrobek, na němž si 
dal latinský nápis tohoto smyslu: Příteli! ani bratru toto nezáviď; odpočívá svoboden, bezpečen a již věčný. 
Nepřišel o světlo, anobrž jistější a jasnější získal. Netrápí jej ani vášeň, ani lakomství, ani dychtivost po bo- 
hatství, ani strach z chudoby, aniž uši jeho jsou bičovány láním, nýbrž všech statkův přírody s největší roz- 
koší a tichostí přijal a všeliké blaženosti požívá; proto jest závist oplakávati blaženého a pošetilost litovat! 
zhynulého. V nápise není nejmenŠÍ narážky, že by byl prokazoval kdy nějaké dobrodiní. Výtečný jsa hospodář 


*) Arch Roudnický. *) Místop. bibl. VI. 101-107. ») Reg. I 285. *) Arch křižovnický. b) Reg. Vatik. «) Lib. conf. 
Arch. Třeboňský a Hradecký. DD 13 f. 103, 14 f. 133, Rel. tab. II 33. ®) Acta jud. Lib. conf. Arch. Třeboňský, Arch. 
C. VIII 138. “) DD 17 f. 191. '») Rel. tab. II 436. Arch. Vyšehradský. »*) Reg. k. s. DZ 8. S 4. >b) DZ. 65 M 20 — N 12 

*®) Reg. kom. soudu. DZ. 26. L 11. *®) Reg. k. s. 


148 


OBDÉNICE ZÁMEK. 


všechno jen obracoval na svůj zisk a byť zřejmé křivdy nekonal, přece byl lidem horší vrchností než méně 
dbalý hospodář. Jeho vládu lidé dlouho pamatovali a za jakou ji měli, o tom svědčí pověst, že strouhu pod 
zámkem Obděnickým čert s Krčínem vyoral. KrČín prý (;ahal po smrti a čert ho pobízel. Lidé slýchali v noci 
na tom místě bědování. Jednou v noci k ránu slyšeli huhňavý hlas: Švihni ho, Švihni ho! (od jiného čerta, 
který svého druha pobízel) a ten, co oral, odpověděl: I vždyť jsem ho Švihl, až mi záŠňorec (Šňůrka u biče) 
uletěl. Ránu, když tam lidé přišli, naŠlí vyoranou strouhu a kus řetězu. To byl teu zášňuree. 

Krčin byl statky svoje Obděnice, Petrovice a jiné drobné statky odkázal svým pěti dcerám, které 
se pak rovným dílem rozdělily; Obděnice dostaly se nejmladší dceři Johance vdané Myškové^ Tato postoupila 
Obděníc 1. 1611 Oldřichovi Myškovi ze Žlunic, tuším manželu svému. ^) Oldřich propadl 1. 1623 oba své 

statky i Obděnice i Kamýk, jež oboje prodány Polyxeně Lobkovské z Pernšteina.®) Tím připraveno spojení 
jich s Chlumeckém. L. 1652 píše se o zámku Obděnskémi, že jsou krovy všechny zlé, tak že daremná oprávka 
a musí se z gruntu vŠe šindelem pokrýtí. L. 1667 byl zámek dílem cihlami, dílem Šindelem přikryt. Bylo 
v něm 6 pokojův, 4 suché sklepy, 11 komor, kuchyně, lednice.®) Asi po stu letech byl hotovou zříceninou. 

’) DZ. 237 G 19. 2) DZ 292. B 15. S) Arch. Roudnický. 



Kamýk v letech 60. min. století. 
(Podle kresby Chalupový.) 



TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE 


edaieko Chlumce jest poplužní dvůr Ústupe- 
nice. Hned za samým dvorem jest tvrzí ště 
tak rozsáhlé, že tu prostranný hrad stávati 
mohl. Tvrziště objímá násep a přikop, jež se 
vodou nadýmat! mohly. Část tvrziŠtě zabírá sklep, jenž 
pochází ještě ze staré tvrze; jen klenutí je nové. V něm 
se našly koňské podkovy a hnáty, a na tvrzišti se odkryly 
zdi. Ďslupenice byly na počátku 14. st. statkem Janka 
erbu růže, jehož bratrem byl Ctibor z Drahonic. Janek 
měl syny Přibyslava^ Rynarta a Dobeše^ kteří I. 1318 
od báby své Domky vsi Kostelec a Skalsko obdrželi.*) 
Nejmladší Dobeš obdržel I. 1323 od papeže kanovnictví 
pří Pražském kostele, byl 1. 1341 kaplanem královým 
a také kanovníkem Vyšehradským,*) stal se při Pražském 
kostele kustodem (1342) a po povýšení Arnoštově na 
biskupství děkanem (1343); avšak již 1. 1346 zemřel.*) 
Přibyslavovi potomci seděli na Maršovicfch a vymřeli na 
Pořešíně v 15. století. Poslední z nich měli ještě pečeť 
Přibyslavovu s růŽÍ.*) (ednomu Rynartovi I. 1349 od 
papeže slíbeno nějaké obročí duchovenské, ale není 
zřejmo, byl-li to svrchupsaný Rynart anebo snad jeho 
syn neb synovec. K této rodině snad náležel Hrd^ který 
se 1. 1373 připomíná.'^) 

Po této rodině následovala jiná, která pečetila se 
lvem. Rada jich začíná se ]anetn^ jenž ok. 1. 1380 ves 
Rakovice Oldřichovi z Rožemberka prodal.*) Bratrem 
snad jeho byl Renvald^ jenž ok. 1. 1382 Ustupenic se 
dvojím poplužim a vsí nabyl a sem (1382) věno své 
manželky Markéty převedl.^) L. 1393 dal synu svému 
Renvaldúvi Popovice od krále darované za díl.®) Tento 
byl již před tím s Bohunkem bratrem se dostal v držení 
Pušperka a prodal Popovice králi Vácslavovi. Avšak 
Renvaldovi staršímu, jak se zdá, patřila jen polovice tvrze. 

0 druhé polovici tvrze dovídáme se z pozdějších pamětí, 
že patřila Rynartovi Pohanovi. Tento se připomíná již 
od r. 1373®) a žil ještě r. 1394.’®) Renvald z Ústupenic 
prodávaje 1. 1410 polovici Ústupenic tvrze dí, že ji držel 
po Rynartovi Pohanovi otci; jak se zdá byli tedy dva 
Renvaldové.”) Polovici tu koupil Pfeck z Olbramovic^ 
ale trvale jí nepodržel. V stížném listu 1. 1415 čtou se 
Lipoli a PřibiČek z Ústubenic^^') ale rodu jich neznáme. 
Okolo 1. 1450 patřily Ustupenice kromě jediného člo- 
věka ke hradu Chlumd.’*) Tvrz tehdá ještě stála, ale 
v pozdějších pamětech se nepřipomíná. 

• 

Stará tvrz Počepícká již dávno zamkla. Po vsi 
se psal 1. 1219 Ctibor. ^^) Ve 14. st. tu byl farní kostel 
a při něm kaplanství. Když toto po vladykách z Pořešic 
odumřelo, daroval je král Vácslav Purkartovi z Janovic 
na Chlumci,’*) ale diiitclč vsi Volkdf, Pinhart a Pik. 
právo svoje (1385 — 1386) ubránili.’*) Dik zemřel před 
r. 1389 zastaviv sirotky; ti pak 1. 1391 s Linhartem, 
Volkéřem a Odolenem k dotčené kapli kněze podávali. 

Tab vet. 121, 223. ») Reg. III 337, IV 396, 460. ®) Reg. 
Vatikánská. *) Pečeť v arch. Novohradském. Borový, Lib. 
erect. I 94. ®) Arch. Třeboňský. Rel. tab. I 475. ®) Rel. tab. 

1 551. ®) Borový, Lib. erect., I 94. *®) Manual v arch. kapit. 
Rel. tab. I 619. “) Rel. tab. II 77. «) Arch. Č. III 188. >») Arch. 
Třeboňský. Reg. I 286. *®) Borový, Lib. erect. III 324. **) Ta- 
dra, Acta jud. II 338, 386. 


Ti všichni také 1. 1393 s vrchností Chlumeckou byli 
patrony kostela farního.’) Tak to bylo i 1. 1398 s kaplan- 
stvím, jen že na místě sirotkův Dikových byl Petr z Petrovic, 
ale patroni kostela 1. 1404 byli zase ti jako r. 1393. 
Po Volkéři zůstala vdova Milá, která v 1. 1404 — 1406 
kaplanství platem a rolí obdařila.^) Anna vdova Dikova 
zapsaila (1406) véno své v Počepicích bratřím z Petrovic 
a BoUsudovi synu svému a zemřela brzo potom.*) Petr 
pak :z Petrovic, poručník Bolesudův, zapsal 1. 1419 na 
spásu rodičův plat na Vitíně k Počepíckému kaplanství.®) 
Bolesud připomíná se pak r. 1413, kdež prodal plat 
v Plcsišti k Milevské faře. Současně seděl v Počepicích 
Štěpán z Petrovic a žil Rynart z PoČepiCy jemuž od domu 
Rožeimbcrského dědictví v Třebnicfch zastaveno.*) Tito 
všichni zemané i vladyky PetrovštI byli erbu nůžek na 
střihání ovec. Seděl pak tu ještě jiný rod, jenž měl Štít 
křížem na čtyři pole rozdělený, z něhož pocházel 1506 
až 1510 Štěpán z PoéeptcP) Předkem jeho snad byl 
Jindřich, jenž se v pamětech 1. 1444 — 1476 připomíná.*^) 

Počepičti z PoČepiCy kteří žili v 16, století, byli erbu 
čápa. Paprocký začíná jích řadu Jiříkem, synem jeho 
Mikšem a vnukem Vácslavem. Jen tento je z pamětí 
doložen a je-li řada ta pravdivá, dopadl by Jiřík do 
první polovice 15. stol., ale jistě se nepsal z Počepic. 
Erbu čápa by] Jindřich 1. 1490 a Vácslav I. 1516.®) 
Onen žil ještě 1. 1518®) a tak se zdá, že byli bratři. 
Vácslav držel Počepice sám a věnoval na nich manželce 
Anně zc Šanova. Synové jeho byli Jan^ Jindřichy Jiří 
a Peh^y kteří 1. 1544 věnný zápis obnovili.’®) Petr s Annou 
obnovil kostel zdejší, pročež se v něm erby a nápisy 
jich (1553) spatřují. L. 1559 prodali dotčení čtyři bratři 
tvrz Počepice s dvorem a vsi a dvě vesnice Janovi 
staršímu Lipovsk/mu z Lipovice^^^ kterýž pak týz statek 
1. 1561 Sezimovi Miřkovskému ze Stropčic pustil.’*) Od 
tohoto koupila jej 1. 1568 Kateřina PoČepická z Ušavy}^') 
manželka Petra dotčeného. Tento prodal část vsi Vitína 
Alžbětě z Prostého, manželce Vácslava mladšího Počepic- 
kého, a za stržené peníze koupil od téhož Vácslava 
dva dvory v Počepicích s krčmami a pivovarem.’®) Ka- 
teřina zemřela 1. 1589, učinivši 1. 1580 poslední poří- 
zení, jímž statek Počepice Petrovi odkázala.’®) Avšak 
I. 15B9 buď byl Petr jíž mrtev, anebo brzo po manželce 
zemřel. Neb ještě t. r. uvázali se v Počepice jeho dědici, 
totiž všichni z rodu Počepického živí, Vácslav, Adam, 
Odolen, Jindřich, synové n. Janovi, pak Marjana vdaná 
Vřesovcová, Jan, Veronika Počepická ze Vchynic vdova 
po Jindřichovi a Jan Jindřich její syn.’®) Tito dva 
poslední ujali Počepice od spoludědicův a Jindřich je 
držel ještě 1. 1592, kdež přikoupil část Mokřan. Avšak 
nedlouiio poíuiii byí v iích držení VácsSav starší a len 
je prodal 1597 Jindřichovi Doudlebskému z Doudleb 
a na Petrovicích.’^) Od tohoto nabyl Počepic r. 1602 
Vácslav nej starší Vratislav z Mitrovic a ve Mníšku,’®) 

*•) DD 13 p. 77, Líb. conf. Lib. erect. V 72. ®) DD 
14 f. 134. Lib. erect. VIII 97. *) Arch. Orlický a Tře- 
boňský. ®) Arch. Hradecký. Arch. Č. III 530, Arch. Tře- 
boňský. ®) Arch. kapitolni a Orlický. ®) DZ. 2. F 6. *®) DZ. 5. 
H 15 ”) DZ. 56. A 28. «) DZ. 67. A 1. «) DZ U G 29. 

DZ, 20. J 1. >5) DZ. 24. M 23. "*) DZ. 25. B 21. '7) DZ. 173. 
E 16. ‘®) DZm. 236. G 17- 



150 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE. 


jenž nedlouho po r. 1607 zemřel. Vdova Regina Vrati- 
slavova z Bukovan, jež byla poručníci dětí, nemohla 
statek pro dluhy zdržeti a prodala jej proto 1. 1609 
Polyxeně LobkovskéP) V prviií polovici 17, st. ještě 
stála tvrz do polovice od kamene a ostatek ode dřeva 
vystavěná. V nl byly tři světnice, v nichž se již pro 
sešlost bydleti nemohlo, dva sklepy, komora a kuchyně. 
Z toho 1. 1667 zbyla jedna světnice nad vraty, bez 
oken a kamen, v níž měl šafář řezanku pro dobytek, 
sklípek, v němž byly sýry, a dílna, v níž šafář pracoval.®) 

« 

V Plešištích prý byly zbytky nějakého zámečku. 
V pamětech se o žádné tvrzi tu nedovídáme. 

« 

Ve vsi Pelešících jest vysoká sýpka do čtver- 
hraiiu založená a do prvního poschodí se vypínající. 
K tomu stavení přicházelo se hanou ^ zajímavým to sta- 
vením, jež 1. 1894 zbořeno bylo.®) Brána byla majetkem 
hospodářův v č. 19 a 20. Byla vystavěna z lomeného 
kamene do polokruhu zklenutá, zeď její nad ni byla 
vyzdvižena až do rovnosti a na též zdi byla krancle 

0 sedmi podkovových ozdobách z cihel vystavěných.* *) 
U jiného stavení na vsi znáti jest zbytky rustiky ze 
16. století. 

Staveni dotčené jest záhadné. Pořešice vyskytují se 
od 11. až do 13. století v držení kláštera Ostrovského}*) 
Ve 14. st. tu byly vladyči statky, jeden Markéty z Po- 
řešic asi r. 1380 a jiný ok. 1. 1400 Vyšatův, který po 
jeho smrti měl spadnout! na krále.®) V 15. st. patřily 
Pořešice ke hradu Chlumci a tak až do r. 1850. Že by 
tu bývalo nějaké panské hospodářství, z paměti se ne- 
poznává; možná však že tu koupil v 16. stol. nějaký 
šlechtic hospodářství. 

Blízko vsi Zvírotic (staročesky Zvierotic anebo 

1 Zvieřetic) něco výše pří Vltavě nachází se tvrziště,’) 
jež se jmenovalo tak jako ves a kdysi k rozsáhlým 
statkům pánův z Rožem herka patřívalo. Ves Zvírotice 
původně královskou daroval král Jan r. 1322 se zbožím 
Křepenickým Heřmanovi z MtliČina^ jenž mu byl ve 
výpravě králi Ludvíkovi na pomoc podniknuté věrně 
sloužil.®) Jak se zdá, zůstaly potom vesnice ty při panství 
Milčínském a s ním se dostaly v držení pánův z Rožem- 
berka* V letech 1369 — 1384 připomíná se častěji Hroch 
ze Zvirotic, jenž byl purkrabí Rožemberským,®) jak se 
zdá na naší tvrzi a nelze tu mysliti, že by se byl psal 
po Zvěřeticich u Soběslavů neb Zvířeticích v jižních 
Cechách. R. 1 369 nacházíme jej v jistém jednání o zboží 
Radenínské,^®) v I. 1381 — 1394 často zastupoval své 
pány při Pražských soudech. Mezi purkrabími Rožem- 
berskými r. 1412 vyčtenými Zvlřetický se nepřipomíná. 
Pan Oldřich z Rožemberka prodal r. 1450 právo své 
na všech Křepenicích, Lichovách, Zvěroticích, Záběh- 
licích a Kramostech Petrovi z Janovic a Oldřichovi synu 
jeho,*^)ale zboží tohoto zase nabyl, poněvadž se Zvěro- 
tice r. 1548 při úřadu Křepenickém a na panství Choust- 
nickém připomínají. Další osudy sdílely Zvírotice se zbožím 
Křepenickým. Tvrz byvši snad jíž od pánův Milí čínských 
vystavěna, dlouho asi netrvala a bezpochyby již v 15. 
století zpustla. 

« 

*) DZ. 183. M 10. *) Arch. Roudnický. ®) Soupis Sedl- 
čanska 80. *) Dopis (z r. 1884) Karla Petříka řídícího v Po- 
čepicích. *) CDB. I n. 46, lí 353 «) Lib. erect. XIII 31, DD 
II 11. Viz i Arch. C. 31, 151. ’) Vlasákova Místop. bibl. V 
161. 8) Reg. III 324, 404 ®) » Hroch purkrabě ze Zvieřetic* 
slově r. 1384, ale na jisto 1408 Hro^ z Beztahova sed. na 
Křeiicích, někdy purláabě na Zvieřeticích. Tiz Arch. Český 
XXXI díl a Tadrova A .j. VI 345. Rel. tab, I 437. “) Arch. 
C. III 544, 


V městečku Krásné hoře bývala prý tvrz, jež 
přeměněna na špejchar při dvoře stojící.^) Městečko to 
hor zlatých patřívalo ke stolním statkům králové^) a pak 
drženo ke hradu KarlŠteinu. S dovolením krále Ferdi- 
nanda postoupil Šebestián Markvart z Hrádku purkrabě 
Karlšteinský (1554, 8. června) městečka Krásné hory 
Vácslavovi Podhradskému z VlČi hory^ vyměniv si je za 
statek Běleč ke Karlšteinu phležitější.®) Jest tedy možná, 
že buď Podhradský neb ^an Orel z Plavte^ který po 
něm následoval, tu tvrz vyzdvihli. Orel statek ten za- 
dlužil a tu ydchym Novohradský z Kolovrat položil 1. 1572 
1000 kop pro Orla,*) aby závady na témž statku svedl 
a statek čistý v moc Jáchymovi do dvou let uvedl. Než 
se to stalo, umřel Orel a vdova Anna Třemovská z Pře- 
deni c odevzdala město Krásnou horu a ves Bražnou 
Jáchymovi, jenž tuším 1500 kop doplatil. Ve dsky mu 
vloženo teprve 1. 1576.®) Ale již t. r. prodal Jáchym 
týž statek Ladislavovi Popeloví z Lobkovic a patřil odtud 
ke Chlumci.®) 

Ve vsi Skoupém vznikla tvrz teprve v 16. stol. 
Ves byla prvotně kláštera Milevského, až do r. 1479 
držena od pp. z Janovic a od r. 1479 patřila ke Zvíkovu. 
L. 1581 odprodána Adamovi z Kalenic}) jenž tuším tu 
tvrz vyzdvihl. Od něho koupil týž statek 1. 1596 Jakub 
Krčin z JelČan^) a držel pak k Obděnicům. Když Krčin 
1. 1604 zemřel, dělen statek jeho mezi dcery. Na jeden 
díl položen Skoupý s několika vesnicemi. L. 1615 držel 
týž statek Zikmund Hlozek ze Žampachu}) Témuž týž 
statek s tvrzí starou ode dřeva zabrán a prodán 1623 
Polyxeně Lobkovské}^) která jej k Sedlčanům připojila. 
Od její smrti patřil k Chlumci. Tvrz, ač ze dřeva, stála 
ještě 1. 1667, 

« 

Jižně od Sedlčan jest kostelní ves Nechvalice, 
až do r. 1502 sídlo statku. Z bývalé tvrze nezbylo pa- 
mátky. Držitelé její ve 14. st. byli erbu orlice, jako páni 
z Janovic a z Olbramovic. L. 1370 drželi ji Divis^ Přibik 
a Vavřinec snad bratři a 1. 1378 Diviš sám. Po něm 
následovali jeho synové, ale kromě nich připomínají se 
i jini, kteří snad část vesnice drželi, jako ok. 1. 1380 
Racek 2 i 1. 1382 Aleš s bratrem svým Půtou ze Chvalova.**) 
Sobihrd a Bohuslav ZáČek synové Divišovi připomínají 
se od r. 1378*®) a později nejednou v pamětech. L. 1393 
spolčili se vším svým dědictvím*®) s Mikulášem z Libčic, 
podávali ke kostelu v Nechválících a 1. 1404 prodali 
kancléřství knížectví Vratislavského, které byli od krále 
Vácslava obdrželi.**) Soběhrd brzo potom zemřel a Bo- 
huslav držel Nechvalice sám a zřizoval 1, 1414 rybník, 
jímž role fary Obděnské zatopil. Za to dal náhradu.®) 
Žil ještě 1. 1419.*®) Po Soběhrdovi byl syn Mikuláš, jenŽ 
držel Staré sedlo. R. 1454 byl tento již mrtev i s dětmi, 
kromě dcery Bonuše. Také po Žáčkovi byly dcery a snad 
synové Diviš a Vácslav, kteří se 1. 1454 na zboží Staro- 
sedlské táhli, *^) Diviš byl pánem na Nechválících ještě 
1. 1465;*®) ale poněvadž se Ctibor Vidlák z Kuního 
1. 1463 také z Nechválíc psal,*®) lze za to míti, že byly 
Nechvalice buď rozděleny, aneb že vyšly z držení Ne- 
chvalských a že je Diviš zase od Ctibora koupil. Od 
r. 1474 setkáváme se zase s Divišem z Nechvalte^ tuším 
synem předešlého,®®) který tu seděl do r. 1502. T. r. 
prodal tvrz Nechvalice s vesnicemi Vácslavovi a Lodi- 

*) Heber, Burgen III *) Reg. IV 349. ®) DZ. 11, 923; 25. 

*) DZ. 60. O 7. 5) DZ. 19 . A 3. ®) Viz podrobně ve Vlasákově 
Místop. bibl. V 77—82 ^) Břežan Reg ^vamberská. 8j DZ. 171, 

C 9. ®) Rozvržení sbírek. Bílek Děje konf. ”) Lib. conf. 
DD 13 f. 96, Arch. Třebočský. Tadra Acta jud. I 280, 
283, 286. ^5) Rel. tab. I 374. **) Lib. conf, Kopiář PřemyŠlov- 
ský. ‘®) Lib. erect. Arch. Orlický, dd i 6 f. 156. Arch. 
C. VII 256. Ardi. Třeboňský. L. 1466 také Jan Vidlák 
z N. (Arch. města Vratislavě). *®) DD 16 f. 76. 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE 


151 


slavovi Popelům z LobkovicS) Nechválíce patřily od té 
doby ke Chlumci. 

* 

Do Ředíc kladou Heber (na mapě k V. dílu) a 
Sommer (Ber. Kr. 175) tvrz, také se nachází poznámka 
u lom v Hcbruvé puiůslalusti v arch. Rychuuvsikéii]. 
V pamětech o tom není zmínky. Snad je to zbytek z ně- 
jakého svobodství, jichž tu bylo šest v 18. století. 

« 

Ve vsi Nových dvořích (vlastně Novém dvoře) 
v osadě Jesenické bývala tvrz aŽ do l7. st. Pánem tu 
byl 1. 1406 Jan z Nového dvoru.^) Vladyky odtudž po- 
cházející byli později v držení Hostišova, zejména 1440 
Mikuláš a 1462 — 1470 Jan}) Snad byl také téhož 
rodu Bohuslav^ jenŽ 1. 1486 Nový dvůr držel a tu nový 
rybník založil a o vodu z něho tekoucí s Janem Nedra- 
hovským se smluvil.^) Týž žil ještě 1. 1506 a nástupcem 
jeho byl Jan^ jenž měl 1. 1525 spor o koně a vozy 
lidem jeho v Prčici pobrané a 1. 1531 zemřel.®) Zůstala 
po něm dcera a dědička Lidmila, ale Diviš, Bedřich a 
Čeněk bratří Doudlebští uvázali se bezprávně v její 
statek.®) Lidmila, dosoudivši se statku, vdala se za Petra 
Měděnce z Ratibořic a 1. 1545 si tvrz Nové dvory s ves- 
nicemi v obnovené dsky zemské vložila.^) Statek dědili 
po ní synové Ladislav starší^ Bohuslav ^ Jiřík a Albrecht 
se sestrou svou Marjanou, vdanou Lvo vičkou, kteréž 
z něho dali 200 kop za díl.®) Asi tehdá se rozdělili. 
Ladislav dostal za díl Čachořice a Bohuslavovi zůstaly 
Nové dvory. Bohuslav připominá se ještě na počátku 
17. století. L, 1605 prodal Divišovi Černínovi les Hlu- 
boký a ještě 1611 byl pánem na Nových dvořích,®) 
L. 1612 část jeho statku totiž ves Nové dvory a ves 
Ředičky Polyxeně z Pernšteina odhádána.*®) Část tato 
snad již od té doby zůstala při Sedlčanech a Chlumci. 
Ostatek (tvrz se dvorem) držel 1. 1612 Jan nejstarší 
Bohuslavův syn, a tak i I. 1616.*‘) Ale v následujících 
letech patřily Nové dvory k Čachořicům a s nimi při- 
pojeny ke Chlumci. V první polovici 17. století stála 
v Nových dvořích ještě tvrz, ale byla všecka na spadnuti. 
Před r, 1667 i s dvorem již shnilým zbořena,^') 

* 

Čachořice jest nyní poplužný dvůr, dříve tu bý- 
vala také ves s tvrzí. Ves se připomíná již 1. 1382, 
když tu statek po Matějovi, a 1. 1414, když zboží po 
Velíkovi odumřelo.^®) Později patřily Čachořice k Novým 
dvorům. Teprve ok. 1 1572 odděleny pro Ladislava 
staršího Méděnce z Ratibořic^ který tu teprve tvrz vy- 
zdvihl. Týž zemřel I. 1577 a poručníkem sirotkův stal 
se bratr jeho Bohuslav,*^) Statek ten držel později 
Jan mladší syn Ladislavův.'®) Tento zúčastniv se 
vzpoury zemřel mezi povstáním a statek jeho Čachořice 
s Novými dvory mocně vzat a prodán 1. 1623 Polyxeně 
Lobkovské z Pernšteina}^) Tvrz stará byla ok. 1. 1656 
na rozboření, Že byla ze dřeva. L. 1667 zbyla z ní 
nahoře světnice a tři malé komory a pod tím při zemi 
komora, chlívek na telata a dílna pro šafáře.'^) 

• 

V Trkové, vísce v osadě Jesenické jest sýpka, 
která byla udělána z bývalé tvrze. Po té tvrzi psal se 
Petr z Trkova^ který byl od r. 1402 všude jinde po 
Čechách,, jen ne v našem okolí.'®) Zdá se proto, že Trkov 
prodal. Komu však patřil, není známo. L 1463 připomíná 

*) DZ. 3. C 3. *) Tadra Acta jud. V. 67. *) Paprocký 
o st. ryt 946, Arch. Třeboňský. *) Rcl. tab. II 419. '>) Reg 
kom. soudu, Arch. Třeboňský. ®) Reg. kom. soudu. ’) DZ- 260. 

J 18. «) DZ. 61. E 7. ») DZm. 35. IJ. 26. '«) DZ. 135. N 28. 
") Rozvrženi sbírek, DZm. 127. H 15. *'*) Arch. Roudnický. 
«) DD 13 f. 96, 15 f. 160. **) DZm. 82, F 3. '») Rozvržení 
sbírek. DZm. 127. H 16. Bílkovy Děje konf. 363. ^ Arch. 
Roudnický. *®) Arch. C. IV 343. 


se Přtbik z Trkovaj) a 1. 1489 seděl tu Jan z Březí}) Odtud 
nazývaly se tři městské rodiny na Táboře z Trkora neb 
Strkova, totiž Hroškové, Kropáčové a Kučerové. Napo- 
sled měl Trkovské zboží Vácslav Kučera a ten je prodal 
1. 1530 Mikuláši HroŠkovi}) Od tohoto koupil Trkov 
Oldřich starší Smrčka ze Mnichu, jenž držel Obdřnice*) 
a tu sídle nechal zdejší tvrz zpustnout! . 

Když se Oldřichovi synové 1. 1557 dělili, dostal 
Jan zboží Trkovské s pustou tvrzí a v těch mezech, 
jak to byl otec koupil.®) Týž obnoviv tvrz na ní a všem 
zboží manželce Dorotě Smrčkové z Jiljova (1562) vě- 
noval.®) Nějaký rok potom prodal Trkov, jenž se na- 
cházeli 1. 1574 v držení Šebestiána z Sanova, ale asi 
od r. 1599 měl jej Vilém Černín z Chudenic}] Týž 
zemřel po r. 1605 a vdova Anna Černínova z Badkova 
1. 1615 statek spravovala.®) Syn jejich Jan Vilém prodal 
Trkov 1. 1629 Šebestiánovi Čabelickému z Soutic. Tento 
býval hejtmanem Vltavského kraje, stal se 1. 1651 svo- 
bodným pánem a zemřel 1. 1657. Syn jeho Vácslav 
Karel koupil 1. 1664 otcovskou pozůstalost Tíkov, Za- 
hrádku a Suchdol,®) byl také hejtmanem Vltavského 
kraje, ale prodal Trkov již I. 1662. Majiteli jeho byli 
pak do r. 1665 Dorota Lidmila Račínova^ do r, 1670 
Jindřich Haugvic z Biskupic^ do r. 1685 Lidmiia Ka- 
teřina hrab. z Vrtby ^ roz. Vitanovská a po ní Žofie 
Terezie Boosova roz. z Racína}^) Od ní koupil týž 
statek řerdinand knize z Lobkovic a připojil ke Chlu- 
meckému panství.") 

* 

P'ři dvoře Méšetickém u samé silnice k Sedlci 
viděti jest okrouhlé tvrziště posud vodním příkopem 
otočené. Ves připomíná se již 1. 1205, ale jméno jejího 
držitele není zřejmo.'*) ]ešek z Měšetic^ jenž se 1.1350 
připomíná, snad seděl na tvrzi.'®) Také tu snad seděla 
Jitka^ vdova po Vrchotovi z Vrchol i c, jež darovala 
1. 139Í) plat na dvoře zdejším do Sedlecké fary.'*) Léta 
1455 žil Mikuláš z Méšetic}^) V 15. století nacházíme 
Méšetice rozdělené na drobné statky. Část patřila léta 
1473 k Jetřichovicům (pak k Přestavlkům); dvůr a část 
vsi patřila do r. 1474 vladykám z Květuše'®) a dvůr 
Kuštoivský patřil tehdá Vácslavovi Kuštovi. V 16. stol. 
patřily části k Prčici a ke Kvasejovicům. Od těchto 
oddělema část, která byla sídlem zemanským bez tvrze. 
Od IV, stol. patřily Méšetice ke Chlumci. 

Ve SkrýŠOvé (severových. od Chlumce ležícím) 
vznikla tak zvaná tvrz (prosté stavení bez opevnění) 
teprve v I. 1621 — 1630. 

« 

Nedaleko Krásné hory leží ves Krašovice, jejíž 
tvrz již dávno zanikla. Po vsi nazýval sel. 1219vladyka 
Namše (1219). Později se odtud nazývali Pešek Vy- 
krasa (1364), Jan Holub (1370) a 1. 1388 Petr Trdlo}'^) 
Hroch v 1. 1398 a 1402 připomíná se mezi patrony 
kostela v Petrovicích.'®) Asi od té doby vládl tu rod 
Krašovjských z Krašovic^ jenž měl půlměsíc na štítě; 
Otík z Krašovic měl dva syny Vácslava, jenž byl 
v 1. 1379 — 1419 farářem v Lašovicícb, a Otika Rusa^ 
jenž se v í. 1409— l4Í7 mezí patrony kostela v Petro- 
vicích připomíná'®) a sice statek Želeč u Žatce držel. 
Nástupcem jeho mezi týmiž patrony byl 1. 1424 Jan 
Mokřec^ tedy týŽ, jenž 1. 1402 z Mokrce a Krašovic 

*)i Knihy dlužni v arch. Třeboňském. ^) Papiockv o st. 
yt. 188. 8) Arch Táborský. *) DZ. 7. F 14. 6) DZ. 55. M 28. 
) DZ. 14. J 11. 7) Mistop. bibl. VI 107. Reg. k. s. «) Rozvrž. 
Sbírek. «) DZ. 313. T 8. *«) DZ. 315. H 18, O 23, 389. E 15, 
398, A 28. ■') DZ. 404. T 21, Reg.I 225. **)Arch. kapitolnL 

**) Lib. erect. *&) Arch. Orlický. *®) DD 16 ř. 105. '“í) Reg 
I 285, Arch. Orlický, Borový Lib. erect. I 81. Rel. tab. I 516 
=*) Lib. coní. *®) Lib. conf. 


152 


TVRZE V OKOLÍ CHLUMCE. 


sloví.^) Asi ok. 1. 1437 drželi zdejší zboží Jan a Bo- 
huslav bratří Krašovských, z nichž tento v 1. 1467 až 
1490 bydlíval v Plzeňsku drže PřehýŠov.^) Onen dal 
1. 1500 do kostela Lašovského uliti zvon a erbem svým 
okrášlíti, jak lze posud spatřiti. Synové jednoho z nich 
byli bratři Jiříky Jindřichy Bořivoj a jmi, kteří 1. 1513 
majestát na les Chlumy nad kostelem Lašovským ob- 
drželi.®) Jiný bratr byl snad Bohuslav z Krašovic^ jenž 
se 1. 1631 sedéním tudíž nazývá.^) Jiřík přečkal bratry 
a 1. 1544 si tvrz Krašovice v obnovené dsky zemské 
vložil.^) Nemaje détí ani strýcův odkázal Krašovice 
Oldřichovi staršímu Smrčkoví ze Mnichu a zemřel 
L 1548.«) 

Synové Oldřichovi délili se 1. 1557, při čemž Petr 
dostal statek Krašovský asi tak, jak jej otec zdědil.’) 
Týž Petr zemřel léta 1580, jak svědčí náhrobek jeho 
v kapli zámku Bukovan.ského. Nástupce (syn) jeho též 
Petr řečený měl několik détí, ale všechny přečkala 
jediná dcera Alžběta. Ta dědila Krašovice, když otec 
1. 1605 zemřel ®) Léta 1609 vdala se za Jana Pintu 
Bukovanského z Bukovan^^) ale stala se vdovou již po 
10 letech. Před smrtí svou (f 1625) odkázala Krašovice 
Zdeňkovi Malovct z Chýnova ujci svému. ^®) Týž prodal 
Krašovice (1629) Janovi Betenglovi z Najenperku ryt- 
mistrovi,^^) jenž je držel do smrti. Po jeho smrti kou- 
peny ke koleji jezovitske na Novém městě Pražském 
a připojeny k Petro vicům.’*) 

* 

Ves Zahrádka (v osadě Kovařovské) byla ode 
dávna statkem rodiny erbu orlice; v I. 1365 1385 

seděli tu bratří Vojslav a Diviš tohoto erbu. Onen prodal 
1 1373 plat v Zahrádce klášteru Milevskému, oba měli 
jeden hlas podací kostelního v Předbořicích až do roku 
1385, odtud pak až do r. 1413 Diviš sám.‘®) Potomci 
buď jeho neb obou byli Jan Brus^ jenž byl ve službách 

') Rel. tab I 81, Otíkův syn )an Rus 1- 1437. Rel. 
tab- II 367, Arch. býv dvorský. ®) Arch. gub. Reg. kom. 
soudu. 5) DZ 250- H 2. «) DZ. 8, K 4 ’) Arch UZ. «) DZ. 

132, R 12. Arch. Třeboňský. ■») DZ. 142, F 6. ”) DZ 143, 
F 22 L. 1628 píše se Jan Bedřich Doudlebský z Doudleb 
na Krašoyicích (VUSp 1897). DZ. 302, K 7. *3) Lib. conf. 

ArCh. OlíiCk^. 


pp. Z Rožemberka, a Svojše známý válečník, kteří tuším 
již v Zahrádce nic neměli. Barbora z Jetřic hovíc pro- 
dala roku 1497 zboží Kovařovské i s tvrzí Zahrádkou 
Janovi z Orlova a Janovi Hruškoví ze StrkovaJ) Když 
ti se pak rozdělili, vzal Orlovský Zahirádku s několika 
vesnicemi a postoupil polovice manželce své Markéta 
z Pelhřimova.®) Polovice odumřelá po Markétě zadána 
darováním královským (1512) a dostala se bratřím 
Karlíkům Drahkovským, ostatek měla Kateřina z Pel- 
hřimova^ manželka Petra fíalaše z Radimovic^ jež asi 
po r. 1524 celý statek získala. Statek ten zdědil potom 
Vdcslav Halas snad syn jich a prodali jej ok. 1. 1543 
Adamovi Zahrádeckému ze ZahrádkyP) 

Adam byl tuším teprve tehdá erbem darován, když 
Zahrádku kupoval. Zemřel 1. 1546 a piohřben v Ková- 
řově.^) Po něm držel Zahrádku JUjiy jenž byl I. 1552 
obdarován erbem, aby se psal Zahrádecký z Vlčí horyp) 
Po něm seděl tu v I. 1572 — 1609 Vdcslav snad syn 
předešlého.*^) Týž prodal 1. 1609 Zahrádku Janovi Bu- 
kovanskému Pintoví z Bukovan^ ale tento nabyl statku 
teprve L 1617, když se ho dosoudil.’) ]Po něm (ýl619) 
držel týž statek Vácslav (f 1632) snail syn.®) Statek 
měla po něm měla děditi dcera, ale buď jej převzala 
neb podědila vdova Aléna Saloměna Černinka z Chu- 
děnic^ po druhé vdaná Mertova, která jej prodala (1635) 
Dorotě Ryterově z Vrašn/hoJ^) Brzo piotom následoval 
Jindřich Mates z Vaitmile (1638) a I. 1651 Šebestián 
Čabelický z Souticj^^ Syn tohoto Vdcslav Karel převzal 
l. 1611 po otci statky Trkov a Zahrádku a po mateři 
Suchdol, ale prodal již 1. 1663 Zahrádku Saloméně 
Vaitntilovč. Po Vaitmilech dostala se léta 1681 Anně 
Veronice Vratislavské ze Zvhle}^') V pozdější době vy- 
střídalo se tu mnoho rodin. V 18. století připomíná se 
tu panské obydlí a stará tvrz byla tuším ve dvoře 
obsahujíc v přízemí dvě neb tři klenuté místnosti a 
nad tím dva pokoje ‘®) 

Rel. tab. II 483. DD 17, f. 145, 510, 27, E 10. ») Reg. 
kom. s. DZ. I, K. 18 *) Soupis Milevska 129. Reg. Králov- 
ská Vídeňská. «) Arch. Třeboň. Reg koím. s. DZ. 138, 
L 23, 190 j 4, Reg. kom. s 6) DZ. 255, A 2. ») DZ. 299., 
T 5 >0) DZ. 307, G 3, 313, G 6. >') DZ. 313, T 8, 317, G 7. 

“■) UL. iJyD, y 1». Mrcii ircuuiiSKy. 






BRANDÝS HRAD. 



i iitk v Brandýse stojí na skalnatém ostrohu k západu a severní straně spadajícím a jest 
rozsáhlé stavení, jehož části z rozličných dob pocházejí. Před zámkem jest rovné prostran- 
ství, bývalé předhradí. Od něho oddělen býval dvojnásobným příkopem a náspem mezi nimi 
vyzděným, jenž objímal celý zadní hrad, ale nyní se jen na východní straně zachoval. Cesta 
k zadnímu hradu od bývalého předhradí jdoucí spojuje se před samým hradem s jinou ce- 
stou, která běží od Labe strmě do kopce. Na jejím začátku nachází se starožitná brána s konči- 
~/( ( CT\ tým obloukem, jejíž kraj zdoben jest pruty nahoře křížovitě se protínajícími. K této bráně 

I 2 konce 15. st. pocházející přidány později po straně Štíhlé sloupy nesoucí římsu, na způsob 

nějakého cimbuří zdělanou. 

Zadní hrad, nynější zámek, jest čtverhranaté stavení nepravidelných základfiv, jež dvůr, též Čtver- 
hranatý, na všech stranách zavírá. V něm jsou sice jednotlivé části z prvotního hradu pocházející, ale těch je 
málo. Severní a východní strana pochází z počátku 16. století, ostatní povstaly přistavováním za Rudolfa 11. 
Severní strana měla tuším v 16. století mdlé zdi, proto podepřena jest mohutnými pilíři. V jejím severo- 
východním rohu jest bývalý palác (nyní kaple zámecká) založený do nepravidelného obdélníku. Klenutí jeho, 
bohatě Článkované a na 8 polosloupech ke stěnám přizděných položené, napodobuje klenbu sítovou a po- 
chází z doby Rudolfovy. Ze severní zdi paláce vyniká námětek položený na Čtyřech trojdílných krakorcích. 
Dolejší jeho Část jest ozdobami vyplněna; nazdvíhá se vysoko a přikryt jest prejzovou střechou. Uprostřed 
něho jest velké okno s ozdobnou kamennou obrubou Velmi ozdobné jsou rohy tohoto arkéře, vzácnost, 
kterou lze málokdy vídati. Po obou 
stranách okna jsou reliefy, nejvýše 
s obou stran ptáci, pod tím lev 
a pták čtvernožce přemáhající; 
ostatek vyplněn jest erby Cimbur- 
ským a Krajířovským, ruží, Kun - 
Štátským, dvakráte hvězdou, zají- 
cem (spíše lvem) a dvěma ne- 
určitými. Také při rozích po 
obou stranách je po třech erbech. 

Na straně západní jsou orlice, 
hřeben Bozkovských a ostrvy. 

Vedle těch tří erbů je po každé 
straně úzké okénko. Vedle ná- 
mětku je okno s kamennou obru- 
bou, ozdobenou pruty v rozích se 
protínajícími. Uprostřed nahoře 
pak erby, v právo Šelmberský,v levo 
Krajířovský. V severozápadním 
rohu této strany jest věž pochá- 
zející bezpochyby z prvotního 
hradu (ovšem jen ve svém zdivu). 

V síni její uvnitř jest pěkný Štu- 
kový strop renesančního díla, 
spočívající na vkusných konsolách. 

Dříve měla nevkusné zakončení, 
ale 1. 1873 hořejší její Část rozbo- 



Brandýs n. L. Půdorys zámku. 



154 


BRANDÝS HRAD. 



SÓxí^ Srandě^ 




Afora/* 


fena a nahražena novým ci- 
helným zdivém, na kterou 
vsazen sedlovitý krov. Aby 
to nové vyhlíželo jako 
starožitné, přidány stěnám 
ozdoby v got. slohu. Východ- 
ní strana obsahuje spo- 
dek bývalé velké vé^e^ jejíž- 
to zdi jsou velmi hrubé. 
Pojata byvší při rozšiřování 
stavby do tohoto křídla, 
přece vystupuje z něho ven, 
ale poněvadž vrch její již 
dávno je rozmetán, zvenčí ne- 
vykazuje ani dosti malou 
známku svého bývalého 
účelu. Když část tato na 
počátku 16. st. upravována 
obdržela východní strana 
této věže v 1 - poschodí okno 
ozdobnými veníři obložené, 
na nichž jsou též erby za- 
kladatelův. Prvotně bylo roz- 
děleno třemi kamennými 
pruty, jichž zbytky se zacho- 
valy; nyní má úpravu mo- 
derní. V druhém poschodí 
věže jest světnice zklenutá 
do kříže s ozdobnými pruty 
a hlavicemi. Na svorníku 
jest erb Cimburský, který 
svědčí, že klenutí bylo zdě- 
láno ku koncil5. st. V této 
místnosti uložena jest sbírka praehístorických památek, z větší části z ciziny pocházejících. Pokračování této 
části k jihu obsahuje výstupek do půl kruhu na způsob nějaké bašty. V tomto výstupku v druhém poschodí 
býval kůr zámecké kaple^ sklenutý do kříže bez prutů; triumfálním obloukem jest oddělen od bývalé lodi. 

Část severního křídla a celá západní strana má v přízemí kolonádu s hrubými sloupy a nad tím 
arkády s chodbou někdy otevřenou, ale nyní zazděnou. 

V hojných sbírkách všelijakých památností, jeŽ jsou uloženy v starší části, vyniká obraz sv. Tří 
králů, který býval na oltáři kaple a potom dlouhý čas ležel nepovšimnut v komoře. Jest to relief sádrový, 
bezpochyby odlitek výborného vlaského originálu. Jest prý to dar nějakého papeže. 

Od severovýchodního rohu zámku vede přes příkopy dlouhá chodba do zámeckého parku, položená 
na několika klenutích. Ozdoba její riistiková svědčí o tom, že pochází z 16. století. V pověsti lidové nedů- 
vodně se připisuje císaři Josefovi II., ale důvodnější jest míli za zakladatele Rudolfa II., jenž chtěl nepozo- 
rovaně choditi do zahrady. 

Nynější město Brandýs vzniklo splynutím dvou vesnic. Jedna stávala v údolí Chobota a při ústí 
jeho. Středem jejím byl opevněný kostel sv. Vavřince, který ve 14. století byl farním a nazýval se Brandýs. 
Druhá ves byla Hrádek okolo kostela sv. Petra. V obou byly fary od nepaměti. Hrádek připomíná se po 
prvé 1. 1290, a jest to významné, že se tehdá praví o Poleradech, že leží blízko Hrádku. Ale již 1. 1304 při- 
pomíná se trhová®) ves Brandýs. Hrádek patřil do r. 1300 kapitole Boleslavské a potom ku proboŠtstvf Sad- 
skému.*) K založeni hradu Brandýsa a trhové osady při něm došlo bezpochyby v 1. 1290 — 1304, ale není 
známo kým. Také se tu připomíná I. 1317 most.^) Držitelem v letech následujících byl Jan z Mtchalovic^ 
jenž koupil l. 1332 blízkou ves Skorkov.®) Týž se vyskytuje také 1. 1354 jako patron zdejšího kostela a 
zemřel t. r.*) 

Nástupcem jeho byl syn Petr^ jenž byl s počátku pod poručenstvím Petra z Rožemberka; tento 
podával 1. 1359 faráře do Skorkova Petr Michalec byl v I. 1362 — 1367 patronem kostelů v Skorkově a 

t) Soupis Karlínská 142—153, Heber VI 244. *) Reg. II 642. Formulář Jana Přindeckého. Viz Palackého Dě- 
jiny lía 428. Reg. III 734. ®) Lib. cocf. 


i vufí^aní^ůngen dcs’ 

nczíanén rm f 6 j-o 










Bracdýsský zámek se š\éd5kým opevněním r. 1640. 
(Z Meriano^y Topografie). 




BRANDÝS HRAD. 


155 


Brandýse a zemřeli. 1368. Vdova po něm Eliška držela tuším Brandýský hrad do života; neb v 1. 1402—1407 
podávala faráře do Brandýsa. Syn ^ati vykonával od r. 1380 vrchnostenská práva na ostatním panství a to 
až do r. 1425 aspoň podle jména. Stalo se totiž, že v prosinci r. 1420 Pražané se vydali s vojskem na po- 
moc pánům Poděbradským, tištěným od Uhrův. Když přitáhli k Brandýsu (17. prosince), poddal se jim nejen 
tento, nýbrž i okolní tvrze. Odtud chtělo vojsko táhnouti dále, ale že uhodily velké mrazy, vrátili se zase 
do Prahy.*) Komu pak Brandýs zůstal, není nám známo. syn Janův, vykonával sice 1427 podačné právo 

v Předměřidch, které z části patřívaly ke Brandýsu, ale nově zvolený farář uveden byl ve svůj domnělý 
úřad na Bezdězi, poněvadž do Předměřic přístupu nebylo. Všechny statky rodinné měl později Jindřichy syn 
Jana Kruhlaty a synovec Petrův.®) Tento zemřel 1. 1468 bezdětek, jsa této vzácné rodiny poslední. Statky 
dědila po něm sestra Majdalena, vdaná za Jana TóvaZovského z Cimburka, Jan, ujav ty statky, vystavěl znova 
Brandýský hrad; purkrabě jeho, Aleš z Zap (1471 — 1488), nazývá se proto 1.1484 purkrabí na Novém Bran- 
dýse.®) Jan byl pojal po smrtí první manželky Johanku z Krajku za manželku. Paní tato byla velkou oclira- 
nitelkou bratrské Jednoty, jež také v Brandýse kořeny zapustila. Po smrti manželově spravovala Brandýs 
k rukám mladistvého svého syna Adama; hospodářství a poddané řídil 1499 purkrabě Jan Morava z Kralic. 
Mladý Adam byl nečackého zdraví a zemřel v mládí. Krátce před svou smrtí (1502) zapsal hrad Brandýs 
s městečkem mateři své Johance, Tato vdala se po druhé za Jana ze Šelmberka, s nímž stavení ve hradě 
rozšiřovala. Purkrabě její byli 1505 Jindřich, 1508 Petr z Krsovic.^) L. 1508 obdařila Brandýské svobodami 
na sklad soli, vaření piva a tržné. Když se Johanka veřejně k Jednotě přiznala a nechtěla se zabývati řízením 
panství, najala Brandýs (1512, 27. dubna) svému bratru Kunrátovi Krajifovi z Krajku. Nájem byl učiněn 
na čtyři léta a Kunrát měl jí ročně jisté peníze vydávati.®) V tom smyslu jí radili také starší Jednoty na 
podzim i. 1512 v Brandýse shromáždění, takže konečně hrad a městečko Brandýs svému bratrovi dskami 
zemskými odevzdala.®) Za ní byl purkrabí 1. 1511 Jan Hložek ze Žampachu.’) 

Kunrát před světem byl dědičným držitelem, vskutku jen panství spravoval. Když 1. 1515 Bran- 
dýským odpustil odůmrti a dovolil se vyprodávali, učinil to s výhradou, jestliže by to zboží podle nápadu zase 
Johance v moc a panování přišlo. Že jest povinna tyto svobody také drŽeti.®) Jiné svobody dal jim 1. 1521 
a 1538 a Čelakovským 1. 1517.*) Purkrabě jeho byli 1520 Jindřich z Gausku a 1531 Arnošt Vitanovský 
z Vlčkovic.*®) Nemalé potíže měl Kunrát s Janem Vrabským z Vrabí. Ten se totiž dočínil neznámého skutku, 
pro nějž Brandýsští l. 1532 na poplach se naň sezvonivŠe s ručnicemi, kušemi napatými ve zbroji ho honili. 
Za to se jim Vrabský mstil. Poddaní Brandýsští, kteří chodili k Mutrplosoví na dílo, potkali jednou (1538) 
Vrabského na gruntech jeho u Dřevčic. On k nim: A ty tu Hanzl? a ty tu? Ti neřeklí nic a Šli na druhou 
stranu cesty, aby se s ním nepotkali. On mu v cestu vstoupil a vytáhl tesák aŽ na půl; i rozmyslil se a 
vstrčil zase. Hanzl zedník, boje 
se, aby ho nezchromil. pustil dolů 
ošiip, který měl na rameně, ale 
Vrabský tak k němu pospíchaU 
že se bál, aby ho nedosáhl oští- 
pem. V tom kázal Vrabský 
rychtáři svému na poplach udeřili 
a honili. Hanzl chtěl utéci, ale 
nemohl, protože právě lidé Šli 
ode mše. Když ho uhonili, vzal 
mu rychtář Popovský tesák a 
oŠtíp a dodal jej pánu. Vrabský 
pral jej pěstí několikrát, aŽ 
k zemi klesl, vzal jej do Dřevčic 
a posadil do kabátu (vězení malé); 
pouta mu dal na obě nohy, okolo 
něho železný řetěz a podtáhl mu 
jej pod pouta, táhl mu hlavu 
mezi kolena a založil řetěz okolo 
hrdla, Že nemohl jisti a piti a 
tvář se mu nadýmala. Rychtáři 
přikázal, aby mu slámy nedával; 
a ženě ani tovaryši nedal k němu 
jiti, aby jim pověděl svou těžkost. 

V té vazbě ani seděti, ani leželi 

‘) Lib. conf. Vavřinec z Březové. *) O něm a rodu tomito jiŽ mluveno v X. díle. ®) Staré knihy Čelakovské. 
*) Arch ě. VI 318, Arch. mus. Reg. král. ve Vídni ®) Arch. Třeboňský. DZ 84. B. 19 Čelakovští obdrželi od ní 1 1611 
svobody. *) Arch. Čelakovský. ®) Arch. gub. *®) Reg. král. Arch. Čelakovský. 



156 


BRANDÝS HRAD. 


nemohl. Seděl od neděle až do 
Čtvrtku. Když jej pustili, nemohl 
Jiti a Žena a tovaryš vedli ho do 
Brandýsa. Od toho ležel dvě ne- 
děle a tak měl hla vu zkaženou, 
že s těžkém mohl řemeslo dělati. 
Kunrát proto obeslal Vrabského 
do komorního soudu, ale než 
došlo k nálezu, přistoupil na 
smlouvu.^) 

Kunrát byl horlivý obhájce 
Jednoty. Zastával se jí u krále 
Ferdinanda samého životně. Po- 
zval krále na myslivost v Bran- 
dýských lesích, a králi se tu tak 
líbilo, že po pansitvi zatoužil. 
Proto na sněmě 1, 1537 jednáno 
o to, aby Brandýs byl od země 
koupen a k dfichodum králov- 
ským přivtělen. Ale Krajířktomu 
nepřistoupil, aby Plrandýs rodu 
zachoval. Posud byl děděn a ne 
prodáván. 

Arnoit^ syn Kuinrátfiv, maje 
sobě Brandýs odevzdaný od otce (f 1542), byl též přívržencem bratrské Jednoty a vystavěl v Brandýse nový 
kostel (1541). Městečkům Brandýsu a Čelakovicům udělil (1545) svobody. Události I. 1547 podvrátily moc 
Arnoštovu, jenž se zapletl do povstání stavů v a proto těžce pokutován. Boleslav mu proměněna v manství 
a Brandýs postoupen králi dskami zemskými.^) Hned potom ustanoven (1547, 28. září) Míates Peternic 
za forstmistra panství Brandýského, Přerovského a Kostomlatského. Poněvadž se králi Brandýis líbil a tu se 
chtěl o honech zdržovati, dal zámek důkladně opraviti, skálu u zámku vylámat i, též hospodářská stavení vy- 
spravit!. Práci řídil M. Mates a trvala aŽ do podzimku 1. 1548. Náklad na to činil přes 381 kop>. Hejtmanovi 
dán 1. 1549 rozkaz, kdyby bylo střílení slyšeti po lesích, aby škůdce honil a doháněl, osobami vyššího 
stavu aby se osvědčil, nižší aby dal do vězení.®) Ferdinand chtěl také v zahradě víno pěstovati. Dolnora- 
kouská komora poslala na rozkaz králův 7700 sazen ic do Brandýsa hejtmanovi, jenž potom české komoře 
oznamoval, že sazenice jsou ničemné (bezpochyby s nimi neuměl zacházeli). Hejtmanem tu byl (tuším od 
r. 1547) Albrecht Stang ze Stansdorfu, jenž obdržel 1, 1552 v lednu list mocný a snad téhož roku zemřel.*) 

Po něm následoval t. r. Vít Šmager z Kolna, jenž po krátkém čase odstoupil.^) 

Téhož 1. 1552 dne 26. června hrad zdejší vyhořel.®) O tom, jak potom opraven, není zpráv; 
stavěl prý tu Vlach Vostali. Jako hejtman vyskytuje se W 1556 Jiřík z Oprštorfu,’) Král Ferdinand vydal 
Brandýským 1. 1558 majestát na svobody a syn jeho arcikníže Ferdinand dovolil jim (1559), aby na svůj 
náklad zbytečnou vodu z hradu Brandýského po trubách do městečka vésti mohli.*) Hejtmanem byl tehdá 
až do r. 1568 Vilém z OprŠtorfu a Jáchym Čáček přijat 1. 1561 za forstmistra na čtyřech panstvích. Hospo- 
dářství bylo na panství chatrné. Jáchym z Hradce, který počty přehlížel, s ustrnutím spatřil, že užitek Čtyř 
dvorů obnášel 251 tolarův, ale náklad na ně 608, takže lépe bylo, dvorů nemíti. Náklad na vinice obnášel 
209 tolarův, užitek 246, takže čistý výnos byl malý. Také užitek mlýna byl malý, takže mohlo lépe býti 
bez něho. K pivovaru kupoval se chmel (ročně asi za 100 tol.), kdežto každé panství mívalo své chmelnice, 
z nichž i přebývalo chmele mimo potřebu. Do rybníků kupována násada, ač ji mohli vypěstovaiti na panství; 
při tom špatném hospodářství vynášely rybníky 27 to). Při kuchyni zámecké byli tři kuchaři :a dva pekaři, 
kdežto by oněch dva a těchto jeden dostačil.®) 

Jan Vrabský byl se 1. 1547 z pokuty všech honův a lovův na svých panstvích ziřekl Synové 

jeho Hynek a Karel přestoupili revers otcův a honili. Byli proto sice do komory obesláni (1562), ale pro 

jich mladost jim to provinění odpuštěno. Zavázali se za to, že se honů na velkou zvěř a bažanty zdrží, začež 
se jim měl dávati roční deputát 3 jelenův a 15 bažantův. Ale ten se jim zdál býti skrovný a prosili za 
4 jeleny, 4 srny, 20 bažantů kohoutů a aby mohli okolo Kochánku, Předměřic a Mečeříže zajíce štváti a 
časem nějakou koroptvu zabiti, poněvadž v ta místa ani císař ani arcikníže nejezdíval. Císař jim povolil 
3 jeleny, 4 srny a 20 bažantů. 

0 Reg. kom. soudu. Archiv Hradecký. *) Reg. kom. soudu. DZ. 8. F. 17. Na Brandýse zfi staly ěaty a nádobí 
Alény zc Šelmberka, za jichž vydáni 1 1648 prosila. *) Arch gub. Reg. král. ve Vidní, Arch. gub. ®) Břežan PV. 11. 

^ Veleslav, kal. Bcrkovský II a 198. ®) DZ. 12. C 17. ®) Reg král. ve Vídni. Arch. gub. 



BRANDÝS HRAD. 


157 


Z poručení komory stavěn 1. 1567 most, přes který by se v čas zvodnění Labe od Brandýsa k Staré 
Boleslavi po silnici jezditi mohlo. Dílo projednáno vlaskému zedníku Matesovi Borregalis, obyvateli městečka 
Brandýsa. Dělal na mostě 30 sklepův (klenutí), ale když se k dodělání strojil (1568), stěžoval si, že musil 
větší dílo dělati než bylo projednáno. I vdova po něm, Maruše, bědovala, že manžel její při stavbě mostu 
do 300 kop míš. přiložil a na to se dlužiti musil, kterého dluhu nezaplatil a jí s dítkami v nemalých dluzích 
zanechal. Nad to výše i to sobě hořekoval, že jest od rýsování zámku Biandýského 80 kop míš. provyna- 
ložil, a že jest toho míti nemohl, aby jemu bylo zaplaceno, an mu hejtman povídal, že neměl nad smlouvu 
dělati. Zdá se tedy, že stavba zámku po r. 1552 byla asi 1560 dokončena a že zbytky rustiky pocházejí 
od Borregala. 

Hejtman OprŠtorf zůstal ve svém úřadě podle císařského svolení až do r. 1568. Jeho nástupcem 
(aspoň 1573) byl Martin Memingár z Loku,^) jenž hejtmanoval do smrti (v lednu 1585 byl již mrtev). Za něho 
tu byl císař Rudolf (1584), bavě se myslivostí. Mnoho jelenů tučných a dobrých zarazil a velmi Štědře 
k úředníkům a písařům se choval, že i preláti té myslivosti účastni byli.^) Císař přikoupil 1. 1584 Vrabř, 
Dřevčice a VŠetaty, 1. 1586 Zápy a 1610 Brazdym. V ty časy byl purkrabí na Brandýse Vácslav Šelakovský; 
po něm byl správcem Jan Černohorský z Počernic. Hospodářství bylo pořád bídné. Z počtů a zprávy lidské 
seznávala komora, že jsou nemírná vydioí na kuchyni a dvory, lesy. Nákladové na dvory byli tak velicí, že 
z nich téměř žádného užitku nebylo. Náklad na vinice a chmelnice byl též velký. Komora rozkázala správci, 
aby ty věci k nápravě přivedl, čeládce na pilnosti a nemírné útraty nepřehlídal (1592). V květnu t. r. na- 
řízeno správci, aby každého téhodne třikráte čerstvě nalapané raky pro stůl císařův dodával a to v pondělí, 
středu a sobotu od 8. do 14. června a od 28. června do 5. července. Za hejtmana Šimona Redlfestra z Vildn- 
štorfu poslán do Brandýsa (1593) Matouš Ornys z Lindperka, měřič zemský, aby vše panství vyměřil a 
v mapu uvedl. L. 1596 stal se hejtmanem Kašpar z MulŠteina. Za něho vyzval císař slavného hvězdáře Tycho 
de Brahe, aby se v Brandýse usadil a na věži pozorování činil. Ale přílišná živost na zámku, kdež se sta- 
vělo a tuším i nevlídné chování hejtmanovo byly příčinou, že se učenci pobyt na Brandýse nelíbil a že se 
(1601J na Benátky přestěhoval. Na zámku stavěl Hektor de Vacani, Vlach, jenž od hejtmana nemalá příkoří 
a pokušení snášel a naposled do zámku ani k vykonání své povinnosti choditi, ani čeládky své posílati ne- 
směl, protože hejtman Měsíček z Výšková své dělníky a zedníky na dílo zámku uvozoval a přijímal. Prosil 
proto (1602), aby z povinnosti propuštěn byl. Komora proto nařídila Horaciovi Fontana de Brusato, Dominikovi 
de Boss, Jakubovi Kambsovi Baptistovi Bussi a Jindřichovi Beránkovi, aby se do Brandýsa sjeli a dílo Hek- 
torovo spravedlivě pošacovalí. L. 1606 odstoupil Měsíček a následoval Jan Aulner z Pirkenfelzu.*) Po něm 
následovali 1613 Jan Tomáš z Proseče, 1614 Jan Le^fccký z Granova a 1615 Jan Celler z Rozentálu. 

Císař Rudolf po svém od- 
stoupeni podržel si Brandýs až do 
smrti (f 1612, 9. ledna). Císař Ma- 
tyáš zdržoval se někdy na Bran- 
dýse. Na jaře I. 1616 přijímal tu 
deputaci defensorův, s nimiž ne- 
milostivě mluvil. Také 1.1617 se 
tu zdržoval a přišel k němu kar- 
dinál Klésl. Od Jezovitů koupil 
Hradištko v Čelákovicích (1616) 

L. 1617 zaplatil 120 tolarů sochaři 
Janovi Bapt. Quadri, a to za 
oltář zhotovený do kaple zámku 
Brandýského.^) Celler tu zůstal 
snad až do r. 1618. Asi t. r. ujal 
se Brandýsa Jan starší Vlk z Kvít- 
ková. byv sem od správcův krá- 
lovství jako komisař poslán a 
osadil jej vojskem.**) Po bitvě 
Bělohorské shromažďoval i se tu 
někteří vojínové prchající, avšak 
kozáci císařští pustívŠe se za nimi 
až k městu pošavlovali zde devět 
praporů pěchoty. Co jich uniklo, 
zavřelo se na zámku, ale v brzce 

*) Arch. Hradecký. Nebyla to vína hejtmanova, nýbrž purkrabě Mikuláše Vachtla. Viz Sborník dějep. prací býva- 
lých žíků V. V Tomka na str. 70 — 73. *) Arch. gub. Břežanův Vilém 258. Arch. gub. Arch. gub. Snad se tím vyroz- 
umívá krásný obraz tří králův, o němž mluveno v popise. 




158 


BRANDÝS HRAD 




Brandýs n. L. Okno na straně východní (v levo) a na jižní 
straně (v právo) zámeckého nádvoří. 


jej zase opustili. Jeden císařský mušketýr 
dostal při pleněni vozů krále Bedřicha zla- 
tého jeho podvazku, znamení řádu angli- 
ckého, a daroval jej knížeti Maximiliánovi. 
L. 1623 osazen zámek od Sasů. Dne 8. 
února 1632 pokusili se císafšií o útok. Sasici 
jsouce slabí žádali pomoci z Prahy, Tu při- 
byl plukovník Hoikírchen s několika set- 
ninami jízdy a císařské zahnav, pořádek na 
zámku obnovil. Nazejtří (9. února) přišlí 
Charváti s 200 mušketýry před zámek, chtíce 
jej opanovati, ale saský velitel založil v zá- 
mecké zahradě 100 mušketýrů, vypadl na 
císařské a po učiněném útoku obrátil se 
jako útěkem do zahrady. Neopatrní Charváti, 
pronásledujíce ho, padli do zálohy, kdež 
dílem pobiti, dílem zajati, dílem rozehnáni. 
Brandýs vyklizen od Sašův teprve tehdá, 
když ValdŠtein velitelství se ujal. Od té 
doby byla na zámku posádka císařských. 

L. 1634 dne 22. července přitáhl k Brandýsu Švédský major Stalihans a donutil posádku, aby se 
mu vzdala. Císařští, sebravše se potom dne 12. záři, přitáhli k Brandýsu, majíce množství jízdy, pěchoty a 
děl. Když zdvihli veliký křik, že císařští v říši zvítězili a drahně kořisti nabrali, ulekli se Švédové jich síly 
a uprchli z hradu. 

V následujících dobách byl tu hejtmanem panství Vácslav Jindřich Dým ze Střítěže. Zle se neměl. 
Míval Často hosty, strojil jim bankety a hospodářství zamešká val (1638). L. 1639 přitáhl do zdejší krajiny 
Švédský generál Banner, byv nějakým sedlákem veden skrze příhodný brod na Labi Dne 2. června opanoval 
město, zajal tu 300 mužů posádky a ukořistil drahně zásob. Odtud vytáhl a porazil Gal lasa, který byl proti 
němu táhl. Postoupiv až k Praze, vrátil se Brandýsu a tu kázal se vojsku svému (26 000 m) okopati. Zbytky 
náspů okolo Brandýsa posud je viděti. Banner měl Brandýs v moci až do 1. 1640, kdež posádku již zesla- 
benou stáhl k Litoměřicům. Odcházejíce zapálili Švédové mlýn pod zámkem, od něhož velká část města 
shořela, rozmetali most a chtěli i hrad zapáliti, od Čehož na velikou prosbu sousedů upustili. Dne 24. března 
obsazen hrad od císařských a zůstal v jich moci až do r. 1648. Hejtman Dým, který před Švédy utekl, ještě 
na počátku května byl napomínán, aby se ke svému hospodářství vrátil. 

Za téch válek stalo se, že posvátný obraz Matky boží ze Staré Boleslavě zavezen byl na hrad 
Brandýský, ale právě tu byl 
Švédy vzat (tuŠím r. 1634). Dostal 
se v drženi Františka Albrechta 
knížete Saského. Nábožná Benig- 
na Kateřina z Lobkovic nemálo 
potom toužila, aby obraz ten byl 
vykoupen. Vyjednala tedy (1638) 
s knížetem, že mu bude 24 000 
tolarův zaplaceno, jestliže obraz 
vrátí. Poněvadž sama peněz ne- 
měla, sbírala peníze s dovolením 
císařovým. Císař na to dal 3000 fl, 
kardinál 300, Slavata oOO, kancléř 
z Mariinic 300. Všeho všudy měla 
v ruce jen 9050 fl. Prosila tedy 
znovu císaře, aby i »jinde« 

(v cizině) sbírati dával, zvláště 
pak, aby působil na kardinála, 
jenž by o tom jednal s duchov- 
ním stavem a ca města. (Při tom 
zapomněla, že města byla v ta- 
kové bídě, že sama pomoci po- 
třebovala.) Císař dal v té příčině 


Brandýs n. L. Dekorativní kamenná zeď v zámecké zahradě. 


BRANDÝS HRAD. 


159 


rozkaz mfstodržícímu (1638, 30. října), jenž vedl k dobrému konci, jak ukazuje 
pozdější stav.^) 

L. 1643 vpadli Švédové do Staré Boleslavě a obrali děkana Vratislava 
Lehnara z Kouby. Ten utekl do Brandýského zámku a tu :se po domácku zaří- 
dil. Kuchařka jeho, zarazivŠi sobě prádlo na mazhauze před nejhořejšími pokoji, 
který toliko jednou cihlou na prkenné pftdě podlážděn byl, neopatrně si vedla, 
takže podlaha a trám doutnaly. Naštěstí se včas oheň přetrhl. Vypadalo to tehdá 
vůbec smutně na zámku. Střechy byly od lidu vojenského prostřílené a protlučené, 
takže na mnoha místech skrze ně hrubě teklo, když pršelo. Hejtman Dým psal 
o tom (1644), Že nic nemůže opravovali, poněvadž v důchodech panství velmi 
Špatný příjem se nachází, tak že ani dělníkům viničným, i služeb oficírům a 
Čeledi vychácházející v druhém polouletí platiti nemohl. Prosil tedy, aby tam byl 
vyslán přikrývaČ dvorský. Dvě neděle potom dal hejtman všechny Štíty na zámku 
bedlivě prohlédnout], i našlo se, že jich je mnoho rozpukaných, prostřílených a 
odpadalých, tak že všechny střechy zlezeny a opravovány být musejí. Náklad za 
kůrky a dílo vypočetl na 54 fl. Nedlouho potom přijel Jiřík Hron, přikrývač dvor- 
ský a zase střechy bedlivě prohlédl. Žádal od díla a hmot 200 fl, začež chtěl 
kytem zaliti věž pod hodinami, jejíž Štukoví od dešťů vypláknuto bylo. Hejtmanu 
se zdálo to býti mnoho a proto smluvil dílo s jiným přikrývačem z Prahy, který 
chtěl vžiti jen 54 fl. T. r. také se pomýšlelo na obnovení předhradí, které bylo 
od nepřítele úplně zkaženo; měly se znova stavětí dvůr s chlévy, mysli vna, byt 
zámečníkův, zed okolo zahrady, kudy císař do zahrady chodíval, s dvěma pram- 
pouchy. Samotné odklizení rumu vypočteno na 400 fl a všechen náklad na 
14.506 fl. L. 1647 měl Dým těch starostí již pod krk a žádal za propuštění ze 
služby.^) L. 1648 přišel sem Švédský generál Wurtenberg a zajav posádku hrad 
a město opanoval. Švédové tu zůstali posádkou až do r. 1649. 

Od konce Švédských válek jsou dějiny zdejšího zámku chudé. Císař 
Leopold a jeho syn Karel někdy sem přijížděli a bavili se tu myslivostí. Pak se 
stalo 1. 1732 dne 10. června, že císař stříleje po jelenu nešťastnou náhodou poranil 
Adama Františka knížete ze Svarcenberka, tak že nazejtří na zámku Brandýském zemřel. Císař z toho išechen 
rozrušený na kvap z Brandýsa odejel.®) Za téhož pána prý zámek opravován stavitelem Fr. Max. Kaňkou. 
L. 1736 věž vyhořela. 

Brandýs byl komorním panstvím aŽ do r. 1860, potom prodán. Od té doby byl majetkem arci- 
knížat Hrne Toskánské*) Posledně jej císař Karel získal, ale po převratu r. 1918 zabaven pro republiku. 

') Rkpis obvinčných. =) Arch. gub. Arch gub. •) Hamme^rschmied ») K dějinám použito popisu v IV. díle Mfstop. 
blbl Novčjších spisův nebylo možno získati ani v Brandýse ani z univers knihovny. 



Brandýs n. L. Kování 
z mosazného plechu 
na skříni v zámku. 



Brandýs n. L. Starý kamenný most. 



JHNSTEIN HRAD. 


ezi Prahou a Brandýsem v ústraní schovává se za jednotvárnými vlnitými výšinami JenŠtein, bý- 
valý hrad s podhradím a nyní městečko.^) Jak již jméno svědčí (městečku se nikdy neříkalo 
— stein, ovšem však hradu), vzniklo oboje najednou. Městečko neb bývalé podhradí založeno 
jest na způsob staročeských vesnic, takže statky rolnické objímají okrouhlou náves na třech 
stranách a bývaly objaty plotem, který šel od humen k humnům, takže k němu byl přístup 
tuším jen se dvou stran. Hrad byl postaven na severovýchodním konci podhradí. Co je od 
něho na východ, bylo bezpochyby předkradim^ neb bez obilnic a podobných stavení se panské 
hospodářství těžce obcházelo. Stoje na pískovém skalisku jen tak tak odůvodňuje tím svůj 
prvotní název Jencenštein t. j.Jencův kámen. Skalka ta nic nepřispívala k jeho pevnosti; hlavní 
jeho záštitou bývaly hluboké příkopy, ve skále vytesané, které jej objímaly na třech stranáchi 
a rybník, jenž býval na Čtvrté, jiŽni straně. Kromě toho býval v údolí pod samým hradem veliký rybník, 
který býval mohutnou hrází, posud zachovanou, nadržován a také příkopy nadýmal. 

Vlastni hrad byl asi do troj hra nu založen, lak že stavení jeho objímala dvůr asi také troj hranatý. 
Věž byla položena v rohu jihovýchodním, protože b7Ána z městečka byla na východní straně. Venkovská 
strana stavení, v němŽ byl průjezd brány, sesula se úplně, z druhé zdi zachovala se brána na konci bývalého 
průjezdu do polokruhu, ač nepravidelného, zklenutá. Brána tato umístěna byla tak, Že se z ní nepřicházelo 
do dvora hradu, který byl výše položen, nýbrž buď do soutky nějaké aneb sklepu, odkudž teprve po scho- 
dech do hradu se vstupovalo. Dnešního dne kromě věže tu velmi málo viděti, neb většina zdí vyhořena, ano 

i boky skaliska vylámány, aby 
bylo kamení na chalupy, které 
nyní hradiště z větší části pokrý- 
vají, Jen ze skrovných zbytků a 
známek lze poněkud souditi o bý- 
valém stavu. Jak se zdá, přistavěn 
byl k jižní hradbě paláCy stavení 
asi obdélné, avšak nikoliv věže 
dosahující, dvě poschodí vysoké. 
Uprostřed minulého století stálo 
z něho ještě první patro a viděti 
tu bylo okna obložená těsným 
kamením a dveře, kudy se vy- 
cházelo na pavlač. Dnes z něho 
zbývá nevelký kus zdi a vnitřní 
zdi sklepů, které pod ním bývaly. 
Jediný patrný a nejzajímavějŠí 
zbytek Jenšteina je velká véé do 
kruhu založená. Stavěna jest 
v pravidelných vrstvách hrubého 
štukoví, otesaného jen na krajích. 
V jisté výšce ustupují zdi, takže 
povstal z věnčí ochoz, po kterém 
se věž obcházet! mohla, jestli tu 
totiž bývala pavlač, jejíž známky 
nejsou patrny. Vchod do ní byl 
v téže výšce jako je ochoz, k ně- 

vzdáleného po dřevěné chodbě 
a můstku přicházet! mohlo. JeŠté 
dobře viděti u branky do konči- 
tého oblouku zklenuté a Štukovím 
obložené, jak můstek Čtverhra- 
natý do zdi zapadával; také znátt, 
jak branka dveřmi a závorou bý- 



Jenštein od severovýchodu. 


*) Pomfickami* Jenštein hrad od C Merhauta (CSF. VITI c. 1. a 2) a Soupis Karlínská na sir 193-197. 



JENŠTEIN HRAD. 


161 



Jenštein. Půdorys hradní Kaple ve véží. 


vala zavírána. Ze síňky za brankou přicházelo se bud do 
patra, jež je s ní v rovností, aneb právě dveřmi do hrubostí 
zdi, v níž byly točité schody dolů i nahoru. Schody dolejší 
osvětleny bývaly úzkým okénkem, jež později chuďasové ve 
věži bydlící si vylámali za vchod a z venČí si přistavěli 
schůdky, jak ještě lze znáti. 

Nejníže ve věži bývalo čbánovité vězení zhola tmavé 
(lidomorna). Z něho je nyní sklep, do něhož si obyvatelé 
domku pod věží dvéře prolámali. Nad tím v nynějším přízemi 
bylo též vězení podobného tvaru jako předešlé ale světlejší 
a pohodlnější, protože tu bylo okno a kamenné sedadlo ve 
výklenku jen tolik široké, co by se člověk mohl posaditi. 

I to bývalo se všech stran zavřené a vchod, který jest dnes 
do něho, je teprve později vylámán. Vězňové spouštěli se 
do spodního i vrchního vězení děrami v podlahách se nachá- 
zejícími. Ponebí nad tím (třetí) nemá dnes podlahy, ale 
dobře je znáti, jak bývala položena na ústupku zdi. Nahoře 
je ponebí to zavřeno polokulovitou klenbou. 

Ve čtvrtém poschodí byla okrouhlá kaple do 
kříže zklenutá jako místnost pro pobožné; ale oltář stával 
v malém kůrku, který byl ve hrubosti zdí do Šestihranu 
založen a proto také šestí pruty do hvězdy zklenut. Světlo vchází jediným uzoučkým okénkem. V kapli 
v levo jest ve zdi výklenek bezpochyby pro mešní potřeby. IDo této kaple se od dotčené branky po rovině 
přicházelo. Nad ní bývalo páté a Šesté poschodí, které po dcftČených schodech bývalo přístupné. V pátém 
oddělení jest spodek klenutý a na něm množství rumu, kteirý s hořejška spadl. Proti dveřím jest výklenek 
s dvojím sedadlem a okénkem, na právo jest střílna a výklenek. Šesté poschodí bývalo nad dřevěnou po- 
dlahou, jež dávno jest zničena. K němu byl přístup jen po žebříku. Nad tím jest dobrý krov, jenž věž 
chrání, ještě více chránívala ji končitá až k makovici vyzdětiiá střecha, z níž jen kusy zbyly. Celkem jest 
tato věž Hvým pěkným rozdělením mnohem zajímavější než její sestry jinde. 

Jak svědčí jméno prvotní Jencenstein, vystavěn byl hrad Jenštein od nějakého Jence. Snad to byl 
Jenec neb Jenčík z Janovic, jenž žil v 1. 1336 — 1341. Asi okolo 1 .1367 koupil Jenštein Pavlík z Prahy ^ písař kr. 
komory a věrný služebník Karla IV., jenž nosil na Štítě dvě supi hlavy.*) Byl bratrem Michala z Vlašimě, též 
věrného služebníka Karla IV. a Jana Očka druhého arcibiskupa. Rodina ta a potomci až do vymření slynuli 
dobro mysl ností a mnohými nadáními, která učinili kněžstvu, kostelům a dobročinným ústavům. Pavlík ze- 
mřel I. 1375 zůstaviv syny Martina (1374 — 1380), Jana (j* 1400), Pavla (1375 — 1420) a Vácslava později 
probošta Týnského (f 1401), Tito dva poslední drželi l. 1391 společně Litovice a Černou horu. Kdo z nich 
ujal Jenštein, zdali Martin aneb bratr jeho Jan, jenž byl jako mladý kněz velký světák a jako arcibiskup 
přílišný kajicník, není nám známo. Jisto je, že se všichni psali z JenŠteina a tak se psalo i potomstvo až 
do vymření. 

Již 1. 1390 držel Jenštein Zikmund Haler podkomoří. Jde to na jevo z počtův města Stříbra.*) 
Jak dlouho Jenštein držel, není známo; 1. 1398, když tu byl PeŠík Bryl purkrabí, snad mu jiŽ nepatřil.^) 
V držení následoval Oldřich z Cemttc^ jenž 1. 1402 louku faráře Vinořského blíže JenŠteina ležící a 1. 1404 
rybník pod Vřískem koupil.*) Prodávajícím 1. 1404 byl Ctibor z JenŠteina^ v 1. 1403 a 1404, kdež svědčil při 
obdarování města Kostelce, také z LibiŠe řečený.*^) Tu ovšem není zřejmo, kdo a po kom následoval, ale 
zdá se nám, že napřed vládl Ctibor a pak Oldřich. L. 1410 odumřel ve Vtelně Jizerním plat po Hronovi 
z JenŠteina.®) Zdali tu býval pánem aneb jen purkrabím, nevíme. Nedlouho potom dostal se Jenštein //Wf/V/řW 
z Cáck^ jenž k němu v 1. 1412 — 1420 Čelákovice a téŽ Mochov držel. Za něho byli tu purkrabími 1412, 
1413 Kašpar, 1415 Pešek, 1416 Karec.’) AleS Škopek z Dubé^ jenž 1. 1426 ÚŠť prodal, koupil v těch dobách 
Jenštein; avšak výslovně se pánem na JenŠteině teprve od r. 1431 nazývá®) a spolu byl pánem na Čeláko- 
vicích. Na JenŠteině byl Petr Suda purkrabí před r. 1435, když Aleš byl mrtev.®) 

Kdo po Alšovi následoval, není známo. V 1. 1447 — 1448 seděl tu Jan z lÁblic}^)'^Ci něm následoval 
Baltazar z Košině. Držpl 1. 1465 Jenštein i Březno, když dluh n. Kateřiny z KoŠíně na nich zapsaný za od- 
úmrf byl provolán.**) Jeden z nástupcův jeho byl Vácslav Holec z Kvitnice^ jenž ukázal na dvoře Vřísku 
k JenŠteinu náležitém plat kapitole Vyšehradské za osep, který před tím dostávali.**) Následovali pak léta 
1502 Bohuslav a léta 1507 Jan Ojiřové z Oiedilic}^) Jeden z jich nástupcův byl Jan Zachař z Plotiiť^ jenž 

’) L. 1368 po prvé se piŠc z JenŠteina (borový Lib. crect. IV 460). *) Arch. Plzeňský. *)Tadra, Acta III 364. *) Rel. 
tab. 1 593, II 8. Paprocký O st, pan. 163, Arch. Koatclecký. *) DD 14 f. 324. ’) Lib. conf. Nejst. kniha Čelakovská. DD 
61 atr. 397, Paprocký. O at. pan. 231, 272. 313—315. ») Arch. Český 28 str. 721, '•) Arch. arcib. v Kroměříži, Paprockř O at. 
pan. 113. *') DD 16 í. 200. '*) Rel. tab. 11 396. <») DD 36 f. 390, Rkps. Strahovský. 


21 


162 


JENŠTEIN HRAD. 


1. 1521 na začátku roku zemřel. 
Týž odkázal hrad Jenštein se 
vsí Lemuzy a vesnice zápisné 
n. kláštera Ostrovského Ladila- 
vovt ze Šternberka na Bechyni.^) 
Dlouho tento JenŠteina nedržel, 
neb nástupce jeho Jan Uioborský 
z Chlumu prodal Jenštein 1. 1526 
Janovi Hrušovskému z Hrušová^') 
Po Janovi následovali synové 
jeho Milota^ Jetřich, Bedřich, 
Petíy Jiřík, Mikuláš, Jindřich a 
Bohuše bratři, kteří prodali Jen- 
štein (1539) Mikuláši Rendlovi 
z Úšavy. I ten ho jen na krátko 
držel, neb již v lednu léta 1541 
vložil jej ve dsky Hynkovi Kra- 
bicovi z Veitmile místopísaři ®) 
Hned po ném (1542) následovali 
Vácslav a Mikuláš bratří Hrzá- 
nové z HarasovaS) L. 1544 se 
tito bratří nejen o tento statek 
koupený, nýbrž i jiná zboží, která 
po otci Adamovi podédíli, roz- 
dělili, tak že dostal Vácslav 
hrad, dvůr a ves Jenštein s přísl. 
a k tomu Ostrov, Šestajovice, Ra- 
donice a Křivenice a ostatní 
zboží Ctěnické.®) Vácslav měl 
Jenštein asi až do r. 1560, kdež 
jej prodal Janovi Dobřichovskému 
z Dobřichova.^) 

Jenštein nikdy nemíval vy- 
nikajících držitelův kromě prvních 
pánův, ale Dohříchovský snad 
z nich byl nejchatrn&jšf. Vladycký 
stav a erb, ku kterému byl přijat 
od n. SvatoŠe z Dobřichova, teprve dostal za Ferdinanda I,neb rytířský stav jej léta 1555 do svého stavu 
přijaF) a císař Ferdinand nějaký čas potom jemu, an >*se v stavu vladyckém poctivě chovaU, erb bývalých 
Dobřichovských obnovil a stvrdil,*) ale do rejster královských majestát ten nikdy vepsán nebyl. 

V držení JenŠteina byl již l. 1560 v létě, neb jako jeho pán se psal, když zpečetil list správní 
při prodeji panství Pardubského.®) Ale již před tími byl u Hrzáně správcem neb něčím podobným á ze- 
jména stál 1. 1552 neb před tím u žencův, když Jan Mutrplos z Tedražic naň se s koněm třel a naň sekal. 
Odkud Dobřichovský peníze bral, jest hádankou. L. 1553 sliboval komusi, že mu koupí dvůr Stránku za 
své peníze beze vŠí výminky, z dobrého přátelství a k tomu k živnosti 50 kop připůjčiti; ale koupil pro 
sebe Vodochody, jež asi dvě léta držel a je jen proto prodal, aby mohl koupiti Jenštein. 

L. 1561 byl viněn, že zbil Jeronýma jinak Jaroše poddaného Brandýsského. Ten totiž byl u něho 
čeledínem, ale pak mu ušel do nějakého dvora na gruntech Jenšteinských. Když pro něho Dobřichovský po- 
slal, vzkázal mu vzpurná slova s pobídkou, jestli dobrý, aby sám přišel a jeho bral. Když pak i Samohel 
hospodář v témž dvoře takovouž pobídku učinil, došel do dvora se svými lidmi a protože se dvorští s kyji 
a ručnicemi přihotovilí, byla z toho bitva a obojí do sebe tepali. Konečně Dobřichovský dopadl Jaroše, dal 
ho do pout a on jsa ve vězení a v moci Janově nemohl se k vrchnosti své utéci; i nedivili se lidé tomu, 
že se k nějakému prošení přivésti dal, aby toho vězení prázden byl. D. 1563 přijel Dobřichovský s pomoc- 
níky svými do vsi Svépravic na koni do dvoru Jana Nováka a ssed s koně odvázal medvěda téhož Nováka 
a jej odtud pryč vzal. Odsouzeni ušel jen tím, že Novák brzo potom zemřel- Tehdá mluvil o něm Tan Mutrplos 
z Tedražic před lidmi, že krávu, která tři dni umrlá ležela, Čeledi své strávit! dal. Když se o to Dobřichovský 

*) DZ. 3 F 14. *) DZ 6 D 23. «) DZ. 8 A 15, 83„ B 1. *) DZ. 83, B 24. 6) DZ. 46, L 24 «) Arch. mus. ’) DZ. 

12, B 27. *) Koncept asi z 1, 1559-1-^64 v arch. Hradeckém. ®)Arch. dvorský ve Vídni. 



íenštein cd západu. 


JENŠTEIN HRAD. — KOSTELEC NÍAD LABEM TVRZ. 


163 


psaním domlouval, odpověděl mu Mutrplos, ie má ty svědky, kteří viděli tu chvíli, že tu krávu odřel. Poně- 
vadž Jan Adama Hrzáně z Harasova o jisté věci k soudu poháněl, zažádal Adam nejv. hofmistra, aby jej 
sroČil s Janem, an ho má za svého poddaného, jenž jako takový nemá práva s pánem svým se souditi. 
Při tom roku vykládal Adam, že děd, otec i on Jan se ve Žheřich na statku Adamově rodili a po smrti 
otcově Jan se sestrami svými do dvora Ctěnického jako sirotci vzati byli a že nikdy ke zhoštěnf 
čili propuštění z poddanství nepřišel. Jan zase to tak vykládal, Že nezálež! na tom, kde se kdo rodí a že 
otec jeho od Adamova děda byl propuštěn. Jalová byla replika Adamova, že nedokazuje Jan, že již byl na 
světě, když ten výhost byl psán. Ovšem, že Adam své věci neprovedl.*) 

Jan měl JeoŠtein do své smrti. Sicer. 1568 jej prodal Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Chlumci, 
ale poněvadž jej Jan ještě ve dskách neměl, nemohl jej také klásti a proto k postoupeni nikdy nedošlo, 
jež Jan pořáde odkládal. Když pak 1.1583 zemřel, uvázala se v Jenštein sestra jeho Dorota Lipská z Prahy, 
ale poněvadž týŽ Jan pro několik pokut císaři povinných odsouzen byl, dán Brandýsskému hejtmanu rozkaz, 
aby se v Jenštein uvázal. Marné byly proti tomu prosby Ladislava z Lobkovic a Doroty Lipské, která tu 
ještě i potom, když pokoje v zámku uzamčeny byly, bydlela.^) 

Zámek samotný zfistal od té doby pří panství Brandýsském a nejsa obýván zpustl. L. 1608 jíž se 
připomíná jako >zámek starý a zpustlý.*^) Dvůr byl prodán jako purkrechtní a robotni statek a býval také, 
když byl od robot osvobozen, v držení zemanů. Do r. 1621 měl jej Abraham Sixt z OtrŠdorfu; tehdá mu 
zabrán a darován jezovitům, kteří jej k Sluhám připojili. Tím se stalo, že vložen ve dsky zemské a jako 
svobodný statek od r. 1684 prodáván, aŽ pak po půl století k Brandýsu přikoupen. 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. 

a severním města Kostelce v rohu, jejž obtéká rameno Labe, jest starožitné stavení, jemuž 

se říká poštovna. Jest do obdélníku založeno a zdí jsou v přízemi velmi hrubé. Rohy stavení 
jsou podepřeny silnými pilíři. Do dvora jsou tři velké krakorce bývalých pavlačí, a na nich 
kamenná deska. V koníci v klenutí zazděn jest kámen, jenž obsahuje zbytek nějakého nápisu. 

* Na tom kamení lze čisti slova *we ymenoc. Stavení má ráz starožitný a podle pověsti bývalo 
klášterem. Tušíme, že jest to zbytek bývalé tvrze Kostelecké, která jiŽ tři sta let prvotním svým účelům ne- 
sloužila.^) Kostelec byl ode dávna zbožím komorním, ale neznámým způsobem opanovali jej páni s Oseká, 
Král Přemysl jej odňal BorŠovi a zase přivtělil ke komoře.*) Vyskytuje se potom jako stolní statek královen* 
Královna Eliška osvobodila mlýn nad Labem u Kostelce, jenž patřil klášteru Zbraslavskému, ode všech platův, 
ale zastavila Kostelec samotný Hynkovi Berkovi z Dubé^ purkrabí Pražskému, coŽ se stalo před r. 1323, ale 
teprve 1. 1327 králem schváleno.*) 

Od dávných dob byl u Kostelce na Labi přívoz, na němž držitel města Kostelce měl jeden prám 
a probošt kostela Pražského, jakožto držitel Rudče, druhý prám a užitek z přívozu rozdělován býval mezi 
oba držitele. Ten spůsob zachovával se až do dob Berkových, ale tehdá vystavěli oba držitelé most na spo- 
lečný náklad a o mýto na něm vybírané se dělili. S povolením králové Elišky Hynek Berka sousedům 
Kosteleckým 21*/2 lánů panského polstva přiměřil a pod plat vy sadil.*') 

Několik let potom nacházel se v drženi Kostelce Rudolf kniše Saský, strýc ^ mWec Karla IV., 

jenž vystavěl v Praze na Malé straně dům posud Saský zvaný. TýŽ Rudolf byl důchody z hradu a města 
Kostelce sobě darované po své smrti odkázal arcibiskupovi Arnoštovi, aby se za duŠi zemřelého modlil, 
kteréžto dání potvrdil císař r. 1354, 1. března.*) Kníže Rudolf učinil mimo to hojná nadání duchovní. Tak 
nadal r. 1359 oltář v kapli jedné kostela Pražského, maje místo to za budoucí svůj hrob určené,'*') r. 1361, 
25. května daroval kostelu sv. Martina u Kostelce ležícímu důchod z každého desátého téhodne s 2 kol mlýn- 
ských na Labi.**) Konečně přičiněním jeho r. 1364 od císaře obyvatelům Kosteleckým mnohé milostí 
uděleny byly.'*) 

Císař Karel zastavil Kostelec (1371) manželce své Elišce k věnnému držení, táž pak potvrdila t. r. 
smlouvu, kterou učinili KosteleČtf s Poleradskými a Zárybskými o hranicích svých pastvin.*^) Ale za ně- 
který rok zastavila Eliška Kostelec Albrechtovi (Alšovi) ze Šternberka v 800 kopách a 1. 1380 povolila mu, 
aby Kostelec ještě čtyři celá léta držel.**) V tomto zápise (jako již i 1359) připomíná se tu výslovně hrad. 
Když ta čtyři léta uplynula, dal král Vácslav Hanušovi z Mulkeima moc, aby vyplatil Kostelec od Albrechta 
a císařová Eliška naň vŠe právo své převedla.*^) Hanuš vyplativ Kostelec držel jej nějaký Čas a pak ho 

') Reg. komor, soudu. Arch. gub. j) DZ. 94, B 28. Viz k dějinám Práškův popis (Mistop. bibl. IV 119), Bienen- 
bcrg Allerth. III 86-109, ČČM 1851 II 12. *) Neplach, «J Rcg III 163, 361, 487. ’) Arch, Kostelecký. «) Pclzel, Karl IV. 
Urkundenbuch I, 133. *) Libri erect. V, p. 44 (Balb.). “) Borový Lib ercct. I “) Originálu tohoto jsem nenašel. Arch. býv. 
dvorský a kapitolni. Arch. český I, 524, Arch. zemský v Opavě. ••) Arch. č. I, 524, Arch. Třeboňský. 


164 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. 


postoupil Ondřejovi HulerovL Král Vácslav potvrdil (1394, 13. prosince) svobody Kosteleckých.') Asi v ten 
čas dovolil Jindřichovi z Dube hofmistru a Gocovi Šáfovi hejtmanu Vratislavskému, aby vyplatili Kostelec 
od Hulera.2) Jindřich, jenž Kostelec sám podržel, zemřel 1. 1395 dne 6. května Syn jeho Aleš potvrdil 
1. 1404 svobody Kosteleckých, zejména jim propustil odúmrti a tím jim dal právo, aby mohli o statcích 
svých říditi.^] Král Vácslav sice potvrdil Vilémovi ze Zvířetic vyplatit! Kostelec od Alše, ale tento toho 

prava neužil. AleS zůstal v drženi Kostelce a podával sem 1. 1413 nového farare^ král Zikmund mu 1. 1420 

potvrdil všecky listy na hrad a město Kostelec a připsal mu 375 kop.*) 

Aleš byl přívržencem strany pod jednou, pročež Pražané 1. 1420 Kostelec obsadili a také okolní 
tvrze pod svcu moc připravili.^) Jmění kostelní nemalé zabrali a darovali je Kostelecké obci.®) Kostelec 
byl odtud výhodnou pevností strany pod obojí. Za bratrovražedných válek došlo tu k tuhým bojům. Během 
událostí neznámých Žížka r. 1424 octnuv se s vojskem svým, s Roháčem a bratřími Valečovskými u Kos- 
telce, obležen jest v městečku tom od Pražanův a od jednoty panské s nimi spojené. Převaha počtu a síly 
těchto byla tak veliká, že již mněli vítězství míti v rukou a Žižka skutečně u velikém byl nebezpečenství 
postaven, až přátelé jeho Vikloiin a Hynek bratří z Poděbrad a Jan Hvězda z Vícemilic, přispěvše k jeho 
pomoci a postavivše se s druhé strany řeky Labe, vyvedli jej odtud i s lidem jeho,’) Držel- li potom Aleš 
Kostelec, nevíme; r. 1428 a 1429 seděl na Kokoříně, od r, 1431 — 1434 na Jenšteině a pomáhav u Lipan 

podkopati svobodu národa svého zemřel asi kiátce po této bitvě. 

V držení Kostelce nacházel se potom Bohunék z Klinšteina^ jenž svědčil r, 1432, dne 14. prosince, 
v listu na prodej platu v ZamaŠích,®) a ten dobrou vůlí vše právo své převedl v 2200 k bez 12 k. na Viléma 
ze Šumburka, Vilém postoupil zápisy na panství Kostelecké okolo r, 1444 Hndřichovi Berkovi z Dube a 
z Jiřic a manželce jeho Elišce z Bozkovic za 1300 kop, ale s nárokem na výplatu v 2200 kopách.**^) Pur- 
krabě na Kostelci byli za nich 1449 Jan ze Zalužan, 1455 Jan z Přívory, 1460 Albrecht ze Zalužan, 1467 
Jiří z Vizína.^^) Jindřich Berka připomíná se nejednou v tehdejších veřejných bojích; 1. 1452 byl při volbě 
správce,*^) palc purkrabí na Karlšteině a od r. 1458 hofmistrem králové. Kostelec držel do smrti a zemřel 
v 1. 1460— 1464.^®) Po něm dědila Kostelec napřed manželka a pak Veronika z Bozkovic se synem svým 
lanem z Selnřberka, Ještě 1. 1465 jsouc v držení Kostelce kupovala Veronika tu role,^^) ale asi 1. 1466 po- 
stoupila Kostelce králové Johance}^') Tato tu vládla v 1. 1467 — 1474 a tuším do smrti (1475), neb bezpro- 
středně po ní následovala dcera její Ltdmila^ vdaná za Bedřicha knížete Lehnického. Když k tomu svolila, 
prodal kníže Kostelec Vilémovi Zuboví z Landšteina a Elišce z Ryžemberka manželce jeho; od těch pak 
postoupen po nějakém čase Benešovi Sekerkoví z Sedéic. To vŠe se stalo před r. 1485. Beneš vládl v Kos- 
telci moudře. Opravil kostel v městě, kdež se spatřuje jeho erb a odkázal k němu louku, pole, dvůr a dě- 
diny. Okolo r. 1496 postoupil Beneš Kostelce Bartoloměji Bubnovi ze VšebořiCy od něhož přijal směnou 
Lobkovice. Bubna nazývají Kostelečtí 1. 1497 svým pánem.^'^) Okolo 1. 1499 prodal Kostelec Jiříkovi Berkovi 
z Dubé na Kiříchvodech, na něhož král Vladislav život Vilémovi Zubovi zapsaný 1. 1499 dne 30. května 
převedl,^®) Jiřík postoupil Kostelce Janovi Šlecktovi ze VŠehrd. Za doby této byl starý hrad valně sešel, pročež 
jemu král Vladislav na děláni znovu trojích mostův přes Labe a mlýna a dvou jezův na Labi a na stavení tvrze 
600 k. gr. č., potom pak za službu v úřadě sekretářském zadrženou 1000 kop připsal, takže suma celá na 
Kostelci zapsaná činila r. 1505 4000 k. gr. č. Konečně mu l. 1505 všechny zápisy na Kostelec potvrdil.^’) 

Jan Šlechta jest skutečně nejslavnějSí ze zápisných držitelův Kosteleckých; vynikal nevšedními 
schopnostmi a pilností, důkladnou známosti jazykův a vědomostí věcí právních. Proto jmenován jest písařem 
a později sekretářem při České kanceláři na dvoře krále Vladislava v Budině. Pojav r. 1504 k manželství 
Magdalenu ze Strážnic, vzdal se úřadu svého a odebral se do Čech na zboží Kostelecké, kde se docela 
oddal pracím učeným a hospodářské správě statkův svých. Obdržev od krále 1509 pro sebe i pro choť 
svou dovolení, aby statky své komukoliv zděditi mohl, vymohl Kosteleckým^®) u téhož krále výsadu, aby 
mohli každý týden koňské trhy odbývati (1510). R. 1512 ledy učinily Janovi velké škody na stavích na Labi, 
po čemž mu Kostelečtí při opravování těchto Škod horlivě pomáhali. Z té příčiny daroval jim lázeň v mě.stě, 
která až dosud byla k hradu patřila.*®) Zemřel v Kostelci dne 29 srpna 1525 a pohřben jest vedle otce 
svého Mikuláše (f 1508) v chrámu sv. Martina.^®) Se svou manželkou byl zplodil syny Vdeslava a Mikuláše ^ 
kteří po otci drželi ještě 1. 1532 zboží Kostelecké.^*) 

V tituláři 1. 1534 vydaném nazývá se Jan Vančura z Řehníc pánem na Kostelci. Týž vymohl 
Kosteleckým L 1537 majestát na potvrzení svobod a pečetění červeným voskem. Zemřel asi I. 1539 zůstaviv 
Čtyři syny. Mikuláš ^ nej starší z nich, ujal Kostelec, a poněvadž byly tvrz a mlýn při ní na Labi na sta- 
vení velmi sežlé a jez nespraven, připsal mu král 100 kop na prostavění. Na sněmě 1. 1548 povoleno mu 

*) Arch. Kostelecký. 2) Arch. č. I 524, Arch. Třeboňský. ®) Arch. Kostelecký. *) Arch č. 1. 625. Arch. Třeboňský. 

Hofler F. r. K II. 69. *) Formulář musejní. Palackého děje III. a. 522, Arch. Třeboňský. ®) Arch. č. I 525. Arch. 

Třeboňský. Jindřich byl již r. 1444 pánem na Kostelci tStará kniha Celakovská), avšak Vilém psal se ještě 1 1466 z Kostelce 
(DD 19 p. 93). **) Staré knihy Kostelecké. “) Arch. č. II 310. **) Staré knihy Kostelecké. Tamže. **) Arch. Třeboňský. **) Knihy 
Kostelecké, Arci. Třeboňský, CČM. 1836, str. 294. «») Arch. ř. VI 576. *’) Zápis ten jest v archivu Třeboňském. *8) DZ II 17. 
Také vymohl Kosteleckým l. 1607 majestát na rybník. Arch Kostelecký. Lupáčův kalendář. V knihách Kosteleckých na- 
zývá se Vácslav Hysrle z Chodův pánem na Kostelci. Reg. kom. soudu. 


KOSTELEC NAD LABEM TVRZ. — PŘEROV ZÁMEK. 


165 


na opravu zboží Kosteleckého do 1000 kop. To pak majestátem (1552) jemu a bratru Jindřichovi pojištěno.^) 
Později ujal Mikuláš Jiřice a postoupil Kostelce Jindřichovi^ což se stalo před r. 1563.^) Jindřich zemřel 
před r. 1572, zfistaviv sirotky. Poručníci jich obesláni 1. 1572 do 'icomorního soudu o výplatu Kostelce. Byl 
si ho totiž již 1. 1571 Jáchym Novohradský z Kolovrat u dvora vymohl, aby mohl Kostelec vyplatit! a do- 
volení to 1, 1573 a 1577 opakováno.®) Jáchym toužil po tom, aby dostal Kostelec dědičně, ale císař si roz- 
hodné přál, aby zůstal při komoře (1574). Prozatím ještě byl v držení statků v Jindřichových; ale poručníci 
1. 1583 zase obesláni o výplatu. Ale kdežto Jáchym Novohradský o to jednal, aby Kostelec jen jemu a ni- 
komu jinému zastaven neb prodán nebyl, dal císař jednati s poručníky o koupeni Kostelce. L. 1586 k tomu 
došlo, že sirotkům zaplaceno a Kostelec připadl k panství Brandýsskému.^) 

Tím se konči dějiny staré tvrze, která za 17. století zanikla kromě zdi u staveni popsaného. 


PŘEROV ZÁMEK. 



Starém Přerově připomíná se prvotně tvrz, ale jak svědčí nynější rozloha, bylo tu později sídlo, 
jež svou rozsáhlostí vynikalo nad obyčejnou tvrz a podobalo se takovým stavením, jimž se 
říkalo v 16. století zámek. Také hrubost zdivá svědčí o tom, že nynější stavení vzniklo dříve 
než v 16. století. Zámek Přerovský založen jest do pravidelného čtverhranu tak, že jest 
omezen hlubokým vyzděným příkopem, přes nějž se vstupuje od severní strany po kamen- 
ném mostu spočívajícím na dvou obloucích (jeden jest zazděn) s hmotnými parapety, což 
vše zavírá násep. Uvnitř bývá u těch a takových zámkův zastavěna celá plocha, takže je 
stavení na všecky čtyři strany a uvnitř dvůr, ale v Přerově jsou stavení jen na jižní a východní straně. 
Tam, kde se spojují, totiž v jihovýchodním rohu, jest výstupek položený na hrubých krákorcích, jehož spodek 
i s velikou světnicí vedle něho jest zámeckou kaplí. Stavení jest vyzdviženo do druhého poschodí, ale nad 
ně vyniká ještě osmihranná vizka zděná s jehla ncovou střechou. Na ní býval orel a v ní starobylý zvon. 
Obvyklá věž tu schází; snad bývala nad branou neb blízko ní, tedy na severní straně. 

Tak zvané císařské pokoje bývaly prý u severního konce východního štoku, ale ten již před lety 
byl tak zřícen, že nemohl býti obnoven Západní konec jižního Štoku 1. 1841 znova přistavěn. 

Venkovské stěny zámku ozdobeny jsou malbami škrabaného díla bělošedé barvy v žlutošedé. Léta 
1854®) byly něco zřetelnější nežli jsou nyní. V druhém poschodí východního štoku na rohu u prvního okna 
jest obraz ženské pod stromem, nesoucí konvici a klíče, jak se do nějakého stavení ubírá. Mezi prvním a 
druhým oknem jest zajímavý obraz. Dva muži nesou kádf na sochoru a s nimi běží pes; nesou ji k muži 
bradatému v městském rouchu, jenž drží v levici nádobu a pravici pozdvihuje, jako by poroučel neb schva- 
loval. Za prvním nesoucím jest muž podávající sběračku podobnou kesfrku, u pána stojí jiný, pozdvihuje 
Širočinu,’) za nimi viděti ještě 
hlavu nějakého diváka. Prázdné 
místo jest vyplněno ozdobou na 
způsob rozletité orlice s výhonky 
a hrozny. Dopadá to tak, jako 
by nesli víno neb pivo pánovi 
k okoušení, jen muže se sekerou 
nelze si vyložiti. Na třetím obraze 
jest jakési město otevřené. V zadu 
jsou dva domy s hranatou věží, 
před tím jsou rozličné domy a 
zejména věŽovatý dům, k jehož 
prostému průjezdu kráčí mužíček 
se psem. V právo před tím json 
pahrbky a docela v popředí 
spodek stromu. U něho stojí muž 
drže levicí sekeru položenou na 
rameni a nesa v pravici nádobu; 
proti němu jest prostovlasá žena, 
která mu podává věnec z růŽÍ. 



Přerov n. L. Situační plán zámku. 


Arch. gub. *) Arch. Kostelecký. Reg. kom, soudu Arch, dv. komory a Třeboňský. Reg. kom. s. Arch. gub. 
*) Časop. Lumír 1854 I 381. ®) V Lumíru se vykládá na shánéČku. 


166 


PŘEROV ZÁMEK. 


Mezi městem a horami za nimi 
jsou dvě jabloně, za jednou vy- 
niká had držící v tlamě jablko, 
po němž z města dlouhá ruka 
sahá. Patrně tedy obraz Adama 
a Evy vypuzených z rAjc. Mezi 
třetím a čtvrtým oknem jest Spa- 
sitel na kříží a pod ním stojí sv. 
Maří a sv. jan. 

Zvláštní jest obraz, na němž 
viděli poprsí bradáče, ale r&že 
rozvíjejí se v ozdobné lupeny na 
zp&sob fafrnochův a spodek 
zúžený jest v úzké nádobě, z níž 
vynikají podobné lupeny. Jest 
pak kromě toho na jiném obraze 
nádoba, z níž se rozvíjejí lupeny 
týmž ozdobným způsobem jako 
u předešlého. Pod těmito obrazy 
a okny táhne se Široký pás s roz- 
valinami, do nichž jsou vpraveny postavy lidské a zvířecí, pod tím pásem pak jest ru štika, jak panovala 
v 16. století. Na straně jižní a na výstupku jest nad okny pás, vyplněný z části rozvalinami, z části válečnými 
výjevy (městem, stanem, vojíny s oštěpy). Mezi okny jsou obrazy. Spisovatel Článku v Lumíru viděl tu kra- 
jinu s horou uprostřed a malým stromem, dva muže za sebou kráčející, kopí držící, ženu těhotnou, která 
majíc trám ve svém oku hledá mrvu v oku jiné ženy, pak strom, šest vojínův s kopími, zase strom, mnoho 
Žoldnéřův, stan a velké město. Kromě toho jest na venkovských zdech mnoho zajímavých drobností.^) 

Přerov jest stará osada. Již k r. 1227 čte se, že Kojata HrabiŠic odkázal Kunrátovi dědictví své 
*na Přerověc.2) Od nepaměiných dob patřil Přerov klášteru Břevnovskému^ jenž tu teprve tvrz vyzdvihl. Bý- 
valo zvykem starých klášterů, že některá svá zboží na čas pronajímali. Bývalo tak i s Přerovem a zdá se, 
že Ranek z Přerova (1266) a Matouš odtudž (1279) byli buď služebníci kláštera aneb nájemníci, což lze se 
domnfvati i odtud, že se oba v listech Břevnovských připomínají.®) Klášter měl v okolí ještě několik vesnic 
kromě Přerova; ty i s Přerovem Hynek Berka z Dubé od robot ke hradu Poděbradskému a dvoru v Sadské 
osvobodil.*) Tak i učinil král Jan (1328), když se byl zase v Poděbrady uvázal a vyňal ty vesnice z pravo- 
mocnosti vladařův Poděbradských.®) 

Klášter pronajal ok. I. 1400 zboží Přerovské Michálovi DrŠtkovi ze SedlČanek na 10 let, což léta 
1400 králem Vácslavem potvrzeno.*) Kdy a jak klášter ujal Přerov, není známo. L. 1419 měl jej v mocí 
a chtě do svého držení dostati Bratkovice a Nabdín, které si Petr z Ttkova najal do životův svého a man- 
želky své Anny ze Svinné, postoupil mu Přerov (1419) na též výminky a přejal od něho Bratkovice. Petr 
přijav tvrz, dvě popluží, vinici a tři rybníky a jiné příslušenství slíbil stavení a braň tvrze zachovati i opra- 
vovati a to na spásu své duše a 
beze všeho úplatku, jakož i faráře 
Břlstevského dřívím zásobovat!.^) 

V čas největších bouří (asi 1421) 
strojil na Přerově svatbu Fryckovi 
z VyŠehořevic.*) Přerov měl po 
smrti Petrově spadnouti na klá- 
šter, ale klášteru se již nikdy ne- 
dostal. Císař Zikmund zapsal tvrz 
Přerov s vesnicemi Jindřichem ze 
StrářCj jenž jej od neznámého 
držitele vyplatil. Kromě toho mu 
dovoleno peníze naložili na opra- 
vení tvrze.*^) Jindřich a synové 
jeho Michal a jiřik učinili 1. 1457 
smlouvu s klášterem Břevnovským 
o zástavu Přerova.^®) Jindřich ze- 
mřel léta 1466 a Přerov držel po 

Soupis Českobrodská 119 atd. ®) Reg. I 333. 3) Reg. II 202, 502. *) Reg. III 233. Rcg. III 674. ») Kopiář Pře- 
myšlovský. 7) Arch. Břevnovský. ») DD 33 str, 272- Arch. č. II 452. Arch. mus. 






PŘEROV ZÁMEK. 


167 


něm syn Jiřík, avšak i ten před rokem 1476 zemřel, jeho dcerou tuším byla Johanka ze Stráže (f 1495), 
která se vdala za Jana ze Šelmberka. Ten se proto (po prvé 1. 1484) psal pánem na Přerově.^) Jan získal 
ke Přerovu některé vesnice a vyprosil u krále, že (1499, 23. lednaj ves Přerov za městečko vyzdvihl.®) Hejt 
many tu měl před r. 1499 Jindřicha Hložka ze Žampachu, ok. 1. 1502 Petra ze Stranová a 1. 1507 Vácslava 
z Nehvizdek.®) Jan zemřel 1. 1508 zůstaví v tři syny Jiříka^ Jaroslava a Jf indřicka. Tito se pak rozdělili 
o hojná zboží otcovská Při tom se Přerov dostal Jaroslavovi, ale ten jej prodal 1524 obci Vitšiho mésta 
Praěskéko*) Aby obec zboží to koupiti mohla, všichni zásobní sousedé, kdo co mohl, půjčovali městu k za- 
placení toho zboží a město jim pod svou pečetí jistotu zdolávalo, aby mohli ke svému přijíti.**) L. 1529 
rozdělilo se Staré a Nové město o zboží posud jim společně náležitá. Staroměstští obdrželi Přerov s větší 
částí zboží a Klumín, Novoměstští dostali od Přerovska Mochov a Nehvizdy s 6 vesnicemi a zboží Malešické.®) 
Oboje města propadla 1547 své statky. Král 
Ferdinand zabrav Přerov nevrátil jej klášteru 
Břevnovskému, nýbrž učinil jej statkem 
komorním a při vtělil k němu také vesnice, 
které od r. 1529 Novoměstští drželi.'^) Ač- 
koliv Přerovsko sousedilo s Brandýsskem a 
Poděbradském, obdrželo přece svou vlastní 
správu. L. 1560 byl tu hejtmanem Jan starší 
Robmkáp ze Suckéy jenž zámek, dvory a pi- 
vovar opravoval. Přes to, že bylo hospodář- 
ství na komorních statcích chatrné, přece 
Přerov hezky vynášel. V 1. 1561 — 1564 pře- 
stavoval se zámek a nový pivovar. Poslední 
léta nakládáno ročně okolo tisíce kop. Zá- 
mečnickou práci dělal 1. 1564 až 1568 Mates 
HandŠuch, dvorský zámečník. Purkrabí byl 
tehdá Jiřík Hartmanický ze Hrádku. Po něm 
uveden v týž úřad Zikmund Racek z Dou- 
bravy (1569). L. 1582 zase se na zámku 
stavělo. Opravovalo se v císařských pokojích, 
jež znova zřízeny. L. 1583 vydlážděn pří- 
kop a Jan zedník z Čelákovic povýŠoval zdi 
v příkopě. L. 1584 opraveno dláždění na 
zámku a dělán nový most ze zámku do 
nové obory bažantí L. 1596 byl tu správ- 
cem Michal Albrecht z Šontálu. Týž posílal 
třikráte za týden raky na tabuli císařskou 
a to jisté dni v červnu a červenci. Když 
léta 1596 zemřel, dosazen za hejtmana Jan 
Habartický z Habartic. Řehoř Plachta, písař 
důchodní, jenž měl 1597 veselku, prosil 
komoru, aby s přáteli svými tři neb čtyři 
hodiny na zámku v dolejší světnicí u sní- 
daní zůstati mohl a takové snídaní aby z důchodův panství učiněno bylo; ale poněvadž císař na svých 

zámcích veselí, křtiny, hody a kvasy dokonce zapověděl, nařízeno mu, aby si k tomu některý dům v Pře- 
rově objednal a své přátele tam uctil. Purkrabí byl 1597 Jan Letňanský z VyŠerovic. Léta 1601 poslán na 
Přerov Kunrát Engler, dvorský truhlář, aby zámek v rys uvedl a vyrýsoval, což se i u jiných zámkův dělo. 
Protože Habartický také hejtmanem Poděbradským učiněn, byl Přerov 1. 1604 tomuto podřízen.®) L. 1606 byl 
tu Bohuchval z Berbistorfu zase samostatným hejtmanem.®) 

Objem panství ztenčen ok. 1. 1608, když císař zastavil Mochov a Bříství, ještě pak více nedlouho 
potom, když oboje a k tomu pět vesnic M. Majdaléně Trčkové nadobro odprodal.’®) Poslední nám známí 
hejtmanové byli 1612 Jan starší z Habartic a 1615 Jan Ledecký z Granova.’’) L. 1616 byl Jan Celler z Rosen- 

tálu hejtmanem i Brandýsským i Přerovským. Přerovské zboží byvši ztenčeno tuším roku 1616 nadobro 

k Brandýsu připojeno, aby se ušetřil velký náklad na služebnictvo. 

Zámek Přerovský zpustl za vlády komory a Brandýsských pánův tak, že r. 1848 skládal se skorém 

') Arch. Olešnický ve Vratislavi. Arch. č, VI 568 — 575. *) Arch. gub., Kutnohorský a Českobrodský. *) DZ. 1, 
E 24. Václav z Nehvizdek byl za něho purkrabí až do r, 1510 (Arch. gub. Reg. kom. s.) Staří letop. str. 464 Purkrabě 1534 
Bohuslav z Vražkova. ®) Rkps. Gersdortský. Viz Sněmy II a Pam. arch. X. *) Arch. gub DZ. 132. F 5. ®) DZ. 122, O 2. DZ. 
135. G 7. “) Reg. kom. s. Rozvrž, sb. 26. 


4 


A 



Přerov n. L. Nádvoří zámku. 


168 


PŘEROV ZÁMEK. - VYŠEHOŘEVICE TVRZ. 


ze Samých zřícenin, tak že v starém stavení neporuŠeina byla jediné kancelář a jen západní konec jižního 
stavení byl dobrý, protože zřízen znova (1841) na byty.^) Ostatek opraven v 1. 1872 — 1873, při čemž pode- 
přeno v přízemí na klenutích a vystavěny z venČí opěrtié pilíře. Také odklizen starý šindelový přístřešek na 
severní straně a nahrazen novým.*) 


VYŠEHOŘEVICE TVRZ. 



Iři poplužném dvoře ve Vyšehoře vících nacházejí se ještě dosti veliké zříceniny bývalé tvrze. 
Z věnčí ani nevyhlížejí, jako by to bývala tvrz. Viděti jest čtverhran tři patra vysoký, jenž má 
až do druhého poschodí Čtverhranatá okna a nejvýše ovální. Když se od východní strany kle- 
nutým průjezdem dovnitř vejde, viděti jes(t, že ty vysoké zdí byly prvotně venkovskými zdmi. 
V minulém století byly tu také zříceniny čtverhranaté ví^Že, z níž 'tři strany až do třetího poschodí vynikaly. 
Dneska již nelze poznati, kde věž a ostatní stavení sc nacházely, protože vnitřní prostora vybouráváním a 
přestavováním měněna. Zřízena jsou tu totiž všelijaká lhospodářská stavení, která se o zdi opírají. Pozoru- 
hodné je, že okolo tvrze hradeb a příkopů nebylo.®) 

Ze starého popisu (1693) jde na jevo, že k dotčeným hlavním zdem bylo přistavěno stavení^ 
v neiTiz uyio o suchych sklčpů H jcdcii pcdzcíiini s sáílkaíTii, svctmcc, kciTiGry, kuchyné » rstcjna. Věž stála 
o sobě. V ní byl v přízemí kurník a nad tím troje sýpky.*) 

VyŠehořevice ves stály jiŽ 1178. Tehdá kníže Soběslav daroval tu popluží kostelu Vylekradskému!^^ 
Jak se zdá založila tu kapitola téhož kostela farní kostel a držela proto jeho podací ještě v 15. stol. Ostatek 
byl vladyČím statkem, který držel za krále Jana Havel. Syn jeho Budislav vyskytuje se v 1. 1335 — 1339 jako 
veřejný notář a l. 1346 obdržel od papeže kanovnictví v Olomouci.®) • Později byl kanovníkem u sv. Víta, 
od r. 1363 také sakristou a zemřel 1. 1368.^) Bratří jeho byVt Macek {1365 — 1370), Miroslav neb Miran, Mareš 
(1365*- 1370), Arz/ř/ e Janovic (| r, 1376) a snad i Va- 
něk (f r. 1365). Ti drželi dva domy na Hradčanech.”) 

Miran koupil 1. 1356 Ivano v na Moravě, prodal léta 
1370 dědiny v Konici a 1.1376 s Mackem v Uherčicích 
k úřadu subsakrísty v kostele sv. Víta.*) Macek prodal 
léta 1369 nějaký statek k děkanství téhož kostela.*^) Po 
Vaňkovi byli léta 1365 sirotci Markéta^ Mikuláš^ Jan 
a Vácslav. Nějaký Jan neb Ješek (1382) byl 1. 1397 
na Moravě, kdež koupil ves Zborovice, avšak v letech 
1402 — 1408 připomíná se zase v Čechách.’*) 

Dvoje popluží ve VySehořevicích patřilo Mi- 
kuláši Kolovratovi s Myšíma a darováno od něho 
(1391) ke zdejší faře. Léta 1407 připomínají se bratří 
Byčen^ Sezema a ZáviŠe z Vyšehořevicy^) Anna z Vyše- 
hoievic soudila se v 1. 1410—1411 s rukojměmi o své 
věno. Z jednání toho jde na jevo, že Prokop z V. 
bydlel v Nehvizdech a že VyŠehořevice patřily Zik- 
mundovi Rokycanskému a jiným.*®) Tento (f 1413) měl 
dceru Kláru a jakási Klára byla také manželkou Frycka 
z Vyšehořevic^ jenž se léta 1415 připomíná.**) V nej- 
větších bouřích po r. 1420 pojal Frycek třetí Ženu 
Annu na Přerově a zabit (tuším 1425) u Opočna.*®) 

Vdova Anna vdala se pak za Rozvodu a VyŠehořevice 
dostaly se Olofernovi nebo Uli ternoví, jenž byi syn 
Fryckův z druhé manželky Machny. Olifer, řečený 
Musik, odpíral tomu, když 1.1437 provoláváno věno po 
Anně.*®) Léta 1450 zapsal všechen svůj statek Heršovi 
z Prošovic a Markétě z Chobolic manželce jeho.*^) Když 

*) Hcber, Burgen VI. 248. *) Soupis českobrodskai na str. 121. *) Heber, Burgen III, 237, V. Trnka, Kounice. 

Soupis Českobrodská na str. 225. *) DZ. 32, F 22. ») Reg. I 162. «) Reg. IV 49, 167, 859, Chytil CDM. VII 606. TDP. V 12, 

3, 135. ®) Tomek, Základy IV 145 — 146.®) Dsky Brněnské, Archiv kapitulní. ^®) Rel. tab. l 436. “) Dsky Olomoucké, DD 14 1.201, 
Lib. conf. Rel. lab. I 474. Lib. erect. XII 67, DD 14 f. 169. **) Rel. tab. I 73-74. >*) Rel. tab. II 121, DD 33 str. 274, TDP 
II 463. DD 33 str. 372. V ty časy žil z F., syn Jana Dítěte a Anny ze Soutic, jenž mél statek v Loaynách (DD 

15 f. 269). »«) DD 16 f. 82. >7) Arch. č. III 646, DD 21 str. 141. 



VyŠehořevice. Půdorys tvrze. 


VYŠEHOŘEVICE TVRZ. - ČELÁKOVICE TVRZ. 


169 


L 1456 zemřel, uvázali se tito ve Vyšehořevice tvrz a jiné statky, ale prodali VyŠehořevice 1. 1457 Janovi z Ne- 
dilišt. Vladykové z Vyšehořevic připomínají se potom i v 15. i v 16. stol., avšak tvrze zde již nikdy neměli. 
Vyšehořevice zajisté držel v 1. 1488—1503 Jindřich z Dlouhévsi}) Nedlouho potom koupeny ke Přerovu, 
při němž se l. 1524 Vyšehořevice tvrz s podacím kostelním nacházely. Od Přerovska postoupeny 1611 
ke Kounicům. 



Vyšehořevice. Bývalá tvrz 


ČELÁKOVICE TVRZ. 


jieverní část městečka Čelákovic nazývá se Čelakovský Hrádek (nikoliv Celakov). Není od městečka 
ničím oddělena, ale má polohu takovou, že jest na Opyši, ostrohu, který se u Labe končí a západně 
údolím potfičku omezen jest. Zde jest kromě kostela ze Samého štukoví postaveného fara, škola, 
mlýn, s,taré stavení, řeČ. tvrz, v němž jest hostinec, a ještě některý grunt. Tvrz jest nevelké, ale pevné Čtver- 
hranaté stavení. 



Zdá se, že ve 14. století byl kostel s obydlím panským v jednom zavření jako pravý hrádek. 
Čelákovice byly prvotně komorním zbožím, ale král Vácslav II. prodal městečko l. 1290 klášteru 3edleckému\ 
od toho se dostaly 1. 1300 kapitole v Sadské^) ale i od té po nějakém čase prodány. Brzo potom seděl tu 
vladycký rod, z něhož pocházel (1321) Jindřich převor v Strakonicích.^) Tvrz zdejší drželi 1 368 - 1 377 
tišek z Okoře^ v 1- 1383 — 1388 7an syn jeho. Mívali zde také své purkrabě 1378 — 1480 Viléma, 1353 Těmu, 
Jiříka a Pechu Pytlíka Potom Čelákovice bud prodány aneb zastaveny, měl je totiž 1391 František a 1393 
Albert Kamaréřové^ kteří faráře ke zdejšímu kostelu podávali.*) V 1. 1395 a 1396 zase je měl Jan mladší 
zOkoře^^o němž následoval Johánek Cášský. Za nich se tu vystřídali purkrabě 1389 Jiřík, 1397 — 1402 Hereš. 
Po smrti Janově vidělo se poručníkům sirotkův jeho (1401) prodat! tvrz a městečko Čelákovice s podacím 
Janovi z Kluáova^') ale po nějakém čase zase dotčení poručníci se v Čelákovice uvázali a podávali sem léta 
1403 nového faráře. Purkrabí tu byl 1. 1403 Mareš Mardík. Po roce 1406 uvázal se v Čelákovice Jindřich 
Cášský a držel je ke hradu JenŠteinu. Tak to nacházíme od r. 1412 a ještě 1. 1433 Ze starých zápisův měst- 
ských jde na jevo, že patřily v polovici téhož století k Mochovu, v I. 1145—1463 k Toušeni a 1.1471 již 
se vyskytují jako příslušenství Brandýského panství. Za celou tu dobu zde nikdo nebydlel a povrch hrádku 
velice se změnil. V zápisech 16. stol. se již o tvrzi nemluví. 

Prostoře okolo kostela říkalo se Hradištko. V 16. stol. měli tu Koutští z Kostelce dům v nově vy- 
stavěný, k tomu mlýn a dvůr. Domu tomu se říkalo také Hradištko a býval v drženi různých rodin šlechti- 
ckých. V 17. stol. se mu říkalo tvrz, poněvadž se tak každému panskému obydlí říkávalo. 

Arch č IV 190, VI 579. Arch. Třeboňský. •) Reg. II 801. *) Reg III 298. *) Lib. conf. Stará kniha Celakovská 
(Zemský arch). Rel. tab. II 593. 




TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


městečku Toušení stála tvrz, později zámek 
reČerý, v níž se ještě v 16. století bydlívalo. 
Avšak když koupena Toušeň k Brandýsu za> 
ni kal zámek tak rychle, že ke sklonku 18. stol. 
mnctiAS jen málo po něm zbývalo, jak Schaller (Kaurz. 
293) svědčí. Toto »máIo« pak od pozdějších spiso- 
vatelův opakováno. Stávala v zahradě při vílle č. 87, 
těsně při břeht Labském, kde ještě patrné jest okrouhlé 
tvrziště a část příkopu.^) 

TouŠeň se připomíná 1. 1293 jako vesnice, v níž 
byl přívoz patricí Lysskému kostelu. Jak se zdá, byl 
zdejší hrádek jměním komorním. Králevíc Karel se tu 
r. 1338 zdržoval, a když tu spal, přišlo naň rozjímání 
o Čtení: * * Podobno jest království nebeské pokladu skry- 
tému v zemi€, kteréž v XI. kapitole svého životopisu 
sepsal.^) L- 13C5 prodal Mikuláš syn France Thesoldova 
Pražský měšťan Toušeň Mikuláši Jentešovi spoluraěště- 
nínu.*) Od tohoto koupil Moravský tnarkrabé^ tvrz 

a ves Toušeň. Karel IV. toto potvrdil (1370) a oby- 
vatele, dokud by Jan v držení byl, ode všech krajských 
ůřadův osvobodil.^) Markrabě Jadok zastavil Toušeň 
panovi z Mickalovic. Janovým purkrabí v I 1410 — 1417 
byl Vácslav z Charvatec držitel dvora v Byšicich a po- 
tom držitel Chrastu.®) Jan se tu také někdy zdržoval, 
zejména jednou 1. 1415,*) 

Léta 1421 vytáhli Pražané proti TouŠeni. Dne 12. 
dubna opustili město a obléhali Toušeň až do 15. t. m. 
Tu teprve hrad se poddal na výmínky takové, že po- 
sádka mohla odtáhnouti.^) Toušeň dostala se potom 
v držení Jana ze Smiřic^ jenž ji měl zejména 1. 1427.*) 
Po skončených válkách vrátil ji Petrovi synu Janovu, 
a ten se psal 1 1436 sed. na TouŠeni. Mezitím bylo dě- 
dičné právo n£ Toušení, jež bylo posud jen zástavou, 
přešlo na Jiříka z Poděbrad, byvší postoupeno předku 
jeho Bočkovi od kteréhosi panovníka. Jiřík obeslal 
o Toušeň Petra, ale nic více nevysoudil, než že mu 
přiznáno bylo právo výplaty.*) Toušeň zůstala i potom 
Michalcům. Za nezletilosti mladého Jindřicha spravoval 
ji fan ze Smiřic, ale když se Jindřich 1, 1446 oženil, 
postoupil mu i Boleslavě i TouŠeně.^*) Jindřich měl tu 
purkrabě 1451 Popela (z Vesce) a 1463 Petra Sudu 
z Kunratic.^^) 

Zdá se, že držel Toušeň do smrti a že se po něm 
dostala Jiříkovi z Poděbrad. Od té doby byla dědičným 
zbožím Jiří ji dal synům a ti jí prodali.^^) Zdá se, že 
ji koupil Oldřich Bradáč^ jenž se pak psal z Toušeně 
a v I. 1467 — 1472 Chvatěruby držel. Syn jeho ‘ýiři měl 
zajímavou při d slup na Jizeře^^) a držel Toušeň tuším 
ještě 1. 1488. Komu jí prodal, není známo; jen je znám 
kol. 1512 zdejší purkrabě Jan z Bezdědic.^*) Kdysi okolo 
I. 1518 nabyl jí ^an Pasek z Vratu. Týž jsa ještě že- 
bravým žákem šel jednou do Prahy na Toušeň, po- 
hlédl na zámele a vzdychl si, kdyby také někdy tento 
zámek se zbožím mohl jeho býti. Když si pak svou do- 

*) Soupis Karlínská na str. 304. *) Reg. II. 698, Font. r. 
B. III. 355. “) Tomek, Děje Prahy II 421. •) CDM. X 104. 

Lib. erect. VIII 116, 149, X 96, Rel. tab. II 113, Arch. 
Boleslav. ') Arch. ě I 402. ’) Vavř. z Březové, St. letop 45. 
®) Bezold. •) Rcl. tab. I 106, II 157, 184. Arch. č. lll 34. 

Stará kniha Čelakovská. '*) Rel. tab. 1 164. ^*) Tamže 
a 161. “) Arch. mus. 


vedností výše a výše pomohl, dostal se v držení Tou- 
šeně skrze nějakou paní Jandovou od Kutné hory.^) 
Zadlužený statek svými penězi vybavoval a tvrz obnovil. 
Nikdy prý se tak nerděla a neblýštěla od cihel a od 
jiného stavení jako za drženi Paškova, jako dokládá 
Bartoš písař. Pašek i tu bydlíval, zvláště když moc jeho 
v Praze tuchla. Od r. 1530 pronásledovalo ho neštěstí; 
shořely mu dvůr a mlýn a svrchkův za mnoho kop. 
Zemřel 1. 1533. Možná, že v posledních letech svého 
živobytí Toušeň prodal. Měl ji pak Adam Lev z Rož- 
mitála a ten prodal 1. 1536 zámek Toušeň s městečkem 
a dvorem a dvůr popi. Opočen Kunratovi Krajiřovi 
z Krajku?"') Od té doby patřila Toušeň k panství 
Brandýskému.^) 

« 

Východně od Brandýsa nedaleko Nové Vesce jest 
les Opočen, jenž jméno bývalé vesnice zachoval. Místu 
na levém břehu Jizery, kde tvrz stávala, říká se v do- 
brém pivě a vypravuje se o krásném zámku a pivováru."*) 
První známý držitel (1339) je Přibek?) L 1404 patřil 
Opočen Jaroslavovi z Ryzemburka^ jenž t. r. nový oltář 
v Kostele sv. Kosmy a Damiána Boleslavském založil.*) 
L. 1417 byl již mrtev a pozůstalá vdova Anežka byla 
zase vdána za Vácslava z Studené?) Na Opočně měla 
Ožanka vdova po Bernartovi Chotkovi 200 kop gr. věna 
zapsaného a brala odtud 20 kop platu. V tom platu 
Pražská rada Staroměstská zvedla ji 1. 1426 na Opočen. 
Bydlívala v Praze a umírajíc 1. 1436 odkázala statek 
svůj vnuku Bohuslavovi z Dobročovicy) kterému také 
1. 1437 přisouzen, když se naň odúmrtním právem 
sahalo. L. 1462 držel toto zboží Jan Heklik z Zap, 
jenž měl pro něj několik sporů. L. 1464 vyprosil si 
u krále vše právo ódům rtní n« tvrzi Opočně.*) Seděl 
tu ještě 1. 1485-*^®) V 16 st. patřil Opočen ke zboží 
Toušenskému, s nimž připojen k Brandýsu.^^) 

* 

Vrabská tvrz stávala na místě sýpky ve dvoře. 
Z ní vyšel vladycký rod Tluksův Vrabských z Vrabj 
který nosil na štítě dva meče křížem přeložené. Z to- 
hoto rozvětveného rodu, k němuž také Tluksové z Bu- 
řenicy Boiejova a Čecktic patři val i, pocházeli bratří Ry- 
nart neb Ryneš z Vrabi (1360 a 1365) a Albrecht 
z Buřenic?'^) Snad byl bratrem Rynešovým Jetřich^ jenž 
se L 1380 připomíná a 1. 1382 byl již mrtev.^®) Zůstali 
po něm synové Jan a Aleš^ Onen žil ještě 1. 1397, 
avšak 1. 1399 byl mrtev. AleŠ s bratrem a sestrou Ka- 
teřinou prodal 1. 1397 plat na Vrabí k oltáři Všech 
Svatých v Staré Boleslavi,^*) kterýžto nadal pozdějším 
zápisem (1399) tak, aby tu byly zádušní mši slouženy 
za královský a Vrabských rod.*^®) K podobným službám 
zavázal se mu také farář na Hrádku ii Brandýsa.-*) Aleš 
připomíná se 1. 1415 naposled mezi patrony Všetatského 
kostela.*^^) Zemřel téhož roku. 

*) St. letop. 420. •) DZ 42, F 20. Viz i Pam. arch. Vlil 
343. *) Víz i Práškův popis v Místop bibl. IV 50 - 54. Wi- 
stop. bibl IV 54, Pam. arch. XV 360. *) Reg IV, 256. Lib. 
erect. VI 427. ’) DD 15 f. 66. «) Knihy Pražské. DD 15 f 72 

•) Kel tab II 319, DD 16 f. 91. “) Arch. Kolínský. ”) Jiné 
podrobnosti v Místop. bibl. IV 54—55. “) Arch. Strahovský 

a Želivský. Líb. visit. Tadra Acta jud. II. 177. Rel, tab. 
I 570. ^®) Lib erect, VI 111. *“) Lib erect. V f. 6. ") Lib. conf. 
Staré knihy Pražské. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


171 


Alšovi synové byli Jan^ Jetřich a Vdcslav. Jan 
řídil ;Vrabl 1. 1418 a prodal na ném plat.^) Zabit 1. 1341 
obléhaje Míkiepeško. Jetrich dostal se před r. 1437 
v drženi Dřevčic, Žil jeSté 1. 1444, avšak v 1, 1453 byl 
již mrtev. Vanék, jenž se od r. 1430 připomíná, rozdělil 
se před r. 1437 s Jetřichem a podržel Vrabí.^) L. 1440 
byl na krajském sjezdu v Nymburce, držel pak s Jed- 
notou Poděbradskou. L. 1453 zapsal se, že se nebude 
potahovati na stráň, kterou od zboží Vrabského k Dřev- 
čicím postoupil.®) L. 1454 vydal vesnice zápisné, na něž 
neměl zápisuv. Zemřel nedlouho potom/*) V drženi 
Vrabí následoval syn jeho Jan. Žili tehdá dva Janové, 
starší a mladší. Na Vrabí seděl tuším mladší. Týž ze- 
mřel. Oba Janové obdrželi s Divišem 1, 1453 zápis na 
Dřevčice. Tyto dostaly se pak Janovi mladšímu. Tento 
zemřel před r. 1469, zustaviv syny Vácslava^ Alše^ 
HynkOy Jana (f 1498) a Haškaý) Ti drželi společně 
i Dřevčice i Vrabí a některé vsi zápisné. Z nich ze- 
mřeli Jan a Aleš záhy; Vácslav stal se později pánem 
na Šibřině a Šestajovidch, Hynek obdržel pří dělení 
Dřevčice a Vrabí dostalo se Haškovi.®) Tento se při- 
pomíná několikráte v současných pamětech a naposled 
1. 1527. L. 1531 byl jii mrtev. Zdali měl potomstvo, 
není známo; spíše se zdá, že neměl, protože 1. 1531 
byl dědicem jeho bratr Hynek^ Týí zemřel 1, 1531 ^ 
Vrabí i Dřevčice držel po něm syn Jan, jenž si I. 1545 
tvrz Vrabí ve dsky vložil.®) 

L. 1546 zapletl se do povstání, pročež donucen 
byl statek svůj svobodný Vrabí proměníti v kr. manství 
a slíbiti službu se 3 koňmi zbrojnými.®) Kromě toho 
odsouzen k věčnému vezení domácímu. Zemřel I. 1554 
a pohrben v Dřevčicích.^^^) Bratří Hynek a Karely kteří 
pak Vrabí a Dřevčice drželi, byli tuším Janovi synové, 
Po smrti Karlově držel je Hynek sám. Týž jakož i bratr 
jeho opomenuli po smrti krále Ferdinanda manskou 
přísahu učiniti novému králi. Na to se přišlo 1. 1571 a 
statek jich Vrabský provolán za odumřelé léno. Na 
soudě dvorském pak 1. 1573 nalezeno, že Hynek statek 
Vrabský propadl a ihned se v něj kr. prokurátor uvá- 
zal.^*^) Nicméně s ním milostivě jednáno. Král Maximi- 
lián ponechal mu polovici statku k užívání do života, 
ale když I. 1576 zaplatil 8000 fl., ponecháno mu celé 
jako zástavní statek. Císař Rudolf přál si Vrabí miti a 
proto s Hynkem 1, 1584 jednáno o to, aby je císaři 
prodal. Za Vrabí, Dřevčice a Všetaty nabízeno mu 
35.000 kop miš., kromě toho pobyt na tvrzi Vrabí až 
do podzimka i s čeládkou. K postoupení došlo však 
teprve 1. 1586.*“] Dotyčné tři statky pak připojeny 
k Brandýsu. 

* 

Ves Dřevčice připomíná se již 1. 1052 v základ- 
ním listu Boleslavském,*®) Potom dlouhou dobu není o ní 
paměti. Zdá se, že byly v držení kapitoly Boleslavské. 
Od 14, stol, tu byla tvrz. Na ni přebýval I, 1354 Jan 
biskup Litomyilský a tu řídil o desátcích města svého 
Svitavy.^*) L. 1375 držel Dřevčice Jindřichy příbuzný 
biskupa Olomouckého,*^) tuším týž, který se později 
z Bělé, z Rožnova a z Mírová nazývá. Týž prodal 1. 1382 
tvrz Dřevčice s příslušenstvím Petrovi biskupovi k Olo- 
mouckému biskupství?^') V přímém drženi biskupův Dřev- 
čice nezůstaly dlouho. Ještě za živobytí Petra biskupa 
(t 1387) osazeny Dřevčice od jeho nepřátel, zejména 
je držel Aleš z Cimburka a to až do r. 1392, kdež je 

*) Lib. erect.X 96. *] Rel. tab. II 153, Staré knihy Praž- 
ské. *) Arch. arcib, v Kroměříži. Rel. tab. I 117. ") Arch. č. 
III 573, Arch. gub. DD V iJ46, DZ. 170N 10. ®) Staré knihy Ko- 
stelecké. Arch. kapit Reg, k. s. DZ. 250 J. 21. •) DD. 
64 Btr.621- ") DZ. 170 N 10. “) DD. 17 str. 461, 43 str. 61, 
Arch. gub. Arch. gub. “) Reg. 1 47. “) Borový Lib. erect. II 

179. CDM XI 10. >•) CDM XI 559. Rel. tab. I 475. 


prodal a věno manželky své Anežky převedl na Mo- 
ravu.*)! Král Vácslav, byv zpraven o tom, kázal Dřev- 
čice vrátiti Mikuláši biskupovi, jehož 1. 1397 jako 
patrona zdejšího kostela farního nacházíme.®) Týž tu 
téhož léta zemřel.®) Nástupce jeho Jan Mráz měl 
tu 1. 1398 purkrabí Hej mana, bezpochyby příbuzného 
svého.*) Dotčený biskup prý pro veliká vydání biskup-- 
ství za předešlých let zastavil největší a nej výnosnější 
panství svého stolu, mezi jiným zastavil i Dřevčice ok. 
1. 1406 Beneši z Choustnika a Maně, manželce jeho.^) 
Druhý nástupce Janův Kunrát z Vechty vyplatil zase 
Dřevčice od Many, vdovy Benešovy. Peníze na to dal 
Janek z Chotimic hejtman Vratislavský půjčí v Kunrá- 
toví také 320 kop, kteréž se poslaly do Řima za po- 
tvrzeni v biskupství. Když tedy Kunrát odešel l, 1412 
za administrátora do Prahy, odevzdány Dřevčice Jankovi 
od Vácslava probošta Vyšehradského jakožto admini- 
strátora Olomouckého a Kunrát mu vydal na ně 1414 
zástavní zápis.®) 

L. 1421 pozbyl Kunrát, jenž držel se stranou pod 
jednou, všech statků v v Cechách. Jrycek z Vyšehořevic 
opanoval Dřevčice a držel je 1. 1422.®) Po něm je opa- 
noval Jetřich Tluksa z Vrabí a aby zůstal v jejich 
drženi, přijal je (1437) od Janka v zástavu do čtyř let,®) 
avšak Janek, nemaje peněz, nikdy jich nevyplatil. Za těch 
dob tvrz a dvůr pro neopravování velmi na stavení 
scházela a pustla; a poněvadž se 1. 1444 zeď okolní i na 
tvrzí na dvé velmi škodně rozpadla, připsal biskup Pavel 
z Miličina peníze na její opravu a zapsal Dřevčice (1444) 
Jetřichovi a Janovi, synu jeho prvorozenému, do jích 
obou životův. Jetřich založil 1. 1447 nový rybník Kle- 
novec a to s velikým nákladem. Tvrze Jetřich neopra- 
voval a mezitím i s Janem synem svým zemřel. Biskup 
Jan, nemaje peněz na vyplacení, zapsal proto Dřevčice 
(1453) Divišovi synu Jetřichovu a strýcům jeho Janovi 
staršímu a Janovi mladšímu. Také Diviš brzo zemřel a 
Dřevčice dostaly se potom Janovi mladšímu. Když 
tento před r, 1469 zemřel, dědili i Vrabí i Dřevčice 
synové jeho Vdcslav^ Aleš, Hynek, Jan a Hašek. Král 
Jiří jim 1. 1469 Dřevčice potvrdil, taktéž je potvrdil 
l. 1472 král Vladislav. Vácslav jako nejstarší spravoval 
oba statky. Ok. I. 1492 došlo k dělení bratří. Dostaly 
se na díl Hynkovi, ale protože měli na ně Životy jci! 
nejstarši dva bratří, dovedl toho Hynek, že mu Stani- 
slav biskup 1. 1500 Dřevčice do jeho živola zastavil, 
tak aby nikdo jich vypláceti nemohl, leč jen biskupové.®) 
Přes to dal si Hynek ještě jednou (1503) držení tvrze 
potvrdí ti.*®) Aby pak i synu jeho Janovi týž statek 
zajištěn byl, vymohl si Hynek 1. 1524 u Stanislava 
biskupa, že oběma zápis svůj obnovil, Hynek zemřel 
1. 1531. Syn jeho Jan, jenž také Vrabí držel, bydlíval 
obyčejně na této tvrzi, toliko poslední odpočinek 
(f 15Í54) dostal v Drevčickém kostele. Za synův jeho 
Hynka a Karla učinil biskup Marek ještě poslední po- 
kus, aby byly Dřevčice vyplaceny. Nemoha sám v^rplatiti 
statek, »který v rukách světských zastaven, netoliko na 
stavení tvrze sešel a jako nejvýš zapuštěn jest*, dovolil 
proboštovi Vilémovi Prusinovskému z Víčková, aby jej 
vyplatil.**) Ale i ten nic neučinil. Konečně prodal 
Hynek (1584) Dřevčice císaři Rudolfovi, jenž je připojil 
k Brandýsu. 

V městečku Zapích stávala tvrz bezpochyby 
u kostela, jenž na pravém břehu potoka na skalném 

') Usky Brněnské VII 1037 *) CDM XII 299, Lib- conf. 
*) Oesterr Archiv f. Gesch. 1833- Volný ve své církevní topo- 
grafii tvrdí, že zemřel na Mírově. *) Rkps. kapit. Pražské. 
®) Dsky manské v Kroměříži. Arch. arcíbisk. v Kroměříži. 

Reliq. tab. II 288. ®) Arch. gub. ®) Arch. arcíbisk. v Kro- 
měříží, Arch. gub. *®) Reg. kom. s. Arch. gub. Arch. Kro- 
měřížský. 


172 


TVRZE V OKOLt BRANDÝSA N. L. 


ostrohu stojí.^) Jméno Zap naskytuje se již v základním 
listu Boleslavském,^) ale děj sluší vztahovat! na Zepce. 
Na počátku 14. století seděli tu bratří Vilémy Slavata 
a Vzňata^ kteří se 1. 1329 připomínají.®) Tehdá ukončili 
při svou s opatem Strahovským o podačné právo kos- 
tela, ze kterého jednání jde na jevo, že opatu (tuším 
jen jako osoběj část Zap náležela. Slavata snad byl 
1. 1331 již mrtev;^) tehdá totiž si oba ostatní statek 
svůj Šestlice za Kvici vyměnili.®) Vedle těchto Zapských, 
jichž erbovním mámením byly 2 železné klobouky, vy- 
skytuje se 1. 1349 Vaněk ze Zap^ držitel jiné části a 
ten připomíná se 1. 1364 mezi patrony zdejšího kostela 
a ještě 1. 1382.^) 

Z dotčených tří bratří měl Vilém (f 1364) syna 
Jana^ který 1, 1364 žil, a Vzňata, jenž ještě 1. 1364 
žil, měl syny Viléma^ který se stal 1. 1361 farářem na 
Horkách, a Jana^ který 1, 1364 Žil. Synem některého 
z nich byl Vzňala^ jenž se stal 1. 1371 farářem v Chvatě- 
rubech.^) T. r. tyl držitelem jedné části Joklin Vzteklec 
z Prahy, který sám si právo podací kostelního osobo- 
val a o to se až v Římě soudil. Po něm následovaly 
Kateřina vdova a Markéta dcera a po této dcera její 
Kateřina držíce část Zap a Mstětice. Po nl dostala se 
Část Zap Aničce, manželce Vácslava Štuka a Mikuláši 
z Vrapec bratru jejímu a Jakuba Benešovkého. L. 1392 
drželi tuto část Štěpán Frovin a Mikuláš Heklik. Tehda 
vznikla pře o podací mezi nimi a držiteli druhé části totiž 
J^anem synem Vzňato vým, Vilémem farářem v Budči 
(synem Slavato/ým) a Bohunkem (f 1. 1414) synem 
Jana Vilémova. Tato strana vyhrála.®) Zdali byl příbuz- 
ným jich Vilém ze Zap^ jenž 1, 1394 Štítary u Králova 
Městce držel a ještě 1. 1398 žil, není nám známo.^) 

L, 1403 bylo panství v Zapech rozděleno mezi 
Mikuláše Heklíka a Vita Frovina, Jana Vznatina, Bo- 
hunka a M. Záviše Vznatina.^®) Ale za nějakou dobu 
Mikuláš a potomci jeho, kteří se zvali Zapskými ze Zap^ 
statky Zapské zachovali. Mikuláš zemřel asi 1. 1405, zů- 
stav! v vdovu AUbětu, syna Zikmunda a několik dcer. 
Vdova s dcerani Annou a Rejnou darovala r, 1407 
k (aře zdejší zenri.^^) Zikmund připomíná se několikráte 
v pamětech potomních, zejména 1. 1430, když vyvadil 
plat. kterýž býval ze Zap Jidáškům placen: pečeť jeho 
spatřujeme na t* *ech listech z 1. 1440, 144*6 a 1447.^^) 
Žil ještě 1. 1451.^®) Držel již celé Zapy, kromě nevelké 
části, které se Hkalo Stránka Zapská a z níž povstala 
ves Stránka. Tuto držel v 1. 1423 — 1448 Mikuláš^ tuším 
potomek některého z předešlých, možná i starší bratr 
Zikmundův.^^) 

Jan Heklik^ soudíc podlé příjmení syn Zikmundův, 
držel také Zepce a Opočen; o poslední zboží, vlastně 
o plat z něho v/dávaný prohrál pří (1462), kterou měl 
s děkanem Boleslavským.^®) L. 1474 připomíná se i se 
syny svými Zdidavem a Hankem.^®) Tento jest bezpo- 
chyby Jan, jenž se od počátku 16. st. připomíná. Třetím 
synem tuším Janovým byl Zikmund, jenž 1. 1508 Dubeč 
a Průhonice dědil. Od toho pocházeli potomní Zapští. 
3fan Zapský věnoval I. 1509 na Zepcích manželce Ka- 
teřině z Výklek, ale zemřel před r. 1517 tuším bez- 
dětek. Vdova Kateřina postoupila t. r. Zepce Mikuláši 

*) Viz Místop. bibl. IV 39. *) Reg. 1 47. *) Tab vet. n. 
30A, Reg. III 594. Vzňata, o němž jest 1. 1318 řeč, snad byl 
otcem těchto bratři. *) Synem jeho byl Vilém v 1. 1364—1329 
farář v Rudči; jiný syn byl Vlk 1. 1392 farář ve Hrobech. 
“) Rel. tab. 1 405. Arch. křižovnický a zemský v Brně. Lib. 
conř. 0 Arch. bibl. Praž. ®) Arch. kapitulní, Rel. tab. II 115. 

*) Arch. u sv. Tomáše, Cod DM. XII 441. »«) Lib. conf. “) Lib. 

crect. V 157, Vil 67. **) Knihy PraŽ. Arch býv. dvorský a 
Třeboň- Arch. arcib. v Kroměříži. ^®) Arch. č. 111 549. **) Knihy 
Pražské. ČOM. 1821, 3. 81. J®) Rel. tab. II 319. “) Arch. Hra- 
decký. 


z Landšteina^) Jenž potom i Zap nabyl.^) Ty totiž 
měli Adam, Zdislav a Jetřich bratři Vrabští z Vrabí a 
Všeslav Vyšehněvský z Šolce a prodali je Mikuláši kdysi 
před r. 1527. Mikuláš odkázav Zapy a Zepce synu 
svému Ondřejovi^ jinak Jaroslavovi (1546), zemřel asi 
1. 1554.®) Jaroslav dlouho Zap nepodržel a prodal je 
1. 1560 Mikuláši Brykndrovi z Brukšiejna^) Tento 
přečkal dvě své manželky, jimž zřídil epitaf v Zapském 
kostele. L. 1586 prodal tvrz, dvůr a městečko Zapy 
se vším příslušenstvím císaři Rudolfovi^ začež obdržel 
statek Svrčovice dědičné a peníze, oč více Zapy stály.®) 
Zapy odtud patřily k Brandýsu. 

« 

Nedaleko Zap u cesty ke Svéir.yslicům, kde je nyní 
položeni na Zápdch, stávala tvrz a dvůr a v starší době 
i ves Zépce (Malé Zapy). Ktéto vsi vztahujeme paméf, 
že r. 1052 kníže Břetislav ves Zapy kapitole Boleslavské 
daroval.®) Kapitola držela ten statek do r. 1421. Okolo 
1. 1400 bylo zdejší hospodářství zcela zpustlé, pročež 
Jan probošt týž statek Prudotovi z Veitmile pronajal.’) 
Probošt František pronajal týž statek před r. 1408 Ja- 
novi Bokoví na 4 léta a později zastavil tvrz se statkem®) 
Vácslavovi Vratoví z Horeky jemuž ji po r. 1421 i ví- 
tězní Pražané ponechali.®) Král Jiří zastavil tvrz pustou 
Zepce Maršoví z Lazec a potvrdil ji I. 1469 Janovi ze 
Zapy který ji od Marše koupil. Od té doby patřily Zépce 
k Zapům. Jan ze Zap věnoval na nich (1509) Kateřině 
z Výklek manželce, která se proto v ně po jeho smrtí 
uvázala a 1. 1517 Mikuláši Zuboví z LandŠteina po- 
stoupila. Tento odkázal Zepce (1546) Ondřeji synu 
svému. ^®) Ale ještě za živobytí Mikulášova (1551) uka- 
zovaly se snahy některých vyplatit! Zépce a držet! je 
pro sebe. Když pak Ondřej 1. 1557 statek Zépce Voj- 
těchovi Kačkovi z Kačina prodal, pokoušela se i kapi- 
tola Boleslavská (1558) o výplatu, ale nevedlo se jí tak, 
jako i král, prokurátoru v I. 1560 — 1561. Konečně se 
to povedlo Pavlovi Lidlovi z Udlova^ a to proto, po- 
něvadž mu kapitola Boleslavská Zépce prodala. Pavel 
prodal Zépce 1, 1576 Mikuláši Bryknárovi z Brukšteinay 
jenž je k Zapům připojil.^’) Tvrz zanikla docela, tak že 
dnes ani znáti není, kde bývala.’*) 

♦ 

Ostrov jest ves v osadě Zapské, a bývala tu tvrz. 
Ves se připomíná již v 1. 1282 — 1288 mezi statky 
kláštera strahovského.’®) Tvrz se připomíná teprve 1.1 398’^) 
a první její známý držitel I. 1403 byl Vit FroveinJ^) Týž 
byl již 1. 1406 mrtev a poručník jeho sirotkův prodal 
zboží Ostrovské Vácslavovi Babákovi z Horek}^) L. 1437 
držel tento statek Martin z Cách Pražan. Nástup- 
cem jeho byl Vaněk Duršmid z Vesce někdejší měšťan 
staroměstský, zejména tu seděl v 1. 1447 — 1451.”) Pro- 
tože dětí neměl, podědili po něm všechno zboži jeho 
přátelé, totiž Petr Popel z Vesce a Prokop odtudž a 
l, 1453 jali se je rozprodávat!.’®) 

Nedlouho před r. 1486 koupen Ostrov od Vácslava 
Hrzáně z Harasova^ a když později Hrzanové Jenšteina’®) 
nabyli, připojen Ostrov k němu a oboje se dostalo 
1. 1544 na díl Vácslavův?^) Nedlouho potom oboje pro- 
dáno. Ostrov dostal se Vojtěchovi Kačkovi z KaČina^ 
jenž jej držel do smrti. Po něm jej zdědila vnučka jeho 

0 Arch. Hradecký. ■) DZ 4 H 1. Od ir. 1627 nazývá 
se pánem na Zapech (Arch. kapitulní). Náhrobek v Zapich, 
ale v žádném tištěném díle není počet let správoě udán. DZ. 
13. M 4. Arch. gub. DZ. 23 G 10. *) Reg. I 47. Arch. 
kapitolní. ®) Arch. bibl. Praž, Tadra. Actajud. VI 344, •) Arch. 
č. II 446, HCfler F.r H. II 294. Arch. Hradecký. **) Reg. 
k. s. DZ. 89 B 17. '*) Místop. bibl. IV 46-57. ' ») Tomek DP. 
I dod. 62. Lib. erect. VI 91. «) Rcl.tab. l 60ž. «) Tadra, 
Acta jud, V 119. ”) Staré knihy Pražské. Arch. arcib. v Kro- 
měříži, Arch č- III 549. ^*) Rkpís Gersdorfský v Budíšíně. 
") Rel tab. II 417. «) DZ. 46. L. 24. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


173 


Lidmila Horská z Lacemburku^ která jej již kolik let 
držela, když si jej 1 1583 ve dsky vložila,^) L. 1593 
prodala tvrz Ostrov Bedřichovi Ostrova z Královic?') 
Tento tu zůstal jen krátkou dobu; asi 1« 1599 prodal 
Ostrov Kašparovi z MiUteina?) Ten brzo zemřel a 
vdova, majíc na statku velké věno, dokoupila jej. Pro- 
vdala se po druhé za Oktaviana Ravoreto, životního lé- 
kaře císařova a prodala Ostrov I. 1609 císaři k panství 
Brandýskému.*) 

Staří Čechové rozeznávali dvojí Brazdym, větší 
a menši nebolí Brazdym a Brazdymec. Jeden z nich při- 
pomíná se již 1290 a z rozhraní tohoto a následujícího 
století došla nás pamět, že šest Pražských měšťanův 
zastavilo statky své Brazdym, Šibřinu, Cholupice, Jineč a 
Úval.^) Jan z Brazdymé prodal 1. 13V9 úrok na svém 
dvoře.®) Tvrz zdejší měl Mikuláš Vavřincův Pražan 
a prodal ji s celou vsí (1388) Františkovi Kamaréři 
též Pražanu.^) L 1407 připomíná se Albert Kamaréř, 
snad syn předešlého.®) Jak dlouho tu byl, není známo, 
snad do smrti, ale teprve I, 1437 vyřizována oddmrf 
po něm.®) Královským darováním dostal té odúmrti 
Jindřich Keblenec, co ale tím získal, není známo. 

Současně připomíná se jiná tvrz, ale není známo, 
byia-li v Brazdymé neb v Brazdymci. Buzek z Kříženec 
zapsal na ní holý plat (1403) kapitole Boleslavské; jiný 
plat platíval faráři u sv. Benedikta v Praze, ale když 
Mikuláš z Egrberka statek ten od Buzka koupil, pře- 
nesl ten plat na jinou ves,^®) 

Po r. 1421 rada Novoměstská Pražská opanovala 
Brazdym větší a tu si Zachař z Krp a ve Veleni najal 
(1434) tvrz za 6 let.^^) Za nedlouho se držitelé vyměnili. 
L. 1453 dělila se Marta od Oslův Pražka s Vácslavem 
synem svým.^^) Vzavši si Havoňovice, dům v Praze 
u Oslův, jiný dům a vinice, pustila synovi tvrz a ves 
Brazdym s Malým Brazdymcem, dva domy a vinici. 
Později seděl tu Vácslav z Vratu^ jenž učinil 1. 1479 
své poruČenství o svých synech Jaroslavovi a Janovi.^®) 
Později seděl tu (1501— 9502) Jan Brazdymský z Pu- 
Čan}^) 

Z rodu Brazdymský ch ze Svémysltc seděl tu 1. 1536 
Duchek^ Asi tehdá najal tvrz zdejší a dvůr Jindřichovi 
NeČamskému z Mínic; tento měl seznam svrchkův na 
dvoje cedule udělati, ale neudělal a proto se soudili.^®) 
Jaroslav syn Duchkův prodal Brazdym 1. 1547 Ber- 
nartovi Burmanovi z Lauchu}^) Syn(?) tohoto Jan najal 
si ]. 1566 od Jana Jandy 6 lánů v dědin při V. Braz- 
dymí, na ten spůsob, aby ty dědiny zdělal, jakž náleží 
ulehlé nenechávaje, aby hnojili dal každého roku nej- 
méně kopu záhonů aneb více a z těch dědin jemu 
Jandovi do jeho stodoly třetí mandel své čeledi dovézti 
rozkázal. Ale Burman od 1. 1568 nic neposílal, a to 
proto, že jsa v nesnázích statek svůj Brazdymský za- 
stavil.^’^) Jestli vyplatil, není známo, ale je jisto, že 
Brazdym 1. 1575 Albrechtovi Bryknárovi z Brukšteina 
prodal a že se týž statek dostal po nějakém čase Janovi 
Hůlkoví z Počernic}^) L. 1584 prodal týž Hůlka týž 
statek Janovi staršímu Beřkovskému z Šebiřova^ jenž 
zemřel l. 1595. 24. března.^®) Dědila po něm manželka 
Mandaléna z Řehníce a po ni zůstal Brazdym ještě 
v držení rodu Beřkovských, zejména Mikuláše syna 

‘) DZ. 252 C 6. •) DZ. 26. N 28. DZ. 129. J 27, Arch. 
Bolesl. *) DZ 178, J 8, Arch. gub. Formul. Dobešův č. 149, 
Loserth, St. Pauler Form. 37. •) Rel. tab. I 456. ’iRel. tab. I 
517. Kromě toho tu byl v Brazdymé dvůr Benešovských 
(1381—1399). *) Rel. tab. II 34. *) DD 15 f 81. *«) Tadra A. 
J. IV 231, VI 36, Lib. erect. **) Arch. Český 26 str. 44. 

*•) Tamže str. 45. **) Arch. gub. “) Arch. Český XII .509. 
'*) Reg k. s. “) DZ 48 F 3, H 42. ") Reg. k. s. DZ. 59 F 
23. DZ. 18, C 26, 90, D 27. DZ. 1688 27, Soupis Kar- 
línská 263. 


Elišky z Řehníc. Léta 1603 držel jej z téhož rodu 
Jaroslav.^) Později nabyl téhož statku Jan Rudolf 
Trčka z Lipy a prodal 1. 1610 tvrz Veliký Brazdym, 
dvůr popi užni, ves a ves Malý Brazdym s dvořištěm 
pustým císaři Rudoljovi, Potom oboje připojeno k pan- 
ství Brandýskému. L. 1630 ještě tvrz stála. Nahoře ve 
velké světnici byly dveře bez zámku a v oknech jen 
4 skla, almara koutniee, almara velká na stěně, stůl a 
lavice s truhlou. V světnici fraucimorské byly dvoje 
dveře s kličkami, 4 skla v oknech, almara v stěně, 
kamna zelená nová a lavice okolo světnice. Před tou 
světnici byl mazhauz, a z něho dveře na pavlač dře- 
věnou, která šla okolo tvrze a měla zábradlí z korbelův.^) 
Z toho ze všeho zbyly dnes základy při živnosti Č. 7 
a našlo se, že byl kolem tvrze vodní příkop.^) 

« 

Jihovýchodně od hory Kuchyňky (u Brazdymé) 
stávala tvrz Záhoří, kterýmžto jménem to celé po- 
ložení se nazývá.^) Vyskytují se často zemané z Záhoří, 
jež nejsnáze lze klásti do tohoto Záhoří, jako 1318 Marek 
a Sulek. 1364 Adam s Markvartem a Libek s bratřími 
páni na Libiši.®) 1386 — 1418 Zdislav Stožek nějaký čas 
pán na Krnsku (erbu Lobkovského®), který sotva již 
Záhoří držel, ale mohli tu sedětí Mikuláš Jan a Ryneš 
bratři, kteří obdarovali 1. 1391 kostel na Svrčovicích.^) 
Odtud snad se také psali 1410 a 1415 Albert, po němž 
byla 1. 1437 vdova Kateřina ze Vtelna,®) a konečně 
1436 — 1462 Mateska. 

« 

Podle pověsti stával Rudeč tam, kde jest les a 
louka Jiřin od Kostelce n. X^bem za řekou na pravém 
břehu, kde se posud říká v Rudči. Avšak i co je nyní 
ves Rudeč u samého Kostelce, bývala také ves. Roze- 
znávaly se od sebe tak, že se říkalo zaniklému RudČi 
dolejší neb Rudeček a druhé hořejší neb Velký Rudeč. 
Tento (Velký) připomíná se již 1. 1260, ve 14. a 15. 
století byl statkem Pražského proboštství, a od r. 1437 
v držení světských pánů zápisném a konečně připojen 
s Kostelcem k Brandýsu. 

V Malém Rudči neb Rudečku bývala tvrz odedávna 
a kromě ní ještě drobné statky.®) Ve 14. století žili na 
tvrzi dva bratří. Synem jednoho z nich byl Hrzek, jenž 
před r. 1387 zemřel. Synem druhého byl Milota^ jenž 
se od r. 1364 několikráte připomíná.^®) Zemřel buď 
1. 1401 neb 1402. Z jeho nařízení ukázal nejstarší syn 
jeho Zdislav Ryšek plat na Benešovi vladykovi v Rudči 
k faře kozelské.*^) Týž prodal část svého dědictví Jetři- 
chovi dolepsanému, ostatek se snad dostal Anně vdově 
po Janovi Krabicoví z Veitmile^ jež 1. 1409 darovala 
plat k faře v Kozlech^*) a potom tuším také tvrz kou- 
pila. Na počátku 15. století žili dva bratří předkové 
Hrušovslých z Hrušová^ Milota a Jetřick. Onen držel 
Hrušov, tento Rudeček. Jetřich v 1. 1405 — 1406 dílem 
obdarováním kostelů, dílem prodáváním platů zavadil 
své zboží. Zdá se, že již I. 1411 toto zboží zastavil 
Ondřejovi Štukoví^ neb ten se pak nazývá držitelem 
Rudečku; nicméně Jetřich přece RudeČ převzal a prodal 
jej před r. 1418 již psané Anně Krabicové z Veit- 
mile.^^) L. 1466 provolána odtímrť po Janovi Kantorovi ze 
Smrčné: totiž tvr^ dvůr a ves Rudeč. Vyprosil si Jj Jan 

’) Paprocký o st. ryL 131. VUSp. 1898 I 37. ‘) Arch. gub. 

’) Soupis Karlínská 154, *) Soupis Karlínská 155. Tabul. 

vetust. č. 304, Lib. conf. ") Archiv Novohrad., Boleslav. ’) Líb. 
erect. *) Rel tab. II 69, 152, Arch. Český III 486. ") Pam 
kniha fary Bělské, Arch. gub L1381 Machův, před r. 1388 
na př. Hrzka, Ješka Hapátka, Hynka laráře Voděradského, 
později Ryčka, bratra Hapátkova a 1 1401 Beneše (DD 13 
f. 36, 15 f. 50, Rel. tab. I 468). ”) Rel. tab. I 431, DD 13 f. 
6,14 f. 42 ") Lib. erect. V. 147. ») Lib. erect. VlII 57. Syn(?) 
Jan byl 1. 1417 juristou v Praze. “) Lib. erect V. Lib. 
erect X 102. 


174 


TVRZE V OKOLÍ EíRANDYSA N. L. 


Sýan z Baršteina a podržel ji.^) Tvrz, dvůr a ves Hu- 
deček byly po 1. 1477 připojeny ke zboží Jirickémur) 
L. 1488 bylo tn vše již pusté^) a tak i v 16. století. 
Jestli se mluví 1. 1580 o tvrzi Rudči, jsou to jen vzpo- 
mínky minulosti. 

Ves Jiřice* *) má název svůj po jakémsi Jurovi či 
Jírovi a pochází tudíž již z dob křesťanských; v 15. st, 
název ten měnén v název Žiřice, jenž se v listinách 
udržel až do sklenku téhož století ustoupiv potom názvu 
původnímu.^) O osadě samé zpráv nemáme před 15. sto- 
letím; ale tehdá již zde tvrz stála a František Rokycanský 
daroval I. 1405 oltáři sv. Vácslava, Prokopa a Erasma 
v kostele Pražském plat 20 k., zapsaný na tvrzi, dvoru 
a dvořích kmecích v Žiřicích.®) Držitelem byl tehdá 
Hanza Rošt Pražan a ještě 1. 1416 Jan Kost, snad 
týž.’) 

Tvrz Jiřická odňatá k rozkázání rady městské dána 
jest Bernartovi z Janovic spolupřísežnému; r. 1438, 
v úterý po sv. Petru a Pavlu »chovaje tvrze Ziric řečené, 
dosti od drahné chvíle náklady činěc obdržel od rady 
potvrzení prozatimného drženi, aby tvrzí vládl, ji opa- 
troval a žádnému nepostupoval, dokud by mu nákladové 
nahrazeni nebyli.^) Zatím Mikuláš byl ve vězení držán, 
z kterého, zavraždiv své strážce, utekl k nepřátelům a proto 
zboží jeho veškeré na obec spadlo.^) Nicméně týž Mikuláš 
učinil r. 1439, 27. listopadu poručenství o veškerém 
statku svém učiniv poručníky dědiny své zpupné Žiřice; 
tvrz s platy, s lesy, rybníky a t. d., tvrz Psáře s platy 
a dvůr manský v Košířích odkázal na žáky chudé a 
list na plat na Kněževsi na tvrz dal Anežce služebnici 
své a Lvovi.’®) Sotva byl několik dní potom zemřel, 
Hanuš z Kolovrat dokládaje se útěku Mikulášova z vě- 
zeni a že zboží jeho na obec spadlo, prosil radu měst- 
skou, aby mu zboží jeho přála, čehož také t. r. 14, pro- 
since dosáhl. Z toho pošla dlouhá pře mezi Hanušem 
a dotčenými poručníky, nežli však pře ta k ukončení 
svému přišla, svrchupsaní poručníci dali r. 1450, 24. 
ledna dům v Celetné ulici, Žiřice tvrz s vesnicemi, Psáře 
tvrz, dvůr Košíře a též při svou s Hanušem Jiříkovi 
Z Kunštátu a z Poděbrad jakožto tomu, jenž mocí a 
vlivem svým věc tu na vrch práva dovést! mohl. Mezi- 
tím také Hanuš, dlouhou pří jíž omrzelý, nárok a práva 
svého postoupil Jindřichovi Berkovi z Dubě seděním na 
Kostelci, jehož také věc ta omrzela; i smluviv se slušně 
s panem Jiříkem, listu Hanušovi svědčícího jemu po- 
stoupil. Tudíž závady žádné nebylo a svrchupsaní po- 
ručníci Jiříkovi r. 1451, 18. března všecky dědiny svrchu- 
psané i s listem n. krále Vácslava Vokovi zValdŠtejna 
(tuším na dům v Praze) svědčícím Jírikovi ve dsky 
dvorské a snad i zemské vložili a hned p. Jiřík týmiž 
dskami postoupil (19. března) dvoru manského v Košíři 
řečeného Nazovského Vácslavovi Valečovskému z Kněž~ 
mosta za 300 ss. gr. Nedlouho potom Jiřík témuž Vaň- 
kovi všeho zboží a jmenovitě i n. práva Hanušova 
z Kolovrat vzdal a postoupil (1452).”) Vaněk držel Jiřice 
ještě r. 1455. Tehdá sobě vyprosil na králi Ladislavovi 
odúmrti na tvrzi Jiřicích a vsi Nové po n. UrŠile vdově 
Janově z Kněževsi.”) 

Dvacet let později seděl na tvrzi zdejší a spojené 
s ni tvrzi v RudČi Beneš Sekerka z Seděic. Týž prodal 
r. 1477 plat na obou tvrzích Janu Holubovi z Týna 

*) OD 16 f 202 >) Rel tab. II 374. *) DD 3. O 24. 

*) Pomůcka' Stteber's Burgen VI, 247. Tamtéž chybně se sem 
kladou páni z Ryzmburka, již drželi Jeřice v Hradečtě. Tak 
r. 1486 se nacháiejí oba vedle sebe »in Zyrziczich alias Gir- 
ziczich et Rudezic (DD 17, 65). ") Rel. tab. lí, 19, 129, Lib, 
erect. VII 23. D Arch. Český XXVI 383. ®) Knihy Pražské, 
•j Arch. ě, lll. 523, XX Vlil 178, DD 26 f. 229. “) Arch. Český 
XXVIII 179, 716, 717, DD 61, 372. 373. “) DD 16 str. 71. 
Jiné provoláni se čte 1486 (DD 18, 55). “) Rel. tab. II 374. 


Horšovského a z Prahy za 400 ss.,’) kterýžto r. 1478 
jiný plat roční 17 ss. gr. na lýchže tvízích od syna 
svého Jiříka Holuba koupil.^) Vedle toho měli jistá práva 
k Jiřicům a k Rudči Vácslav Běšín a Kryštofor z Píctum, 
maršálek dvoru královského. Po jich smrti všecka ta 
trojí práva jakožto odúmrti na krále spadlá jsou v Praze 
provolána a král je daroval Zykmundovi Kurcpachovi 
z Vítkova a Janovi z Roupova. Oba výprosnici dovedše 
věc svou u soudu dvorského na vrch práva, zvěděni 
jsou na zboží Jiřické a Rudecké r. 1 488 tak, že Zyk- 
mundovi odhádáno na týchže dědinách 150 k., Janovi 
však 50 k. vyjímaje právo některých osob, kteří svou 
věc byly dokázaly.®) Dědické právo Benešovo však tím 
neporušeno. Beneš sedě dosti dlouho na Jiřících, tvrz 
která byla r. 1488 zpustlá, poopravil a prodal potom 
r. 1496 Jiřice tvrz, dvůr popi. s popi. a ves celou, 
v Rudči dvůr kmecí pustý s příslušenstvím a řekou 
Labem Bartolomějovi z Bubna a Ze Všebořic za 1000 
ss. gr. Č.”*) Dceru Bartolomějovu pojal pak k manželství 
Jan Vančura z Řehníc a dostav věnem statek Jiřičky, 
zplodil s manželkou svou dvanácte synův a jednu dceru. 
Po její smrti pojal druhou manželku Mandalenu ze 
Smiřic, jemužto ona porodila syna Jindřicha a dceru 
Johanku.®) Z dětí těch po smrti otcově zůstali a zboží 
jirickc drželi iríikUt tř/, Vdcrlat\ ^igmuud a bratří 
Vančurové z Řehníc \ ti r. 1543 ve středu v den sv. Va- 
lentina, když byly staré desky shořely a strany sobě nové 
vklady Činily, přiznali se u desk zemských, že drží Ji- 
říce tvrz, dvůr popi. s popi. ves celou, Rudeč ves pu- 
stou, Nedomice a Ovčáry o. t. m. s vinicí v Nedomicích 
a s podacím v Kozlích.^) Na pozdější (1545, 18. pro- 
since nechali si od bratří Sekerkův z Sedčic, dědicův 
Benešových, vklad dskami obnoviti a drželi potom několik 
let celé zboží společně. Později se stal Mikuláš samo- 
statným pánem na Jiřicích a bratří jeho zavládli jinými 
sousedními zbožími jako Prívorami, Kostelcem a j. 

Pan Mikuláš měl manželku Annu Smiřickou ze 
Smiřic, s nižto zplodil syna jednoho Jana a dcer pět. 
Po smrli první manželky (f 20. února 1571) vstoupil 
po druhé v stav manželský s Eliškou z Hrušová. Poněvadž 
ho byl syn Jan předemřel a tudíž dědice mužského ne- 
měl, odkázal kšaftem svým r. 1580 ve středu po Lucii 
daiiýin, Jírioc a Rudeč, ves Čakovice s podacím v Kozlích 
dcerám svým Kateřině ^ ě^aloméně a Mandaléně z Řehníc, 
Dcery ty měly k spravování statku »jednoho člověka 
hodného nařídili « a po jích smrti měl statek připad- 
nout! na Mikuláše Burjana syna Jidřicha Vančury Ko- 
steleckého. Choti své Elišce odkázal vsi Stránku a Novou 
ves a vykázal jí k doživotnímu obydlí na tvrzi Jiřické 
těch pokojích, kde nyní bydlela, v malé světničce 
s komorami i se sklepem, kdež schovávala věci své, a 
sklepem podzemním ke schování nápojův. Bratru svému 
Zikmundovi odkázal vsi Nedonice a Ovčáry. Zemřel 
r. 1582 a dcery jeho proti vůli otce svého nepodrževŠe 
statku zděděného prodaly 1583, 7. prosince Jiřice a 
Rudeč, ves Čakovíce a podací v Kozlech Jaroslavovi 
Smiřickému ze Smiřic^ a na Kostelci nad Černými lesy 
za 8500 ss. gr. Pr. Od toho dostaly se Jiřice hned po- 
tom Jiřímu staršímu Popeloví z Lobkovic a prodány 
od něho konečně r, 1584 za 15.000 ss. míš. kráh Ru- 
dolfovi ILy jenž je spojii s panstvím Brandýským. 

Tvrz zdejší za posledních ustavičně v dobrém stavu 
chovaná záhy počala pustnouti, čehož příčiny na bíledni 
jsou. Ještě jednou se Jiřice povznesly na samostatný 
statek (po bitvě Bělohorské) a paní Hildtprandtová roz. 
z Prust prodala jej r. 1668, 7. prosince za 33.266 fl 
46 kr. opět k panství Brandýskému. 


») DD 21, 273. *) DD 23 O 14. ») DZ 7 H H. •) Pa- 
procký o st. rytířském. ") DZ. 260 C 9. •) DZ 21 L 8. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. [,. 


175 


Ve farní vsi VŠetatech slévala tvrz. Z vladyk 
zdejších přípuminá se první 1. 1255, totiž Uceslav(P). 
Ve 14. stol. byly Všetaty rozděleny na několik statkův. 
Na jednom z nich seděl ZdeslaVy jehož syn Prudota byl 
1. 1356 farářem ve VŠetatech a měl kromě toho ještě 
jiná kněžská obroěí.^) Mezi podacími pány zdejšího 
kostela připomínají se 1. 1371 Mikuláš Přibík, Staněk 
Jan, Heřman, Beneda, Hroznatá a Beneš,^) Po Jež- 
koví odumřel 1. 1389 statek a přípovídal se k němu 
Straněk^^) jenž v 1. 1395 a 1398 s Peškem (f r. 1400), 
Vácslavem a Mikulášem Chýškou ke zdejšímu kostelu 
podával. Vácslav neb Vácha dostal 1. 1404 oddmrf na 
Plzeňsku a 1. 1406 propuštěn z králova zajetí^) Vácslav 
Všetatko s Kateřinou matkou, Jehlík, Václav. Noví páni 
darovali faráři zdejšímu louku Zátoně.^) Kateřina vdova 
po Peškovi darovala k téže faře (1403) zahradu.®) 
L. 1409 byli patrony kostela Hereš z Přívory, sed. na 
Čachovicích, Vilém, Hanek a Jan ze Všetat. Později 
(1411) držel tu jeden dvůr Rameš z Bysic*^) a protože 
I. 1415 již jen s Jankem z Čečelic ke kostelu zdejšímu 
podával, lze seznati, že se dřívější drobné statky ve dva 
větší zcelily. Ok. 1. 1418 vyprodal se Rameš a zakoupil 
se ve Vrabí.*) 

Jan ze Všetat byl 1. 1440 na krajském sjezdu 
v Nymburce a připomíná se ještě 1. 1450.®) Patřil do 
rodu Byšických z Byšic. Potom se dlouho o VŠetatech 
nic nedovídáme. Ok. l. 1510 prodal Vácslav Vrabský 
z Vrabi Všetaty Janovi, Vácslavovi a Bedřichovi bratřím 
Hrušovským z fírušova}^^ Z těch je ujal potom Bedřich 
a vložil si je 1. 1543 znovu ve dsky zemské,^^) Dětí 
nemaje, daroval 1. 1550 louky u Nedomic ke kostelu 
Kosteleckému a odkázal statek Všetaty Jetřichovi Hru- 
šovskému z Hrušová, strýci svému.^^) Zemřel I. 1552 
a hned po jeho smrti Jetřich oddělil své mladší bratry 
zbožím CeČelickým^®) a držel Všetaty do smrti. Zůstavil 
nezletilou dceru Barboru, k jejímuž dobrému Všetaty 
prodány. Koupili je Hynek a Karel bratří Vrabšti 
z Vrabi a připojili je ke statku Vrabskému, s nímž 
koupeny 1. 1584 k Brandýsu.^*) 

* 

Ve vsi Kozlech ukazují místo nějaké tvrze, které 
se říká Hradiště, Ves se připomíná již 1. 1052 a kapi- 
tola Boleslavská měla tu poddán é.^^} Po celé 14. století 
a až do r. 1420 držela kapitola ves a podávala faráře 
ke kostelu; i zdá se, že ona tu mívala tvrz. Po válkách 
držel Kozly Zdeněk ze Šternberka, ale r. 1454 vrátil je 
králi Ladislavovi.^®) Podací patřilo v 16. století k Jiřicům. 
S nimi bezpochyby připojeno k Brandýsu. O osudech 
vsi samé po r, 1454 není nic známo. 

* 

Jest trojí Hlavno (vlastně Hlaveň) podlé sebe, 
totiž Kostelní, Sudovo a malé čili Hlavenec. Jedno z nich 
připomíná se již 1. 1052.*^^^) Ok. 1. 1189 daroval nábožný 
Hroznatá Kadeřavý vsi Hlavno, Zdčtín a Březenec kři- 
ěovníkům řádu sv. Jana}^) Tito měli tu pak v Kostelním 
Hlavně Část vsi a farní kostel. Janda z Lysé pak, který 
měl tu tvrz, daroval jim ji (1337), ale měli jí dostat! 
teprve po jeho smrti, což také králem Janem potvrzeno.^®) 
Ostatek svého jmění v Hlavně dal na zřízení nového 
oltáře v kostele Híavenském. L. Í339 byi již po smrti."7 

1) Reg. II 1223, Reg. Vat. *) Lib. conf. ») DD 13 í. 37. 
Také se připomínají 1387 Zachař (Arch. Olomoucký) a 1. 1391 
Hrdoň (DD 13 f 4l). *) DD 14 f. 152, Arch. býv. dvorský, 
rkpis kapitulní. Viz Rel. tab. I 465. Lib. erect. V 54. ”) Lib. 
erect. Xllía 113- Lib. erect. VIII 120. ®) Líb. conf. Lib. 
erect. X 96. *)Arch. č. I 250, Arch. Roudnický. Reg. k. s. 
DZ. 7. H 7. ”) DZ, 250, D 8. “) Arch. v Kostelci. DZ. 10 F 
29. ^») DZ. 50. C 7. “) DZ. 14. A 25, Arch. gub. ^®)Reg. I 48. 
“) Rkpis kapitoly Pražské. ČDB I 360. Rounen Jest snad 
zkažené Glauen. ^®) Reg. I 183. Reg. IV 169. 174. *®) Reg. 
IV 256. 


Buď ještě zůstal v Hlavně nějaký vladyční statek, 
anebo statek křižovniční pronajímán. Nacházíme totiž 
1. 1415 Jaroše z Ryzemburka ]ik.o spolupatrona zdejšího 
kostela a 1. 1426 podával sem kněze Ondráček z Hlavna 
a Vácslav Šmatlan z Mačovic souhlasil.^) Onen žil ještě 
1. 1440^) a tomuto zapsal císař Zikmund Hlavno Kos- 
telní i s tvrzí, což měla 1. 1454 Anna z Chotětic, druhá 
jeho manželka.®) Král Jiří zapsal Velké Hlavno a Varo- 
byl Janovi z Mochova a l. 1494 přešlo to právo na 
Žofku z Opavy se synem Hynkem z Klinšteina a Krys- 
tofora z Hlavna. Ti pak to porovnali tak, že onino po- 
drželi Varobyl a tomuto dali Hlavno. K tomu mu připsal 
král 1. 1502 za nový rybník 40 kop. Chtěje Kryštof 
Hlavno svým dcerám zachovati, zapsal je 1. 1503 Jo- 
hance z Krajku a Janovi z Habartic.^) Až do té doby 
bylo Hlavno zápisným statkem, ale Vácslav Bublá z Mezi- 
klasiy jenž je měl od r. 1524, držel je dědičně.*) Týž 
prodal 1. 1546 tvrz a dvůr Velké Hlavno s pěti dvory 
k med mi Pavlovi Bzenskému z ProrubČ^) Co se potom 
s Hlavnem dálo, není nám známo. L. 1580 je prý císař 
Rudolf od Viléma z Oprštorfu přikoupil.^) 

V Hlavenci tvrze nebylo, ale 1. 1584 stál tu zá- 
meček, k němuž se dvě vížky přistavěly. 

V osadě Hlavenské jest ves Konětopy, v níž 
bývala tvrz až do 16. století. Konětopy připomínají se 
po prvé 1. 1392, kdež Jan JableČko z Čečelic vydal 
křižovnikům Svatomářským plat v Konětopech, kterýž 
jim posud zdržoval.®) Jaroslav z Čečelic daroval 1. 1406 
plat v Konětopech k Bezdědícké faře, ale okolo 1. 1408 
Konětopy prodal.®) Kdo je potom koupil a kdo je držel, 
není známo. V 1. 1488 — ^1489 seděl na tvrzi Ctibor 
z Chlumu se svým synem Janem Některý rok potom 
koupeny Konětopy k Brandýsu. L. 1513 Ještě tvrz 
stála, ale dvůr byl jíž v plat vysazen. 

* 

Ve vsi TuHci severovýchodně od Brandýsa stá- 
vala tvrz na místě dnes již neznámém. Po vsi psal se 
1194 Zbraslav, na tvrzi snad již seděl Jošt I. 1354 
spolupatron v Předméřicích. Stašek z Tuřiee prodal 
nějaké dědiny děkanovi Staroboleslavskému a zdržoval 
se pak u Kouřimě.^^) L. 1400 žili Rupert a Jetřich 
z Tuřiee}^) Později držel zde tvrz Janda z Předméřte, 
ale I. 1417 koupi] ves Vesce.^^) Z potomních držitelův 
známe jen dva, totiž 1447 Petra Popela z Yesce a 
1496 Vácslava z Ujezdce}^) Tvrz pustá Tuřiee patřila 
I. 1513 k Brandýsu,'®) jehož příslušenstvím byly Tuřiee 
do r. 1850. 

Nedaleko Přerova jest ves Semice, v níž jsou 
dvě tvrziště.") Semice byly od starodávna majetkem 
probošta Pražského, jenž byl také patronem zdejšího 
kostela farního. Probošt tu měl tvrz a na druhé tuším 
seděl jeho nápravník.'®) L. 1421 přišli proboštové 
o Semice, které 1. 1438 s Přerovem zapsány a od něho 
již neodděleny. Pak připojeny k Brandýsu. 

* 

Blízko Sadské jest ves Trebestovice, iež patřila 
ode dávna klášteru Břevnovskému. Kromě toho tu byl 
vlády čí statek, na němž seděl od r, 1385 Vácslav 
Kratář}^') Tento přijal 1. 1406 tvrz k držení od kláš- 

*) Lib. conf. *) Arch č. I 250. Arch. č, I 512. *) Arch. 
gub. Reg. kom. soudu. ■) DZ 46 F 7 ’) Prášek v Místop. 

Dibl. IV 117. ®) Arch. u sv. Máři. •) Lib. erect. V 124, VIII 
63. DD 62 str. 127, Rel. tab. II 439. Reg. 1188. •*) Lib. 

conf, Rel. tab. I 449, Acta jud. ^®) DD 18 f. 66. ^^) DD 
15 f. 66, Lib. erect. Arch. arcíb. v Kroměříži a Boleslavský. 
'•) DZ. 84. B 19. Popis v Pam. arch. XV 366. Emler 
Urbáře 307. Arch. Olešnický ve Vratislavi, DD 13 f. 163. 


176 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


tcra/) Asi od r, 1420 drženy Třebestovice k Podé- 
bradům. Jiřík z Kunštátu jako držitel tvrze Třebe- 
stovic dal 1422 Benešovi mlynáři dovolení na vystavěni 
nového mlýna,^) K Poděbradům patřily Třebestovice až 
do r. 1498, kdež postoupeny ke Přerovu, s ním pak 
připojeny k Brandýsu.^) 

« 

Za staré doby se rozeznávaly Jiren, Juren, z Jirna, 
v Jirně (nynější Velké neb Staré Jirny) a Jiřenec (ny- 
nější zámek), ve kterémžto posledním stála tvrz. Nové 
Jirny, jak jméno ukazuje, vznikly později. Jirny byly 
rozděleny 1. 1307 mezi Jakše Balkara^ syna z rodu 
Velfloviců, a Peška z Klučová^ kteří sem nového faráře 
podávali. L. 1389 vládl tu Mikuláš z Klučová sám.^) 
L. 1397 připomíná se Kačka manželka Stětika z Jiřence 
s Janem a Jakubem syny svými.®) Po nějakém Sulkovi 
zůstala vdova Anna. Tu pojal Zdeněk Běškovec z Běškovic, 
Týž zemřel asi 1, 1498 zůstaví v syny Zdeňka a Oldřicha.^) 
Oldřich došed let svých ujal Jirny, kamž 1, 1408 kněze 
podával a 1. 1410 učinil rozdíl s mateři, zanechav ji při 
věně v Nehvizdech a statku Libišském. Zemřel 1. 1411 
v mladém věku.^) Ke statkům jeho v severních Čechách 
připovidali se ostatní Béškovci, Jirny samotné vyprosili 
si na králi Janek ze Smilkova a Olbram ze Škvorce.®) 

Z následujících dob víme o Jirnách jen tolik, že tu 
Táboří I. 1434 před lipanskou bitvou leželi.* *) L. 1454 
provolávána tu odúmrf po Janovi ze Vtelna. Vyprosil 
si ji Jiří z Kunštátu^ ale postoupil práva svého I, 1458 
Janovi Kozlovi^ kterýž pak zvěděn. Ve z vodu klade se 
tvrz do Jiren a kostel do Jiřence, tedy obráceně.*-®) Kozel 
zemřel okolo 1. 1464 bezdětek. Polovici statku měla 
vdova Lidmila a druhou polovicí koupila si 1. 1465 od 
Jiříka ze Stráže, jenž si byl odiimrť od krále vy prosil. 

L. 1499 držel týž statek Zikmund z Sebuzina a po- 
zději Mikuláš Vančura z Řehníc^ jenž ještě ). 1524 
žil a asi v ty časy Jirny prodal.^^) Nějaký čas potom je 
držel Bohuslav Chotek z Vojnina a po něm (před r. 1540) 
Otík Selmický z Citová^ od něhož prodány vnukům 
Mikulášovým, Mikuláši^ Vaňkovi^ Zikmundovi a Vácsla- 
voviP) Tito pak je prodali 1. 1544 Pavlovi Severynovi 
z Kapihory^ měšťanu Starého města Pražského,^*) a to tvrz 
a dvůr v Horních, ves a kostel v Dolních Jirnách, Pavel 
zemřel I. 1554 zůstaviv syna Vácslava^^) jenž teprve 
několik let potom svých let došed, asi I. 1567 v Jirny 
se uvázal,*^*) Okolo 1. 1590 prodal je Tomáši z Proseče ^ 
úředníku podkomořího při dskách zemských, ale vložil 
je teprve 1, 1593 synu jeho JanoviP^ Tento zemřel 
1. 1616 a následoval po něm syn Tomáš}^^ Tento od- 
souzen 1. 1623 k manství, ale nežli to provedeno, ze- 
mřel, tak že se sestry jeho Anna Marie Skalská, Lidmila 
Kořenská a Prudence v Jirny uvázaly (1624), Avšak 
hned jim ten statek zabrán a k Brandýsu připojen, pro- 
tože však peněz byl nedostatek, zastaveny Jirny Zik- 
mundovi hrab. z Volkeiištei na. Tento převedl 1. 1633 
právo své na Jana Zikmunda hr. z Thunu, ale protože 
se stalo bez svolení komor, převedeno to právo t. r. na 
Ondřeje Viléma svob. p. z Brandýsa}^) Ferdinand III. 
dal Jirny dědičně Janu Jakubovi hr. z Brandýs 
jenž před 1666 zemřel. Od pozůstalosti koupil týž statek 
Jan z Gráfenberkač^) a ujal jej I. 1675 syn Ondřej. 
Skrze Rozinu Annu z Gráfenberka (J* 1698) dostaly se 

‘) Arch. Břevnov. *) Kopiář 95 v arch. gub. *) Rel. tab. 
II 386, Arch. č. VI 568. *) Lib. conf. Držitelem drobných 
statků ve Velkých Jirnách byl 1380 PetríArch. Břevov.) ®) Lib. 
erect. V 42- •) Lib. erect. XII 194. “*) Lib conf. Rel. tab. 

II 65- DD 14 f. 325. «) St. Jetop. 89. •) DD 16 f. 68, 93. G 
16. L. 1464 zase správně tvrz v Jirenci, kostel v Jirně. *®) DD 
“) 16 f. 92., ”) DD 25, E 1, DZ. 6. C 28. “) Rel. tab. I 359, 
DZ.6. C 29. “) DZ.5. J 14. “) DZ. 11. F 4. >•) DZ. 16. E 

DZ. 1084 N 13. «) DZ 137. 0 27. Poppe, Reichslehen 

III 266, Bílek, Koní. *«) DZ. 152. L. 19. “) DZ. 466 C22. 


Jirny v držení Chr, Jana hrab. Slubríka z Konigšteina 
a jeho potomstva. Zemským statkem zůstaly Jirny až 
do r. 1850.1) 

Na místě zámku Vinořského stávala vladycká 
tvrz. Ves jest starší a připomíná se jíž r. 1130. Patro- 
nem farního kostela byl 1. 1358 Rembota Goldner sou- 
sed Pražský sám a 1. 1360 se synem svým Mikulášem. 
Po něm dostal se týž statek zeti jeho Matěji od Věže, 
jenž jej prodal I. 1364 Ondřejovi a Martinovi bratřím 
Stachům a Hainlinovi bratru jich tetěnému*) Ale po- 
něvadž se I. 1364 také Petrman z Vinoře, patron oltáře 
zdejšího připomíná, zdá se, Že byly ve Vinoři dva 
statky a že držitelé tvrze byli patrony kostela.^) Tvrz 
držel pak Velfl Galm, též měšťan Pražský a když ze- 
mřel, prodala Kera vdova s Janem synem a Annou 
dcerou Hanuši Caizlmajstrovi též Pražanu.*) L. 1386 
zvěděn právně na Vinoř Augustin Pražský, ale hned ji 
prodal. Koupil Vinoř Hanza od Věže měšťan Pražský 
a 1. 1405 sem faráře podával.®) Protože I. 1407 strýci 
svému Janovi z DubČe právo podací kostela Týnského 
v Praze postoupil,®) lze za to míti, že mu také Vinoř 
a ostatní své jmění zapsal, což se i tím dotvrzuje, že 
Jan 1. 1419 sem faráře podával. 

Statek Vinořský měl od té doby stejné držitele 
s Dubcem a pak Průhonici až do vymření Dubeckých, 
však i potom za Zapských, kteří po nich dědili. Mezi 
tím se na tvrzi nebydlívalo, a proto zpustla. Když se 
Průhonická pozůstalost po smrti Adamově (f 1551) dě- 
lila, dostal se Vinořský díl Bedřichovi Zapskému, jenž 
jej do r. 1593 držel. L. 1571 zapsal Vinoř tvrz starou 
pustou s příslušenstvím Johance z Vrabí mateři a Ja- 
kubovi ChadourOvi z Lokte otčímovi svému, ale zrušil 
po dvou letech tento zápis a vyměnil si tvrz Vinoř, 
mezi tím zase obnovenou, s Annou Zapskou ze Ctiněvsi 
za statek její Ctiněves (1578). Avšak zase nabyl Vinoře. 
Zdědila jí totiž po Anně sestra její Johanka^ manželka 
Bedřichova, a ta ji zapsala 1. 1592 a 1593 Bedřichovi 
a dětem svým.’*) Aby Bedřich dětem dily vyplatili mohl, 
prodal Vinoř (1593) Vácslavovi mladšímu z Donina^ a 
to tvrz s příkopem vyzděným, ves s dvěma dvory a 
tvrz Hradiště též s dvěma dvory.®) Nový pán zemřel 
již následujícího léta, zůstaviv dvě nezletilé dcerušky. 
K jích dobrému prodán statek a koupen 1. 1596 od 
Kateřiny Smiiické z Hazentburka^\ Také paní tato 
dlouho Vinoře nedržela, ana již 1. 1604 zemřela. Dědi- 
cem jejím stal se Jan Zbyněk Zajíc z fíazemburka. 
Týž prodal ihned Vinoř a Ctěni ce Vácslavovi Bořnovi 
ze Lhoty a na Roztokách.^®) Zase se na Vinoři nebydlelo 
a zase tvrz zpustla. Oba statky Vinoř a Ctěnice dostaly 
se I. 1626 v držení rodu Valdšteinského a zůstaly při 
něm až do r. 1651. Tehdá prodal Karel Ferdinand 
hrabě z Valdšteína pustou tvrz Vinoř Heřmanovi Čer^ 
ninovi z Chudenic^ jehož potomstvu velkostatek až do 
poslední doby (po převratu r. 1918) náležel. Čím nám 
byl poslední Černín Vinořský, posud jest v čerstvé pa- 
měti. Za Černínův postaven nový zámek. 

* 

Nedaleko Vinoře stávala tvrz Hradiště, jejíž 
známky posud lze spatřili.*-^) Zvláštností je, že o starších 
osudech jejích nic nevíme. L. 1542 přiznali se Ondřej 
a Bartoň bratři ze vsi Kbela, že drží po Jaroši otci 
svém tvrz a dvůr Hradiště.^®) Později držel ji Bartoň 

‘) Držitelé u Sommra Kainz. 253. •) Lib. conf. Tomek 
DP. II 422, 475. *) Totiž Rembota a Hanza. Stachův potomek 
Vácslav Stach mladší % Vinoře držel 1. 1410 Clupek (Arch. 
v Litomyšli). *) Arch. Vyšehradský “) Lib conl. Rel. tab. 1 484. 

•) Lib. erect. VII 113. ’) DZ. 17. E 11, 20, G 25, 169. C 21, 
1084. M. 12. •) DZ. 169. D 18. *) DZ. 127. C 21. DZ, 134. P 
22, 182. O 22. “) Víz Soupis Karlínská na str. 828. Popis 
tvrziště v Pam. arch. XV 369. »*) DZ. 250. A 21. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


177 


sám. Od toho odprodal dědinu Adamovi z Vinoře a 
Hradiště samo dostalo se před r. 1575 v drženi Jiříka 
Zikoty z Perkniřova Ostrova^) jenž je ještě 1. 1581 držel. 
Synové jeho Matěj a Burjan prodali s Aničkou sestrou 
svou (1587) dvůr Hradištský Bedřichovi Zapskému 
z Zqp.^) Týž připojiv ten statek k Vinoři koupil ještě dě- 
dinu od Adama z Vinoře, z niž pak zřízen Nový dvůr. 
V prodejích Vinoře připomíná se tvrz ještě I. 1609, 
avšak 1. 1627 byla již pusta. 

* 

Nedaleko Vinoře jest ves Radonice n. s tvrzí, 
která však teprve v 16. století povstala. S podivením 
jest, že jest o Radon ídch starších paměti jen poskrovnu. 
L. 1397 přisouzeny Radonice horní a dolní Ojířovi a 
Evě ženě jeho proti Anežce vdově po Henšíkovi. Ojíř 
daroval 1. 1408 plat v Radonicích faráři v Maršovících 
a to za duši Racka bratra svého.^) L. 1455 byla pro- 
volána odúmrť po Evé a vyprosil si ji Aleš ze Štern- 
berka. a Zdeslav bratří Ojiřové z Očedilic pro- 

dali ves Radonice před r. 1540 Vácslavovi Hrzánovi 
z Harasova a tohoto syn Vácslav l. 1559 panovi Ha- 
dovi z Proseče^ měštěnínu Starého města Pražského.* *) 
Po tomto následoval I. 1585 Vilém Ostrovec z Králo- 
vic^) jenž však Radorice jen krátce podržel Vyměnil 
si je se sirotky n. Vdcslava Hradeckého z Bukovna 
(1586) za statek Veleň,^) ale poručníci také jich nepo- 
drželi, nýbrž postoupili 1. 1587 Jindřichovi Homutovi 
z HarasovaP) Od těch dob se tu vyskytuje tvrz, kterou 
bezpochyby Had vystavěl. 

Jindřich držel Radonice ještě I. 1603, avšak již 
1. 1615 byl mrtev. Synové jeho Vácslav mladší a 
Oldřich prodali Radonice (1628) Francovi OstrŠtokovi 
z Astýcldu?) Dědic a nástupce tohoto Jan Ignác prodal 
Radonice 1. 1649 Janovi Goetzovi, jenž se stal 1. 1653 
apelačním radou a l. r. Radonice Jiřímu Lvovi Lukav- 
skému z Lukavce pustil.^®) Po něm se vystřídali 1. 1667 
Kateřina Cecilie Pašinová, pak Jan Ferd. Leodold RaŠin 
a od r. 1672 Jan Vácslav Hynek z Oprštorfu^ od něhož 

koupeny (1675) k Vinoři.^^) 

♦ 

Nedaleko Vinoře jest kostelní ves Svrčovice, 
jejíž jméno obecný lid jako CvrČovice vyslovuje. Ve 14. 
století patřila ves tato i s farním kostelem ke kostelu 
Pražskému, jsouc prebendou jednoho z kanovníkův. 
Pražané zabravše týž statek r. 1420 neb 1421 pustili 
jej (1428) Stanovi z Třebize a Anně ze Mcel manželce 
jeho.*^^) Právo to převedli na sebe Vaněk a Jan z Otic^ 
jimž císař Zikmund dvůr a ves Svrčovice a ves Kosto- 
mlatky (1437) zapsal.^’) Později seděl tu Vaněk sám a 
dosáhl toho. že mu král Jiří týž statek (1461) potvrdil. 
Od Alše, snad syna jeho, vyplacen; vyplatil jej Jan 
z Tedražic j. král. protonotář’^^) a potvrzeno mu l. 1476 
majestátem. Kromě toho obdržel 1. 1492 majestát na 
rybník a 1. 1498 mu zase týž statek potvrzen. Svrčovice 
pak děděny v rodě jeho, zejména patřily 1. 1507 Vác- 
slavovi a Janovi bratřím, kteří tehdá několik zápisných 
vsí v okolí nabyli. Vácslav prokázal velké služby krá- 
lové Anně při povodních, pročež mu král Ferdinand 
1. 1531 čtyři sta kop na Svrčovicích připsal^*) Svrčovice 
dědil syn jeho Jan^ jenž držel tak některé vesnice zá- 
pisné. L. 1564 vystavěl ve Svrčovicích nový kostel 
Císař Rudolf koupil od něho 1. 1584 Svrčovice, ale při- 

*) DZ. 7 B 21, Knihy svobodnické I. Rcg. kom. soudu. 
*) DZ. 23 N 24. ») Rcl. tab 1 673, Lib. crect. VIII f. 44. *) DD 16 f. 
368. •) DZ 4. E 23, 87. B 69. V tituláři sc připomíná jako 
pán Jindřich z Dobřichora. •) DZ, 22 P 6. DZ. 68 D 13. 
■) DZ24. A 30. •) DZ 143. A 26, VUSp, 1898. Rozvrž, sb. 
«) DZ. 307. J 7, 309. D ll. “) DZ. 316. L 14, 391. F 29, H 23. 
“) Arch, č. II 480, Lib. conf. Knihy Pražské. ’*) Arch. gub. 
Arch. č. II 186, Rkps. Vídeňský. Arch. gub. «) Arch. 
Roudnický a gub. 


pojil je k Brandýsu. Když se mu však naskytla přile- 
žitoslt koupili Zapy od Mikuláše Bryknára z Brzkšteina 
(1586), dal mu za ně kromě peněz také statek Svrčo- 
vice dědičně.^) 

Zápisní držitelé vystavěli ve Svrčovicích tvrz, která 
se niíkdy v majestátech nepřipomíná, poněvadž ducho- 
venstvím byly jen dvůr a ves. Bryknár prodal pak 
Svrčovice. Držel je 1. 1615 Mikuláš Sekerka z SedČic, 
Tomu 1. 1623 zabrány a prodány Jiříkovi Benešovi 
Benikovi z PetrštorfuP) Tohoto dědičkou byla Anna 
Marie (dcera ř) z Petrštorfu, pak vdova Trentinova, jež 
před r. 1658 zemřela. Pozůstalé dcery Kateřina vdaná 
Naglerova a Františka Hadova se pak l. 1658 rozdělily. 
Onanio dostala ve tvrzi pokojíček, klenutou komoru, tato 
velkou světnici, kancelářskou komoru a jinou komoiu 
venku na dvoře došky krytou. Každá dostala ještě 
sklepi ve zbořeništi (jeden z nich jen byl v zemi vy- 
kopám). Ve společnosti zůstaly dvorek, kuchyně na něm 
a síň v tvrzi,^) 

V takovém stísnění nebylo možno obstáti. Proto 
Františka brzo po dělení díl svůj sestře prodala. Kate- 
řina pak prodala 1. 1666 celý statek Maxim. Rudolfovi 
Rašúnovi z RyzemburkaP) Později (1675) získal týž 
statelk Pavel Leopold sv. p, Walderode^ jehož manželka 
prodala jej 1. 1682 Heřmanovi hr. Černínovi z Chudenic 
a připojen pak k Vinoři.*) 

U vsi Třeboradic bývala ves Trysko vice, která 
patrívala v 1. 1167 — 1287 klášteru Litomyšl skému, ale 
v tounto roce prodána k prvboštstvi Pražskému P) K to- 
muto patřily až asi do r. 1335, kdež prodány.^) Koupil 
je tuším klášter Strahovský^ jenž část již I, 1273 měl,*) 
aspoň 1. 1410 mu jistě patřily. Klášterníci vyzdvihli tu tvrz, 
kterái stávala při dvoře. Vítězní Pražané obsadivše Trys- 
kovice dali je asi r, 1421 Petrovi z Hoštky a Jeroný- 
movi Šrolovi, ale císař Zikmund zapsal je (1437) Vaň- 
kovi Rakovi z Nebílova^ rychtáři Starého m. Pražského.*) 
Postoupením dostaly se 1. 1453 Vácslavovi Cardovi 
z Petrovic a Vácslavovi synu jeho. I ten jich nepodržel 
a prodal je 1463 Elišce z Postupic^ která na ně 1. 1464, 
1475- a 1488 obdržela.^®) Eliška postoupila Tryskovic a 
Třeboradic Kateřině z Petrovic a Zdeňkovi Sezimovi 
z Usii, vnuku svému, od nichž pak prodány. Měl je 
1512 Ondřej Čachovský z Jinoěan, jemuž je král Vla- 
dislav potvrdil. Král Ludvik připsal mu 1526 peníze a 
dovollil rybník udělat.^^) Sice Ondřej tu nebydlíval na 
tvrzi, ana byla pustá a to snad již od husitských válek. 

Ondřej zemřel 1. 1546 odkázav pustou tvrz Trys- 
kovic e Jaroslavovi staršímu ŠelmberkaP) Od té doby 
patřily Tryskovice těm, kteří drželi Komorní Hrádek. 
Tak to bylo ještě 1. 1603, kdež potvrzeny Adamovi 
ml. z ValdŠteinaP) Kdy a komu byly dědičné dány, 
není nám známo. 

♦ 

Ve vsi Myškovicích ležící v osadě Třeboradické 
povstala tvrz teprve na poč. 17. st. Prvotně byla ně- 
jakým duchovenstvem a od st. 15. v zápisném držení 
Starého města Pražského. Po zabrání 1. 1547 prodány 
Chm£ÍÍTZ X£ SumeChúVA a držariy k Mášicům. 
Teprve 1. 1588 prodány od Jana, syna jeho, Mandaleni 
Robet.thápové ze PteníP*) Od této se dostaly 1. 1599 
Vratislavovi Trmalovi z TousicP) který jich zase 1. 1604 
Mikuláši Trmalovi postoupil^*) Teprve od té doby se 

“) Arch. gub. •) Rozvrž, sbírek, Bílek Koní. 603. *) DZ. 
7 I Q 1, 7 1. B 13. •) DZ. 316. C 2 Místop. bibl. IV 145. 

•) Reg. 1 139, II 601, 1163. Reg III. 562, IV 61. •) Tomek Praha 
I. dodt, 62, Emler Urb. 287. ®) Hófler, F. r. 14 II 288. Arch. 

II 177. «) Rkps Roudnický. «) Taraže. «) DZ. 8.B 11. «) Zá- 
pisy o tom v Kopiářich arch. gub. **) DZ. 69. J- l, J. 4. 
“) DZ 173. O. 24. DZm. 136 N 14. 


23 


178 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 



tu vyskytuje tvrz. L. 1623 zabrán týž statek a prodán 
opatn a klášteru Slovanskému rádu sv. Benedikta.^) 
Zůstal pak v jeho držení (vlastně pak kláštera u sv. 
Mikuláše) až do jeho zrušeni. Myško vice pak prodány, 
byly do r. 1838 ještě statkem o sobě a pak připojeny 
k Vinori. 

* 

Ves Kbel mezi Prahou a Brandýsem připomíná 
se již 1. 1310, když se ta země dostala kostelu Vyše- 
hradskému darováním knížete Soběslava.^) L. 1360 byl 
tu statek Jana Pavlova kanovníka; vedle toho měl tu 
také kustos Vyšehradský svou prebendu.^) Vladyčí 
statek, na němž vznikla tvrz, měl do r. 1386 Mikuláš 
Litoměřický^ ale r. 1386 Augustin z Prahy naň právně 
zvěděn a 1. 1387 mu odhádán.^) L. 1395 připomíná se 
vladyka Mareš ze Kbela. L. 1406 byl ten statek 
v držení Petra Meziřického Pražana a zapsán tu tehdá 
plat pro oltáře v kostele sv. Mikuláše.®) Potom držel 
tu dvůr M. Ondřej z Brodu kanovník Pražský, ale když 
Pražané asi I. 1420 Kbel opanovali, darovali ten dvůr 
Petrovi Křivému.®) Potom držel to zboží vladycké Vacek 
Křtzanic a 1. 1438 stalo se ujednání, že má zůstati při 
sirotcích Prokopa z Olšan. '^) 

Na tvrzi seděl 1445 Martin M^snár z Luůne"^) a 
to až do smrti. L. 1492 byl mrtev on a téŽ manželka 
jeho Anna. Odúmrť po nich na tvrzi a dvoru Kbelu 
vyprosil si Vít z Vrbičan.®) V 16. století patřila Část 
VSI ke Ctěnicům, část k záduší sv. Vojtěcha v Praze a 
1. 1595 také k nej v. purkrabství. Neznámým způsobem 
nabyli Kbela Jáchym^ Michal a Albrecht bratří Sla- 
vatové^ kteří prodali tvrz, dvůr a ves Kbel (1628) 
Anně Zuzaně Slavatové z Pappachuy^) Ale poněvadž 
statek nezaplatila, uvázal se v něj zase Albrecht v 1. 
1644 — 1646'^) a prodal jej 1. 1646 panovi Pavlovi 

') Bílek, Děje konf. 716. •) Reg. 194. Glafey, Anec- 
dota, Reg. decimarum. *) Rel. tab. I. 483—484. ®) DD 14 f. 

35, Rel. tab. H 29. *) HGfler Font. r. H II 291. ’) Stará kniha 
Pražská. ») Arch. C. III 530. ») dD XVII 66 Bílek, Děje 
konf. DZ. 30?. D 12. “) DZ.148. K 14, 304. D 12. 


^ i j ř-T niitř Ť i-rT^ fe 

Kounice, půdorys zámku. 


svob. pánu z Briaumontu. Tento jej držel až do smrti 
a pak jej dědila manželka Albertina. Od té jej koupil 
Chrystyan Vilém, kurňršt Braniborský, ale prodal jej 
1657 Markétě Anně ovdovělé Thunové?) Kbel patřil 
Thunům dlouho a připojen později k VinoH. 


Severně od Českého Brodu leží ves Kounice od 
starých Cechů jmenovaná Konice. Zde stoji na místě 
bývalé tvrze zámek dvě poschodí vysoký, okolo něhož 
byly příkopy ještě v 19. století.®) Po vsi se nazývali 
1257 — 1295 Zachař a 1. 1205 také Předbor a Nachvalp) 
L. 1337 žili bratři Zachař a "}ešek a bratr jich Janda 
z HlavnaS\ Zdeněky Jan a Jiří byli 1. 1L 3 54 — 1358 
patrony zdejšího kostela a lze odtud znátí,. že tu byly 
asi tři statky.'’) L. 1383 patřil jeden dvůr Jandovi a 
Janovi, druhý Nach valoví a tři dvory kmecí po smrti 
Ješka Radla spadly na krále®.) Janda žil ješltě 1. 1396 a 
Jan Čermák 1. 1405 se zdejším farářem role měřil. ^) 
Nach val žil ještě 1. 1407 a měl syna Zacheiře.^) 

V 16. století nazývali se po Kounicich dva rodové 
KaČice a Močikové z Konic. Tito seděli v 16. st. na 
Cerhenkách prodavše statek svůj v Kouniicích dávno 
před tím. Co se týče oněch, začíná jich řada Janem 
Kaěici z Vrátková., jenž byl I. 1436 pánem nai Konicích.®) 
Jeho příbuzným byl Vilém z Konic 1431 — 1480, jenž 
seděl na Kamýce. Vedle něho připomínají se Čeněk 
(1440) a I. 1463 Jan Pisek^ syn n. Ctiborův, tušíme 
předek MoČíkův.^®) Jan Kačice koupil I. 1459 statek 
Chrast a žil ještě 1. 1465.*^) Měl tři syny, (mladšího), 
Zdehka a Chvala.^ z nichž Zdeněk ujal část vsi Kounic 
a ještě 1. 1523 žil.'®) Později tu byly Čtyři statky. Jeden 
díl náležel do 1. 1583 obci města Brodu. Druhou část 
se dvorem držíval Hašek z Vrabi ke statku Vrabskému. 
Ta se dostala bezpochyby skrze sňatek v ilržení Jana 
Osterského Z’ Tulevic {Ih^X) a bratří Albreclid z Šťastný, 
kladouce je 1542 ve dsky zemské, praví, že je drží 
po bábě.^®) Třetí statek držel Vilém z Blaníce a po 
jeho smrti prodán a po druhé ve dsky vložen.^*) Oba 
ty statky koupil před r. 1540 Jiří Vachtl iz Tautenova. 

Také jeden dvůr kmecl Jana Vrab- 
ského koupil a vdova Aniua z Toušeně 
koupila 1543 od krále Ferdinanda 
Část vsi, která na něho spadla 
po Janovi Měkýši z Ostrova.*®) Po 
poruční cké vládě Annině ujali sy- 
nové Zdeněk, Jáchym, Jan Jiři a 
Mikuláš Kounice, Liblic^e a Smrko- 
vice. Když se 1. 1555 dělili, dostali 
Zdeněk a Jáchym Líblici^ a Kounice. 
Tyto držel později Zdeněk sám a 
způsobiv v I. 1560 — 1562 nejednu 
výtržnost, zmizel potoru ze společ- 
nosti živých. Bratr jeho Jáchym ujal 
po něm Konice a držel je již léta 
1569.*^®) L. 1590 postoupil Kounic 
zeti svému Prokopovi Dvořeckému 
z OJbramovic a žil ješíiě I. 1593.^’) 
Prokop směnil pak (1599) Konice 
za klášter Želivský.*^®) T lak se dostaly 
v držení Jana Rudolfa TrČky z Lipy, 


*) DZ. 311, J 27. «) V. Trnka 

Kounice a Přerov. V Praze 1873. Soupis 
Československa na str. 97. *) Reg. II 
66, 217, 725. *) Reg. 1V159. *) Lib.conf. 
•) Rel tab. I 480. ') DD 14 f. 42, Lib. 
erect. V 87. ®) Tadra Acta jud. VI 145. 
") DD 61, str. 383. '®) Rel. tab. II. 190, 
DD 16 f. 361. '") Rel. tab. II 345. 
») Reg. kom. s. »») DZ. I, L 26. 
**) DZ. B 27. Trnka. '*') Reg. kom. s. 
”) DZ. 26, L 18. *•) DZ. 174. F8. 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N L. 


179 




Zámek v Kounicích. 


jenž s manželkou svoa Maří Majdalénou 1. 1611 několik 
vesnic od Přerovského panství a jiné statky získal a 
1. 1612 týž statek manželce své zapsal.^) Po ni tuším 
to vše zdědil syn její Adam a po jeho zavražděni (1634) 
ujal je otec jeho Jan Rudolf. L. 1631, 30. listopadu, 
dály se na zdejší tvrzi úmluvy mezi Arnheimem a kní- 
žetem Frýdlantským.*) Po zabráni všech Trčkovských 
statků postoupeny Kounice 1635 arciknížeti Ferdinan- 
dovi ///., jenž je do r. 1644 držel.®) Za těch dob byla 
tvrz ve tři úhly trojích pokojův zvýši od kamene dobře 
vystavěna a v čtvrtém úhlu toliko kuchyně jest, však 
v pokojích větší díl kamen a oken potlučeno a po- 
bráno jest.^) 

Ferdinand III. daroval 1. 1644 panství Kounícké 
hraběti Albrechtovi Gastonovi Spineloví z Bruay^ ale dostalo 
se teprve 1660 Kláře z Arnberka, matce jeho.®) Tato ze- 
mřela 1667 v Bruselu a hned potom prodal druhý její 
syn Filip Hy polit panství Kounícké Arnoštovi Ferd. Leop. 
hrab. de Suys^) Tento zemřel ke konci r. 1677. zů- 
staví v syna Fianiiška Josefa nezletilého. Tento došed 
let svých panství mnoho neužil, neb již léta 1690 
v Uhrách zemřel.*) Dědicem jeho byl nezletilý Rome- 
dius hrabě z Thunu^ za něhož se otec Romedius jako 
poručník v Kounice uvázal. Ale shledávaje množství 
dluhů prodal je (1693) Janovi Rudolfovi hraběti 
z Morzina. V drženi Morzínův zůstaly Kounice do r, 
1760 a odtud patřily rodu Lichtenšteinskému.®) 

♦ 

V městečku Mochově stojí kostel na strmém 
pahrbku a obklopen jest krchovem. Zdá se, že před 
časy tvrz u kostela stávala a že byla s ním v jednom 
zavřeni. Že byla ve 14. stol. tvrz v Mochově, jest pa- 
mětmi dokázáno. 

Mochov byl 1. 1295 statkem jakéhosi Heřmana^') 
Ve 14. století patřil bohaté rodině Pražské, která se 
psala napřed Neumbutger a později Máchovský z Mochova. 
Pešek starší vystavěl v Mochově kostel. Posud zde vidět 
jest jeho erb pěkně z kamene vytesaný štít, v jehož 
horní polovici jest orlice vyletující. Když J. 1355 dědiny 

>) DZm. 237. D 14. *) Osvěta 1873, str. 250. ») Bílek 
Děje konf. 706. *) Arch. Třeboňský. ») DZ. 162. P 13. •) DZ 
317. D 11. 7) DZ. 116. B 13, 117, E 14. ®) Viz Trnkovy Kou- 
nice na str. 20. •) Reg. II 725. 


u Lipské vysadil, vymínil si, aby mu peníze 
byly placeny buď v Praze neb na tvrzi Mo- 
chovské.^) Tehdá měl dva zrostlé syny Peška 
a Váncu. Jeden Pešek byl v 1. 1360 až 
1377 patronem zdejšího kostela. Asi I. 1378 
Mochov prodán. Koupil jej markrabě Jo.št 
i se Sedlčánky, ale měl s ním potíže pro 
dřevní zadluženi.®) Jak se zdá, prodal Mo- 
chov zase. Drželi jej 1396 Hervik Falcnár, 
1407 Ctibor z Tčehonic a konečně 1. 1413 
Jindřich z Cách}) Tento držel Mochov ke 
hradu JenŠteinu, k němuž, tuším, několik de- 
sítiletí patřil. Posledním jeho samestatným 
držitelem (ovšem nám známým) byl 1445 
Bohuněk z Klinšteina, jenž držel také Čeláko- 
vice.**) Mochov připojen později ke Přerovu 
a od něho postoupen 1416 ke Kounicům. 

♦ 

Ve vsi Tlustovousích bývala tvrz 
ode dávna, avšak není po ní již památky. 
Ves stála již I. 1227, když ji Komata Hra- 
bišic odkazoval manželce Vratislavě do ži- 
vota a po ní klášteru Zderazsk/muf, Tento 
dědiv Tlusto vousy držel je až do počátku 
15, století a vyzdvihl tu tvr?^ Nedlouho před 
r. 1417 najali je ZderazŠtí Žofee \dově po 
Janovi z Rotšteina, Příbkovi z Kamenice, Ondřeji pí- 
saři desk zemských a Matěji veřejnému notáři. 

Tito pronajali tvrz s hospodářstvím 1. 1417 Ondřeji 
písaiři kancléřovu na pět let. Naposled je držel Ondřej písař 
sám a postoupil 1. 1433 Menhartovi z Hradce^) Císař 
Zikmund zapsal tvrz, dvůr a ves Tlustovousy a ves Ho- 
roušany (1436) Vaňkovi z Křivé a připsal mu 1. 1437 
na nich peníze.*) Po Vaňkovi následoval bratr jeho 
Beneš a ten postoupil 1. 1442 zboží Tlustovouské Janovi 
z Rutinová^ ale i ten ho nepodržel dlouho, nýbrž prodal 
před r. 1453 Předborovi a Bedřichovi bratřím Žlebúm 
ze Střižkovař) Král Jiří zapsal Tlustovousy Bedřichovi 

*) Arch. Orlický. •) Cod. dipl. Mor. XI li7. Líh. 
conf. Stará kniha Celakovská. *) Reg I 333. •) Starě knihy 
pražské. ’) Arch. Č. I 496 Rkps Strahovský, Arch. Č 1 496. 



Kounice, vjezd do zámku. 


180 


TVRZE V OKOLÍ BRANDÝSA N. L. 


a synu jeho panovi (1462) a když je tento měl po 
smrti otcově sám, potvrzeno mu 1483 od kráíe Vladi- 
slava.^) Jan měl Tlustovousy do r. 1520. Tehdá nemohl 
zaplatili dluh Janovi Býchorskému z Raškovic a proto 
tomuto na Tlustovouslch a Horoušanech odhádán.^) Jan 
obdržev od krále Ludvíka majestát (1524), aby na tom 
zboží rybníky, mlýny a vinice zakládal, držel je ještě 
1. 1529.^) V drženi následoval syn Mikuláš, jenž 
dostal 1. 1529 potvrzeni Tlustovous od krále Ferdi- 
nanda.^) Nemaje dobré vůle na též zboží, teprve 1. 1534 
toho dosáhl, že mu ji zdělala Eliška, dcera n. Jana 
Žleba.®) Mikuláš zemřel 1. 1559 zůstaviv syny 
yiřika^ Zdeslava^ Bedřicha a Adama, Ti ještě 1. 1559 
obesláni od kláštera Zderazského o výplatu Tlustovous 
a obeslání to se opakovalo 1, 1560—1563.®) Aby obsl- 
lajicim spletli kolečka, zastavili 1. 1563 Tlustovousy (jen 
ves) Čeňkovi Dalickémn z Barckova a když nebezpečí 
vyplaceni minulo, zase je ujali.'') L. 1566 bratři se 
dělili avšak jen Jan, Jiří a Bedřich Jiřík dostal (tušim) 

Rkps Roudnický, Arch. gub- Reg. kom. soudu. 
*) Viz Trnkovy Kounice na str. 86 a 88. Rkps Roudnický. 
Reg. kom. soudu. *) Kopiář v arch gub. ‘ ) Reg. kom. soudu. 

*) Reg. kom. soudu. Viz Trnkovy Kounice na str. 89. 


na tvrzi staré pokoje po pravé ruce, když se do tvrze 
chodilo, i s tím, což bylo nad mostnicí přistavěno, též 
věž, která byla v prostředku tvrze, a prázdné místo 
mezi mostnicí a kuchyní.^) Druhý díl, tuším Bedřichův, 
obsahoval na tvrzi kuchyni, nové pokoje a o vržené sta- 
veni před starou světnici. Most, plac a studnice zane- 
chány ve společnosti. Kromě toho dostal každý díl 
statku. Co vzal Jan, není známo. 

Jiří prodal svou polovici 1. 1570 Janovi a tento 
1. 1575 Jaroslavovi ze Smiřte a na Kostelci.") L. 1581 
držel Jaroslav ještě tuto polovicí; druhou polovici měl 
Jan Leskovec z Leskovce a pět člověkův ve vsi držel 
Bartoloměj Ropal z Ryfenperka.^) Ty obeslal prokurátor 
o vyplacení. Ke konečnému vyplaceni došlo 1. 1593.^) 
Ještě tehdá měli Leskovci polovicí tvrze a kromě toho 
byly tu ještě dva drobné statky. Císař Rudolf prodal 
pak (1601) dvůr a ves Tlustovousy Janovi Rudolfovi 
Trčkovi z Lipy^ jenž je později ke Kounicům připojil. 
Z tvrze udělán sedlský statek.^) 

') Velmi podrobné Trnka na str. 90 — 99. * *) DZ. 59- Q 
lO, 88. R. 27. Reg. kom. soudu. ^) Kopiář 102 v arch. gub. 
“) DZ. 32, G 6. 



Vyšehořevice. Pohled na zřícenou část 
uvnitř tvrze. 





VLAŠIM HRAD. 

1. Popis zámku. 

ámek v méstě Vlašimi jest sice z části starožitné stavení, ale z větší části okolí jeho tak upra- 
veno, Že vyhlíží příchozímu jako nový zámek. Kdysi býval kolem celého zámku příkop, do 
něhož se mohla voda vpouštěti- L. 1828 příkop zemí vzatou z náspů zasypán. Uvnitř pří- 
kopu byly hradby, několik baŠt a dvě věže; spiDdky těchto dvou ještě jsou. 

Nynější vchod do zámku jest ve Čtverhrancitém stavení po způsobu moderním vížkami 
ozdobeném. Brána jest vysoko a ozdobně sklenuta a zavírá se mříží z železných pnitův. 
Oblouk brány jest hluboko a pěkně Žlábkován. Pěkným přídavkem jsou erby bývalých držitelů 
kolem celého stavení, které se opakují; mnohé z laich jsou pěkně heraldicky sdělány. V prů- 
jezdu, který jest třikráte do kříže sklenut, spatřují se vpravo a vlevo ve výklencích velké, kolčí helmice a 
na svornících erbovní znamení orlice. Český lev a půl vola l[snad má býti půl zubra), stavení to vyhlíží 
tak jako staré stavení zmodernisované, jest však z gruntu znova vystavěno 1. 1848. Před tím tu žádného 
vchodu nebylo, než vjezd býval tam, kde jest slepá branka mezi nynější branou a vjezdem do pivovaru. 
Tu také býval až do nových dob zveditý most. 

Všedše novou branou shledáme, Že zavírají zámek na jedné straně pivovar a na ostatních sady; 
to vše jest bývalé předhradí. Na místě něho, bývalých valův a příkopův jest stromoví s procházkami, jichž 
pokračování jest zámecký park k západu slunce se táhnoucí. 

Nynější zámek oddělen jest od předního dvora mřížemi a sloupovím, na něm se spatřují ležící 
lvi a vyskakující zubři. Také jsou po obou stranách erby rodu AuerŠperského. Zámek složen jest ze dvou 
oddělení. Jižní čdsi jeho jest nový 
zámek postavený v 17. století, 
později přístavky rozšiřovaný a 
nejednou zvenčí upravovaný ; 
okna proto nejsou všade souměr 
ně rozdělena, nýbrž jen po ku 
sích. Sloupy a jiné ozdoby na 
venkovských stěnách prozrazují 
18. století a pouze bílé barvy 
vystupují z omítky žlutavé. Severní 
idst jest stavení staré, avšak do 
starých jeho zdi prolámána v 17. 
století mnohá okna a obdrželo pak 
stavení to touž úpravu, jako má 
nový zámek. Část tato jest starý 
palác. 

V rohu tohoto stavení k se- 
verovýchodu stojí velká viž. Spo- 
dek její okrouhlý a hrubý podepřen 
jest pilíři a nemá starých oken, 
ovšem má sem a tam nějaký 
otvor, později prolomený. Svrchní 
část jest osmihranatá a dělí se 
ve dvě části. Všechny tyto tři 
části jsou odděleny stříškami, tak 
že se věž každým oddělením 
zúžuje. Spodní část zabírá více než 

polovici výšky věže; její konec VlaŽinii. Půdorys zámku. 



182 


VLAŠIM HRAD 


již je osmihran s okny a vidět! zde známky staré omítky. Nejvyšší Část věže, ve kteréž jsou hodiny a cimbály, 
upravena jest v 16. neb 17. století a má sloupce, kteréž nesou římsu střechy. Tato jest nizká, cibulovitá a ktéto věži 
málo přiměřena. V přízemí věže, jejížto zdi jsou velmi hrubé, spatřuje se bývalé vězení, místnost nízká, s ku- 
latým klenutím, na němž jsou kruhy zazděny, zavřená. (Kruhy sem dány snad teprve v 18. století) Již za dávných 
dob prolomeny do vězení dva vchody; jeden od zámku, k němuž se jde po schodech dolíi a druhý zvenčí 
Červeným pískovcem obložený. Vchod vedle této věže do vnitřního dvora vedoucí jest snad na místě staré 
brány. V 1. poschodí věže jest okrouhlý sklep prací štukatérskou hojně ozdobený, na jehoii klenuti jsou 
ozdobné erby Jana Ostrovce z Královic a manželky jeho Anny z Brukšteina. Nad ním v 2. poschodí jest 
kaple sv, Vincenta a Pavla, 1. 1771 zřízená. Mezi věží a vedlejším stavením, které jest všelijak rohaté, jest 
dosti úzká cesta. Starý zámek má na této straně starší spůsobu neŽ v tu stranu ke dvoru a podepřen jest 
pilíři. Viděti jest tu i na věži. že byly stěny všeho zámku pomalovány gotickými Šedožlutýrni sloupky na 
rfižovém poli. Nad ku plovanými okny jsou zbytky malovaných výklenků. Velké římsy původně po vlaŠsku 
upravené byly malovány. To vŠe se proto poznává, že pozdější bílení opadává. 

Z bývalých dvou menších věží zbyla jedna, která jest na rohu pivovaru. Na západní straně zámku 
jest vysoký taras, bezpochyby tu boky mírného návrší, na němž zámek stojí, od samého zámku dolů spa- 
daly a byl jen úzký parkán, který nasýpáním rozšířen. 

Uvnitř jest 121 pokojů vkusně zřízených, v nichž jsou podobizny AuerŠperského rodu.^) 

2. Děje hradu VlaŠiinského.®) 

Za dávných dob založil nějaký Vlašim osadu, kteráž se jmenovala po něm VlaŠ-imí.^) Později 
založen jest tu hrad, k němuž nově založené městečko jako podhradí přihrazeno, stalo se to bezpochyby 
okolo r. 1303/) Zakladatelem hradu byl bezpochyby nějaký pán z rodu Vlastislavicův ertm orlice, neb 
téhož rodu byl pan Hynek z Vlašimi^ kterýž měl r. 1318 nemalá meškání u soudu zemskéhiO pro rozličné 
škody, kteréž mu učinili protivníci jeho v Dobré Vodě, Věžném^ Kunraci, Vracovicích a Hyřiíně/) Bratrem 
snad jeho byl onen Marsík ze Vlašimě^ jenž padl r. 1332 dne 11. března u Mailberka *) V letech následu- 
jících připomínají se dva páni z Vlašimě Hynek stárli a Hynek mladH; jeden z nich sedal r. 1345 na soudě 
zemském.’) Hynek mladší připomíná se od r. 1349 několikráte®) a naposled r. 1354, kdež podával kněze 
do Pertoltic v sousedství strýců jeho, pánův Chřenovských.®) Vdova po něm Anna (1360) a děti její držely 
panství VlaŠimské společně s Benešem z Vlašimě^ jenž byl synem Hynka staršího a snad biatrem neb sy- 
novcem Hynka mladšího Beneš tento vykonával práva panská na panství již r. 1359 a r. 1365 sedal na soudě 
zemském.’®) Současně seděli páni VlaŠimŠtí na Jankově a Církvici, byli to Matěj, Petr, Linhart a Hynek, synové 
n. Hynkovi z máteře Libuše; od nich pocházeli páni JankovŠtí ze Vlašimě,”) z nichž jedna větev do sever- 
ních Čech zabloudila a tu na Nemyčevsi se usadila. Jiní nabyli statkův na Moravě, kdež se dlouho přidrželi 
přirozené své orlice, k níž potom přibrali z nevědomosti supí hlavy pánův z JenŠteina a z Vlašimě.”) 

Asi od r. 1363 poroučel na Vlašimi nový rod, jenž měl na Slitě svém dvé supích hlav s červe- 
nými krky na Štítu stříbrném a obyčejně znám jest pode jménem pánův z JenŠteina, ačkoliv se druhdy 
• 2 psáváli. Michálek^ purkrábě královsky uS Svojanově, koupil Vlsším s po prvic r. 1363 dns 

15. listopadu práva panská jako spolupatron v Kunraci vykonával.’^) Michálek zemřel, jak sé; zdá, r. 1367 
na den sv. Vácslava v Bononii a tu u bratří menších pohřben; cestu do Vlach, kteráž Životu jeho před 
časem konec učinila, vykonal bezpochyby kázáním císařovým jako jeho věrný služebník. Bratr jeho Pavel 
byl předkem pánův z Jenšteina a ze Staré, druhý Jan Očko, působiv v zemi blahodárně, zemřel r. 1380 
jako druhý arcibiskup Pražský. Na spásu duše Michalovy učinil Pavel r. 1368 nadáni při kaplanství v ko- 
stele sv. HaŠtala v Praze.”) Také se ujal sirotkův nezletilých a jako jejich poručník práva panská na Via- 
Šimsku vykonával (1369—1375) nemaje sem daleko z tvrze své Bedřichovské. 

Téhož roku, kteréhož zemřel Pavel, ujali Vlašim synové Michálkovi Jan^ Pavel a Vacs/av, podá- 
vajíce r. 1376 dne 3. března faráře do Radošovic.’®) Nicméně se jich přece ujal jako opatroviník syn Pavlův 
yan, biskup Míšeňský (později arcibiskup); sám se uhostil r. 1376 na hradě VlaŠimském, odkudŽ v červenci 
některé listy poslal a ještě ku konci t. r. nacházíme jej, an podává kněze do VelíŠe.’*) Od r. 1378 vládne 
Jan sám na panství jako nejstarší, maje po ruce purkrabí Onše (1378 — 1384), za jehož duši dá n úrok kostelu 

*) Viz i Soupis Benešovska na str. 285. *) Pomůckou: Fr. Slavík, Dějiny Vlašimě. Mistop. bibl. A. N. Vlasáka II, 
6—37. Starší o tom vypravování Bienenberg Altcrth. III 188, Pam. arch í 86. *) Jméno Vlašim se vyskytuje (ČČM. 1832 sv. 1. 
str. 67). O tom, jak pozdější to jméno vykládali, vypravuje Bienenberg. Německý název Vlašimě byl Pleszin, Pleszings, podle 
toho v latině kancelářské Plesingia. ‘) Bienenberg. Tab. vet. n. 127-131, 164—166, 169 — 171. ®j Neplach, IPalacký II a 497. 
Woš sem nepatři. Hron z Vlašimě a erb jeho jest smyšlenka. (Viz Lupáčovu hist. Karla IV. k r. 1346) ’) Rel. tab I 413, arch. 
C. II 337, 308. Lib erect. IX B. 6. Na pečeti jeho k listu Jimramovu z Říčan r. 1353 (arch. bibl. Praž ) přiv(gšené spatřuje se 
znak tvaru ušlechtilého, štít s orlicí vpravo hledící a nad přilbicí křídlo orlí. Nápis: s. he... von Plaszin. •> ILib, conf. '•) Líb. 
conf.j Arch. C II 340. '*) Matěj z Jankova měl r. 1360 část podací ve Veliši (lib. conf.). **) Srov. děje Jankova a Cerekvice 
horní. Benfíš z Jankova 1385 (Rel. tab. I. 506), snad týž, který měl sestru Hedviku a usadil se na Moravě. (Tab. Br. 184) Jiní 
toho rodu Maršík 1386—1392 (Tomek, Zákl. II 178), Zdeněk 1392 (Lib. cont. V 96), Vilém 1396—1416 (arch. kapit), Céč 1403 
(arch. Č^VI 6), Ondřej Dub z Vlašimě 1408 (Lib erect. VIII f. 4), Jan z Nemyčevsi Jinak ze Vlašimě 1414 (arch. Třeboň.). Srov. 
i arch. C, III 189. O moravských viz Nauč. Slovník. Arnošt ze VÍašimČ r. 1436 (arch. Drážďan, č. 6423) měl dvě smpí hlavy v erbu. 
”) Lib conf. Srov. i Borového Lib. erect. I 67. Také v listu býv. dv. arch. t. r. slově pánem na Vlašimi, “) Lilb. erect. IV ř. 136. 

Lib. conf. ”) Lib. conf. Čas. musea 1881. 


VLAŠIM HRAD 


183 



Zbraslavskému.^) Z bratří dotče- 
ných Václav bud se oddělil, aneb 
před Časem zemřel, neb od roku 
1383—1392 vyskytují se pouze 
oba bratři )an a Pavel jako pa- 
tronové kostelů na VlaŠimsku.^) 

R. 1392 dne 6. května zřídili 
oba kaplanství a oltář sv. Miku- 
láše, sv. Martina a jiných vyzna- 
vačů při kostele VlaŠimském, je- 
muž darovali ves OuŠo vičky 

kromě lesů; nedlouho potom 
zemřel Pavel a pochován jest 
v Praze u sv. Víta pod kamenem 
mramorovým.^) Nábožný a do- 
brotivý Jan byl tudíž jako po- 
slední této pošlosti také samot- 
ným pánem na Vlašimi.'*) Na 
spásu duše Pavlovy ztídil roku 
1305 druhé kaplanství při oltáři 
dotčeném, jež nadal platy v Kun- 
raci.*) Na spasení duše man- Vlašim, zámek. 

želky své Kateřiny ztvrdil (roku . 

1406) kostelu VlaŠimskému starodávné nadání, aby bral úroky z Dubu a mlýna pod Hradištěm, zá^vcn je 
i platem v Hradišti rozhojniv; neméně nadal t. r. kostel v Hradišti úroky ze vsi VeliŠe.*) Byv r. 1399 na 
straně králově a proti jednotě panské, sedal potom (1402 — 140S)) na soudě zemském a přilni^l s láskou ne- 
všední k novotám, jež kázal M. Jan Hus; z téže příčiny přimlouval se s Jindřichem z Vlašimě, synem 
svým, při dvořanech Zikmundových, aby se přičinili k osvobozeni Husovu, a po jeho upálení zpečetil 
(1415) stížný list, kterýž byl poslán ke sboru KostnickémuJ) 

Jan byl jeŠté 1. 1414 patronem kostela VlaŠimského, ale v roce potom panství to prodal. Kupcem 
byl Janek z Chotimic^ před tím hejtman Svídnický, jenž tudíž třetí Štěp pánův VlaŠimských založil. Již na 
jaře 1. 1416 vládl na VlaŠimsku*) a t. r. prodal .na všem panství 60 kop gr. platu ke klášteru sv. Kříže 
v Praze.*) Purkrabí za něho byl Chval z Hartvíkova, jenž se pak (před r. 1419) dostal na Kostelec, Od za- 
čátku husitských bouří stál Janek při katolické straně; bojovali s Čeledí svou dne 4. listopadu 1419 proti 
husitům k Praze táhnoucím nedaleko Knína, 1. 1420 opět proti nim stál s Petrem KonopiŠfským ze Štern- 
berka u Poříčí nad Sázavou, jako i v jiných bojích. Odměnou obdržel od krále Zikmunda (1420) zápis na 
klášterství Louňovské.^") Purkrabí tu tehdy byl Chval ze Chmelného.^^) Čím déle války trvaly, tím nepohodl- 
nějšími staly se Táborům Vožice a Vlašim v rukou katolických se nacházející. Válka z obou stran vedena 
byla šibeničná, totiž zajatí protivníci věŠeni.^“) Asi 1. 1424 padla Vlašim v moc Táborů a Janek z Chotěmici 
který zůstával na Fyrstenšteině ve Slezsku, voli v nového faráře VlaŠimského dal jej v úřad zavésti až 
v Kladsku. ^®) L. 1427 ani neměl naděje, že by se brzo dostal v držení Vlašimě, pročež se zapsal kostelu 
sv. Kříže, že mu plat 60 kop bude vydávati, až bude se synem Jiříkem v držení Vlašimě. Hejtmanem 
Táborů na Vlašimi stal se Tůma z Chotimic strýc Jankův. Tůmu nacházíme 1. 1430 v jednotě Táborské a 
v následujících dobách straně své platně pomáhal. 

L. 1431 spolu s Mikulášem Sokolem, s Leskovcem ;a j. vypravil se po sv. Vácslavě do Rakous 
*na víno€. Takéť se jim podařilo nabrati, čeho chtěli, v okollí městečka Perneka, ale když vraceli se 
zase, u města Býdova podstoupeni jsou bojem od vojska Lipolta Krajíře. Tu jsou Táboři úplně poraženi 
a Tomáš sotva do hradu svého Vlašimě, Sokol pak do Červené: Řečice utekli. Tůma přestoupiv ke straně 
mírnějŠírh pánův a Pražan přtČiňoval se o přijetí krále Zikmunda do země a tento prokázal buď jemu 
aneb starému Jankovi, jemuž panství VlaŠimské v ty doby navráceno, tu čest, že na své poslední cestě 
z Prahy do Moravy, jsa již těžce nemocen, dne 11. listopadu 1437 s četným průvodem na hrad Vlašimský 
přišel a odtud rozličné listy svým věrným poslal, po čemž brzy (9. prosince) ve Znojmě umřel. Jiří, Jankův 


') Lib. conf. Acta consist. 1377 f. 163, Lib, erect II f. 98, Emler Urbáře 381. ') Lib. conf. Via list v arch. bibl. 
Praž. 391. 25 febr. Purkrabí byl r. 1389 Jetřich (Popr. kniha str. 1). *) Lib. erect. IV f. 34. Tomek Zákl. dod. 251. *) Lib conf. 
•) Lib. erect IV f. 90. •) Itid. V f. 113. L. 1406 zapsal plat dceři své Kačině, jeptišce (Tadra Acta Jud. V 6). R. 1408 převedl 
plat kostela Vlašim ze Hradiště na Pohoří (Lib. erect. IX C 2). R. 1409 prodal louku mezi Načeracem a Vratiškovici Mikšovi 
faráři z Načerace. Purkrabí tehdá Petr Liška (Lib- erect. VIII f. 71). R. 1.412 odevzdali poručníci ustanoveni n. Janem, arci- 
biskupem, plat na celém panství Vlašimském od Jana koupený k založemí oltářeu sv. Víta (Lib. crect. IX N 4). '’) Arch. 
Č. I 61, II 359. 371. III 189, Palacký Docum. 555. Srov. Arch. Drážďan, č. 5178, kdež jest Jane v Plesings na str- panské (140U. 
•) Lib. conf. •) Lib erect. ®) Arch. Český I 631. “) Arch. Třeboňský. Rel. tah. IIl78. ”) Staří letop. 66. ") Lib. coní. “) Stará 
kronika Pražská. 


184 


VLAŠIM HRAD. 


syn, r. 1440 byl přítomen sněmu (29. ledna), kdežto se stavové v tehdejších roztržkách snažili, aby pokoj 
domácí jistým ustanovením zachovali. Panství VlaŠimské vŠak tehdá držel pořád starý Janek. Ten prodal 
ok. 1443, 12. prosince (skutečně však asi 1442) vše panství Mikuláši TrČkovi z Lipy za 4000 k. a to: 
Vlašim hrad, městečka obě pod Vlašimí, městečko Načerac s kostelním podacím a kaplanstvím. Při tom 
mu postoupil s Jiříkem synem všechna duchovenství, která k Vlašimi držel.^) 

Nový majitel, bohatstvím a rozšafností svou velké vážnosti požívající a v tehdejších bězích velmi 
činný klonil se k straně mírnější, jda proto s jednotou Ptáčkovou a Poděbradskou. Brzo po nabyti panství 
r. 1443 dne 15. března dal měšfanflm Vlašimským výsadu na kšaftováni a odkazování a zase, kteří by bez 
kšaftu zemřeli, aby na nej bližší přátele, však na témž panství Vlašim ském zůstávající připadlo.^) T. r. 27. 
června spůsobil spolu s knězem Bedřichem ze Strážnice na hradě svém Vlašimi námluvu o příměří mezi 
Vodňanskými a Vácslavem ze Strakonic, mistrem Strakonickým. L. 1445 volal k sobě strany sporné na 
Vlašim, aby je smířil; když pak přece došlo k válce, zase je mířil a položen jím sjezd na Vlašimi po sv 
Stanislavu 1. 1449, ale jednání nemohlo být i ukončeno pro neústupnost Oldřicha RoŽemberka.^) Zemřel 
Mikuláš r. 1453.^) 

ZGstali po něm tři synové Burjan, Zdeněk a Mikuláš (později starší řečený), z nichž později 
Burjan seděl na Lipnici a ostatní dva bratří na Vlašimi.^) Mikuláš byl věrným přívržencem krále Jiříka, jemuž 
v bojích s jednotou Zelenohorskou a s Matyášem Korvinem věrně pomáhal; r. 1479 byl v KouřimŠtě učiněn 
opravcí v snešenf sněmu SvatotomáŠského. Od krále Vladislava vyprosil r. 1488 (list d. 11. srpna) městu 
svému Vlašimi nadáni na 2 výroční trhy, mimoto jim r. 1501 potvrdil svobodu r. 1443 otcem jeho danou *) 
Zemřel r. 1509 den po sv. Havle, zůstav v paměti u lidu co » přítel věrný pravdy boží a obhájce stálý ka- 
licha Kristovac. S manželkou svou Johankou KroměŠtnovou z Březovic měl pět synův, Zdenka, Jana, "Jindřicha 
Viléma a Mikuláše, Jindřich zemřel nejdříve. Ostatní se smluvili 1. 1518 tak. Že Zdeněk měl držeti Opočen 
a Vilém vŠeclcy ostatní zámky.’) Ale dva z nich náhle zemřeli; Jan totiž zemřel 1. 1521 na sv. Trojici a 
Vilém t. r. v sobotu před sv. Kateřinou. 

Pozůstalí bratří Zdeněk a Mikuláš se strýcem svým Janem (synem Vilémovým) v nedílností zů- 
távajíce náleželi k nej bohatším pánům v Čechách majíce nejen Vlašim s rozsáhlými statky zápisnými 
v Bechynsku a Čáslavsku, nýbrž i dědictvím po mateři a strýci svém Mikulášovi mnohá rozsáhlá panství, 
jako na př. VeliŠ, Opočen, Lichtenburk a j. v. L. 1523, 4. listnp. hojně nadali Špitál Vlaši mský potvrdivše 
mu napřed platy odkázané a k tomu pro vychování chudých jemu darovali dvůr a ves Pavlovice.®) 

Asi 1. 1526 rozdělili se Zdeněk a Mikuláš o statky své a tuším také vykázali třetí díl (Velišř) 
pro Jana sirotka po Vilémovi. Ale Mikuláš, jenž obdržel Vlašim, nebyl s dílem svým spokojen a žaloval 
na Zdenka u krále. Ale král. rada uznala a vypověděla (1528), Že má při rozdělení zůstati, jak je učinil 
Zdeněk, který ted sídlel na Opočně.®) Mikuláš spokojiv se obdařil (1530, 4. června) obec VlaŠimskou roz- 
sáhlými svobodami/®) Teprve potom začaly mezi nimi spory. Zdeněk totiž utrácel a poněvadž opatroval 
také díl syno/cův, obávali se poručníci, že jej zavede.. Mikuláš nebyl také se svým dílem spokojen. Když 
pak to vzneseno na soud zemský, stala se (1533) vý^pověď, aby Mikuláš dílu svého Zdeňkovi postoupil a 
vzal si díl Vclišský a Janovi aby zůstal Opočenský díl. Věřitelé Zdeňkovi pak poukázáni, aby vyhledávali 
zaplacení jen ze Zdeňkova dílu. Podle nového rozdělení dostal Zdeněk Vlašim s rozsáhlým panstvím, též 
s Vožicí a Štěpánovem, KněŽice a hrad Lichtenburk s Heřmanovým Městcem, Mikuláš vzal VeliŠ* Svojanov 
a Smiřice a Janovi zanechány Opočen, Třebechovice, Říčany a Pelhřimov.^’) Nyní jali se věřitelově na díl 
Zdeňkův nastupovati a jednotlivé části jim odhádány. Zdeňkovi, jemuž bylo úzko, přispěl pomocí Jan statši 
Trčka, strýc jeho a držitel Lipnice. Vzal tuším na sebe povinnost díl Zdeňkův vyvoditi a věřitelům zaplatiti; 
za to mu Zdeněk (1534) všechen svůj díl postoupil.^') T. r. ke sklonku měsíce srpna přijeli na Vlašim Jan 
Straka z Nedabylic, před tím úředník VlaŠimský a nyní vrchní úředník Janův, a Jiřík Horyna z Houbic, a 
svolavše lidi z panství přečtli jim list mocný Zdeňkův, že je ze všeho slibu a ze vŠÍ poddanosti propoušti. 
Tu téhož dne všichni lidé věrnost a poddanost Janovi slíbili rukou dáním mezi Železnými vraty na prahu 
zámku VlaŠimského. Bylo jich plný zámek. Netrvalo však dlouho a byly mezi oběma pány spory, poněvadž 
Zdeněk chtěl zase Vlašim míti, poněvadž Jan Zdeňkovi peněz, které by mu po zaplacení dluhů vy- 

t_.« 1 -. i_4ii ix:: _ ;.i;i x^ixi _i x^ix.... .u.. 

Liyvdiy, ucpictLii <t iducji uiuiiy ě . uiiu avouci. wud u lu vjucatčiui uu i. idiiy, n^utcx. vy ^vive;uc^uu, d.i^y Jdu 

Zdeňkovi zase Vlašimě do živnosti postoupil, Zdeněk aby hrad, dvory, mlýny a rybníky opravoval. L. 1537 
na počátku února přijeli komisaři do Vlašimě a svolavše lidi zavázali j« zase Zdeňkovi a dali mu klíče 
a Zdeněk je dal Jindřichovi Lupusovi, novému úředníku.’^^) Zdeněk pak, potřebuje mnoho peněz, dělal lidem 
nátisky, tak že se utíkali k Janovi, aby je opatřil, a tento zase vznesl na krále. Král mu rozkázal, aby je 
berněmi a dávkami neobtěžoval a skrze úředníky utiskovati nedopouštěl. Zdá se, že to pomohlo. Zdeněk 


Pel. tab. n, 198, Arch. Č. 531. *) DZ. 131, J. 13, Purkrabí na Vlašimi za jeho času byl Liška, kdysi purkrabí 
Jana Městeckéhc na Lichtcmburce, »litý vždy byl na zloděje: a rád je věsiU (Staří Ictop. str. 28). *) Šiře o tom v Slaví- 
kových Dějinách Vlašimě. *) Staří letop str. 162. *) Purkrabí tu byl Vykéř z Jenišovic. *) DZ. J 13 — 14. Purkrabí tu byli 1608 
Václav Nosakovcc z Adiochovic a 1610— 11 Jindřich zPs^íněvsi. ‘^) Arch. musejní. DZ. I3i, [ 14. *)Kopíář v arch. gub. ***) Otiskl 
Slavik na str. 85. “) DZ. 42. L. 19, Slavík, Děje Vlašimě. “) Teprve 1, 1637 ve dsky zemské vložen. (DZ 84, A 3.) ”) Reg. Kom soudu. 


VLAŠIM HRAD. 


185 


zemřel I. 1543 dne 2. října nemaje potomk&v. Jan, který měl po něm děditi, byl zemřel již před třemi lety. 
Synové Janovi tedy dědili panství veliké, ale skrz na skrz zadlužené, tak že jim z něho vlastně pramálo 
patřilo. Synové Janovi Burjan a Ferdincmd byli zletilí, ale Jaroslav, Zdenlk a MikuláS ještě nezletilí. Brzy 
po smrti otce sv^ého jali se rozprodávati po kouscích nejen panství Vlašimské a sousedící s ním zboží zá> 
pisná, nýbrž i některá vzdálenější zboží. Tak smlouvou r. 1546 21. listopadu učiněnou prodali hrad Vlašim, 
dvůr popi. s dvěma městečky pod hradem a několika vesnicemi Markvartovi Stranovskému ze Sovojovic}) 
Markvart sice r. 1547 manž. své Anežce z Radovesic na třech vesnicích věnoval,^) chtě se na Vlašimi, jak 
se zdá, trvale usídliti, ale později, stav se pánem na Jano vičkách, 1. 1550 panství Vlaši mského postoupil 
Gabrielovi Klenovskimu z Pteni?) Muž tento, dříve na Psářích seděním, nevšední výmluvností i zběhlostí 
v právech vynikal. Na jeho prosbu udělil Ferdinand I. r. 1562 Vlašimi výroční trh na den Všech svátých, 
jakož i právo vybírati mýto z mostu přes řeku Blanicí toho roku nově vystavěného. 

Gabriel byl ženat s Veronikou, dcerou AlŠe Berky Kurovodského z Dubé, jež mu porodila 
několik dítek a r. 1553 ve Čtvrtek po sv. Jiljí zemřela, načež pohřbena jest v kostele Vlaši mském. Potom 
se již Gabriel, jsa v letech pokročilý, více neoženil, zabývaje se až do smrti své (na poč. r. 1563) vycho- 
váním svých dítek. Brzy před svou smrtí poslední volí r. 1562 v pátek den Svatosti sepsanou poručil děti 
své Janovi Bořitě z Martinic, Albrechtovi Kurovodskému a Prokopovi Klenovskému, bratru svému dílnému,*) 
Děti tyto byly Aleš a Jan synové a dcery Kateřina (později Koutská), Maří Magdalena (později Roben- 
hapová] a Johanka. Z počátku Aleš spravoval panství celé sám, an byl bratr jeho Jan >na rozumu nedosta- 
tečný a nemoudrý*, oženil se potom s Johankou z Královic, jíž r. 1566, 1. července na zámku Vlašimi 
s panstvím 2000 kop gr. Č, věnoval.®) Že vŠak byl Aleš Člověk lehkomyslný a nešetrný, nastala brzo po- 
třeba, aby se oba bratří rozdělili a díl Janův, byť Alšem spravovaný, před věřiteli uchráněn byl. Aleš obdržel 
za svůj díl polovici hradu Vlašimě s mlýnem, řekou Blanicí, mlynáři na té řece poplatnými, pilou a valchou, 
polovici obou městeček pod hradem, ves pustou Znosimsko, na jejímž místě tehdá nový ovčín stál, dvůr 
popi. Skalkovsko, vsi Meřetice, Vracovice, Kunrac, JinoŠov, Hradiště, Polanku a Dub,®) Janovi ponechána 
druhá polovice hradu s polovicí valův a pivovaru, dvůr poplužný Vlašimský se dvěma zahradami, polovice 
městeček, vsi Pavlovice, Kladruby, Řimovice, Bolina, Malovice a Blanice dvůr.’) 

Na Alše brzo nastupováno pro dluhy jeho. Mezi prvními byl Jan Myslí k z Větešova. Aleš »byv 
z dopuštění p. Boha všem na dnu nemocen, jemu Janovi, kdyby jej s pomocí p. Boha na takovou nemoc 
zhojil a z ní spomohl tak, že by zase tak zdráv byl, jako kdy prve*, zavázal se učinit to, co zavdal, ještě 
50 kop doplatit!. O tom učiněna smlouva 1. 1567 úterý po sv. Ondřeji. Vyhojiti tak, jak Aleš chtěl, nebylo 
možno, také Aleš neplatil a Jan, kterému se zdálo, že nemoc zhojil, žaloval u kom. soudu (1572). Na soudě 
vymlouval se Aleš, že nebyl zhojen a nevyplněna výmínka, aby se dna nenavrátila, ale nemohl toho do- 
kázat!, poněvadž svědkové, kterým si Aleš na dnu stýskal, nesvědčili o tom, aby v jistotě také tak povědomí 
byli. Odsouzen platiti. 

R. 1576 seděl ve vězení pro dluhy.*) Aby ušel naléhání svých věřitelův, prodal Aleš r, 1578 
dne 17. listopadu díl svůj manželce své Johance z Královic za 16.765 kop gr., vy mí niv si při tom pohřeb 
v kostele sv. Jiljí při Vlašimi, kde otec a máti jeho odpočívali.’) VlašimŠtí mají po něm posud památku 
totiž velkou stříbrnou pečeť a řád obecní v 10 Článcích sepsaný, avšak u svých přátel přicházel docela 
o všecku vážnost Osudu hrozícímu se Aleš ovšem nevyhnul, jen ostří proti němu obrácené umírněno. 
Hedviku Hasišteinskou z Hazemburka, první věřitelku, přiměl Vilém Ostrovec z Královic (bratr JohanČin), aby 
mu práva svá prodala, sám pak potom po právu Šel, aby zachoval, co se udrželi mohlo. Tudíž mu odhádána 
r. 1580 v sobotu po sv. Vítě z polovice n. Alšovy a nyní JohanČiny polovice obou městeček a ves JinoŠov.^®) 
Byli tudíž na Vlašimi tři páni. 

Poněvadž dvě sestry Alšovy se roze vdály a vybyty byly, hleděla si třetí sestra Johanka také díl 
svůj zabezpečili. 1 udělal s ní Aleš, zastupuje tu i bratra svého Jana, smlouvu takovou (1586, 20. října), že 
jí slíbili na místě věna a výpravy řetěz za lOO fl. uh. a 3000 kop míŠ. vydali,^*) Aleš potom »statek svůj*, 
totiž zbývající právo dědičné, co po odhadu zůstalo a co by po bratru svém děditi měl, odkázal (1587) 
manželce své Johance a jediné své dceři Veronice^^) a zemřel téhož neb příštího roku. Pořízení Alšovu 
sestry jeho, ač vdané a vybyté, místa dáti nechtěly, ale spokojily se potom (1588), kdyŽ jim přislíbeny jisté 
podíly. Mandaléna dostala 350 kop gr. Č. a konvičku stříbrnou, která mateře jich byla, *tak aby paní mateře 
své památku měla*, Kateřině vydáno 500 kop věna již zapsaného a co se jí na výpravu nedostávalo a Jo- 
hanka dostala podle dřevních smluv 1500 kop gr. č. a slíbený řetěz.^*) Vilém a Johanka, jakožto společní 
držitelé Vlašimě, darovali t. r. ke kostelu Vlašimskému libozvučný zvon. Johanka byla tou dobou poruČnice 
Jana nemoudrého a díl jeho opatrovala, ale r. 1588 ve středu po sv. Lukáši prodala všechen díl Janův za 
13.000 kop gr. Č. Často řečenému Vilémovi Ostrovcovi z Královic}^) Provdala se potom po třetí za pana 
Benedu Vilemovského a postoupila bratrovi i statku svého Ostrovského. Přečkavší třetího muže svého 

') DZ. 46, J 10 *) DZ 8,H20. *) DZ. 85 L 2. *) DZ. 14, M 5. ») DZ 15, N 20. *) Dii ten v DZ. 8Q G 23. ’) DZ 90, 
P 22. Arch. DZ. •) DZm. 71, C 6. Reg.kom.s. ») DZ, 64, D 18 a 89, G 23. “) DZ. 21, A 19. DZ. 68, E 30. ») DZ 23, N 19. 

DZ. 168, K 1. »•) DZ 166, E 17 a 90, 922. 


24 


186 


VLAŠIM HRAD. 


(f 1595), vdala se po čtvrté za Malovce z Malovíc a zemřela tuším r. 1596 okolo sv. Prokopa, odkázavši 
statek svůj ve Vilímově dceři své Veronice Hozlaurové.^) 

Vilém Ostrovec, r. 1580 místopisař, potom JMC rada a od r. 1585 — 1592 prokurátor, měl z man- 
želství svého několik synův, ^ana a Štěpána dorostlejší a Viléma a Ferdinanda nedospělé, kteří po něm 
spojené panství Vlašimské a Ostrovské zdědili. Nemohouce se dobře o panství rozděliti, tak se mezi sebou 
usnesli (1595, 28. května), aby se Jan v tu panství (zámek Vlašim s vály ukolo něho a příslušemství, zámek 
Ostrov atd.) uvázal a ostatním bratřím peníze vydal, jak vklad (r. 1596, 8. května) a postoupení ve 200 ss 
svědčí.^) Týž Jan, spolu pán na Veleni a JMC. truksas byl ženat s Annou z Brukšteina, jíž 15*96 na zám- 
cích Vlašimi a Ostrovu 5000 ss. miŠ. věnoval;^) ta mu porodila syna Viléma a dceru Martu Mandalenu. 
R. 1598 zřídil pořádné knihy grutovní všech statků VlaŠimských a také řádný urbář sepsati kázal. Také 
rozšířil obvod svého panství, k němuž přikoupil r. 1601 statek DomaŠínský a dvůr Metličanský s vesnicí 
Městečkem a r. 1620 statek Věžnický s příslušenstvím. R. 1602, jsa hejtmanem kraje Kouřimského, potvrdil 
VlaŠimským privilegia starobylá. Již r. 1613, 29. srpna, vložil své pořízení ve dsky zemské, jínnž ustanovil 
poručníci nad dítkami svými manželku svou Annu. Než následující události všechny jeho naděje ná- 
silně přerušily. 

Jan r. 1618, když povstání české vzniklo, přistoupil na stranu povstalcův a byl od nich do počtu 
direktorův přijat. Brzo se obě strany k boji připravovaly. Na Vlašimi spisovaly se r. 1619 netoliko všecky 
poklady a klenoty kostela a obdarování města, ale také pro příhodu tu, kdyby císařské vojsllco mělo do 
Vlašimě vpadnouti, do truhel se skládaly, aby hned do Prahy do domu Ostrovcova mohly přeneseny býti. 
Nově zvolený král Bedřich jmenoval Jana mistrem komory královské. Než po Bělohorské bitvě r. 1621 jat 
jest nenadále Jan Ostrovec ve svém domě v Praze i s jinými společníky a dne 19. Června ohlášen mu ortel, 
že má býti mečem odpraven. Soud ten jest potom císařem zmírněn a on k věčnému vězení a ke ztrátě 
veškerého jmění odsouzen, načež hned r. 1622 na zámek Zbirožský odvezen jest. Odtud r. 1623 propuštěn. 
Poklad jeho značný a v domě jeho v Praze ukrytý po vzetí Prahy a drancování domů od vojska byl do 
prevétu vhozen, kdež po dvě léta skryt zůstal. Když se to však od kohosi knížeti z LichtenŠteina vyzradilo, 
nařídil kníže rychtáři Novoměstskému, aby jej pohodnému odtud vyzdvihnouti a náležitě vymýtí dal u pří- 
tomnosti své a jiných osob přísežných a potom jej knížeti cele odvedl. Což když se stalo, b}^lo té sumy 
vší okolo 40.000 tolarů v na zlatě a klenotech, což vše kr. ňsku připadnouti mělo.^) Ale manželka Janova 
Anna jistila, že týž poklad ne manželu, ale ji vlastně náleží, pročež pro spokojení její jest jí část nějaká 
té sumy puštěna. Za tu sumu jí bezpochy puštěn r. 1624 zkonfiskovaný statek Velenský. Jediná dcera její 
Marta Mandalena provdala se za Albrechta Berkovského z Šebířova, ^zjevného rebella a odbojníka*, jenž se 
z vlasti odstěhovav a ve Švédském vojŠtě službu přijav v bitvě »u Vydštoku* (1636) mezi lidem Švédským 
zahynul, ana manželka jeho potom pod ochranou švédskou zůstávala.^) Konfiskované Janovi statky Vlašim, 
Nový DomaŠín a Věžníky byl kníže Karel z LichtenŠteina r. 1622 v pátek po sv. Petru a Pavlu Bedřichovi 
z lálntbetka na Jankově a NemyŠlí JMC. radě , komorníku a presidentu nad apelacími za 60.000 ss. míš. prodal.*) 

Bedřich byl jedním z nej znamenitějších držitelů Vlašimě, Pro svou věrnost k domu Rakouskému 
na svých statcích znamenitou škodu vzal, kterou sobě na 25.000 kop vypočítal a která suma jemu na 
trhové ceně prominuta byla. Pro tu jeho věrnost jej císař všelijak ctil a vysokými úřady daroval, jež Fryd- 
rych svědomitě obstarával. Byl 1623 — 25 purkrabí KarlŠteinským a konečně od r. 1638 nej v. hofmistrem. 
V soudu nad povstalci r. 1621 — 1623 nejen měl velké, nýbrž i vynikající postavení jakožto pán práv zku- 
šený. R. 1624 jménem císařovým postupoval kurfirstovi Saskému obou Lužic, začež jej tento zlatým, dia- 
manty obloženým penízem se svým obrazem a těžkým zlatým řetězem obdaroval, jejž Frydrych před smrtí 
Lauretánské kapli na Hradčanech v Praze odkázal. Obvod panství rozšířil r. 1627 přikoupením Zdislavic a 
Tehova. Bydlel tehdá nejvíce v Praze ve svém domě řečeném u Mouřenína, ustanoviv regentem panství 
VlaŠimského Oldřicha Skuhro vského ze Skuhro va na Louňo vících a teprv r. 1631 VlaŠimským privileje 
krátkou listinou potvrdil. 

Reformaci katolickou na VlaŠimsku přísně prováděl. Avšak osadníci, nechtfce ani náboženství 
proměniti, ani dědiny a statky opustiti, sebravše se r. 1627 přepadli mimo jiné i zámky VlaŠiímský a Do- 
maŠínský, jež zapálili. Hejtmanu VlaŠimskému hlavu stali a na žerd vstrčili, tělo na kusy rozsekali, a to 
proto, že faráře pod obojí až do smrti sužoval. Bedřich, byv posléze ustanoven ochránci university Karo- 
linské r. 1643, 27. srpna, poslední svou volí odkázal všechen statek oběma synům svým, staršímu Františku 
Vilémovi poručil Hrazené Rataje (1636 koupené) a NemyŠl s oběma domy v Praze (na Starém městě v Ka- 
prové ulici a na Malé straně v Lázeňské ulici mezi lázni a kostelem p. Marie); mladšímu, ještě nezletilému 
Janu Arnoštovi Vlašim, Domašín, Věžníky, Tehov a Zdislavice i s domem na Hradčanech ležíciím, k čemuž 
ještě přidal dvŮr a ves, neb raději spáleniště Statenice řečený. Z této poslední vůle, v jadrné češtině se- 

•) Reg. 32ks. Bb 13, *) DZ 170, M 19, 1084. Q 21. ») DZ. 127, D 4. *) Seznam toho pokladu v Bílkových Konf. 
na str. 885. ®) DZ. 136, N 15. *) DZ. 141, D 16; 194 F 27, Judica, Jii r. 1621 nabízel Bedřich pájčiti peníze na VlaŠím (Arch. 
v Losenšteině v Hor. Rakousích, kdež jest uložen býv. panský arch. Vlaširoský). 


VLAŠIM HRAD. 


187 


psané, vysvítá šlechetná mysl p. Frydrycha, který syny své k tomu zavázal, »aby s poddanými křesťansky 
a milosrdně nakládali, jich mimo starobylé povinnosti ničímž neobtěžovali, nýbrž ve všem dle nejvyšší 
možnosti fedrovali a chránili; chudým lidem, zvláště řeholním, hleděli dobře činiti a t. d. 

Poručníci nad synem mladším zřízení Jan mladší z Talmberka na Jankově, Přibík z Újezda na 
Březnící měli pečovati, »aby dobrý a všelikými ctnostmi ozdobený muž z něho byl, který by po odbytých 
v Praze náležitě filosofických studiích buďto zde soukromě pod dohlídkou zvláštního preceptora neb ale 
v zemi francouzské studiím právnickým se oddal, při tom se ale též řeČím španělské a francouzské i jiným 
exerciciím kavalírským učil. Ostatní pak Čas až do dojití nejméně 20 let věku svého aby na shlédnuti 
cizích zemí byl vypraven a dříve dojiti let svých nejméně 20 aby nižádným spfisobem statku svého se ujiti 
nemohl, potom ale sobě svým časem Češku sobě rovnou za manželku pojal. Zemřel t. r. 13. října, a když 
i mladší syn jeho dne 8. srpna 1654 bez poslední vůle ze světa vykročil, připadlo panství Vlašímské jeho 
bratru Františkovi Vilémovi. 

Pán tento JMC. a soudfiv komorního a dvorského rada, hejtman kraje Kouřimského, seděl oby- 
čejně na zámku VlaŠimském. Rataj Hrazených postoupil nejstaršímu synu Františkovi Max. Leopoldovi; po 
smrti strýce svého Jana (1665) zdědil panství Jankovské, zemřel však téhož r. 1665, po Čemž mladší dva 
synové, z nichž Rudolf byl nějaký čas pod poručnictvím bratra staršího Františka, veškeré dědictví své mezi 
sebe rozdělili (1665, 15. září;^) mladší syn Rudolf Frant. Ferdinand obdržel panství Jankovské s Postupicí, 
k němuž od Vlaši mska ves Ratmiřice přidána jest; starší ^an Frant, Kryštof obdržel panství Vlašímské, a 
to lidí v městě Vlašimě osedlých 70 s 7 pustými domy, městýsy Nový Domašín a Zdi slavíce a mnohé 
vesnice podací kostelních, zámek Vlašim, tvrze DomaŠín, Věžníky, Statenice a j. přísl. vše po sraženi 
dluhuv v ceně 130.712 fl. Týž pán prodav hned potom (1665, 7. prosince) panství VlaŠimské za 183.000 fl. 
Boženě Dobrotivé kněžně z Porcie^ stal se potom kanovníkem u sv. Víta na hradě Pražském a proboštem 
u Všech Svatých, 1676 biskupem Hradeckým a zemřel 3. dubna 1698. Po kladů v jsa velice žádostivý, 
při prodeji výslovně si vymínil, »kdyby se měl po krátkém neb dlouhém Čase nalézti na panství VlaŠimském 
skrytý poklad, jelikož se toho všelijaká znamení vyskytují (t. j. pověst o pokladě n. Janem Ostrovcem ukry- 
tém), má třetí díl toho pokladu panu prodávaČi neb jeho dědicům připadnouti." 

Božena Dobrotivá byla dcera ^ana Kavky z Řiěany jenž byl zástavným držitelem panství Karl- 
šteinského. Aby poddaným svým ulehčila, městu Vlašimi, městečku a vŠem vesnicím právo odůmrtní pro- 
pustila. Zemřela r. 1681 bez závěti a panství VlaŠimské připadlo dědičně se zastaveným Karlšteinem jejím 
dcerám Františce Dobrotivě^ provdané za Helmharda Kryštofa hrab. z Weisenwolfu^ rytíře zlatého rouna, cis. 
skut. tajného radu, komoří a nej v. hofmistra v Rakousích nad Enží a Isabelle Mandaléně provdané hrab. 
ze Šternberka (f 1695). Sestry obmýšlely (1682) napřed se rozdělí ti, a již sepsány dílčí cedule, avšak dne 
24. července t. r. raději smluvily se tak, že Františce zůstalo celé panství VlaŠimské a zavázala se za to 
sestře 140.000 fl. vyčisti.^) Františka bydlívala obyčejně ve Vídni, an Valentin Václav Kuneš hejtman 
panství VlaŠimské spravoval. Týž pak po čas svého dlouholetého úřadování zvláštní Činnost k zvelebení 
vyhubeného panství na jevo dal, pozdější stav a poměry poddaných v právním urbáři r. 1699 ustálil, tak 
že ze zvýšené výnosnosti dva statky (Štěpanovský a Nesperský) přikoupeny býti mohly. 

R. 1686 se pověst o skrytém v zámku VlaŠimském pokladu více než jindy roznášela a že mno- 
hým toho určitější znamení se projevovala, pomýšlelo se záhy na jeho nalezení. Poněvadž se nevědělo, komu 
by ten poklad náležeti měl, vneseno na císaře Leopolda, jenž 11. ledna 1687 nařídil, aby poklad na tři díly 
se rozdělil, z nichž jeden kr. fisku (protože bylo všecko jmění Ostrovcovo jemu připadlo), druhý pánu 
z Talmberka, dle výminky v trhové smlouvě položené, a třetí hraběnce z Weisenwolfu přiřčen byl. Než se 
hledalo, byl zámek VlaŠimský co nejbedlivěji ostříhán, zdvíhací most dnem i noci vyzdvižen, nikdo nebyl 
do zámku vpouštěn a každý očekával pln dychtivosti dne k vyšetření určeného. Když ale ten den (1687, 
17. února) přišel a u přítomnosti nařízených osob s velkou slavností zahájen byl, marně se kopalo, a když 
přišel druhý den, nalezena jest sice skrýše, ale pokladu tu nebylo. Nejvíce byl zklamán pán z Talmberka, 
jenž se až hádal s hejtmanem Vlašimským, chtě celý zámek »rub na rub převrátit! «.^) 

Františka Dob. hraběnka z Weisenwolfu zemřela dne 2. prosince 1689, panství zdědil syn Fran- 
tišek Antonín hrabě z Weinsenwolju^ za jehož nezletilosti otec nad ním opatrovnictví vedl a r. 1693 pro 
něho statek Nesperský přikoupil. Nastoupiv r. 1701 své panství a pojav k manželství hraběnku Františku 
Antonii z Lamberka, vyvolil opět s celým komonstvem sídlo na zámku VlaŠimském a od té doby zavládla 
na něm řeč německá výhradně. R. 1704 dal stavěti Loretánskou kapli blíž města a v městě nový dům dě- 
kanský; zemřel ale již 22. února 1715 v Unci, kdežto se poslední čas byl zdržoval, počav stavěti v před- 
městí skvostný palác, maje věku 35 let a tělo jeho pohřbeno v rodinné kryptě Weisenwolfské v Lineckém 
chrámě jezovitském. Jediná dcera Marie Josefa byla dědičkou panství VlaŠimského. Tato provdavši se za 

*) Frant. Max. Leopold uvázal se ve Vlašim již v dubnu r. 1665 jako místodržicimi nařízený poručník nezletilého 
bratra Rudolfa a sester Lídmily Terezie Františky a Anny Barbory Františky (DZ IM, H 17). *) DZ 73, C 23, E 21, arch. 
Losenšt. ®) Siře o tom viz v Bibliotéce řečené str. 24—26. Orig. jsem v Losenštejně nenašel. 


188 


VLAŠIM HRAD. 


Viléma hraběte z Trautsonu a z FalkenUeina zůstavila dceru Marii Josefu. Františka Antonie Weisenwolfova 
z Latnberku b/la poručníci jíž nad svou nezletilou dcerou Marií Josefou a po brzké smrtí této (f 1730) 
i nad vnučkou svou Marií Josefou. Tato pak provdala se dne 26 března 1744 za Karla Josefa knížete 
z Auersperka, vévodu Minstrberského a tím způsobem dostalo se panství Vlašimské v držení tohoto knížecího 
rodu. Řečená kněžna zemřela v Praze dne 10. května 1795, jsouc poslední ratolestí kmene Trautsonského 
i pohřbena jest v kryptě kostela VlaŠimského.^) 

3. Zábavné příběhy. 

V 16. století byla sice poddanost proti starším dobám pří tíže na, ale přece ještě na lid nedoléhala 
takovou tíhou, jako bylo v následujícím století. Lid, který poddanost jako věc Bohem ustanovenou pokládal, 
cítil se podlé slibu pánu daného k věrností tak zavázaným, že se od ní jen tehdy uchyloval, když k tomu 
od vlastního pána zmocněn byl. Tak se i ukázalo po r. 1537, když věřitelé Zdeňka Trčky právo vedli na 
jeho díl. Některé vesnice odhádány Janovi Černickému z Kácova. Když na nich úrok Svatojirský miti chtěl, 
zbraňovali se jemu dávati. Tu přijel do Ovesné Lhoty, posílal pro ně, hroze jim, že je na KunŠtát všechny 
požene. Potom se ptal, jestli mu slibovali člověčenství; odpověděli, že neslibovali. Tu řekl s hněvem: >Kdož 
by koli byl slíbil (Trčkům), chtěl-li by za zrádce býti a bez hlavy, mohl slibiti.« Na tu pohrůžku dali mu 
úrok; neb jim říkal úředník Lupus, že na tom nic neztratí a Že to na dlouze nebude. 

Některé vesnice odhádány Benešovi Otíkovi z Labouně a manželce jeho Elišce z Ryzém burka. 
Trčkové na nich žádali slib poddanosti, aby věrni byli Janovi po smrti Zdeňkově, ale bráněno jiim od Otíka, 
Když mu nechtěli v Dalkovicích úroku Svatohavelského dáti, poslal v noci pro rychtáře 20 pacholkův, aby 
mu jej do Kory přivedli. Tehdy SOUSedé nedali ho a on se musil vyručiti, aby se mU v Hoře postavil. 
A když se stavěl, dal jej do Šatlavy a nechal ho tam víc než týden. A když pro něj sousedé chodili, nebylo 
Otíka doma, než sama > Markéta « nechtěla jej na rukojmě dáti. > Nedám ho a nechci dáti a nechř jsou páni 
tak mocni, ař mi jej s mocí vezmou!* V Lazišti a Nesmiřicích slíbili poddanost po odhadu, ale po smrti 
Zdeňkově také jim od Otíka bráněno, aby slibovali Janovi; ukazoval a dal jim čísti nějaký list od Lipnic- 
kých a oni tomu věřili. 

Kateřina ze Sloupna, jíž také něco odhádáno, přišla do Křivsoudova a muž její mluvil k lidem: 
Zvy jedení chlapi! jestliže jim kdo slíbí a vytrhne se, dám jej hned na kůl »vjedati« a úroky ty abyste dali; 
a to vězte. Že je mně i mým dětem musíte dávati a nejsou páni Trčkové tak mocní JM. Ké. a páni soud- 
cové tak nespiavedlivi, aby měli mně vžiti a jinému dáti. 

Štěpán ovŠtí byli odhádáni Jakubovi Kadrmanovi z Kelče a také přinuceni, aby se jím spravovali 

Něl<dy byly mrzutosti s honbami. Asi 1. 1534 Jiří Trýsk z Větrně byl hejtmanem na Vlašimi. 
Tehdá sedláci nad Kladruby obešli vlky, a jeden přišed na zámek pověděl Jiříkovi, aby jeli a zbili ty vlky. 
I pobrali srní tenata a vkladše na saně jeli a Jan Mach, fiŠmistr z Vlašimě, s nimi jel. I Hceli, ale vlci 
vyšli ven m utekli a vběhl tehdá zajíc do tenata a sedlák jej zabil. Sebravše pak tenata jeli domů, ale za 
krátko měli z toho soud. Převlékli totiž kus gruntu Ostrovského a Ostrovští Trýska viníce, že jim pychem 
pobral zajíce, chtěli na něm pokuty 50 kop. Štěstím pro Trýska bylo, že na soudě komorním nesmýšleli 
tak jako Ostrovští. 

L. 1540 v den sv. Bartoloměje Jan klíčník zavolal Jíru z Litice k sobě do pivnice a řekl: »Jíro, 
pod sem, povíš mi o Jičínu něco.* V tom Albrecht Kordule ze Sloupna přišel se sklenicí, křiče: »Proč ne- 
dáš medu? však vína piti nechtějí a já je tam vylil přede všemi!* Řekl Jan: »Proč víno vyléváš, však toho 
pán míti nechce, a vína darmo nemá.* Kordule: >Já je tobě na zdory vylil.* Jan mu lál nesa med, Kordule 
nesl před se ned v sklenici, přijde pak zase s sklenicí, postaví ji na okno a dí: > Pomni, cos mluvil!* 
A Jan mu: >Jdi, jdi a vyspi se, zejtra budeš jiné myslil * Kordule: »Co mne pobízíš spát?* A on mu řekl: 
*Jdi, ožralče, vyspi sel* Kordule: »Pojd za mnou, jsi-li tak dobrý jako já; neříkej žádnému nic!* Jan: »Co 
mne pobízíš?* Kordule: *A já pobízím, pojď, vezma kord!* Jan obrátí se; *Milí tovaryši, bud vám to vě- 
domo, že mne pobízí!* Káže pacholeti po šavli do komory; pachole ho prosilo, aby toho tak nechal, ale 
on velel přece jiti po Šavlí. 

Za Zdenka po prvé měli na Vlašimi hradového. Jindřich Lupus, úředník, který posud klíče od 
bran měl, zavolal jednou Jíru na most, Že mu poroučí na pánově místě, aby nikoho na zámek nepouštěl 
bez vůle páně a úředníkovy. A Jíra se tak, jsa po půl léta hradovým, zachoval. Potom Zdeněk rozhněval se 
na úředníka, Že sobě dělá hradového koho chce, zavolal Jíru, když z pole přišel od dělníkův, řka: *Tehdá 
Jíro!* — »Co račte ř« — »Dej ty klíče Pavlovi, klíčníkovi od zámku!* Tehdá pak Pavel vládl těmi 
klíči až do Zdeňkovy smrti (1543). Když Zdeněk zemřel, panna Johanka zavolala Pavla, aby jí klíče dal od 
zámku, a on tak udělal. Potom poslala pro úředníka, aby dolů nechodil a do trestání svého jej vzala, aby 

*) Řečený KarelJosefzAuersperka prodal Minsterberkve Slezi r. 1791 králi Pruskému a přenesl název vévodství na hrabství 
Chočevské v Kr«jinč. Zemřel r. 1800, 2. října. Ze synův jeho dČdil nejstarši Vilém po matce panství Vlašimské, Karel po 
strýci Nasavrky. Vilém, zasnoubiv se 10. února 1776 s Leopoldinou z Valdšteina, zemřel co C. k. generál 16. března 1822. Jeho 
syn Vilém zemřel 24, ledna 1827 a od tčeh Časův držel Vlašim syn jeho Karel Vilém (f 1890). Písemní jeho pozůstalost ulo- 
žena v zámku Losenšteinském a bude jednou vydatnou pomůckou k našim dějinám. Podrobněji o témž rodu v Ottově Slov. Naučném. 


VLAŠIM HRAD. 


189 


z zámku nechodil. Ta přijeli mladí pápi Ferdinand a Burjan, aby se ve Vlašim uvázali. Šli k zámku, ale 
úředník se nehlásil. Sedíce mezi mosty před zámkem poručili na úředníka volatí, aby jim zámku postoupil 
podlé závazku svého. Úředník ovšem se nehlásil. Ti ze zámku, zavřevŠe se, listů v z holomčl světnice po tyči 
na most komorníkovi (jenž mČl pány zvésti) podávali. A tak mladí páni byli v městě půl druhé neděle 
a nebyli na zámek puUěni.^) 

Aleš Klenovský ze Ptení, byv z dopuštěni Pána Boha na dnu nemocen, svěřil se Janovi Myslíkovi 
z Vetěšova a učinil s ním smlouvu 1. 1567 v úterý po sv. Ondřeji, kdyby jej Jan na takovou nemoc zhojil 
a z ní spomohl, tak že by zase tak zdráv byl, jako kdy prvé, že mu má mimo to, co zavdal, 50 kop do- 
platiti. Jako AleŠ jinýn neplatil, tak i tomuto. Byv o to pohnán do komorního soudu, vymlouval se, že ho 
Jan nezhojíl, že totiž nevyplnil výminky, aby jako prvé zdráv byl a dna se nenavracovala, a že při něm, 
pokud by ho nezhojil, přítomen býti měl. Voláni tedy svědci, kterým prý Aleš na dnu sobě stýskal, ale ti 
nesvědčili o tom, aby v jistotě toho povědomí byli. Odsouzen tedy, aby platil. Aleš činil tak i jiným. David 
Bory ně ze Lhoty napomínal jej 1. 1576 cedulí řezanou, aby hned na hrad Pražský a na Černou věž šel a 
odtud nevycházel, dokud by dluhu nezaplatil. Mikuláš Hlaváč z Vojenic vyčítal mu před menším soudem 
zemským, že je podvodník i Člověk na poctivosti zmařilý. Ačkoliv pak Aleš dobře věděl, naČ se tu bije, 
přece se cedulí řezanou dotazoval Hlaváče, »aby mu vysvětlili, v Čem a jakým způsobem jej podvedl*,^) 

Při kvasech v Dálko vících (u Petra Karla Holického ze Šternberka) připil pan Jan Ostrovec Ma- 
těji Lukaveckému skleničku vína, kteroužto skleničku Matěj v nepřítomnosti Ostrovce svému pacholeti dal, 
aby ji odstavil. Pachole ji dlouho drželo a nevědělo, kde ji má nechati. Tedy vzal tu sklenici »Fridericus 
Marcus marchicus Badensis*, jenž byl německým preceptorem na Šternberce, a odstavil ji, po chvilce pak 
ji vzal (poněvadž nebylo kde vylíti a tak nechtěl dopustili, aby pachole to víno do čerstvého vylilo) i vypil 
to víno a vložil sklenici do čerstvé vody k jiným. Po chvilce přišel Ostrovec zase do světnice, an tu stál 
u pana Petra Karla hejtman Cikáda, maje také sklenici v rukou. I vzal mu ji z rukou Lukavecký a chtěl ji 
Ostrovci připiti, ale Ostrovec řekl: Splňtež vy mně ponejprv. Řekl Matěj, že splnil a počal broukali, že je 
tak dobrý jako Ostrovec. Tento potom odpověděl: Já Vám Vaší dobroty neberu. I Často říkal a prosil, 

aby mu pokoj dal, ale raděj lál mnohem více a když řekl Ostrovec: > Prosím pro Pána Boha, dejte mi 
pokoj, « řekl Lukavecký: * Dejte mi dva.t I chtěl od pacholete rapír míti, ale Adam Chobotský nechtěl do- 
pustili, aby rapír vzal, nýbrž jej pro Boha prosil, aby se spokojil. Ale on přece broukal a nechtěl dokonce 
pokoje dáti, že se všichni divili, jak to Ostrovec dlouho zdržel. A když řekl Matěj, dejte mi dva, vzal 
Ostrovec rapír od svého pacholete a postavil jej Lukaveckému na prsy, řka: »Hle, co bych mohl, kdybych 
chtěl udělali.* Tu se Lukavecký trhal a chtěl vstáti a v tom vstávání postoupil rapír od prsů dolů na břicho, 
v tom také dostal Lukavecký ránu a krev teplou pocítil. Potom kolikráte říkal, že jej Ostrovec šelmovsky 
pobodl a několikráte, když uvázán byl, zase se odvázal a plakal.^) 

Rcg. kom. soudu. *) DZm. 71, A 19. C 4, C 6. *) Reg. svěd. k. s. německá 1686-1618. 



190 


ŠTĚPÁNOV HRAD. 



Jtarožitné městečko Štěpánov^) leží na okresní silnici z Vlašimě do Soutic. Na náměstí viděti jest 

černé zdi bývalého hradu, který ještě před dvojím stoletím v plné své kráse stál, ale od ohně 

1741 hyna, nynějšího žalostného stavu se dodělal. Nalézají se tu ještě zdi 3 — 4 sáhy vysoké a 7 stop 
hrubé položené v pravidelném Čtverhranu 26 šáhův dlouhém a Širokém. Ve vnitř nelze viděti nic 
z bývalé úpravnosti, neb prostora jest 17 domky zastavěna. Příkopy jsou sice již se zemí srovnány, ale 
jak daleko šly, přec posud poznati jest. Jak vyhlížel hrad v dobách novějších, dílem z nynějších zbytkův, 

dílem ze starých popisův seznati lze. Bylo to stavení ve slohu barokovém upravené s 15 světlými a pro- 

strannými pokoji a vším k sídlu panskému pohodlím, V stavení byla prostranná kaple sv. tří králův, v níž 
se mše sloužívaly, nad ní vyčnívala věž 30 loket vysoká z kamene tesaného vystavěná a hodinami opatřená, 
jež byvši dříve hlavní obranou hradu, na ten čas byla toliko okrasou. Stavení řečená zavíraly hradby Čtver- 
hranné a objímal hluboký příkop, přes nějž se posud chodilo mostem zdvihutým, jako bývalo za dob 
starších. Brána ve hradbách se nacházející měla podobu věže nízké slohem vlaským upravené, avšak na mí- 
stě starobylého pokroví nacházela se cibulovitá báně červenou barvou natřená. 


Za oněch dob byl hrad pevnou záštitou nejen městečka, nýbrž i zboží arcibiskupského, k němuž 
patřívalo 11 vsí celých a necelých. Za ochranu a právo, kterýchž arcibiskup poddaným svým poskytoval, 
povinni byli tito úročití, t. j. každý ze svých polí, zahrad, luk lesů, porostlin a j. jistý úrok pololetní od- 
váděti. Měl li někdo krčmu neb mlýn anebo nějakou Jívláštní živnost, musel i z toho platili. A tu se schá- 
zelo platů dosti; neb ačkoliv jednotlivý úročnik mnoho nedával, přece se při kolika jich dosti shledalo, neb 
bylo jen ve Štěpánově 6 mlynářův, 66 rolníkův, z nichž mnozí vedlé toho také ševci, pekaři, řezníky, kováři 
a kramáři byli a 37 takových, kteří měli málo polí. Krčem bylo více než dosti, totiž 21. Osm sousedův 
mělo své pivovary, to jest komůrky, v nichž se skrovný měděný kotel nacházel. Pivo se navařilo po do- 
mácku a když vykvasilo, ihned se vypilo. Kromě peněz úročních dávali poddaní také úrok obilný, slámu, 
kury a vejce. 

Na hradě sídlíval purkrabě, kterýž dohlížel ke konání spravedlnosti a k hospodářství na celém 
panství. Jemu po ruce bývával ještě nějaký úředník (na př. pojezdný), poněvadž purkrabě vŠe zastávali ne- 
mohl. Pod purkrabí byli také rozliční řemeslníci, kteří stále práce na hradě mívali; kolář hradský zejména 
v pamětech se připomíná, poněvadž měl také pole, alle byli tu zajisté také zámečník aneb kovář. Ti měli 
ustavičně nějakou práci; brzo se musela opravovali zábradla aneb nějaké podkroví, aneb opět výmětek neb 
arkýř, aneb bylo potřebí nových žlabů v, aneb se něco přibíjelo. Ročně se na takové oprávky tisíce cihel 
a hřebíkův kupovalo. 

Nad lesy byl polesný a pod ním stáli hajní. Na Štěpánovsku na př. byl r. 1379 jeden polesný 
jménem Bohuněk a tři hajní, kteří měli své hájnice přil Dalkovicích, Javorníku a Keblově. Ti stáli pod pur- 
krabí, ale jinou službu k hradu neměli. Zde totiž byli hlásní (vigiles castri), kteří čtyřikráte v noci jak po 
zábradlech, tak i po mezivalí chodíce pilně všude přihlíželi, aby se někdo do hradu nevedral. V Čas nebez- 
pečenství svoláni k obraně hradu nápravníci čili sedláci takoví, kteří drželi od arcibiskupa lán i více polí 
jen proto, aby se samostřelem (kuší) neb kopím aneb jinak na hradě sloužili. Mnohá náprava byla velmi 
pěkným statkem, takže si ji i šlechtici kupovali a na místě svém k obraně pacholka posílali. Tak na př. 
měl v Dalkovicích nápravu Epik (z Hrádku), ale jeho náprava nebyla největší; měl toliko lán polí a ná- 
pravník Kebloirský měl třikráte tolik. Kromě těch byli nápravníci v Kalné, Javorníce a Mnichovi cích. 


Kdy se stal Štěpánov zbožím arcibiskupovým, není známo. Jenom to víme, pokud paměti temnou 
minulostí prosvitují, že byl vždy jměním biskupovým. A tak lze souditi, že pocházel z původního a prvot- 
ního nadáni biskupství Pražského. Nezřídka sem i biskupové přicházeli a tu dvorem bývali. Tak na př. tu 
byl o vánocích r. 1273 biskup ^an lil. z Dražíc (f 12178), odtud rozkazoval r. 1274 dne 1. ledna děkanu 
Kladskému, aby jisté násilníky tresty církevními stíhal *) Nástupce jeho Dobeš z Benešova (f 1296), který 

0 zlepšení biskupství svědomitě pečoval, bezpochyby hrad zdejší ne-li postavil, tak aspoň upravil. Aby ale 

1 městečko ohrady pevné nemajíc nepřátelům a zhoubcům zemským, které vedl do Čech hrabivý poručník 

r>ranioorbKý, siaiecnc uupirau muniu, unrauii Kuse cl zuejsi laK, ze se OQiua ivrzi nejaKé poaooai. revue 
a vysoké hradby tehdá zřízené dochovaly se posud, jsouce příčinou toho, že zdejší i jiné chrámy opevněné 
kostely (lat. castellum) se nazývaly. Týž biskup dal také panství Štěpánovské a všechny užitky z něho ke 
stolu arcibiskupovu vycházející popsali.^) Podobné sepsání čili registra berní učiněno r. 1379.*) 


Arcibiskup lan OČkú z Vlašimi (1364 — 1379) potvrdil r. 1375 dne 27. února nadáni, jež konšelé 
ŠtěpánovŠtI kostelu zdejšímu učinili. Sebrali totiž v obci peníze a koupili úroky ve vsích Chmelné a Ber- 
narticích, kteréž na vychování třetího kněze obrátili.®) Arcibiskup Zbyněk (f 1411) udělil Štěpánovským vý- 


M Pomůckou A. Vlasáka Okres Vlašimský str. 63 — VI, *) Tomkovy Děje Prahy III 35, 43— 4é. *) Reg. II 350. *) Reg, 
II 717— V 18. *) Viz Pam. arch. VIII. díl. •) Lib. erect. I p. 106. 



ŠTĚPÁNOV HRAD. 


191 


sady rozmanité, takže zproštěni jsouce mnohých břemen (na př. odůmrtí) tim lépe živnosti svých hleděti 
mohli (1406). Za něho (1408) tu byl purkrabí jistý Milota.^) 

Když začaly války husitské, přitrhli Táboří před Štěpánov a obdrželi hrad a městečko bud smlou- 
vou aneb násilím. Stalo se to asi r 1421, ne-li dříve, zajisté však před r. 1423.^) Tu přestala ihned vláda 
arcibiskupův a světští držitelé od těch dob na hradě zdejším poroučeli. Přívrženec strany Táborské Janek 
ze Suché připomíná se v letech 1430 — 1433 co pán Štípáno vský, ale vedle něho seděl tu r. 1433 také Jan 
Cber z Radikovic^ takže se ti dva o úroky a platy z panství vycházející dělili.^) 1 po urovnání řádův zem- 
ských (1436) nevrácen Štěpánov arcibiskupství ani již neobsazenému, nýbrž císař Zikmund zapsal jej t. r. 
s jinými ještě statky zápisnými Mikuláši TrČkovi z Lípy a na Lipnici Tímto zápisem řády starodávné a na 
Štěpánově platné z veliké části byly porušeny, neb napřed spravováno zboží to z Lipnice a potom z Vla- 
šimě, kterou TrČkové r. 1442 koupili. Na hradě již nesídlel purkrabě, hlásní přišli o chléb, nápravníci 
odkázáni byli službou svou jinam, poddaní odváděli úroky a ospy na Vlašim; zkrátka řečeno, hrad 
zdejší zpustl."*) 

Více než sto let patřil Štěpánov k panství Vlašimskému. R. 1547 prodali Burjan, Ferdinand 
i bratří nezletilí TrČkové z Lipy městečko Štěpánov a ves Lhotu u Štěpánova, kromě toho i ves Dalkovice 
dědičnou Zdeňkovi Zruckému ze Ckřenovic za 
kop.*) 1690. Památku Zdeňkovu hlásá posud 
osadníkům zdejším krásný zvon, jejž r. 1552 
chrámu zdejšímu daroval. Na panství vydělal, 
neb r. 1553 prodal je Pavlovi Malovci z Malo- 
vic na Zbraslav icich za 2450 kop gr. č. 

Po smrti Pavlově (f 1557) zůstalo 
dosti zboží, aby se o né synové jeho poděliti 
mohli. Oldřich syn nej starší dostal za díl svůj 
zámek celý pustý Štěpánov s ohradou a polo- 
vici městečka, kostela a panství nad špitálem 
a jeho úročníky. Díl tento prodal r. 1568, když 
byl zatím statku Zbraslavského dosáhl, >otci 
Svému « Adamovi Budovci z Budova na Koro- 
ticích.*) Držitelé této polovice se potom rychle 
měnili. Napřed ji dostala Johanka Klenovská 
ze Pieniy od ní ji koupil Albrecht Novohradský 
z Kolovrat (asi 1574), od tohoto Jan Chlum 
z Chlumu a ten ji prodal r. 1575 Janovi Ma- 
lovci é Malovic?) 

Jan tento (jiný syn Pavlův) byl již 
před tím v držení vsi Dálko vic a druhé polo- 
vice městečka, v níž sobě byl jeden dům čí 
sídlo k obývání svému zřídil,®) koupiv pak r. 1575 druhou polovici držel celé městečko. Bylí on poslední 
zápisný držitel Štěpánova. Kr. prokurátor Mikuláš Skalský z Dubu obeslal totiž Jana r. 1581 do soudu ko- 
morního, aby polože zápisy své na Štěpánov peníze zástavní své vzal a statku císaři v ruce postoupil. Po 
dlouhém z obou stran mluvení a vykládání nalezl konečně soud (1584, 20 listopadu), aby Jan peníze vzav 
Štěpánov ve 4 nedělích králi k držení postoupil, což se ihned potom stalo.®) Jan odebral se na dědičný 
svůj statek Dálko vice. 



Zbytky hradu v Štěpánové. 


Obec Štěpánovská shledala tehdá dobrou příležitost osvoboditi se od vlády panské a státi se 
městečkem komorním, což se mohlo státi jen tehdá, když sebe samy od krále koupili. R. 1584 dne 10. února 
(ještě před výplatou) dal jim král Rudolf dovolení, aby za 18.(XK) fl. rh. » městečko Štěpánov s hradem a 
podacím, ves Lhotu a panství na vesnicích Špitálských a kostelních ujíti mohli* /°) Než odvážili se věci, 
kterou provésti s to nebyli. Když nemohli platiti, ujal král Rudolf hrad a panství zase a prodal je r. 1596 

Ir /(VíW/vtw I-I «'/> na <:f^r^h^rr^ Pán nntvrHil ť r Hn#» 4 HiiKna 

výsady městečka a umíraje (f 1608) odkázal statky Štěpánov a Dalkovice manželce své Anné Holické roz. 
z Donina k doživotnímu držení. Paní tato dlouho se netěšila z odkazu tohoto; potvrdivši r. 1608 dne 13. pro- 
since výsady městečka, zemřela již r. 1609 dne 21. ledna Nyní připadl Štěpánov k panství Šternberskému. 

R. 1664 dne 20, října prodal hrabě Václav Jiři ze Šternberka městečko Štěpánov *s rytířským 


Acta consist. 1407. *) Kniha popravčí v Třeboni. *) DD 21 p 108, Arch- č. III. 50?, 508. •) Při děleni bratří 

Trčkfiv přídáná k Vlašimi >zboli Štépánovské, zboží Vožické s hrady pustými^. Dit. 47, B 6 Zboží Štěpánovské tím velice 
ztenčeno. Že některé jeho Části na různo prodány. ®) DZ 59, E 9, DZ 62. M 12, S 5, DZcn. 118, A 1. ®) DZ 89, A 17. 

•) DZm. 219, A l3, Reg. kom soudu “) DZ. 23, D 10, Kopiář arch. gub DZ, 127, D 20 vloŽ. úterý po sv. Janu Křt. I zde 
se pHpominá hrad a nedokUdá se, že byl pust. Možná, Že Jej Jan Malovec obnovil. 


192 


ŠTĚPÁNOV HRAD. HRÁDEK TVRZ. 


sídlem*, vsi Lhotu a Dubějovice a 1 chalup nika v Sedmipaaech Ignácovi Gottfridovi z Houssonu^ cís. a soudu 
purkrabského radě.^) Nový pán potvrdil Štěpán ovským dne 25. října jich výsady, ale vida příležitost, Že by 
mohl na Štěpánovu vyziskati, prodal jej r. 1670 Lidmile Maximiliani hrab. ze Sporu rozené z Valdlteina?) 
Suma trhová při prodeji posledním byla skoro dvakráte větší, nežli při prodeji dřívějším; neb Housson byl 
na opravách zámku pilně pracoval, jej zcela po vkusu tehdejším přeměnil a na památku toho nad branou 
zámeckou kámen se znakem a letopočtem 1668 zasadit! kázal. Stavbu tu dovedla ke konci řečená hraběnka 
Spáro va. Zemřela po několika letech a pohřbena jest ve zvláštním sklípku v presbyterii kostela zdejšího. 
Manžel její Jan Arnošt hrabě ze Spáru obdržel povolení od nej v. úředníkův, aby statek jménem nezletilých 
dětí svých spravovat! mohl; vida však. Že by jej udržeti nemohl, prodal r« 1687 dne 17. Června zámek Ště- 
pánov se vším jeho příslušenstvím Františce B. hraběnce z IVetsenwoIfu. Zámek připojen byv k panství Vla- 
šimskému, udržován byl dobře na stavení svém a nad to byv r. 1668 důkladně postaven, snadno přetrval 
první polovici osmnáctého století. Avšak r. 1741 dne 22. dubna ohněm vzniklým neopatrností jednoho sou- 
seda zdejšího i se 40 domy spálen byl, a poněvadž ho k osídleni nevyhnutelně potřeba nebylo, více jej 
neopravovali. Hradiště samo, nejsouc k jiné potřebě, potom mezi chudší sousedy k vystavění nových 
domkův rozprodáno. 



HRÁDEK TVRZ. 

H arní véska Hrádek leží severovýchodně od Vlašimě na starožitném hradišti, po němž má své jméno. 

Když se přichází od Vlašimě ke Ctiboři a přede vsí zahne se v právo k řece, překvapí tu najednou 
pohled na Hrádek, který jest ze všech stran zakryt stráněmi, návrším a lesy, takže je) zříti teprve 
tehdá, když se k němu přijde. Tu pak po ohledání nedlouhém sezná se, že se Hrádek dělil na vyŠehrad 
a podhradí. Toto jest veliké pole, jež na třech stranách obtéká Blaníce. Vy šehrad je na Šíji, která spojuje pod- 
hradí s planinou a již zaujímají nyní kostel se hřbitovem, fara (v níž přes 30 let dlel ctihodný kněz a 
badatel A. R Novák), škola a několik chalup. Hlavní obranou Vyšehradu byla hrubá čtverhranatá věŽ, jejíž 
základy neb spodek dosud stojí. (Vrchní část a kostel! jsou z pozdních dob.) Val hrubý dělil Vyšehrad od 
pláně, ale asi ve 13. neb 14. stol. snad část jeho ukopali, aby měli z té strany příjezd. Zbytku říkají na 
věži a možná že tu tvrz věžovatá stávala. 

Staré pěkné tvrzi Ště řečené Košili hrndph jest konec návrší rovnoběžně s Vyšehradem běžícího, 
a vzniklo překopánim. Zakladatel vykopav na tu stranu ke pláni hluboký příkop zbytečnou zem vyvezl na 
pahrbek, na němž stála věž, a otočil ji na všech stranách příkopem vodním a náspem nevysokým. 

Nej staršími držiteli (snad i zakladateli) tvrze, kostela a vsi Hrádku*) byli vlády kové Hrádkové 
z Hrádku, Bratří Markvart a Bohuslav z Hrádku r. 1356 do Hrádku kněze podávali. Od r. 1386—1394 
připomíná se Bohunik z Hrádku jeden z bratři jako-žto pán podací kostelního zdejšího a to kolikráte.^) 
Nástupce jeho (a to bezpochyby syn) byl ]an Hrádek z Hrádku připomenutý po prvé r. 1408. Neb tehdáž, 
když byl přenesen plat 3 kop kostela Hradištského u Vlašimě, jenž posud zapsán byl na mlýnu a kmetech 
v Tomících, zapsán jest znovu t. r. 2. října na dvou kmetech poplatných v Ctiboři, poddaných to Janových.^) 
Jan vyskytuje se 1414 — 1417 co patron kostela zdejšího.®) 

O pozdějších osudech Hrádku máme jen domněnky. Poněvadž ]an z Královic a z 'Hrádku (1426 
až 1432) do zdejší krajiny dopadá, soudíme, Že držel tento Hrádek.^) Rovněž není jisto, patřf-lí sem Albera a 
Mikuláš ze Hrádku^ kteří 1. 1448 vpadli do Prahy.®) Tento Mikuláš byl erbu kola, jaké se v této krajině 
vyskytuje.*) Také se zdá, že byl v držení Hrádku Jan FikuleŠ ze Hrádku erbu orlice a to proto. Že se ve 
zdejší krajině FikuleŠské rybníky připomínají. FikuleŠ vyskytuje se v jistém zápise 1. 1502.^®) 

HráHplr nřír»oif»T» záliv Ir nanství \71aŠímfilréimii a nbiiťllf zátiv Trtii«fln T 1 nHnomftiá 

J — 1 j .. — .j 

se tvrz pustá Hrádek.^') Smlouvou 1.1547 v červnu zdělanou Bur/an a Ferdinand bratří Trikové i na místě 
bratří ještě let nemajících Hrádek tvrz pustou s dědinami, lukami a řekou, porostlinami, mlýnem pod Hrád- 
kem, ves Ctiboř, s podacím u Hrádku a člověka v Pavlovicích^®) prodali obci místa VlaŠtml za 450 k. gr. 
Č., kterýžto trh r. 1546 se svolením krále Ferdinanda ve dsky zemské vložen byl.^®) Obec Vlašim ská zů- 
stala od té doby v držení Hrádku i patronem kostela zdejšího. 

») DZ. 316, F 9. •) DZ. 318, C 3. •) PomScka Míatop. bibliotéka II 74. *) Lib. conf. ’) Lib. erect VIII. p. v. 43. 
•) Lib. conf. Arch. c. I 400. 'OArch. č. I. 409, III. 604. «) CCM. 1827, III. •) Arch, Třeboňský. «) Reg. kom. s. Arch. Kutnohor- 
ský. “) DZ. 42.L. 19. ”) Grunt tento řečený Branovaký s Člověkem naň sedícim odevzdán jest r. 1487 ke kostelu v Hrádku. 
*») DZ. 8. R 24 a 47, L. 7. 



193 


LOUŇOVICE ZÁMEK. 



i Samé patě hory Blaníka jest městečko Louňovice, před časy dobře známé svým klášterem, 
z něhož zbyly za Školou kus zdi, základy v domcích na tom místě stojících a zbytky sklepů 
a Šíjí. Západně od kostela stojí zámek na kraji lazu k severu se sklánějícího. Jest to stavení 
jednopatrové, založené do čtverhranu, jež zavírá dvůr a na všech čtyřech rozích zesíleno jest 
věžemi okrouhlými, někdy vyššími, ale nyní srovnanými s ostatním stavením. Okna nejsou pravidelně umí- 
stěna, ale mají posud ty veníře, které mívala před lety. Ve věžích v přízemí oken není, ale sem a tam lze 
pozorovali Střílnu. Brána ie na východní straně; cesta k ní jde trochu do kopce a jak se zdá zasypán tu 
bývalý přikop před zámkem. Na ostatních stranách snad příkopů v ani nebývalo. Brána obložena Štukovím 
podle způsobu 17. věku; je nad ní erb Valdšteinský z kamene tesaný a rok 1675. 

Dvůr jest obdélný a má na zá- 
padní a severní straně chodbu v přízemí a 
pavlač v poschodí, jichž klenutí opírá se 
o čtverhranaté sloupy. V poschodí nad 
vchodem do panských pokojů v spatřuje se 
erb Řičanských. V severovýchodní věži 
v poschodí bývala pěkná kaple založená r. 

1675.^) Louňovice patřily ke kláŠterství 
Louňovskému hned od založení kláštera. 

Po r. 1420, když byl klášter vyvrácen, opa- 
novali Táboři vše kláŠterství,^) jež drželi do 
r. 15-V7 kromě jen několika vesnic. Potom 
prodány Louňovice s blízkými vesnicemi 
Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova. Tento 
přikoupil Kunrac a OleŠnou. Po jeho smrti 
děleno zboží jeho mezi pět Synův. Při tom 
dostal Smil městečko DomaŠín s některými 
vesnicemi a Louňovice s jinými vesnicemi 
zanechány Oldřichovi nej mladšímu, ještě 
nezletilému.^) V Louňovicích se připomínají 
klášter pustý, dvůr pustý a městečko. Do- 
posud tu sídla nebylo, poněvadž Louňovský 
statek odjinud spravován býval; teprve 
Oldřich tu tvrz vyzdvihl. Oldřich zavražděn 
1. 1594 na Vitanovicích od 4 zemanův a 


m 


pochován v DomaŠíně. Vdova Marie Kry- 

styna z Talmberka, jež přikoupila 1603 Zvěstov, byla poručníci dětí zůstalých. L. 1598 odevzdala Kryštofovi 
synu staršímu statek Louňovský a poručenství nad Oldřichem Sezimou, mladším synem. Ke svému vychování 
vymínila si Libouň, byt na tvrzi Louňovicích v nových pokojích toho celého zavření. Syn se zavázal mateř 
s dětmi a čeládkou samou dvanáctou vydržovat! jídlem, pitím a žádných protimyslností nečiniti ani jiným 
činiti dopouŠtěti.^) Kryštof nazývá se ještě l. 1602 pánem na Louňovicích,®) ale potom mizí z paměti. Ná- 
stupcem jeho byl Oldřich Sezima již 1. 1614, kdež také Zvěstov po mateři dědil. 

Ač katolík, přece Oldřich se zapletl do povstání a z pokuty odsouzen k manství. Nic nebyla 
platna žádost jeho, aby se mohl vykoupiti, teprve když platné služby vykonal, Louňovice I. 1636 z manství 
propuštěny.®) Potom dosáhl vysokých úradův; naposled byl nejv. písařem a místodržícím. Zemřel 1. 1652 
dne 31. srpna jsa svého rodu posledním po meči. Zůstaly po něm dcery Lidmila Majdalena vdaná ŘiČanská 
a Alžběta Kateřina, které sel. 1652 o pozůstalost otcovskou rozdělily.^) Onano dostala Louňovice, tato Zvěstov 
s některými vesnicemi od Louňovska. Lidmila zemřela 1.1661. Dědicem jejím stal se Kat el Adam 

Lev z Řiiarř\ jenž opravil zdejší chrám a opatřil jej zase duchovní správou. Zemřel 1. 1672 odkázav Lou- 
ňovice k arcibiskupství. Stará tvrz Karlem v zámek rozšířena a obnovena 1. 1675 za arcibiskupské vlády. 

Soupis Benešovska 159, Místop. bíbl. II 121. Podrobně ve výroční zprávě reál. gymn. Táborského r. 1891. 
») Arch. DZ. *) DZ. 172, P 22. &) Reg. kom. soudu. «) Bílek, Děje konf. ’) DZ. 308 D 24 G 19. ») DZ. 118, M 31. 



25 




TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


Č ást hor u Domašlna^) nazývá se Starým Doma- 
šínem. Zde ještě vídětí tvrzíště, avšak o něm jako 
i o Starém DomaŠí ně nikde zmínky nenacházíme. Ny- 
nější Domašín s farním kostelem stál na svém místě již 
1. 1352. Domašín byl ode dávna příslušenstvím kláštera 
Louňovského a v I. 1437 — 1547 města Tábora. Za těch 
dob tu žádného sídla nebývalo. Tvrz vyzdvižena teprve 
v druhé polovici 16. stol. severně u kostela. Od léta 
1548 byl Domašín v držení Kryitoýa Skuhrovského 
z Skukrova a spravován z Popovic, kam se byl Kry- 
štof přiženil. Po smrti Kryštofově rozdělen statek jeho 
mezi pět synův. Vácslav vzal díl Krychnovský, Smil 
Domašín, Mikuláš zboží Otické, Jan různé vesnice 
v okolí Otic a Neveklova a Oldřich Louěovice.^) Smil 
bydlíval napřed na Odlóchovicích, jež 1. 1571 koupil, 
avšak okolo 1580 vyzdvihl si v Domašíně tvrz s dvěma 
baštami okrouhlými a dal jí jméno Nový Domašín, které 
se r. 1582 poprvé vyskytuje. L. 1596 potvrdil svobody 
a majetek městečka a daroval obyvatelům pivovar, ci- 
helnu, rybníky, podací kostelní a školu. Zemřel 1.1601 
bezdětek. Po jeho smrti vyskytly se mnohé dluhy, pro 
kteréž nařízeni komisaři od soudu zemského, aby statek 
prodali.®) Koupil jej Jan Ostrovec z Královic a při- 
pojil k panství Vlašimskému. Tvrz Domašínská byla 
1. 1665 uvnitř zpustlá a Šindelem přikryta. Při ní býval 
ode dávna poplužní dvůr. Časem upraveno v patře 
tvrze obydlí pro hospodářského správce a v přízemí 
zřízena vinopalna od té doby, co panská vinopalna 
byla prodána obci (1785). Když ser. 1843 nová silnice 
stavěla a vedena byla mezi tvrzí a kostelem, rozbourána 
bašta na rohu k náměstí a druhá zůstala na čas státi. 
Asi 30 let později i ta rozbourána. 


Blanická tvrz stávala blízko Pavlovic na pravém 
nízkém břehu řeky Blaníce, z níž se voda v příkopech 
jejích nadýmala; nad tím místem jest Blanický dvůr. 
Předek Blanických z Blaníce byl Vilém^ jenŽ se v letech 
1370 — 1395 několikráte připomíná.*) Tohoto roku ob- 
držel správu nad nadáním učiněným kostelu Tehov- 
skému.®) Synem jeho, jak se zdá, byl Markvart, jenž se 
vyskytuje v I. 1412 — 1419.^) Zdali patři do toho rodu 
Vácslav z Blanice^ jenž 1. 1420 Pražské straně opověděl, 
není známo.’) Ale patří sem ]an snad Markvartův syn, 
jenž žil r. 1438, byl I. 1450 při straně Poděbradské. 
Zemřel před r. 1454*) zůstaviv děti Markvarta^ Viléma 
a Kateřinu, kterým Eliška z Blovice ves Borovnici 
vydala. Oba synové připomínají se i později, a s nimi 
Jan, jenž půjčoval 1.1458=1475 pánům z Rožemberka 
peníze*) a léta 1483 svědčil v obdarováni učiněném 
Špitálu Vlašimskému.**) Nedlouho potom opustili Blaničtí 
své rodné sídlo a vymřeli I. 1584 v Cerhenkách. Bla- 
níce připojena k panství Vlašimskému a pustá tvrz při- 
pomíná se tu v 1. 1533 — 1622. 


*) Viz Slavíkovy Dějiny Domašína. *) DZ 68,J14, Arch. 
DZ, *) DZ. 175, N l^. *) Borový, Lib. erect. I 81, Arch. Č. 
31, 102. ®) Lib. erect. ®) Arch. Břevno vský, Rel. tab. II 147. 
■n Arch Cesk^ IV 379. Arch. Český III 520. Arch. TIFeb. 

DD 2 C str. 3. •) Arch. Třeboňský. Slavik, Děje Vlašimě 


Po tvrzi Tehovské mamě by se hledaly zbytky 
ve dvoře poplužném neb u něho, kdež asi stávala.*) 
Nejstarší držitelé Tehova jsou Zdislav, Bohuněk a 
Knnrat z Tehova, kteří sem podávali r. 1358 nového 
faráře.®) Z těchto vlády k se připomíná Bohunek řečený 
jinak z Jiretic zase k r. 1377 jako dobrodinec kostela 
Popovského®) a Kunrat podruhé r. 1370 jako spolu- 
držitel podací zdejšího. Zemřel kdysi před r, 1393 zů- 
staviv po sobě vdovu Bětu, které pak patřila část 
zboží Tehovského. R. 1 370 byli držiteli a patrony ko- 
stela zdejšího Ffikik, Vilém, HynČik a Kunrat vládyky 
z Tehova.*) Přibík sice ostatní dlouho přežil, ale 
z držení Tehova vyšel; ještě roku 1415 jej nacházíme 
jako svědka v jisté listině.®) Vilém dokonce z paměti vy- 
mizel. Dvacet let později drželi Tehov Běta, vdova po 
Hynkovi, a Běta, vdova po Kunratoví; obě podávaly 
r. 1393 se Zdislavem ze Šternberka na Psářích nového 
faráře ke kostelu Tehovskému. Bětka rr.imo to nadšena 
jsouc duchem tehdejší zbožnosti, zaloiila roku 1395 
23- dubna týdenní mŠi v kostele Tehovském, odkázavši 
1 kopu gr. úroku pojištěnou na jistém poddaném Ra- 
tajském; panoš Vilém z Blaníce a jeho dědici měli nad 
tímto ustanovením bdíti. Běta se posledně r. 1415 při- 
pomíná. Zatím byl druhou část zboží Diviš z Tehova 
(snad syn Hynčíkův) obdržel a provozoval zde podací 
s Bětou a Ctiborem z Těchonic r. 1409.®) Držiteli pak 
byli 1. 1415 Přisnak s Bětou a I. 1419 týŽ s Vítkem. 
L. 1439 panoval tu Purkart ze Zbraslav\c?') Záhy přešlo 
zboží toto v držení vládyk Chobotských z Ostředka. 
Po Alexandrovi Chobotském, jenž asi r. 1512 zemřel, 
zdědilí zboží to, jako i Chobot a Nespery synové jeho 
Mikuláš a Jan. Ti učinili r. 1542 pŇznání ke dskám, 
že drží po otci svém Tehov tvrz pustou, 2 dvory po- 
poplužní vysazené v plat a dvory kmecí s krčmou a 
polovicí podací kostelního ve vsí Tehově.*) Třetí dvůr 
byl tehdá v držení Tomáše dědiníka. 

Tehov, Chobot a Nespery a j. zb,oží měla po půl 
století společné majitele, také jest tvrz naše v těch 
dobách znovu vystavěna; rozdělení se stalo teprve po 
smrti Jana staršího Chobotskéko z Ostředka. Ze synův jeho 
totiž držel Markvart jinak Vácslav Tehov. TýŽ oženil 
se s Markétou z Loutková, jíž r. 1614 na tvrzi Tehově 
s dvorem popi. a vsi věnoval.*) Vácslav se přidržel 
potom stavův odbojných a za tou příčinou odsouzen 
jest nálezem soudní komise r. 1622 5. listopadu třetiny 
statku svého; a ten byv na 5.338 ss. 40 gr. odhádán 
potažen jest ke komoře královské. Avšak právě toho 
času celá ves i s tvrzí a kostelem od vojska nezbedného 
vypálena a obyvatelé její povražděni, Kr. místodržící 
prodali potom (1627) »tvrz a ves, nyní spáleniště, Tehov ře- 
čenou*, Bedřichovi z Talmberka na Vlašimi.**) Pánové 
Vlašimští zbořenou tvrz nikdy neobnovili. 


M Vlasákova Místop. bibl. II, 72. (Srovnej Pam. Arch. 
I, l8l.) *) Lib. conf. Lib. erect. ] ed Borový p. 81 *\ Lib conf. 

Arch. Č. I 400. ®) Líb. conf. Na Části Těchonských měla 
Žofka vdova po Přibíkovi ze Střimelic věno, jež po její (1467) 
a Zdenka z Těchonic (1460) smrti spadlo na krále (DD 16 f. 
272, 274, 276). ’) Lib conf. Knihy Pražské. «) DZ. 260, A 16. 
•j DZ. 136, Q 18. Bílek, Děje konf. 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


195 


V méstečku Zdislavicich byla tvrz na severo- 
západním konci a byla sídlem držitelů do konce 14. 
stoleií. Na tvrdšti, jehož příkopy jsou již zaházeny, stoji 
pět chalup. Na této tvrzi seděli Beneš a Heřman bratří 
erbu divoké svině v 1. 1355 — 1362 společnějpodávajíce 
sem faráře. L. 1362 prodali zde dva lány rolí Mikuláši 
rychtáři.^) Beneš byl 1. 1358 purkrabí na Lipnici^J a 
Herman neb Hereš držel také Všebořice, v nichž mu 
dovoleno léta 1360 krčmu zříditi.*) Jak se zdá Beneš 
v I. 1362 — 1363 buď zemřel aneb odstoupil a Hereš 
seděl tu I. 1363 sám.*) Potomci těchto bratří seděli 
potom na Kuněmili. Již 1. 1418 patřily Zdislavíce ke 
Vlašimí a tvrz zdejší zpustla a zanikla. 

L. 1546 městečko Zdislavíce od Vlašimě odpro- 
dáno. Koupil je Petr z Újezda^ jenž si tu dům (nyní 
č. 102) vyzdvihl. Jen krátce držev Zdislavíce prodal je 
i s Rataji 1. 1547 přikoupenými a vsi Chlum a Javorník 
1550 Janovi Čejkovi z Olbramovic}) Tento držel je 
napřed k Soutjcům a od r. 1555 ke Kácovu. L. 1628 
odprodiny k panství Vlašimskému.*) 

• 

Při Staré Boliné (když se jede od ní do Zdislavíc 
na pravé straně) ku konci vsi jest okrouhlé tvrzišlě 
s příkopem.^) O Bolině je jen velmi málo známo. 

V první polovici 14. stol. měl tu kdosi půl statku, na 
němž zapsal dluh sestře své.®) Po Janovi z Libošovic 
dědila dcera jeho Johanka v Boliné dvůr a ves s díly 
ve 4 vesnících a to prodala I. 1499 Mikuláši Trčkovi 
zLipy a z Vlašimě, *) Od té doby patřila Bolina k pan- 
ství Vlašimskému. 

* 

Vesnice Kunrac (hodinu jižné od Vlašimě) za- 
chovala jméno svého zakladatele, totiž Kunráta. Záhy 
se ji také říkalo Konrac, později Kondrac, ano i množný 
pád se od nezkušených písařů psával. Již ). 1318 byla 
ves rozdělena; část vsí patřila ke hradu Vlašimi, ostatek 
držel Přibek z Kunrace}^) V dobách následujících byl 
tu kostel farní, jehož podací náleželo z polovice 
ke hradu Vlašimi. Druhá polovice s tvrzí a dvorem 
náležela I. 1363 vlastně Elišce, manželce jeho. 

Ti se syny svými Markvartem a Hanušem prodali týž 
statek (1385) Dipoltovi z VéžnlkP) Po smrti tohoto 
zůstali sirotci, jichž poručníkem byl Rivín Zboh, farář 
v Chotýšanecb.^^) Petr nejstarší syn došed svých let 
asi 1393 v následujících letech (1395 — 1404) se Zdenou 
mateří svou vykonával právo podací, avšak asi 1. 1414 
ujal Kunrac Jarohněv tuším bratr jcho.^^j 

L, 1437 držel dvůr v Kunraci Diviš z Domašina 
odjinud z Dubu a věnoval na něm manž. Anežce/*) 
L. 1454 provolávána odúmrť po Olbramovi otci Divi- 
šovu. Tehdá se připovídali k tomu statku BoreŠ syn 
Divišův a Pavel z Domašina, druhý manžel Anežčin, ale 
protože statek spadl na krále, vyhrál Jan z Libošovic 
výprosník.*®) Tuto část dědila po něm dcera Johanka 
a prodala ji l. 1499 k Vlašimi, tak že k této větší 
Části vsi (totiž 1 s tou částí z r. 1318) patřila. Avšak 
kromě toho zůstala část (dva dvory kmeci), která držena 
k Tehovu, část byla svobodstvim a 5 kmecích dvorů 
patřilo do r. 1552 k Ostrovu. Avšak kromě toho ještě 
tu byla tvrz a dvůr popi., kteréž byly v držení Slou- 
páv z Chotětic. Po Ondřejovi Sloupovi ujal Petr Sloup 
(1548) od jeho dcer tvrz pustou Kunrac s dvorem 
popi. a dva dvory kmecí a pustý zámek 01ešnou.**j 

Lib. conf. Arch. kapit. •) Cod. dipl. Mor XI 649. 
*) Glafey, Aneedota. *) I,ib. conf. Arch býv. dvorský. DZ 
49 C 21—27. Viz Mistop. bibl, II 59. ‘'i Podle ústní zprávy 
dobré paměti Fr. Slavíka, *) Tadra, Summa Gerhard in 149 

V Kel. tab. II 509. »*) Tab. vet. n. 229. “) Lib. conf. Rel. 
tab. I 504. ”) DD 13 1. 207, Arch. č. 111 470. Lib. conf. 
“) Rcl. t. II 184. *») DD 16 f. 184 »•) DZ. 8. O 18. 


Toto dědictví všechno prodal I. 1550 Kryštofovi Sku- 
krovskému ze Skuhrova a na Popovicich.*) Když se 
synové tohoto 1. 1566 dělili, dostala se Kunrac k dílu 
Domašínskému a s Domašínem konečně připojena 
k Vlašimskému panství.®) 

Jižné ode dvora Ostrovského jest tvrzišlé asi 
lak veliké, co by se vešlo hrubé stavení věžovaté 
s úzkým parkánem. K Blanici jest skála jako stěna, 
na ostatních stranách byly příkopy a náspy. Příkop jest 
v tu stranu ke dvoru docela zasypán, ale ústí jeho do 
stěny skalní ještě jest vidéti a také ještě něco zbylo 
z náspův, jichž příkopy zemí zasypány. Část náspů 
vzata poli a tvrzišté jest pastvina holá. 

Při cestě z Ostrova k Novému mlýnu v právo jest 
v lese vršek okrouhlý, který se na západ k Blanici 
strmě skláni; k severu a k jihu jsou stráně a tu vidéti, 
že šla cesta nahoru od řeky. Příkopu není, ale kameni 
dosti. Prokop z Ostrova (1387) byl chudý člen rodiny 
z Dubé ®) a Dobeš, 1. 1399 purkrabě na Ostrově, sloužil 
pánům z Dubé.*) Závise z Ostrova připomíná se od 
r. 1405 v rozličných bězích soukromých a I. 1414 za- 
psal Vaňkovi z Ostrova a MikŠovi soukennlku v Bene- 
šově dluh na Řimo vících.®) Po tomto Ostrově tuším se 
psali 1437—1443 Jau Škaredek!') 1440—1482 Zachaf, 
jenž držel Ostředek a Bedřichovice.’) 

Od r. 1457 vyskytuje se Zikmund z Kajkovic 
jako držitel Ostrova a tak i r. 1461, kdež prohrál při 
o plat v Rakovi cích.®) Snad byl synem jeho Markvart 
z K. jehož v L 1483 — 1505 v drženi Ostrova nachá- 
zíme.®) Z pamětí potom následujících poznává se, že 
měly Ostrov Kateřina a Dorota z Kajkovxc, patrně 
Markvartovy dcery neb vnučky, z nichž Dorota dědila 
svůj dil po strýci svém Kunrdtovi z Kajkovic. Sestry 
pak držely po polovicí »zámku Ostrova*. Dorota vdala 
se za Jetřicha Vrabskěho z Vrabi^ jenž se proto psal 
1. 1529 na Ostrově. Polovice Kateřinína byla zadlužena, 
vedeno proto na ni právo a procházela skrze držení 
jednotlivých osob, jichž jmen pomineme mlčením.*®) 
Jetřich koupiv tato práva vzdal r. 1541 Dorotě tuto 
polovici,**) tak že měla potom celý Ostrov, ale Jetřich 
si přece dělal právo na svou polovici. Vácslav Vrabský 
a Kateřina děti Dorotiny postoupili polovice (1557) 
Hynkovi Vrabskěmu, který zrušil ještě jednu závadu.*®) 
Po Hynkovi dědila celý Ostrov sestra jeho Johanka 
Ckodourova z Vrnbi a prodala jej (1586) Johance Kle~ 
novské z Královic}^) Od ní potom po druhé vdově 
Benedové koupil Vilám Ostrovec z Královic (1590) sta- 
tek Ostrovský,**] jejž pak připojil k panství svému Vla- 
šímskému. V 17. st. připomíná se tu pouze dvůr. 

* 

Nespery^®) jsou stará osada a r. 1318 připomíná 
se Zdislav z Nesper^ jenž měl rozepři se svým sousedem 
Jindřichem z Věžník,*®) potomek jeho Driek (Držislav) 
z Ne sper koupil jisté dědiny od Vchyny z Hodkova^ byl 
roku 1361 spolupatronem kostela Bedriehovského a 
připomíná se ještě roku 1370.**) Ondřej z Nesper žil 
r. 1384 a Jan odtudž sed. ve Vesci byl již r. 1407 

') DZ 49. E 26. *) DZ 6S, J 14-25. Podrobněji ve 
spise Dr. M. Navrátil, Dějiny Kondrace pod Blaníkem. 
V Praze 1915. Arch. Vyšehradský. Arch. Český 28, 115. 

DD 14 f 250, 255, Arch č. 31, 118, DD 20. 154. •) DD 
15 f. 167, Rel tab. II 198.’) Arch. Český 1 155, DD 16 f 138. 
®) DD 16 f 186, Rel. tab. I 131. ®) Slavík, Děje Vlašimě 146, 
Arch C. VI 320. lo) Reg k. s. DZ 4 C 23, DZm. 226 F 7. 
“) DZ. 8 A 30, 250 M. 9. ‘^DZ 86 O 4-5. '») DZ 23, C 12. 

**) DZ. 1084, H 4. ’^) Vlasákova Míst bibl. II 54. (Srov. 
Pam. arch. I, 177. Jiná ves Nespery, nyní pustá, u Lojovic. 

Tab. vetust. 134. *’) Rel. tab. I, 415; Lib. erect. 1, ed. Bo- 
rový p 81. 


196 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


mrtev.') Na počátku^ 15. stol. žili Jan Bebia z Nesper 
držitel Sternova a Čeřen íc a strýc jeho Jan Olešák 
z Nesper držitel Zdebuzevsi s synem svým Drzkem, 
kteří oba se připomínají poprvé v listině r. 1418. Onen 
byl r 1437 ještě mezi živými, tento však již mrtev, 
jak viděti lze z dějin Zdebuzevsi. Jan však, jenž se 
roku 1464 připomíná, nebyl jiný než Jan z Pobtpes 
seděním v Nespeřích, jenž r. 1448 Jiříkovi Poděbrad- 
skému při dobytí Prahy pomáhal.^) 

Po Absolonovi z Pobipes (f j. 1483) držel tvrz 
Nesperskou s příslušenstvím v Pobipsích a jiných ves- 
nicích Jan Řepa z Neveklova^) a ten prodal Nespery 
tvrz, dvůr popi., dvory kmecí s přísl. Alexandrovi a 
Petrovi bratřím Chobotským z Ostředka\ když po Ale- 
xandrovi (t ok. 1512) nastoupili synové jeho Mikuláš 
a Jan ChobotšH z Ostředka, dali si obnovili r. 1545 
vklad zboží Nesperského Adamem Řepou, vnukem 
Janovým.^) 

Rod Chobotských seděl na naší tvrzi po půl dru- 
hého století. Řečení bratří zdědivše po otci také Tehov 
a Choboty přikoupili ještě statek Chotýšanský i vládli 
tímto zbožím nedílně. Po nich dědili bratři Vilám a Jan 
starší, z nichž onen seděl na Chotýšanech a tento 
v 1.1571 — -ISQ? na Nespeřích a připojených statcích.®) 
Zemřel ok. 1. 1600®) a synové po něm zůstalí rozdělili 
se tak, že Vácslav jinak Markvart obdržel Tehov, Mi- 
kuláš Bedříchovice, Vilém Skrýšov a Adam Nespery. 
Tento zemřel r. 1615 zůstaviv syna nezletilého Viléma^ 
nad nímž byli strýcové jejich jeden po druhém poruč- 
níky. Jsa Vilém při stavovském povstání (1618) nezle- 
tilý nemohl se jeho ůčastníti i proto podržel zděděný 
po otci statek Nesperský. Kníže Karel z Líchtenšteina 
na místě králově udělil r. 1623 poručnictví nad Vilémem 
a sestrou jeho Annou, též nad Janem Vácslavem synem 
někdy Viléma Chobotského strýci jich Janovi Chobot- 
skému z Ostředka, ’) jenž r, 1624 poprvé co poručník 
jistý dluh na statek zapisoval.^) Došed let svých, 
oženil se s Kateřinou ze Rzavého, jíž r. 1640 na zboží 
Nesperském®) věnoval a zemřel v 1. 1681 -1687 jsa 
posledním údem starožitného rodu svého. Nespery pro- 
dal Vilém 1681 Janovi Rudolfovi Čejkovi z Olbramovic, 
jenž však ustoupil, když si statek přáli mí ti Vácslav a 
Ignác hrabata ze Šternberka, poručníci dětí po Jobstovi 
ze Schwarzenwolfu pro tyto sirotky a vnuky Viléma 
Chobotského.'®) Že ale matka jejich a pozůstalá vdova 
v nové manželství vstoupit! obmýšlela a tudy své věno 
vyplaceno míti žádala, byli tito poručníci nuceni pro- 
dat! zboží Nesperské r. 1693 Helmhartovi Kryštofovi 
hraběti z Weissenwolfu^ který je k panství Vlašimskému 
připojil. Tvrz potom zpustla; zbyly z ní posud zname- 
nité zříceniny příkopy někdy vodními obklopené. 

Tvrz Chobotská") má chudé dějiny, poněvadž 
se před 16. stoletím jediný Ahnik z Chobota připomíná. 
Vystavěna jest v chobotě rybníka, odkudž název její 
a blízkého dvoru poplužného pocházel. Ke konci 
15. století zde vládli vladykové z Ostředka^ přijavše od- 
tud příjmí, po čemž se nazývali Chobotskými z Ostředka. 
Alexander Chobots^ý z Ostředka držel Chobot s bratrem 
svým Petrem a přikoupil k němu také Nespery a Tehov. 
Zemřel asi okolo roku 1512 a synové po něm zůstalí 
Mikuláš a Jan přiznali se r. 1542, že drží od 40 let 

*) RcLtab. I, 501. Arch. č. ITl, 467, Lib erect. V f. 166. 
*). Čas. mus. 1827,81 Také se připomíná 1 1454 Jan Škaredek 
z Nesper (Arch- č.I 609).*) DD 17 f. 445 Jakub řečený Papež 
z Nesper na poč, 16. věku (?) nebyl pánem tvrze. DZ 7, 
C 22. *) DZ, 17, H 1, H 14, P 13. ‘) DZ. 174, B 17. ’) DZ. 
141, A 16- 192. L 26. *J DZ. 96, B 14 •) DZ. 147, B 15. 

^®j Arch. mus. *') Vlasákova Mistop. bibl. II, 64 (Srov. Pam. 
arch. I 177). - DD 13 f. 207. - DZ, 250 A 16. Srov. Pa- 
mětí Vácsl. Rosy na str. 26. 


po otci svém Chobot tvrz, dvůr popi. s popi., ves 
pustou, v Čelivě dvory kmecí. Ti opusitili Chobot a 
přestěhovali se na Nespery. Od toho brzy tvrz zpustla 
tak, že z ní málo zbylo. Roku 1693, když přikoupeno 
jest Nespersko k Vlašimi, byl v Chobotě již pouhý 
dvůr a i ten jest později rozkouskován a lidem pod 
plat vysazen. 

* 

Věžníky jsou poplužný dvůr u fiáěstečka. Při 
něm stávala tvrz a to v zahradě u dvora.'^) Prvotné se 
říkalo Věžník. Z držitelův jsou známi první Jindřich a 
Jakub z Véšnika 1.1318.’') 

Léta 13 i 0 připomíná se a Vé&nik^ jenž koupil 

1. 1385 statek Kunrac. Zemřel před r. 1B92®) zůstaviv 
vdovu Zdenu a sirotky Petra a Jatoslava^ jichž po- 
ručníkem byl Ryvín, farář v Chotýšanech. Oba podávali 
r. 1395 faráře do Kunrace, avšak v 1. 1403 — 1404 
Petr s mateří a r. 1405 máti sama spolui s pány Via- 
šimskými,*) Po nich byl tu pánem Jarohniv zKřečovic 
erbu psa, jenž prodal 1. 1408 plat k faře Popovské 
a ještě 1. 1415 se po Véžnlkách psával.^) 

Asi z tohoto rodu jako Jaro hněv pocházeli Věžníkové 
z Věžníky v J 7. stol. bohatá rodina, jen že na místo ce- 
lého psa volili si za erb jen hlavu a to věžníkovou 
k vůli jménu svého sídla. K nim patřil tuším Jan, 
jenž se narodil asi 1395 a žil ještě 1460 jsa pánem 
na Véžníkách.®) Jak se zdá, byli synové jeho Arnošt, 
Jindřich, Jan a jiní bratři Věžníkové.') Arnošt při- 
pomíná se od r. 1468, kdež věrně stál při králi Jiříkovi, 
a připomíná se též r. 1482.®) L. 1474 byl maršálkem 
u Žofie kněžny Těšínské. Na počátku 16. stol. žili 
kromě Jana (1526 — 1513) bratří Markvart a Vácslav 
(1514 atd.) držíce spolu Věžníky. Po Janovi dědili 
ostatní a posled dostal Markvart Věžníky za díl, na 
kterýchž věnoval 1. 1541 manželce své Johance Male- 
šické z Černožic. L. 1544 zpečetil list na prodej statku 
Peklo va.®) Byl dobrý hospodář, přikupovával vesnice 
v okolí, zejména koupil léta 1546 dva dvory km. ve 
Věžnících, jež náležely posud k Chotýšamům, a 1. 1549 
vložil si v opravené dsky zemské tvrz Věžníky se vším 
statkem, kterýž měl po otci a předcích.'®) Umřel 1. 1564 
dne 5. června a pohřben v Radošo vících. 

Po Markvartovi zůstalí synové Jan, Petr, Vácslav, 
Jindřich, Adam a Markvart. Krátký čas po smrti 
otcové prodal Petr dil svůj Janovi a ten potom oba 
díly ostatním bratřím.") Tito rozdělili se iteprve r. 1567. 
Vácslav dostal za díl půl tvrze dolejší strany jedouc do 
tvrze s mostu po levé ruce, Jindřich pak druhou polo- 
vici hořejší. V tvrzi se připomíná věž, která tak roz- 
dělena na vrchní a spodní díl. K tomm měl každý 
díl dvora, vsi a jistých vesnic. Adam vzal za dil několik 
vesnic mimo Věžníky a dílu Markvartova neznáme.'’') 

Vácslav věnoval (1570) na svém dílu Mandaiéně 
z Adlaru manželce a koupil 1. 1 577 polovici Jindřichovu, 
tak že měl celé Věžníky.'®) Dobře hospoidařil a kupoval 
statky, zejména získal 1599 statek Třebešický. Kd)ž 
r. 1603 zemřel, synové jeho Markvart a Vácslav po- 
rovnali se v brzku o dědictví po otci, tak že onen 
dostal Věžníky s 6 vesnicemi a Vácslav Třebešice '^j 
Markvart učinil hned 1604 pořízení o :svém statku'*) 
jsa snad nečackého zdraví, avšak dočkal se přece r. 1615, 
kteréhož život svůj dokonal. Pohřben v RadoŠovicích. 
Protože dédic byl nezletilý, ujala Věžníky Kateřina 

^) Malochovy poznámky v arch. Rychnov. •) Tab. vet. 
134, 135. *) Borový, Lib. erect 81, Arch Ó. 81, 202, 336; 
Rcl. tab. 1 504. <) Lib. conf. ®) Borový, Lib. erect. 729. Arcň. 
Č 1 400, DD 33 str. 281. ’^) Arch. Český VlI 479, 497. 
8) Arch. Třeboň. ») DZ. 83 A 20, ČČM. 188v str 387 “») DZ. 
7, A 23, 280, L 20, «) DZ 56, P 23. “) DM 59, H 13, 18, 26 
«) DZ. 16, O 3, 19, K 12. '*) DZ 182 K 4. «) DZ. 132. D 3. 


TVRZE V OKOLÍ VLAŠIMĚ. 


197 


Viinikova z Hertenberka vdova jako po ručnice a proto 
že nebylo snadno statek udržeti, prodán (1620, 10. 
června) od komisařův soudem zemským nařízených 
Janovi Ostrovci z Královic na Vlašimi/) Věžníky 
patřily od té doby k Vlašimi. L. 1665 byla tvrz něco 
zpuštěna a šindelem přikryta, ale k obývání způsobilá/) 
Stála i r. 1681 /) ale není známo, kdy a jak zanikla. 

* 

Východně od Postupic jest ves Lhota řečená 
Veselka a kousek nedaleko od ní jest Lhotka dvorec 
o sobě stojící. Z pamětí nesoucích se ke Lhotě ve zdejší 
krajině jest sporné, ku které z nich obou se vztahují, 
protože Vesel se jednou píše ze Lhotky (1394 a 
1400) a podruhé (1395) ze Lhoty. L. 1385 žil Dipolt 
z Libčé (vlastně z Libětiček), jehož manželka Maruška 
koupila od Bernarta tvrz ve Lhotce.^) Jest to asi týž, 
jako Děpolt z Blaníce, jenž prodal 1. 1393 tvrz, dvůr, 
dvory kmeci ve Lhotě Zbyňce ze Švabína^) a podržel 
si Libětičky. V ty doby připomíná se Vesel ze Lhotky^ 
jenž se zavázal 1. 1394 platiti úrok faráři na Hrádku^) 
a 1. 1395 uvázal se po soudu v Libětičky.’^) Když pak 
Děpolt ok. 1.1399 zemřel a po něm »Líběšícec za od- 
úmrC provolány, odpíral Vesel (1400) lomu řka, že 
o provolání nevěděl, protože ves nejmenuje se Liběšice, 
nýbrž slově Libětičky.*) Když pak 1. 1405 provolána 
odúmrC ve Lhotě po jistém Jakubovi, dokázala Zbyňka, 
že týž statek koupila. Pozdější držitelé kromě pánův 
Vlašimských nejsou známí. 

♦ 

VesLibouň patřívala ode dávna kt klášteru Louňov- 
skému. Ve 14 st. tu byl farní kostel, k němuž opatové Želívští 

>) DZ. 192, L 6. >) DZ. 73. D 18. •) Vlasák, Míst 
bibl. II 112 •) DD XIII 76 Rel tah. I 651. «) Manual 
v arch. kapit. Rel. tah. I 86. DD 14 f. 249. 


kněži sázeli. Kromě toho tu byla náprava, jejíž držitelé 
sedíce na tvrzi ke klášteru sloužili. Kějaký čas seděli 
v Libouni (1382) Ondřej Rokáč z Dub/ a bratr jeho 
Beneš řečený Libuny) Snad měli Liboun v nájmu od 
kláštera. Avšak Jan Strýček z Libouně (1411) bezpo- 
chyby byl držitelem nápravy. Před počátkem válek 
náboženských sedél Boreš v Libouni. Když vypálen 
klášter Lounovský, uchýlil se na Vlašim; když bylo pří- 
měří, vrátil se do Libouně. ale tu nepřátelé přijevše 
tvrz vypálili a Borše zabili.^) 

Liboun sdílela pak osudy Loufiovského zboží, 
k němuž až do r. 1652 patřila. V pozdějších dobách, 
když byla Libouň zase statkem o sobě, vystavěn tu 
zámeček, který se udržel až na naše časy. 

Severovýchodně od Louňovic jest dvůr Olešná 
vystavěný ze zdí starého hrádku, který nedaleko odtud 
u potoka Bradce stával/) O držitelích jejich nic nám 
známo není, leč bychom sem počítali Petra Kvasa 
z Olešné (1382), jenž byl 1. 1386 dvořenínem Jana 
z Vlašimě.^) ř^ež jisto jest, že byl naposled v držení 
Sloupův z Chotitic a za nich zpustl. Po Anně z Chotětic 
zdědil Olešnou zámek pustý s dvorem pustým Ondřej 
Sloup a od pěti jeho dcer ujal jej i s částí Kunrace 
(1548) Petr Sloupl) Týž prodal 1. 1550 tvrze pusté 
v Kun raci a Olešné Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhtova 
a na Popovicích/) Když se synové tohoto (1566] dělili, 
dostala se pustina Olešná na díl Janůvř) Zdá se, že po 
něm ji Oldřich bratr jeho dědil a k Louňovicňra při- 
pojil. 

>1 DD 13 f. 192-153. DD 2 str 66 “) Progr. Tábor- 
ský 1891 str. 22 — 23. *) Míst op. bibl II 121. Arch. univers. 

Tadra A. j. I 408. DZ. 8. O 18, 260. L 10. DZ 48, E 26. 

“) Arch. DZ. 


r 



Loufiovice. Pohled se strany severozápadní. 



Ríčan^ký hrad od východu. 


ŘÍČANY HRAD. 

H j 5sto Říčany rozkládá se na táhlém nevysok<5m ostrohu, který od východu k západu běží, v krajině 
I suchopárné povrchu vlnitého a nepříliš pěkné proto, poněvadž se tu v minulém století sázeni 
j stromoví ' ani dosti málo péče nevěnovalo. Na opyŠi řečeného ostrohu stojí zříceniny starého 
I hradu Říčanského. Zpevněn býval sice trocřiu přírodou, ale více uměním. Na straně západní totiž 
býval rybník nebo v starší době močály a na třech stranách stráně sice nevysoké ale strmé, jichž spůsoba 
velice změněna za nových dob, když se na Hradišti domky stavěly a na bocích jeho kámen lámal. Na čtvrté 
straně k městu býval příkop a mohutný násep, avšak ty oba jen kouskovitě a zlomkovitě lze znáti, protože 
k potřebám nových stavení odkopány, také je tu prostranství před hradem a na něm tak zastavěno. Že je 
pátrání tu obtížné. Při povrchním zkoumáni seznává sci, že jest země z větší části srovnána; nicméně lze ústí 
příkopu i s té, i s oné strany jistě poznati. 

Na hradišti spatřují se nyní dva velké zbytky bývalých stavení. Větší z nich jest zbytek paláce^ 
jiady a posud na kraji hradiště stojícího, jenž však na této straně vylamováním kamene a podebráváním 
hradiště takovou škodu utrpěl, že se nejen venkovská strana sesula, ale i základy starých zdí posud stojících tak 
povolily, že se staveni povážlivě na tu stranu k silnici kloní, což lze pozorovat! i ze zdálí. Ze čtverhranatého 
paláce zbyl jen roh severní se stranou severozápadní a severovýchodní, ale z toho, co zbylo, litovati jest 
ztráty druhé strany. 

V přízemí tohoto stavení na tu stranu k bývalému dvoru jsou dveře vysoké, jichž ozdobné veníře 
již před dávnými časy vylámány. V místnostech těchto viděti nyní jen dvě okénka na severovýchodní straně 
na způsob střílen. V prvním poschodí uvnitř jsou jedny dveře a dvoje okna těsným kamením obložená. 
Zvenčí byly na nich velmi zdobné veníře, z nichž zb)yly toliko kusy. Jak lze souditi z děr, bývala podle 


ŘÍČANY HRAD. 


199 


Stavení dřevěná pavlač, na niž se ze dveří vycházelo, ta pavlač: pak šla podle zdi, která od paláce Šikmo 
vybíhala. Druhé poschodí obsahovalo síň velmi zdobně a luměle upravenou. Úplně jsou zachována okna 
na severovýchodní straně s kamenným vroubením a stupni k »edání. Na severozápadní straně tak nebývalo. 
Posud znáti jest starou omítku, zvláště mezi pruty klenutí, které z malých hlavic po třech prutech vybíhalo, 
jak zbytky jeho posud svědčí. Jak se zdá, byl v severním rohu komín; klenutí je tu prolomeno a zbyl jeden 
z nosičfiv, na nichž klenutí spočívalo. Zvenčí znáti, že se veníře na jednom okně z části, na druhém úplně 
zachovaly. Nad tím bylo ještě třetí poschodí, kteréž mělo okénka střílnám podobná. Otvor okenní druhého 
poschodí na severovýchodní straně snad zbyl ze dveří. Ozdobné veníře svědčí, že stavení to stavěno za 
Přemysla II. v tu asi dobu, když stavěny Písecký hrad a Bezděz. Druhý kus jest bezpochyby zbytek čtver- 
hranaté \ěže. Zbyl z ni toliko západní roh. V druhém poschodí jsou zbytky omítky. V prvním a v drahém 
poschodí v tu stranu k paláci jsou známky, že tu bývaly dveře. Na téže straně jsou malé zbytky zdi, která 
se bezpochyby k paláci připojovala. 

Předkové pánfiv z Říčan, kteří nosili na Štítě tři lipové listy stonky spojené, psali se napřed ze Vše- 
chrom; tak /V/r, jenž žil na počátku 13. století, a synové jeho Diviš (1233—1271), Ondřej {VIZI - 1277) a Slovek 
(1248 — 1253). Ondřej, nejznamenitější z nich, byl u velké vážností krále Přemysla, jenž jej učinil 1. 1253 truksa- 



1^18 ?il cvn Air r\ vr 

Ajmi wLfjAM v../’ awai v I V V V J Ol Vrl 4 


sem a 1. 1260 nej vyšším komorníkem Jeden z nich, tuším Oldřich, založil hrad Říčanký, sice se žádný z nich ještě po 
něm nepsal. Oldřich měl syna Vlka, o němž není nic známo. V I. 1276 — 1305 připomíná se prvý Oldřich 
z Řiian^ který seděl na Křivsoudově a bezdětek zemřel. Po Říčanech se psali Oldřich a Chotébor (1309)^ 
Onen byl tehdá nejvyšší sudí zemský, ve kterémž důstojenství jeŠté 1. 1325 zůstával.^) Dotčený Chotěbor neb 

na í"'ílíclíivcb’n f 

&jt w. I M^< 

dobách pamětí nedostává. Sou- 
časně žil Nevlas^) jenž byl ok. 
léta 1356 mrtev, zfistaviv jen 
skromné jmění.*) Ve 14. století 
se Říčanští tak rozrodili, že je 
nemožno společný vývod sesta- 
vití. Na Prachensku žila zvláštní 
poŠlost, která se psala po Cehni- 
cích, jiní žili na Čáslavsku, kdež 
drželi Ledeč až do 16. století. 

Ale i v Kouřimsku, kde byla 
jejich hlavní sídla Říčany a Prů- 
honice, žilo jich drahně, totiž osm 
synův Diviše z Průhonic, jenž žil 
1. 1336, šest synův Petrových a 
dva synové Ješkovi, Oldřich syn 
Ondřejův a jiní, kteří se připo- 
mínají jako držitelé obou dotče- 
ných statků a jako patronové ko- 
stelů v Říčanech a Šestlicícli. Při 
dělení společného jmění vypadly 
na jednotlivé velmi malé díly. Ně- 
kteří našli zaopatření i po farách 
v obročích duchovenských, jiní 
záhy pomřeli. Co se týče hradu 
Říčanského, ujal jej Jimram syn 
Divišův a bratr jeho Ondřej by) 
do r. 1361 farářem v Říčanech. 

Jimram ustanovil 1. 1349 a 1363 
věno sestry své Anny, kterou 
byl otec dal do kláštera sv. Va- 
vřince v Praze.®) Jméno jeho se 
čte v častých soukromých jedná- 
ních té doby. L. 1385 měl již 
zrostlého syna Hynka, kterého 

potom tuším oddělil, neb tyž Říčanský hrad od západu; zbytek paláce. 


*) Reg. I-III form. Dobešův č. 193. ■) Arch. v Něm. Brodě. *) Tab. vetust 212, 262. Jireček Cod. j. b. Ilb. 301. 
®) Arch. bibl. Praž. 


200 


ŘÍČANY HRAD. 


držel 1. 1389 Necháni ce.') Druhý 
syn Oldřich stal se L 1380 fárá- 
řem u sv. Jilji a tak dostal se hrad 
Říčanský, když starý Jimram ku 
konci téhož století zemřel, synům 
jeho Jimramovi a Divišovi. Tito 
založili 1. 1400 ve zdejším kostele 
oltář desíti tisíců rytířův, jejž 
nadali platem ve vesnicích; k tomu 
ještě Kačka vdova po starém Jim- 
ramoví plat přidala a za něj jiný 
placen z důchodů hradu*.) Nějaký 
čas po tom a to před r. 1404 ze- 
mřel Jimram a Diviš zůstal sa- 
motným držitelem Říčan. Po roce 
učiněna mezi ním a klášterem 
sv. Anny mocná výpovéd o plat 
ze vsi Újezdce, který mu za- 
držoval.*) Na počátku válek hu- 
sitských stál Diviš při straně pod 
jednou a loupežemi druhé straně 
škodil. Na hrad přijal k sobě 9 
kněží, kteří Táborům slíbili víru 
jich při jiti, ale potom slib svůj 
zapřeli, jednak pro loupeže, jednak 
také, aby byli blízko Prahy, kdyby 
jich tam jejich strana potřebovala, 
uzavřeli Táboři Říčany oblehnouti. 
Odtud poslali posly do Prahy vy- 
zývajíce Pražany ke společnému 
oblehání. Tito přišli v síle nemalé 
dne 24. listopadu 1420, ale ně- 
kteří nemajíce chuti boj o váti ve 
spolku s Tábory brzo odtáhli. 
Konečně Diviš, když viděl. Že 
nemůže se ubrániti, poddal se 
Pražanům dne 4. prosince a vy- 
slaným hrad otevřel. V tu chvíli 
někteří z Táborů se vloudili do 
hradu, aby mohli loupiti, a když starší z vyslaných Ženám na hradě přítomným dovolili, aby odešly, oděvše 
se všemi svými rouchy, a ty z hradu vycházely, ženy Táborské očekávajíce všechny lepší šaty s nich svlekly 
a nadto všechny až po kůži prohlížely hledajíce pokladů. Sebravše skvostné jehlice a stříbrné pásy ještě 
oloupené napomínaly, aby se daly k jich jednotě. Kněží na hradě dopadené odevzdal Žižka svým pračatům 
a ti zavřevše je do jedné chalupy všechny tu upálili. Diviš s rodinou a 54 vězni vezen jest do E^rahy do vazby 
a hrad opatřen posádkou.^) Diviš byv zanedlouho propuštěn z vazby zdržoval se 1.1423 v jižních d echách.*) 
Není pochyby, že Říčany 1. 1436 bud Diviši aneb jeho dědicům navráceny. Komu pak patřily, 
není známo. L. 1452 a 1454 držel je Zikmund Bolechovec z Pušperka^) L. 1470 drželi Říčany Jan Beneda 
z Ničtin a Petr Popel z Vesce\ li oba 1. 1470 vydáni sněmem, aby s jinými zřizovali pole v Kouřimsko.^) 
Beneda seděl později na Břežanech a po Petrovi následoval Mikuláš Popel, jenž se 1. 1483 připomíná. Ne- 
dlouho potom nabyli Říčan^) Mikuláš starší a Mikuláš mladší TrČkové z Lípy a postoupili jich Johance 
z Březovtc, ale tato je hned zapsala Mikuláši staršímu TiUkovi manželu svému, totiž Říčany hrad, dva dvory 
popi užni, troje popluží, městečko a několik vesnic.*) 

Po Mikuláši (f 1509) a Johance (f 1516) dědili jich synové. Při děleni asi 1. 1526 dostal Mikuláš 
Říčany, avšak při druhém dělení dostaly se synovci jeho Janovi mladšímu. Za vlády TrČkovské hrad opuštěn 
a hospodářství roznajato. Takový jiŽ byl stav, když Jan 1544 na Říčanech dluh zapisoval.^®) Nedjouho po- 
tom zastaveny Říčany Ladislavovi Ostrovci z Královic (j- 1550) a o jejich vyplacení se nikdo nestaral.^*) 

*) Rel tah, 1 603, Arch. býv. dvorský. *) Líb. erect. VI 146. ‘) Arch. kapitulní. ♦) Vavřinec z Březové. *) Arch. Č. 
III 496. •)Arch. Č. II 3l0, DD 19 str. 315. ») Arch. Č. IV, 441. “) DZ 84. C 16. •) DZ. 84. G 22. *«) DZ 83, D 23. '*) Reg, svědomí kom. s. 



Říčany, zbytek věže. 


ŘÍČANY HRAD. KOLODĚJE HRAD. 


201 


1^. 1565 dělilo se šest bratři Ostrovcův o statek po Ladislavovi otci a Dorotě z Leskovce mateři. Jan do- 
stal Kuří, Jetřich Říčany, Ladislav Proseč, Vilém Božejov, Strachota Pluhový Ždár a vesnice u Božejova a 
Bedřich hotové peníze. ‘) Jetřich žil ještě 1. 1567 nejen zámek neopraviv, nýbrž ještě dluhy na statku zdělav.") 

Po jeho smrti statek jeho všechen prodán (1572) na rozkaz zemského soudu Jaroslavovi Smiřickému ze 

Smiřic *) Jaroslav vyprosil Říčanským majestát na erb (1575, 3. září) a on i jeho potomci spravovali Říčany 
z Kostelce. Později připojeny k Úhřiněvsi. 

Dodáváme ještě vypravováni příběhu, který způsobil zeman z okolí . 

V neděli masopustní r. 1619 přišel Adam Zapský ze Zap a na DubČi se služebníky svými do 
domu Jindřicha Finka z FínkenŠteina na Novém městě Pražském. S nim Šli někteří služebnici a pomocníci 
majíce ručnice prý nabité natažené s kohoutky k nim přiloženými a tak na hotově jsouce; kromě toho měli 
kordův a jiné zbraně s dostatek Vešed Adam do světnice a spatřiv tu Oldřicha Kunatu Myšku ze Žluníc 
s Adamem Kryštofem Vencelíkem z Vrchovišt v přátelském pokojném posedění, na něho řeČí svou svárlivou 
jest se utkal, příčin ke zlé vůli podával, hroze a mluvě těmi slovy: Že on Oldřich Kunata s týmž Adamem 
Kryštofem Vencelíkem buď dnes aneb zej tra po baňce aneb dokonce štylet v sobě míti musí; a zabij e-Ii 
z nich některého, že k tomu u všech bran poštu pohotově má a pryč ujede. Když potomně po nedlouhé 
chvíli Adam na služebníky své Francouze a cizozemce, kteří k vykonání jeho zlého úmyslu namluveni a na- 
vedeni byli, pokřikoval, aby zbraně své pohotově měli a se bránili, počátek tím pobídnutím k bitvě učinil. 
Hned k tomuto ponuknutí všichni kordův a jiných braní z pošev dobyli; Jiřík Sekerka ze Sedčic, ienž se 

Zapským byl přišel, uhodil Myšku pěstí ve tvář, potom kordem na něj bil a sekal. Dva Francouzové Filip 

Helota a František Maleta a třetí Němec nejen mu pomáhali sekati, ale také ručnice s přiloženými na pra- 
chovnu kohoutky z předu i zadu jemu Oldřichovi Kunatovi k boku vstavivše stiskli a spouštěli. Že ale 
ručnice bezpochyby nabity nebyly a )en na prachovnu prachu nasypáno bylo, nic se nestalo. Na tom dosti 
nemajíce, přece dále ve svém zlém předsevzetí kráčeli a podruhé k Myškoví stříleli, ale i tentokráte s ranou 
se chybili. Nicméně měl Myška na sobě několik ran a Vit Černooký, služebník jeho, který svého pána bránil, 
zůstal na místě.^) — Hrdinové! — Proč své síly neuplatnili na jiném místě 


KOLODĚJE HRAD. 

Kolodějích spatřuje se zámek nevelký založený do čtverhranu s dvěma výběžky ku předu. 
Sloh je barokový 18. st. a stavení má mnoho oken a dva vjezdy, vše v témž slohu ozdobené- 
Před zámkem stoji o sobě dva přístavky. Příkop mezi nimi a zámkem se nacházející a před 
vjezdy širokým mostem překlenutý svědčí o tom, že stojí zámek na hradišti a přístavky na 
předhradí. Hradiště totiž mívalo na třech stranách boky chráněné rybníkem, jak lze viděti 
na starém obraze z počátku 19. století. Tehdá ještě stála při zámku vysoká okrouhlá věŽ, 
jediný zbytek starého hradu, který kněžna Savojská zakládajíc nynější zámek k ozdobě jeho 
ponechala, ale kníže Jan Josef z Lichtenšteina přestavuje týž zámek dal ji i kapli sv. Anny za ní zbořiti. 

Nej starší známí majitelé Koloděj byli z rodu Rokycanských v Praze. Velmi bohatým byl Meinlin 
neb Menhart, jenž byl již I. 1346 mrtev zůstaviv několik synův, kteří se o zboží jeho podělili. Při tom do- ^ 
stalí Vácslav a Meinlin^ tuším nejstarší synové, za díl hrad Koloděje a vsí Holi a Hadov, z nichž se zavázali 
úročití ke klášteru sv. Ducha,®) Založením a nadáním tohoto kláštera převzali Rokycanští velká břemena, 
která by byli snad snesli, kdyby se nebyli četně rozrodili. Za nedlouho prodali Koloděje. Ok. 1. 1356 měl 
je jakýsi Mikuláš, ale za nedlouho koupil Koloděje císař Karel IV, a daroval je Janovi bratru svému, a to 
proto, že ležely příležitě při silnici z Prahy na Moravu.*) 

Odtud se o Kolodějích nic nedoví dáme až teprve k r. 1352, když je držel Martin Rotlev, známý 
měšfan Pražský a mincmistr. Týž totiž se psal 1. 1392 seděním na Kolodějích, když založil oltář sv. Erazima 
v kostele sv. Havla.’) Když 1. 1395 zemřel, rozdělili se synové jeho Martinek a Johánek tak, že onen dostal 
Koloděje a tento Libeň. Kromě toho měl Martínek i ves Korce, na níž zapsán byl plat k dotčenému oltáři; 
když pak tu ves prodali musel, převedl týž plat (1400) na ves Hol u Koloděj.®) T. r. ujímal se také svých 
lidí Holských, když byli s klášterem Zderazským v rozepři o pastvách.^) Rozličnými závadami jsa donucován 
prodal 1. 1401 ves Újezd, kterou držel od kláštera Zderazského^®) a vypůjčil si 1. 1401 peníze na statek Kolo- 
dějský Když to všechno nebylo plátno, prodal hrad Koloděje (1408) bratru svému Johánkovi}^) Oba bratři 
byli v Kostnici ve vojště biskupa Li torny šlského, když Bedřichovi, knížeti Rakouskému, opověděl.’^) Johánek 

*) Dii Řičanský v DD. 58, L 22—28 *) DZ. 88. D 20. *) pZ. 60, Mil. Obeslání k soudu zemskému 1620 po svátých 
dnech letničných v DZm 117 A 24. -) Keg. IV 667. *) Rel. tab. I 70, Arch. býv. dvorský. 0 Borový Lib. crect. IV 386, Tomek 
DP. II 469. •) Lib. erect. VI 137. Arch. Č. VII 608. Arch. býv. dvorský. “) Rel. tab. 1 691, 11 45. '*) Arch, býv. dvorský 

26 



202 


KOLODĚJE HRAD, 


jsa přísně katolického smýšleni opověděl 1. 1419 městům Pražským*) avšak později donucen byl přistoupili 
na jejich stranu. Zůstal proto v pokojném drženi Koloděj a Libně až do smrti. 

L, 1436 na jaře učinil pořízeni o statku svém, jejž všechen odkázal strýci svému Alšovi. Když 
pak Johánek nedlouho potom zemřel, kázal soud zemský zboží Kolodějské a Libeňské Alšovi ve dsky vložiti, 
které by sice bylo odúmrtí na krále spadlo.*) Jak dlouho Aleš žil, není známo; jisto jest, že jím rod 

Rotlcvflv vymřel. 

V dějinách Koloděj následuje zase přestávka. L. 1518 dovídáme se, že Vilém Kostka z Postupic od 
bratří svých vzal za díl zámek Chlumec a zámek Koloděje, ale několik neděl potom prodal Koloděje Vácsla- 
vovi MandeUhoti z Chrastu?) Týž maje se sousedy nejednou potyčky seděl tu do smrti (f 1544). Posledním 
pořízením učinil poručníky svého statku Gabryela Klenovského ze Ptení, Tomáše z Javořice a Alberta ze 
Lhotic.^) Poněvadž ostatní dva 1. 1549 právo své na Tomáše převedli, stal se tento pánem na Kolodějích, 
jež ihned zapsal na způsob prodeje manž. své Aneice z Milkostic?) Tato (f 1567) postoupila Koloděj (1553) 
dceři své Anné Rousové ze Vražkova?) Manželem této byl Vácslav Rous, jenž I, 1563 od své tchyně dvě 
vesnice koupil.') 



Po jeho smrti dědili Koloděje synové ^an, \ Bohuckval a Albrecht. Nebylo mezi nimi upřímnosti 
a řádu. L. 1581 slíbil Jan Bohuchvalovi, že mu dá za díl 12.500 kop m. Když tak uČiniti 'prodléval (ovšem 
proto, že neměl peněz), obeslal jej Jan o díl. Tehdy smluveni 1. 1584, že Jan ve dvou nedělích dosti učiní 
a kdyby neučinil, že Bohuchval má právo se v Koloděje uvázati.®) To se také stalo. Ale Bohuchval uvázav 

se v Koloděje nadělal na ně větší dluhy, než by díl jeho obnášel, a když se to u dvora seznalo, nařízení 

jsou jistí páni, aby statek rozdělili a třetí díl pro nezletilého Albrechta zachovali. Tak se i stalo (1585). 
Zámek Koloděje rozdělen jest mezi Jana a Bohuchvala. Tento zejména dostal polovici jdouc do zámku po 
pravé straně, most pak, věže a studnice ke společnému užívání zůstaveny. Albrechtovi zůstaven díl Nu packý. 
Bohuchval dlužil se peníze od Viléma staršího Malovce^ ujce svého, na útratu. Jan zase od téhož, aby mohl 
Bohuchvalovi dil platiti. Tak se stalo, že díl Bohuchvalův zcela přešel v drženi Vilémovo.®) Avšak i Jan 
se nemohl z dluhů vybrati. Díl jeho l. 1586 odhádán Janovi z Lobkovic, jenž postoupil práva svého Janovi 
ze Vchynic a ten zase Janovi Mrázovi z Milešovky.^®) L. 1588 prodal Vilém starší Malovec svůj díl Koloděj 
a Sibřiny Vdesiavovi Hemutovi z Harasova a Evě z Malovic, manželce jeho.^^J Tito prodali statek Kolodějský 
(totiž polovici) a Sibřínský 1. 1589 Jaroslavovi ze Smiřic na Kostelci.^*) Jaroslav vyplatil i druhou polovici 

0 Arth. Č. IV 377. *) DD 15 f. 78, Rel. tab. II. 156- 167. ") DZ 7 C30, 42. H 28. *) DZ. 5. H 25. ») DZ. 9, B 1,85. 

G 6. •) DZ. 86, C 30 ’) DZ. 14, O 16- «) DZ. 66, T 8. *) DZ. 67, F 26, L 21, Q 8. DZ. 23, ¥ 15. “) DZ 167, T 6. “) Arch. 

Hradecký. 


KOr.ODÉJE HRAD. KRÁLOVICE TVRZ, 


203 


a odkázal Koloděje manželce své Kateřině Smiřické z Hazemburka (f 1604), která je do smrti držela.^) 
Potom připojen týž statek k Uhříněvsi. 

Dokládá se i následující paměť o Mandelíkovi: 


Uroz. vladyce Vácslavovi Mandelíkovi. 

Službu 3c Znesl jest na nás uroz. p. p. Adam Říčanský z Říčan hejtman kraje Kouřimského, kterak by tobě 
času minulého z poručení našeho psal, aby na gruntech svých na Fidrholci okolo silnice les a trniny pose- 
kat! dal, ale že si ty tak se nezachoval a lesu těch vosekati nedal, a protož my tobě z úřadu našeho na 
místě krále J. M. poroučejíc přikazujeme, aby týŽ lesy a trniny posekati dal vedle zřízení zemského, aby se 
tu mordové a Škody poddaným krále J. M. i jiným lidem nedály. Druhé jest na nás též znešeno, kterak 
ted nedávných časuv, když se na témž Fidrholci mord a loupež stala a týž p. Adam vokřik učinil, aby 
honili, že jest žádný, ty ani lidé tvoji, nehonili. A protož tobft pokládáme Čas tento čtvrtek příští, aby před 
námi a úřadem našim stál a toho se, proč si toho i lidé tvoji neučinili, zpravil. D. v Praze v pátek po třech 
králích I. 1532. 


Jindřich Berka, Volfart Planknar.*) 


KRÁLOVICE TVRZ. 



álo se nám zachovalo věŽatých tvrzí, protože při rostoucím pohodli bud pojaty do 
většího stavení aneb zbořeny. Pěkná věžovatá tvrz zachovala se v Královicích u Uhří- 
něvsi. Stojí s poplužným dvorem na kraji stráně. Stavení to věže váté jest asi 17 m. 
vysoké, založeno do čtverhranu a z lomeného kamene vystavěno. VŠe jest obíleno, 
ale pod tím znáti bývalou rustiku. Na severní straně jest přístavek ze 16. století po- 
cházející, jenž obsahoval troje převity nad sebou. Přízemí jest klenuté. V prvním 
poschodí jest na stropě ještě staré malování. Možno ještě rozeznali rytíře, páva, kvě- 
tiny a Neptuna. Zvenčí viděti známky, že se z něho chodilo na pavlač. Tu a v druhém poschodí u oken 
jsou kamenné lavice. Třetí poschodí jest ven povydáno a potdepřeno jest krakorci zdobně otesanými. Také 
okna z větší části zazděná obložena bývala pěknými obrubami. Prvotně bývalo i čtvrté poschodí, jeŽ však pro 
velikou tíži sneseno. Nejvýše jest sedlovitá střecha. Na jižní straně jest přístavek z cihel, nad jehož střechou 
v omítce byl vyryt rok 1562, kterého tato tvrz obdržela novou úpravu. Od jižních dvířek jdou zřetelně zá- 
kladní zdi, které tvrz ode dvoru oddělovaly a se připojovaly k severovýchodnímu rohu. Západně jest úzký 
parkán. Nedaleko odtud jest kostel sv, Markéty, stojící v starodávném hradišti, jehož náspy se dosti zacho- 
valy. Bezpochyby jest to starodávný kostel, lidová pevnost k jeho obraně a útulku. Pověsti o králové Jitce 
které se dříve psávaly, pocházejí z holého domyslu. 

Kostel v Královicích patřil ode dávna ke zboží kapitoly Vyšehradské. Jednotliví kanovníci mívali 
při něm podací a k tomu držívali jako prebendu dvůr poplužný s podsedky. Na něm bud hospodařili sami 
majíce tu šafáře, aneb jej pod plat najímali.^) Ostatek Královic byl vladyčím statkem a na tomto stávala tvrz. 

Snad pocházeli z těchto Královic Sudislav a Suda z Královic^ kteří se 1. 1205 připomínají.*) • 
Možná že k tomuto vladyčímu statku přibyly tři dvory kmecí v Královicích, kteréž kapitola Vyšehradská 
1. 1321 řádu sv. Jana postoupila, ale ten později je nedržel.^) Zda li se odkud jmenoval Vácslav z Královic, 
jenž byl v I. 1384—1391 místopísařem, nelze již rozluŠtiti. PeHk z Komárova prodal l 1388 tvrz Královice, 
s dvorem a část vsi M, Jakubovi ze Sušice a sestrám jeho Křistě a Kuně.®) Spolek tento byl příčinou, že 
sestrám Královice zůstaly, když jich bratr 1. 1392 ze mřel. Jak se zdá, patřilo zboží toto 1. 1396 yanovi 
z Dubče, neb ten t.r. kostelu sv. Havla plat v Královicích zapsial.®) K 1. 1408 pak se dovídáme, že Otikz Kyj 
daroval plat na statku svém v Královicích u Koloděj kostelu Tehovskému.®) 

Za husitských válek duchovenstvo všude z okolí vytlačeno. Část vsí, která patří vala kapitole 
Vyšehradské, zapsána 1. 1437 se zbožím Chřenickým Janovi z Suché a kostel s částí vsi dostal se Koloděj- 
^kýtXí pásům a držes po celé 16. století ke Kolodějům, Na tvrzi snad seděl Vácslav z Královic (1431), jenž 
byl ženat s Annou Rotlebovou ze Stupic.*^^^) Jeho nástupcem byl 1441 Jan Chyba z ChlwnuP) Odtud dlouho 
nic nevíme až do té doby, kde Královice již dlouhá léta patiřily Peckancum. Jakub Pechanec z Královic psal 
se tak po Královicích, které již I. 1492 držel bud vedle královského obdarování aneb jen ze zvyku. Založil 
v kostele sv. FlaŠtala v Praze oltář p. Matky boží, před nímií mívali Pechanové svůj pohřeb. Syn jeho Jan 
přikoupil nějaké dědiny v Slánském kraji. Janovi synové byli Matyáš^ Zdeněk, Jiřík ^ Burjan. Matyáš, Zdeněk 
a Burjan provedli 1. 1529 velkou výtržnost ve SluŠticích. Vzavše některý počet lidí svých, poddané Johanky 


0 DZ 128, E 2. *) Reg 6 F hejtman, (kom soudu). I C 7. *) O tom některé listy v arch. kapitolním Vyšehradském. 
Pomfickou: Královice od A. HUbnera. v Praze 1876 a Heber, Burgen l.V 256. *) Reg. I 225. 9 Reg. 111 302. •) Rel. tab. 1 614. 
’) DD 13 f. 46. ®) Borový Lib, erect. IV 452. •) Lib. erect- Vlil 36. *®) Staré knihy Pražské. “) Rel. tab. II 192. 


204 


KRÁLOVICE TVRZ. 


Kfížkové ze SluŠtic bitím i jináč nutili, že jim musili dáti vozy, koně a troje úroky. Také sc po lidech 
jejich sháněli až do ohrady dvora s dobytými braněmi a některé zahnali, Že doma býti nesměli pro jich 
pohrůžky. Zdeněk, Jiřík a Burjan vpadli 1. 1533 do SluŠtic a tu Annu z Bytízu a jednoho člověka zavraždili.^) 

Po smrti Zdenka a Jiříka drželi Matyáš a Burjan společně Královice, Sluštice, Chřenice, Zlatou a 
k tomu zápisně 5 dvorů kmecích v Královicích (n. kanovnicví Vyšehradského,^) Když se I. 1563 o své 
zboží rozdělili, nepřipomínají se Královice v dílčích cedulích; avšak z pozdějších běhuv jest zřejmo, že se 
SluŠtící a Chřenicí přešly na Skalské. Matyáš (f 1568) totiž odkázal statek svůj S\\ilx\c\^ý Mikuláši Skahkému 
z Dubu ujci svému a manželce jeho a statek Chřenický, odumřelý po Burjanovi, koupil Mikuláš (f 1588) od 
komory.’) Zdá se tedy, že Kralovický statek od Pechanců Mikuláši ještě před r. 1563 darován. 

Po smrti Mikulášově zdědili Královice synové jeho Daniely Hermany Mikuláš a Jiří Jan a ti je 
prodali 1. 1596 Lukrecii Bohdanské z hečiin*) Paní tato žila ještě 1 1609. Jmění její zdědily dcery Bohunka 
a Alena^) onano pak ujala Královice a vdala se za dotčeného Daniele Skalského z Dubu. Zemřela po roce 
1615, odkázavši statek svůj dcerám Aleněy Anně Kateřině vdané Rousové a Estere. L. 1618 umřela Alena a 
Estera ujala Královice, zavázavši se vyplatili díl Anně Kateřině.®) Nemohouc tak uČiniti prodala Královice 1620 
yindřichovi Roznhainovi z Janovic a Elišce manželce jeho.*) L. 1623 zabrán tento statek přes to, že polovice 
Elišce patřila a prodán Karlovi z Lichtenštema^) Od té doby patřily Královice k Chřiněvsi. 

0 Reg. 6 F. kom. s. *) Reg. kom. soudu. DZ 250, K 22. ») DZ. 16, H 24, 18, N 10. *) DZ. 127, D 25. DZ. 134, 
L 24. •) nZ. 137. L 14. ') DZ 193, E «} Bílek, Dřje konf 472 



Královice, podle kresby Ilebrovy z r. 1846. 



TVRZE V okolí ŘÍČAN. 


a m^stě zánku v Ůhriněvsi, který stoji při 
dvoru a má docela moderni úpravu 
W luBn všech starobylých památek, stávala tvrz 

SfiKiBSy ode dávna. Uhříněves neb Úhřinova ves náležela 
k těm nevelkým statkóm, V,XeTéřádn iemplářUv v Čechách 
a na Moravě patřily. Xdá se, že měli 1. 1292 svou komendu 
a léta 1295 byl tua vČejkovicích komendatorem.* *) 
Po zrušení téhož řádu dostaly se některé jeho statky 
krizovnikum Svatom&řským řádu sv. Jana a tak se to 
mělo (1312) i s Úhřněvsf.-) Křižovnici tu neměli ko- 
mendy, nýbrž 7 ni zřídili tvrz, jestli tu již nebyla. 
Jan ze Zvířetic, nej vyšší převor, také tu bydlíval jako 
ku př. \. 33?!.^) Na tvrzi sídllvali správce neb vladaři 
zboží, kteří bráváni byli z řádu jako v I. 1373^1384 
Matěj a I. 1418 zase Matěj.'*) Vrchní řízení jakož i po- 
dací kostelů v Úhrinřvsi, Kolovratech a Lipanech nále- 
želo však nej v. převorům. 

I^ta 1420 zlomena tu moc řádu na vždy. Zboží 
opanováno od světských pánův a císař Zikmund za- 
psal tvrz Úhřiněves s vesnicemi (1436) Janovi z Kun- 
valdn a Anně Kbelské.®) L. 1488 pak Anna vše právo 
své na Úhřiněvsi Janovi, zeti svému, vzdala. Janovi sy- 
nové Jan a Vácšlav vzdali pak to zboží I. 1449 obci 
Starého města Pra&ikého^) Král Vladislav potvrdiv 
témuž městu Ohřiněves připsal mu 1000 kop.^) Staro- 
městští zůstalí v držeal Úhřiněvsi až do r. 1547, kdež 
ze známých příčin statky svoje propadli. Král Ferdinand 
prodal Úhřiněves léta 1550 Hanušové z Renšperka a 
z Drékovíc ale tak, že týž statek již nebyl zápisným, 
nýbrž zpupným.^) K tomu získal Hanuš 1. 1552 Svo- 
šovice a ! 1555 Kunice.*) Úředníkem tu byl i. i 569 
Melichar Šultaur ze S:řilína.**^) Když se synové Hanušovi 
Ferdinandy Vespasian a Josue dělili, dostal první za 
svůj díl tvrz Uhříněves se vším přísl., avšak prodal ten 
statek 1579 JarosloDovi Smiřickému ze Smiřic na 
Kostelci.^*) Jaroslav posledním pořízením zřídil z Uhří- 
něvsi statek nápadní, takže posloupnost držitelů jeho 
byla táž jako u Kostelce. A tak se dostala Úhřiněves 
Albrechtovi z Valdštana^ který ji prodal léta 1623 
Karlovi knížeti z Ucktenšteina}'“) Potom zase následo- 
vala táž posloupnost jako u Kostelce. 

* 

Při dvoře Kolovratech v sadu bylo viděti 
zbytky tvrze, jež pckládána za prvotní sídlo pánův 
z Kolovrat. Jisto jest tolik, že Albrecht z Kolovrat, jenž 
se I. 1347 poprvé připomíná, již Kolovrat neměl, ovšem 
však se píše o Mlado:ovi, jenž před r. 1205 klášteru 
Ostrovskému zemi v Kolovratech daroval.^®) Asi r. 1295 
připomíná se Zosimii (!) z Kolovrat a z Průhonic.*'*) 
Drželi pak Kolovraty 1344 — 1346 Michal Rokycanský 
a v 1. 1357—1363 Jesek z Kolovrat. Již l. 1380 Kolo- 
vraty patřily řádu st, Jana a drženy odtud k Úhři- 
něvsi.*®) ^ 

*) Reg. II 686, 726. *) Reg. III 34. =*) Arch, Svatomářský. 
*) Lib. conf. Acta jud. Rkps. Gerštorfský v Budišině a 
Vídeňský. •) Paprocký o st. lyt. 232, ikps. Gerštorfský, kniha 
Pražská. ’) Rkps. Vídeňský a Gerštorfský. ») DZ 9, E 23. 
•) Para. arch. Y 473, 478. Rek. kom. soudu. ’*) DZ. 2o, 
O 11, 64, L 26. *2) Bílek, Děje konf. 549. ») CDB U 380 >*)Rel. 
tah. 1 4. Reg. IV. 564, 667, Jireček CGB. 11. b 306, Lib. conf. 


Ve vsi Dubči u poplužniho dvora jsou ještě 
známky bývalého zámku, prvotně tvrze, který byl do 
čtverhranu postaven a příkopem ohraničen.*) 

Za starých dob stávaly tu dvě vsi oboje řečené 
Dubeč; teprve později se rozeznával Větší a Menší či 
Dubeček. V jedné měl kostel Vyšehradský dvě popluž! 



Dubeč podle kresby Hebrovy z r. 1846. 


hned od svého založení.^) Ve Větším Dubči držel léta 
13 1 3 Martin y syn po Martinovi Chebském, dvůr pO- 
plužný.®) Tvrz založena bezpochyby teprve od V etf ta- 
vičův Pražských a to snad Menharta jinak Metni ina 
řečeného zDubče, který také držel ves Dolany v okolí 
Pražském.'*) Týž Menhart také založil (1365) v kostele 
sv. Havla na Starém městě Pražském oltář sv. Kateřiny 
a Doroty v kapli řeč. farářské, v kteréž měl rod jeho 
právo podací.®) Jan, syn Meinlův, byl ustanoven k stavu 
duchovnímu; neb ještě 1396 nazývá se žákem, ale již 
r. 1397 svůj úmysl změnil, ježto se toho roku již na- 
zývá slovutným panoši. Ponejprv vystupuje po smrti 
otce svého do veřejnosti roku 1389 jako vykonavatel 
práva podacího při oltáři sv. Kateřiny a Doroty. Od 
něho přenesen jest plat věnovaný k tomuto oltáři ze vsi 
Malešic na dědičné jeho statky v Královicích.^) Ku konci 
téhož století vzrostlo jmění Janovo tak velice, že nazýván 
jest slovutným Janem Dubcem z Dnbče?) K tomu ještě 
přikoupil r. 1404 zboží Průhonské, kteréž se potom až 
do vymřeni v rodině jeho udrželo. Některá jiná zboží 
svá prodal jako ku př. Chlumín r. 1406 a j. Žil ještě 


Heber’s Burgen IV 257. *) Reg. 1 78. 94. *) Reg. 
III 61. ♦) Tomek, DP. II 419, 439. *) Borový, Lib. erect. 1 50. 

*) Tamže IV 452. ') Reliq tab. 1, 594 ; Tomek II 440. 




206 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN 


1. 1437.*) Matéj Dubec z Dubče, Jznův syn, vyskytuje 
se již r. 1 435 a připomíná se nejednou v tehdejších 
bézích. R. 1443 prodal platy své. R. 1452 27. dubna 
byl na snémé Pražském a žil ještě 1465, kteréhož vy- 
hrál při, kterou měl s Bohuslavem z Dobrošovic o ves 
Dobrošovice. Po celý čas života svého byl věrným pod- 
daným a pomocníkem králi Jiříkovi.'") Matějův syn (?) 
y^n Dubecký z Dubče byl toho času bohatým vlády kou. 
Jemu patřily okolo r, 1500 hrad Frýdštein s panstvím, 
zámek Průhonice, tvrz Dubeč, tvrze pusté v Dabečku, 
Litožnicích, Holi, Vinoři, dvorů několik a mnohé vsi. 

Na jeho prosbu vysadil král Ladislav r. 1502 ves 
Dubeč za městečko.^) Ženat byl s Eliškou z Kraselova, 
která mu jedinou dceru Žofku darovala. Tuto vdál za 
Zikmunda Zapskéko ze Zap a poručil tomuto všechny 
statky své (1508, 1. ledna) mimo hrad Frýdštein, jejž 
odkázal Janovi Chvalovskému z Ledeč. Zikmund zů- 
stavil statky tyto synům svým Oldřichovi a Adamovi^ 
kteří byli nějaký čas pod poručenstvím mateře; Oldřich 
jako starší bratr se již r. 1534 seděním na Duběi nazývá. Týž 
oženil se se Salomenou z Borovnice, jíž roku 1541 na zboží 
Pruhonském věnoval; bratr jeho Adam pojal k manželství Jo- 
hanku Vrábskou z Vrábí a věnoval jí 350 k, na tvrzi Dubči. 

R, 1542 na den božího těla se oba bratři rozdělili; 
zboží pozemské děleno na dvě polovice, dům v Praze 
oběma v společnosti zůstal. Adamovi se dostaly Prů- 
honice, Oldřich obdržel první díl, totiž: tvrz Dubeč a 
městečko, tvrz a ves pustou Dubčck, a některé ves- 
nice. Vesnice zápisné, v Běchovicích plat, s lesy, ryb- 
níky.*) Dělení toho užil potom Oldřich k tomu, aby si na Li- 
tožnice peníze vypůjčil.®) Potom r. 1548 převedl véno man- 
želky své z Průhonic na Dubeč, a Adam Zapský t. r. 27. úno- 
ra převedl zase manželku s věnem 240 k. na Průhonice.^) 

Oldřich učinil poručníci statku a dětí svých man- • 
želku Salomenu. Táž Salomena koupila pro sirotky 1567 
dvůr v Běchovicích od Vojtěcha z Vřesovic, ale ze- 
mřela. nežli to přišlo ke vkladu ve dsky zemské. Ten 
učiněn teprv r. 1568 synům jejím, z nichž Adam a Jan 
měli léta svá, Albrecht však neměl.’) Adam byl již 
r. 1563 zrosily mladík a ctitel honby; poněvadž však 
rasto hranirg ptckročí!, zapovéděl mu irGiknířc Ferdi- 
nand honiti v blízkém lese Fidorholci, Adam, jenž potom 
sám na Dubči vládl, oženil se s Marjanou Hrzanovou 
z Harasova, kteráž po něm později statek Kyje zdědila. 
Za Adamových časů přihodilo se v Dubči paměti hodné 
vyjednávání mezi Rudolfem II. a bratrem jeho Matyášem 
(1608), které k cíli nevedlo. Adam slul tehdá starším 
na rozdíl jitfého Adama seděním na Ctiněvsi; syna měl 
Oldřicha^ kterýž však ještě před otcem zemřel, zůstaví v 
mladého synáčka Adama ze Zap,^) Pročež starý Adam 
kšaftem svým r. 1607 v pondělí po sv. Havlu daným 
témuž vnuku svému odkázal veškeré své zboží učiniv 
poručníci nad ním Marjanu manželku a ještě některé 
rytíře. Zemřel na podzim r. 1609.®) Dvě léta potom ze- 
mřela choť jeho Marjana, odkázavši zboží své Kyjské 
vnuku svému; poručenství nad ním přešlo nyní na 
strýni její též Marjanu z Harasova. 

Mladý Zapský došed let svých přidržel se horlivě sta- 
vuv, v I. 1618 — 1620 osobné táhl do Rakous a zle mluvil 
o císaři a jeho radách. Za to propadl statek a uvězněn 
v Bílé věži. Statky jeho postoupeny napřed (1622) Janovi 
Danielovi Kaprovi z KaprStéina a pak prodány 1. 1623 Kar- 
lovi kn. z Lichtenšteina, po němž připojeny k Uhříněvsi. 

* 

’) DD 15, f. 39. ■) Arch. Český V, 274 a jinde. *) Arch. č 
VI 590. •) DZ. 41 ,L 13. «DZ. 83,L 15. •)DZ. 8, H 30 aj. ’) DZ 
16, G 3, 58. Q 22. Oldřich byl již I. 1564 mrtev ;{Reg. kom. 
soudu.) ®) Měl také dceru Salomenu, která zemřela r, 1582 
a pochována leží v Kostele na Dubečku. *) DZ 134, O 26 — P 1. 


V Dubečku bývala tvrz bezpochyby u kostela. 
Držitelem jejím byl v i. 1360 — 1364 !iřoklin Vzteklec 
Pražan, I. 1372 dcera jeho Markéta a 1.1380 Kateřina 
vdova. Po nich následovali 1391 Jan s manžel- 

kou Aničkou, bratr jeho Mikuláš Hekl a Vácslav Štuk. 
Později byl Mulner sám držitelem a když před r. 1400 
zemřel, podávali poručníci faráře ke zdejšímu kostelu.^) 

Z dětí zemřel Jindřich záhy a zůstali Eliška a Jan?) 
Okolo 1. 1411 ujal Jan týž statek a seděl tu ještě léta 
1430 Po něm následovali 1. 1431 jakýsi Vaněk^) a 
1. 1440 Otik^) Poslední nám známý držiítel byl Prokop 
z Příště^ jenž před r. 1497 zemřel, zůstaví v vdovu Alž- 
bětu.®) L. 1508 patřila tvrz pustá Dubček Malý k Prů- 
honicům a 1. 1542 připadla k Dubči. 

Nedaleko Uhříněvsi dvoje jsou Mčcholupy, totiž 
horní, drive Malé neb Mécholupce a Dollní dříve Velké. 

Z jedněch z nich pocházeli léta 1309 Albert a Mikeš 
bratří, z nichž onen se také v I. 1322 — 1349 připo- 
míná.®) Tvrz byla ve Velkých Měcholuipech. Tu držel 
1. 1364 Jakeš Rechcer^ bohatý měšťan PražaKý.’) Léta 
1382 patřily Prokopovi Bohuslavovi CUbramovlci, jenž 
je držel dlouho a na nich platy prodával.®) Měcholupy 
převzal po něm Bohuslav a držel je 1. 1411.®) Jak 
se zdá, prodal je 1. 1415, což lze souditi z toho, že 
věno manželky své Kateřiny převedl na Dobrošovice.’®) 
Tvrz zdejší asi v 15. stol. zanikla, protože není o ni 
později ani zmínka. L. 1508 totiž nachdizíme Měcholupy 
jako příslušenství Průhonic a dvůr Lamějši byl pod 
plat vysazen. Část, která patřila křižovnikům, koupena 
k Úhríněvsi, ostatek patřil v 1. 1542 — 1623 k Dubči a 
a potom též k Úhriněvsi. 

* 

Ve vsi Kyjích založen kostel od biskupa Jana 
v 1. 1134 — ^1139,”) patřily tudíž Kyjte již tehdá ke 
statkům biskupským. Biskup Dobeš tu choval koně, jež 
mu 1. 1289 vzaty.^') Jan biskup připojil zdejší kostel 
k arcijahenstvi Bílinskému a Arnošt aircibiskup založil 
u Kyj nové rybníky.’®) Ve 14. století byl tu dvůr arci- 
jahnův a kromě toho náprava neb manskvf arcibiskupovo. 
Při této tuším byla tvrz, na níž seděli. 1 3:86 Ješek zKyj}^) 
Týž byl také šafářem při dvore arcibiskupském (asi léta 
1396) a postoupil 1. 1403 nápravu synu Otíkovi }^)TetiXo 
byl napřed místopísařem desk zemských a držel kromě 
Kyj i rozličné statky blízko a daleko v okolí. L. 1405 
porovnal se s farářem Kyjským o desátky, jež byl po- 
vinen dá váti za své nápravy, také držel 1. 1408 Králo- 
vice a byl tehdá šafářem u dvoru arcibiskupského.’*) 
Pozdějších zpráv o něm není. Když Piražané asi 1. 1420 
Kyje obsadili, našli tu dvůr občana Vyšehradského, 
který dali sousedu Matějovi z Dlouhé ulice.”) 

L. 1431 připomíná se lan z Kyj^^) a 1. 1451 jest 
řeč o dětech Viléma z Kyj^ již zemnelého.’®) Ti byli 
snad potomci dřívějších držitelův. Císař Zikmund totiž 
zastavil Kyje s mnohými vesnicemi obci Pralské Staro- 
městské^ což jim i potomními králi 11 459 a 1474 po- 
tvrzeno.^®) Pražané zůstali v pokojném držení Kyj až 
do 1. 1547 a oddali tvrz zdejší zpoustě. Ferdinand I. 
zabrav jejich statky prodal Kyje za dědičné Janovi 


Lib. conf. •) Lib erect- V 82. *) Knihy pražské, Lib. 
conf. *) Arch. býv. dvorský. ®) Zprávy uč, S|pol. 18<5, 7. června. 
“) Reg. II 9u2. Tab vetust. 348., 358, Arch. křižovnický. 
^) Tomek D. P. II 418. ®) Borový, Lib erect. II 197, Rel. 
tab II 308. “) Rel. tab II 83- '•) Rel. tab. II 12L Method 
XVII 42. >*) Formulář Dobešův č. 30. Reg. II 1214, Font. 
r. B. I 395. Borový, Lib. erect I 82, Rel. tab. I 508. Lib. 
crect. VI 389, XlIIa, 67, 129. 145. Lib. erect. Rel. tab. 
II 52. Htííler, F. r. H. II 2S8. '") Staré knihy Pražské. 
*®) Arch. č. III 649. “) Rkps. GersdOrfsské knihovny. 


TVRZE V okolí ŘÍČAN 


207 


Rašinovi z Ryzemburka}) PozdČji jich nabyl Adam 
Štastf^ý Hrzan z Harasova a ten prodal 1. 1587 tvrz 
pustou Kyje Vácslavovt Robnhápovi z Suché “) Ale 
ten prodal (a vložil 1 588) týž statek Adamovi Zapskému 
z Zap a na Dubči.®) Adam sice držel pustou tvrz 
k Dubči, ale postoupil ji (1600) manželce své Marjaně 
z Harasova."* *) Tato založila tu nový dvůr ze dvou 
k mecích dvorů zřízený a zemřela léta 1612. Dědicem 
jejím byl vnuk její Adam Zapský^ ještě nezletilý.*) 
Tento připojil jej k Dubči; s ním také 1632 zabrán a 
prodán Karlovi z Lichtenšteina. Kyje potom připojeny 
k Úhřiněvsi, k níž (kromě přestávky po r 1650) až 
do r. 1850 patřily. 

♦ 

Jižné od Šestajovic buď v tu stranu k Újezdu neb 
k Úvalům bývala ves Slavétice, při níž tvrz stávala.®) 
Zdá se, že ode dávna patři vala klášteru Zderazskému^ 
který tu při dvoře věž vyzdvihl, zejména již I. 1349. 
L. 1419 zastavil klášter dvůr v Slavěticích Jankovi řez- 
níkovi, ale císař Zikmund zapsal jej se vsí Újezdem 
Svojšovt ze Zahrádky a Markétě, ženě jeho.^) Některý 
rok potom (a to před r. 1453) připojeno oboje k Dubči, 
a drženo později k Průhonícům. L. 1543 vyplaceny a 
t. r. zastaveny s jinými vesnicemi Floryanovt Gryspe- 
kovty jenž je toliko tři léta podržel a 1. 1546 J^anovi 
Mtkšovi z Hrobčice prodal.*) V držení Hrobčických 
zůstaly ty vesnice několik let a pak rozprodány. Slavě- 
tice s Újezdem dostaly se v držení pánův Kolodéjských 
a léta 1586 přiděleny k dílu Nupackému dvory km. 
v Újezdě, rybník Slavětický a jiné rybníky a věž Sla- 
větická pustá s pastvinami a porostlinami, Albrecht 
Rous pak obeslán I. 1587 o jich výplatu.®) Bylť totiž 
císař Rudolf již l. 1586 Újezd a Slavétice dědičně dal 
Het dikovi Zejdlicovi ze Šenfeldu}^) Komu on oboje 
prodal, není nám známo; avšak soudíme, že koupeny 
k Úhřiněvsi. 

Běchovice se připomínají již ve 13. stol. jsouce 
jměním kláštera s v. Ji ří.^*) Ve 14. století byly tu statky 
měšťanů Pražských. Tito zněmčilí držitelé říkali vsi Wal- 
chendorf a podle toho říkali i Čechové druhdy Vlacho- 
vice.^") Jeden takový statek neb dvůr měl léta 1374 
Jindřich Veidlinův a pustil tehdá nějaké role faráři 
Litožnickému, ale 1.1380 postoupil téhož dvoru ke klá- 
šteru sv. Kateřiny v Praze a obdržel směnou za to 
dvůr v Sobíně.^^) A u tohoto dvora Běchovského byla 
tvrz. L. 1543 byla tato tvrz pustá a dvůr též pustý, 
ale přece ještě v držení kláštera.^^) Ten statek daroval 
pak císař Rudolf (1584) Mikuláši Skalskému z Dubu a 
patřil pak ke Slušticům. 

Kromě toho stála tvrz při dvoře Jana Ortlínova, 
jehož synové bylí (1417) Vácslav a Jan. Tomuto také 
říkali Domčík. Anna, vdova Domčíkova, zapsala týž 
statek svému druhému muži (1422) a dluh 50 kop 
(1427) Michalovi zlatníkovi na tvrzi a dvoru Bécho- 
vicích.*^*) Ok. r. 1434 již se byli držitelé změnili.*^®) Léta 
1508 Běchovice úplně vypáleny.^^) 

* 

Tvrz a farní ves Litožnice stávaly mezi Dubčem 
a Běchovici. Jméno její zdědil les odtud ke Kolodějům 


Pam. arch. X 471 *) DZ. 24. A 22. *) DZ. 90, M 13. 

*) D2 92, L 11 ®) DZ- 136, A 16. *1 Poloha se poznává z po- 
pisu hranic 1. 1349 (Arch- bibl. Praž.) jakož i ze zmínky 1. 
1689 o cestě, která běží od Šestajovic k věži Slavětické 
(DZ. 16", L 16). ■*) Knihy Pražské, Arch č I 498. ®) Arch. 
gub *J Reg- kom soudu. Arch. gub “) CDB II 42l, Reg. 
1 336 “) Arch. i Český 26, 10 — 11. ^*) Borový, Erect. I 98, II 
156, 168. Viz i Arch Český 26. 11. “) DZ. 250, E 10. ”) Rel. 
tab. n 178, Arch, Č 28,684. «) Viz O nich Arch. Č. 26 str. 11 
atd. ”) St letop. 288. 


se táhnoucí.’) Ves Litožnice (snad jen část) koupil I. 1381 
Mikuláš Rokycanský od vdovy Ulmanovy,“) avšak držite- 
lem tvrze byl vlády ka Nevlas^ jenž sem také faráře po- 
dával. Asi nedlouho potom seděl tu Pešek z Příboje 
a z Litožnic (f r. 1375), jenž založil kapli Všech Sva- 
tých v kostete sv. Haštala Pražském.^) Od r. 1397 při- 
pomíná se Štěpán Litoměřický z Prahy jako držitel tvrze 
a patron kostela zdejšího. Ve věcech tohoto byl správný. 
Když farář mšál, žaltář a dva kalichy kamsi zavlekl, ne- 
lenil, až 14 kop zaplatil.'*) L. 1412 pronajal všechen 
statek Litožnický, ale bez kostela sestře své Kateřině, 
manželce Vácslava Štuka Cholupického na 6 let.*) Ale 
než doba ta vypršela, již se stala změna. Tvrz dostala dva 
pány, totiž Fecmana z Babic a Frenclina z Kotvic a 
z Ruben^ z nichž první tu již 1. 1417 poroučel drže po- 
lovici tvrze,®) oba pak podávali I. 1419. faráře.^) L. 1420 
ke sklonku měsíce května ležel král Zikmund s vojskem 
na lukách Litožníckých, ale brzy se odtud hnul necítě 
se bezpečným.®) 

L. 1439 odumřela polovice Litožnic po Mikuláši 
Pecmanovi mladším, k níž se přípovídal bratr jeho Va- 
něk. Na druhé polovicí seděl Frenclin a ještě 1. 1456 
byla tu Dorota, vdova po něm.®) L. 1476 držel Štěpán 
z Novosedl (před tím pán na Nupacích) tvrz Litožnice, 
již zapsal Udmile z Charvatec manželce své zástavou 
věnnou. Lidmila ovdověvši zapsala toto právo své (1481) 
Zachařovi a ^anovi}^) Když Jan zemřel, vyprosili si čtyři 
zemané jeho odumřelý statek, tvrz, dvůr a ves Litož- 
nice,”) Ale poněvadž byl Jan za života tak opatrným, 
že mateři dluh na statku zapsal, zůstala tato při svém 
a statek Litožnický při synu Zachaři. Když statek Li- 
tožnický potom k Průhonícům koupen, bylo tu vše pusto, 
i tvrz i dvůr i ves. Pustina ta zůstala pak i s kostelem 
při statku Dubečském.’-) 

» 

Ve vsi Stupicích nedaleko Úhřiněvsi již dávno 
známky po bývalé tvrzi zanikly. Ke konci 13. st. drželi 
ves Kateřina ovdovělá šeplerová s Mikulášem synem a za- 
stavili jí Matouši Chebskému měšťanu Pražskému.”) Později 
patřila Rokycanským. Po smrti Meinlinově dostal ji na 
díl ^an syn jeho (1346) a tuším tu tvrz vyzdvihl.”) 
Později tu seděla rodina, jež měla trubku na štítě, ze- 
jména Heřman (f r. 1407), který měl manželku Elišku 
z Lužic a s ní nějaký statek v severních Čechách vy- 
ženil. L. 1393 držel Zelenky.^*) Stupice koupil pak Martin 
Rotleb z Koloděj ^ tuším teprve potom, když (1408) Kolo- 
děje prodal. L. 1417 věnoval na tvrzi Stupicích Markétě 
manželce a synovi Vácslavovi vykázal tu 12 kop, které 
tento I. 1418 prodal.’®) Ale i otec se tehdá na Stupice 
dlužil. Týž zemřel asi 1. 1431 zastaviv dceru Annu vda- 
nou za Vácslava z Královic a nezletilé dcerky Esteru 
a Barboru. L 1431 odevzdán statek Stupický Vácsla- 
vovi, aby na něm sirotkův dochoval, a vymíněno, až 
sirotci let dojdou, aby Vácslavovi 152 kop věna a 120 
kop dílu Annína zaplatili.”) Co se potom se zbožím Stu- 
pickým dálo, není nám známo. Již I 1518 patřily Stupice 
ke Kolodějům. 

« 

O tvrzi a vsi Kuří v starších dobách málo víme. 
L. 1309 připomíná se Ojiř z Kuřího. Pražská kapitola 


*) Pam. arch. IX 445, Heber IV 259. *) Tomek DP. II 
419. ®) Lib. conf. Borový, Lib. erect. 1 108. *) Acta jud. Knihy 
Pražské. •) Lib. erect. XI 147. ’j Lib. conf. Štěpán do r. 1414. 
“) Vavřinec z Březové. *1 DD 15 F. 83, Arch. č I i85. DD 
21 str. 275. “) DD 17 f. 52. Viz Rel. tab II 406. DZ. 85 B 6. 

Loserth St. Pauler Formelbuch 64. Reg. IV 667. DD18 
f. 96, Arch. Drážďanský. *•) Rel. tab. II 134, 144. ”) Kniha 
mřsta Prahy, DD 15 f. 78. 


208 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN. 


postoupila tu pét dvorců v (1349) Zdeslavovi scholastikovi.’) 
L. 1412 byl Heřman z Kuřího z rodu pp, z Valdeka 
purkrabí na Zrubku*-^) a připomíná se i v letech násle- 
dujících. Jan z Konojed seděním na Z lenících zapsal 
1. 1444 tvrz Kuří a dvůr manželce své Markétě z Týnce, 
která byla snad Heřmanovou dcerou neb vnučkou.^) 
Vácslav Valkoun z Adlaru prodal I. 1456 tvrz Kuří 
Jiříkovi mladšimn Dlaskovi ze Vchyníe, jenž se tehda 
zapletl do povstání.’’) Z pokuty mu bylo Kuří z dědic- 
tví vyňato a v manství uvedeno; avšak již 1. 1557 mu 
zase k dědictví puštěno.^) Zdá se, že páni tvrz lidem 
prodali. L 1550 prodal Jan Dvořák půl tvrze a dvůr 
v Kuřím Divišovi Bozinskémn z Fhzejova. Týž totiž koupil 
statek Kuří od Hynka Kosteláka z Kostelce^ jenž jej byl 
koupil od Dlaska, a chtěl tu snad bydleti. Však jíž 
1. 1559 prodal Kuří Janovi Ostrovcovi z Královici) Od 
toho koupil je 1. 1577 Jaroslav Smiřický ze Smiřic a při- 
pojeno pak k Uhříněvsi/) 

♦ 

Ves kostelní Žezlovice (obecně nyní Jažlovice) 
byla ode dávna vladyčím statkem. Seděli tu ok I. 1390 
Roprecht a Bohuslav bratří, 1415 Mrakeš z Rohozova a 
1417 Mikuláš.^) Plat odtud šel v 15. st. ke hradu Zlc- 
nickému. Tolik je známo ze starší doby. V 16. st patřily 
Žezlovice k Libři a když tato I. 1580 prodána, zůstaly 
o sobě jako statek, kterýž držel l. 1581 Heřman Diviš 
Slepotický ze Sulic?) Asi odtud se tu připomíná tvrz 
(při dvoře), kterou prodal Jan Vojslav Branišovský z Bra- 
ntšova (1601), zdědiv ten statek po svém synovi, Jaku- 
bovi Ber bekovi z Kunvaldu Když tento zemřel, nemohl 
býti týž statek pro sirotka zdržen a prodán proto (1614) 
od komisařův k tomu nařízených Janovi Bořivojovi Ky- 
šperskému ze Vřesovic j^) ten pak jej prodal již I. 1617 
Janovi Skalskému z Dubu}'*) Tento pro poslušenství 
k stavům odbojným odsouzen po r. 1620 třetiny statku 
svého, Žezlovice zabrány a prodány I. 1623 Karlovi 
z Lichtenšieina}^) Potom přidány k Uhřiněvsi, 

* 

V Nupacich býval dvojí statek. Jeden patřil 
do r 1419 Vyšehradské kapitole/’’) na druhém byl vla- 
dyčí statek s tvrzí, na které seděl nějaký Hájek. Vdova 
po něm Kateřina prodala I. 1423 věno své na Nupacich 
Alžbětě, vdově po Litmirovi z Šestlic, která byla s man- 
želem (1419) zápisnou část od krále zástavou obdržela.’^) 
Od té doby míval oboje jeden pán. L, 1451 to byl 
Štěpán z Novosedl^ jenž na tvrzi manželce Lid mile 
věnoval.’®) Kostkové z Postupic získavše Nupaky připo- 
jili je ke Kolodějům; zejména je držel 1. 1514 Vilém 
Kostka s bratřími.”) Při Kolodějích zůstaly až do r. 1577. 
Jan Rous z Vražkova jménem svým a bratří svých za- 
stavil dvůr Nupacký mateři své Anně Rousové z Na- 
savrk a teprve I 1586 vyplacen.’*) Při dělení panství 
Kolodéjského (1585) dostaly se Nupaky na díl nezleti- 
lého Albrechta Rousá. Týž zemřel ke konci téhož sto- 
letí. Kateřina Rousova z Bočkovic, která Nupaky 1. 1603 
spravovala, byla bezpochyby jeho manželka a Vácslav 
Šfastný Rous^ jenž 1. 1614 manželce Kateřině roz. Skal- 
ské z Dubu věnoval, bezpochyby syn.’*) 

* 

Ve vsi Pytkovicich ležící v osadě Šestlické bývala 
tvrz, která již před 300 lety zpustla. Po vsi psal se 


*) Reg. II 962, Arch. kapitolní •) Arch Třeboňský *)DD 
61 str. 356 ») DZ. 8 B 29. DD 62 str. 626. ') Reg kom 

s. DZ. 13. F 3, F 4, 87. B 18, B 19 ’) DZ. 952 C 14. ") Arch. 
mus. DD. 6l str. 119, Lib conf. ") Reg. kom. soudu. DZ. 
130 N. 7. ") DZ 187 G 7. “) Arch DZ fasc. IX. >») Bílek, 
Konf. Arch č. 1. 516, 517. Kniha Pražská městská. 
“) Rel. tah. II. 222. ”) DZ. 2. H. 12. *»’) DZ, 89. E. 7. '•) VUSp. 


1. 1234 vlády ka Ota}) Asi okolo 1. 1330 držel lu ves 
Albrecht Štuk měšťan Pražský a užitky její na rok 
pronajal bratru Joklínovi.^) Potomci tohoto Joklina byli 
později v držení Pytkovic, zejména jeho syn Ondřej neb 
Endrlin, jenž z nich připověděl (1366) plaiiti desátky 
k Šestlické faře.^) Týž zůstavil dva syny, z nichž 
Vácslav bratra svého přečkal a I. 1380 Pytkovice a 
později také Cholupice držel.’*) Týž zemřel před 
r. 1404 zůstaviv tři syny. Vácslav (1412 — 1431) držel 
po otci Cholupice, Jan (1396 atd.) Pytkovice a Ondřej 
Kamenici,^) Jan neb Johánek, jak se mu říkávalo, 1. 1427 
tuším po druhé se ženil s Kateřinou z Ledečka, jíž tehdá 
věnný dluh na Pytkovicich zapsal.®) Naposled se připo- 
míná 1. 1436. Vdova Kateřina zemřela později a věno 
její 1. 1453 za odúmrť provoláno. Tomu odpírali Zde- 
něk syn a Johanka dcera její. Starší jich bratří byli 
Jakub a Jindřich tuším z prvního manželství. Hynek 
vyznamenal se 1. 1450 jako přívrženec strany Podě- 
bradské.’) L. 1483 připomíná se z toho rodu Jan syn 
jednoho z předešlých a 1 1487 Zdeněk buď týž jako 

svrch upsaný aneb totožný se Zdeňkem pozdějším.”) 2ili 
totiž 1. 1518 Mikuláš a Zikmund bratří z Pytkovic a 
I, 1525 Markéta z Petrovic vdova po Zdeňkovi z Pyt- 
kovic. Statek Pytkovice držela tehdá Kateřina sestra 
n. Zdeňkova, jež byla 1. 1527 vdána za Jana Hlasa 
z Kamenice.*) Tato Kateřina prodala tvrz Pytkovice asi 
okolo I. 1530 Matěji z Pryskovic^ po němž ji měli do 
r. 1545 Jan Burjan^ Jindřich a Bedřich bratří Strna- 
dové z Pryskovic. Od nich koupil je tehdá Ondřej Ča- 
chovský z Jinoěan}^) 

Ondřej měl manželku Kateřinu z Úpezdce a z Kunic, 
jíž umíraje všechen svůj statek odkázal; Kateřina pak 
postoupila Pytkovic Janovi Strnadovi z Pryskovic}^) 
Tento zemřel 1. 1566 odkázav Pytkovice manželce své 
Elišce Sakovně z Bohuňovíc do života aneb stavu změ- 
nění, po ní pak zřídil nápady tak, aby statek zase při- 
šel do rodiny Strnadův.’-) Eliška zemřela 1. 1579 od- 
kázavší své věno a jmění do rodiny Saků,’*) Pytkovice 
měly se dostati Bedřichovi Strnadovi bratru zemřelého, 
ale že ten již nebyl na živobytí, přešly na syna jeho 
Jana Šťastného ještě nezletilého. Poručenství nad ním 
měla napřed Anna Strnadova z Drah o nic vdova, pak 
Štěpán Šorf ze Stiřína a po něm Dorota jeho vdova.’**) 
Mezi poručenstvím zemřel Jan Šťastný, a v Pytkovice 
uvázali se ujci jeho Jindřich a Karel Parysové z Rejnš- 
valdu, ale poněvadž byl Vácslav Strnad nejbliŽší krevní 
strýc zemřelého, domohl se toho (1583), že mu Pary- 
sové Pytkovic za 1150 kop mís. postoupili.’^) T. r. také 
uspokojil penězi Dorotu Šorfovou, která byla také teta 
zemřelého.’®) L. 1589 prodal Vácslav tvrz, dvůr a ves 
Pytkovice Jaroslavovi Smiřtekému ze Smiřic^ jenž je 
k Uhříněvsi připojil.”) 

* 

Ve Chřenicích (vyslov. Křenicích) bylo ještě 
v minulém století viděti zbytky bývalé tvrze. Zde seděl 
I. 1331 jakýsi Henslin a před r. 1366 prodal Mik. 
Stejchener Chiemcc Hainlinovi Stachovi}^) Synem tohoto 
snad byl Mertlin^ jenž prodal (1383) tvrz, dvůr a ves 
celou Chřenice, ale 1. 1409 měl to nějaký Nicek;’*) 
M. Albik, známý lékař životní králův, arcibiskup a 
v 1. 1412 — 1427 probošt Vyšehradský získal zdejší tvrz 

Reg. I. 391. *) Tadra. Summa Gerh. n 167. ’) Bo- 
rový Er. I. 57, Tomek DP. II. 449 — 452. *) Liber visit. 

Pořízení vdovy Vácslavovy Arch. č. III 509. *) Kniha 
Pražská ’) Arch č. III. 513. DD 16 f 55. 387, Arch. Třeboň. 
®) Kniha Pražská. Rel. tab I. 180 •) Reg. kom. s. ’®) DZ. 7. 
F. 16. “) DZ. 8. H 4 >*) DZ. 15. K. 24. >*) DZ. 20 K 3—5. 

Reg. kom. s. “) DZ. 66. F. 27 '-) DZ 66 P. 2. ■’) DZ. 
167. P. 25- Reg III. 722, Arch. Č. 28.716. >•) Rel. tab I 
482, Lib. erect 


tvrzp: v okoi-í Říčan. 


209 



a odtud činěny olr. 1420 škody Pražanům.* *) Obec 
Pražská zabrala Chřenice a zadarovafa je r. 1421 — 1423;*) 
), 1432 seděl tu Štépán z Peírovic. Císař Zikmund za- 
psal tvrz Ch. s jinými statky (1437) Janovi z Suché 
řeč. Umrlému, který tu ještě 1. 1443 seděl,*) ale 1. 1454, 
když tu seděli sirotci Janovi, táhla se na to zboží Ka- 
teřina dcera Albíkova a manželka Jíry Pražana. ■*) Co se 
s ní potom, dělo není známo. Po Chřenicích psah se 
Matij (1460), Jan (1476) a Jiři Zajíčkové (1486 — 
1493.’) Ze zboží Ch fénického bral Bedřich kníže Litev-- 
ské plat, který po něm I. 1496 odumřel. Vyprosil si to 
Ctibor Broum z Chomutovic, ale měl pře s věřiteli 
Bedřichovými.®) 

L. 1517 a 1519 držel Chřenice Jan ze Vchyn\c^ 
ale Eliška ze Smiřic koupila je před r. 1535 od 
Vácslava Dlaska7) Kdežto v 1. 1544 a 1547 dávány 
výplaty na zboží Chřenické zápisné, prodala je Eliška 
před r. 1540 a znova r. 1546 jako dědičné Matouši a 
Burianovi bratřím Pechanchm z Královici) Když se 
bratři ti I. 1563 dělili, dostal onen za díl Slustice a 
Zlatou, tento však Chřenice, Květnici, Miličoves u Žatce 
a Drahonice.®) Burjan obsílán o výplatu, ale než došlo 
k soudu, zemřel ok. 1. 1567 a statek jeho odumřelý 
spadl na krále. Komora prodala týž statek (1571) Ja- 
novi Vchynskému ze Vchynic za lO.OCO tol. a proti 
tomu, aby tolikéž připůjčil.*®) Vchynský držel ještě 
l. 1572 Chřenice, o jichž výplatu obeslán^**) ale I. 1575 
prodal císař týž statek dědičně Mikuláši Skalskému 
z Dubti a na Slušticích, jenž jej (1577) manželce Mar- 
kétě z Freiskutu zapsal.**) Mikuláš zemřel I. 1588 zů- 
staví v syny Daniela I. 1592 zletitého, Mihiláše, Heřmana^ 
Jana Jiříka nezletilé. Daniel vybyv Mikuláše statKem 
dal svým bratřím za díl statek Slu- 
štický a zanechal si statek Chre- 
nický, na němž I. 1613 zemřel.**) 

Statek dědili po něm synové Jan 
a Ilertvik^ ale ti prodali tvrz Chře- 
nice s 6 vesnicemi (1615) Albrech- 
tovi Janovi Smiřickému ze Smiřic.*'*) 

Od té doby patřily ke Kostelci a 
pak k Úhřiněvsi. 

♦ 


Ves Sibřina v osadě Sluštické 
jmenovala se staročesky Siebřina ; 
druhdy ale zřídka říkávalo se i Stří- 
břina. L. 1197 ji držel Pertolt se 
syny Sezemou a Heřmanem.*®) Ok. 
1. 1300 držel ji Albert Menhartův 
měšťan Pražský.*®) Pak ji měl Vitek 
ze ŠvabeniCy který ji zastavil a 1. 
1309 penězi za statky prodané 
vyplatil.**) L. 1318 seděli tu ze- 
mané Čeněk a Zdislav, Později 
Velýl^ podkomoří. L. 1349 patřila 
Sibřina Janovi synu Albertovu mě- 
šťanu Pražskému. T. r. smlouval se 
s klášterem Zderazským o meze ke 
vsi Újezdu.*®) Syn jeho Vécslav pro- 
dal Sibřinu strýci svému Peštovi 
Bohuslavovu}^') Týž měl také Kvét- 
nici, kterou po něm převzal syn Jan\ 


druhý syn Jodok držel tvrz S.biinu ještě v I. 1408 — 
1411.*) Syn jeho Jan připomíná se v městských kni- 
hách Pražských, od r. 1437 držel Sibřinu, kterou mtl 
1. 1434 Milota z Hrušová poručník jeho.*) Jan si I. 1465 
vyprosil nápad po držitelích platu na Síbřině a zemřei^) 
1. 1470 ku konci roku zůstaviv dceru Dorotu^) 

Zdá se, že potom Sibřina prodána. L. 1492 měl ji 
Vácslav z Vrabi před tím pán na Dřevěnicích. Týž se 
připemíná potom nejednou při rozmanitých bězích. Asi 
1. 1520 neb něco později dělili se synové jeho; Jetrich 
obdržev na díl Sibřinu prodal ji Adamovi Vrabskémn, 
což se stalo před r. 1527.’) Tento seděl na Síbřině 
ještě 1. 1544 a následoval po něm Hynek tuším syn 
a to již před r. 1555.®) Týž zastavil tvrz Sibřinu 
V áeslavovi Crkovskému z Zahrádky a tento Bohuslavovi 
a Karlovi bratřím Horňateckým*) a tito zase 1. 1573 
Zikmundovi Vrabskémn Tento měl kromě toho ještě 
jeden díl neznámého původu a postoupil statek Sibřinu 
I. 1578 Johance Chodourové z Vrabi^) Tuto pak upo- 
kojila 1. 1579 také nezletilé tety Mandalénu Šarovcovou 
z Chodův, Alénu a Sobinu, dcery sestry své Kateřiny 
Vachtlové z Vrabi, vydavši j m dílu ze Síbřiny 3500 
kop m.*®) Od statku prodala 1. 1 583 tři rybníky a celý 
statek Sibřínský I. 1587 Vilémovi staršímu Malavci 
z Mnlovic^ jenž jej ke Kclodějům přij oji).**) 

Ve vsi Předbori (u Jažlovic) bývala tvrz, ale již 
dávno zanikla. Kdo na ní seděl, není známo. Vácslav 
Buk převedl sem (1389) plat oltáře v kostele sv. Mi- 
kuláše Pražském. Tehdá tu seděl Ojíř, ienž 1. 1385 
nějaký dluh zapsal a 1. 1394 zemřel.*”) L. 1407 připo- 
míná se Jan Strýc z Předboře}^) Ves ta pak připojena 


Půdorys zámku ve Stiříně. 


Rkps. arch. mu a. 23. B 2 f. 26. *) Arch. Český 28.672, 
673. Viz Ruferovu h. Vyš. 203. Kn. Praž. Arch. Český, 
I. 517, DD 19 str. vi. *) DD 16, 67, Rrl tab. 1 119 =') Rel. 
tab I 16, II 295, 371, Teige Zákl 1 l 159. *) DD XVII 71. 
’) Arch. Třeboň. Reg. k. s. *) Arch. gub. DZ. 88323. •) DZ. 
57 B 15 a 20. Arch. gub. Reg. k. s. Reg. k. s. **) DZ. 
18. N 10, 89 D 28. ”) DZ. 188 N I, Dačický II 138. *<) DZ. 
191 G 22. “) Reg. 1 196. “) Loserth, 6. Pauler Formel- 
hiich 37. Ref. 11 951. 9''2. Tab vet. n. 224, Arch. bibl. 
Piaž. Arth. kl. Oseckého “) Tomek DP. II 441, 446. 


před r. 1526 ke Stiřínu a 1. 1614 tu byla tvrz pustá. 
Později byla Předboř statkem o sobě. 


Lib erect. VIII 11, Rel. tab. II 79. ») Arch. č I. II 609. 
DD 16 f. 201, 204. *) Rel. tab. 11 360. Arch. gub. a kapitulní. 

•) DZ. 5. E 16, 12. B 14. ») DZ. 17, Q 22, 18 A 2. «) DZ 62. E 1. 

DZ. 9 F. 13. "") DZ. 65. M 4. “) DZ. 23. N 10. “) Borový Erect 
11 298, Arch. Č. 3l. str. 84. Tadra, Listy Zbraslav. 2ll. 

27 



210 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN 



Zahradní fronta zámku ve Stiřině. 


Ve Stiřině') stávala tvrz na místé nynějšího 
zámku v 18. st. vystavěného. Na ní seděl v 1. 1395 
Chvály jenž 1. 1411 plat kláštera Benešovského posud 
ze Zaječic dávaný přenesl na zboží Stiřínské.") Odtud 
nevíme nic o Stiříně až do 16. st. L 1527 prodala 
^.ofka z DubČe poruČnice sirotku Mikuláše z Pytkovic 
tvrz, dvůr a ves Stirln s vesnicemi Mikuláši Šcrfovi 
měštěnínu Nového města Pražského.®) Ten se odtud 
psal ze Stiřinuy obdržev snad na to majestát.'* *) Po něm 
následoval Stepán, bezpochyby syn, jenž zemřel 1. 1583 
zůstaviv syna Mikuláše ne velmi zdravého rozumu.^) 
Tento odprodal 1. 1604 se synem Janem Štěpánem 
ves Stránčice®) a zemřel nedlouho potom. Dotčený jeho 
syn držel Stirín do r. 161 4. Tehdá prodal statek Sti- 
rínský Vilémovi Mikuláši Mošaurovi z Valdova na 
Dobrejovicích7) S těmito statky Stiřín byl spojen až 
do r. 1624. Tehdá Jiři Aleš Mošaur oddělil od něho 
statek Předborský. jejž si ponechal k Dobrejovicům a 
ostatek prodal Kateřině Kořenové rozené Osterské ze 
Sulevic^) jak se zdá tato nezaplatila a proto ji prodej 
ani ve dsky vložen nebyl. Vilém Vok Víla ze Rza- 
vého a manželka jeho Lídmila z Březí dostali Stiřín se 
statkem Dobrejovským a prodali jej 1. 1629 Stefánovi 
Bentkovi z Peíršdorfu,^) Týž zemřel před r. 1636 zu- 
stavív vdovu Kateřinu ze Skuhře a pět nezletilých dětí. 
Pro velké dluhy zemřelého přišel Stiřín do prodeje. 
Přejal jej Jindřich Jakub Paradys a držel za zlých let 
1645 — 1648.*®) Postoupil ho sice zase 1. 1654 [anovi 
Danielovi Beníkovi, ale když tento neplatil, ujal jej zase 
Martin Jindřich Paradys a prodal 1 1663 servitům 

u sv. Michala v Praze.**^) Ti prodali Stiřín jíž. 1. 1666 
M. Eleonoře ovdovělé ValdŠteJnozé roz. s Eafaln^ která 
1. 1670 zemřela. Dědici jejími byl otec a nezletilý syn.^~) 
Jménem těch statek 1. 1671 prodán. Koupil jej sice 


*) Píšeme Stiřín a nikoliv Stiřín držíce se Sedláka (Farní 
osada Velké Popovicel, jenž znal výslovntíst lidu. *) Arch. 
bibl. Praž Lib. erect XIII a 190. Část Stí řina patřila k Popo- 
vicům. L>Z. IT 3. Bezpochyby koupil Stiřín již dříve, 

(1. 1627 ve dsky vložen) a dostal majestát od krále Ludvíka. 

*) DZ. 21 L 24. •) DZ. 178 G 16. ’) DZ. 187 G 11. “) Arch. 

mus. Reg k. s. *) DZ. 297 D 20. *®) Rcg. kom. s. *') DZ. 
314 G 10, Sommer Kaurz 136. “) DZ. 317 T 8, 115 B 9. 


Jan KriStoý Otlo x Ottenfeldu}) 
ale hned jej prodal lUehně Barboře 
fíozlaurové roz. « Adlersheimu 
Tato upadla brzo ve dluhyaStiřína 
nabyl první včřiltel arcibiskup 
Ferdinand, který jej (1675) klá' 
steru u sv. Mikuláše v Praze od- 
kázal.') Po jedenácti letech koupil 
jei Zikmund Leopold Šmtdl ze 
Šmiden (1686) a držel jej do 
smrti (1698). Když I. 1699 po- 
zůstalost jeho děkma, dostal Sti- 
řín syn Frant. Karely^) ale pro- 
dal jej 1. 1700 Janovi Ignácovi 
hraběti Millesimo.*) Sídlem vrch- 
ností byl Stiřín až: do r. 1850.^) 
* 

Hodinu na jih od farní vsí 
Popovic jest ves Lojovice, v 
níž tvrz od starýc:h dob bývala. 
Rozšířením tvrze vznikl 1. 1760 
zámek. Ves připomíná se již I. 
1318.®) L. 1388 odumřel tu sta- 
tek po Mikšovi a zůstala po něm 
sestra Kunka.^) L.. 1391 připo- 
míná se Mikuláš Snlkuv syn 
z Lojovic rčený Sobek jinak Pa- 
ter^) Týž stal se později mě- 
šťanem Většího města Pražského a z;apsa] 1. 1423 
statky své Lojoví ce, Nespery a Klenový Janovi ReZ' 
hovi ponechav jen jistý díl dceři Lidniile. Rezek jsa 
jen jako poručník učinil 1. 1429 porovnání s Vánkem 
Rakomerdou z Krsovic a Janem, syny Hynkovými z Lo- 
jovíc o práva, jež si pokládali k Lojovicůni podlé pozděj- 
šího zápisu Mikšova a když I. 1433 převedl na sebe 
také právo, které patřívalo neb. Kateřině sestře Mík- 
šově, vzdal Lojovíce (1436) Lidmiie, jež zatím byla let 
svých došla.®) Z pozdějších paměti dovídáme se, že 1. 
1447 Prokop z Břežan a 1. 1458 Chval 2 ; Mlékovic měli 
statky v Lojovicích a Matěj z Lojovic držel I. 1450 
s jednotou Poděbradskou.*®) Od počátku 16. století dr- 
želi LojOYÍCe Břizšti z Břízy ^ zejména k 1509 /V/f,^*) 
jenž 1. 1542 na tvrzi, dvoru a vsi Lojovicich a přís). 
Mandaleně Břízské z Vlkova manželce věnoval.*') Podě- 
dili po něm synové Jan^ VácslaVy Přiíňky Albrecht a 
Adam, kteří Lojovíce 1. 1554 drželi.*®) L. 1562 prodali 
l^ojovices vesnicemi Anně Břízské z Losu}"^) Tato vdala 
se po druhé za Filipa Mošaur a z Valdxovay jenž s ní 
na Lojovicich seděl a pro své nepokojné; chování v rej- 
strech soudních se připomíná.*®) Anna 3'emřela 1. 1598 
odkázavši Lojovíce Alžbětě vdané Beřkavské^ dceři své 
z prvního manželství.*^) Tato přikoupila 1. 1614 statek 
Radějovský s několika vesnicemi.*^) Všecrhno jmění své 
poručila 1. 1616 Jindřichovi manželu svému, ale když 
tento před nl umřel, odkázala Lojovíce I. 1622 Miku- 
láŠi Beřkovskému z Šebiřova na Košet.icich}^) Tento 
za konfiskace pt nechán v držení Lojovic, ale prodal 
je 1. 1627 Krištofovi Vratislavovi z Mitrovicj^) Tento 
pán držel Březinu a DIrný a zemřel I. 1645 odkázav 
Lojovíce Freboni* a PorHŠteinay poněvadž ho Često v nc- 
mocech opatrovala.'®) Tato držela Lojovíce jen rok, ze- 

') DZ 389, G 10. *) DZ 3‘»9 O 21, 116„ F 18, Sommer, 
»)DZ, 80 j 27 -K 16. *) DZ. 407, E 16. ») Držitelé 18 a 19. 
st. podrobně u Sommra. Víz Soupis Vinohr. na str. 144. *) Tab 
vet. n. 176. Viz Scupis Vinohradská na str. 104. ’) DD. 13 f. 
198. *) Lb. erect- XII. 6?. •) Kniha III. Většího m Praž. 

OD 33 str. 268, 284, arch. Třeboň. ”) Arch. č. VI. 321, 
reg. kom. soudu, “j DZ. I. G 2. **) Paprocký o st. ryt. 277. 
*<j DZ. 14 K 2l. '*} Reg. kom. s '•) DZ. 128 J 13. DZ. I87. 
E26. ”)DZ 138. C 30, 140. L5 '•) Bílek, Děje konf. DZ, 294. 
F 26. DZ. 148. P 21. 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN 


21 


mřela I. 1646, odkázavši Lojovice 
a Kostelec u Křižků Evé Er ebonit 
Lemairová roz. z Pernthalu. Když 
tatoK 1669 zemřela, uvázal se manžel 
Jakub Lemesre z Malého Grynberka 
v poručenství nad dítkami,^) které 
se psaly Lemejer neb Lemair. Ditky 
tyto byly Karel. Jakub, Jiří, Jan, 

Max, Leopold, Frebonie a Kateřina 
Terezie. í. 1690 dědici ujali Lojo- 
vice a 1. 1695 koupila je od nich 
Kateřina s manželem svým Frant. 

Ignácem Kalhartem ze Štemfeldu?') 

Pro snadnější zaplacení prodali Ko- 
stelec Frebonii. L. 1710 koupil Lo- 
jovice učený lékař Jan Frant. Low 
z Erlsfeldn, jenž I. 1725 zemřel.'^) 

• 

V Křivé vsi bývala tvrz asi 
ve 14. a 15. století. Ve 13. st. pa- 
třila ves tato klášteru sv. Jiří na 
hradě Pražském.**) Později tu seděli 
zemané, I. 1318 Jindřichy ok. 1.1360 
Rad slav a i. 1396 Feir,^) Mikeš 
spečetil 1. 1415 stižný list ke sboru 
Kostnickému, ale zemřel ok. ]. 1417 

a zboží jeho v Čími, Nechválících, Předbořicích a Tr- 
hařově spadlo na krále.*^ý Po téže vsi psal se také 
I. 1477 Daniel; jeho erbem byl Štít napříč polovičný,'^) 
Tehdá neb nedlouho potom tvrz zanikla a ves patřila 
ke statku Zaječickému. L< 1577 oddělena od něho a 
dána za díl Hynkovi JIrzkovi ze Mšena i s >městištěm, 
kdež tvrz bývala*, avšak 1. 1579 prodána k Lojovic&m.^) 
« 

Ve vsi Mokřanech stávala také tvrz. Ves tuto 
(z části) a dvůr držel 1. 1414 Beneš z ŘepČic snad ji 
koupiv nedáno před tím.^) K kepčicům patřila ještě i. 
1456. Tvrz pustá a dvůr p. v Mokřanech patřily r. 1542 
k Lojovicům a stále zůstávaly při nich. 

« 

Nedaleko Stiřína jest ves ŘepČice, jejíž tvrz již 
dávno zanikla. Ves byla 1. 1228 a 1233 v držení klá~ 
štera Svatojirského}^'\ L. 1406 držel tvrz zdejší Filip 
Lant z Kostelce lovčí královských lesů a protože mu 
král Vácslav učinil dobrodiní, nabídl mu Kepčíce k man- 
ství a k službě jedním střelcem k Pražskému hradu.^^) 
Ale s manství rychle sešlo. Jíž 1. 1410 měl je Beneš 
(vlastně z Malikovic řečený), jenž byl 1, 1410 a 1414 
arcibiskupským purkrabí na Řečict.^^) L, 1412 věnoval 
na tvrzi Řepčicích manželce Jarce a 1 1414 přidal jí 

věna na Modřanech. ^^) L. 1415 směnil zboží Řepčické 
s Vdcslavem Frenchátem z Chlumu, dostav za né Pa- 
bčnice?^') Když 1.1438 odiímif po Jarce provolávána, 
držel Jan Ratajský z Ovesných Rataj nějakou část to- 
hoto zboží. Pře o odůmrC protáhla se až do r. 1455, 
kdež přisouzena vlády kám z Košfně a I. 1456 Jan z Ko- 
šíně zvěděn na Řepčický statek.’®) Řepčice přikoupeny 
pak k Lojovicům a za vlády Loiovských v lady k tvrz 
zpustla. V I. 1542 — 1562 připomíná se ještě tvrz pustá 
Řepčice v zápisech Lojovského zboží. 



j) DZ. 115 A 9. *) DZ. 404.|C 21, 479. B 25. •) Cstatni poslou- 
pnost ve spise G. Sedláka Farní osada Velké Popovtce. CDB. 
II. 421, Reg I. 380. *) Tab. vet. n 233, Rel. tab. 1. 71, Tadra 
A. J. III. 406. •) Arch. Český 111. 189. OD. 15 f. i64, 327. 

Arch. kapii. **) DZ 63. E i5, 64 G 9. ") Rel. tab. II 109. 
*") Reg. I. 336, 380. “) DD. 22 sir. 156. «) Rel. tab. II, 77 are 
bibl. Praž ’>) Rel. tab. II. 88, 109. ”) Rel. tab. II. 120. 
Viz Arch. č. VI. 48 '^) DD 15 f. 130, 23 p. 174. 


Zámeček v Lojovicich před přestavbou. 

Velké Popovice nazývaly se dřivé Adamovíce 
aneb Adamovy Popovice, v 18 st. také Duchovní Po- 
povice.’) Tvrz stávala při samé vesnici na ostrohu vršku 
řeč. Daleška. Na tomto nevysokém vršku jest pěkně za- 
chovainý příkop .objímající tvrzíště řeč. >Na hradě* asi 
v podobě vejčité. Pod tímto tvrzištém na straně ke vsi 
jest rybník a též západně od tvrzíště byl rybník. Za 
příkopem, který je přerušen jen tam, kde jest rybník a 
kde jest bok vršku srázný, je na Daleškách rovinka a za 
ni vršek vynikající nad ni. Na něm nejvýše jsou zříce- 
niny kaple z cihel v 18. stol. vystavěné; tento čtrerhran 
J. Sedlák ve své monografii pokládal mylně pa zbytky 
tvrze. V 1. 1358 — 1379 byl zde pánem jakýsi Otik, On 
a I. 1380 Jimram z ŘUan připomínají se jako patronové 
kostela zdejšího,") Poslední byl bezpochyby jen poruč- 
níkem Miloty tuším Otíkova syna. Ten zemřel I. 1400 
a manželka jeho Eliška čtvrtý den po něm.®) Následo- 
val po něm syn Otik^ jenž tuším brzo po nich zemřel. 
L. 1^108 je řeč o mrtvém Otíkovi, ale není zřejmo kte- 
rém.**) V držení Popovic následoval Jan ze Zrnče^ ale 
prodal je okolo I. 1411 Janovi Midretovi z Prahy.®) Po 
tomto následoval Jan Zahora ze Záhorkovic^ jenž asi 
I. 1417 zemřel. Zboží jeho Popovice, Nedobrovice 
a Stiřín spadly na krále, jenž je Mikuláši Poratkovi 
písaři hradu Orlíka v manství Vyšehradské udělil.^) L. 
1420 byly Popovice v mocí nepřátel kalicha (snad Jana 
Mat rovce kanovníka Boleslavského a faráře v Kounově, 
jenž sem 1. 1469 kněze pod jednou podával). Proto 
Táboiři po dobyti Vyšehradu vytáhli k Popovicům, k nímž 
také přibyl Mikuláš z Husi a tvrze dobyli.’) L. 1433 
měl býti odpraven Čenik ze Sendražic odsouzený No- 
voměstskou radou pro loupeže. Když byl veden k ši- 
benici, panna Markéta, dcera pani Anny, vdovy Lom- 
nické seděním na Popovičičh s fuatčn švOil a jiriými 
paními hlasitým kvílením uprosila konšelů a obce, že mu 
byl život darován a on Markétě k manželství zaslíben.^) 
V 1. 1444 — 1448 připomíná se ve zdejší krajině ]an 
Hájeli z Popovic bezpochyby držitel tvrze.®) 


‘) Vi? J. Sedláka Farní osada Velké Popovice. S Lib- 
conf. *) DD 14 f. 250. ^)Lib. erect. Vlil. 51. Lib. erect IX. 
O 6, IRel. tab. II. 84. DD 15 f. l63. ’) Tomek IV. 116.*) To- 
mek :iV. 572, arch. Č. III. 506. •) Arch. Č IIL 530, ČČM. 1827, 
3. 79. 



212 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN 


Za neznámé doby obec Nového města Pražského 
nabyla Popovic a zdejší tvrz, která stávala na Dalešce 
nad rybníčkem, zpustla.^) L 1547 přišla o své statky 
a král Ferdinand prodal pak ves Popovíce s několika 
jinými vesnicemi (154S) jtUkovi z KrcjŠtanu^) Tento 
vyzdvihl v Popovicích novou tvrz s dvorem a prodal 
pak statek Popovský (1560) Albrechtovi Hysrlovi 
z Chodil Popovíce měly odtud stejné držitele s Cho- 
lupici a Ktinralici až do r. 1597. Tehdá prodal je Jin- 
dřich Hysrle pani Markéti Moiaurové z Harasova na 
Dobřejovicich,'* která je držela do smrti. Zemřela I. 
1643 a pohrbeni v Češti cích.^) Dědici jeiími byli syn 
Vilém Mikuláš a vnuk Jifi AleŠ, tento pak po smrti 
onoho sám. Jiři Aleš nemaje potomků odkázal všechny 
statky přátelůir a Popovíce zejména manželce své Anné 
Marii ze Slaúc^') Tato vdala se po druhé za Hynka 
Meceradx z Reichenvaldu, jemuž dceru darovala. Když 
matka a dcera zemřely, zdědil otec statek od nepřítele 
vypálený a vyilučený, tak že vše bylo pusto. Statek 
ten prodal 1 1641 klášteru Strahovskému Tento jej 
koupil pro svů seminář na Starém městě Pražském, ale 
zase jej prodal I. 1671 klášteru u sv, Mikuláše^) Ten 
měl Popovíce až do svého zrušeni (1875). Až do r. 1842 
byly samostatným statkem a pak připoj ny ke Stířinu. 
♦ 

Nedaleko Súřína jest ves Brtnice. Na tvrzi a celé 
vsi Brtnici měla Markéta vdova po Mírkovi věno, když 
pak 1. 1384 zemřela, spad o na krále. Vyprosil si je 
Mikeš Kolovrat z Myšlina a zvěděn na né.*) V držení 
Brtnice jako i zboží Mysli nského následoval po něm 
Vykéf z Jeniiovic odjinud z Myšíma, jenž byl mrtev 
již 1. 14U1 zplodiv synáčka Vykéře pohrobka, jenž se 
teprve nějaký čas po smrti otcové narodil. Poněvadž se 
o narozeni pravého dědice nevědělo, pokládána Brtnice 
za odúmrř, až teprve dokázáno, že Brtnice spravedlivě 
náleží mladéma Vykéřovi.’*^) Brtnice zůstala při zboži 
Myšlínském i po smrti tohoto Vykéře a nachází se také 
r. 1454 v seznamu zboží, jež po něm na krále spadlo.^') 
R. 1450 připoníná se Matěj z Brtnice jako jeduotnik 
strany Poděbradské.^^j Ze tvrz zpustla za vlády Myšlín- 
ských, nelze pochybovati. 

Ve VSI Sedobro vících (stč. Sédobrovicích) neda- 
leko Popovic snad také byla tvrz, neb k r. 1417 píše 
se, že byly v Popovicích, Sédobrovicích a Stiřině tvrze, 
ale není doloženo, jestli tak bylo ve všech. Z vladyk 
připomínají se 1383 sirotci po n. Hrzkovi^^) a 1. 1408 
Jan Zahora z Zahor kovic, jenž 1. 1 417 zemřel. Sedobro- 
vice patřily v 16 st. dílem kPopovicům, dílem kStiřínu.'®) 
* 

Městečko Pyšely bývalo ode dávna vladyčím 
statkem a také tu bývala tvrz, která na místě zámku 
v 18. století vystavěného stávala. L 1295 byly sídlem 
Předborovym^^) Ke kostelu zdejšímu podávali 1. 1358 
Marešy Mladota a Ješek ze Lhoty, Dotčený Mareš neb 
Martin (1. 1361 spolupatron v Poříčí) měl syna Odolena a 
dceru Dobru Odolen Pyšelka, jenž jen část Pyšel držel, 
byl 1 1382 členem bratrstva s kroužkem a kladivem^^) a 
jak se zdá nějaký čas potom se vyprodal; 1. 1387 byl pur- 
krabí na Lipnicí,^*) obdařil 1. 1388 klášter Ostrovský 
a 1. 1390 faráře Slapského, 1.1399 byl v jednotě 

*) Sedlák ria str 12. *) Pam arch X. 466 ’) DZ 56 G 
10. DZ 128. A 14. ®) Method X. 92, DZm. 237. D. 26. •) DZ 
142. G 30. ’) Dl 301 Q 18 ®) DZ 3H9 J 3. % DD 13 f. 196. 
Arch. C. 31, 31A. *•) DD 14 f. 251. ”) DD 16 f. 354. **) Arch 
Třeboňský. ”) \rch. č. 31, 316 '*) Lib erect DD 15 f, 163. 

**) V 17. a 18. st říkalo se VScdobrovice ^*) Rcg. II 725. 
Viz Soupis Vinohradská 158 ”) Manželku Martina z Trnové 
a držitelku Korky ně. **) Arch. universitní. ”) DD 13 f. 153. 
••) Rel. tab. 1. 177, Lib. eterc XII 108, 


panské a ještě 1 . 1407 purkrabí na Lipnici a poručníkem 
dědičky.^) Kromě jeho statku byly tu ještě některé 
drobné statky, kteréž v 1 . 1381—1383 zcelovány od 
Čeňka z Fy šel, ~) jenž tu pak seděl sám třetí podávaje 
(1386) ke kostelu s Přisnakem z Ledeč a Řehořem měšťa- 
nem Pražským.^) Čeněk smířil se 1 . 1391 s farářem 
zdejším o některé sporné věci a podával sem 1 . 1410 
s Janem z Ledeč nového faráře.^) Ješté 1. 1433 se při- 
pomíná, ač není-li to jiný Čeněk.®) 

Rozděleni na dvě zboži potrvalo i potom. L. 
1444 byli tu pány Petr Kule z Věřic a Jan z Bla&enic\ 
onen se také 1 . 1462 připomíná*) a 1 . 1474 vypro- 
sil si odúmrť po nějakém Vácslavovi z Pyšel,’) Ke 
konci téhož století vládl tu Jfan Kule, jenž tuším Pyšely 
zcehl. Poslední tohoto rodu na Pyšelích byl Jin- 
dřich, jenž obdržel I. 1528 mocný list. Postoupiv Pyšel 
tvrze s příslušenstvím Ondřeji Nebřehovskému z Ne- 
břehovic a Kateřině z Dubé, jeho manželce, podržel si 
jedině Pětichvosty a ty jim také 1. 1546 odkázal.®) 
Ondřej uvázav se v Pyšely po r, 1586 seděl tu ješté 
1 1577,*) ale l. 1586 byl již mrtev a na Pyšelích 
seděla druhá jeho maiželka Anna z Boudesína.’*) Měla 
něco statku manželova od něho jí odkázaného a žíla na 
něm s druhým manželem Ernfrydem z Minkvic (1583), 
s nímž nespokojence, kteří odpírali pořízení Ondřejovu, 
sumou 1100 kop míš. odbývala/') Avšak před r. 1586 
dosáhl Pyšel Karel Mračky z Dubé, strýc Kateřiny, 
a oženiv se 1 . 1587 s Maruší purkrabínkou z Donína 
jí na zámku Pyšelích a panství věnoval.^") Týž 1 . 1608, 
když arcikníže Matyáš ku Praze táhl, velkou škodu od 
hejduků vzal; neb mu zámek vytloukli, mnoho dobytka 
pobrali ano i mrtvé tělo manželky obloupili/^) V pov- 
stání měl účastenství a boje se pokuty l. 1623, ač byl 
70 let stár, ke katolické víře přestoupil a nedlouho 
potom zemřel. Pro tu příčinu statky jeho Pyšely a Svoj- 
šice, ač byly již zkonfiskovány, navráceny Dorotě Marii 
sestře zemřelého a Karlovi Eusebii, vnuku jeho (synu 
po Jindřichovi, jenž před otcem zemřel.^^) Karel Euseb 
ujav později dotčené statky prodal Pyšely 1 1640 dot- 
čené tetě Dorotě.’®) Tato zemřela 1 . 1642 odkázavši 
Pyšely a Zalešany tetě své Alžbětě Dorotě Lambojové 
roz, z Mitrovic.’®) Po této (f 1679) dědil oba statky 
Frant. Antonín hrabě z Haleveilu syn její”) a držel je 
až do smrti. Avšak na Pyšelích již od dob pánův z Dubě 
byly velké dluhy a když se mladí hrabata Josef Karel 
a Frant. Jakub pány stali, věřitelé na zaplacení tak na- 
stupovali, že jim Pyšely 1 . 1717 odhádány.’®) Dostaly 
se pak hrab. z Bissingen, po nich je zdědil Antonín 
Moraéický z Pabinic. Tento vystavěl tu I. 1780 nový 
zámek na místě bývalé tvrze Syn jeho Jan 1 . 1810 
Pyšely prodal ’*) 

* 

Ve vsi Zaječicích U Pyšel byla tvrz ode dávna. 
Snad byla ves I. 1 194 sídlem Mariino vým.^®) Část její 
držel I. 1364 Oldřich z Říčan, jehož syn limram l. 1394 
bezdétek zemřel. Ke statku připovídal se Oldřich z Ří- 
čan a z ÚhliSt jako pravý dědic, ale držel jej potom 
(1400) s bratřími Mikulášem a Janemr^) Část ta zůstala 
pak v držení pp. z Říčan až do druhé polovice 15. sto 
letí. Na druhé částí seděl 1. 1394 jakýsi Vácslav Odtud 
také pocházeli Heteš (1395 — 1399) a Aleš (1395 — 1401), 

Arch Č. I. 61, Pangerl H. U 24 4 ») DD 13 f. 189, 
195. Rel tab I, 49 1. *) Lib conf *) Lib. erect. c >nf. *) Arch 
Č III 506. •) DD 61 str. 356, Arch býv. dvoský. DD 
16 f 151. “ Dz,. 8 A 18, DZm 22) A 21. •) Arch zemský. 
»«) DZ. 89 L 1. ”) DZ 66. H 17. “) DZ 23 C 26. O 5 
“) Břežan P, V 233. **) Dačický 1 292, Bílek Konf *®) DZ 
147. A 17 ”i DZ 147. Q 17. DZ 479. A 16. DZ 15 ^. 
A 21. “) Sommer na str. ll8. “) Reg I. 189. ”) Lib. conf 
DD 13 f. 210 , Acta jud 


TVRZE V OKOlJ ŘÍČAN. 


213 


bratří, držitelé Předhradí a Pňova (viz XII. díl) a Alšik^ 
syn Alšův, jenž ok. 1. 1415 zemřel. Jiný Hereš ze Za- 
ječic připomíná se 1. 1410.^) Z následujících let je málo 

0 Zaječicích známo Zdali odtud pocházel Všech, který 
1. 1448 vpadl do Prahy, není známo. Jisto jest, že I. 1462 
držel část Jan Přezlecký ze Sluk^ koupi v ji od Diviše 
z Říčan a na druhé části že seděl 1. 1465 Heřman ze 
Sulic. Oba měli spolu 1. 1465 spory. Na počátku 
16. st. měli Zaječice Burjan^ Vácslav a Albrecht bratří 
Proskovci z Veleni a když se 1. 1511 rozdělili, měl je 
Albrecht až do r. 153Q, kde tvrz Zaječice s vesnicemi 
prodal.^) Koupila je Barbora Yaldšíeinská z Bozkovic, 
ale zase je prodala 1548 Mikuláši Bruknárovi z Bruk- 
šteina*) Tento držel Zaječice do r. 1553 a pak je smě- 
nil s Jiříkem fírzkem ze Mšena za Velkou Bašt.^) 
Tento věnoval 1. 1553 na Zaječicích manželce své 
Voršile Osterské ze Sulevic.®) L. 1577 oddělil syna 
svého Hynka, dada mu za dil ves Křivou;^) Zaječice 
měly zůstati druhému synu Albrechtovi a měl z nich 
bratrovi ještě 750 kop vydati. Ale jak se zdá i Jiřík 

1 Albrecht zemřeli nedlouho potom a Hynek ujal Za- 

ječice.*) Avšak ten prodav 1. 1579 Křivou prodal 
později i Zaječice, které již 1. 15S7 k PyŠelskému statku 
patřily, ^ 

Kde je háj nice Hožešíce u Babic a Ladevce, stá- 
vala ve 14. a 15 st. tvrz, dvůr pop. a ves. Zde byl r. 1352 
pánem Mikuláš místokomornik, jenž podával 1. 1360 
s jinými kněze do Ledce.®) Později měl BožeŠice Petr 
Podnavec farář v K'okotech, drže k tomu několik 
vesnic okolních Když 1. 1380 zemřel, spadlo to vše na 
krále, jenž je daroval Sobihrdovi z Nechválíc; ten pak 
na ně 1. 1382 zvěděn.^®) V 1. 1403—1405 držel též 
zboží Jindřich Stipánovec v Vrtby Za husitských 
válek seděl tu Janek Pecman^ po němž je ujala vdova 
Dorota, ale musela téhož zboží postoupit! Vácslavovi 
bratru Jankovu (1426) a spokojili se věnem.*’) Tehdá 
se tvrz naposled připomíná. Zpustla i se vsi ve válkách 
za krále Jiříka a zůstal tu jen dvůr, který zanikl bez- 
pochyby v 17. st. Dvůr a dvě chalupy koupil 1. 1591 
Karel Mracký z Dubé a připojil je k Pyšelům,**) 

Nedaleko od Jílového jest zámeček založený ke 
sklonku 18. století. Před tím stával Hrádek několik 
kroků odtud dále k východu, jak lze posud znátí. Jméno 
své obdržel Hrádek buď od pradávné ohrady aneb od 
opevněného dvorce. Hrádek sice patřil ode dávna k Šosu 
města Jílového, to však nevadilo, že mohl býti opevněn, 
Máme sice tištěnou listinu, že kníže Břetislav 1. 1045 
daroval hrad Hrádek klášteru Ostrovskému, ale zápis 
ten nepatří ani do druhu tak zvaných podvržených listů, 
nýbrž jest holý výmysl z konce 18 století.**) Němci 
Jílovští dali Hrádku jméno Nusperk\ tak jej nazýval 
i kněz Johánek Simonovic z Prahy, když jej prodal 
Jakubovi Srb jvi z Budíšína pícníku královu.*^) V 15 st. 
Hrádek zpustl byv bezpochyby za válek náboženských 
vypálen a přestal být i pevností. L. 1484 koupili jej 
Vácslav Holec z Kvitnice a Hron z PořiČi od Jiříka 
od Ptáka. V rodě Holcův zůstal až do r. 1420, kdež 
Vilém Kostka z Postupic stvržil pustý dvůr Hrádek. 
Kromě toho měl doly na horách zlatých Jílovských 
a mlýn Žampašský. Když 1. 1522 zemřel, prodán pustý 
Hrádek Jaroslavovi Konarovskému z Libanic}^) 

>) DD 14 F 213 Oďpíral provoláni Štok *) Rel. tab.II 
342. ») DZ. 250. H 8- *) DZ. 47. H 20. DZ 10 K 25 •) DZ. 
ll E 2- **) DZ 63 £ 15 *) Tak Ue soudítí, že se v tituláři 
1. 1589 na Zajeidch píše. •) Rel tab I. 68, Lib. conf ^®) Arch 
český 31, 135. ”) Lib. coní. Arch. C, í. 395 Rel. tab. II 16. 
") Arch. C. 26,29. *») DZ. 1084 K 24. »•) CDB I. 354. Tadra, 
Acta jud IV. 142. Archiv Kutnohohorský. 


Po celé 16 st. byl Hrádek pustým. Byl majetkem 
známého dobrodruha Kelleye, po jehož pádu prodán 
k Břežanům. Od konce 17. století byl v držení měst- 
ských rodin. V 18. st. nabyl ho známý badatel Karel 
Josef z Bienenberka^ hejtman kraje Kouřimského, jenž 
vystavěl nynější zámeček a dal mu jméno Včel ní 
Hrádek.*) 

* 

Nynější zámek v Dobřejovících povstal z bývalé 
tvrze. Ves stála již I. 1309 a byla statkem Bohuslavovým . 
Kuneš z Dobřejovic čte se 1. 1361 a 1362 mezi patrony 
kostela Říčanského. L. 1380 držel ves zeman Bartolomij 
a supán z KluČova měl tu dvorec,’) Jindřich jakýsi 
daroval I. 1391 plat v Dobřejovících faráři Čestlíckému 
na záduší manželky své Anny.^) L. 1472 prodal Bedřich 
Ojiř z OČedilic statek Dobřejovice Oldřichovi z Koni- 
pasu.^) V 1. 1528 — 1531 držel Dobřejovice Vácslav 
Mutrplos z Sedražic^) týž prodal potom tvrz, dvůr 
a ves Dobřejovice a pustý dvůr Modl etice Janovi 
Kapskému z Zap.^) Tento zemřel 1. 1542 a syn jeho 
Oldřich prodal Dobřejovice 1. 1549 Jiříkovi Mošau- 
rovi z Valdova?) Tento byl I. 1572 s poselstvím 
v Polště a I. 1579 věnoval na Dobřejovících druhé své 
manželce Markétě z Harasova *) Jiřík zemřel 1, 1592 
zůstaví v syny Adama (f 1610), Mikuláše^ Viléma 
a Jáchyma (1612).®) Vdova Markéta nějaký čas Dobře- 
jovice spravovala.*®) Vilém držel Dobřejovice I. 1615 
a po něm Jiti Aleš Mošaur^ jenž děti nemaje odkázal 
Dobřejovice mateři své Lidmile a jejímu druhému man- 
želu Vilémovi Vokovi Vítovi ze Rzavého}^) Zemřel 

I. 1627 a pohřben v Čestlicích vedle svých předku. 
Vilém Vok zemřel 1. 1640 a následoval po něm syn 
Mikuláš Aleš^ jenž držel také Chotoviny a Odlochovice. 
Přečkav jediného svého syna odkázal Dobřejovice svým 
dcerám Polyxeně Lidmile Malovcové a Lidmile Lob- 
kovské a zemřel I. 1675.*“) Dědičky prodaly Dobřejovice 
(1677) Adolarovi z ViinikJ^) Když tento 1. 1688 
zemřel, vdova Klára roz. Geraldinka statek na sebe pře- 
vedla, ale l. 1684 postoupila jej synu svému Michalovi 
Františku^ který jich však jen dvě léta podržel. Kup- 
cem byl VojUcJi Jiři Voračický z Pabénic}^) Ale po 
jeho smrti statek (1688) prodán. Koupil jej Kryštof Frant. 
hrabě Vratislav z Milrovic a držel jej do smrti. Syn 
jeho Jan Vácslav prodal Dobřejovice (1695) Juliane 
Dorotě hraběnce Překořovské. Od ní nabyl téhož statku 
směnou za Petrovice manžel její Frant. Karel Přehořovský 
(1700), ale ještě téhož dne prodal Dobřejovice s při- 
pojenými statky Karlovi Arnoštovi hrab. z Valdšteina. 
Týž Dobřejovic dlouho nepodržel a následoval I. 1710 
Jan Kašpar Gynter ze Sterneka^ jehož rod tu do 
r. 1760 seděl. T. r. koupeny Dobřejovice pro arci- 
biskupství.*®j 

Jihozápadně od Dobřejovic jest ves Psáře. Tvrz 
tu bývala od starodávna. Ves se již 1. 1228 jako statek 
kláštera sv. Jiří připomíná.*®) Později tu byly drobné 
statky a část vesnice patřila 1. 1342 klášteru Zbraslav- 
skému.**) Dvůr a část vsi držel 1. 1391 Joklik měšťan 
v Jílovém,**) plat odtud bral Hanuš Vaísman též z Jílo- 
vého až do r. 1397. L 1398 seděl tu Kolman ze Kři- 

kcuvy nazývaje se ze Psář}^") Týž si vyprosil I. 1416 

*) Vice v pamětech Jílového od Leop. Čiháka •) Reg. 

II. 952, Lib. conf. visit. Víz Soupis Vinohr. 11. ”) Lib. erect. 

Xll. 112. DD 25. C 3. Reg k. s. Roudnický arch. *) DZ. 
8. M 5. DZ 5. F. 12, 8 R 17. *, Břežanův Vilém l92, DZ. 
20. L 4. •) DZ. 26. H 27 VUSp 1898 II. 38. Rozvrž, 

sb. 30, DZ 142 G 30. **jt DZ. 478 D 22, ”) Bienenbeig III. 

47. DZ. 398. Q 12, 391. D 6. «) Bieienberg Ul. “) Reg. 
II. 132. “) Emler Urb. 310. Rel. tab I. 539. ") DD 14 
f. 127, DD 18. 


214 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN. 


odúmrť po Phbíkovi z Málkovi c, jenž měl plat ve Psá- 
řlch.^) Král Vácslav daroval (1416) dvůr poplužný Psáře 
pod Jílovým Vokovi z Valdšteina^ svému vrátnému.-) 
Tento poručil vše zboží své (1423) manželce Elišce 
z Říčan a ta zase je dala 1. 1429 svému druhému muli 
Mikuláši Kftěševskému}) Mikuláš učinil 1. 1449 poru- 
čcnství o všech svých statcích, zejména i o tvrzi Psá- 
řích, které mu Zikmund S'áma odňal/) ale poručníci 
prodali Psáře Jiříkovi z Kunštátu (145U). L. 1453 
nabyl téhož statku Vácslav Malečovský z Knéšmostu 
a postoupil tvrze Psář 1. 1454 králi Ladislavovi/) 

Statek tento spojen je s druhým statkem, který měli 
Kolmanové cd 14. století; tak totiž si vysvětlujeme, že 
)an Kolmau z Libře I. 15 18 Psáře držel a 1. 1549 tvrz 
a dvůr Psáry Vácslavovi Slnzskému z Chlumu prodal.*^) 
Po něm následoval Všeslav Liběchovský z Libéckova^ 
jtmuž zde I. 1561 syn zemřel.^) L. 1578 prodal Psáíe 
Markétě Vrahšké z Liběchova a tato I. 1582 Kryšto- 
fovi mladšímu ze Štampacku,^) Nyní se držitelé rychle 
střídali. Následovali totiž 1. 1583 Matyáš Pekárek z Po- 
něšic, I. 1588 Mikuláš Hysrle z Chodův, 1. 1289 Sibylia 
Berkova roz. z Eberšteina a 1. 1592 Vácslav Homut 
z Harasova na Petrovicích.^) Psáře zůstávaly odtud po 
půl století při statku Petrovském. Za té doby tvrz, jak 
se zdá, zpustla. Statek Psářský pak po synech Vácsla- 
vových Vilémovi a Jindřichovi zdědila Anna Homutova 
z Hrušová^ vdova po Vácslavovi. Od ni koupil jej 
I. 1650 Martin Dubský z Vitiněvsi s Veronikou man- 
želkou, jenž 1. 1665 zemřel. Později měl jej Jan Vilém 
Skála ze Zhofe^ úředník podkomořího při dskách 
zemských (f 1675), po jehož smrti prodány (1676) 
Maru Benikové roz. z Olivové hory}^) Část tato kou- 
pena pak od kláštera Emauského a připojena ke Štěd- 
říku, s nímž se dostala k Dolním Břežanům. Čtyři dvory 
kmecí patřily do r. 1699 universitě a odtud k Dobře jo- 
vicůra.^^) 

* 

V Sulicich bývala tvrz, až do 16. století stávala 
pří samém dvoře poplužném mezi dvěma rybníky, totiž 
Hořejším a Parkánem. Protože onen jest položen značně 
výše než dolejší, zřízeny z něho stoky, které tvrziště 
čtverhranné objímaly a pod ním v jediný tok se spojo- 
valy. Strany stok místy vy zděny. Někdejší příjezd k tvrzi, 
nasypaný na východní straně, posud lze znáti. Paho- 
rek, na němž tvrz stála, jest přes 8 m dlouhý. Ještě 
v polovici minulého století bylo tu zdivo, to však vy- 
bráno pro stavby ve vsi.^-) Ves Sulice patřila do r. 1282 
klášteru Vilémo vskému, jenž ji tehdá biskupovi vzdal. 
Na tvrzi seděl do r. 1386 Jan, jenž to zboží Vavřinci 
synu Martina Kramáře z Prahy a Jaklovi z Jílového pro- 
dal. Onen žil ještě 1. 1396, tento zemřel v I. 1392 — 
1396 zňstaviv sirotky Bohuši a Markétu L. 1427 
připomínají se bratří Petr a Jan Košíkové z Sulic 
a sestra jích Anna ovdovělá z Pětichvost. Asi v ty časy 
žil Přisnak ze Sulic, jenž na Sulicich manželce Anně 
věnoval. L. 1457 žil Heřman vnuk její, jenž se na věno 
to táhl, ale pánem asi byl Oldřich Medek z Valdekcé^) 
tuším teprve do r. 1460, ale i r. 1480, kdež byl Praž- 
ským mfstopurkrabí.^^) Nějaký Čas potom koupeny Sulice 
od Pražské obce Novoměstské, po čemž tvrz zdejší 
zpustla. Když jmění téže obce 1. 1547 zabrané roz- 


*) DD 15 f. 162. *l DD 61 str. 387. *) Arch. č. III. 28?, 

601. *) DD 25 f. 229. «) Lib. III. Vet urb DD 6l str. 387. 

400. •) DZ 2. F 6. 9. C 23 ") Schaller, Kaurz. 182. «) DZ. 

63. T 25, 66. B 10 «) DZ. 22. B 10, 24, C 29, 25. B 12, 26. 
T 30 >•) DZ. 114 H 18, ilS. F 12, 392. K 19. ") DZ. 406. 
M 14 “) Zpráva p. C Merhoula. Reg. II. 553, Rel. tab. I. 
509, 612. DD 14 f. 126, Lib. erect. XII. 8l. L 1398 tu měl 
plat Hrd ze Sulic. Viz Rel. tab. I. 579. Arch. č. III. 499, 
506, DD 16 f. 187, Arch. Novohradský. *•) Rel. tab. II. 3 íí0. 


prodáváno, zanechány v Sulicich tvrz pustá s příkopem 
a ves celá při Kamenickém zboží. Později stala se samo- 
statným zbožím, ale tvrz již neobnovena. V 16. stol. 
žila rodina Slepotických z Sulic, která z těchto Sulic 
pocházela. 

Ve vsi Kamenicí stála tvrz bezpochyby na místě 
nynějšího zámku. Z držitelů vesnice připomínají se 
I. 1266 Ratmír,') 1348 Bohuslav se synem Mikulášem 
a I. 1522 Mikuláš Podnavec.<) Tento žil ještě I. 1363. 
I.. 1364 následoval po něm bratr jeho Bohuněk a podá- 
val sem faráře s Havlem Kopaninou. Synové jednoho 
z nich byli Petr, držitel Božeiic, jenž I. 1380 zemřel 
jsa farářem v Klokotech a MatkvartP) Tento přichází 
1. 1396 v soukromém jednání. L. 1400 byl již mrtev, 
zůstaví v vdovu Annu.*) Snad byl synem jich Mar kvart, 
jenž r. 1407 faráře do Kamenice^) podával. Týž pro- 
dav Kamenici seděl pak (1411 a 1427) na Nechanicích 
a potomci podrželi statek Podnavce. Všichni tito Podnav- 
cové od r. 1322 (a snad i 1316) nosili na štítě vlčí 
hlavu, aneb hlavu vlčího psa 

Kdysi v 1. 1407 — 1410 koupil Kamenicí Ondřej 
Štuk Pražan. Podával sem několikráte faráře a zatopiv 
1. 1418 novým rybníkem pole farní za nč dal slušnou 
náhradu.*^) Žil ještě I. 1430, kdež zboží Kamenické dvěma 
poručníkům zapsal.*^) L. 1434 byl již mrtev a Kamenici 
držel syn jeho ProkopF) Z potomních osudů v Kamenice 
v 15. století je jen velmi málo známo. Víme jen. že 
Markvart syn Jana Kamenicky měl tu 80 kop věnných 
zapsaných a že si je po jeho smrti (1462) Vykéř zje- 
nišovic vyprosil.^) Zboží Kamenického nabyla později 
obec Nového města Pražského, která je až do r. 1547 
držela. Král Ferdinand zabrav všecko její jmění prodal 
r. 1550 Kamenice tvrz pustou s dvorem. Kameničky tvrz 
pustou, Olešovice, Pychotice, Želivec, Sulín tvrz pustou 
a ves celou Janovi Frejnárovt z Branova král. úředníku 
pomezních cel.'®) Tento zemřel 1. 1556, odkázav Ka- 
menici přátelům svým Janovi Vodochodskému z Bra- 
nova, Samuelovi Leksovi z Květné a Pavlovi Žďárskému 
z Lovče.") Kateřina Branova vdova po Pavlovi získala 
pro své dětí podíly obou ostatních a prodala Kamenicí 
l. 1564 Prokopovi Otmarovi z Holohlav?^) Od tohoto 
koupil ji 1. 1565 Samson Křinecký z Ronova a držel 
ji do r. 1576.*®) Tehdá nabyl jí Čeněk Mičan z Klin- 
šteina^^) purkrabě Pražský, jenž 1. 1580 dne 8. února 
zemřel a v Praze v Týnském kostele pochován jest.**) 
Po jeho smrti našlo se tolik dluhů, že přišel statek do 
prodeje. Koupil jej (1580) Ladislav starší z Lobkovic 
na Chlumci'®) a rod jeho držel Kamenici až do r. 1629 
Tehda ji prodal kníže Vácslav vladař domu Lobkovského 
Pavlovi Michnovi hrab. z Vacinovay^), Zůstala pak Ka- 
meníce při panství Konopištském až do r. 1643, kdež 
prodána Janovi Kryštofovi Kalhartovi ze Stern feldu. 
Tento zemřel I. 1657 zanechav děti nezletilé. Syn Fran- 
tišek Ignác držel Kamenici až do 1. 1696, kdež ji pro- 
dal Karlovi hrab. Přehořo vskému k Dobřejicům.*^) 

Poněvadž nynější zámek byl vystavěn v 19. st 
v tak zvané angl. gotice, zahlazeny při tom poslediii 
zbytky tvrze. Zůstala jen nepatrná Část vnějšího opev- 
nění, totiž šeštihranná bašta pilíři opřená a na srázné 
skále proti škole stojící, avšak i její vrchní část byla 
přestavěna, zarovnána a na obě strany prodloužena smě- 
rem někdejších hradeb. Zámek stojí na vysokém návrší, 

*) Reg. II. 203, III 328, Tab. vet. n. 175. *) Tadra Cancell. 
Arn. 279, Lib. conf. DD 13 f. 94, Lib. conf. ^) Arch. Olešni- 
cký, Lib. conf. Líb, conf. V. Il6. Lib. conf. erect. X. 
93. 7) Výbor staroč. lit. II. 358. ») Arch č. 111. 509. ») DD 16 
f. 192. *•) DZ. 9- II 8 ”) DZ. »*) DZ. 56. Q 9. «) DZ 57. L 
28. 14 DZ. 89. A 14. 1®) Oprav Pani arch I 104. DZ. 66. 
L 27. '0 DZ. 296. K 5 *•) DZ 113. L II, 146 C, II, 404 D, 14. 


TVRZE V OKOlJ ŘÍČAN. 


215 



k severu a východu dosti strmě spadajícím. Na straně 
severní byl příkop s náspem, jak lze viděti na obraze 
r. 1802 malovaném, jeni je v zámku Stirínském.^) 


Kamenička. V panském lese mezí Kamenící 
a reptinem na návrši, které k cestě od TépUna po- 
vlovně se sklání, avšak na stranu jižní a jihovýcSiodni 
příkře do údolí potoka Kamenic- 
kého spadá, stávala tvrz, jíž se 
posud pojmenováním mista >Na 
zámečku* * vzpomíná. Zřícenin zde 
není, poněvadž tu bylo již kopáno, 
avšak zůstala část mohutného válu, 
mezi nímž a samou tvrzí byl široký 
příkop. Na válu lze dobře roze- 
znat!, jak skála jeho v tu stranu 
ke tvrzí byla přitesána, aby byl 
přikop rozšířen.^) Lze za to mfti, 
že tu stála tvrz Kamenička. Z vla- 
dyk, kteří tu sedl val i, jsou známi 
1410 Havel ^ 1417 Petr}) V 16. 
st. patřila tvrz pustá Kamenička 
ke Kamenici. 


U vsi Těptina (v osadě 
Kostelce pod křížky) říká se místu 
Zámeček, což svědčí o tom, že tu 
bývala tvrz. Na ní sedél Vyntiřy 
jenž před r. 1389 i s détmi zem- 
řel. Bohuslav Břekovec z Hrad- 
nice dědív po něm zapsal proto 
dar faře Kamenické na záduší Vyn- 
tířovo.^) Pak držel Téptín Jan 
Podnavec z Těptina^ jenž v I. 1405 
— 1408 již na Býkovicích seděl.®*) 
Zase pak Jindřich z Třpiina da- 
roval 1. 1410 k faře Kamenické 
les a to za duši strýce svého Al- 
berta.®) Vidéti pak, že byl Téptín 
tehdá rozdělen a díl Vyntlřův že 
patřil ještě I 1415 Břekovcům, 
neb Bohuslav Břekovec tu pro- 
najímal popluži.’) Týž Bohuslav 
prodal 1. 1417 na dvoru a části 
vsí Téptína plat Matouši ze Sudíc, 
jenž jej pak zase jinému sapisovai.®) 
Když pak Matouš zemřel, vyprosil 
si odúmrť po něm Petr Břekovec.®) 
Část ta pak náležela k Ostromeči 
a připojena ke Konopišti. V 16. 
st. žil rod Dýmkiiv z Tiptina. 
Předkem jich byl I. 1428 Bohu- 
slav Dýmek.^®) 


V Dolních Břežanech 

stojí zámek na místě tvrze, kte- 
rá tam stávala ode dávna. Část zámku, zejména 
věž nad branou je staré zdivo. Volfram Voifmus mě- 
šťan Pražský prodal tvrz Břežany a ves Lhotu klás- 
tetu Zbraslavskému^) Týž zůstal v jich držení až do 
r. 1420 a pak uchváceny od bojovníků pod oboji. 
Císař Zikmund zastavil tvrz a ves Břežany s třemi ves- 


M Přisp. p. C- Merhaiita. *) Podle zprávy p C Merhauta. 
*) Lib. erect VIII, 103 DD. i5 f. 163. Lib. erect. DD 
15 f. 318, Lib erect •) Lib. erect. Jan žil ještě 1427 (Kel. 
tab. II 300). Arch. Český 28,278. *) Rel. tab. II 136, DD 
28 f. 106. “) DD 16 f. 182. »») Arch. Český I. 155. “) Arch. 
blbl. Praž. Viz Soupis Vitiohr. na str 5. 


nicemi (1436) Benedovi z KeČtin}) Tento zemřel 1. 1455 
zůstaviv syny Jana a Buška^ kteří byli ještě i. 1458 
nedílní.^) Později seděl tu Jan sám a nabyv tři vesnic 
kláštera Ostrovského obdržel na ně (1475) od opata 
pojištění, že je má drželi úrok z nich vydávaje.®) Od 
kláštera Zbraslavského dosáhl toho, že mu zboží Bře- 
žaiiské 1. 1476 dědičně prodal a žil ještě 1. 1480.^) 
Následoval po něm syn Vácslav^ jenž obdržel 1. 1500 


Zámek v Dolních Břežanech. 

královské potvrzení na své vsi zapsané.^) Po něm se 
připomíná 1. 1527 jako pán Petr Beneda bratr jeho, 
jehož synové Jana (1476) dědem svým nazývají. Tito 
byli Jan^ Václav^ Ludvtkt Zikmund, Albrecht a Beneš. 
Ti prodali 1. 1527 tvrz Břežany s vesnicemi Janovi 
staršímu z Valdšteina^ jenž na nich 1. 1541 Kateřině 
z Janovic manželce své věnoval.®) Avšak již 1. 1546 
prodal Jan statek Břežanský Jetřichovi Spethvi z Ja- 
novic?) Tento získal později také Novou Libeň a oba 

') Arch. Č. II. 184. *) Arch. Hradecký. =») Rkps bibl Praž. 

*) Rei. tab* II. 370, 380. Arch. Č. VI. 684. *) Reg. k. s. DZ. 
1 A 25, 43 J 12. 


216 


TVRZE V OKOrJ ŘÍČAN. 


statky držel do smrti.*) Jeho synové Burjan a Karel 
zletilí s bratrem 3^anem nezletilým prodali Břežany 
a Libeň 1. 1573 ^ifikovi Vodiradskému z Hrušová^) 
jenž si jen Břežany nechal, Libeň hned odprodav. O konci 
jeho smutném již vypravováno (XII. 133) Statek jeho 
všechen po smrti zabrán (1580). Císař ponechal si z nich 
jen Malešov, ostatní statky vrátil (1581) ^anovt^ Jin- 
dřichovi^ Václavovi a Bohuslavovi synům Jiříkovým. 
Tito chtíce mateř svou Annu roz. z Dobřeníc v příčiné 
spravedlnosti její uspokojí ti, prodali ji Břežany za polo- 
vici ceny,®) Po paní té dostaly se Břežany zeti jejímu 
Kryštofovi Želenskému z Sebuzina, manželu Manda- 
lény dcery. Přikoupiv Libeň a Cholupice téže manželce 
své odkázal Břežany do smrti a zemřel 1 1606 v listo- 
padu.^) Vdova byla ješté 1. 1616 poručníci.^) Ještě 
1. 1623 byli synové Gabriel Kryštof a Vácslav nedílní, 
neb tehdá Gabriel byv k manství odsouzen ohlašoval se 
k přijetí léna na Břežany a Cholupice.®) Avšak když 
nedlouho potom k děleni přišlo, přijal Vácslav Břežany 
a Cholupice a Gabrielovi zůstaly Libeň s Chotouní.^) 
Zdraví obou bylo vratké, Vácslav zemřel brzo potom 
odkázav Břežany bratrovi a tento zemřel 1. 1620 od- 
kázav Břežany Kateřině Polyxeně z Donina roz. Vedě- 
radskéy tetě své.®) Tato vidouc množství dluhů, jimiž 
statek obtížen byi, žádala u zemského soudu, aby byl 
prodán; i nařízeni pak komisaři, kteří Břežany (1627) 
Pavlovi Michnovi z Vacinova prodali.®) Tento při- 
pojil k tomu Libeň a Chotouň. Po Pavlovi držel veliké 
bohatství otcovo syn Vácslav^ lenž 1. 1697 bezdětek 
zemřel Dědicem jeho byl bratranec Zikmund Norberty 
jenž však ješté t r. zemřel. Břežany měly potom stejné 
držitele s Postoloprty a to až do r. 1683, kdež prodány 
Janovi Bedřichovi hrab. z Trautmansdorfu^ když tento 
1. 1696 zemřel, dostal Břežany (1699) za díl syn Frant. 
Josefy jenž je prodal 1. 17 15 k arcibiskupství}^^ 

« 

Nedaleko Břežan jest Starožitná ves Líbe A, která 
asi 1. 1310 s okolními vesnicemi klášteru Ostrovskému 
patří vala.**) Jměním jeho zůstala až do jeho vyvrácení. 
Císař Zikmund zapsal (1436) dvůr a ves Libeň a ves 
Okrouhle Matěp z ČernoziCy jenž ten statek ješté 1. 1454 
držel.**) Nějaký éas potom a to nedlouho před r. 1475 
Jan Beneda Libeň vyplatil a připojil ke Břežanům, při 
nichž zůstala do r. 1537. Po té ujal ji Jan Beneda 
nejstarší z bratří. Buď on aneb jeho první nástupcové 
vyzdvihli ve vsi (nemajíce sídla) tvrz, od níž se statku 
a vsi po celé 16. st. Nová Libeň říkalo.^®) Jan obdržel 
1. 1539 král. potvrzení na toto zboží jako i jiné 
vesnice (1549), které přikoupil.^^) Později (1556) vysky- 
tují se v držení Libně nej mladší jeho bratří Albrecht 
a Benešy kteřížto později Libně Jetřichovi Špetlovt 
z Janovic postoupili.*®) Tím způsobem připojena Libeň 
ke Břežanům. Teprve Jiřík Voděradský z Hrušová 
koupi v oboje ji odloučil prodav Libeň již po 5 dnech 
Zikmundovi Vrabskému z Vrabi}^) Tento zemřel ne- 
dlouho po r. 1580 a Libeň zdědila manželka jeho Mar- 
kéta z Liběchova, jež brzo zase ovdověla a po třetí 
se provdala a I. 1584 Libeň prodala.*’) Koupil ji Vilém 
z Rořemberka a dosáhl toho, že mu Libeňské zboží 
dědičně ponecháno (1585). Za nedlouho vzdal Vilém 
statek ten (1590) dobrodruhovi Edvardovi Kelleyy do- 


0 DZ- 7 K 14 *) DZ. 18 A 16, Arch. gub Arch. gub. 
DZ. 67 J 11, J 13. *) DZ. 1H3 G 10, Dačický II. 99. ®) DZ l89. 
M 20 *) DD 64 str. 623- DZ. 293. L 6—23, *) DZ. 142. 
H 22. •) DZ. 142. M 16, Bílek konf. 945. »«) DZ 492. K 15. 

*•) Rcg. II. 971, Emler Urbáře. >*) Rkp Vídeňský, Arch. č. 
I. 514. **) Ješté 1. 1549 píše se Libeň (Rkps. kn. Praž), ale 
1. 1556 již Nová Libeň (Reg. k. s ) Kopíář arch. gub. Rkps. 
bibl. Praž. Reg. k. s. *®) Arch. gub, Reg. k. s. ^’) DZ 67. J 9. 


mnělému rytíři.') Následovalo tak po přijetí Edvarda 
za obyvatele, ale dlouho mu nebylo popřáno držeti 
Libeň, kterouž, ač ji Vilém krásně zřídil, dokonce 
zpustli. Ošidiv svého předního dobrodince císaře Ru- 
dolfa, byl 1. 1591 jat a do smrti na královských hra- 
dech vězněn,®) statek jeho pak ke komoře zabrán. Pod 
komorní správou zůstával až do r 1597, kdež prodán 
Kryštofovi Želinskému z Sebuzina}) a připojen ke Bře- 
žanům. Z prodeje tohoto dovídáme se. Že tu byly dvě 
tvrze, stará a nová (tato snad od Viléma postavená, 
jenž tu i bažantnici založil). Želinský měl tři syny, 
Maximilianay Gabriela Kryštofa a Vácslavaf) Tito byli 
1. 1609 nezletilí a když se potom dělili jen di^a poslední,®) 
doslal onen Libeň a Chotouň, tento Břežany. Gabriel 
1. 1623 z pokuty k manství odsouzen, ale když 1. 1626 
bez dědicův sešel, statky ty zabrány, napřed zastaveny 
Kryštofovi Simonovi z ThunUy pak sice prodány, ale 
z toho sešlo a konečně prodány Pavlovi Michnovi 
z Vacinova (1627), jenž je připojil k Břeianům.®) 

♦ 

Nedaleko Břežan jest ves Libeř, jež byla 1. 1324 
statkem Jana měšťana Pražského.’) Ve 14. st. tu byl 
farní kostel, k němuž podávali 1. 1362 Dlužek a Štěpán, 

Mé riLvz a V j JlllCnJIJJI aC 

pak l. 1381 Hermany jenž se s farářem o desátky srov- 
nal®) a bratří Pešik a Michaly po nichž měl kostel (1388) 
plat.*®) R. 1395 seděl tu Jaroš erbu lodVy s bratrem 
svým Bohunkenty oba sem podávali I. 1407 faráře.**) 
Jaroš se stal pak purkrabí na Hradištku (1412) a 1. 1416 
nějaký čas držel Bérunice.*®) Libeř cd rěho prodána 
Kolmanovi z Křikavy, jenž tu byl od r. 1413 patronem 
Týž byl tuším synem Jindřicha Kolmana, jenž byl pá- 
nem na Obořišti a tu byl zabit. Onen se nazýval oby- 
čejně sed. na Obořišti, tento na Libři. Kolman ob- 
držel I. 1417 zápis na Těptin a 1. 1425 od krále 

Zikmunda duchovn í Okrou hlo a Hořany.*®) Žil Jeslž... 

1. 1445 a tehdá zapisoval dluh ^ia Ťěplíné Janovi 
Z Solopisk a protože tento se 1. 1475 seděním v Libři 
nazývá, zdá se, že mu také větší části Libře postoupil.*^) 

Od té doby byly v Líbři dva statky. VČž neboli 
starou tvrz drželi Kolmanové a zpustla, když ji připojili 
kc Psáíům. L. 1542 si Jif£ Kolman s Libft (^yIl Ja- 
nův) Statek Psáře a v Libří věž pustou se dvorem ve 
dsky zemské vložil.*®) Statek tento byl napořád držen 
ke Psářům a od r. 1582 k Nové Libni. Na druhé tvrzi 
seděli potomci Jana z Solopisk tuším synův Prokopa 
v I. 1505 — 1515 jmenovaného, zejména 1. 1543 děti 
Jana a Adama bratří Mladotu ze Solopisk}^) Tyto 
(Dorota a Mandaléna Adamovy, Lidmi a Janova dcery) 
prodaly Libeř (1545) Vilémovi Křineckému z Ronovay 
jenž tu I. 1546 manželce Anně z Újezda věnoval.*’) 
Vilém Libeř zastavil, neb I. 1556 Petr Markolt z Ted- 
razie a I. 1571 ]iři Slepotický z Stdic psali se na 
Libři,**) Proto Samson syn Vilémův, jenž se psal »na 
Vraním mlýně «, podržel toliko dědičné právo, jež po- 
stoupil 1. 1573 Janovi ze Šternberka na Konopišti.*®) 
Tento postoupil toho práva 1. 1574 Slepotickému, který 
se stal neobmezeným držitelem a hned věrný zápis 
manželky své Anny z Lukavce ve dsky zemské vložil.*®) 

Jiřík nechal synu Svému Zeziovicě a jiné vesnice, ale 


*) DZ. 22. N 7, 25 G 13. V tomto druhém vkladu jest 

v Čele tvrz Libeř. *) Arch. gub. *) DZ. 172 G. 18 *) DZm. 

1 74. F 18. Maximilian snad zemřel. *) Bílek Konf. 944. 
’) Rcg. lil. 397 ») Lib. conf. Lib. erect XII 100. *») Lib. 
erect. XII. 29. **) Emler Urb. 76, Lib. conf. Lib. erect. XII. 
192. »*) Arch. Třeboň. DD 21 str. 100. «) DD 20 f. 106, Arch. 
č. I. 514. ”) DD 20 j. 107. Rkps. bibl. Praž '“) DZ. 250. 

B 29. *•) DZ. 250. D 17. Reg. k s. Arch. č. Ví. 318. ”) DZ. 

7. E 29. L. 8. *«) Reg. k s. DZ. 17 F 6. *•) DZ. 88. O 28, 
234. C 3. *“) DZ. 18. E 26. G 9. 


TVRZE V OKOLÍ ŘÍČAN. 


217 


Liber prodal Jiříkovi Karbanoví z Olšan}^) Tento 
měl těžkosti proto, že statek koupil dskami zemskými 
a přejav vklad je na sebe vtáhl, jakoby mu sloužiti 
měly, ač k tomu práva neměl. Statek mu sice (1591) 
nechán, ale zaplatil pokutu.^) Za těch dob tvrziště 
Kolmanovské již bylo připojeno k Libni (v 1. 1585 — 
1590), zdá se, že i Karban svůj d(l prodal k Libni 
a ponechav si vesnice je k Chotouni připojil. Tento 
Chotounský statek pak přikoupen také k Břežanům 
(1608), patřil nějaký čas k Libni a konečně k Břežanům 
připojen, 

« 

V osadě Kostelce pod Křížky jest nevelká ves 
SkalskO. Dosti nízko pod ní jest viděti známky bý- 
valé tvrze na místě, kterému se říká Na zámku. Poloha 
a složení tvrze patří k pozoruhodným věcem. Při tvr- 
zišti jest rybník Trdláč, který topí posud polovicí stran 
bývalé tvrze, ale bezpochyby topil dříve i přikop, který 
ostatní část strany objímal. Na tvrzišti jsou známky 
stavení.®) 

Jestli se tvrz jmenovala Skálou neb Skalskem aneb 
jiným jménem, nebylo lze z pamětí vyhledati. O Skalsku 
Samém v minulosti je málo známo. Snad sem patři 
vklad, jímž Domka vdova po Rynartovi z Kovářová 
zapisuje zboží své v Kostelci a Skalsku svým potomkům. 
L, 1412 snad měl Skalsko Vácslav Litoměřický Pražan. 
V 16- st. patřilo Libři a od 17. st. k Břežanům. 


Ve vsi Zvolí (u Břežan) u školy spatřuje se pěkné 
tvrziště, totiž hluboký, do kruhu založený příkop, který 
objímá okrouhlé tvrziště. Tomu místu se říká »Ve věži«, 
protože tu stálo věžovaté stavení. Kopajíce na tvrzišti, 
přišli na starodávné klenutí ze 14. st., zdi a drobné 
stříbrné mince. 

Na Zvolí seděl ok. 1. 1310 Mladota syn n. Diviše, 
králova truksasa. Později měl týž statek Henslin Men- 
hartovic Pražan, jenž prodal I. 1356 plat na témž zboží 
Matěji^ biskupovi Tribunskému^ ale od obou koupil tato. 
práva 1. 1357 ^an biskup Litomyšhký Ten vzdal 
Zvol 1. 1358 klášteru Zbraslavskému směnou za hrad 
Landšperk®), ale získal jej zase dotčený Henslin, jenž 
1. 1361 vsi Zvol a Ohrobeč zákupním právem vysadil.®) 
Konečně prodal Voljiin Menhartovic (1363) ves Zvol 
dotčenému již klášteru’), jenž zůstal v držení Zvole až 
ke svému vyvrácení, jak se zdá, ujal to zboží po r. 1420 
jakýsi Havel, jenž se s vesničany nesrovnával; 1. 1436 
držel je mocně Vilém Kostka z Postupic,^) L. 1437 
přidána Zvol k Břežanům, k nímž patřila až do r. 1850. 
» 

Blízko Břežan jest ves Cholupice, v níž stávala 
tvrz u dvora na nynější panské zahradě, jest to mírné 
návrší, o němž říkávají lidé, že v něm jsou staré klenuté 
sklepy. Z vlastní tvrze zbyl jen kus okrouhlého stavení 
přes 2 m vysokého, jež uchráněno jen tím, že se hodilo 
částečně k tomu, aby bylo rohem ohrady nynějšího 
dvora, jest to bezpochyby zbytek věže. Na severní 
straně zbyl také kus hradby, která jest k východu do 
polokruhu ohnuta, je asi 3 m zvýši a má malou střílnu 
(pro ručnice) dosud znatelnou, avšak z druhé strany 


*) DZ. 90. H 6. Vklad vykonán teprve 1. 1586 skrze 
syna. *) DZ 167 N 20 Emler Tab. vet. n. 126, Lib. erect 

Popis pochází od p. C. Mcrhouta *) Tadra, Listát Zbraslav č. 
18, 138, 145. Palacký, Formě Ib. I. 242. *) Tadra, List. Zbr. 
č- 161. Arch, bibl. Praž. ®) Arch. Český 28. 211, 394. 


zazděnou. Na panské zahradě přicházejí prý často na 
základy starých zdí.*) 

Ves Cholupice stála již 1. 1300 a byla statkem 
Petra od Kamene.^) Později tu seděl rod Stukuv^ měšťan 
Pražských, píšících se z Cholupic, zejména Vácslav^ který 
před r. 1404 zemřel a syn jeho Vácslav (j* 1418), 
který byl ženat s Kateřinou Litoměřickou. Tento měl 
dva syny Simona a Vaňka^ kteří Kateřině mateři plat 
v Kolodějích postoupili.®) Tento Vácslav připomíná se 
od r. 1426 častokráte a měl manželku Barboru Zarov- 
skou, skrze kterouž se dostal v držení rozličných platů. 
Listy na to ukazoval 1. 1454 yan z Cholupic^ patrně 
tedy jeho syn.*) Jak se skončilo panství této rodiny 
na Cholupicích, není známo. Na počátku 16. st. seděl 
na zdejší tvrzi Zikmund Vencelik z Mrchovišt^ jenž 
upadl do takových závad, že o Cholupice přišel (1521). 
Od hádány Mikuláši staršímu Hysrlovi z Chodův^) jenž 
lu ještě I. 1528 seděl.®) Před r 1535 zemřel a dědili 
po něm strýci jeho Mikuláš a Ber nárt. Tento ujav sta- 
tek byl poručníkem sirotkův, jichž jménem tvrz Cholupice 
v obnovené dsky zemské vložil.’) Albiecht nejstarší 
syn ujal se statku asi 1. 1550 a něco statků přikoupil.®) 
Když pak byla pořádnost učiněna, dostaly se Cholupice 
nejmladšímu bratru yanovi^ jenž je již 1. 1564 držel.®) 
Týž zemřel 1. 1596 odkázav Cholupice, Kunratice 
a Popovi ce yindřichovi strýci svému, synu Kryštofa 
bratra.*®) Avšak tento nemoha ty statky udržeti, prodal 
Cholupice Kryštofovi svob. p. z Sebuzina (1597), jenž 
je připojil ke Břežanům. 

U nynějšího dvoru Obory býval jakýsi opevněný 
dvůr. ještě v 16. st. spatřovala se tu zeď vysoká a v ni 
věž nebo bašta zbořená, kteroužto zdí ohrazeno bylo 
místo okrouhlé nemalé. Uvnitř byla r. 1568 louka a na 
ní třešňové stromoví.**) Lidé povídali, že tu stával dvůr. 
Obora patřila ode dávna klášteru Ostrovskému a z po- 
pisů zbytků dvora seznati lze, jak důkladně se klášterní 
dvory stavěly. 

Mezi Prahou a jílovým jest velká ves Zlatníky. 
V té bývala rozsáhlá tvrz. Okolo 1. 1844 spatřovaly se 
z ní některé zbytky, totiž zbytek bašty u hospody 
a zbytek jiné bašty ve faře, jako i základní zdi, které 
obě spojovaly. Mezi baštami byla brána. Okolo 1. 1300 
byli držiteli této vsi Kunrát a findřick}^ Později měl 
Zlatníky Jetrich Velflovic a ten prodal grunty ve vsi 
právem zákupným (1314). Rozdělování gruntů svěřil 
Otovi' rychtáři; témuž také prodal tvrz za 20 hřiven 
stříbra, avšak vymínil si, že může buď on neb manželka 
v ni bydleti, kdyby do Zlatník přijeli.*®) Později nabyli 
Zlatník Bohuše probošt Litoměřický a Smil z Pardubic 
bratří, ale postoupili jich 1. 1356 Pražské kapitole smě- 
nou za jiné vesnice.**) Snad se to netýkalo kostela, jehož 
patronem byl v 1 1367 — 1380 Vilém z Pardubic 
L. 1397 nacházíme Zlatníky v držení probošta u sv 
Avšak ty a potomní změny držitelů netýkaly se nic 
tvrze, která zůstala rychtou a později tuším hospo- 
dou.*’) 


’) Příspěvek p. C Merhauta z r, 1904. ^j Loserth, S. Pau- 
ler Formelbuch 37, Reg. 111 567, ®) Acta jud. Knihy města 
Prahy. Rel tab II, 136, Tomek II. *) Knihy Pražské, Arch. 
Č. II. 175, 455 Také 1. 1455 v listu arch. Hradeckého. •) DZ 
6, D 29. ®) Arch. Třeboňský. ^J Reg. k. s. DZ. 250 H 9. DZ. 
251 A lO, Pam arch. X. 470. ®) Reg. k. s. *®) DZ. 127 E 13. 

DZ, 69. E 7. Tadra, Summa Gerhardi. **) Reg. 111. 76, 
^*) Arch. kapitolní. Lib. conf. *•) Potomní držitelé v Somm- 
rově topografii Kouřím, kraje na str. 166. ”) Viz Soupis Vi- 
nohr. na str. 175 



červený Hrádek v nynější podobě. 


ČERVENÝ HRÁDEK. 

edaleko Sedlčan stojí starý do moderního Šatu oblečený zámek, který se od starodávna 
Červený Hrádek nazývá Zámek stojí na ostrohu lesem porostlém, který potok Mastník 
na třech stranách obtéká. Chráněn byv na těch stranách stráněmi, zavřen byl na čtvrté 
straně příkopem, který jej dělil od poplužného dvora na pláni stojícího. Kromě toho 
mohlo se ještě údolí Mastnického potoka zaplavit! hrázi posud viditelnou. 

Z větší části zachovalo se lu prvotní zdivo, jen Že umístěním pravidelným oken za ně- 
kolik staletí, jako i poslední vnitřní úpravou I. 1894 obdržel moderní způsobu. Zbytky prvotního 
opevnění a nejstarŠí částí jsou dvé véiie. Jediná věž stojí na jižní straně při kamenném mostu 
^ přes příkop ; ta bývala k ochraně brány, která se v jejím spodku nachází. Vchod prvotně 

do končitého oblouku zklenutý zachoval svou starou způsobu. Hmotná Čtverhranná věž má na 
vrchu cimbuří a vysokou sedlovitou střechu. Starší krov, který před tím býval, byl pro tu věž malý a nevkusný. 
Ještě hmotnější jest druhá věž na severním konci zámku do pětihranu založená. Ještě v minulém století byla 
sýpkou, ale v druhé polovině téhož století upravena za obydlí a 1. 1894 obdržela nynější svou tvářnost. 1 ona 
má na vrchu cimbuří a pokryta jest sedlovitou střechou. 5>podek její v zemi býval vězením, po němž není pa- 
mátky, protože přízemí v minulém století za koníci upraveno. Povídalo se v minulém století, že z podzem- 
ního sklepu této věže Šla úzká chodba až do krypty, kde byly kosti templářův ve stříbrných rakvích. Býval 
tu lesník jménem Demuth, který tvrdíval, že tam býval a jen malou rakev naŠel.^) 

Ke věži nad branou po obou stranách přistavěna jsou čtver hranatá stavení, jichž venkovské zdi 
bezpochyby ze staré doby pocházejí. K západnímu z nich přiléhá čtverhranaté stavení, jehož venkovská zed 
jest velmi hrubá. Patrně i toto ve svém zdivu jest staré. Na východní straně běžela velmi hrubá hradba, 
která jest nyní venkovskou zdí stavení pravidelně založeného a přední Část zámku se zadní věži spojujícího. 



') Hcber VI 225. 


ČERVENÝ HRÁDEK. 


219 


Dviir jest nepra videln/ trojhran, jehož západní strana jest zaokrouhlena. Zde bývala branka v hradbě (posud 
východ), kterou se bezpochyby pro vodu chodívalo. Zajímavé je, že nebyla v jednoduché zdí, nýbrž před 
ní ještě jedna zed, v níž také branka bývala. Uprostřed dvoru bývala studně, která jest zasypána. Vnitřek 
zámku jest vkusně zřízen a v pokojích nacházejí se rozmanité památnosti. V té způsobě, jak se nyní spatřuje 
s mnohými námětky a nově upravenými okny, obnoven byl v 1. 1894-1895 stavitelem Janem Kotěrou.^) 

Hrádek založen byl ve 13. století. Svědčí o tom, že Jotu, Mirek^ Jaksa a ChvaloUa svědčíce 
v lištu Jindřicha z Rožemberka 1. 1285 se psali ze Hrádku a jméno samo svědčí, že to bylo opevněné 
obydlí.^) Potom po celé 14. st. pramálo o Hrádku víme. Odtud, že držitelé jeho měli hlas při podání v Kosově 
Hoře, lze souditi. Že Šimon z Roztok, jenž I. 1367 zde spolu podával,^) byl držitelem Hrádku. Stálá řada držitelfiv 
začíná nám Heřmanem z Říčan, jenž se obyčejně ze Hrádku psával. Byl synem Otíkovým a Anniným, v 1. 1399-1412 
spolupodával ke kostelfim a kaplím v Kosově Hoře a zřídil I. 1400 nové oltářnictví v Kosově Hoře.*) 
Oltářník byl povinen každý týden čtyři svaté mše sloužiti, dvě na Hrádku v kapli (která bývala blízko brány) 
a dvě v Kosově Hoře. Jiné dobrodiní učinil 1, 1408 faráři v Popovicfch u Jílového, kdež se tuším narodil.^) 
Od r. 1416 držel také část Kosohorského zboží a 1. 1417 se zemany kraje Vltavského zapsal se k ochraně 
náboženství pod obojí zpásobou.^) Žil ještě 1. 1430.^) Podle Břežanova vývodu byli synové jeho Jan a Uva 
a po Lévovi zůstali synové Heřman, Petr, Jan, Mikuláš a Ctibor. Od r. 1450 připomínají se někteří z nich 
v pamětech píšíce se z Říčan a z Hrádku. Ctibor byl prý 1. 1469 mrtev a tehda drželi Hrádek a okolní 
vesnice Heřman, Jan a Mikuláš.^) Ti všichni ještě žili v 1. 1472-1474.®) Asi v ty Časy snad Hrádek prodán; 
neb 1. 1476 psal se Heřman sed. na Kosově Hoře. Od počátku 16. stol. vyskytuje se v pamětech také název 
Červeného Hrádku. Nékolik let potom, nej později 1508 byl již v držení Hrádku Bohuslav Břekovec z Ostromeče; 
ten obdržel r. 1482 17. prosince od krále Vladislava dovolení, aby mohl statek svůj komukoliv odkázati. 
Tu on nemaje vlastních dědicův, kšaftem r. 1518, 1. května sepsaným Hrádek, Chlum, Nelžejovice a Obořiště 
se vším pří sluše nstvínr, odkázal Janovi a Petrovi Břekovcítm z Ostromeče na Suchdole strýcům svým. Žiltě 
však r. následujícího (1519) maje tehdá tuhou pří s Vácslavem Chlumeckým z Lobkovic, poněvadž topil 
pychem rybníka svého velkého Nelžejovského skrze podtrubí jeho až do rybníka jednoho na Chlumecku.^®) 

Jan a Petr zdědivše Hrádek připojili k němu Suchdolské zboží a jsouce nedílní psali se oba 
seděním na Červeném Hrádku, Petr také 1. 1538 na Novém Hrádku tuším proto, že část Hrádku, v níž by- 
dlíval, znova vyzdvihl.^^) L. 1545 si oba Hrádek s rozsáhlým zbožím znova ve dsky vložili.^“) Petr bezdětek 
a záhy zemřel, Jan tedy byl samojediným pánem. Jan, jenž byl 1 1543 manželce své Anně z Hartuštorfu 
věnoval, prodal jí 1. 1554 statek Chlum.^®) Zikmund Valkoun z Adlaru, tuším jeho příbuzný, vystavěl si pod 
Hrádkem nový dům, kterého několik let užíval; 1. 1556 mu jej Jan ve dsky vložil i s dvěma dvory v Podhradci 
a dědinami na Borcích ^*). Tehdá jal se panství rozprodávat!. Prodav některé části podržel si pak Nelžejovice 
s několika vesnicemi a zámek Červený Hrádek prodal Zkmundovi Valkounovi z Adlar}^) 

Zikmund byl přívrženec jednoty bratrské a ženat s Eliškou z Týna, jíž l. 1567 na Sestrouni 
a HradiŠtku věnoval.^*) Oženiv se po druhé s Mandalenou z Říčan zemřel l. 1572. Statek svůj s Červeným 
Hrádkem posledním pořízením (dd. 30. listop. 1571) odkázal manželce. 

Mladistvá vdova provdala se po druhé za Jana Prostiborského z Vrtby, jemuž syny Sezemu a Jana 
Hroznatu, pak dcery Voršilu a Annu Marketu porodila. Onano se provdala za Bohuslava z Michalovic 
(j* 1621) a tato za Ladislava Vítu ze Rzavého. Máti jích, kteráž až ke konci života svého na Hrádku hospo- 
dařila, odkázala posledním pořízením (r. 1615, 19. května) zboží hradecké manželu do života a po něm aby 
spadlo na nej staršího syna Seztmu. Mladšímu synu poručila 3000 kop a oběma dcerám dohromady 1000 k. 
míš. Jan, jehož starožitný rod panský r. 1593 obnoven byl a jenž jmění své r. 1603 koupením Vrcholových 
Janovic porozšířil, byl tehdá již syny své oddělil; neb Sezímovi smlouvou r. 1609 učiněnou byl postoupen 
statek Janovický, kdeito mladší bratr ujal Jindřichovice. Starý Jan tuším manželky své nepřeČkal a tudíž po 
její smrti (1617) Sezima ihned Hrádek zdědil. Neopominu položití tuto nížepsaný list Janův : 

Urozenému pánu Bohuslavovi Vítovi z Zerzavého a na Záhoří panu Švakru mému zvláště milému 
list k dodání. Službu svů vzkazuji urozený pane švakře můj zvláště milý 1 Pán Bůh dáti rač, abyste zdrávi byli 
a všelijak se dobře a šťastně měli, věrně bych Vám toho přál. Jestřáb, kterej ste mi žádosti mý dáti se 
uvolili, jest mi dne včerejšího přinesen, ale ne ten, za kterej sem já prosil, než jinej ; nebo jest tento velmi 
nábožnej a jináče rozuměti nemohu, než že jest náboženství papežského a v postě že masa nejídá. Nebo 
včerejšího dne sem mu holuba pustil, ale nechtěl ani ho udáviti ani ho jistí ; jináče nerozumím, než že 
očekává odpustky papežský až mu od papeže odpuštěno bude. A tak já nevěda mu co dávati anebo čím 
ho chovati Vám jej zase odsílám a z něho přátelsky děkuji a tý důvěrný naděje ku panu švakru jsem, 
dáli mi pán Bůh tak dlouho živu býti až čas honu přijde, že mě pan Švakr něčím příhodnějším vobdaří ; 
neb já s papežském náboženstvím se srovnati neumím. A tak já páně švakrů volnej a upřimnej přítel zů- 

*) Viz Časopii Architekt t896 sešit 7. O podrobnostech viz Soupis Sedlčanska na str. 21. ^ Reg. II 679. *) Lib. 
conf. Lib. erect. *) Lib. erect. VIII 51. •) Paprocký o st. ryt. Arch. Č. III 602 *) Arch Č- 1 234. •) Arch. Třeboňský. *•) Reliq. 
tab. I. 246. DZ 2 T 6. ”) DZ. 6. H 24. >*) DZ. 260. H 20. '*) DZ. 4. Hl9, 11. G 1 DZm. 230 O 11. “) DZ. 13. L 6. *•) DZ. 16. D21. 


220 


ČERVENÝ HRÁDEK. 


Stávám a pana Švakra v ochranu pána Boha poručena činím. Dáno na Červeném Hrádku ve Štvrtek po 
přenesení svátého Václava léta 1608. Jan z Vrtby páně ávakrfi volnej přítel z&stává m. p.^) 

Sezitna z Vrtby (nar. 1578) povznesl rod svůj na vysoký stupeň zámožnosti a důstojnosti. Použív 
opatrně nepokojů osudných let 1618-20 byl za prokázanou věrnost od Ferdinanda II. do stavu hraběcfho 
povýšen, stal se za sebou presidentem komory České, kr. hofmistrem, nejv, sudím, nejv. komorníkem. Zemřel 
r. 1648, 6. března a pochován v klášteře františkánském v Otících, jejž byl založil. Po bitvě Bělohorské byl 
mnoho statkflv lacino skoupil. Poddané své u Hrádku I. 1624 obratem ke katolické víře pfevedl. První 
manželku měl Judylu z Lisova, druhou Barboru Eusebii, dceru známého Jaroslava z Marti nic, který měl zase 
dceru Sezimovu Alžbětu za druhou manželku, tak že sobě obapolně zeti i svaky byli. Lid jeho o něm pěkně 
nesmýšlel a povídal o něm po smrti, že je v pekle a straší. 

Synové po něm zůstalí rozdělili se r. 1657, 21. dubna o dědictví otcovské, při čemž obdržel Jan 
Frant, z Vrtby statky Kosovu Horu, Červený Hrádek a Vojkov.^) Toliko deset let podržev Hrádek prodal jej 
r. 1667 Karlovi Leopoldovi Caretto hrab. z MilUsima a Mikuláši Franchimontovi z FrankenýeUilu. Od onoho 
1. 1670 koupila Hrádek Anna Zuzana Apotona hrabínka Kuehnova roz. von Meggau^) poněvadž ale tato paní, 
za jejíž panování Hrádek ohněm zkažen byl a která také Kosovu Horu držela, určené Ihůty ku placení ne- 
dodržela, tedy oba statky přišly v úpadek. R. 1675 odhádán Červený Hrádek s Kosovou Horou obéma věřitelům 
a přidělen potom Hrádek Mikuláši Franchimontovi. 

Tento byl »comes palatinus*, zemský fysik v království Českém a držel mimo Hrádek také statky 
Nemyšl, Nelžejovice a Knovíz ; zámek Hrádecký dal nově vystavěti. staral se velice o zvelebení kleslého 
hospodářství a zemřel r. 1685. Když se jeho synové r. 1686, 22. listopadu o pozůstalost otcovskou dělili, 
obdržel starší Antonín A^exxnder statky Nalžovice, Knovíz a Červený Hrádek, které až do své smrti (13. 
dubna 1709) pokojně držel. Synův neměl, neŽ toliko 5 dcer, z nichžto tři starší Anna, Kateřina a Lidmila 
provdány byly (Astfeldova, Golzova a Bissingenova). Když se sestry r. 1709, 16. října rozdělily, obdržela 
třetí díl a sice Červený Hrádek zámek a vsi Podhradec, Lhotu, Janov, Vitice, Přibýšku a podíly jakési na 
Vysoké, NalŽovicích a Doubravicích paní Kateřina Maximtliana choť Vácslava Antonína svob. p. z Golče 
místosudí Kr. Č. Paní tato bydlila na Hrádku mnohá léta co vdova a prodala jej teprv 1. července 1732 
Veronice sv. p. Radecké z Radče, roz. Bzenské z Prornbé a ta ho postoupila 1736 své matcťí Anně Marii 
ovdovělé Bzenské z Frorubé^ která odkázala Hrádek r. 1752 třem neteřím Marii Anně (vdané Netvorské 
z Břízí), Františce (Steinbachové z KranichŠteina) a Dorotě (vdané von Eben) rozeným Šlechtičnám z Lazan, 
Když Marie Anna zemřela, poručila díl svůj manželu svému Ferdinandovi Netvorskemu z Břizi\ jenž. 1. 1756 
se svou švekruší Františkou právo své k Hrádku Dorotě prodal. Tato se provdala po druhé za svob. p. 
Jestřibského z Ryzemburka a prodala Hrádek Petrovi Eusebiovi Radeckému z Radče. Po takovém ustavičném 
střídání se dostal Hrádek, když jej byl Petr velice zadlužil,*) po odhádání učiněném Karlovi svob. p. von 
Eben hejtmanu kraje Budějovského a od toho 30. června 1788 poručníkům Front Josefa z Lobkovic. Od 
těch časů v byl spojen s Kosovou Horou. František Mladota ze Solopisk dal Hrádek způsobem středověkým 
obnovili a také zde sídlo své si zvolil. 

Zajímavé jsou staré popisy Hrádku. V dílči ceduli r. 1657 popisuje se takto: » Zámek Červeného 
Hrádku. Červ. H. jmenuje se zámek, jest při něm zdvihací most, pokojův všech velkých i malých 6, komor 6, 
palác 1, kancelář 1, taflŠtub 1, Špižírny 2, kuchyně 1, pekárna 1, maštalí na 10 koní, sklepy 2 jako i pod 
zemí klenutí; díl z kamene a díl z dřeva vystavený, vŠak že nákladu potřebuje, klade se toliko v 500 ss.«^) 
Z r. 1666 jest tento popis: Zámek má jméno Červený Hrádek, jest při něm zdvihací most, pokojů všech 
velkých i malých 6, komor 6, palác, kancelář, tafelštub, špižírny 2, kuchyně, pekárna, maŠtale na 10 koní, 
sklepy 2, jako i pod zemi klenutý. Díl téhož zámku z kamene a díl z dřeva vystavený. 

Tento zámek jest pro oheň velmi bezpečný nebo dole v placu kdež nejvíce oheň sc: pálívá všudy 
klenuto jako i v ty vojenský Časy před největší partají dosti bezpečno, kdež se mnoho lidí s dobytky 
i věcmi svými salvírovalo. Nachází se pak v témž zámku v placu hned u samého mostu veliká a pěkná 
klenutá světnice, komůrky 2, špižírny 2, sklepy neb lochy 3, pekárna, kuchyně, maštal na 7 koní a toto 
jest vše vedlé dobrého starobylého díla klenuto, zdi na 4 i 5 loket tlustý, vŠe na vápno dělaný. A víceji 
neklenutá jedna kolna na vozy a hned za ní maštal na 13 neb 14 koní též neklenutá. A tyto všechny věci 
nepotřebují velkého nákladu, místem oken zapotřebí, sice všechno neporušený krom 1 loch klenutý vedle 
kuchyně pod špižírnou jest drobet zapuštěný a to sice kudy se do téhož sklepu chodívalo. Nahoře pak jsou 
dvoje pokoje jedny na druhých a nachází se všech velkých i malých pokojů 8, komor 12, síně 4, kaple 
velká, v kterýchžto všech pokojích a komorách hned se bydleli může, ostatek mírným nákladefn spravili 
obzvláštně poněvadž řemeslníci takoví poddaní a na gruntech se nacházejí. Na půdách aneb pod krovy 
všelijaký příhodný sypání a schránky málem zase vyzdvihnouti se mohou, střechy aŽ dosavád jsou dobře 
zdržovány, tak že na ně nyní nákladu zapotřebí nej ni, leda Že by někdo schválně mocné heybati a refor- 

*) Obsaženo v rukopise kláštera Lnářského. *) DZ 70 K 6 — 26. ■) DZ. 317 Q 18. 318. L 4. *) DZ 5591 A 2. Ostatní 
doklady u Hebra VI 229. ®) DZ 70 K 6-26. 


ČKRVENÝ HRÁDEK. KOSOVA HORA TVRZ. 


221 


mirovatí chtěl. Sice jest byt dosti poctivý, obydli a prospekt velmi veselý obzvláštně pak v letě, nebo souce na 
kopci v dole pod zámkem rybník na raky a všeliké ryby bohatý dost velkey na jistý vodě potok teče a proti zámku 
velká stráně borová, kdež ptactvo jako v kleci prozpěvuje, nej vzácnější pak věc že místo a povětří velmi 
zdravý a příhodný, neb pamětníka nejnf, aby ňáký náhlý mory nebo neobyčejný nemoci se nacházely.^) 
V odhadu 1. 1675 dí se o Hrádku, že shořel, toliko u vrat jedna světnice klenutá přikryta, zdi 
jsou rozbourány.-) L. 1711 se popisuje, že je to prastarý hrubými hradbami zavřený zámek, který před 
50 lety shořel, avšak od nynější vrchnosti nové staveni vyzdviženo u věže po levé ruce (totiž dvě tabulnice, 
kaple, tři pokoje^ kuchyně, 4 sklepy, pivnice, kašna, sklípek a zbořené sklepy). Asi otři léta později píše se: 
Zámek vnově vystavený, vysokými hradbami tři lokte hrubými zavřený, s novými po módě vystavěnými po- 
koji, s fládrovanými dveřmi, futry dubovým dřívím vykládanými, pocínovanými novými zámky, velkými 
tabulovými skly, světnicemi táflovanými, kaple ve výši věže, dole vše klenuto, dva sklepy ve skále vytesané 
a jiné sklepy, k jiným místnostem jsou zdi. Na druhé pevné a vysoké věži mohla by se zřídili sýpka.^) 


KOSOVA HORA TVRZ. 

edaleko Sedlčan leží městečko Kosova Hora, prvotně ves, kteráž se také KoŠeves*) nazývala, 
avšak jméno Kosova Hora je starší a častější. Na východní straně náměstí stojí zámek, jehož 
průčel hledí do rynku. Jest to střízlivé stavení beze všech stavitelských ozdob I. 1838 vy- 
zdvižené, v němž jsou rozličné a pohodlné byty. Ve starší době (1657) tu byl zámek do Čtyř 
úhlfiv postavený a pro.střed něho věž vysoko vyhnaná, v níž a celém zámku bylo 13 světnic, 
14 komor, tabulnice, palác a jiné místností. V části býval pivovar a na dvoře kašna. Věž 
pocházela ještě ze staré tvrze.*) 

Kosova Hora bývala na starodávném dědictví Vítkovcflv u Sedlčan, z nichž každá větev tu měla 
nějaký podíl od pravěku.®) Jedna větev jich pocházela od bratří yindřicka (1272 — 1290, f r. 1293) a Přiby- 
slava (1283—1322), í nichž onen držel Hořici za Krumlovem, tento Kosovu horu Jindřich měl děti, avšak 
jich jmen neznáme.^) Ve 14. století připomíná se často JeUk z Kosovy Hory (1352—1374), jenž však s Ko- 
sovou Horou nic činili neměl, o své příbuzné na Kosově Hoře pranic se nestaral. Mluvili jsme již o něm v III. díle. 

Kosovu Horu držel 1. 1354 BeneŠ^ jenž tehdá prebendu při zdejším kostele držel. Téhož kostela 
podací však nepatřilo jeho potomkfim celé, nýbrž jen polovice, kdežto druhá patřívala ke Hrádku. L. 1367 
seděli na Kosově Hoře bratří Jindřichy Mulina neb Muček a Jan Němeček a ti doznali, že polovice podací patří 
Simonovi Bohuslavovi.®) Poslední dva měli potomky. Mutinfiv syn Beneš Muček připomíná se od r. 1380 mezi 
patrony kostela zdejšího, ale seděl v Chrastavě a zemřel nedlouho po r. 1400. Jan Němeček ještě 1. 1394 
podával k oltáři sv. Markéty, ale brzo potom zemřel zůstaviv syna Bernarta^ jenž v 1. 1400 — 1412 ke kostelu 
a oltář! spoiupodával^) Týž připomíná se ještě I. 1418,^®) drže ovšem jen svou část. Polovina ta nějaký čas 
před tím byla odcizena, tuším od dědiců Muckových. Část jeho držel Jat ohniv Vejkák z Kouíův a prodal 1. 
1416 část tvrze, dvoru a vsi Heřmanovi z Hrádku ^^) Zdá se, že pak připojena byla Kosova Hora ke Hrádku 
a vysvětluje se tím, íc její držitelé potomní se nepřipomínají. Nebo třebať se ještě 1. 1420 Vtlek z Kosovy 
Hory připomíná,^-) přece jím ten rod vymřel a Kosova Hora byla později v držení pánův z Říčan, potomkův, 
jak tušíme, Heřmanových. U jeho potomkův v každém pokolení jeden se jmenoval Heřman a tak to šlo až 
do doby bratří Jana, Heřmana a Mikuláše. Za nich bud přišlo k dělení aneb Hrádek prodán; proto také Heř- 
man, jenž před tím seděl na Hrádku, slově 1. 1476 seděním na Kosově Hoře.^*) Podle Břežanova vývodu měl 
syny Jindřicha a Heřmana, ale o žádném z nich není známo, jestli tu seděli. 

Asi okolo 1. 1529 prodali Jan a Bohuslav bratří z Říčan Kosovu Horu tvrz a městečko s dvěma 

vesnicemi Hanušovi ^ Janovi mladšímu strýcům z Říčany^) Když pak tito se rozdělili, dostal každý polovici, 
ale Hanuš Janovi 1. 1549 polovici svou dskami zemskými také odevzdal.*®) Pak byl Jan samotným držitelem 
Kosovy Hory ještě 1. 1576, když kostelu zdejšímu krásný zvon daroval. 

Jan byl dobrý hospodář a statek svůj znamenitě zvětšil. Ale i v jiných věcech byl zprávný a 
upřímný pán. Zajímavé jsou jeho listy, které posílal panu Jindřichovi staršímu ze Švamberka. L. 1555 v únoru 
omlouval se mu, že na konec masopustu do Krumlova přijeti nemůže, poněvadž onemocněl vrátiv se z Plzně, 
*tak velmi kašli a r)'mu velikú mám, že mi skůro hanba mezi lidmi býti, však nadějí mám, když ty neřesti 
vyjdou, že bohdá zdráv budu. Příčiny pak mého nezdraví věčí neznám, nežli že k víčerou se domnívám ča- 
sem že mi čtyrmecítma let a ono již 52; a tak činil nebožtík pan Mikuláš Sobětický k tomu podobně, ja- 
kož pak J. M p. z Eožemberka v Plzni nás spolu dopobidnutí a žádali ráčil, aby pro zdraví jeho několik 

‘í Arch. Roudnický. ») DZ. 30. M 9. >) Arch Roudnický. *) Rel. tab. I 445 «) DZ 3 O. M 17, 7 O K 6. ») Páni 

z Rožemberka Prčici, ze Hradce Sedlčany, z Lanšteina Borotin, jiní Kosovu horu, Ltstupenice. ') Reg. II, III. *) Borový Lib. 

ercct. 11.716, Lib. conf. *) Lib. conf *•) Arch. Č- VI 474, ni pečeti r&ře ”) Rel. tab II 126. “) Arch. Č. IV 378. “) Knihy dlužní 
v arch. Třeboňském. DZ. 4. G 19. “) DZm. 228 J 1. 



222 


KOSOVA HORA TVRZ 


koflíků vypili, tak oni učinili, Že již jeden spí (na pana Nebřehovského sem nepomněl, to druhey) a tak sám 
pravil, Že pro trunky; a protož cizím pádem se trestati sluší.« Byv 1. 1503 vybídnut, aby s králem Maximi- 
lianem na korunování ke Prešpurku jel, měl z toho starost a radil se s p Jindřichem. Ale již věděl napřed, 
že se k tomu musí míti a strojili, ač mnohé nespůsoby i nedostatky při sobě znal. Mínil si vžiti 4 koně 
jízdné a krytý vozík a do něho tři koně a syna Heřmama s panem z Rožmberka na tři koně vypravili. Pro- 
sil pána, aby mu k tomu koně půjčil *chyba (kromě) valacha, na kterém sami jezdit! ráčíte a vranýho ode 
mne, těch nechci. « L. 1566 mu psal, že měl u sebe hosti »a tak těchto nevelmi kratochvilných časů, musíme 
se ale veseliti do vůle Boží, nebo taky jest to náš jeden oddíl zde v tomto životě. « Pěkná jsou od něho 
také tato dvě psaníčka; 

Ur. p. p. Hendrychovi ze Švamberka na Zvíkově. 

Službu svů oc. Přál bych VMti zdraví a při tom všeho dobrého i Její Mti paní věrně rád ; tak 
sem učinil a jakž ste míti a poznamenati ráčili, dopsali, ač já na to hned málo jináče myslím, nežli že já 
(dříve) nežli VMti spát půjdu, ale jestliže by pak jináče vuole boŽi byla tak sem mínil v tom se náležitě a 
povinně zachovat! totiž s pomocí boží přiŠloli by k tornu paní oznámiti a týž kšaft ke dskám zemským po- 
ložití a při přítomnosti paní ve dsky dáti vložili; a kdlyby čas přišel, čisti by se dalo. Když dáli pán Bůh 
na Zvíkov k VMti přijedu, bude se moci opravili a pořádně napsali a tím zavřití, což v prostředku jest, že 
se v tom věrně a upřímně podlé takové duověrnosti zachovali chci. Manželka má včera z Plzeňska domů 
jest přijela a že dcera má paní Markyta ještě velmi stuoně mi oznámila a VMti prosí za drobet malvazí, že 
jí dáti ráčíte do této fiaŠtičky nebo tam do Plzně, Klaltov, Domažlic posílali, že nic dobrého neměli, v Kla- 
tovech toliko je našli; a po tomto poslu že je dnes ráčíte poslali nebo s ním zítra na Přestavlky posláno bude, 
A s tím oc DD. v pondělí po sv. Vavřinci 1. 1566 (12. srpna). 

Jan z Říčan a na Kosové hoře. 

Uroz. p. p. Hendrychovi staršímu ze Švamberka a na Zvíkově. 

Službu svů oc. Ted VMti čtyři kapry z rybníka svého, davši na koštování zalovili, posílám, ač to 
znám, že jest právě drva do lesa voziti, ale jakž jest koli, předkem pánu Bohu svému z jeho daru hříšný dě- 
kuji. A VMti bych přál abyste v svých hlavních rybnících třebas takové napořád míti ráčili, na dobrotu 
míníc. Že málo posílám, račte odpustili, jedno mi mnoho nezalovili a taky živých by těžce donesl, jestliže 
sem tak učinil jako nebožtík p. Hanuš streyc můj, když bylo tímto časem a dali sme zalovili, tedy nejvěčí 
ryby kázal zase do rybníka pustiti, tehdy sem to jakž ste ráčili mne onehdy tak vysvědčili pro hloupost 
učinil. S tím oc. D. ve čtvrtek před svátým Bartolomějem 

Jan z Říčan a na Kosové hoře.^) 

Jan, jenž se ku konci života svého nejstarším psal, zemřel ok. l. 1577. 

Synové Janovi byli Hermany Hanuš a ^an Když se ti před r. 1579 o zboží svá podělili, 

obdržel Heřman Kosovu Horu, Hanuš Vojkov a Jan hrad Orlík nad Humpolcem a učinili o tom r. 1579 
přiznání ke dskám. ^) 

Heřman z Říčan stav se později JMC. radou oženil se s Annou ze Skuhrova, jíž místo věna zapsal 
r. 1597 v dluhu 500 ss. gr C. obšírné své panství: tvrz: Kosovu Horu, s dvorem popi. městečko, tvrz Vojkov, 
kterou po bratru svém držel s dvorem popi. a mlýnem, dvůr popi. Pojezdecký a vsi. Během několika let odprodáno 
jest něco od toho panstvP)aco zůstalo, r. 1602 Anna opět manželu svému Heřmanovi postoupila.'*) Z manželství 
toho pošli synové ^an (později na ŘeČici a Rychnově), Vilémy Kryštof SLAdam, a pokud nám známo dcera Markéta. 
Z těchto synův ujal Kosovu Horu (1612) s Vojkovem Vilém mladší z ŘiČan po smrti otce svého.^) Byv několik 
let v pokojném drženi dědictví svého zúčastnil se r. 1618 — 1626 stavovského povstání, začež nálezem soudní 
komise r. 1622, 16. listopadu odsouzen jest poiovice statku svého. Komora prodala r. 1622 tvrz Kosovu 
Horu a tvrz Vojkov s dvory poplužnými Albrechtovi Vácslavovi E. z Valdštejna.^) Za té doby také městečko 
lidem vojenským spáleno. Albrecht však nepodržev dlouho statek ne proto, Že byl spustlý, nýbrž snad 
proto, že ležel v krajině od ostatních jeho panství vzdálené, prodal 1. 1623 obě tvrze Kosovu Horu a Vojkov 
s městečkem Sezimovi z Vrtby?) 

Sezima byl si v smutných oněch dobách pro věrnost svou k rodu Rakouskému velké bohatství 
nahromadil, jež zůstavil při smrti své (+ 1648) čtyřem symům svým Jaticvi FtautišhúVÍ jaroslavovi FTCtntiškovi ^ 
Vácslavovi Fr. a Ferdinandovi Ft. hrabatům z Vrtby, Ti se pak rozdělili r. 1657, 21. dubna o ně tak, že 
první obdržel Kosovu Horu s Vojkovem, Červený Hrádek a Nůsle, druhý zboží Křimické, třetí Míkovské 
a čtvrtý panství Otické. Díl Kosohorský zejména obsíahoval mimo »zámek«, městečko, několik vesnic,*) 
František Jan získav později panství Křimické prodal r. 1662 panství Kosohorské Františce Al&biti Felná- 
rové rozené Zirubovné z Hustiřan?) Felnarka byvši jen krátký čas v držení panství prodala r. 1666 » zámek 

*) Vše z arch. Třeboňského. *) DZ 20 N 26. •) L 11597 zboží Třebnické, 1. 1699 několik vesnic k Otickému panství. 

DZ 92 A I. *) DZ. 190. P 30 Srov. dějiny Červ .ŘeČice. •) DZ 141 B 13, Bílek Konf. 492. ’) DZ 141 B 19. *) DZ 70 K 6—26. 
•) DZ 313 N 20. 


KOSOVA HORA TVRZ. - TVRZE U KOSOVY HORY. 


223 


Kosovou horu« s příslušenstvím Karlovi Leopoldovi z Caretto hrab. de Millesimo.^) Také i ten nedržel panství 
dlouho a prodal je se všemi přivtělenými statky r. 1670 Anně Zuzaně Apoloně hrab. Rahnové z Licktenlerka 
roz. z Megova.* *) 

Apolona Kahnova ku povávši panství přecenila sílu svou a po učinění smlouvy trhové velkými 
dluhy zavázána zůstala nejen Karettovi nýbrž i Mikuláši Franchiímontovi. To když zaplatit! nemohla r. 1676, 
odhádány statky její a přisouzena Karettovi Kosova hora.^) Však tento zase nepodrŽel dlouho panství, 
anobrž je prodal r. 1678 Ladislavovi Přibikovi hrábí z Vršovic a Sedčic kurfírsta Braniborského komorníku, 
od něhož brzo zase (1681) přešlo na Vácslava Štěpána Halánka měštěnína Starého města Pražského.*) 

Následující držitelé byli 1713 Marie Lhristina Halánková roz. Klanerovz. von En^elshoýen^ 1730 
Johana Klanerova, 1740 rytíř Vácsl. Vojtěch Karvinský z Karvtna^ 1770 svob. p. z Astfelda^ od jehož vdovy 
Terezie Kosovu horu koupil 1786 Prant. Josef kniše z Lohkoinc. Tehdá statky Kosohorský, Vysoká, Po- 
jezdec, Červ. Hrádek a svobodný dvůr v Lovčicích v jedno panství spojeny a přešly zděděním na Josefa 
kníže z Lobkovic a na Roudnici,^ za kteréhož drženo jest k panství Chlumeckému. Dle pověsti kníže panství 
ta v Konopišti prohrál hraje se svob. pánem Spieglem; jisto jest, že r. 1812, 19. března panství to Raban 
svob. p. Spiegel c. k. komoří a plukovník koupil ; od něho je koupil r. 1818 Karel v. Neumann a r. 1837 
svob. p. František Mladota ze Solopisk. Za něho r. 1838 starý zámek přestavěn a nynějším stavením nahrazen.^) 

*) Tamže 318 I 29. *) Tamže L 4. (poprvé německy Amschelbergl. *) DZ. 30 M 8 — 27. DZ. 393. P 2, 396 K 6. 

*) Heber VI 228. Vlasák Mis top. bibl. VI 136—140. 


TVRZE U KOSOVY HORY. 


■ e Vojkově (mezi Sedlčany a Otíci) stojí zá- 
mek na místě bývalé tvrze, která již v 18. st. 
zanikla. První její známí držitelé byli 1. 1356 
Vlček a Heřman a 1. 1353 a 1354 Mi- 
lostaj) Také Žil tehdá nějaký Alberty jenž se 
domáhal i. 1358 nějakého kněžského obroku pro syna 
svého Jana, ale dosáhl toho teprve 1. 1368.^) Později 
seděli tu tři vladyky, zejména Jan (1360), který si ně- 
jaké dědiny s farářem vyměnil®) a Bemart a Heřman^ 
kteří sem 1. 1364 nového faráře podávali.*) L. 1402 
byl samotným podacím pánem Jan Vojkovec a Ja- 
roslav zpečetil 1. 1415 stížný list.^) L. 1437 odumřel 
ve Vojkově statek po Markétě z Dolkovic a sestře její 
Anně. Proti výprosníkům bránili se Petr z Milhostic a 
Mikuláš z Zásmuk jménem svých manželek.®) Odtud 
také lze seznati, Že Petr předek Vojkovských z Milho- 
stic se sem přiženil. Týž anebo potomek jeho byl Petr 
(1482), jenž je psán na pečeti z Milhostic.^) Nástupcem 
jeho byl Vilém 1, 1488 pán na Vojkově. V první polo- 
vici 16< století Žilo z rodu toho několik vlády k, držíce 
rozličné statky. Na Vojkově seděl v 1. 1522 — 153 1 
Jan z MilhosttcP) Po něm následovali bratří Vilém^ Petr^ 
Mikuláš a Vácslav. Když byl Petr Vilémovi díl svůj 
vzdal, prodal ostatní tři (1548), tvrz Vojkov s několika 
vesnicemi Janovi mladšímu z Říčan 

*) Arch. Třeboň., Hradecký s kapitulní. *) Reg. Vatikán. 
») Borový, Lib. erect. I. 20, JeSek ještě 1. 1380 (DD 13 f 129^. 
*) Lib. conf. Bemart ještě L 1373 (Borový I. 94). ») Arch. Č. 
III. 188. ®) DD 16 f. 170. Však také 1464 Petr z Kasevrk ve 
Vojkově. (Arch. Třeb.) ’) Arch. Třeboňský. «) DD 17 f. 137, 
Reg. k. s. ») DZ 49 C 15. 


Vojkov připojen potom ke Kosově Hoře, ale tvrz 
tu stála ještě dlouhá léta. Neb ok. 1. 1578 dostala se 
za díl a obydli Hanušovi z ŘiČánJ) ale po krátké době 
zase spadla na panství Kosohorské. Konečně zpustla. 
L. 1664 s několika vesnicemi odhádána Janovi Fran- 
tiškovi hr. z Vrtby pro dluh Františky Felnárové, ale 
hrabě Vojkov zase ke Kosově Hoře (1666) prodal.^) 
Podruh (é pustá tvrz odhádána Jgndciovi Gotfrydovi 
z Houssonu^) a od té doby byl Vojkov až do naší pa- 
měti samostatným statkem.*) 

• 

V Lovčicích dle udání Hebrova (VI. 229) stá- 
vala prý tvrz, na jejfmžto místě jsou čtyři chalupy. 
Možná že tu sídleli držitelé svobodného dvora, který 
Petr Žehart z Nasevrk prodal ok. 1. 1513 jakémusi vla- 
dykovi z Pohnáni ^ jehož syn Jan Lovčický z Pohnáni si 
1. 1543 ve dsky vložil dvůr poplužný v Lovčicích.®) 
Týž dvůr pak prodal 1. 1565 Janovi Skákali kovi dě- 
dí nníku z Lovčic.®) Odtud patřil ten dvůr ke svobod- 
stvi. V(^ patřila až do r. 1571 k 0ti cum a pak ke Ko- 
sově Hoře.’) 

Čtvrt hodiny od Lovčic jest hora Černý les^ na 
níž prý hrad stával a z něhož ještě příkopy zbyly. Lid 
místu tomu říká »u hradu« a bájí, že hrad ten skrze 
drát spojen býval s tvrzí v Bolecho vících. 


') DZ 20. N 26. *) DZ 29. K 10, 316 N 28. ») DZ. 30. 
N 3. *) Držitelé jeho v Místop. bibl. I. 45. DZ. 250. C 27. 

*) DZ 15. J 16. ’) DZ. 17. G 27. 



ŠKVOREC HRAD. 


rad Škvorecký stával pfi městečku Škvorci na hůrce k tomu způsobilé, která od ostatní 
pevniny příkopem hlubokým a širokým, který se z potoka nadýmal, odloučena byla. 
Tento je na východní straně a k severu a k západu jsou stráně. Na jižní straně pod 
hradem jest také bývalý příkop, nyní rovina nemalá, kurá je starou zdí zavřena. Zná- 
mek po nějakém předhradí není. 

Po několika schodech stoupá se k bráně f v jejímž spodku dosud zachována 
stará způsoba, avšak na místě zvoditého mostu stojí kamenný, na obloucích spočí-^ 
vajicí, kteréž oblouky nyní pode zděny jsouce k rozličným hospodářským potřebám 
slouží. V bráně jednopatrové jsou dva vchody, jeden pro jízdné do končitého oblouku sklenutý a ve- 




dlejší branka do kruhu sklenutá pro pěší tak nízká, že člověk prostřední velkosti Šíji skláněti musí, 
aby mohl projiti. Při obou jsou Čtverhrany k zapadáni mostu Patro a štít tohoto stavení upraveny 
jsou v 19. století obvyklým tehdá copovým slohem. Průjezd 15 kročejů dlouhý sklenut jest válcovitě, 
avšak východ jest rovněž s končitým obloukem a dovoluje vstoupiti do dvora, který býval nepravi- 
delného tvaru a na všech stranách staveními zavřen, jak právě v rozličných dobách přistavováno. Asi 
před 40 lety prostora tato na příchozího působila největší zpustlostí a bídou. Proti bráně stávalo stavení 

dvě poschodí vysoké, které bylo r. 1873 zbořeno, 
po levé straně byl jednopatrový dům, který posud 
stojí, po pravé straně byly konice, které asi r. 1860 
pobořeny byly a jen stály zevnitřní holé zdi ne- 
vysoké, z nichž ted nic nezbylo. 


Půdorys zámku ve Škvorci. 

Nahoře přízemi s částí r. 1873 zbořenou, dole první 
poschodí, část dosud zachovaná. 


Dotčené dvoupatrové stavení mívalo schody. 
Jaké se často u starých domů nacházejí, ve výstupku 
ven povydaném, před Časy prý vyšším jako ně- 
jaká zed, který byl opatřen okénky a dílem ze 
štukoví a dílem z lomeného kamene postaven. 
Schody byly kamenné, přestávky na nich dřevěné, 
avšak sešlé. V prvním patře bývala stará klenba 
rozsáhlá (velká síň), která mezi několik chudých 
nájemníkův na byty rozdělena byla. Z jednoho 
bytu vycházelo se na výstupek, který tuším v 19 
století k podpoře toho stavení vystavěn byl ; táhl 
se po celé délce* všeho stavení spočívaje na pram- 
po uších, které posud zůstaly i se zdmi nevysokými. 
I vedlejší dvě klenuté místnosti byly ještě starobylé 
způsoby, ale pusté a zanedbané. V druhém poschodí 
bydlívali též chudí nájemníci. 

Severní část, nyní kromě venlovských zdí 
zbořená, byla v přízemi klenutá a proto tu bývalo 
do r. 1850 vězeníi Ve světnici nad tím prý by~ 
dlivala kněžna Savojská. Jižní stavení s branou sou- 
visící dosud stojí ; v něm bývala veliká kuchyně 
s krbem též velkým, třemi okny osvětlená, dokud 
páni v zámku bydlívali. (Viz i Soupis Českobrodská 
na str. 177.) 

Hrad Škvorecký založen byl bezpochyby 
Domaslavem, jenž byl v 1. 1262 — 1279 číšníkem krá- 
lové, v 1. 1267 — 1276 také nej v. komorníkem a od 


ŠKVOREC HRAD. 


225 



Přemysla 11. jmenován byl jedním z desíti 
purkrabí Pražského hradu. Erb jeho (tři 
svislé pruhy) svědčí o tom, že potomstva 
dlouho trvajícího neměl ; neb týž erb se 
potom v Kouřimsku nevyskytuje. Uprostřed 
14. st. byl Škvorec v držení Olbramovicň, 
zejména Olbrama Menhartovice^ jenž 1. 1354 
iaráře do Radešína podával. Týž byl od 
r. 1356 rychtářem na Novém městě Praž., 
v 1. 1373 — 1380 purkrabí Vyšehradským 
Žil ještě 1. 1385. Tehdá prodav ves Zeleneč, 
z níž vycházel plat k oltáři Všech Svatých 
v jeho domě, převedl týž plat na ves Při- 
šimasy.*) Olbram první jal se psávati ze 
Škvorce. Nejstarší jeho syn Olbram vzdělav 
se od r, 1377 v právech vstoupil pak do 
duchovního stavu a postupovav v důstojen- 
stvích stal se na konec arcibiskupem. Pě- 
kné památky po sobě nezůstavil (f 1402. 

2. května). S bratřími Pavlem a Vácslavem 
držel 1. 1392 zboží Škvorecké podávaje no- 
vého faráře na Horky.*) Po jeho smrti zůstali 
na Škvorci jeho bratří a rozdělili se tak, že 
měl Vácslav kromě tvrze půl dvora a Část 
vsi neb městečka a polovici vesnic.*^) Se- 
stra jeho Anna, vdova po Zdeňkovi Bě- 
škovci, darovala 1. 1414 klášteru Karlov- 
skému plat na vsi PořiČanech, jež se po 
její smrti Vácslavovi dostati měla ; tak se 
i stalo a Vácslav vyplatil ten plat hotovou 
jistinou.*) Odkud peníze vzal, je hádankou. 

Po smrti arcibiskupově totiž zboží Škvorecké 
bylo závadami obtíženo tak, že oba bratři 

ani nemohli vydávati celý plat do konviktu Starý zámek ve Škvorci. Pohled se strany, 

matrón, který předkové jich v domě svém 
Pražském založili a od r. 1418 jen dvě třetiny platili.^) Vácslav jiŽ ani sám své polovice nedržel, nýbrž jí 
postoupil yanovt z Klučová^ tuším zeti svému; tento proto 1. 1418 byl patronem v Radešíně a do Horek po- 
dával t. r. s Pavlem.®) Týž Jan držel Škvorec i l. 1419, kdež prodal svou Část vsi DobroČovic.®) Co se potom 
s touto polovicí dálo, není známo; v neznámé ovšem době došlo ke spojeni obou polovic. 

Pavel zemřel ok. 1. 1420 a Eliška, vdova po něm, vdala se zase za yana Ohništka z Oknistan^ 
který proto I 1422 kněze do Horek podával.^®) Ohništko porušil 1. 1426 v lednu mír mezi sněmováním 
a v ohradě královského sídla hrubým způsobem, že souseda svého TrČku ve svádě zabil a proto po několika 
dnech sfat a EiiŠka stala se vdovou po druhé. Stísněna jsouc závadami dlužila se 1. 1426 na státek Škvorecký.^*) 

Zdá se, že se potom Škvorec udržel v dřevním rodě. L. 1430 připomíná se Vaněk ze Škvorce^®) a 1. 1431 
žil Petřík Olbramovic, držitel Škvorce, kterému se také zkrátka Olbram říkalo.^*) Zdá se, že se týž Petr pak oddělil, 
neb 1. 1441 byl pánem na Hostýni a ^an^ který dostal Škvorec, byl snad jeho bratr. Jan byl již 1. 1457 mrtev.^*) Po- 
ručníkem jeho sirotkův byl Jan ze StéŽova a purkrabí na Škvorci byl tehdá Štěpán.*®) Mikuláš syn Janův došed let 
svých prodal Škvorec l 1642 Čeňkovi z Klinšteina^ před tím purkrabí hradu Praž, a na ten Čas král. prokurátoru.**) 
Tento žil ještě 1. 1480 s manželkou svou Kateřinou z Okoře,**) ale zemřel bud téhož neb následujícího roku zůstaviv 
syny Zdenka jinak yindřicha a yanaP) Tito, jak se zdá, se potom rozdéiiii. Dii onoho není znám; Jan 
držel Škvorec zejména již 1. 1486 a vyjednal si 1. 1497 u krále, že ves Škvorec byla na městečko vyzdvižena.*®) 
Ještě 1. 1507 byl pánem na Škvorci, ale zemřel ve dvou letech potom (tuším 1. 1509, jak svědčí nejisté 
zprávy o náhrobku v Radešíně). Dědicem stal se bratr, jenž se psal již l. 1510 na Škvorci.^®) Paprocký 
vypravuje, že jeho manželka byla Markéta ze Smiřic a synem yindřich. Tento měl časté soudy se sousedy. 


*) Reg II. Font. r. B. IV 352, Arch Vyšehrad. *) Lib conf Tomek DP 11 443. ®) Borový Er. 11 220. *) Lib coní. 

Tomek ®) Rel. tah, II 82. ®) Líb. erect. X 34 ‘^) Lib. erect. X 9 * 3 , 98. ®) Lib. conf. ®) Rel. tab. II. 146. Lib conf. Knihy 

města Prahy. ") Theobald, Knihy města Prahy **) Arch. Ó. VI 423. Knihy Pražské, Arch. Č. III 416. **) Reliq. tab. II 192, 

281, Arch- Drážďanský. «) DD 16 1.362, Rel. tab. 1 128. *«) Rel. tab. II 319. ”) Arch. gub. »•») Knihy Malostranské. “) Rel. tab. 

I 217, Ohlas od Nežárky V 13. ®") Arch. v C. Brodě. Reg. k. s. V 1 1524—1528 slově Čeněk. 



226 


Skvorec hrad. 


Burjan Medek obeslal jej I. 1532, že poddanému jeho psa léhavého vzal. Nemalé spory mél s Hynkem 
Adržpachem z Dubé. Na bílou sobotu (tuším r, 1532) přišel Jindřich k Matěji Drábovi do Úval, pral a tloukl 
na dveře. Člověk ptal se, kdo tluče, a až se rozhněval ; nalál pánu nepoznav ho, až se mu oznámil. Prosil 
pána, aby mu odpustil, a on řekl: »Mátc-lí jaké světlu neb svíčky, prodejte mi !« Řekl Dráb, že nemá. Pravil 
pán: »Bodej ten Ouval oheň spálil, že já za své peníze světla koupití nemohu, ale máš-li níco mastného 
připrav ňáký kahanec, abych sobě posvítil, abych mohl své ztráty pohledat!, A milý brachu, máš-lí, pfljČ mi 
ňáké kladné sekery a pod se mnou hned, že mi toho pilná potřeba.* Odpověděl Dráb : »Pane milý, kde 

máme jiti? račte mi oznámit! « On: »Však ted pfijdem nedaleko, neztratíš ni kusá na tom; já tobě za to 
přiříkám, za všecko.* Dráb vzal světlo a šel s ním. I šli k páně Hynkově komoře, kde lehal. Tu našli 
Vaňka, maštalífe páně Skvoreckého, an stál tak roh zdi nenacházeje komory. Skvorec ký totiž si Šel pro 
chrtici, kterou mu byl Hynek dal, ale potom vida ji u jedné kmetičny, zase ji vzal. Škvorecký, jakž přišel 
ke komoře, hned udeřil na dveře sekerou kladnou a řekl: *Otevři !* Hynek: »Neotevřu.« Udeřil po druhé 
řka opět: »Oievři a dej mi, co máš mého.< Hynek: »Nedám, až mi dosti učiníte, co jste mi pfiřikali a ne- 
otevru.* I udeřil Jindřich potřetí řka: »Nechceš-li z dobré vůle, že musíš bezděky* a hned zkřikl na maštalíře 
volaje: »Sem moji a pomozte sekati.* Hned Hynek otevřel dveře a řekl : »Že Vám ted dávám chrtid zase, jen mi 
nedělejte škody.* I řekl Jindřich: » Vždycky jsem pro tě činíval mnoho a ničímž mi se dobrým odplatit 
nechceš a žádáš- li čeho, máš na mně hned co chceš,, než když toho čas přijde, že já vím, kam tou věcí 
hýbati.* Řekl Hynek: »Prosím vás, abyste mi ráčili dáti pokoj na ten slavný hod.* Rozešli se a Jindřich 
veda chrtici Šel domů. 

Na zejtří oznámil Hynek věc tu Svatošovi, rychtáři v Úvalech, že sousedé někteří s p. Škvoreckým 
se naň dobývali a on že s nimi býti měl. I žádal ho Svatoš, aby se na tom nemýlil a že toho jistě není. 
On vždy pravil, že ho viděl, ale Svatoš pravil, že toho není a to béře k své duši. Tu teprve uvěřil řka : 
»Inu věřím, jsem mněl, že jsi byl a poněvadž jsi nebyl, nechf to proti mysli vem, než pohledli na to, milý 
paae rychtáři.* Ukázal mu na dveře, do nichž bylo vroubeno. »Pohledte na to, aby vám to svědomé bylo; 
a vzal ini chrtici, tu, kterouž mi je dal.* 


Jednou později hrál Jindřich s Janem Hurychů, krčmářem Úvalským v koule. Tu šel odkudsi 
Hynkův pacholek nesa mák. Tu nechal Jindřich hry a šel za ním, dal mu prý, jako by mu chtěl dáti pohlavek; 
prsty jenom dosáhl ho, potom vytrhl naň tesák, ale nebil ho. Pacholka se ptal potom Jan Sova: »Co tě bil 
pan Skvorecký?* Řekl: »Dal mi políček.* »Proč, pro jakou příčinu?* »Jednou jsem nosil list tam « 

Jan Jindřichův farář na Radešině byl velký rybář. Držitelé Hostyně najímali strouhy a potoky, 
aby se tam nelovilo. Asi l. 1534 hlídal Vávra z Úvalu potoku pro Jiřika Dlaska ze Vchynic a za to bral 
plat, že raky hlídal. Zastihl Jana v potocích panských a řekl: »Knřže Jene, proč vy tu raky lapáte? však 
to vaši potočí nejsou.* On: *Tak proč bych nelapal?* »Proto že vaši nejsou.* Když jich nalapal mošnu, 
řekl Vávra; »Kněže Jene, abyste se mnou šli nahoru k pánu.* »Nechci, nepůjdu.* »Nu ale, kněže Jene, 
vezmu vám ty raky a pfijdu s nimi na horu ku pánn.c On vyskočil z potoka řka: »Biideš-li ty tak vymlou- 
vat!, Že já tě uperu.* Vávra Šel do Úvala a pověděl sousedům; běželi tam, aby jej jali. On se jim nedal, 
bránil se maje šavli; jali jej přece a dovedli k pánu. Potom vypravoval Jan ve Škvorci: »Nic se ten Kříž na 
mě mužně neměl; když mne jímali, vždycky přede mnou ustoupal, když jsem na něj bil, až mne jiní uházelí.* 

Když přivedli kněze Jana s těmi raky nahoru, i seděl před schodem; i prosil Matěje krejčího 
z Úvalu, aby mu přinesl pivo. Potom Jiří Dlask řekl: »Kněže Jene, slibte mi svou čest a víru a když Vám 
dám týden napřed vědětí, abyste mi se postavili.* Když kněz nestál, žaloval naň u administrátora, kterak se 
nechválí tebně a nepoctivě zachoval, že v pořádku a poddanosti nestojí, neb ho slibem zavázal, aby se po- 
stavil, i nestál potom i po druhé. Že jej potkal, an jede na koníku za panem Škvoreckým ; chytil jej za kůň za 
uzdu řka: Kdy’s se knéže stavěl. A Jindřich obrátě se pověděl, že musil státi ten čas v Brodě, než bude státi brzký 
čas před vámi. Jan obeslal proto Jiřika, že ho na Hostyni zavázal k postavení před ním. Před soudem mluvil Jiřík, že 
jest týž kněz neřádný, v žádném poslušenství nestojí a jsa z toho od administrátora a správou svých trestán, 
však proto vždy v svém neřádu stojí. Jan neodpíral, aby neměl loviti raků, jakž někdy kněží ten obyčej 
mají, však že to učinil s volí pana Škvoreckého pána svého vrchního, kterýž tu také spolek v tom potoce 
má. Co se jiných věcí dotýče, že se hříchové jeho tuto oznamují, to jest vŠe ven ze pře a cizí věc se vede 

^ «... XI i i 

piuLi žiCiiiaKciii u <1 Kvjyuy n<i uiulluu slkiuu «jii unci £čiac «j£.ijčiii]<jv<ili iiciídMy, íc uy ud cciycu Klliiiďi;ii 

O frejích, kteréž jest Dlask z mladosti činil, nedostačilo, nercili na listu, však toho nyní zanechává Nálezem 
soudu komorního dáno za právo Jiříkovi strany přivedení Janova na Hostyni, ale odsouzen, aby Jana ve 
2 nedělích ze závazku propustil.^) 

Jindřich zahynul v Uhřích bojuje s Turky. Nemaje potomstva byl tuším neženat. Zapsal Škvorec 
l. 1532 Zikmundovi ze Smiřic bratru své mateře.*) Tento uvázav se ve Škvorec starý hrad opravil. Řemesl- 
níkům zaplatil, jen Jiříkovi tesaři nedoplatil přes 72 kop. Jiřík chtěl to dílo dodělali a co smluvil tomu dosti 


*) Reg. kom. soudu. *) DZ 83, F 13. 


ŠKVOREC HRAD. — KVÉTMCE HRÁDEK. 


227 


učiniti i nemohl k tomu připuštěn býti, neb Zikmund sám sobě ke zkáze to přivedl maje dáti podiezdíti, 
i dal nahoře vyplétali a tak to ne Jiřím než pánem sešlo. Na soudě Jiřík vyhrál.^) 

Po smrti Zikmundově rozdělili se synové jeho tak, že Jaroslav dostal Škvorec, Albrecht Náchod a 
Miletín a Jindřich Skálu a Hořice. Jaroslav byl poté 1. 1555 pánem na Škvorci, ale 1. 1560 již náležel bratru 
jeho Albrechtovi, jenž tehdá Hostýnský statek přikoupil.®) Albrecht zemřel 1. 1567 zůstaviv nezletilé syny 
Vácslava a Jaroslava. Ti byli pod poničenstvím mateře své a strýce Jaroslava. Když Jaroslav let ani nedo- 
šed zemřel, stal se Vácslav samotným pánem na Náchodě a Škvorci. Došed let svých I. 1585 oženil se 1. 
1587 s Dorotou Holickou ze Šternberka. Bydlíval na Škvorci a tu také I. 1593 v mladých letech zemřel,^) 
Dědicem jeho byl mladičký syn jménem Albrecht Vácslav^ avšak ten zemřel již 1. 1614 dne 24. dubna ne- 
ženat. Škvorce ujal se potom Albrecht Jan strýc daleký zemřelého, jenž 1. 1645 zboží Chřenické přikoupil. 
Za povstání r. 1648 vynikl neobyčejnou činností, avšak mezi tim zemřel. Statky jeho a jeho nerozumného 
bratra všecky 1. 1621 zabrány a od mocných rozchváceny. Škvorec dostal se Albrechtovi z Valdšteina, který 
jej prodal (1623) knížeti Karlovi z Licktenštema.*) Za Lichtenšteinfl zpustl zámek zdejší tak, že jej Etalbin 
za zříceninu pokládal.^) Jak se zdá, obnovila jej M. Terezie kněžna Savojská roz. Lichtenšteinka (f 1772), která 
prý v severní části zámku bydlívala. Po její smrti zanedbáván jest zase a zpustl v 19. st. docela, až i z velké 
části pobořen v 1. 1860 — 1884. 

*) Reg. kom. soudu. Tamže a DZ. 64. L 26. *) Dařický I 179. *) Viz dějiny Kostelce. L. 1683 tu byl hejtmanem 
Albrecht H3flbrant Lukavský z Lukavice (Reg. kom. soudu). Miscell. III. 86. 




Pohled na Škvorecký zámek r. 1865. Podle kresby V. Steinze. 


KVÉTNICE HRÁDEK. 


vsi Květnici stával hrádek na pahrbku skalnatém, na dvě strany strmém a na třetí dvěma 
překopaném, kde jest spád volnější. Na čtvrté straně je cesta nahoru, kudy se také 
bezpochyby do hrádku jezdívalo. Na hradišti dosti prostranném stojí chalupa se svým příslu- 
šenstvím. Všude jest viděti kouskovité zbytky zdí, jen na východní straně jest ještě tak vy- 
^ soká zed. Že je část okna viděti. Pod zemí všude jsou sklepy, jichž se posud užívá. ^) 

Kdo tento hrádek založil, není známo. Ves Květnice s blízkou farní vsí Lhotou pa- 
vi/ třila Pražskému rodu Olbramovic, zejména Vdeslavovi Poncovu synu, jenž 1. 1360 do I-hoty 

faráře podával. L. 1362 prodal týž vesnice Síbři nu, Květnici a Lhotu strýci svému Fešlovi Bohuslavovu synu. 
Tento se připomíná 1. 1377 jako patron kostela ve Lhotě a zemřel nedlouho po r. 1386. Syn jeho Johánek 
psal se z Květnice po vlády ckém způsobu.®) Po něm následoval z téhož radu Petr řečený Bohuslav^ jenž 
1. 1402 faráře do Lhoty podával a ještě 1. 1408 na Květnici seděl.®) 

Brzo potom koupil Květnici Prokop TrČka z Královic^ jenž se již I. 1415 po ní psal.^) Byl bez- 
pochyby smýšlení katolického a v něm se udržel i po r. 1421, když všechen kraj kolem se dostal pod moc 
Pražanů. Když ale tito proti němu 1. 1425 vytáhli, dobyto jest Květnice při hodu sv. Ducha ke konci mě- 
síce května.®) Dobytí sídla svého přečkal Prokop jen několik měsícův. L. 1426 zavražděn na hradě Praž- 
ském od svého souseda OhniŠtka Škvoreckého.®) Z potomních osudů Květnice jest málo známo. L. 14^19 žil 


*) Viz i Hebcr B. I 231. ®) Tomek DP. II 441, 443, 444, 446, Lib. conř. Lib. conf. Tadra, Acta jud. VI 327. DD 
61 str. 119, Rel tab. II 136, Arch. Č. III 495. Staří letop. 65, Script r. Boh. II 468. Balbin (Miscell. III 91) dodává, že 1'áboři 
Prokopa do hořící tvrze hodili. Zpráva ta je z podeďelého pramene, v němž se zapletl ke Květnici podobný osud Koltiaanův 
na Obořišti, téže doby dobytém. ®) Zach. Theobald 1609 str. 32 \ 


228 


KVKTNICE HRÁDEK — TVRZE Y OKOLÍ ŠKVORCE 


Vaněk z Kvélnice, který cehdá Sasům opověděl. Snad byl předkem vlády k Holců z Kvitnice. Asi v ty doby 
dostala se Květnice Prokopovi z Hobšovic^ jenž se tak zadlužil, že věřitelé se dali na jeho jmění zvěsti. L. 1451 
svěřili tvrz Květnici Petrovi Lopatoví ze Slaného a Jankovi z Síbřiny, aby ji opatrovali a synu HobŠovskéko 
nepostupovali.-) Ze zápisu o tom učiněného jde na jevo, že tvrz stála, když však nějaký čas potom kou- 
pena ke Škvorci, byla opuštěna. Proto se připomíná I. 1532 na panství Škvoreckém v Květnici zámek pustý 
a dvůr popi. pustý. Ke Škvorci patřila pustina do r. 1558. Jaroslav Sniiřický prodal tehdá pustý zámek 
Květnici Matyáši a Burjanovi bratřím Pechancum z Krtalovic.^) Připojen potom ke Chřenicfim a přidělen 
I. 1563 Burjanovi, po jehož smrti spadl na král. komoru. Od té prodán I. 1575 Jaroslavovi ze Smiřic a na 
Kostelci,* *) Tento jej bezpochyby koupil jako poručník mladých pánův Škvoreckých; neb vyskytuje se 
později jako přísl. Škvorce. 

*) Arch. Dráždanský. ') Méstská kniha v Praze, *) DZ. 53 D 30. *) DZ. 18. N 11. 


TVRZE V okolí škvorce. 


Západně od Škvorce jest ves Dobro Čovice. 
V starší době se jí také říkávalo Dobrošovice a stávala 
tu tvrz. Nemáme o ní paměti před začátkem 15. století. 
Tehdá patřila tvrz s částí vsi Martinovi Rotlebovi z Ko- 
lodéjj část vsi měl Jan z Klučová a plat Prokop Černý. 
Rotleb prodal týž statek Petrovi z Myšlina^ jenž ok. I. 
1406 zemřel.*) Později měl Dobročovice Bohuslav Praiský^ 
předek Horňateckých z DobroČovic. L. 1415 převedl sem 
manželku svou Kateřinu s věnem jejím, které měla na 
Měcholupech, prodal tvrz Dobročovice Janovi řeč. Ráchel 
z Vyšehradu a přece tu zase I. 1416 Kateřině věnoval*'') 
a ještě l. 1419 Dobročovice držel.*) V držení téhož 
statku následoval syn Bohuslav (1437). Týž koupil 
1. 1439 věnné právo na Dobročovících od vdovy Mark- 
varta z Jenišovic, kterýž je měl po své první manželce 
a tato po svém prvním muži Matějíkovi z Nezbovětic.*) 
Bohuslav žil ještě I. 1457, kdež odpíral provolání ód- 
ům rti po své mateři Kateřině a jiných osobách, kteréž 
odúmrlí si Petr z DobroČovic vyprosil.*) Dobročovice 
později připojeny ke statku Chřenickému. 

« 

'Tvrz stávala ve vsí Zlaté nedaleko Škvor 

ce a v osadě Sluštické. Na ní bezpochyby seděl Přibik 
ze Zlaté 1. 1400 z Vysočan řečený a po něm v I. 1407 
a 1408 Jodok z Třemšina.^) Po něm tu seděl Rynart 
mladší měšťan Pražský a ten prodal tvrz Zlatou (1417) 
Janovi Švarcenšternovi z Prahy a Kateřině manželce 
jeho.^) Když vítězné vojsko pražské r. 1421 krajinu 
zdejší opanovalo, zabrali Zlatou a dali ji třem svým 
stranníkum.*) Za válek následujících oba manželé zem- 
řeli; dětí z toho manželství nebylo, než zůstala jen Bry- 
gyta, dcera Kateřinina z prvního manželství. Zlatá spadla 
proto na krále a císař Zikmund daroval ji 1. 1436 
Haškovi z Valdšteina*.) Po nějakém čase nabyl Zlaté 
Vácslav Mnich a snad již i otec jeho Matěj, po němž 
zdědil plat na Kunraticích a jiných vesnicích.^®; V 1. 
I46l — 1488 připomíná se často v tehdejších pamětech.^^) 
Zlatou prodal Jakubovi Peckanci z Královic^ jehož 
vnukové Matouš a Buijan si 1. 1547 a 1557 tvrz Zlatou 
s přísl. V obnovené dsky zemské vlozili.^^) 


*) Rel tab. II. 602, DD 14 f. 63, Lib. erect- VII 17 

*) Rel. tab. II 96, I21, 123, 125. Část vsi držel ještě I. 1419 
Jan z Klučová ke Škvorci. Rel. tab. II (46). *) DD 15 f. 72. 

DD 15 f. 72. Knihy města Prahy. ®) DD 16 l. 362. «) Arch. 
bibl. Praž. DD 18 f, 3. Viz i Tomk. d. P. II 468. ’) Rel, tab. 
II 135. Viz i 114. ") Fontes rer. Huss. II 293. •) DD 15 f. 71, 
24. str. 46. Rel. tab. II 309 ”) Rel. tab. II 346, 350, 
362—368. Arch C. Vlil. ») DZ. 160. K 22, 251. A 41. 


V kostelní vsi Tuklatech byla v&žovatá tvrz, 
jíž použito od dávných dob za zvonici. Tato stoji na 
pahrbku a byla, jak zná ti jest, příkopem otočena. V sta- 
rých pamětech nenazývá se tvrzí, nýbrž vždy věží. Po 
vsi psal se na poč. 13. st. Štěpán a l. 1295 zas jiný 
Štěpán?') Jan z Tuklak 1. 1319 písař Vyšehradského 
probošta měl na Štítě dva klíny zubovaté na přič.-) 
L. 1358 byli patrony kostela zdejšího Šimon a Teslin 
synové Bohuslava Olbramovice z Prahy,®) ale v 1. 1371 — 
1375 Peslin sám.*) Snad koupí převzal týz statek Jan 
z Cách bohatý Pražan, jenž vydal I. 1 385 svědectví 
o potoce Tlustovouském.*) Žil ještě I. 1400, kdež jest 
řeč o chalupě a zahradě, kteréž ležely naproti jeho 
věži.®) L. 1404 měl Tuklaty syn jeho Jindřichy podá- 
vaje sem faráře, ^anek a Jindřich bratří z Pakoměřic 
prodali 1. 1428 ves Tuklaty s věží zpustlou a podacím 
Anně někdy Johánkové Kbelské^ Jankovi z Kunvaldit 
a Kateřině manželce jeho,^) ale ve dsky zemské vložili 
týž statek (1437) Křistě vdově po Matěji od Hřebenův 
z Prahy a synům jejím, táž pak 1. 1460 obdarovala 
z téhož statku špitál sv. Alžběty na Novén městě Praž- 
ském.®) Tím se končí dějiny zpustlé věže pak převzaté 
na zvoníci. Ves patřila v 16 st. ke Škvorci a Hostyni. 

•¥ 

Severně od Škvorce jest dvůr Hodov, při němž 
někdy tvrz bývala. Držiteli byli Vácslav, Linhart a 
Mikuláš bratři Planerové, kteří I. 1364 oltář v kostele 
sv. Vita založili a platem v Hodové nadali. L, 1373 
seděl tu vladyka Bolen a asi o sto let později Mikuláš 
Hostýnský ze Steéova, obdržev je snad od bratří za díl. 
Týž býl již 1. 1473 mrtev zůstaví v sirotky. L 1542 
patřila tvrz pustá Hodov s dvorem pustým k Hostyni 
a 1. 1560 připojena ke Škvorci.*) 

* 

Kde jest dvůr Hostyně nedaleko Úval, stávala 
ode dávna tvrz a sídlo statku nemalého. Obyčejně se 
za to má, Že se tu narodil Arnošt, první arcibiskup 
pražský, jak tvrdí nej starší jeho životopisci Vilém z I..est- 
kova a Beneš z Veitmile.*®)Jisto jest, že se Arnošt ótec 
jeho (f. r. 1341*^) psal z Hostyně, ale že jiŽ deset let 
před svou smrtí bydlel na Pardubicích a při své smrti 
jen Pardubice a Starou zůstavil. Z Hostyně se psal také 
příbuzný jeho Kuntk, jenž byl I. 1346 purkrabí na 

») CDB. II 107. Reg. II 725. ») Rel. tab. I 399. Arch. n. 
c. k. dvorský. •) Líb. conf. Tomek D. P. 11 446. *) Borový 
Lib. erect II 238, Lib. conf. *) Arch. bibl. Pral ‘) Lib. erect. 
VI. ■‘I Arch. Český 28.290. •) Rel. tab. II 183, 211, 303. 
®) Arch. kapit. Acta jud. Kodex Talmberský. Viz děje Ho- 
styně. *•) Fontes I. 387, IV 528. «) Zimmermann Aufgeh. K. 


TVRZE V OKOLÍ ŠKVORCE. 


529 


Kyšperce.M Hotom dlouho nic nevíme o Hostyni. Zdá 
se, že byla držena k nějakému sousednímu statku, snad 
ke Skvorci, a že pak bratrským rozdílem oddělena. Ji- 
sto jest, že náležela I. 1441 Petrovi ze Škvorce^ po němž 
1. 1448 Jan ze Stežova^ předek Hostýnských ze Stežova 
následoval Tento se často prponiíná při soukromých bě- 
z.ích.^) Piodav ves Strhá rc Dohuslavovl x. Chlumu a Tádiič 

iiezpraviv, uvalil na se veliký únos; neb Bohuslav vedl právo 
na Hostyni a byv zvěděn, tc právo své prodal 1. 146L Janovi 
Veprkovi z Prívory.^) Vybrav se z toho držel Hostyni do 
smrti. Synové jeho byli MiAítldš{\t. 1473, držitel Hodová), 
Vácslav pán na Letkácb. Oldřichy Heřman a Oldřichy 
Tito tří poslední drželi Hostyni ještě I. 1473 společně,^) 
později Jindřich sám. Týž vystavěl most v Úvalech, kdež 
mu majestátem 1. 1489 dovoleno clo vybírali.^} Právo 
to mu 1. 1509 potvrzeno a ponecháno do jeho a všech 
čtyř synův života.®} Z těch jej přečkali synové Dtviš^ 
yan a Prokop. Tento poslední se psal ještě 1. 1525 se- 
děním na Hostyni.^} Avšak jíž 1. 1514 a 1516 držel Ho- 
styni Zikmund Holec z Kvétnice^) a po něm následo- 
vali 1 1549 Jan ze Vekynte a asi od r. 1526 Jiři a 
Vdeslav Dlask ze Vchyme. Jiřík prodal Hostyni před 
r. 1540 Janovi ze Vchynic. Tento byl již 1. 1542 mrtev 
a následovali po něm synové Vácslav ^ Bohuslav a Jiříky 
kteří 1 1260 tvrz Hostyni s přísl. Albrechtovi ze Smi- 
řic prodali. Od té doby patřila k panství Škvoreckému.^®} 

* 

Ves SlUŠtíce mívala od starodávna farní kostel 
a tvrz. Na této seděl v 1. 1358 — 1366 Donat Rost^ 
pražský měšťan podávaje faráře do Sluštic a Břízy.^') 
Po něm následovali v 1. 1380 Ondřej a Martin bratří 
Šlachové též z Prahy^“) a v I. 1400—1405 Mikuláš 


* ) Reg. 1 V. 670. Na pečeti ze Staré. (Co se pokládá za Starou 
u Úval jest umělá zříceniní. *) Rel. tab. II. 192, 227. Arch 
Č- II 310, III. 639. *) DD 21 str. 149. ■*) Kodex Talmberský. 
^} Kopie musejní. •) Arch. zámku Náchodského. ’) Reg. kom. 
soudu •) Arch. gub. a Třsboň. *) Arch mus. Reg. kom. 
soudu ^®) DZ. 1. E 30, F l", 64 L 26. Lib. coní L. 1360 
byl Mikuláš bratr jeho patronem v Bříze. Tomek D. P. 
11 476. , 


Urtlmovic a Rudolf Mulhusen odtudž. Řadu měšťanův 
zavírá Rynart snad Rudolfův syn, jenž se po zeman- 
ském spusobu psal ze Sluštic, I. 1414 do Břízy podá- 
val a 1. 1416 plat na SluŠticích prodal.^) Týž koupil 
1. 1423 Hradenin od Oiky dcery Rynarta bratra svého 
staršího, a žil ještě 1. 1437.~) Z manželky své Machny 

£ Horek £U‘)t£ivjl pet dcer, které jc£t£ 1. 1460 

Machna s Janem z Čepě manželem svým vyprosila si I. 
1455 odúmrť po Rynartoví písaři, jenž I. 1416 plat na 
SluŠticích koupil. Tento Jan byl již 1. 1460 mrtev a 
Machna vdala se po třetí za Mikuláše Daksa z Hamr- 
šteina, jenž takto Hradenin vyženil.^) Sluštice dostaly 
se pak Janovi Ledeckému z Říčan a ten je prodal 1. 
1473 dvěma pražským měšťanům.*) Potomky jednoho 
z nich (aneb obou r) byly Anna manželka Zikmunda 
Roha z Vlkanova a Johanka ze Sluštic vdaná Čermá- 
kova. Roh dostav spravedlnost ženinu prodal Sluštice 
(1519) Martě Pechancové z Bezděkova.^) Na SluŠticích 
se tehdá nebydlívalo a proto tvrz zdejší zanikla. 

Pecha nci spravovali Sluštice z Královic a Chře- 
nic. Když se 1. 1563 Matyáš a Burjan bratří Pechan 
cové dělili,®) dostaly se dvůr Sluštický a tvrz Zlatá 
s vesnicemi na díl Matyášův. Tento zemřel 1. 1568 bez- 
dětek odkázav dvůr Sluštice s přis). Mikuláši Skalskému 
z Dubu a Markétě z Frejskutu manželce jeho.’} Miku- 
láš pán té doby na slovo vzatý zemřel I. 1588 zůstaviv 
syny Daniele , Heřmana^ Mikuláše a Jana Jiří. Poslední 
tři byli ještě 1. 1597 nezletilí.®) Když dorostli, Daniel 
je všechny vybýval. Heřmanovi a Janovi zejména po- 
stoupil statek Sluštický, na němž byla tvrz obnovena, a 
tak zůstalo přes všechnu jich nespokojenost, která až 
do r. 1645 trvala.®) Heřman pak prodal 1. 1646 díl 
svůj Janovi Jiřl,^®) jenž statek tuším do smrti držel. L. 
1623 zabrány Sluštice Mikuláši Skalskému a prodány 
Karlovi z Lichtenšteina, jenž je ke Škvorci připojil.’’) 

*) Lib. coní. Rel. tab. II. 126. V Arch. Č 111 496, DD 
XV f, 33X. *) DD 6 sir. 109, 16 í. 72, 87. *) Rel. tab. II. 364. 

DZ. 6. G 13. DZ. 57. B 15. DZ. 16. H 24 ») Reg. kom. 
soudu. •) DZ. 188. N 1. DZ. 190 E 21, Bílek Děje 
konf. 545. 



Květnice. 



Nový hrad u Kunratic. 


NOVÝ HRAD A KUNRATICE. 



d Kunratic vine se potok Kunratický klikatým během pod Kunratickým lesem a spěchá 
pak rovným směrem k ústí u Bráníka. Údolí, kudy se pod Kunraticemi vine, se strá- 
němi skalnatými, strmými doubravami na nich a olšinami při potoce patří k nej krás- 
nějším krajinkám u Prahy, Nevelký kus pod Kunraticemi obtéká potok vysoký ostroh, 
na němž stával Nový hrad, bývalé královské sídlo, nyní zřícenina, bohužel již rozrytá 
a vylámaná.^) Kdo chce místo to spatřiti a tím přírodní krásy okusiti, tomu se hodí 

dobře vystoupí ti z Krčského nádraží a dáti se podle potoka až k patě hradiště a k místu, kde jest přes 

potok m&stek, poněvadž se odtud klikatou, avšak strmou cestou na památné hradiště dostane. Avšak kdo 

chce pohodlněji jiti, vyvolí si cestu podle louky pod Hradištěm v tu stranu ke Kunratickému mlýnu a tu 

zpozoruje starodávnou pěšinu, kterouž zvolna stoupaje přijde do velikého přikopá, který dělí hrad a před- 
hradí. O tom, že pěšina tato a lépe řečeno koňská cesta upravena byla hned po založení hradu, svědčí mimo 
pohodlnou (nyní spadajícím kamením a křovím ovšem porušenou) úpravu i to, že jsou skály při pěšině 
bedlivě přitesány. Tato pěšina vede pak skrze příkop na jeho severní okraj, odkudž lze úzkou cestou jiti 
podle severní a západní strany hradu až k druhé pěšině, kterou se chodí od m&stku. Cesta oboje spojující 
patřila k dolnímu opevnění, jako nacházíme u mnohých hradfi, avšak poněvadž se zbytkáv hradeb ne- 
spatřuje, lze za to míti, že tu byly naráženy sruby. Také se táhlo opevnění toto jen na straně severní 
a západní,^) kde byl přístup ke hradu něco snadnější, než na ostatních obou stranách, velmi strmých. 


Pomůckou byla monografie C Merhouta, pečlivého a pilného badatele pamětí v okolí. *) Vlastně severovýchodní 
a severozápadní. 


NOVÝ HRAD A KUNRATICE. 


231 



Starodávná vosova cesta Šla ke hradu od Chodovské strany po hřebenu hory k místu, kde se 
říká na Lhotech. Zde se připojovaly dvoje cesty, jedna od Chodova, druhá od Kunratic. Jdouce po té cestě 
narazíme na dvojnásobný příkop, jenž nepatřil ke hradu, nýbrž k leženi, jež si tu udělali 1. 1420 Pražané 
hradu dobývajíce. Na místě toho ležení lze viděti drahně prohlubin a vyvýšenin, zejména při krajích hory, 
které ukazují, jak tu stany a oblehací stroje byly umístěny. Na tu stranu ke hradu, kde se vrch hory úží, 
byl jen jednoduchý přikop. 

Kousek za tím přijde se 
na předhradi^ které bylo odděleno 
od venkova hrubým a vysokým • 
náspem a příkopem. Hřeben hory 
za ním jest velmi úzký a je na 
něm uprostřed cesta a vedle ní 
po levé straně strouha (mělký 
příkop a nepatrný násep) místy 
dosti znatelná, o niž se říká, že 
se tudy voda vedla do hradu po 
trubách. Voda ta Šla z rybníku, 
který se posud spatřuje, než se 
přijde k bývalému ležení. Na 
konci předhradí před samým hlu- 
bokým a ve skále (břidlici) vy- 
tesaným příkopem, který je od 
hradu dělil, patrný jest bývalý 
příjezd a zdá se, že se jezdilo 
mezi dvěma hradbami k mostu, 
tak že nebylo tu uhnutí. Upro- 
střed přikopá je místo vyvýšené, 
patrně zpodek mostnice bývalé. 

Staroslavné sídlo králov- 
ské, kdež Vácslav IV. dokončil 
běh života svého žalostným způ- 
sobem, na ten čas ukazuje málo 
pamětihodného. V první polovici 
19. století vnitřní rozdělení tak 
bylo patrné, protože aspoň zá- 
kladní zdi z ustavičného bouráni 
a odvážení stavivá zbyly. Potom 
otevřeny tu lomy, poněvadž se ze 
zdejší skály dělaly dobré brousky. 

Tím hodný kus hradiště rozkopán. 

Co ještě před 20 lety dosti nad 
zemí vyčnívalo, dal nějaký správ- 
ce panství Kunratického vybou- Půdorys zřícenin Nového hradu, 

rati. Nej znamenitější Částí hra- 
du byl královský palác z ka- 
mení a cihel vystavěný, čtverhran 21 m zdéli a 7^/z zŠíři, z něhož zbyly zdi v podzemí a v části 
přízemí (1 70 m hrubě], avšak okolo rumem zasypané. Jen uvnitř, kde rum do hlubokých sklepů spiadl, 
zdi jeho znáti jest. Stavení bylo věžovaté, asi podobné jako ina Točnice nacházíme. Vchod do něho byl 
sklenut obyčejným obloukem a spatřoval se tu prý ještě ku konci 19. století; byl v dlouhé zdi jižní u rohu, 
kdež je i dnes pří.stiip ke sklepení. Naproti němu v rnhii je hlnihoká díra vykopaná od kořistníkň, kteří se 
chtěli dokopati chodby, prý vedoucí na LibuŠ. Severní kratší strana paláce prodlužuje se a pak láme se 
dvakráte, podobně to bylo i u druhé krátké strany. Zdá se, že itu byl před palácem obdélný dvorek a před 
ním dvě čtverhranatá stavení, mezi nimiž byla chodba k témiuž dvorku. Dnes ovšem málo z toho znáti, 
avšak víme o tom z náčrtku, který si zdělal A. Z. Maloch asi 1. 1840. U brány bývala Čtverhranatá vČž^ 
z níž jsou jen nepatrné zbytky, aČ půdorys je zřejmý; ta ostříhala brány. Mezi bývalou branou a rohem 
paláce lze stopovali bývalou hradbu, která Šla skorém rovnoběžně s krajem hradiště. Ač nelze běh její 
šlakovali nepřetržitě, protože v jejím směru otevřen lom, kterým část hradiště zničena, přece se zdá, že vedla 
ke čtver hranaté nvAr staveni v jižním rohu hradiště, jehož prvotní účel není zřejmý. Když v 18. století Kunratice 



232 


NOVÝ HRAD A KUNRATICE. 


hraběti GoIČotí patřily, dal tento toto stavení přeměniti na kapli sv. Jana Nep. Ta trvala od r. 1746 do 
roku 1 786. 

V Kunraticích bývala také tvrz, ale není tu zbytků, protože 1. 1688 přestavěna v nynější zámek. 
Nejspodnější zdi mají hrubost až i 2 m a je znáti z dolejších často úzkých a nepravidelných místností, že 

při přestavbě hojně bylo ke zdem někdejší tvrze přihlíženo. 

První nám známý držitel Kunratic byl Bozdéch 1. 1287.’) Později je měl Frenchn Jakubuv z Prahy, 
známý služebrík krále Jana, jež mu byl i finančníkem i vojákem. Když asi v 1. 1336 neb 1337 dceru svou 
Kláru Prockovi z Vildenberka zamlouval, zavázal se, že kdyby slib svůj nesplnil, že na zboží patřící ke tvrzi 
Kunratické je povinen 30 hřiven důchodu zapsatir) Později dostaly se Kunratice v držení Olhamoviciiv. 
Napřed je měl Teslin syn Bohuslavův, který sem 1. 1357 — 1362 faráře podával. Po něm se vyskytuje od r. 
1376 synovec jeho Prokop Cemý?) Týž prodával na Kunraticích platy. Čímž sice získal hotové peníze, ale 
také zboží Kuaratické obtížil. Takové prodeje známy jsou z let 1378 — 1404.*) L. 1407 byl již mrtev a byla 
tehdá poručnická vláda na Kunraticích. Kněze sem podávali t. r. Bohuslav syn zemřelého a Markéta vdova 

Prokopova.*) Od nich koupil 
tvrz Kunratice král Vácslav 
(1407, 15. května) a to proto, 
aby měl sídlo bližší Praze, nežli 
mu poskytoval hrad Točník 
před tím založený. Koupilzboží 
cdé kromě platův komorních.*) 
Již 1. 1409 podával íaráře do 
Kunratic. 

Vácslav přikročil k stav- 
bě Nového hradu, jak nazýván 
byl v královské kanceláři.’) 
Zdá se, že stavba začala 1 
1411. Ředitelem stavby byl 
Hertvin, kameníkem Kříž a jim 
k ruce přidán Blažej, jako písař 
počtů v. Dne 20. Června zavá- 
zalí se Řehoř zedník a Mařík 
Odrole bratří, že vylámou před 
Novým hradem příkop zhloubi 
15 loktů a zŠíři 30 loktů na 
místě jim ukázaném a s prací 
brzo začnou a v ni neustanou. 
Za tu práci slíbeno jim 150 
kop, totiž 10 kop hned a po 
žních každý týden 2 kopy. Vylámaného kamene použito ke stavbě, v níž pokračováno 1. 1412. Z toho roku totiž je zná- 
mo, že Maruna vozka vozil cihly na Nový hrad. Dne 8. března l. 1412 zavázal se Jakub lamač ředitelům stavby kruče 
králově, že založí rybník pod Novým hradem od hory k hoře (tedy na severozápadním boku hradiště), s hrázi zšíři 30 
loket a zvýši ý loket; na kraji hráze k vodě měl udělati taras iV* lokte hrubý a tak vysoký jako hráz Závdavku 
mu dána kopa a 11 kop slíbeno mu postupně při práci dávati. O rybnících pracoval i Martin Turnovský 
a ještě 1. 1429 mu nedoplaceno*.) Král bydlel na Novém hradě poprvé 1. 1412. Dne 10. října vydal odtud 
list v příčině pozůstalosti Mikuláše FulfeŠe.*) Také l. 1413 tu bydlel; dne 27. dubna potvrdil tu hrad Kos- 
telec Janovi zc Smilkova.^®) V následujících letech sem málokdy přicházel; spíše tu přebýval od r. 1416. 
Tehdá tu byl purkrabí Vácslav?^) L. 1417 odtud dáno několik listů. Král zamýšlel také zříditi k obraně 
Nového hradu služebná manství, jako to před tím Činíval s Vyšehradem. L. 1417 zřídil takové manství 
ve Strhařově te statku odumřelého po Mikšíkovi z Křivé.’“) Léta 1419 před svou smrtí bydlíval tu král 
Vácslav stále. Zde mysl jeho pobuřovaly stále zvěsti o nepokojích; zdá se, že konšelé Novoměstští v tom 
nadsazujíce krile proti Husově straně popichovali. Poslavše vy zvědy ku shromáždění lidu na hoře Tábor 
donášeli králi, že jej chce lid ssaditi a o sv. Vácslavě oblehnouti Nový hrad/*) Když se nevole lidu obracela 
proti konšelům a tito pro svou vyzývá vost (30. července) krůtě ztrestáni, pojal krále hněv takový, že hrozil 
všechny stoupence Husovy, zvláště kněží, vyhladiti. Když jeden z dvořanů jeho neopatrně prohodil, že dávno 
cosi takového předvídal, král to bral jako vyčítání své shovívavosti a obořiv se na něho porazil jej na zemi 

’) Reg. II 613. Summa Gerh. n, 110. *) Lib. conf. Rel. tab. 1 463. 11 8, 308. ®) Lib. conf. •) Rel. tab. II. 308, 
334, Codex Thoraaeus f. 90. ’j Název Wenzelstein nenašli jsme v souvčkýcb pamětech, než druhdy název Nový hrad Kunra- 
tický. “) Arch. Č 26.567. Arch. v Budějovicích. *®) Arch. Č. III 482 ") Arch. č. 26.576. DD 15 f. 327. **J Tomek D, P III 636. 



NOVÝ HRAD A KUNRATICE. 


233 


a byl by ho probodl dýkou, kdyby ho přítomní nebylí zdrželi. Rady jeho, kteří straně Husově přáli, dovedli 
ho přece ukrotiti a zároveň přemi uviti Novoměstskou obec, aby se králi pokořila. Tak se stalo, že jim král 
odpustil a dovolil, aby tam navrhli nové konšely. Již dne 2. srpna tak se stalo a král sadil na Novém hradě 
novou radu. Té doby tu byli s králem Vácslav písař hradský a Petr lovčí.^) Purkrabě tuším žádného nebylo. 

Veliké rozčilení podrývalo zdraví královo a vědomí, že jej přer&stalo náboženské bouření, hlodalo 
na jeho mysli tak, že tomu podlehl Naříkal si na bolest v levé ruce, kterou odtud cítil neustále a k tomu 
přišly potom jiné neduhy. Dne 15. srpna cítě se lepším vyzpovídal se a chtěl také přijlmati svátost oltářní, ale 
nepřišel k tomu pro dávení. Nazejtří (16. srpna) sice cítil jen bolest v ruce, ale ke druhé hodině odpoledne 
nenadále byl těžce raněn mrtvící. Dvořané žasnouce shromáždili se u lože jeho, na kterém po tři hodiny 
těžce zápasil se smrtí, až skonal dvě hodiny před zá- 
padem slunce.^) Tělo zesnulého, který býval ve velké 
lásce u obecného lidu, odvezeno napřed na Vyšehrad, po- 
tom na Pražský hrad a pohřbeno v klášteře Zbraslavském. 

Bratr jeho a dědic Zikmund přišel do země, 
když na všech stranách se stahovaly bouře. První jeho sta- 
rostí bylo spatřit! poklady, které Šetrný jeho bratr na- 
hromadil a on mínil tím spěšněji pustiti do světa. Na 
Novém hradě asi 13. května I. 1420 prohlížel poklady. 

Vzácné a pěkné knihovny, kterou tu Vácslav míval, 
bezpochyby si nevšiml. Kromě vybrání těchto pokladů 
neměl Zikmund z této výpravy zisku žádného; anobrž 
jen Škodu. Po druhé sem přišel na podzim t. r. Dne 
31. října přijel k Novému hradu a tu předpoledne 
snídal. Za ním přitáhlo vojsko jeho k večeru a ne- 
udělavše si ani pohodlí ani zbroje nesvlekše, přespali 
v chladném lese u hradu Nazejtří následovala památná 
bitva za Vyšehradem, v níž Zikmund hanebně po- 
ražen. Utíkaje z bojiště již se ani na Novém hradě 
nestavěl. 

Na Novém hradě zůstala posádka Zikmun- 
dova. Odtud nebylo daleko na silnici a vojáci zabavovali 
potraviny a zboží, jež se ku Praze vozilo. Aby se tomu 
zabránilo, usnesly se obce Starého a Nového města, 
jakmile se 23. prosince lid jejich od Chomutova na- 
vrátil, že oblehnou Nový hrad. Provedeno tak brzo po 
Svátcích. Dne 30. prosince vyslali svůj lid pěší i jizdný 
s vozy a ti pak se zakopali na místě svrchu popsa- 
ném před předhradím. Jak se zdá, povedlo se jim po 
nějakém čase opanovat! předhradí a tu zasadili své 
stroje; celé tři neděle trvalo obléhání. Když tři praky 
a pušky zasadili před samým hradem, házeli odtud 

den co den takové množství kamenův, že rozbili všechny střechy na hradě. Potom podařilo se jim malý stroj 
postavit! až nad samým příkopem, odkudž pračata rozbili všechna podsebiií. Když pan z FulŠteina (Miku- 
láš?) viděl, že nelze hrad držeti, odevzdal jej dne 25. ledna (1428) Pražanům vymíniv si, že s celým vojskem 
a jeho věcmi (nikoliv však královskými) v průvodu Pražan může odejiti. Nazejtří vysláno dvacet z Pražského 
vojska, aby se ve hrad uvázali. Pak 27. ledna vypraveny sem vozy z Prahy, aby věci odvážely. V tom Ful- 
Štein naloživ na jeden vůz od Pražan půjčený knihovnu královskou a jiné ještě věci královské způsobil mezi 
lidem shromážděným před hradem takový hněv, že se na vůz vysuli a vše na něm pobrali a na hrad chtěli se dostat! 
a když vyslaní je nechtěli pustiti, prolámali se skrze hradbu a dostali se do knihovny, kterou (pokud zbývalo) 
vybrali. Pak prošli všemi místnostmi a co tu bylo, všechno sebrali ; v Praze ty věci pak za babku prodávány. 
Dne 28. ledna zapálen hrad, pak svolavše ro botníky kázali jej pobořiti do základů.®) Poslední stavba krále 
Vácslava trvala sotva desítiletí. 

Až do r. 1436 měli Pražané zboží Kunratické ve své moci. Král Zikmund zapsal (1421) ves Kunra- 
tice s lesy a rybníky Chvalovt s OČina a Dojíc.*) Jiným zápisem zapsal Nový hrad a Kunratice Janovi 
z Ryzmherka a z Rabí ve 2000 kopách, k nimž připsal I. 1426 1000 kop dluhu.®) Byli tedy dva právní dr- 
žitelé téhož zboží a třetí skutečný. Pražané vydali to zboží bezpochyby 1. 1436, ale připovldali se k němu 



Zámek v Kunraticích. 


0 Tomek, D. P. III 639, Staré knihy Pražské. *) Tomek D. P. III 640. Králová Žofie přebývala na Novém hradě 
v listopadu r. 1419 (St. letop. 31). *) Vavřinec z Březové. *) Arch. Č. I 523. Arch. Třeboňský. 

30 



234 


NOVÝ HRAD A KUNRATICE. 


potom Jan Rabský a Aleš ze Šternberka^ jemuž byla Katuže dcera Ch válová svých práv postoupila.*) Tu při 
zdědil po Janovi syn jeho Vilém ^ ale nebyla ještě 1. 1450 ukončena. O tom měla se výpověd učiniti podle 
usnesení sněmu Pelhřimovského, ale mezi tím opanováno zboží Kunratické od Pražan jako přivržencfi jed- 
noty Poděbradské. Ačkoli pak na velkém sněmu Pražském, který trval od podzimku 1. 1450 až do počátku 
r. 1451, bylo ustanoveno, že Pražané mají Janovi zboží odňatá zase navrátiti, přece učiněna výminka se zbo- 
žím Kunratickým; toío sice Pražanům neponecháno, ale zůstaveno tomu, »kohož se dotýče«, tedy patrně Al- 
šovi ze Šternberka.®) 

Za krále Jiřího držel Kunratice Zdeněk ze Šternberka. Tehdá dědici těch, kteří před r. 1407 koupili 
komorní platy na Kunratickém zboží a po dobu 1420— 1460 úrokův nedostávali, vedli právo na Kunratice^) 
a dovedli toho, že jim byly odhádány; zase pak královým jménem vedeno právo na DobroŠovice, jako na 
zboží toho, který 1. 1407 Kunratice prodával, pro nezprávu Kunratic; z toho vznikly kyselosti a protože 
král s pány učiní! nález proti Zdeňkovi, lze v tom shledati jednu příčinu jeho pozdějšího záští."*) Zboží 
Kunratické vzato Zdeňkovi pro jeho vzpouru a král Jiří zastavil je s vinici velkou u Prahy a clem v Mod- 
řanech Vilémovi z Ryžemberka^ jako nápadníkovi n. Jana. Ale po nějakém čase uprázdněno a král Vladislav 
ustanovil asi 1. 1480, že nemá býti též zboží nikomu zastavováno po věčné časy. Půtovi, dědici Vilémovu, 
postoupeno náhradou Kozlé v Horním Slezsku.^) 

Zůstalo tak až do dob Ferdinanda I. Týž král zastavil Kunratice (1530) avšak bez luk a lesův 
Vácslavovi Zimovi z Novosedl,^) Týž se nacházel ještě 1. 1535 v držení Kunratic a prodal to zboží Jindřichovi 
Berkovi z Dube, Synové tohoto Hajman^ Zbyněk, Zdislav a Zdeněk s bratřími nezletilými Ondřejem a Vác- 
slavem prodali ves Kunratice se zbožím Mikuláši Hysrlovi z Chodův. Tento znamenitě polepšil zboží a proto 
obdržel 1. 1549 majestát, aby na ně mohl vynaložit! do 200 kop. Protože Nový hrad pustým zůstával a tvrz 
Kunratická také dávno zanikla, vyzdvihl tu Mikuláš nové sídlo. Také založil nový mlýn. Zemřel na počátku 
1. 1556 zůstaviv několik dcer. Syn jeho Asman neb Erazim, který měl po něm děditi dědičná zboží, zemřel 
bud brzo před ním neb po něm. Na jaře téhož roku byl mrtev. Synům jeho a vnukům Mikulášovým totiž 
Mikuláši a Adamovi připsal král 1. 1556 dne 15. května 600 kop na zboží Kunratickém a dva životy ^) 
Protože oba byli nezletilí, hospodařila na Kunraticích Mandalena z KřeŠťan druhá manželka Mikulášova 
a tuším macecha Asmanova. Mladí páni dorůstali 1. 1571. Mikuláš dosáh let svých Žádal na Mandaleně, aby 
mu Kunratic postoupila a počet učinila. Trvalo to dvě léta, neŽ Maiidalena jim oběma postoupila statků 
a od nich přijala obvyklé poděkováni z poruČenství (1573). Když se pak rozdělili, dostal každý polovici 
zboží zápisného (Kunratic) a dědičného (Třtěna), ale 1. 1574 vyměnili si své díly tak, že Mikuláš dostal celé 
Kunratice a Adam celé Třtěno.®) 

Císař Rudolf prodal Kunratice dědičné (1577) Janovi Vckynskému ze Vchynic;^} tento sice se nikdy 
nedostal v držení Kunratic, ale tyto staly se zpupným zbožím Hysrlův, protože práv Janových neznámým 
spůsobem nabyli. Naposled měl Kunratice Adam, jež 1. 1586 zabit od sedlákův. Poněvadž nebylo po jeho 
smrti možno statek pro sirotka udržeti, prodán 1. 1587 strýci jeho Janovi Hysrlovi z Chodův. Tento zemřel 
1. 1596 zřídiv nápady tak, aby po smrti Zuzany z Šenfeldu přešly Kunratice, Cholupice a Popovice na sy- 
novce jeho Jindřicha., ale protože se vdově nechtělo na statku hospodařili, pustila (1596) jej hned Jindřichovi,^®) 
ale i ten jej prodal již r. 1597 Mandaléně Šarovcové z Chodův}^) 

Od Mandalény koupil Kunratice (1602) Marek Jozef bohatý měŠCan Staroměstský, jenž byl pak 
erbovním listem nadán a psal se pak z Kunratic. Držel Kunratice až do r. 1616. Za něho zase se připomíná 
na zboží hrad pustý Nový hrad, který byl bezpochyby 1. 1530 s lesy vymíněn a snad teprve po r, 1602 
ke Kunratickému zboží postoupen.^®) Oboje držel pak Petr sv. p. z Libentálu, jenž byl dobrý hospodář 
a drahně statků v okolí zakoupil, ale dobře hospodařili mohl, poněvadž vyženil peníze s manželkou svou 
Annou Dorotou ovdovělou Voděradskou a rozenou Kamýckou ze Lsliboře. Petr zabit I. 1622 v Lužici**) a vdova 
ujavši statky prodala Kunratice 1622 Ofce Gryspekové z Bubna^*) Po této dědila dcera její Veronika vdaná 
v druhém loži za Jetřicha Malovce z Malovtc (f 1651). Držela Kunratice již 1. 1628. Synové její Maxim. 
Lev a Bohuslav Blažej rozdělili se 1. 1665 tak, že onen dostal Kunratice, tento Kamenici se Sazeným a každý 
dům v Praze.^’) Nový pán prodal Kunratice již 1. 1671 Vácslavovi Cebelickému z Soutic^^^) jenž I. 1687 
zemřel. Kunratice ujal po něm Jan František Vácslav mladší syn, jenž založil 1. 1688 zdejší zámek a při- 
koupil statek Libuš. Oboje prodal 1. 1699 Heleně Zuzaně Bedaridesové rozené z Goltze.^^) Ta prodala Kun- 
ratice již I. 1701. Byly pak dvacet let v držení hraběci rodiny PCtting a 1. 1721 dostaly se Janovi Arnoštovi 
sv. p. z Goltze. Nový pán rozšířil zámek a jsa dobrý hospodář znamenitě zlepšil statek. Na Novém hradě 
vystavěl 1. 1736 kapli sv, Jana Nepomuckého. Zemřel l. 1765 u vysokém věku Kunratice ujala po něm 
dcera Marie Jozefa, jeŽ dobře hospodařila. Od r. 1766 byla vdána za Arnošta hrabě z Goltze. Kunratice 
držela dlouho, ale nedodržela jích do smrti. Prodala je 1. 1795 Karlovi Jozefovi hraběti z Klamu a z Martinic, 

') Arch. Č. I 623. *) Arch. Č. II 285-291. *) Jedna taková pře Rel. tab. II 308. *) Rel. tab. II 333 —334. Viz také St. 
letop. 203. *) Cod. dipl. díl. VI 105. Zbytky reg. král. *) Arch. Třeboňský, DZ. 2. J 18. *) Kopíář arch gub. *J DZ. 61, 0 9. *J DZ. 
19. G 23. «) DZ. 160 B 24. 171, H 27. “) DZ. 128. E 19. "} DZ. 176. C 14 a 189. L 20. '») Dačícký I 317, 319—320. »*) DZ. 
194 F 1. DZ. 316. F 18. ") DZ. 389. H 13. ") DZ. 406 J 4. 


NOVÝ HRAD A KUNRATICE ~ CHODOV TVRZ. 


235 


jenž jich však dlouho neměl. Koupil je 1. 1801 yozef Korb z bohaté měšťanské rodiny, jenž byl povýšen 
1. 1814 za rytíře a psal se odtud z Weidenheimu. Korbové tu byli vrchností do r. 1850 a majiteli velko- 
statku jsou posud. 

Kromě Veliše málo které hradiště tak pustošeno, jako místo n. Nového hradu, na němž lámán 
kámen břidlice na brousky již od 17. století. Golcové zřídili v panském dvoře Šlejfirnu, kdež kámen upra- 
vován v brousky Tehdejší panský písař napsal asi r. 1790 do gruntovní knihy, že »pod hradem Kundratským 
jest skála kamene, kterému není v Aeuropě rovný kámen. Je neprávě zelený, nýbrž přisivý/) kteréhož 
zlatníci a jubilírové k čištěni a pulírování zlata a drahého kamene potřebuji a jej jmíti musí; té skály jest 
v tom vrchu veliký dostatek.* V 19. st. lámáno tak, že 1819 zničeny dvě stavby, totiž kaple sv. Jana 
a hajnice při ní. Lom byl na jižní straně hradiště a postoupil r. 1912 až ke středu hradu k západním zdem 
paláce, při čemž zničen kus hradby na jižní straně. Při tom lámání objeveny kusy památek kamenických 
z dob založení, též starodávné dlaždičky.*) Jest již na čase, aby tato památka na krále Vácslava byla za- 
chována aspoň v tom kusém tvaru, jako je ted, a vyvlastněním dána pod ochranu veřejnosti. 

M t. j. barvy jako sivé. Sivou barvu poznal Jsem z kvaternu desk zemských sivé barvy ; jest taková, jako by 
k šedé barvě přimísil trocm zelené. •) Příspěvky C Merhouta. 



CHODOV TVRZ. 


'Vali tVíZ V...h«.rdov ská neb nynější zámek jest jcdmá rnezi staveními tohoto druhu, pro- 
toie jest do kruhu založena. Proto vinou se dvoje zdi okrouhlé objímajíce dvflr do kruhu 
založený a vůkol otevřenými arkádami klenutím svým na sloupech položenými ozdobený. 
V celém zámku není proto místnosti do pravidelného čtverhranu založené. V prvním 
poschodí jest nad tímto sloupovím okrouhlá chodba a několik místností. Na počátku 
minulého století byla do zámku klenutá prostranná brána a nad tím vysoká věŽ, 
což oboje zbořeno.*) 

Mezi lidem prý byla pověst, že tvrz Chodovskou ve formě její okrouhlé vy- 
stavěli templáři a v ní také první bydleli. Ačkoliv statky templářův na blízku (v Uhříněvsi) le- 
žely, přece lze o zprávě této pochybovati. Zato však víme, Že Chodov patříval ode dávna^) klášteru Zderazskému 
a že klášter tento jej držel až do husitských válek; když pak po roce 1421 obec Pražská statky zběhlých měšťanův 
a kláŠterův k opatrování rozdala, dostal se dvůr téhož kláštera v Chodově Jankovi puŠkaH?) Od těch Časův patřil 
Chodov co zápisné zboží všelijakým vlády- 
kám, ačkoli jmen jich neznáme. R. 1471 se- 
děla tu jistá Majdalena (»Chodovská paní 
Machna*). Když totiž po smrti krále Jiřího 
nej vyšší purkrabí Pražský Jan Jenec z Janovic 
pány a rytíře, kteří obmeškávali táhnouti 
na Ostromeč, zajímáním dobytkův trestal 
a zajatý dobytek od Kunratic do Prahy hnal, 
tuť řezníci z masných krámův vyskočivše 
zastavili dobytek před novoměstským rat- 
houzem, »a Chodovská paní Machna vyňavši 
meč jednomu tomu drábu (jenž dobytek 
hnal) mnoho jích ubila a řezníci ještě více*. 

Z kterého rodu tato každým pádem velmi 
silná a odvážlivá žena pocházela, nelze vy- 
pátrat!. V pozdějších dobách držela Chodov, 
však již za dědictví zpupné Anna z Chrastu, 
ta kšaftem svým (1526) tvrz Chodov s pří- 
slušenstvím odkázala Jiříkovi Osovskému 
z Adtaýu, který r. 1533 úřad místosudí krá- 
lovství Českého zastával. On také na zboží 
nově nabytém choti své Markétě (1542) vě- 
noval. Proti němu Muchek z Buková 

*) Heber Burgen IV 260, Soupis Vinohradská 

str. 27. *) Reg. IV l. Klášter si 1. 13J4 blízké role i = :: 

najal a jiné koupil v I. 1348—1349 (Arch. hibl. Praž). 

•j Hbfler F. r. H. II 290. 


Půdorys bývalé tvrze v Chodově. 



236 


CHO0OV. 


a Petr a Vácslav ŽdáršU z Chrastu zdvihli odpor a spůsobili to, že jim dědictví Anniao přisouzeno. 
Po smrtí Janově syn jeho Petr se 1. 1549 fe Ždárskými dělil. První díl Petra Ždárského tvořily Šebeřov 
a dvě vesnice, k drahému Vácalava Ždárského přiděleny tvrz Vinaříce a vsi, konečně třetí dl! tvořily Chodov 
s tvrzí a vesnice. Tento díl se dostal Petrovi a s ním také Adamovi, Kryštof ovi^ Vilémovi^ Jáchymovi a Voj- 
těchovi Muchkum z Bukové, Brzo se bratřím společná vlláda nelíbila a byvše penězi odbyti postoupili Chodovsko 
(r, 1551) bratru svému Vilémovi.^) Ten sc stal později hejtmanem Nového města Pražského, ncpodržel nle 
také dlouho zboží toho, nýbrž prodal r. 1558 tvrz Chodov Jakubovi Chodaurovi z Lokte a Bohunce Vrahské 
z Vrábi manželce jeho^) Jakub seděl na tvrzi této celou řadu let a držel ji posléze s Johankou před tím 
Zápskou z Vtáhl druhou manželkou, která ho přečkala Před smrtí jeho však oba postoupili Chodova 
Mandaleně Hysrlové z Křesťan a Janovi Bořitovi z BuZe^ manželu Juliany dcery Mandaleniny.^} Juliana vdala 
se po druhé za Bartoloměje Panvice z Lomnic a postoupila mu r. 1584 všeho práva svého k statku Chodovskému. 

Bartoloměj držel Chodov více než 30 let. Teprv r, 1616 prodal tvrz Chodov Benjaminovi Fruvei- 
novi z Podolí měštěnínu Starého města Pražského, ale tento prodal zboží to ještě téhož léta Janovi Vilémovi 
Hrobčickému z Hrobčice, od něhož je koupil Jiří Vilém Michna z Vacinova, jenž Cnodov do smrti držel, ale 
tu nebydlíval. Po něm se dostal Chodov synu Zikmundovi Norbertovi Michnovi z Vacinova f) ten pak prodal 
r. 1665 tvrz Sebeřov vnově vystavěnou a jiná dvě zbo>řená rytířská sídla Chodov a Hrnčíře JMI. skutečnému 
komoří Karlovi Leopoldovi Caretto hraběti de Millesimo. Tento prodal všechny tři statky Chodov, Šebeřov 
a Hrnčíře r. 1670 měšfance Pražské Alžbětě na onen čas Prenzové, potom ovdovělé Fíirstenburkové, rozené 
z LetoŠic. Tato nová paní rozdělila koupený statek na dva kusy a prodala po čtyřech měsících (1670) 
Chodov a dvůr poplužný v Hostivařích svrch udotčemému Karlovi Leopoldovi hraběti z Millesima. R, 1676 

í JL - L. J t-j. -1-11. 7l>r. t..7/ v 5L-4.X t> 

picacTi v-iwjvjuv v vjíAciii Kunvťnm fčtasiera oeneui/čiinsKtnu u sv. ivii/čutast iia oiaieiii iiicsic i iůískcuí pio 

jakési požadavky téhož konventu; klášter pak k tomu přikoupil 1704 sousední statek Šebeřovský a Hrnčířský. 
R. 1728 prodal klášter ten Chodov, Šebeřov a Hrnčíře Janovi Arnoštovi Vácsl, svob, p. z Golce na Kunraticích.') 

*) DZ. 48, A 19, 86. A 10. ») DZ. 53. A 5. DZ. 23. N 25, 89. E 30. *) A to při rozdílu s bratry 1. 1651 (DZ. 70. 

N 29). ®) Heber IV 262. 



Bývalá tvrz: v Chodově. 



TVRZE V OKOLÍ KUNRATIC. 


V e vsi Libuši u Kunratic bývala ješlé v minulém sto- 
letí véž u starobylého hostince č. 1. O této tvrzi je 
řeč v počtech obce Pražské 1. 1321, že tehdá byla 
dobyta.*) Proč a na kom, není doloženo. L. 1367 držel 
Líbuž yešek Rošt z Prahy.®) Ok. I. 1406 koupil si Mi- 
kuláš z Libuše ves Šestajovice.®) L. 1454 patřila V dcsla- 
VGvi Přibramskémuy) O tvrzi samotné po roce 1321 
v žádném zápise nečiní se zmínka. Nynější hostinec jest 
vyvýšen nad ostatní stavení, zejména jižní roh, kdež 
bývala okrouhlá věž, jejíž sp^cdek by! v polcvid 19. st. 
rozkopán. Při věži bývalo staveni čtyřhranné, z něhož 
stály 1. 1902 zbytky zdí zavírajících roh, mohutných 
i do šířky i pevnosti. Vchod obdélníkový obložený tesa- 
nými vcníri posud zůstal.®) 

V Hrnčířích za starých dob (pokud svědčí kusé 
paměti) tvrze nebývalo. Teprve 1. 1665 připomíná se tu 
» rytířské sídlo* již zbořené, tedy prosté stavení. 

* 

Také v Šebeřově po celé 16. st. se tvrz nepři- 
pomíná, než toliko dvůr. V prodeji téhož statku 1. 1665 
připomíná se tvrz vnově vystavěná, která později za- 
nikla. Statek tento při vtělen 1. 1704 k Chodovu a I. 
1728 ke Kunraticům. ^ 

Ves Hostivař připomíná se za událostí 1. 1068 
poprvé.®) Část asi darována 1. 1132 od Příbyslavy man- 
iéiky rlrúiíiďtovy i s dcdínanii ke špstáiu pří 
Sázavském. Opatové vyzdvihli tu kostel, jehož podací 
v 1 1372 — 1431 vykonávali a ves 1. 1362 znova vysa- 
dili J) Jiná část patřila 1. 1328 ke kapli sv. Vavřinc:c 
a sv. Klimenta na Vyšehradě.®) Třetí část byla vlady- 
čím statkem a v držení Pražské rodiny Rostúv. První 
je měl ok. 1. 1327 Frycek a pak Donat^ jeho bratr. 
Oba byli krutí na své poddané a měli proto spory 
s nimi,®) Asi od r. 1364 seděl na zdejší tvrzi Petřík}^) 
týž, který 1. 1362 ves vysazoval jako rychtář klášterní. 
Týž měl dva syny Petříka a Ckotibora, z nichž onen 
(f j. 1415) měl Řešíce, tento byl od r. 1368 farářem 
vOtrybecha v 1. 1383 — 1415 v Kolovratech.^*) Bratrem 
jich aneb příbuzným byl Vttek.^ jenž 1. 1403 na Hosti- 
vařské tvrzi seděl též jako rychtář klášterní. Týž ujímal 
se 1407 poddaných ve vsi, když je opat Nevlas nutil 
proti předešlým výsédára platiti královskou berní. Na 
duchovním soudě dáno jim za právo, ale tak, aby jen 
tentokráte a to jen z dobré vůle platili.*^) Seděl tu jeStě 
1. 1410.*®) Když Pražané asi I. 1420 Hostivař opanovali, 

*) Reg. 111 307 *) Borový Lib. erect I 63. *) Kopiář 
Přemyslovský. *) DD IC f- 390. Příspěvek p. C. Merhoota. 
•j Viz Časopis Method XXVI 105. 0 Tamže, Lib conf. Bo- 
rový Lib. erect. I 36. •) Reg. III 577, •) Tadra Summa Gerh. 
n. 122- Lib. visit. “1 Lib. conf. DD XV 389. ”) Lib. erect. 
VII 109. ») Lib. erect. XIII a 175. 


dali dvůr zdejší (s tvrzí), na kterém rychtář býval, 
Alšovi rychtáři městskému.*) Císař Zikmund zapsal (1437) 
ves Hostivař Janovi ZajimdČovi z Knnštatu a 5 lánův 
tudíií Janovi Rakovnickému (z PerČ€)r) Tento však jej 
musil zaplatit! Janovi z Košatek, jenž byl v jeho držení. 

Od té doby byly tu dva statky. Jan Rakovnický, 
jenž tu ještě 1. 1443 seděl, zůstavil z manželky Machny 
syna Vdcslava, jenž se ke sklonku téhož století nejed- 
nou připomíná. Král Vladislav daroval Vácslavovi dvůr, 
na němž seděl dědičné, a vložit mii jej ve dsky zemské.®) 
Ponévadž dělí neměl, postoupil (1506) ves svou Tfe- 
bušice sestrám svým Doro té Vlčkové a Kateřině Šwikffvé.^) 
Téhož lze se i domnívali o Hostivaři. Syn této poslední 
držel Hostivař a po něm zdědil jej Viktoryn Švik 
2 Telce^ syn jeho. Po tomto zdědila jej máti jeho Johanka 
ze Zahrádky a vdavši se před r. 1532 za Jana Kautského 
z Kostelce zapsala mu 1. 1534 všechen svůj statek. L. 
1541 zemřela a Jaii byl samostatným pánem na Hosti- 
vaři.®) Ke dvoru držel i ves, která byla ještě aa Jiřího 
Poděbradského v držení Kunštatův. 

Jan znova vystavěl tvrz Hostivařskou. O díle tom 
pracoval Martin zedník, ale nedostal tolik, kolik bylo 
vyjednáno, tak že byl donucen Jana poháněli ke korun- 
nímu soudu.®) Jan zastavil 1. 1545 statek Hostivařský 
Johance z Rybnan druhé manželce své, ano 1. 1552 jí 
ho dokonce postoupil vymínív si jen právo jej v^rplatíti.^) 
Zemřel ve dvou letech následujících a v Hostivař uvá- 
zali se po něm synové jeho Karel a Pavel}) Napřed 
ujal týž statek Karel a věnoval na něm (1566) manželce 
své Marjaně z Kačína.®) Ale potom prodal týž statek 
bratru svému Pavlovi, který ho také nepodržél, nýbrž 
1. 1569 Čeňkovi Mičanovi z Klinšteina prodal. Za té 
doby byla tvrz zdejší ode zdi a dřeva dobře vystavěna; 
byly v ni tří světnice a komor a sklepů toliik, kolik 
na jjedné tvrzi potřebí bylo. Na téŽe tvrzi byl dvoj- 
násobný dlouhý špejchar a pod ním maštale na 10 koní. 
K popisu jejímu asi I. 1578 sepsanému připsal písař: 
>Též se na té tvrzi zamykali a zavírali můž, neb jíž 
k tomu vrata spravena jsou«.*®) 

Vilém z Rožemberka chtěje polepšili důchodům 
nej v. purkrabství prodal 1. 1578 od téhož úřadu Řísuty, 
Saky a Třebichovice, aby mohl stržili Hostivař a Prače.**) 
Koupil pak Hostivař od Čeňka, ale poněvadil se mu 
peníze nescházely, Čeněk jej I. 1579 o peníze upomínal.*®) 
Statek Hostivařský byl odtud příslušenstvím nejv. pur- 
krabství až do polovice 19. století.*®) 


>) H6fler F. r. H. III. 291. ») Rkps. Vídeňský. ») DZ. 
2. K 15. 9 Kopiář v arch. gub. ‘) DZ. 250. G 23. 'I Keg. kom. 
s. 9 DZ. 83. K 16, 86. B 27- •) Reg. kom. s. •) DZ. 15, P 9. 
“) Arch. Třeboňský. *9 DZ. 64. 1- 17. *9 Arch. Třeboňský. 

**) O podrobnostech v dějinách Hostivaře viz Method XXVI. 
105. 



Pohled na PrúhonÍGe s výše 80 m. (Fotografie 1. čsl. leteckého pluku,) 


PRŮHONICE. 


Průhonicích u Říčan bývala tvrz na spůsob hrádku, kteráž později pře 
Stavěna na zámek a tak se již v 16, st. nazývala. Stanoviskeim jejím byl 
ostroh na tři strany spadající, tak že se k ní po rovině jen z východní 
^ strany přijíždělo. Před zámkem bývalo pfedhradí a na něm starožitná kaple, 
jejížto prvotní způsoba při obnově 1. 1636 nevkusnou proměnu vzala. Kostel 
ten byl ve 14 st. farním kostelem a narození p. M. posvěcen. Kromě toho je 
tu pivovar. Tvrz neb vlastní zámek od tohoto místa oddělen býval hlubokým, 
ve skále vytesaným příkopem, který sice jest zasypán ale nikoliv docela, tak že 
u brány ještě lze jeho zbytky spatřiti. Zámecké stavení jest do čtverhranu založené, dvě poschodí vysoké a na 
všech stranách zavírá Čtverhranatý dvůr. Jak nyni stojí, vystavěno jest v 16. století, ale tři jeho křídla obdržela 
úplně moderní úpravu, tak Že jen jižní strana, v níž se sýpky nalézají, svou starou úpravu udržela. Ostatek jest 
rozdělen a upraven podobným způsobem, jak se v zámcích nachází vá. Za tímto stavením jest prázdiné místo na 
konci ostrohu, k němuž se ze dvora skrze bránu přichází. Místo to zavřeno bývalo hradbou, z níž zbyl kus 
polookrouhlé bašty. Tam, kde je vpravo výběžek zámeckého stavení, stávala velká věž, již dávno vyhořená.^) 
Nej starší nám známí držitelé Průhonic byli bratří Zdisl€ev a Oldřich. Oba byli ok. 1. 1270 mezi 
desíti purkrabími, jež král Přemysl k obraně Pražského hradu ustanovil*) a Zdislav připomíná se ještě 1. 
1289.®) L. 1318 připomíná se Bohuslav z Prhhonic^ jenž měl tehdá meškání u soudu zemského.^) Zdislav 
z Počernic odjinud z Průhonic^ syn Kunrátův, daroval 1. 1323 klášteru Zderazskému dům na St:arém městě 
Pražském a byl již 1. 1331 mrtev.®) Po něm se dostaly Průhonice předkům pánův ŘÍČanský*ch; byli to 
zejména Rudolf a Nevlas (f 1. 1336) bratří, Divii a Petr a snad ještě jiní. Onino se 1. 1336 připomínají. 
Rudolf se synem svým Janem daroval 1. 1336 faráři Průhonickému tři dvory kmecí v Šestlicích.®) Po Ne- 
vlasovi zůstali dva synové, po Divišovi 8, po Petrovi 6, po Janovi dva; ti všichni, pak Oldřich syn Ondřejův 
vyskytují se 1. 1360 — 1372 jako patronové kostela Šestlického .’) Kdo z nich měl podíl na Průhonicích, není 


0 Bernau Album I 92. *) Font r. B. IV 352 Reg. II 637. Zosimir z Kolovrat a z P/ůhonic (Rel. tab I 4) jest 
bohužel Špatně opsané jméno pána, který Žil ok. 1. 1291 (nikoliv 1297). *) Tab. vet. n. 30. Reg. III 364, 722. *) Reg. IV. 804. 
*) Lib. cont, kdež ae najdou jména jich. L. 1360 také Ješek a Kuneš. 


PRŮHONICE 


239 


známo; psali se sice po nich, ále poroučel tu Jimram^ syn Divišův. L. 1349 zapsal sestře své Anně plat 
v Újezdci, kterýžto 1 . 1353 převedl na Říčany.^) 

Kdy a jak Průhonice prodány, není známo. Měl je 1. 1392 Jan Ulman Prokopův z Prahy, v 1. 1397 
— 1400 Oneš z Onšova, v 1. 1402—1403 Petr Meziřícký^) a po něm Frana Hauer, jenž prodal (1404) tvrz 
a ves Průhonice s kostelem Janovi Dubeckému z DuhČeJ) Jan a potomci jeho učinili Průhonice předním sídlem 
svého rodu. Jan žil ještě 1. 1437 a následoval po něm syn jeho Matěj. L. 1456 vyhrál při. L. 1454 totiž 
Průhonice provolány jako odúmrř po Janovi Kamýkovi a manželce jeho, o jichž spravedlnostech k nim ne- 
máme ani zdání. Matěj odpíraje vyhrál.^) Žil ještě 1. 1465. Nástupcem jeho byl bezpochyby Jan Dubecký 
syn, jenž se ok. 1. 1480 ženil s Eliškou z Kraselova®) a 1. 1398 byl rukojmí za Jindřicha z Hradce.*) Týž 
zemřel 1. 1508 v červnu jsa toho rodu poslední. Zdělav poslední pořízeni na Nový rok 1508 odkázal vše 
zboží své (kromě Frydšteina) dceři své Žofce, manželu jejímu Zikmundovi Zapskému z Zap a jich dětem.^) 

Zdá se, íe Zikmund zemřel dříve než Žofka, protože tato od r. 1527 na Průhonicích poroučela 
a dcery vy vdávala. Mikuláš Bilský z Kařišova^ jenž se piŠe 1. 1527 na Průhonicích, byl také jejím zetěm.®) Když 
Oldřich starší syn došel let, ujal statky a oženil se s Saloménou z Borovnice, jíž I. 1541 na Průhonském 
zboží věnoval.®) Byv k tomu donucen bratrem Adamem^ rozdělil 1. 1542 všechen statek na dva díly. Při 
tom vzal Adam Průhonice a Oldřichovi zůstal Dubeč.^®) Avšak o své zápisné vsi se nerozdělili. Byli právě 
obesláni o jich výplatu, prohráli a několik dní před dělením vyzváni, aby vezmouce peníze vsi postoupili.^^) 

O tehdejším způsobu živobytí svědčí tento příběh : Adam jel s manželkou Johankou z Vrabí do 
Prahy sedíce na voze a chrti běželi s nimi. U Litochleb jel sedlák na pole se psem věžníkem a chrti toho 
věžníčka rvali. Sedlák přiběhl s sekerou, praštil chrta, až se převrhl. Ssedl pán s vozu na valacha, jel k němu 
a řekl: »Proč mi psa tepeŠ?« I mrštil jej dvakráte ploskou. Sedlák na pána sekerou opřáhl a lál nešlechetně; 
• nešanovaU sobě ani pani. Pán mu dal tesákem přes hlavu ploskou, ale neranil ho, ručnice nemaje.^^) 

Adam zemřel 1. 1551 zůstaviv nezletilé sirotky, jimž byla vdova poručníci.^®) Když Zikmuud starší 
syn dorostl, ujal Hůhonice a asi r 1571 vykázal Bedřichovi bratru mladšímu za díl Vinoř a Újezdec.^"*) 
Tento Zikmund zemřel l 1606 dne 28. dubna a pohřben v kostele Průhonském. Synů nemaje učinil dědi- 
cem statku svého dceru svou Annu Alžbétu a zřídil po ní nápady, kdyby zemřela bez dědicův.^®) Anna 
oddána byla za pána z Doni na a prodala 1. 1616 statek Průhonský, který po dvě stě let nebyl prodáván, 
Ondřejovi Hanevaldcvi z Ekrštorfu, tajné radě n. císaře Rudolia.^*) Tento věnoval na Průhonicích manželce 
Majdaléni Aleně z ValdŠlejna 1. 1647^^) a zemřel asi po desíti letech zůstaviv nezletilého syna Jana Arnošta. 
Statek věny a tuším dluhy obtížený máti zase vdaná Puchmanova ujala l. 1629 od poručníků v, ale nemohouc 
na něm také hospodařit! prodala jej 1. 1636 bohatému Antonínovi Bina^ovi}^) Syn tohoto Antonín Augustýn 
prodal Průhonice 1. 1656 Ondřejovi Borovanskěmu z Botovan^ jenž je do smrti držel. I.,. 1660 zemřel a vdova 
Kateřina Johan na roz. Karolidesova z KarlŠperka majíc poručenstvi nad sirotky dané uvázala se v Průhonice.^®) 
Když děti dorůstaly, prodány Průhonice Jezovitum u sv. Klimenta^^) Těm se Průhonice dobře hodily, ale když 
ke vŠeličemus peněz potřebovali, prodali je 1. 1685 Janovi Jetřichovi z Rumei skirchu, sekretáři dvorské ko- 
mory. Od jeho dědicův prodány I. 1712 hraběnce Kornelii Eleonoře z Trautmansdorfu, která je jen 
6 let držela. Pak ss dostaly Albertovi Max. hr. Des/ours^ jehož potomstvo a rod tu do r 1797 vládl. 
L. 1802 koupil je Jan hrabě z Nosíic^ který zámek vnově upravil Potomstvu jeho po přeslici zámek posud náleží. 

*) Arch. bibl. Praž. *) Lib. conf. *) Rel. tab. II 9. *) DD 16 f. 68. ®) Dvorský Para. žen. ') Arch. Hradecký. DZ. 

6. E 12. ®) Reg. kom soudu •) DZ 1. A 20 *®) DZ. 41. L 17. Reg. k. s. “) Reg. kom. soudu. DZ. 10. C 13. DZ. 

17 E H. «) DZ. 133. D 3. Pořízení dáno týden před smrtí. “) DZ. 189. N 30. DZ. 138. M 21 DZ 293. O 3, 299 H 27. 
”) DZ. 113 M 19. *“) DZ. 3í8 J 26. ”) DZ. 398. C 9 


TVRZE U PRŮHONIC. 



|osteIní ves Šestlicc připomíná se již 1. 1228 
mezi statky idáštera Svatojirského. L. 1325 se- 
děli tu Ješikf Ctibor a Slávek a Vojslava vdova 
po Slávkovi měla tu své véno.') Nějaký statek měli 
tu do r. 13 Jl Vilém a Vzňata bratří z Zap a postoupili je 
(1331) Vicemilovi z Kzice a jeho dětem.*) Rudolf z Říčan 
daroval tul. 1336 tři dvory k faře Průhonické.*) Podací 
farního kostela náleielo v 1. 1360 — 1372 mnohým 
členům z rodu Říčanských. Od Jimrama z Říčan (1373) 
postoupeno právo pcdaci Fryckovi Neugrynerovi,*) ale 
1. 1380 měli je s vesnicí Jan děkan u sv. Apolináře 


Reg. I 336, Tah vet n. 394. 395. =^) ReL tab. I 405. 
3) Reg, IV 804. *) Tadra Acta jud. I 3o. 


(f 1381) a Bartoloměj Štuk. Jan prodal část vsi dílem 
tomuto, dílem Lévovi z Litrbachu,') ale Bartoloměj pro- 
dal je zase Františkovi Kamaréři. Od r. 1396 byl pánem 
vsi a patronem kostela Mikuláš?) koupiv ji od Albrechta 
Kamaréře.®) Mikuláš připomíná se 1. 1408 se synem 
svým Mikulášem; oba obdařili t. r. kostel zdejší platem;®) 
jeden z nich vyprosil si 1. 1417 nějaké odúmrtí. Asi 
tehdá dostaly se Sestlice zeti jeho Lttmirovi ze Lhoty^ 
jenž obdržel 1. 1419 od krále zápisem Nupaky a Ned- 
vězí.®) Všechna ta zboží s polovicí Šestlic držela po 

') DD 13 p. 28-30, Rel. tab. I 477. •) Líb. conf. 
“) Rkps. kapitolní. Rel. tab. II 52, Lib. erect. ®) DD 15 F. 
164, 327, Arch, C. I 546. 



240 


TVRZE U PRŮHONIC. 


ném v 1. 1423—1437 Alžběta z Chlebová vdova.^) 
L. 1427 přišlo do vsi pět rot vojska před Kolínem 
ležícího a chtěli odháněli dobytek, ale sedláci jich devět 
zabili; ostatní uprchlí do chalupy a bránili se tu, až 
ta konečně zapálena a tak tu uhořeli. Když se to v le- 
žení dozvěděli, udeřili na poplach, sto drábů vpadlo 
do Šestlic, zabili všechno obyvatelstvo, staré i mladé 
a ves až do dna vypálili,* *) 

Alžběta vdavši se po druhé za Lídéře z Radkovi c 
po r. 1425 i tohoto muže ztratila a vdala se po třetí 
za pana Zaviše s ValdSteina, jemuž 1. 1434 všechno 
své jméni zapsala.®) Zaviše pak prodal 1. 1457 polo- 
vici tvrze a dvoru Šestlic a polovicí vsi pusté Marti- 
novi Bořkovi z Luk ave e a Anně z Žerno sek manželce 
jeho.^) Tuto polovici držela Anna ještě 1. 1465. Druhá 
polovice dostala se Vilémovi z Chlebová^ tuším vnuku 
Mikulášovu ze syna Mikuláše a prodána od něho před 
r. 1465 Janovi a Hermanovi z Říčan}) Část tuto 
držel 1. 1846 Diviš z Říčan *) L. 1496 vyprosil si 
Jan Dubecký odúmrt po Zaviši z Valdšteina; patrně 
držel tuto polovici.’) V 16. st. patřily celé Šesti ice 
k Průhonicum, ale o tvrzi již není zmínka. 

* 

Tvrz Kfeslická stávala tuším při Horních Křes- 
ílcích. V starém urbáři je poznamenáno, že Oldřich 
z Říčan daroval I. 1324 ves Křesl ice klášteru sv. Anny 
v Praze. Jen přes potok byl statek kapituly Vyšehradské^ 
který kapitula 1. 1343 Janovi Nakvasovi pronajala.®) 
L. 1406 byl stav takový, že pět úročníkuv patřilo klá- 
šteru a čtyři úročili Simonoviy postřihači z Prahy, 
jenž byl nájemníkem Vyšehradských. L. 1410 učiněna 
mezi oběma stranami výpověď o hranice potoku, luk 
a křoví.^®) Když vítězní Pražané asi I. 1421^ krajinu 
opanovali, darovali dvůr (a tvrz), který byl n. Šimonův, 
bratr jeho Janovi Běhalovi a manželce jeho Markétě.^) 
L. 1431 byly o statek ten spory mezi Štěpánem Bě- 
halem a Jakubům fsnad syny obou bratří), takže potom 
došlo k rozdělení, že jeden dostal tvrz s dvořištěm 
a jisté přisl. a druhý stráň Hájek též s jistým příslušen- 
stvím.*^*) O pozdějších osudech Kreslíc je málo známo. 
L. 1570 držel Bohuněk Hrzek ze Mšena tuším Horní 
Křeslice a ty byly již 1. 1616 i se dvorem přisl. Prů- 
honic^®) a dolní byly 1. 1615 v držení kláštera sv. Anny 
a poněvadž až do r. 1755 z držení jeho nevycházely, 
lze za to míti, že zakoupeny k Průhonicum po zrušení 
kláštera. ^ 

Ve vsi Holi u Průhonic bývala tvrz. Jiná ves Hol 
neb Hole stávala v lese Fidrholci a dějiny obou posud 
mateny. Co se týče Hole u Průhonic, vztahuje se k ní 
pamět, že Joklin z Hole 1 1429 pořízení o svém statku 
učinil. Dědila jej manželka Anna a prodala jej před r. 
1439 Lazaru Kantorovu, avšak nechtěla mu jej ve 
dsky zemské vložiti, dokud by nezaplatil.*^) L. 1508 

Staré knihy Pražské, DD 16 f. V3- Rel. tab. II 232. 

•) Zach Theobald. >) Rel. tab. II 156, 232- Rel. tab. II 289. 
") Rel. tab, I 201, II 337. •) DD 17 f. 57. 0 DD 17 1. 71. «) Arch. 

Vyšehradský *) Lib. erect. VIII 132. Arch. Vyšehradský 
a Pražs. knihovny. “) Hcfler F. r. H. II 292. **) Knihy Pražské. 
^*) Dsky zemské. Knihy Pražské. 


patřila tvrz s dvorem v plat vysazeným k Průhonicům, 
byvši již opuštěna. 

Ves Petrovice ve 14. st. farní připomíná se r. 
1355, kdež ji měl MiL Klementer Pražan a 1. 1365 
Anna vdova po něm. L. 1380 zdá se že tu byla pó- 
ru čni cká vláda a pak zase vládli Klementerové, totiž 
1394- 1396 Mikuláš a 1398—1399 Zikmund.^) L. 1415 
dělili se o Petrovice Eliška manželka Jana Kbelského 
a Anna máti jeho ; Anna pak 1. 1427 pustila Petrovice 
dotčené Elišce.*) Tato vzdala 1. 1429 věno své na Petro- 
vicích mateři své Elišce Pezoltové, kdežto Kateřina, 
dcera Jankova, své právo dědické pustila muži svému 
Jankovi od Hvězd.*) Pezoltová činila 1. 1436 poslední 
pořízení.*) 

Po těchto spletitých poměrech seděli tu Petrovšti 
z Petrovic, zejména bratři Vácslav a Heřman, kteří 
prodali (1489) plat na tvrzi a vsi celé Petrovicích k ol- 
táři sv. Kateřiny v kostele sv. Linharta st. m. Praž- 
ského.^) Majdalena z Mčeholup vdova po Vácslavovi 
postoupila Petrovic (1542) dceři své Kateřině, jež byla 
vdána již I. 1532 za Jana fírzka ze Mšena^ jenž se 
proto psal seděním na Petrovicích.*) Kateřina byla již 
I. 1549 vdovou, když si tvrz Petrovice v obnovené dsky 
zemské vložila a žila ještě 1. 1550.’) Jestliže pak Johanka 
z Bezdědic vdova po Janovi Hrzkovi přijala 1. 1563 
poručenstvi dětí svých a statku Petrovice, mohlo toto 
se dotýkali jedině syna a vnukův Kateřin iných.®) Tito 
vnukové Bohuněk a Zikmund prodali Petrovice (1571) 
Evě Říčan ské z Olbramovic a tato zase ýl575) Ada- 
movi Hormutovi z Harasova?') V držení Horrautův 1603, 
1615 Vácslava a pak Viléma zůstaly Petrovice až do 
r. 1630,^®) Koupila ten statek zadlužený Ester a Mi- 
trovská roz. Lažanská z Bukové a odkázala jej 1. 1639 
zase Ferdinandovi Rudolfovi bratru svérau,*^*) ale pře- 
vedl jej na sebe Jindřich Volf Berka z Dubé a syn 
jeho Frant. Karel prodal jej 1. 1656 Ondřejovi Boro- 
vanskému z Borovan}'^) Petrovice patřily pak nějaký 
čas k Průhonicům, ale když byly prodány, zůstaly ně- 
jaký čas v držení Borovanských (Ondieje Bernarta a od 
r. 1686 Karla Jaroslava), dostaly se pak v držení Maxi- 
miliana Krakovského z Kolovrat a prodány I. 1691 
Frant. Antonínovi hr. ze Šporku, avšak z toho sešlo 
a prodány po druhé (1701) Frant. Karlovi Přehořan- 
skému z Kvasejovic.^) Tento vyměnil si I. 1706 statek 
Dobřejovíce posud manželky Juliany Doroty.^*) L. 1716 
prodala Anna Maria Zablatská z TuleČic statek Petro- 
vice Fíant. Karlovi Peceliovi z Ad/ersheimuJ^) Po Pe- 
celiích následovali MotaviČtí z Paběnic a ti drželi Petro- 
vice až do 19. st. Na místě tvrze stoji zámek. 


*) Lib. conf. 2) Arch. Český 28 str. 120, 723. ®) Taraže 
121, Teige Zákl I 1, 130 *1 Teige str. 24 — 215. Víz i Arch. 
C. 28 str. 122. Rel. tab II 438. ») Arch. gub DZ. 83 B 10, 
DZm. 226 B 27. dZ. 250. L l4. Arch, Český 30 str. Ih7, 
«) DZ, Karlšt XII L 6. ») DZ. l7 G 16, 18 M 28. '®) VuSp. 
1898 I 37, 39, Rozvrž, sb. 30, DZm. 62, F 21. DZ. 147. 
M 16, 297, N 10. >3) DZ. 316 E 28. •») DZ. 116, K 25, 402. 
M 11, 407, M 18. ‘0 Bienenberg Alt. III, 48, 49. DZ. 492. 
M 13. 




OTICE TVRZ. 



ésto Otice^) leží na návrší a pod ním na východní straně nový kostel. Rovnoběžně 
s kostelem od západu k východu táhne se pivovar^ pak v i děti staré stavení, ovšem 
přejinačené a k nynějším potřebám přizpůsobené, avšak štít posud upraven v tom slohu 
sloupcovém, který panoval, když sloh gotický nahrazoval se slohem renesančním. 

Téže úpravy ale hezčí jest druhé stavení, které jde od severu k jihu, majíc 
podobné štíty. Na jeho straně západní jsou okna nepravidelně rozsázena, některá z nich pro- 
lomena snad v novější době, když stavení to na byty úřednické upraveno. Podobné jest 
i severní stavení. Na jíŽní straně jest dlouhé stavení, v némŽ bývaly úřady panské až do 
r. 1850. Jest to Čtverhranný dům, kůrkami krytý; dole jest jtdna světnice klenutá; před ním 
pak kus staré hradby. Za pivovarem jest kus hradby, to jest stará zed bez oken.®) 

Z Otic pocházeli Oiitiiz Otícexhw červeného břevna pokosného nabílémŠtítě, jenž za- 
chován verbu městském. Snad byl jich předkem jenž se 1318 připomíná.®) Jistě byl jich před- 
kem Aies neb Albert, jenž 1. 1359 — 1378 podával sem faráře a spolčil se s Prisnakem z Vršovic dědinami svými vja- 
vořl a LeŠtině.*) L. 1378 byl purkrabí na Chýnově a zemřel před r. 1393.*) Synové jeho Jan siatŠt^ Racek a 
Jan mladší obdařili I. 1396 faráře zdejšího dadouce mu role platné (úhoříci). Svědky toho byli Aleš z Oldři- 
chova, Chval z Leštiny a Mariin Oldřichovský, jejich bratří strýčeni.*) L. 1405 založili v kostele farním oltář 
sv. Bartoloměje a sv. Markéty, k němuž oddali platy ze tří vesnic ; k tomu dodali r. 1408 ještě jiné dary a 
jeden Jan obdaroval téhož dne kostely v Oticích a Oldřtchovci na záduši Vácslava a Alžběty z Otic. Jeden 
Jan a Racek darovali 1. 14l0 plat v Kališti ke kaplí sv. Jana £. v Počepidch,^) Až do r. 1416 podávali 
všichni tři faráře do Otic, ale Racek seděl v Javoře a to ještě 1. 1418.®) Zůstal po něm (1437) syn Chval.®) 
Po jednom Janovi zůstal syn Aleš^ jenž se oženil s Dorotou z Dubu vdovou po Vítovi ze Rza- 
vého; s tou vyženil plat v Moravči, jejž darovala Dorota (1432) jemu a synu jich Janovi}'^) Oba byli již 
1.1437 mrtvi;^^} o plat v MoravČi a Záhoří po nich odumřelý přel se Jan až do r. 1454 s dědičnými držiteli. 
Týž Jan držel l. 1450 s Jednotou Poděbradskou.*®) 

V dějinách Otic i Otických následuje mezera, za které vznikala tu sekta Mikulášencův. Na počátku 
16. st. vládli tu bratří Burian a Jan. Ti zajali č’ovéka z KřeŠic, protože jim pohrůžky činil říkaje: *NeŽ málo 
mine že Otice na popele budou. « Jindřich z Hodějova pán toho člověka se s nimi o to soudil, ale na kom. 
soudě dáno jim za právo.*®) Burjan přečkav bratra dal obci Otické, tehdᎠjiž městečku 1. 1528 plat v No- 
sákově pro rychtáře, koupil 1. 1536 za peníze Otických 4 úročaíky ke zdejšímu záduší, k němuž oni I. 1548 
pak dvůr v Chrastavě přikoupili, dal 1. 1542 k obci plat na lázni a vymohl jím majestát (1541, 14. prosince) 
na výroční trh. L. 1549 dal jim obdarování, aby se mohli svobodně vyprodávat! a stěhovat! a 1. 1551 dovo- 
lil jim vybírati pohřební plat ze hřbitova židovského.*®) Kněz Vácslav Rosa,**) ienž byl u něho dvakráte fa- 
rářem, nechválí ho, protože nedovoloval mu Štváti na kázání proti pikhartům. Píše o něm. Že byl všechen 
nešlechetný a nevěrný, těla přátelského kazitel, Že vlastní své bratří ztrávil ; *neb ten jistý Jan umřel pak mi- 
strné morem, kromě moru zdravý*. Také proč že Burjan na něm peníze vydřel. Burjan jsa poslední svého 
rodu vladyka zapsal 1. 1545 tvrz a d^ůr Otice s městečkem kro m ě domu a drahně vesnic Kryštofovi 
hrovskému e SkukrovaJ^) a poněvadž se tento 1. 1554 v Otice uvázal, je tím dáno, že Burjan t. r. zemřel. 

Kryštof obdaroval Otické (1556), aby mohli o statcích svých říditi, a zemřel kdysi v 1. 1556 — 1659* 
Nejstarší syn jeho Vácslav spravoval po něm nemalé statky po otci. Byl 1. 1556 na poli v Uhřlch a tu sli- 
boval Jindřichovi z SendraŽíc v stanu tohoto před Čurkovem, že mu dá 1000 tolarův, až bude v držení stat- 


9 Pomůckou Vlasákovy Články v Pam. arch. 1 2^7 a v Mistop. bibl. 1. Píšeme Otice, protože se jmenuji po Oto^i 
a nikoliv po Volovi. 9 Popsáno I. 1884 *) Tab. vet. n. 170 Část patřila r. 1322 k Nazicům (Rel. tab 1 402>. *) Lib. conf Rel. 
tab. 1 421. 9 DD 13 f. 163. •) Podlala, L^b. crect. VI 76. ’) Lib. erect. 9 Arch. Český VI 473. 9 Tamže III 628. *®) DD 20 
str. 99 ") DD 36 f. 169. ") DD 16 f. 121. Arch. Třeboň. **) DD 41 str. 144 — 145. *9 Staré knihy Otické (na radnici). F. Men- 
čik, Zápisky V. Rosy, ve Vídni 18^9. “) DZ. 83. K 27. 


242 


oTice 


kův po otci ; ovšem pak dávati nemohl.*) L,. 1559 jsa v Novém Rychnově Matěje KožiŠka poddaného Ře- 
í^ického k nesmírnému pití vína páleného přivedl a piti přinutil, tak že tento hned tu noc smrtí hroznou se 
světa sešel.®). V soudních rejstrech pak poznamenány i jiné jeho výtržnosti jako na př. kyjem bití. Sice byl 
opatrný hospodář a 1. 1564 přijav Vácslava Bedřichovského za úředníka sepsal mu naučení, jak se má cho- 
vati.^) Lt. 1567 dne 29. srpna dělil se s bratřími o statek otcovský. Sám dostal díl Krychnovský s 6 vesni- 
cemi, Smil Ltomašín, Kunrac a Katmířice s vesnicemi, Mikuláš Otice s několika vesnicemi, Jan 19 vesnic 
v okolí Oticfeém a Neveklovském, též Olešnou a Oldřich Louňovice s vesnicemi.^) 

Mikuláš nepodržel Otic dlouho, nýbrž prodal je 1568 bratru svému Vácslavovi^ jenž právě tehda 
byl díl svůj lozprodal.®) Týž zemřel v I. 1571 — 1574 a dědil po něm bratr Oldřich,^) jenž 1. 1574 Otickým 
výsady jich stvrdil. Týž Oldřich prodal asi tehdá tvrz a dvůr Otice s pivovarem, sladovnou, chmelnicí, mlý- 
nem nachlebním, vápenicí a cihelnou, též městečko a vesnice Janovi ze a na Konopišti, jenž 1 1578 

zemřel. Otice držela po něm vdova Anežka Beřkovská z Šebirova. Když tato zemřela zůstalo po ni drahně 
nastřádaných věcí. Ve dvoře Javorském bylo krav 12 a třinácté ovčák užíval, ovec 332, slepic »pitomých« 30, 
jalového hovťzího dobytka několikero, másla 8 věder a sýruv 60.^) V Otice uvázal se po ní syn Adam a 
když tento 1. 1587 zemřel, dědila sestra jeho Alžběta z Kunovic roz. ze Šternberka, ale prodala hned Otice 
Štěpánovi Jiří ze Šternberka!^') 

Nový pán potvrdil Otickým I. 1588 svobody, zaČež je donutil k robotám ženným. Od císaře Ru- 
dolfa obdržel majestát (1597) na clo v Otících a vymohl Otickým (1599) potvrzení trhu 1. 1488 povoleného.*) 
Vyženiv Postoloprty prodal (1600) Otice *s sídlem při témž městečku* s příslušenstvím Johance Hrzánove 
z Sulevic a na Vidimi,*®) která pak 1. 1601, 11. ledna svobody Otických potvrdila.^) Dlouho tu paní nebyla, 
nýbrž asi r. 1600 ke sklonku prodala Otice Evě Kapliřové ze Slavkova na Neustupově a MilČíně.^®) Tato paní 
potvrdila r. 1605 s Kašparem Kaplířem manželem svým výsady Otických. 

Eva odkázavši všechen statek svůj jak otcovský tak i koupený manželu svému Kašparovi Kaplíři 
ze Sulevic JMC. radě a purkrabí kraje Hradeckého (však k svobodnému užívání jen do 15000 kop míš., kte- 
réž on na těch panstvích zapsané měl, a jinak ostatní jen do smrti k užívání) zemřela r. 1618 dne 27. března 
a pohřbena byla v kostele Neustupovském ; manžel její Kašpar vzhledem k oněm 15.000, jež na panstvích 
těch pojištěny měl, prodal Otice s příslušenstvím Pavlovi Osterskému Kapliři ze Sulevic JMC. truksasu. Pavel 
potvrdiv svobody Otických byl činným v rebelií r* 1618, pročež r. 1621 ze země odešel; na to statek jeho 
Otický byl konfiskován a r. 1621 Sezimovi z Vrtby prodán.’®) Pavel přijav službu ve vojště nepřátelském 
s armádou kurfirsta Saského r. 1631 do Prahy se vrátil, ale již příštího roku v máji byl přinucen se svými 
druhy opustit! vlast svou na vždy. 

Sedma uměl výborně kořistit! z tehdejších poměrů v a nakoupil statků v ceněných na veliké peníze. 
Žádaje obdržet! mužského potomka učinil slib, že založí v Otících klášter františkánský, načež obdržev po- 
volení papežského a královského r. 1629 stavbu započal. Byl pak skutečně od Boha vyslyšen, obdržev po- 
stoupně k potěšení čtyry syny, z nichžto každému druhé jméno František dal. Paměti vypravují mnoho o sví- 
zelech, kteréž od Švédův zkusilo město, zvláště pak klášter. Po smrti Sezimově (f 1648, 6 břez.) byla poruč- 
níci nad statky a dětmi pozůstalými vdova Barbora Eusebia dcera známého Jaroslava z Marti nic, která se 
provdala po druhé za Kristiána Viléma markrabí Braniborského. Synové podělili se pak o statky otcovské 
r. 1657, 21. dubna, Jan Fr. obdržel Kosovou horu s Vojkovem a Červeným Hrádkem, Jaroslav Fr. Křimice, 
Vácslav NezdaŠov a konečně Ferdinand Fr. Janovice a Otice a to : zámek, městečko a vsi. Vsi ty byly ale 
tehdá větším dílem pusté a v některých toliko jeden sedlák neb chalupník byl a desátý svého vlastního do- 
bytka neměl. Také dvory panské větším dílem byly zpustly.^^) Potomci Ferdinandovi (f 31- prosince 1686) 

zůstali v držení Otic a Janovic až do r. 1807 ; tehdá poslední potomek linie Otické Adam František hrabě 
z Vrtby odkázal byl před smrtí svou všechny statky Františkovi Josefovi hraběti Vratislavovi z Mitrovic 
(t 1849).^®) 

Podrobného popisu staré tvrze nemáme; v dílčí ceduli r. 1566 připomínají se dvě její části, totiž 
jedno staré slavení čili tvrz a jedno nové stavení na baště vystavěné, kteréž má býti bezpochyby ono sídlo 
1. 1600 — 1606 připomenuté. Stavení toto rozšířeno 1653 a říkali mu potom zase zámek. Dílčí cedule r. 1657 
takto jej popisuje: *Zámek Otickým někteří jiní tvrz jmenují, jest stavení starý, vŠak dva uhly neb strany 
v letu 1653 k němu příhodně přistaveny, pokojů v v něm velkých i malých (díl klenutých) 25, komor 13i 
palác, taflštub 2, sklepy 2, špižírny 2, kolna, marŠtale na 30 koní, kaŠna i s pivovarem*. Cenil se na 2000 kop.*^*) 

0 Reg. kom. soudu. ») DZm lo F 18. *) Arch Třeboňský. *) DZ 58 a Arch. DZ. ®) DZ."16. H ‘í DZ. 18 G 13. 

Reg. Kom S3udu svéd. *) DZ. 90 N 3, N 5, Reg. k, s, *) Arch. Otirký městský. *®) DZ. 174, N 14 **) Arch. Otický. '^) DZm, 

236 S 16. Bílek Konf. DZ 70 L 16. *®) Viz Vlasákovy spisy. DZ 70 L 15. 



TVRZE U OTIC. 


K^^S-íverovýchodně od kostela v Martinicich vy- 
pfnala se tvrz, z níž zbyl pahrbek otevřený širo- 
^ hlubokými příkopy a kus zdi. Nejstarší 
držitel Martinic byl /azz7j/«z; a synové jeho 
Petr a BeneŠ^ z nichž dva se již 1. 1318 připomínají.^) Otec 
a synové postoupili 1. 1322 dědictví své v Martinicich s ko- 
stelním podacím Mikuláši z Naztc za jeho statek vesNazice 
a část Otic. Hron převedl pak věno manželky své Ofky 
na Nazice a 0ti ce a Mikuláš z dřívějšího svého zboží 
na Martinice.®) Z jiného zápisu L 1339 dovídáme se, 
že Ota z Martinic a Moravan Ješek z Rutenšteina svými 
statky se spolčili;^) avšak ze zápisu toho těžko poznati, 
které Martinice (jichž je v Čechách několik) se tuto 
vyrozumívají. 

V 1. 1369 — 1373 připomíná se Jan z Martinic 
jako kolátor zdejšího kostela. Kterého byl rodu, nelze 
říci. Za to se však zdá. Že bratří Jan (1400 — 14 1 2), 
Štipdn (1412 — 1416) a Arnošt (1412 — 1416) soudíc 
podle jmen byli příbuzní pozdějších Bořitů z Martinic, 
majíce jména oblíbená v rodině pánův z Újezdce a z Kunic, 
kteří byli téhož erbu a též krve jako Bořitové. Možná 
že byli synové Štěpána Podušky z Újezdce král. rady, 
jenž byl zavražděn 1. 1397 na Karlšteině. Řada Bořitů 
začíná se Markvartem z Martinic^ jenž seděl od r. 1416 
na Smečné; toto pak bylo hlavním sídlem jeho po- 
tomkův až do vymření.^) 

Martinice zůstaly v drženi potomkův Markvartových 
až do sklonku 15. st. Hynek z Martinic vydán (1470) 
z Vltavská ke zřízení pole ovšem proto, že měl statek 
v témž kraji.®) Týž Hynek vyprosil si 1. 1488 na králi 
Vladislavovi plat 4 kop grošův na vsi Martinicich, který 
patříval Brykcímu z Benešova a po něm odumřel ®) 
Zdá se, že v době okolo smrti Hynkovy (f 1523) Mar- 
tiníce prodány. Měl je I. 1528 Jaroslav Konářovský 
z Libonic^ jenž koupil t. r. pro kostel zdejší mšal.’) 
Nějaký rok po tom přikoupeno zboží Martinické k Ja- 
novicům, k nimž před r. 1549 tvrz pustá v Martinicich 
a ves celá patřily. Bohužel nám není známo, kdy a jak 
Martinice od Janovic odprodány. Když Vlachyně z Říčan 
ok. 1. 1589 Janovice prodal, již k mm nepatřily. Na- 
cházíme je tuším 1. 1603 jako příslušenství Borotína. 
L. 1619 patřily k Beztahovu a od r. 1623 k Oticům. 
* 

Blízko Otic jsou dvě vsi jménem sobě podobné 
Nazdice a Nezdice; onano vlastně se jmenuje Nazice 
a jen se k této připodobňuje. Příkopy svědčí, že tu 
stávala tvrz. Mikuláš z Nazic postoupil 1. 1322 Nazice 
směnou Jaroslavovi z Martinic a jeho synům.®) V 15. 

*) Tab. vet n 232. *J Rel. tab. I 402. Pozdější páni 
z Martinic pokládali Jaroslava a syny jeho za své předky, 
ovšem jen podle pouhého příjmční. *) Rel. tab. I 409. *) Lib. 
conf. 6) Arch. C. IV 444. •) DD 16 f. 137. ’) Místop. bibl. I 27. 
Mšal prý tam jíž není. *^) Vlasák Míst. bibl. 1 60, Rel. tab. 1 402. 


st. se nevyskytuje pamět o Nazicích. V 16. st. patřila 
větší část k Oticům a menši ke Smilkovu. 

* 

Tvrz ve vsi Hostišově (nedaleko Otic) stojící 
již dávno zanikla. Z vladyk, kteří odtud pocházeli, první 
známý jest /V/r, jenž se stal 1. 1362 farářem v Pra- 
šivé. Pavlík z Ho&tiSova obdržel I. 1390 jakýsi odkaz 
od Oldřicha z Rožemberka.^) Týž žil ještě 1. 1414 maje 
jakési jednání při úřadu desk dvorských.®) jedním jeho 
synem byl tuším Filipa jenž byl v nějakýeh službách 
v Červené Řečici (1402) a bratrem tohoto Ješek ^ jenž 
jest I. 1403 zapsán v knize bratrstva Arlberského.®) 
Ješek měl na štítě supí hlavu s krkem, týž erb měli 
také vladyky z Hostišova, kteří pak seděli na Prašivé. 

Hostišov dostal se později vladykám z Nového 
Dvoru^*) zejména 1. 1440 Mikuláš a v 1. 1462 — 1470 
Jan.^) Okolo 1. 1520 prodal Jan Bidlo z Mokrán tvrz 
Hostišov s vesnicemi Burjanovi a Janovi bratřím 0ti- 
ckým z Otic^ kteří to zboží k Oticům připojili.®) 

* 

Do BudČOViC neb Bučovic u Otic klade Heber 
na své mapě (k V. dílu) tvrz, my však o ní nikde nic 
nenacházíme. 

♦ 

Kdy vznikla tvrz v Beztahově (neb podle star- 
ších v Beztuhově), nedá se z pramenů v již provésti.^) 
Nej starší majitelé vsi jsou Hrochy Jan a Mikuláš mladŠi 
z Beztukova, Hroch r. 1372 připomenutý byl muž tak 
v právech zemských zběhlý, že mu i p. Oldřich z Ro- 
senberka vedení některých pří svěřoval; r. 1384 odpí- 
ral také ve jménu Alšově z Libotíně a Ondráčkově 
z Bílského provolání platu odumřelého v Chrasti fu Vod- 
ňan) po smrti Ješka Kustra.*) R. 1382, 27 srpna kou- 
pil Hroch od Jana z Beztuhova dědictví jeho v Beztu- 
hově, Jestřebicích, Durdicích a v Březci s poli, lukami 
i nábytkem.*} Žil ještě r. 1392, kteréhož roku jej uči- 
nil Ve) hák z Křečovic poručníkem dětí a statku svého.*®) 
R. 1394 zemřel Jan a k dědictví po něm táhli se vdova 
po něm Budislava a Hroch.**) Rod vladyk těchto byl 
tehdá tak rozvětven. Či zboží Beztuhovské na kolik dílů 
rozděleno, Že se vládyky tohoto jména nezřídka připo- 
mínají, Tak žil r. 1381 - 1388 Vítek z Beztuhova, jenž 
držel část Alběnic a prodal jisté dědiny Janovi probo- 
štovi Všech svatvch,*®) Zdeněk odtudž měl r, 1398, 13. 
února a 1401, 18. února jeden hlas podací ve vsi Hla- 

*) Arch. Třeboňský, Lib. conf. DD 15 f 118. Lib. 
erect. VII 1, Arch. býv. dvorský. *) Téhož erbu jako ze Zvér- 
nice a z Tučap. *) Rel. tab. II 312, Arch. Třeboňský, Pa- 
procký o st. ryt. 246. •) DZ. 7 A 6, reg kom. soudu. ^) Po- 

můcka: A. N. Vlasáka Místopísná bibliothéka I. 25 (neúplné 
v Pam. arch. II. 1631. «> DD 13 f. 135. Rel. tab. I, 475. 
“1 Ibidera 545. “) DD 13 f, 102. “) Rel. tab. 1. 518 (r. 1388) 
a DD 13 f. 191. 



244 


TVRZE U OTIC. 


vatcích u Ústi Sezemina a Rynart odtudž tuším držel 
nějaké dvory km. v Radhosticlch.^) 

Majitelem tvrze byl ke konci 14. a na počátku 15. 
stoletf Hynek z Bezinhova, jenž se poprvé r. 1385 a 
1396 připomíná.*) Mimo něj žili v 15. století Jan^ jenž 
zplodil Kunše^ Mikuláš a Oldřichy kteří měli před r. 
1454 dvůr poplužný v Beztuhově;*) nad né vynikal 
Ctibor řečený Šváb z Beztuhova syn otce taktéž Ctibor 
Šváb řečeného a pán na Korkyni*) v bojích proslulý. 
Ten pomáhal r. 1448 Jiříkovi Poděbradskému pH dobytí 
Prahy, r. 1454 bojoval v Rakousích a zavadil dědiny 
své v Drážkově, za to vŠak obdržel od krále zápisem 
ves kláštera Ostrovského Novou Libeň, již r. 1475 Ja- 
novi Benedovi z Nečti n postoupil. Svrchu řečený Kuneš 
z Beztuhova^ držitel tvrze, vyprosil si r. 1454 odúmrť 
královskou na zboží někdy Hynkově (aneb kohokoliv 
jiného), totiž tvrz Beztuhov s dvory poplužnými, a v Bu- 
deníně člověka poplatného. Poněvadž však byl nedílný 
otce svého Jana^ tohoto přijal na spolek i na odúmrť 
tuto a v pátek před sv, Šimonem a Judou r. 1455 zvě- 
děni jsou oba úředníky dvorskými na zboží Beztuhov- 
ský jim v 200 kopách odhádané.®) Po nich známe 
v tomto století jediného ještě držitele Beztahova, totiž 
yana Steblence z Drahkova, jenž r. 1495 v jistém listě 
svědčil.®) 

V tytuláři r. 1534 vydaném čte se Jan Kozel z Kozle 
seděním na Beztahově: ten však nedržel tvrz celou, 
nýbrž jak se zdá jen část. Zboží Beztahovské bylo pře- 
šlo tuším již dHve na bratří fíynka^ Jana a Lávu Bez- 
tahovské z ŘiČan Ti zde vládli nejprv nedílně, potom 
však se oddělili tak, že Hynek od bratří svých za díl 
vzal Beztahov tvrz, dvůr popi. s popi. a ves.’) Později 
se musela však v tom státi nějaká změna; Hynek totiž 
držel Křenovice (f před 1548) a jednu polovici tvrze 
Léva, druhou svrchiipsaný Jan z Kozlé. 

a) Polovice jedna patřila Lévi z ŘíČan^ jenž tu seděl 
s choti svou Markétou z Votic. Ještě před r. 1541 pro- 
dal on díl svůj, totiž polovici tvrze v Beztahově s polo- 
vicí dvoru, 2 dvory kmecí v Srbi cích c. t. m. Janovi 
bratru svému za 30 kop.®) Jan potom polovici svrchu 
psanou v dluhu 100 kop zapsal r. 1543 v pátek po 
sv. Vitě manželce své Markétě z Kozlé?') A poněvadž 
Jan několik let potom íjistě již před r 1548) zemřel, 
uvázala se Markéta v tuto polovici a držela ji do smrti. 

b') Druhou polovici, kterou držel Jan z Kozlé, zdě- 
dila po něm Markéta z Kozlé Tdcera jeho?) a manžel 
její Jan Beztahovský z ŘiČan. Oba ti si vložili r. 1543 
v pátek po sv. Vltě přiznání ke dskám, že drží polo- 
vici tvrze, dvoru popi. a polovici dvorův kmecích, Slav- 
kov tvrz s dvorem popi. a vsí, Křešice tvrz pustou 
s dvorem, v Srbicich dvory kmecí, v Přelitově, Mrako- 
ticích, Divišovicích c. t. m. a ves Dražkov ^°) Tehdá 
však již, jak svrchu dotčeno, drželi oba manželé druhou 
polovici, tak že jim náležel celý statek, toliko druhá 
polovice nebyla lety vydržena. Po smrti obou manželů 
dostala se celá tvrz Beztahovská dědictvím Janovi star- 
Šimu z ŘiČan ^ který prodav Kosovou horu koupil r. 
1538 Vrchotovy Janovice. Synové po něm zůstali Vla- 
ckyně, Mikuláš a Sigmund. Vlach yně dostal za svůj díl 
později Janovice, ostatní bratří vložili si ve dsky r. 1578 
v úterý po Janovi Husi polovici tvrze Beztahova, tvrz 
Slavkov a pustou tvrz KřeŠice, co dědictví lety vydržené.^^) 
Potom držel Sigmund KřeŠíce samotné a Mikuláš seděl 

>) Lib. conf. V. p, 299, VI B 8, DD l4 f. 100. «) Rel. 
tab. r, 606. Arch. C HI. 471. DD 16 fol. 127. *) Rel. tab II. 
216 *) DD 16 fol 128 a 23 F 1. •) Archiv kapitulní, ’) DZ 
8 P 23. Dcera po Hynkovi zůstalá vložila r. 1548, 31. prosince 
zápis ve dskv, že podle toho dělení nebude ostatní bratří a dě- 
dice jich z ničehož naříkat!. *) DZ 4 K 25 vkl. 1543 ve čtvrtek 
po sv. Vité. •) DZ menší 226 G 20. DZ 250 D 24. “) DZ 
251 D 12. 


na Beztahově. Tento Mikuláš byl drahný Čas hejtma- 
nem kraje Vltavského, zemřel r. 1591 a byl v kostele 
Janovském pochován, jakž to náhrobnik jeho i manželky 
Uršily z Malovic (f 1611) vykazuje. 

Po manželích těchto zůstali synové dva, z nichž se- 
děl Jan na Zásadce a Vilém Lev na Beztahově; dcera 
Eva se provdala za Petra z Říčan na Jemništi. Tito 
bratří dědili po strýci Vlachyni, z nápadu toho prodali 
Braštice r. 1605 Janovi z Vrtby na Červeném Hrádku 
a Janovicích. Vilém Lev potom zboží Beztahovské roz- 
šířil; neb patřily k němu tvrz Beztahov se vsí, části 
Srbic, Slřehtova, Radotína, Vranova, Voračice tvrz a ves, 
Kněnice, Bezmiř, Křtěnovice, Zahrádka, Bučovice, Mar- 
ti nice, dvory poplužné v Beztahově, Volevči, Křtěno- 
vicích, VoraČicích a Klokočově. Na tom všem r. 1619 
Saloméně z Žakavy a na Drahonicích manželce své 
15.000 kop mis věnoval.^) Věnný tento zápis později 
vší platnosti pozbyl, poněvadž byl učiněn v čas rebelie 
české, jíž se také Vilém Lev byl zúčastnil. Nálezem 
soudní komise Ferdinandem II. zřízené odsouzen jest 
Vilém Lev r. 1623, 23, června jedné třetiny statku 
svého, statek Beztahovský byl mu pak odňat a ještě 
t r, prodán Sezimovi z Vrtby a na Vrckotových Jano- 
vicích. který jej k panství tomuto připojil. Tvrz Bezta- 
hovská nejsouc od toho času obydlena klesala pone- 
náhlu v rozvaliny. Posud stojí dobrá polovice hlavních 
zdí na jižní straně pod panským dvorem. 

* 

Ves Křešice leží nad Janovici na výšině; nade 
vsí vypíná se hůrka, na níž stojí sýpka. To jest místo 
bývalé tvrze Jak se zdá, seděl na zdejší tvrzi l, 1391 
Ondřej Vidlák z Křešic předek Vidláků ze Slavkova.^) 
Již před tím žil Jan z KřeŠic^ jehož vdova Kateřina 
prodala 1 . 1390 několik dědin v okolí®) a 1 , 1407 zalo- 
žila kaplanství v Janovicích.*) Pokud jest známo, měla 
dceru Kláru, která byla jeptiškou v Louňovicích. Jako 
potomní držitel vyskytuje se Hroch z Beztahova. jenŽ 
byl krátce před r. 1408 purkrabí na Zvíroticích.®) Čteme 
jej ještě k r. 1442. Potomkem jeho byl Hynek Hroch 
z Křešic^ jenž žil 1 . 1450 a měl syna Hrocha, který 
pánům z RoŽemberka peníze půjčoval.®) K 1 . 1457 čteme 
Křešice mezi vesnicemi, které bývaly Milotovými ze 
Chřenovic a patřfvaly k LeŠanům ; ovšem nevíme, jsou-li 
to tyto Křešice’) L. 1475 odumřel tu dvůr po Valen- 
tinovi, který si vyprosil na králi Jan Pavlice z Týniště.®) 
Tehdá tomu odpíral Petr z Dobrovítova a 1 . 1495 slově 
Bohuslav z Dobrovítova pánem na KřeŠicích,*) L. 1512 
patřily Křešice Jindřichovi z HodČjova^ ale od r. 1543 
tvrz pustá v Křešicích náležela ke statku Beztahovskérau,^®) 
Když se asi 1. 1578 Mikuláš a Zikmund synové n. 
Jana Říčanského děliti, dostal Zikmund Křešice za díl 
a obnovil zdejší tvrz. Týž měl manželku Annu z Lob- 
kovic, která 1 . 1583 zemřela odkázavši manželu ves 
Lhotku Jaderkovou.”) Zikmund zemřel 1 . 1597. Jediná 
jeho dcera Dorota zdědila Křešice. Vdavši se za Sezimu 
z Vrtby a na Janovicích zapsala mu 1 . 1609 vŠechro 
své jmění, zejména Křešice, jež později páni z Vrtby 
k Oticům připojili.^*) 

* 

Ve vsi Slavkově v osadě Janovské ležící bývala 
tvrz ode dávna. Již 1. 1360 připomíná se Adam ze Slav- 
kova syn n. Miroslavův a Jitčin ze Chvojna.’®) JeŠek ze 
Chvojna nazývá jej 1. 1 373 bratrem svým strýčeným.**) 

‘) DZ 139 K 21. Z manželství toho pošel syn Karel 
Adam Lev (f 1672) na Odlochovidch a Louňovicích •) DD 
13 f. 100. *) Rel. tab I. 633 «) Lib. erect. VII. 119. “) Acta 
jud Lib. erect Vlil. 164 Arch. Třeboňský. » DD 16 f. 
134. ») DD 16 f 150 •) Arch kapltolni DD 41 f. 144 a DZ. 
“) DZ 21. L 29 »*) DZm. 236 Z 21. ») Arch. kapitolní. 

^*) Tadra Acta jud. I 46. 


TVRZE U OTIC. 


245 


Pozdéji byl Slavkov statkem Vidlákiiv ze Slavkova. 
Předek jich Odolen (1391 — 1419) psal se napřed % KřeŠic 
a pozdéji z Újezda>) I nástupce jeho (syn?) se napřed 
psal z Újezda, ale od r. 1428 stále ze Slavkova.") Vpa- 
métech se s ním setkáváme do r. 1458.®) Od r. 1460 
připomínají se často Kuneš a Odolen bratři ze Slavkova^ 
z nichž onen se stal před r. 1471 pánem na Neusiu- 
pové. Zde rod jeho trval až do 16. století. Slavkov od 
nich prodán. V 1. 1543 a 1578 patřily tvrz, dvůr a ves 
Slavkov k Beztahovu a s ním připojeny k Otickému 
panství. 

♦ 

Ve vsi Bezmiři v osadě Vojkovské byla tvrz 
ode dávna. L 1416 sedČl tu Arnošt z Martinic^ též 
spoludržítel Martinic. Odtud se nazýval 1. 1457 Jan 
Hájek z Bezmiře.*) Předbvr z Radešina prodal tvrz, 
dvůr a ves Bezmíř Jůnovi Voračickému z Paběnic^ což 
I. 1547 Adam syn Předborův obnovil.®) Tvrz zdejší 
patřící asi do r. 1557 k Prčici a potom k Voračicům 
stála ještě r. 1580, res pak patřila k Beztahovu a od 
r. 1623 k Oticům. 

« 

Křténovice neb i Křenovice (jak lid pro své 
pohodlí vyslovuje) jíst ves v osadě Vojkovské. Na 
tvrzišti stojí nyní hospoda. Dříve se rozeznávaly Křte* 
novice hořejší a dolejií, nyní Křténovice a Křtěnovičky; 
proto není zřejmo, o kterých z obou se v pamětech píše, 
protože se Křtěnovičky teprve tak jmenují v 16. století. 
Snad odtud pocházel tlahut^ jenž asi 1. 1319 zemřel, pak 
^an 1437 — 1450) jednotník Poděbradský.®) Když Jan 
zemřel i se synem svým Jindřichem, pokládány Křténovice 
za odúmrf, ale zůstaly (1454) Bohuškovi^ synu Zdeňkovu 
a byly 1. 1457 v držení ^ana z Nedrakovic?) Před r. 1530 
získal je Petr Jankovský z Talmberka výměnou za Šeba- 
sovice a Sedlečko.®) Týž pak prodal nějaký čas po tom 
tvrz, dvůr a ves Křenovice a ves Dobrohušf i s jiným pří- 
slušenstvím jindřtekovi Opršalovi z J^etřic hovíc a man* 
želce jeho, od nich pak jich nabyla 1. 1543 Eliška 
z Říčan?) Po Elišce dědili její vnukové Adam, Oldřich 
a Mojiiš bratří Vojkovšti z MilhosHc a prodali 1. 1560 
tvrz Křténovice, s dvorem a mlýnem při tvrzi a ves 
celou Vácslavovi Vojkovskému z mflhosHc (snad spolu- 
dědici) a manželce je.io.^®) Seděl tu 1. 1589 Kryštof )é\\o 
potomek/^) pak patřily Křtěnovice až do r. 1623 k Bez- 
tahovu a odtud k Otcům. 

* 

Při cestě z Vojkova do Křtěno vic jest jednota ře- 
čená KlokoČOV, někdy svobodství. Několik set kroků 
od něho při n. rybníku stávaly tvrz, z níž jsou jen 
slabé zbytky, dvůr a mlýn. O této tvrzí platí, co jsme 
psali o Klokočově v VII. díle na str. 210 a to k letům 
1380 — 1496. Tvrz zdejší zanikla záhy, ves pak patřila 
v 16. st. k Prčici a 1619 k Beztahovu. 

• 

Osada Olbramovicc^^) názvem svým patronomi- 
ckým zachovává nám jméno zakladatele svého Olbrama 
(Wolfram) a musí se tedy založení její v dobu kře- 
sťanskou klásti. V obvodu dvoru poplužního vystavěna 
zde (snad v 14. neb 15. stol.) tvrz, jejíž přikopu část 
nynější silnice vyplňuje. Rod vládyk z Olbramovic, jenž 
z osady naší pocházel, byl stejného původu s rodem 
Janoviců, na Štítu svén orlici nosíval a záhy se rozvětvil. 

*) Rel. tab. II 1Q6, 131. *) Arch. Č. I 155. ») Arch. gub. 

Lib conf. DD 16 f. 187. “) DZ- 8 D 10. “) Arch. Č- 31 str. 
151, Rel. tab. II 166, Arch Třeb. ’) DD 16 f. 119. *) Pam. 
arch. V 144. •) DZ. 6 H 6. Místop. bibl. I 48. *®) DZ. 13. G 
18. Titulář. Pomůcka: Pam. arch. II. 163. (Olbramovice 
pd A- N, Vlasáka) a téhož Bibl. místopisná i, Z9. 


V 15. století vynikají pak zvláště dvě poŠlosti: Čejkové 
z jichž počátek však stopovali nemůžeme, a Dvo- 

řečti z Olb., kteříž se lak psali po druhém sídle svém 
Dvorcích a Olbramovice dlouho drželi. 

Nejpříbuznéjší byli tuším vládykové tito oněm Jano- 
vicům, kteří zůstali v Čáslavsko: Chřenovským, Zruckým 
a Zbraslavským, též i pánům z Kolovrat. Předkové jich jsou 
Odolen a Přech panoše z Olbramovic, mezi nimiž vznikla 
pře o právo podací při kostele Olbramovském ; ta urov- 
nána 14. dubna 1385 a ustanoveno, aby právo to stří- 
davě provozovali. Odolen (1) měl syna Odolena (II); 
a v ty řasy zplodil též Bernart z Olb. syna Odolena (III). 
Jeden z těchto dvou posledních koupil r. 1390 dvůr 
kmecí ve Lhotě Kačerové, jež ležela na místě Nového 
dvoru Semtínského.*) 

Ke sklonku 14, století náleželo podací zdejší ně- 
kolika vládykám; r. 1393 faráře podávali Odolen (II), 
Pešik, Kuneš, Přech, Odolen (III), Janek a Du&ek^) 
z nichž byli někteří bratří, jiní jen strýci. Při podávání 
faráře k témuž kostelu r. 1399 připomínají se již jen 
Přech, Odolen a Pešík,®) byli se tudíž ostatní buď od- 
dělili aneb zemřeli. O jednom z nich KunŠovi máme 
odjinud zprávy, že vládl rozličným zbožím pozemským, 
r. 1395 seděl na Býchorách,®) r 1411 prodal nějaké 
dědiny Janovi převorovi kláštera sv. Kříže v Praze,^) 
v ty časy byl pánem na Hodkově a Předhradí, kdež 
také v letech 1418 — 1419 zemřel. V Olbramovicích 
držel jen několik dvorův kmecích. Z podání svrchu do- 
tčeného vychází, že Přech zůstal s dvěma příbuznými 
na rodinném sídle. Tohoto Přecha připomínají památky 
již 1385, neb tehdá prodal nějaké dědiny děkanovi 
Boleslavskému,®; r. 1410, když byl koupil polovici zboží 
Ústupenického, byl již při letech; neb r. 1411 připo- 
míná se syn jeho Jan, kterýž odpíral provolání dědin 
v Božovicích a tedy již léta svá právní měl.'^) Konečně 
připomíná Paprocký Přecha, neb týž učinil ir. 1417 
smlouvu s Janem Leskovcem a Heřmanem z Hrádku 
a jinými zemany kraje Vltavského, aby kněží jich listův 
půhonných neb klatebních nepřijímali, slovo Boží svo- 
bodně kázali a aby přijímání pod obojí chránili,.®) Man- 
želka snad jeho byla ona Markéta z Olbramovic, kteráž 
měla věno své na Olbramovicich a Městečku zapsané.®) 
R. 1419 bylo véno to za odúmrť provoláno, nevědělo 
se, je-li živa či není. 

Bratří Kuneš (1387-1418) a Otik (1414—1419) 
drželi každý část Olbramovic a to s Přech em dotče- 
ným. Když Kuneš bezdětek zemřel, dostal se statek 
jeho bratru Otíkovi, jehož synové byli Petr a Kuneš 
řečení Kozlové (1453 atd.). Jejich zboží přešlo na jinou 
pošlost, za jejíž předka Paprocký jakéhosi Marie od- 
jinud neznámého pokládá. Jeho prý synové bylií Kuneš 
(1444—1473) a Přech (1444 — 1470), Onen vyženil 
s Markétou ze Dvorce statek Dvořec, po němž se po- 
tomci Dvořeckými nazývali. Tento držel statek Podolí 
a byl předkem Podolských z Olbramovic, kteří se však 
také Dvořeckými nazývali. Tři synové Kunešovi Jan, 
Vácslav a Ondřej drželi zboží mateřské Dvořec a kromě 
toho Hodov a Olbramovice, ale poněvadž jediný Vácslav 
(t j. 1546) měl potomstvo, všechno toto zboží dostalo 
se Vácsiavovým synům. Protože tito buď na Dvorci 
neb v blízkých městech bydleli, obě jich sídla Hodkov 
i Olbramovice zpustla. Ze synův Vácslavových čtyři let 
došli, totiž Kuneš (f r, 1530), Jan (f r. 1523), Přech 
(t r. 1562) a Jindřich (f r. 1566). Když se tito buď 

') Rel. tab. I 531. ■) Lib. conf. =*) Lib. conf. Dobner 
mon. VI. 118. Kuneš byl milostníkem krále Vácslavn, r. 1395 
učiněn jest purkrabím hradu Pražského, 1406 — 1418 byl 
purkrabí na Karlšteině. ^ Rel. tab. II 79. Rel. tab. 1. 505. 

DD XV, 315. Paprocký o st. ryt. 81. •) DD XV, 126. 


246 


TVRZE 1) OTIC 


všichni čtyři aneb tři po Janově smrti dělili, dostal 
Kuneš tuším Myškovice, Přech Hodkov a Olbramovice 
a Jindřich Dvořec.^) 

Týž Přech vložil sobě dědictví své znovu ve dsky 
r. 1550: ves Olbramovice s podacím v Městečku, Za- 
hradnici, Přibyšicich a v Semtíně dvory kmeci.^) V těch 
dobách nacházel se také v držení Načerace městečka 
s příslušenstvím, jež byl 1. 1546 od bratří Trčkův kou- 
pil. Kostel Olbramovský chová posud zvon, jejž on mu 
1545 daroval. Synové Přechovi Jindřich a Bokuckval 
rozdělili se r. 1563, 26. března o dědictví otcovské. 
Jindřich dostal za svůj díl Načerac, Bohuchval vzal tvrz 
pustou Olbramovice, při té tvrzi dvůr popi. pustý jeden, 
a druhý, na kterémž sedí, sladovnu, pivovar, ves c. t. m. 
s podacím a mlýnem a vesnice.®) Bohuchval seděl na 
dvoře Olbramovském nějaký čas, a jak se zdá tvrz no- 
vou vystavěl, neb r. 1575 vložil si ve dsky zase Olbra- 
movice tvrz s dvorem pop., vsí a s dědinami a vesnicemi 
svrchupsanými co dědictví vydrželé.^) Téhož ještě roku 
prodal Bohuchval Olbramovice Adavtovi Velemyskému 
z VelemyŠlovsi a odebral se na zboží své Maršovice, 
kdež 1584 zemřel. 

Adam Velem yský, horlivý přívrženec vyznání Aug- 
špurského, vložil si dvakráte r. 1590 a 1595 dědictví 
své Olbramovské ve dsky Manželku měl Dorotu Vo- 
račickou z Paběnic. S ní zplodil syna Jana Tobiáše a po 
její smrti pojal druhou manželku Veroniku ze Lhoty, 
kteréž věnoval r. 1593 na tvrzi Olbramovicích s pří- 
slušenstvím.®) Z ní se mu narodil r, 1595 ve čtvrtek 
první v postě syn Šebestián"*) a později dcera Lidmila. 
Adam učinil r. 1609 ve čtvrtek po rozeslání apoštolův 
poslední pořízení, jímž odkázal statek svůj Olbramovský 
oběma synům svým Janovi Tobiášovi a Šebestiánovi ; 
nad Šebestiánem a Lidmílou ještě nezletilými učinil 
poručníky manželku svou a dva přátele. Mimo tuto 
dceru nezletilou zůstaly ještě po něm dcery Sibyla a 
Anna Marie. Nařídil také, aby manželka jeho na tvrzi 
zdejší buď v kamenném neb dřevěném stavení své ná- 
ležité bydlení a obcování měla. Zemřel ještě téhož r. 
avšak před 13. listopadem, kteréhož dne kšaft byl ve 
dsky vložen.^) 

Dlouho nedrželi bratří tito Olbramovice, rozdělili 
se sice o né 1. 1613, ale 1. 1614 prodány Olbramovice 
Doro té z Fyrštenberka a na Léštné,®) 

Sboží Olbramovské dostalo se takto k panství 
Leštěnskému, tehdáž velmi rozsáhlému. Špatným hospo- 
dařením držitelův svých statek ten se velmi zadlužil, 
tak že část po části odhádána a věřitelům přiřčena. 
Zboží Olbramovské náležející tehdáž Anně Alberiiné 
z Říčan rozené hrabínce z Fiirstenberka odhádal r. 
1664 mfstokomorník Janovi Fridrichovi Šofmanovi z He- 
mrlesu co poručníku nad dětmi po n. pohaně Liámile 
Vrochynové roz. z Bryamontu pozůstalými.^®) 

Řečená Johanna Lidmila dcera Anny Albertiny byla 
manželkou Vácslava VrochynČ z Reptň kr. španělského 
nejvyššlho a děti jich, jimž Olbramovice se dostaly, 

’) Podle mnou sestaveného vývodu Dvořeckých. ^)ViZ 
260 M 13. DZ 65 R7. DZ 261 D li. Z toho, že se dvůr pustý, 
který při staré tvrzi ležel, nyní nejmenuje a že dvůr r 1563 oby- 
dlený r. 1575 s tvrzí se jmenuje, dalo by se souditi, že stará 
tvrz byla zcela opuštěna a nová tvrz pří dvoru osedlém vy- 
stavěna. Opravdu se 1. 1613 připomíná besídka v přikopu 
pode dvorem na ostrůvku, ve vodě na sloupích postavená 
řArch. DZ). DZ 251 E 7 a 252 C ll.Tam se jmenuji; Ol- 
bramovice tvrz, dvůr pop., ves s podacím a mlýnem náchleb- 
ním s 2 mlýny poplatnými, ®) DZ 26 K 24. 167. J 11. ’) DZ 
134 P9 atd. ■) Tamže P 9 — 20. Pochován jest vedle první 
manželky Doroty ve sklípku kostela Olbramovskéha •) Arch 
DZ. '®) DZ 29 C 17—24. Anna Albertina byla provdána po 
prvé lilová, po druhé (1634) Bryamontova a po třetí ŘiČanská. 


sluly Polyxena a Anna. Když byla Johanka r. 1668 ze- 
mřela, učiněn jest Vácslav Vrochyně od kr. místodrží- 
cích poručníkem nad dětmi svými a spravoval Olbra- 
movice po nějaký čas.^) Vácslav zasnoubil se potom se 
Zuzanou Helenou hrab. z Goltzu (1670 zase Schilhar- 
lovou), jež se po jeho smrti r. 1670 v prosinci co po- 
ručnice dětí zůstalých v Olbramovice uvázala,^) Ale 
již po dvou letech prodali komisaři k tomu nařízení (r. 
1672) statek ten, jejž nemohl na kolik dílův rozdělen 
býli, Ferdinandovi Františkovi hraběti z Vrtby a na 
Otících, totiž »tvrz Olbramovickou na stavení velmi se- 
šlou, dvůr a ves Olbramovice s kostelem filiálním 
Všech svátých, ves Městečko jinak Místečko celou, ve 
vsích Velkém Semtíně a v Malém Semtíně c. t. m.« Od 
těch časův zůstaly Olbramovice s Otíci a Janovici spo- 
jeny. Tvrz, která již tehdá » velmi sešlá* byla, později 
nejsouc opravována zpustla docela; nyní zbývá z celého 
starého staveni pouze malá zeď s úzkými dvífkami a 
příkopy, jež ještě dílem rozeznali lze. 

Starý popis tvrze obsažen jest v odhadu r. 1664, 
25 června takto: tvrz Olbramovice : když se do tvrze 
jde po pravé straně při zemi jest sklep klenutý, za ním 
světnička jedna, za ní komora pro dříví vedle té svět- 
nice dřevěná, při ní kancelář malá, kuchyně klenutá, 
za ní mličnik, naproti tomu komora, nad tlm nahoře 
velká světnice s výstupkem, pří ní komora a kuchyňka, 
vedle ní sklípek klenutý jeden. Dále na levé straně 
jdouc na pavláč komůrky lepené 4, naproti nim světni- 
čka dřevěná s komůrkou; s druhé strany pod pavlači 
v dole marštale 3 na 14 koní, nad tím tabulnice jedna, 
naproti komora, nahoře 2 světnice. Stavení jest velice 
zpustlé, dřevěnými podporami zpodpiráno a zlou starou 
střechou šindelnou přikryté; pokládá se i s pekárnou 
za 200 kop. 

« 

Ve Velkém Semtíně blíže Oibramovic stávala 
tvrz jen v starých dobách 14. a 15. st, L. 1383 připo- 
míná se ]arek ze Semtina. Na tvrzi seděl 1. 1398 Jan 
z Jtklavky a na ní manželce Dorotě věnoval.®) Z potom- 
ních držitelův jest znám Jan^ jenž byl I. 1448 při do- 
bytí měst Pražských a I. 1450 ve vojště Poděbradském/) 
Jako Jarek, tak měl i poslední ze zdejších vladyk jmé- 
nem Blízek (1520) škopek na štítě.®) Zdali mu Semtín 
patřil, není známo, neb již 1. 1524 a 1530 byl statkem 
Viléma Podolského z Oibramovic., po němž Adam (1541) 
bezpochyby syn jeho následoval.®) Po něm se již žádný 
držitel Semtina nepřipomíná. Většina vsi patřila pak 
k OlbramOvicům a od r. Ió72 k Oticům. 

Semtín ek neb Semtín malý jest véska blízko 
Oibramovic, v níž také tvrz bývala. Sem bezpochyby 
patří Otík a Domaslav 1. 1359 Otík dotčený žil ještě 
1. 1391,^) avšak 1. 1395 byl již mrtev a zboží jeho 
spadlo na krále.®) Asi současně seděl na tvrzi Albert, 
jenž měl tři syny Jana (1395) Alberta a Otíka Albert 
zemřel 1. 1409 a statek jeho odumřelý dán Zdeňkovi 
z Hlinice k manství Vyšehradskému. Otík držel tvrz, ale 
zemřel také před r. 1410.^) O statek po něm roztrou- 
šený po vesnicích byly potom spory; ale Semtlnek a 
Lhota spadly na krále a darováním se dostaly Přechovi 
aKunšovi z Oibramovic ajarohněvovi Vejhákovi z Kouta.^®) 
Semtínek potom bezpochyby připojen k Olbramovicům 
a Lhota ke Koutům. 

') DZ 114 L 30. *) DZ 115 B 27 >) Arch. Třeboňský, 
Rel. tab I 576 Rynart ze Senetina sem nepatří. *) Arch. Tře- 
boňský Arch. kapit. *. Reg. kom soudu. ■*) Rel tab I 426. 

DD 14 f. 246. “) DD 14 ř. 266,269. DD 14 f. 269. 



Zámek v Osečanech. 


OSEČANY ZÁMEK. 



d Sedlčan severně leží úpravná ves Osečany,^) na jejíž západním konci příkrý ostroh z východní 
výšiny vybíhající zámek starožitného založení nese. Z jižní strany objevuje se týž zámek tak, 
že v mnohém staré hrady připomíná, stoje vysoko nad údolím nad svěží zelenou strání a jen 
hradby mu scházejí. Z vesnice přichází se k němu tak, Že se projde rozsáhlým dvorem po- 
pluŽným, na jehož konci jest prostá brána, před časy zdobená dvěma erby v kameni vytesa- 
nými, ale nyní hrubě porušenými. Skrze ni do predhradi vkroče spatříš bývalý poplužný dvůr 
v Zahradu proměněný, okolo něhož jest několik vedlejších staveni a vzadu vlastní zámek. 
Místo to bývalo podhradím, pokud s pevnou svou ohradou obraně zámku sloužilo, ale vnitřku 
potřebováno ke dvorským věcem. Starožitných památek je tu málo, neb kromě starobylé 
sýpky, která stojí vlevo od brány a o nízkou okrouhlou věž se opírá, pochází vše z dob 
nových aneb aspoň jest v tom slohu upraveno. VěŽ bývala ovŠem vyšší než jest nyní, nedosahujíc anii rov- 
nosti sýpky. Jest v ní dole vchod do sklepů a nad tím kurník. Jest to jediný zbytek z bývalého zámku, jenž 
byl 1. 1701 docela pust kromě malého v nově vystavěného, ale nedostavěného domu. 

Vlašim zámek, před některým desítiletím obnovený a v moderním slohu upravený, má kromě prů- 
čelného stavení dvě křídla. V levém jižním křídle nachází se ikaple, na které bývaly dvě věžky; na ten Čas 
jest jediná, ale za to vyŠŠi, než předešlé bývaly. Nade dveřmi ke kapli, po jichž stranách jsou sochy, spatřuji 
se erby a písmena, která svědčí o tom, že byla ok. 1. 1732 založena. Z obrazu v kapli jediný obraz sv, Jana 
Křt. má uměleckou cenu. 

Osečany mají jméno své od lidí, kteří na oseku obývali. První nám známí držitelé zámku byli 
téhož rodu jako ValovŠtí z Usuší a jiné rodiny, které nosívaly na štítě tři pnlnpnihy Jan z Qs^l^an připomíná 
se od r. 1352 často slouže pánům z Rožemberka.®) Karel IV. dal mu 1. 1360 nápad na zboží VČelnickém 
a 1. 1362 nacházíme jej v držení Prašivé a 1. 1366 držel Část Žirovnice.*) Naposled se připomíná 1. 1368 
jsa na Moravě.^) U. 1377 sice jest řeč o Henslinovi z Osečan, který držel zboží v Řeřichách (u Rakovníka), 
ale nevíme, je-li totožný s předešlým. Nástupce jeho Buzek svědčil I. 1382®) a po něm následoval Heřmánek 
(1394), jenž však r. 1399 zemřel odkázav peníze ke klášteru sv. Ambrože v Praze.®) O Petrovi vypravuje se 
v pamětech (1409), že připlácel, když ves Skrýšov pro kostel Křečovský kupovali.^) V moravském listu 

’) Heber IV 169, Místop. bibl. VI 163, Soupis Sedlčanský 71. ®) Ludewig. Rcl. MS. IV 279. Rkps. Marienthialský, 
Arch. Hradecký a Třeboňský. ’) Glapey, Lib. conf., bibl. Pražská *) CDM X b2. Rel. tab. I 461, Arch. mus. •) Emlcír Urb. 
87, Manual v arch. kapit. Lib. erect. Vlil 66. 


248 


OSEČANY. — HRÁDEK KOZÍ HŘBET. 


pfipomíná se 1. 1436 Lauryn z Třebenic jako pán Osečan. Ovšem není na jisto postaveno, jsou4i to naŠe 
OáeČany.^) 

Od prostředku 15. st. sedČli tu předkové Oseí^anských z OseZan^ kteří nosívali na Štítě poutníka 
v plášti a s holí. V 16. století vyobrazovali jej také jako půl mouřenína v bílých a červených Šatech.^) 
I,. 14.50 žili bratří Jan a Hroch, z nichž tento držel s jednotou Poděbradskou.^) V 1. 1453 a 1454 vyprosili 
si rozličné od úmrtí a Jan půjčoval ještě I. 1463 pánům z Rožemberka peníze.*) Hroch a Heřman bratří 
vyprosili si 1. 1474 roli u Prosenic.*^) V 1. 1482 — 1516 připomíná se často Jan z OseZan, jenž pánům Hra- 
deckým sloužil*) Když pak zemřel, tuf Vilém strýc Janův uvázal se v poručenství nad sirotky Oldřichem 
a Bohuslavem. Sám si nechá v tvrz a dvůr ke správě platy ve vesnicích postoupil 1. 1526 vdově Barboře 
z Maryže.’) KdyŽ však znáti bylo, že není možno statek udržeti, prodal jej Vilém se sirotky (1528) Pfi- 
bikovi Břizskémn z Břizi^) Tento připojil k OseČanům zboží Břízské, jako i vesnice ve zdejším okolí, které 
posud držel, též Kňovice a jiná zboží. Od r. 1528 často se připomíná jako držitel Osečan a zemřel po r. 1542 
zůstaviv vdovu Kateřinu z Talmberka a sirotka Jana mladšího.®) Kateřina spravujíc to zboží přikoupila ke 
tvrzi Břízské zboží Vepické.^*) Když Jan dorostl, uvázal se v OseČany a Břízí a oboje si I. 1561 ve dsky 
zemské vložil.^^) Asi l. 1599 zemřel bez dědicův odkázav statek mateři, strýcům svým a ještě jedné neznámé 
osobě. Strýcové Mikuláš, Přibik a Albrecht BřízŠtí obdrželi I. 1570 od Kateřiny za odstoupenou Vepické 
zboží odlehlé,^^) Ale poněvadž měla Kateřina jen polovici Osečan, soudíme. Že druhá polovice odkázána byla 
jiné osobě. L. 1573 měl tuto polovici Jan Vojkovský z Milhosiic a protože Kateřina jemu a manželce Anně 
z Lukavce svou polovici odkázala, byl držitelem celých Osečan. ^^). Jan držel také Řadič a Kamýk a zemřel 
t* r. Ještě t r, dělila se Anna se syny svými Mikulášem. Trystramem, Vilémem a Janem.**) Anna dostala ně- 
které vsi od Osečan, ostatek se zámkem vzal Mikuláš. 

Mikuláš mladší měl manželku Lidmilu z Velemyšlevsi, kteréžto byl tchán její Jan Vojkovský jeStě 
za života svého (1571) 500 kop na dvoru popi. řeč. Nových dvořích a všech Hrazanech a Ždáru věnoval **) 
Když potom byly dědiny tylo se zbožím RadiČským prodány, přenesl Mikuláš r. 1575 choť svou s věnem 
jejím na dvůr popi. v Osečanech a ves.*®) Mikuláš prodal potom 1. 1584 ves Radobýl a podíl svůj v Štět- 
kovicích. Sepsal r. 1589 poslední pořízení, učinil poručníky statku a dětí svých manželku svou a přidal 
jí k radě jisté pány. Poručil též, aby synům, kdyby dosáhli dvacátého roku věku svého, zboží bylo odevzdáno 
a každé dceři poručil věna po 400 kopách a na výpravu po 100 kop. pr. Po tomto pořízení zemřel Mikuláš 
r. 1590 ještě vs věku mužském a 16 let později (I606j odevzdáno jest zboží Osečanské synu jeho Adamovi 
Sfastnému^ jenž byl před tím let svých plných dosáhl. 

Adam Šťastný byl ženat s Lidmilou, dceří známého Jakuba Krčina z Jelčan, jížto na vsi a dvoru 

Kňovicích věnoval a prodal (1611) Oscčany Vilémovi Lvovi z ŘiČan^ od něhož zase zboží to r. 1615 na 

Adama Řepnického z Sudoméře přešlo. Adam držel r. 1618 s nespokojenými stavy, nedočkal se vSak od- 
souzeni svého. Pro své těžké pfečinění odsouzen jest r 1632 všeho svého zboží a komora prodala r. 1622 OseČany 
Albrechtovi Vdisl. Eus. z Valdšteina Albrecht, jenž ještě několik jiných zboží na Vltavsku koupih chtěl si 
založit! knižetství na severu, pročež prodal r. 1613 Konopiště a OseČany Pavlovi Michnovi z Vacinova na 
Tloskově.*^) Dédicem těchto statků v stal se syn jeho Václav hrabě z Vacinova, který r, 1665 Řadič, Netluky, 
OseČany a Knovice prodal za 64.000 fl. rh. Volfgankovi Henekovi, de putovanému nad daní z vína, piva 
a soli a Mikuláši Franchimontovi z Frank enšteina, zemskému fysikovi v Cechách a to tak, že onen přejal 
Řadič, OseČany a Netluky, tento vŠak jen Kňovice. Od těchto časův se držitelé Osečan velmi rychle střídali.*®) 

*) Aich. Č. III 513. *) Paprocký o st- lyt. 104. Arch. Třeboňský. DD 61 str. 457 *) DD 16 f. 119, Kopiář arch. 
Třeboň. *) DZ Ib f. 149. •) Arch. Hiadccký. ’) XaiTiíc. *) DZ. 4 L 9, i, reg. k. s. ■) DZ. 26o L. 14, >'*) DZ. 9 C «) DZ. 

252 B 11. “) DL 166 N 18. DZ. ISA 9. ”) DZ. 62 A 9. ‘^) DZ. 17 G 3- DZ. 18 T 20. *’) liííek Koní. *“> Řadu jich 

vypisují Heber (V 168) a Vlasák (Mistop bibl. VI. 160). 


HRÁDEK kozí HRBE'!’. 


:i Řadičem a Nahorupy jest zajímavá zřícenina hradu, který se nazýval Hrádek a posud 
se tak jmenuje. Druhé jeho jméno jest Kozí hřbet. Mastnický potok tu probíhá údolím 
pitvorným, které v sobě všechny obrazy líbezného, vážného, divokého a děsného dává. 
Obtékaje hradiště, jehož boky strmě a druhdy jako stěny spadají, tvoří tu Čáru na způsob 
kličky a obsahuje mnoho kameni, které si dílem nanesl a dílem spadlé se strání a hra- 
diště dostal. Tam, kde jest dotčená klička nejužŠÍ a nejvíce strmá, stával Hrádek. Cesta 
stará jde k němu od myslivny řečené Karárna rolemi a borovím až k prvnímu příkopu, 
jímž ostrožna byla překopána. Za ním jest předhradi skorém čtverhranaté, na dvou stranách příkrými_ strá- 
němi, na ostatních stranách příkopy zavřené á lesem porostlé, jehož prostředek jest vyvýšen. Zbytků tu není 
pražádných a prostora je asi tak velká jako polovice hradiště. 



HRÁDEK KOZÍ HŘBET. 


249 


Od zadntko hradu odděleno jest předhradí hlubokým příkopem, pracně ve skále vytesaným, přes 
nějž se spoušti val zvoditý most. Na severozápadním rohu byla brána, jejiž vysoké zříceniny Iz^ posud vi- 
děli; zbyly z ní totiž na jihozápadní straně kus zdi a ještě věti^í na druhé straně a má ještě střílny. Patrně 
tu byl dole průjezd a nad ním světnice. Hrad zavírala silná hradba na všech stranách a sem a tam nSjaké 
stavení k ní bylo přistavěno. Uprostřed na nejvyšším místě hradiště stávala velká véz do čtverhranu a tak 
založená, že roh západní obrácen byl ke bráně, dva rohy ke dvoru a jedna strana ke hradbě. Tak to sezná- 
vali starší badatelé ; nyní zbyl jen vysoký kopec rumu a dvě postranní zdi. Do této věže se také chtěli 
vlámati, dokud ještě spodek stál, ale probravše se skrze hrubé a skálopevné zdi zůstavili toliko hlubokou 
díru. Před touto věží proti bráně jest vysoká zed, dvakráte lomená ; jak se zdá, zavírala tato hradba zadní 
část hradu obsahujíc druhou bránu. Jižně odtud při hradbě starší badatelé tušili okrouhlou ale z ny- 
nějších znamení lze soudili, že tu bývalo čtvehranaté stavení k hradbě přistavěné. ^ 

Místo za velkou věží jest prostrannější nežli prostorsi před ní. Nyní jest také obrostlé lesem a tu 
a tam viděli zbytky bývalých stavení a základní zdi hradeb. Vpravo neb na jižní straně bylo stavení asi ze 
tří neb čtyř oddělení se skládající, nyní pouhý kopec rumu. 5>nad tu bývaly konice a nad nimi obilnice. 
Na levé straně spatřují se zbytky hradby o dvou kuších. Hradba se tu láme v pravém úhlu a zavírala čtver- 
hranaté stavení, jehož čtvrtá strana do nepoznání zmizela, z třetí strany zůstal jen ten roh, kterým bylo při- 
pojeno kc hradbě. 

Příkop ve skále vytesaný chránil hrad na této východní straně, kdež ostrožna sploštujíc se zne- 
náhla spadává ke korytu potoka, avšak zdá se, že i tato část, aby přístup k zadnímu přikopu ztížen byl, 
opevněna byla; neb hned za příkopem spatřují se známky příkopu a víře se podobá, že tu srub stával. 


iia iiiatit: ticuyttJ, 






!u. Kromě toho se mohlM vážili voda ze studnic^, 


která se nacházela pod lesem Kozím hřbetem před hradem ležkím.^) 

Zdá se, že se hradiště nazývalo Kozím hřbetem ještě před založením hradu, že tento vlastně jme- 
noval se Hrádek a jméno Hrádek ustoupilo později prvotnímu názvu polohy. Rodina zakladatelova držela 
v okolí Nahoruby, Křečovice, Hodětice, Suchdol a místo, na němž později stával Ostromeč, ale rozplozením 
drobila toto zboží. Když tedy Hrádek založen byl, patřilo k němu jmění skrovné. První známý držitel Volkéř 
z Hrádku pripomírá se v 1. 1369 — 1375 a posledního léta psali se také ze Suchdola.^) Po něm připomíná 
se Olhram ze Hrádku^ jenž dal 1. 1386 faráři Hodětickému plat ve Lhotě, protože některé jeho louky zato- 
pil a také desátkův ubývalo.^) Připomíná se také 1. 1390 mezi patrony kostela Hlasivského.*) Jak se zdá 
zemřel brzo po tom. Od r. 1392 Bohuslofv Brekovec vyskytuje Sic jako pán Hrádku sedě v před tím na Hrad- 
nici u Ostroměře. Čteme jej v l. 1392 — 1412 mezi patrony kostelův Hlasívského, Hodětického a Křečovského; 
později je i řeč o bratřích jeho.®) Když 1. 1417 prodával plat na Téptíně, měl již zrostlého syna Feíraý) 
Zemřel nedlouho potom a Petr syn jeho s Haškem bratrem přistoupil k Táborské jednotě, v níž se 1. 1430 
připomínají vstupujíce v příměří s panem z Rožemberka.’) Později, když záští s novou zuřivostí se opětovalo, 
bojoval Petr Břekovec udatně ve spolku s Tábory a uzavřel r. 1439, 24. února nové příměří s Vítkovci 
lia 8 iicdél Několik Icl potom byl na velkém sněmu v Praze, a podcpsal 29. ledna 1440 všeobecný zemský 
mír, načež přešel k straně mírnějších kališnikův. Tím ale bývalé své spojence tak popudil, že se oň lstí po- 
koušeli usnesli (1441). Starý letopisec takto nám to vypravuje: Téhož léta chtěli Táborští Břekovcovi hrad 
jeho Kozí hřbety skrze lest a pod příměřím zlézti. A když bylli na hradě, tehdy on svú čeledi odehnal je 
a přemohl; a kteréž zjímal, ty dal do Benešova a tam sú zvěi»eni.®) Petr často býval u Zdenka ze Štern- 
berka a s manželkou jeho Anežkou tajná míval srozuměni, až se i prý o bezživotí Zdeňkovo pokoušeli. 
Ale věc ta zmařena.®) R. 1454 vyprosil si Petr odumřelá zboží v Těptíně a ve Lhotě. Manželku měl Petr 
Oíku z Dubéj s níž zplodil syna Bohuslava a dceru Evku. Řečená Ofka postoupila jemu a oběma dětem 
Svým r. 1455 věno své ve vsi Krumlovci.^®) Po smrti Janově ze Smilkova (f 1464) stal se Petr bohatým šlechti- 
cem, zdědiv po něm nemálo zboží dědičných a manských, o něž se potom se spoludědici svými podělili. 
Při tom mu mezi jinými i hrad Kámen s panstvím připadl. 

Petr žil ještě 1. 1473 drže hrad Kozí hřbet se syny bratra svého Jana (Haška), totiž Bohuslavem a 
Levou. Jak se zdá byl 1. 1475 mrtev a Kozí hřbet patřil potom Bohuslavovi synu jeho s dotčenými slrýci.^^) 
Petr přestal se psáti z Hrádku aneb z Kozíhřbetu a psal se v posledních letech svého života z Ostromeče. 
Tak i činili potomci jeho. Po r. 1475 nedlouho byl od nich Kozí hřbet prodán. Snad byl koupen k Oseča- 
n&m a opuštěn. 

yindftck Osečanský z Osečan prodal před r 1541 zámek pustý řečený Kozí hřbet, při témž zámku 
dva dvory kmecí a mlýn pod týmž zámkem s krčmou při zámku, též s vesnicemi Janovi Voračickému z Pa- 
binic}^) Jan však brzo od nově nabytého zboží nějakou část odprodal, bezpochyby aby mohl lépe trhovou 
sumu zaplatili. Janovi Řepoví z Neveklova postoupil totiž »u Hrádku Kozího dvoru kmedho s platem s mlýnem 


‘) Srov. Heber, Burgen V 163 *) Lib. conf. Borový Erect. I 94 -108. •) Tadra Acta jud. 11 408. *) Lib. conf. *| Lib. 
conf •) Rel. tab. II. 137, ’) Arch. C. IIL 602. •) Staří Ictopisové 127 Omluva Táborsl^ch. Arch. Č. I 376 •) Viz o tom psaní r. 
1446, 5. října v arch. českém IV. 9. **) DD 61 f 457. Kodex Talmberský, Arch. Třeboňský. •*) DZ. 13. K 21. Vklad obno- 
vila 1560 dcera jeho lžolda. 

la 


250 


OSEČANY. - TVRZE PŘI OSEČANECH. 


pod hrádkemA) Řečený Jan držel mimo Hrádek též mnohé jiné sousední statky jako Prčice, Voračice, Polanku 
a jiné menší. S manželkou svou Annou z Polanky byl 10 synův a 7 dcer zplodí! ; všichni však jej nepřeČkali. 
R. 1550 postoupil velkou Část statků v svých, mezi jiným i » Hrádek Kozí hřbet zámek pustý « Vácslavovi, Petrovi, Ada- 
movi a Burjamvi svým.^) Jan zemřel 17. září r. 1553 a nyní synové jeho usadili se na jednotlivých tvrzích 

otce svého. Burjan jeden z nich jmenuje se pánem na Kozím hřbetu, dosti možná Že ještě v některé Části pustého 
zámku bydleti mohl.^) Spojen byl prostředkem stavu matiiželského s Markétou z Malovic, kteráž jemu porodila syna 
jmenem Jana a dceru Kateřinu. V listinách desk zemských však vyskytují se co páni zboží Hrádeckého tři 
bratří Burjancvi svrchupsaní a synové Mikulášovi Vilém, Jindřich a Vácslav. Všichni tito strýci prodali roku 
1560 zámek pustý řečený Hrádek Kozí hřbet s příslušenstvím Janovi Vojkovskému s Milkostic místopísařovi kr. 
Č., načež zřícenina tato spojena jest se statkem Radičským. 

Jak staří sousedé Radičtí vypravovali, byl prý hrad jeŠtě v 18. století (?) střechou kryt. Když ale 
pán z Bubna nabyl RadiČe, nový správce sem dosazený k stavbě nového mlýna zdi hradské bourati kázal, 
jehož příkladu prý potom okolní lid následoval, 

*) DZ menši 228 D 12. DZ 85 J 13. Těmto biratřim učiněn r. 1660 nový vk*ad zboží našeho, s nimi ale též 
Vilémovi, Jindřichovi a Vácslavovi synům n Mikuláše bratra oněch 4 bratří, jenž byl bratry své předemřcl. *) Paprocký 
st. ryt. 34. 



Hrádek Kozí Hřbet, podle kresby Malochovy z r. 1846. 


TVRZE PŘI OSEČANECH. 


edaleko Sedlčan jest ves Řadič se zámkem, 
který 1. 1683 na místě bývalé tvrze postaven 
byl. Zámek ten tvořící čtverhran s výstupkem 
vystavěn byl tuším od Porty, jenž byl kníž. 
Lobkovským stavitelem.^) První známi držitelé byli z rodu 
Volovských z Úsuši. K nim patřil tuším Odolen 1. 1 383,^) jisté 
však Kunrát Stup (1367) prvotně ze Chvojna řečený, jenž 
prodal 1. 1 376 některé platy pro Chlumský kostel.®) Snad byl 
Kunrátovým synem Hynek^ jenž prodal 1. 1 369 nějaký statek 
děkanovi Pražského kostela a asi 1. 1391 daroval les 
k faře Chlumské.* *) Protože také kostelu v Křečovicích 
dobrodiní učinily konány tu za něho a manželku Anku zá' 
dušní služby každoročně.*^) Současně žil také Jan^ jenž se 
v I. 1373 — 1396 připomíná.®) Ok. 1. 1417 připomíná se 
Jan Bofan předek vladyk z Řadiče, kteří nosili berana na 
Štítě. Dcera jeio Mach na byla vdána za Petra z Lasenice 
a v Krchlebích (1444) a skrze tu dostala se rodina 
tato v drženi Krchleb.’) Bofan měl 1. 1446 s Jetrichem 

*) Popis jako v Soupisu na str. 88. Archív křižo vniků 

•) Borový Lib. crect. I i32, IV 367. Rel. tab. I 436. “) Lib. 
erect, XIII a f. 106- Acta jud. I 666. ’) Arch. Strahov, gub. 
Arch. Č. III 504. 


a Jankem syny svými Křešice a jiná zboží,^) ale sou- 
díme, že Řadič prodal. O Jetřichovi víme, že pomáhal 
1. 1 448 při dobytí Prahy a rod vladyk z Řadiče že trval 
až do kouče téhož století. 

V 16. stóletí usadil se tu Jindřich Osečanský z Ose- 
lan. Týž prodal asi 1. 1525^) tvrz. dvůr a ves Řadič 
s přísl. Mikuláši Vojkovskému z Milhostic. Tento žil 
ještě L 1542,®) avšak zemřel nedlouho potom, synu pak 
jeho Janovi vklad Řadiče I. 1545 skrze lžoldu z Osečan 
obnoven.*) Jan stal se později místopísařem kr, Č. a 
přikoupil k Řadiči hrad Kozí hřbet s vesnicemi. Také 
držel Kamýk a Osečany. Oženiv Mikuláše nejstaršího 
syna s Lidmílou z Velemy šlová, věnoval jí 1. 1571 na 
vesnicích statku Radičského.®) Když zemřel, zůstala po 
něm vdova a synové Mikuláš mladší ^ Trystram^ Vilám, 
Vácslav a Jan, kteří se 1. 1573 o Kamýk a Osečany 
rozdělili. Řadič prodali bezpochyby na uplaceni dluhů, 
ale vložili ji teprve 1. 1575 Adcmovi Myslikovi z Hyr- 
šova a na Košířích.®) Adam Mysli k dlouho neužíval dé> 

Arch Roudnický ’) Mikuláš od r. 1528 slově seděním na 
Řadiči. (Reg. k.s.) DZ 1. G 21. *) DZ 7. A K DZ 17. G 3. 
«) DZ 18 P 12. 




TVRZE PŘI OSEČANECH. 


251 


dictví koupeného, byv radou soudu purkrabství zemřel 
r. 1581 a pochován jest v rodinné hrobce pří kostele 
sv, Štěpána v Novém mésté Pražském. Statek Radičský 
zdědili oba synové jeho Ladislav a kteří zde tuším 
nedílně vládli. Ladislav oženil se s Reginou z Těšína, 
kteráž mu (vkl. 26. dubna 1582) všechna svá práva po 
smrti své zapsala. Oba krátce po sobě zemřeli, zane- 
chavše toliko synáčka Ladislava^ jemuž byl poručníkem 
strýc jeho a celý statek spravoval. I tento (Jan) byl že- 
nat, ztratil však manželku svou Martu, načež mu r. 1590 
král Rudolf 11. poručenství nad dětmi jeho Adamem^ 
Ludvíkem^ Zikmundem, Karlem, Vácslavem a Kateřinou 
(kteří byli po mateři 1000 tolarův zdědili) udělil. Po 
Janově smrtí došlo k rozdělení statku, synové jeho 
totiž Adam a Ludvík r. 1591 strýci svému Ladisla- 
vovi, jenž byl před tím let svých plných dosáhl, po- 
lovici statku Radičského postoupili. Později Adam 
spůsobem nám neznámým celý statek nabyl a byl tedy 
neobmezeným pánem na Řadiči až do smrli své, která 
jej r. 1614 zastihla. Ve sbírkách sněmovních r, 1615 
uvádí se jako pán na Řadiči Adam ntladši MysHk z Hyr- 
íova snad syn předešlého. Adam přidal se k odbojným 
stavům a odsouzen proto nálezem (1622) třetiny statku 
svého, ale synové jeho obdrželi milost. Řadič však tehdá 
patřila již Vilémovi Myslíkovi a bratru jeho VácsL 
Šťastnému. Bezpochyby pro dluhy statek jejich skrze 
komisaře k tomu zřízené r. 1623 Pavlovi Micknovi 
z Vacinova na Konopišti a Tloskově prodán. Michna 
v okolí mnoho statkův skoupil, jež po něm syn jeho 
Vácslav krabi z Vacimva zdědil. Tento prodal 1. 1665 
Vol/gangovi Henekovi doputovanému nad dani z vína, 
piva a soli v Čechách a Mikuláši Franc himontovi z Fran- 
kenšteina cis. radě a zemskému fysikovi v Čechách tvrz 
Netluky, »tvrz Osečany a konečně tvrz Řadič se vším 
jejím stavením z kamene vystaveným* *, v příkopě malou 
zahradou, pivovarem též z kamene vystaveným, sladov- 
nou* atd., jakož i statek Kňovický za 64.000 řl,‘) 
Podle smlouvy pří trhu učiněné dostaly se Henekovi 
všechny statky mimo jediné Kňovice, které Franchimon- 
tovi připadly. Za časů Henekových prý tvrz zdejší sho- 
řela, pročež se od toho času tvrzišti spálenka říkalo 
Potom si Heneic r. 1686 nynější zámeček vystavěl 
Řadič, Osečany a Netluky zůstaly spojeny až do r. 1702. 
Tehdá rozděleny a Řadič dostala se Antonínovi, ]oze- 
fovi a Šebestiánovi bratřím Losy z LosenovaF) V držení 
toho rodu zůstaly až do r. 1782.®) 

* 

Ve vsi Kňoviclch (i Kněvicích) bývala tvrz jen 
ve starších dobách. VI. 1333 — 1350 připomíná se Hy- 
nek z Kňovic}) V 1 1402 — 14 17 seděl tu na tvrzi ]an 
z Úsušfi) a 1. 1437 koupil Jan Úsuše z Knovic nějaké 
dědiny v Třebnici,®) Držitelem části snad byl Petr ze 
Kňovic, jehož nacházíme (l450) mezi jednotní ky Podě- 
bradskými. Konečně je paměť z 1. 1475 o Hynkovi 
odtudž, který koupil dvůr Chlum.^) V 16 st. byly Kňo- 
vice v držení Zruckýck ze Chřinovic. KdyŽ se I. 1540 
bratří Zdeněk a Léva dělili, položeny na díl tohoto tvrz, 
dvůr a ves Kňovice, ale Léva prodal týž statek (1542) 
Přibikovi Břizskému z Lrizy^), jenž jej připojil k Ose- 
čanům. Zá vlády Bříxškých tvrz zpustlE, a když 1. 1611 
zase statek Kňovický od Osečan oddělen, vystavěli tu 
držitelé prostý dům, z něhož vznikl nynější zámek.^) 

* 

Prvotní jméno vsi NalŽOViC bylo Nelžejovice. 
Tvrz stávala na místě zámku. Na ní seděl l. 1364, 

^ílek konf. Heber V 168. *) DZ 81. J 4. *) Viz v Mi- 
stop. bibl. VI 126. *) Arch. křižovnický a kapit 0 Lib. conf. 

•) DD 2 str. 81. L. 1418 seděl KuneS ze Kňovic ve Lhotě. Arch. 
C. VI 474. ’) Arch. Třebořiský. *) DZ. 1, F 27, 43. A 2. •) Dr- 
žitelé jeho v Mistop. bibl. VI. 123. 


jestli již stála, jakýsi Vilém a I. 1405 Ctibor. Před 
r. 1446 seděl tu Ctibor s manželkou Markétou, pak 
tato sama s dcerou Martou. Tato měla I. 1446 dlouhá 
jednáni! pro ženicha svého Přecha ze Sedlčan.^) Snad 
se vdala za Vácslava Režné z Neliejovic, jenž se 
1. 1462 připomíná.^) Jisto jest. že lu Marta seděla ještě 
později®) a že dcera Anna měla 1. 1497 s Chlumeckými 
pány f)ři proto, že rybníkem svým topili grunty pod- 
daných Nalžovských. Nedlouho potom (avšak před 
r. 1548) připojeny Nalžovice k Červenému Hrádku a 
drženy k němu až do r. 1560. 

Tehdá Jan Bfekovec prodal Hrádek, podržev si jen 
Nalžovice, Suchdol a některé vesnice. Ty drželi polom 
braiří Bohuslav a Zikmund snad jeho synové, onen na 
Nalžovicích, tento na Suchdole. Bohuslav pojal k man- 
želství Žofku z Hoslivic, jíž z počátku r. 1573 na dvoru 
Nalžovském a vsi 3U0 K, věnoval,*) později však, I. 1580) 
jí dokonce tvrz Nalžovice s dvorem a vesnice zavadil.®) 
Z manželství tohoto pošel syn Jan Břekovec, jenž se 
oženil s Annou z Březl, však s ní dítek neměl. Protož 
pořízením svým, jež krátce před smrtí jeho r. 1601 ve 
dsky 2 :emské vloženo bylo, veškeré zboží své po smrti 
své poručil Žofii z Hostivice mateři své a Anně man- 
želce isvá. R. 160B byl již mrtev s Žofie máti jeho po- 
stoupilla práva svého, jež jí dle dotčeného kšaftu nále- 
želo, Adamovi Boubínskému z Úje^da.^) Neboť vdova 
Anna oželevši manžela svého záhy zemřelého vdala se 
v druhém loŽi za téhož Adama a porodila mu Adama 
syna; než oba jak otec tak i syn dlouho nežili a Anna 
stala Sie po druhé vdovou. Právo ke zboží NalŽovskému 
po mladším Adamovi přešlo na strýce jeho (bratří Adama 
staršího) Diviše, Pavla, Přibika, Bohuslava a Petra 
Boubínské z Újezda, kteřížto jako nápadníci všeho statku 
r. 1608 práva svého veškerého postoupili téže Anně 
z Březí?) Zatím se tato byla po třetí vdala za Vladi- 
slava Vratislava z Mitrovic, jenž s nl na Nelžejovicích 
seděl, ačkoliv se ona v seznamu sbírek r. 1615 sama 
paní na Nelžejovicích nazývá (f 1630). Z jejich dětí 
byly r. 1630 Marjana svobodná a Kateřina provdaná 
Čabelická, syn Aleš Ferdinand byl r. 1646 soudu dvor- 
ského a komorního radou, hejtmanem Nového města 
Pr. a kraje Vltavského a nejvyŠŠlm bertiíkem zemským, 
po 5 let radou a potom presidentem komory České, 
místoclržícím a soudcem zemským ; dosáhl také pový- 
šení napřed do stavu panského, potom hraběcího. Od- 
prodav Sukdol r. 1637 sestře své Kateřině, prodal 
r. 16>58 statek Nalžovice Janovi Kryštofovi Kopplovi 
z Adíersberka početnímu radě král. komorní puch- 
halterie za 24.000 fl.®) Od r. 1665 počal panovat! 
na NailŽo vících Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu a 
na Nemysli, profesor na universitě Pražské, slavný lékař, 
íalckrabě čili comes palatii imperialis, zemský fysik 
v Čechách, r. 1677 14. července do stavu rytířského 
povýšený, který byl Nalžovice od dédiců po předešlém 
držiteli pozůstalých koupil a k nim ještě sousedních 
statkůiv Kněvize a Červeného Hrádku nabyl. Když se 
po jelho smrti (1685) synové o otcovskou pozůstalost 
(22. listopadu 1686) dělili, připadly Nalžovice, Knčviz 
a Červený Hrádek staršímu bratrovi Antonínovi Alexan- 
drovi Tyt. FT&nchimOHtov 2 Z Frdnkenfildti, který ZaítCChsl 
po sobě památku, že roku 1690 blíž zámku NaiŽovíckého 
kapli matky Boží bolestné vystavěl. Zemřel 13. dubna 
1709, zůstaviv statky pěti dcerám. Sestry ty přikročily 
IS října 1709 k děleni veškerého dědictví, a při té pří- 
ležitosti připadly Nalžovice nejstarší Josefě, provdané 
za Frantifka Antonína svob. pana Koniáše z Vydfi\ 

*) Arch. TTeboňský, Lib. erect. V 109, Mistop. bibl. VI 
119. *;i Rel. tab. I. 140. s) Snad l. 1491, (Rel. tab. 1 192), je-li 
slovo Markéta chybné psáno. *) DZ. 18. C 22. DZ. 80 M 16. 
B) DZ. 130 L 16. ^ DZm. 236 X 20. «) DZ 312 C 11. 


252 


TVRZE PŘI OSEČANECH. 


Červený Hrádek Kateřině provdané za V ácslava svob. 
p. z GolČe^ Kněviz Marii Viktorii^ provdané za svob. p. 
Malovce \ dvé ostatní, Anna, provdaná za ryt. Františka 
z Astfeldu a Ludmila, provdaná baronka z Bissingen, 
upokojeny jsou peněžitou náhradou. Lrant. Ant. Koniáš 
z Vydři zemřel dne 4. června 1716 a byl v kostele 
Chlumském pochován. Syn jeho František Josef, naro- 
zený po smrtí otcové 7. února I7l7, nedosáhl ani úpl- 
ných 24 let, zemrelť dne 7. ledna 1741 co poslední 
potomek starožitného rodu Koniášův z Vydři, kteří hod- 
nost dědičných korouhevníkův stavu rytířského v krá- 
lovství českém zastávali. Opuštěná matka a truchlící 
vdova vedla nábožný, dobročinný život na zámku Nal- 
žovickém, založila r. 1743 při zámecké kapli kaplana 
i prokazovala se velmi štědrou ku kostelu Chlumskému. 
Konečné odkázala Nalžovice svému sestřenci Janovi 
Vácslavovi Alsterlovi z Astfeldu, který svému jménu 
i ono vymřelého rodu z *Vydří« připojil a zámek Nal- 
žovický nově vystavěl. Znamenitý tento muž, dne 31. 
ledna 1756 do stavu svobodných pánů povýšený, zastá- 
val postoupně důležité úřady v zemi: od r. 1749 byl 
místosudím, od r. 1751 místokomorníkem, od r. 1771 
nejv. písařem v království Českém; téhož roku dostalo 
se mu hodnosti dědičného korouhevníka stavu rytíř- 
ského a r. 1784 stal se vicepresidentem zemského soudu; 
zemřel v Praze dne 28. dubna 1799, maje stáří 92 let, 
co pán na Nalžovíhích a Tróji, odkázav statky dceři 
Jindřišce. Nalžovice od ní prodané měnily potom rychle 
po sobě pány své ; následovaliť po sobě : Kajetán Hru- 
šovský svob. p. z Hrušová, Josef Funk, Jan Tykač, 
Jan Špalek', r. 1821 koupil je konečné Maxmilián svob. 
pán z Scharffenstein-Pýeilu, po něm dědil je syn Karel 
August, po jehož smrti (f 1839) dědicům připadly.^) 

* 

Ve vsi Chlumu severozápadně od Sedlčan byla 
tvrz jen v starších dobách Fara a kostel byl tu již ve 
14. století a podací jeho bylo rozděleno mezi Jedlské 
neb ÚsuŠské a Chlumské vladyky. Z těchto se připo- 
mínají od r. 1256 bratří Olen a Jenec. Onen odstě- 
hovav se do Žirovníce oženil se s Dorotou sestrou 
Tomáše ze Štítného a obdržel 1. 1373 od něho vénný 
list^) Tento také Jenčik řečený zůstal pánem na Chlumu, 
vyměnil si 1. 1373 nějaké role se zdejším farářem a 
založil 1. 1376 kaplanství při zdejším kostele, jež pla- 
tem ze tři svých vesnic nadal.®) L. 1387 spolupo- 
dával sem faráře, ano byl tu spolupodacim ještě okolo 
I. 1391.^) V téže hodnosti vyskytuje se po něm v 1. 
1395 — 1401 nějaký Vácslav a od r. 1402 Jan Krch- 
lebecf*') kten se pak psal z Chlumu. Ten tu seděl ještě 
1. 1414.®) Že byl držitelem tvrze, jde na jevo z pozděj- 
šího zápisu^ I. 1430.^) Současně byl dvůr druhý v držení 
vladyk z Usuší a to až do r. 1475, kdež odjarohnčva 
prodán Hynkovi ze Kůovize. Potomek Krchlebcův Jan 
Láva z Chlumu žil ještě I. 1489-®) Tvrz Chlum s farou 
patřila již 1. 1518 ke zboží Červeného Hrádku, ale za- 
nikla nedlouho potom, tak že se tu 1. 1545 pouhý dvůr 
připomíná.®) Jan Břekovec prodal jej roku 1554 Anně 


*) Pam. arch. IV b, 132, Mistop. bibl. VI 120—121. 
>) CCM. 1861 str. 349. ») Borový, Lib, erect. 1. 93, 133. *) Lib. 
conf. Borový IV 357. ®) Lib. erect. V 41. Lib. conf *) DD 
15 f. 158, 318. ’) Knihy Pražské. «) Arch. Třeboňský. •) DZ. 
2. F 6, 250 H 20. 


Z Hertnštorju manželce své a tato jej prodala 1. 1575 Žoýce 
Břekovcové z Hostivic na Nelžovidch.^) 

• 

Severovýchodně od Sedlčan jest ves Suchdol, 
v níž také tvrz bývala. Na ní seděli vladyky příbuzní 
Břekovcům z Ostromeče. Předek jich jest tuším Dobeš, 
jenž byl 1. 1369 spolupatronem v Hlasivě, kdežto 
Ondřej 1- 1373 jmenovaný bezpochyby seděl na jiném 
dvoře. Dobeš žil ještě 1. 1375 a svědčil, když Bohuslav 
ze Suchdola odjinud z Hradišti strýc jeho založil nový 
oltář v Hodéticích. Jiný strýc byl Volkéř ze Suchdola 
odjinud z Hrádku?) Sušek a Olbtam bratří, kteří 
v 1, 1390 — 1401 spolupodávalí do Hlasiva, 1. 1400 
a 1404 do Hodětic®), byli bezpochyby synové některého 
ze tří předešlých. Olbram založil 1. 1404 nový rybník 
u Hodětic, jímž farské pozemky zatopil, za to dal slušnou 
náhradu.^) Oba bratří připomínají se ještě I. 1413. Kromě 
nich se připomíná druhdy nějaký držitel dvorce v Suchdole. 

L. 1456 byl Suchdol již v drženi Břekovcův®) a ze 
zápisu 1, 1473 dovídáme se, že držen ke Kozímu hřbetu.®) 
Později Kozí hřbet odprodán a zůstal Břekovcům sa- 
motný Suchdol. Jan a Petr bratří držitelé jeho dědili 
po Bohuslavovi strýci po r. 1518 statek Červený Hrá- 
dek, k němuž pak Suchdol připojili.’’) Jan přečkav Petra 
bratra držel Suchdol k Červenému Hrádku až do r. 1560, 
kdež tento prodal k Nalžovicům. Bohuslav a Zikmund 
bratří Břekovcové byli bezpochyby jeho synové. L. 1578 
byli již dílní; onen měl Nalžovice, tento Suchdol a to ještě 
1. 1569.®) Zikmund zemřel bezdětek a statek jeho všechen 
přešel na bratra Suchdol tedy zase držen k Nalžovicům. 

L. 1537 odprodal Aleš Ferdinand Vratislav z Mi* 
trovic tvrz a ves Suchdol s dvěma vesnicemi Kateřině 
Čabelické z Mitrovic?) Tato bydlela s manželem na 
Trkově, s nímž téhož roku (1657) zemřela. Z dětí jejich 
Vácslav Karel ujal 1. 1661 i otcovský i mateřský sta- 
tek.^®) Ale již 1. 1665 prodal Suchdol hraběti z Mille- 
sima, který jej připojil ke Kosové hoře.^^) Ale 1. 1675 
panství toto pro dluhy rozbito a tvrzka Sukdol obsa- 
hující kuchyni, síň, ratejnu, komoru dole a dva pokojíčky 
a komoru nahoře přidělena Anně Valderodové roz. 
z Lilientálu}^) Po ní následovala M. Barbora Doudleb- 
ská roz. Vřesovcova. Táž zemřela 1. 1699 a dědila po 
ni dcera její M. Zuzana vdaná Obetburgerova, ale ne- 
udržela toho statku, který věřitelé uchvátili.^®) Suchdol 
byl pak v držení rozličných rodin.^*) 

U vísky Podhájí (jak svědčí Heber VI. 227) na- 
chází se buď hradiště neb tvrziště, totiž pole obehnané 
příkopem, jemuž lid říká »na Hradišti*. Co tu stávalo, 
není nám známo. 

Blíže Častoboře klade Heber také tvrz pravě, že 
nad poplužným dvorem na pravém břehu Vltavy na 
pahrbku stávala tvrz, z niž ještě základní zdi zbyly 
a jejíž místo v pole proměněno jest. Domníváme se, že 
ty základní vsi jsou zbytky domkův zaniklé vsi Často- 
boře a že tu tvrze nikdy nebývalo. 

DZ. 11. G 1, 18. K 29. *1 Borový Lib. erect. I 108. 
Lib. conf Arch. Orlický. *) Lib. conf. Lib. erect. VIII 27. 
Lib. erect. V 66. -J Arch. Č. I 183, "i Kodex Taimberský. 
DZ. 2 F 6. •) DZm. 100 K 19. Aich. Třeboň. “J DZ. 299. 
Q 10. ^®) DZ. 313. T 8. “) DZ. 316. O 2. “) DZ 30 N 19 
DZ. 34. M 30, 118. C 14. U) viz Mistop. bibl. VI 160. 



Venkovské sídlo a statek Palackiého v Lobkovicích. 
(Dřevoryt dle kresby B. Kutiny.) 


LOBKOVICE TVRZ. 

ámek Lobkovský stojí na konci ostroha nevysokého, pod jehož opyŠem jest 
mezi svěžím zelením tůně, 2^ámek jest stavení poschodí vysoké, skládající se 
ze dvou Částí, severního Čtverhranu a menšího stavení, které je k jihozápad- 
nímu rohu dotčeného čtverhranu přistavěno. NejstarŠí Částí jest věž položená 
na jižní straně většího stavení a do Čtverhranu založená. Přízemí její je skle- 
nuto do kříže a nad tím jsou troje stropy. Věž, aČ beze všech ozdob, zacho- 
vala způsobu starého věku, zejména nevelká okna. Větší stavení zavírá čtver- 
hranatý dvůr a jest ve svých hlavních částech prosté stavení z doby před 
r. 1620. Z té střízlivosti jen trochu se vymyká vchod na straně západní. Také 

vnitřek jest prostý. Menší stavení z 1. 1679 pocházející jest dílo knížecího 

stavitele Antonína Porty, tuším ze všech jeho děl nejmenší. Jest to nepra- 
videlný Čtverbran, jehož severozápadní roh jest do oblouku vyříznut. Stavení 
toto jest vyšší než předešlé a také jeho okna jsou větší,^) S tím souhlasí popis, který nacházíme v urbáři 
1. 1658: » Zámek Lobkovice někdy všecek od kamene ve Čtyry úhly nákladně býval vystavěný a cihlou přikrytý; 
od něho se toliko jednou stranou po mostě kamenném klenutou vjíždělo a vcházelo, nyní týž zámek jest 
hrubě zbořený a krovu na něm žádného není, toliko ještě věže vysoká cihlami přikrytá v celosti zůstává * 
Vesnice i^Šechny na bývalém statku Lobkovském patří k starým, ba nejstarŠím osadám v Čechách. 
Neví se, kdy ponejprv založeny byly; staré místní pověstí na díle již Hájkovi známé mluví o jich bytí již 

za věku sv. Vácslava a Vojtěcha. Diplomatické však zprávy nesahají výše nežli do 14. století do věku císaře 

Karla, za něhož se již na Lobkovicích tvrz vlády čí nacházela.^) Jakého byli rodu nej starší nám známí držitelé 
ok. l. 1342 bratří Bohunik a Vavřinec a Raitnund z Lobkovic, jenž r. 1356 a 1357 na zdejší faru kněze 
podával, není známo.*) Více jest nám znám nástupce jeho Mikuláš Coir, měštěnín Většího města Pražského. 
V letech 1367 — 1377 nacházíme jej jako pána podací kostelního v Lobkovicích,*) odkudž snad přestěhoval 
se r. 1378 do Prahy, ježto tehdáž přijal měšťanské právo na Starém městě.®) Bylaf rodina tato až do huslt- 

*) Viz Soupis okr. Karlínského str. 266. Pomůckou Popis statku Lobkovského od Palackého ČČM. 1836. III 288 
Radhošt II 176. Rozbor jména Lobkovice ukazuje na mnohem vyšší stáři ne-li tvrze, aspoň vsi. Jméno jest Čistě osobní 
a není pochybno, že Lobkovice nazvány po svém dřevním držiteli řečeném Lobek. Toto však osobni jméno jest tak zastaralé 
a kořen jeho (Lob) již tak neznám, že samo v sobě již ani v těch nejstarších písemných památkách se nejeví, aniž pak vice 
etymologicky vyloženo býti může. Jen ve jméně Lobeě vyskytuje se jednou v Čechách, nikoli ale na Moravě. Možno že i tvrz 
za pohanských dob založena jest, čehož by se nejeden důvod nalezl,. (Viz 1. c. str. 177.) Uvedené tamže Přibika a Heninga 
z Lobkovic (1368 patrony v Bérunicích) sem nepočítáme, ®) Bohuněk a Vavřinec prodali ok- 1. 1342 plat na dvoru Lobkovicích. 
*) Lib. conf. Jeho purk*abi byl 1. 1370 Jan (Arch. bibl. Praž.) ®) Tomkovy Děje Piahy II. 490. 






254 


LOBKOVICE. 


ských válek u Pražanův v nemalé vážností. Od r. 1385 do 1398 panoval zde Jan Couck ze Zásady^ dvorský 
maršálek a miláček krále Vácslava, který mu dovolil 1. 1385 Lobkovice komukoliv odkázati. Za jehožto času 
věc nemálo důležitá se zde přihodila. 

Náležely tehdáž ke statku Lobkovskému jen dvě vsi, Lobkovice totiž a Mlékojedy; třetí ves Ne- 
ratovice byla v držení arcibiskupův Pražských a počítána až ku panství jejich Roudnickému, ačkoliv dost 
dalekému. Pan Čouch na samém tom místě, kde meze Lobkovské a Neratovské se stýkají, v řece Labi nový 
jez vystavěti sobě dal, jenž až podnes tam stojí a mlýn valný potřebným návalem vody živí. Tomu vŠak 
odpor kladli úředníci arcibiskupští pravíce, že jez ten je arcibiskupovi Škodný. Když nicméně pan Čouch 
dílo počaté konati nepřestával, služebníci arcibiskupští sebravše se mocí jez bořiti počínali. Z toho chatrného 
počátku povstaly potom veliké bouře a rozbroje, jichžto země celá Škodně pocítila. Pan Čouch žaloval u krále, 
kterýž kromě toho nechuť maje k arcibiskupovi z Jenšteina dal miláčkovi svému plnou vůli proti němu. 
Dvořané královští ujímali se svého maršálka, manové pak arcibiskupovi zastávali pána svého; jitření s obou 
stran tak se rozmáhalo, že i krvavé potržky mezi nimi nastaly, až konečně i z jiných příčin mezi králem 
a arcibiskupem úplný roztrk se stal, za nímž tento útočiště své ku papeži vzav, zemi Českou a stolici svou 
navždy opustil. 

Pan Čouch, jenž sám na Lobkovicích bydlil, založil r. 1390 oltář sv. Kateřiny v kostele farním 
Lobkovském a nadal jej platem 7 kop na vsích Ovčárech a Mlékojedech a vsi BíŠkovicích, již držel farář 
Lobkovský. Téhož asi času daroval f. kostelu zdejšímu na vydržování jednoho kněze (vikáře) popluží roli 
a k tomu daroval oltářníkovi sv. Kateřiny r. 1408 roční plat jedné kopy. AvŠak tehdá již Lobkovic neměl, 
jež usadiv se na hradě Navarově prodal.^) Nový držitel Lobkovic asi od r. 1400 byl měštěnín Pražský a Ža- 
tecký Prokop Krukner stavu vládyckého, jenž r. 1403 zemřev pozůstavil syna Vácslava jinak Vacka zletilého 
a děti nezletilé Prokopa^ Sigmunda, Erazima^ Františka, Voršilu a Anešku. Poručníci těchto dětí s mladým 
Vácslavem podávali r. 1403 nového faráře ke kostelu Lobkovskému, než v 1. 1405 — 1408 připomíná se bez- 
pochyby po rozdílu bratrském jen jediný Vácslav jakožto pán na Lobkovicích, jenž i příjmí »z Lobkovic » 
na se vzal a do smrti své vedl, ačkoliv potom jsa hejtmanem na Boleslavi (r, 1433) nic více s Lobkovici 
činiti neměl. Erb jeho byly dvě střely vedle sebe položené. Umřel teprv r 1450, jedinou dceru pozůstaviv. 

Asi r. 1409 koupil Lobkovice slavný věku svého rytíř Mikuláš z Újezda, syn MarŠův řečený Chudý, 
ačkoliv opravdu ne chudý, ale bohatý byl. Tento rytíř, jenž r. 1415 i hradu Hasišteina od krále Vácslava 
dosáhl, později pak ve válce husitské co vůdce vojska královského velice znamenitým se stal, proměnil pů- 
vodní jméno své *z tíjezda« a psal se již v listině r. 1410, 27. února, an podával nového kněze k oltáři 

potom 30. května t. r. zprosta Mikulášem 
Chudým z Lobkovic, později ale vždy již 
jen Mikuláš z Lobkovic, jako ku př. r. 1412. 
1. února podávaje nového faráře ke kostelu 
Lobkovskému.^) A tento jest první pod tímto 
jménem známý předek slavného rodu pánův 
z Lobkovic, kteříž již v 16. století téměř 
všecky panské rody v Čechách svou roz- 
šířeností, výtečným duchem, mocí a slávou 
převyšovali, potom pak r. 1623 do stavu kní- 
žecího povýšeni jsou. 

Pan Mikuláš držel Lobkovic až do 
smrti své r. 1435, a není pochyby, že také 
v prvních letech míval sídlo své na Lob- 
kovicích, kteréžto však za válek husitských 
přenesl na hrad svůj HasiŠtein. Mimo to 
přikoupil p. Mikuláš od arcibiskupa Kunrata 
ves Neratovice k statku Lobkovskému až 
do výplaty. L. 1427 chtěl prý Lobkovice 
katolické straně zraditi. 

Po smrti pána tohoto dědili statky 
jeho hojné dva synové Mikuláš a Jan, před- 
kové potomních dvou hlavních haluzí Hasi- 
Šteinské a Popelovské. Mikuláš starší bratr 

Doklady viz v Radhošti str. 178. Darování 
1. 1396 patři do r. 1413 (Borový, Lib, erect. IV. 439). 
*) Lib. coní. R. 14u7 slově také z Milčevsi, před 
r. 1410 vždy jen z Djezda. 


sv. Kateřiny, Mikulášem Chudým z Újezda jinak z Lobkovic, 



Pědorys zámku v Lobkovicích. 


LOBKOVICE. 


255 


z počátku vládl sám celému dědictví, jsa ale právě proto v zášti s mladším bratrem Janem, jenž se táhl k dědictví 
otcovskému, smluvil se konečně s ním r. 1445, 10 července a slíbil mu Lobkovic tvrze postoupit! dvě neděle po 
sv. Havle (16. října) nejprv příštím.^) Jan Popel byl po přikladu otce svého věrným katolikem a tudíž v domácích 
rozbrojích r. 1448 a násl. jednotníkem Strakonickým a spolu nepřítelem pana Jiřího z Poděbrad, s nímž vedle jiných 
pánův jednoty své válku vedl, aČ neprospěŠnou R. 1450 v létě vytrhl pan ^iři z Poděbrad s Pražany také proti 
Lobkovicům a dobyl jich, jak se zdá, prvním útokem a držel je potom necelý rok. R. 1451, 6. ledna zajisté 
když zase pokoj zavřen jest, obviněn jest p. Jiřík Janem, *že by mu se za příměřím a v úmluvách v jeho 
tvrz Lobkovice uvázal «, toho však oprávce mocní téhož míru nepoznávali, by v tom p. Jiřík co proti příměří 
a proti úmluvám učinil, než učinil jest v tom záští jako nepříteli svému řádně. I vypověděli a rozkázali, *aby 
týž p. Jiřík tvrze Lobkovic se vŠím, co k ní přísluŠie, ve čtyřech nedělích o této naŠí výpovědi pořád čtůc 
Popeloví, aneb komuž by on poručil, v jeho moc zase vrátil a skutečně postúpil.« Později, když týž p. Jiří 
na království České povýšen byl, stal se p, Jan Popel jedním z nej věrnějších poddaných jeho, podnikal proň 
nejen škody všeliké, ale i osobní vězení od pánův z Rožemberka, ze Šternberka, tehdáž odpovědníkův krá- 
lových. L. 1459 chtěl si Lobkovice vyměnili za zboží v jižních Čechách, ale nedošlo k tomu.®) 

Kterak Lobkovice po smrti Jana Popela přešly na rod pánův Ojiřúv z OČedělic^ nemůže se doko- 
nale dokázati; avšak pravdě podobá se, že se to stalo směnou za panství Chlumecké. Koupila totiž paní Anna 
Lobkovská z Ryzemberka vdova po Janovi r. 1474 Chlumec hrad za 4000 kop od Bedřicha i Albrechta bratří 
Ojířův z Očedélic a Lobkovice jsou jim bezpochyby na doplacení sumy trhové postoupeny, protože již od 
r. 1489 Albrecht Jiří z Očedélic nazývá se pánem na Lobkovicích a pod tímto titulem byv soudcem zemským 
(od r. 1475 také purkrabí hradu Pražského, r. 1478 místosudí zemským, r. 1480 místokomorníkem) často se 
připomíná Po jeho smrti (po r. 1490) zdědil Lobkovice syn jeho Jan Ojii^ jenž nedlouho jimi vládnu v pro- 
dal je p. Bartoloměji Bubnovi ze Všebořic^ jemuž tehdáž i blízké vsi Jiřice a Čakovice náležely; tento pak 
tuším ok. 1. 1496 postoupil je p. Benešovi Sekerkovi ze SedČtc^) a naproti tomu dosáhl od něho zase Ko- 
stelce nad Labem, načež Lobkovice při rodu těchto vládyk celých 100 let zůstaly. 

Pan Beneš, jenž na Lobkovicích sídlem býval, umřel ok. r. 1497 zůstavil po sobě 3 syny Ládi- 
slava^ Fabiana a Šťastného; však poslední, jenž se jeŠté I. 1549 připomíná, utopiv se nešťastně zahynul. Po 
shoření starých desk zemských přiznali se bratří dva u úřadu nových desk (1540), že drží Lobkovice tvrz, 
dvůr popi. s poplužím, ves tudíž, ves Mlékojedy s Labem hořejším i dolejším, s ostrovem na Labi, se 3 
ostrovy pod mlýny. Štěpnicemi, chmelnicemi, vinicemi, šafránicemi, přívozem a krčmou při něm a podacím 
kostelním po otci a pO předcích svých od let 33. Dvůr svůj a ves v Psincfch bratří oba prodali Petrovi 
Rašínovi z Ryzm burka. Po smrti Ladislavově zůstal Fabian (tehdá již obstárlý) v nedílnosti se strýci svými 
Janem a Pribikem jinak Benešem (syny Ladislavovými) a ti všichni koupili r. 1549 ves Odolenou vodu a pro- 
dali r. 1552, co měli ve Velkém Bašti, jakož i r. 1554 k dřevnímu přiznání u desk (r. 1540) ve vsi Kojeti- 
cích dvůr kmecí s krčmou doložili. Jan oženiv se před tím s Marjanou z Šebířova jí 1. 1553 na vsi Odolené 
vodě věnoval.*) Konečně se 1. 1556 všichni o statky své se rozdělili, při čemž se arci Fabiánovi jedna 
polovice a bratřím oběma druhá polovice za díl otcovský a bratrský dostaly. Jan byl oddělen vsí Odolenou 
vodou, a k tomu přiraženy vsi Neratovice celá, v Mirovicích 4 člověkově a ves celá Mlíkojedy, Přibík ob- 
držel sluhy všelijaké u pánův a jisté platy, Fabiánovi se dostala tvrz Lobkovice všecka s dvorem poplužným, 
ves s podacím, krčmou u přívozu a přívoz s Labem, 2 mlýny a dvůr pustý v Kojeiicích.®) 

Řečený Fabian zemřel r. 1563 v první pondělí v postě jsa stár 78 let a pohřben v Kostelci nad 
Labem.®) Lobkovice po něm dědil strýc jeho Jan, když pak po r. 1574 zemřel, zůstaly Lobkovice synovcům 
jeho Ladislavovi^ Mikuláši a Janovi Ratiboř ovi^ kteří také statky po otci Přibíkovi drželi.^) Když ti se v I, 
1580 — 1586 o své statky rozdělili, dostal Ladislav Odolenou vodu, Mikuláš Chlumín se Lhotou a Jan Ratiboř 
Lobkovice. 

Jan Ratiboř brzo zchudl a statek svůj prodati hleděl. Kupovalť jej r. 1591 slavný pán Vácslav 
Budovec z Budova za 11,750 kop gr. Č., ale trh ten potom nedokonán, protože Jan Ratiboř žádného správce 
pro Neratovice ves zápisnou se dohledali nemohl. Polyxena z PernŠteina držitelka Roudnice obeslala jej 
1. 1595 o výplatu Neratovic n. k Roudnici příslušných, že však dokázati nemohla, od koho komu a v jaké 
sumě ta ves zastavena byla, proto na komorním soudě pří svou ztratila. Po druhé (1603) sice vyhrála, ale 
Neratovice zůstaly přece Sekerkovi. Nemoha Lobkovic udržeti, konečně je prodal a ponechal si jen Nerato- 
vice. Den před sepsáním smlouvy stala se mu tato nehoda. 

L. 1615 dne 30. Června pacholata, která k Davidovi Kranychovi preceptoru ke stolu a do školy 
chodila, po Šestnácté hodině na celém orloji (po 1. odp.) vespolek někteří na míč, někteří v koule hráli. 
Mezi jiným pak přihodilo se nenadále, že pana Jana Ratibora větší syn Vácslav Kryštof Jiříka syna Daniele 
Fojta jinak Kocha jednoho souseda Novoměstského v hlavu treíil; tento pak míČ vezma hodil jím na Vác- 
slava Kryštofa a uhodil jej v nohu. Pacholata mezi sebou mlčela a poněvadž hodiny bily a čas k učení byl, 

*) Arch. č IV. 40l,Bezold. *) Arch. Třeboňský. *) DD 36 p 390, Rel. tab. lí, 439. L. 1497 byl Buben pánem na Kostelci. 

DZ 11 D 18. Marjana zemřela 1583. *) DZ 52 G 30— H 3 vkl. 1557. ■) Schaller 7. Kaurzim. Kreis 311. ’) DZ. 89 M 8. 


256 


LOBKOVICE. 


přestali hráti a začali se, jakž za obyčej rnČli, učiti. Když se již tak učili, přišel pan Jan Ratiboř do světnice, 
aby spatři), čemu se jeho synové uČÍ, a spatřiv klobouk Vácslavův, který jako také ruce blátem ukalen byl, 
zeptal se ho, odkud toho dostal. 1 domlouval Martinovi Lendovi, Němci z Krnova, který u pacholat byl, proč 
jim v koule hriti dopouští. I omlouval se tento, že jest Vácsláv Kryštof pachole svévolné, že v ničemž po- 
slechnout! nechce, a že ne jemu, nýbrž druhému přece ptorovi ke správě jest podán. I rozhněval se pán a 
poručil Lendovi, aby Vácslavovi stouhy okázal a metlu přinesl, že jej chce potrestali. Mezi tím, nežli se Lende 

s metlou vrátil, povídal Vácslav otci svému, že jej Jiřík v nohu uhodil. Tu vzal Jan Ratiboř Jiříka ze stoličky, 
strčil jej do komory a popad kyj s prst tlouští jej bil tak. Že jej okrvavil V tom přišel Lende s metlou a 
vida, co se děje, napomínal pána, aby se pamatoval, co činí, on však jej ještě několikráte bil, jakož í Lenda 
dvakráte přes hlavu uhodil, když mu kyj zadržeti chtěl. A v tom, když Lende zase pánu domlouval, vyšel 
Jiřík z komory.^) 

R 1615 koupil Lobkovice Vácslav Majrle ze SobiŠku JMI, služebník a měštěnín Starého města Praž- 
ského za 27000 k. miš,®) Tento pak nepodržev zboží to dlouho prodal r. 1616 »zámek Lobkovice*, dvíir při něm 
s ovčínem a pivovarem, ves celou s podacím a krčmou na přívoze a vsi pani Polyxeně Lobkovské z Perněteina na 
Roudnici, Litomyšli a Sedlčanech za 28,000 kop míŠ.^) Neratovice a dvůr TěŠický teprv r. 1623 úsudkem soudu 
komorního p. Jan Ratiboř v sumě 4920 kop míš. téže paní, a již nyní kněžně, postoupit! musel, byv před tím 
1622, 31 října soudní komisí odsouzen třetiny statku svého pro účastenství v minulé rebelii. Od té doby 
celý statek Lobkovský až do r. 1829 při tomto knížecím rodu zůstával. 

V třicetileté válce Lobkovice a okolní vesnice velké svízele utrpěly. R. 1620 hned po bitvě bělo- 
horské ten den (9. listopadu) Mělničtí zbrojní lidé (pod obojí) k opatření Při vor poslaní na Lobkovice dora- 




jir 




bkovský byl stavil, krvavě potloukli a zář 


cely 


zejtří (10. list.) přihnali se tam vojáci císařští a sice Poláci a s Mělnickými za Labem u Mlíkojed stojícími 
Šarvátku svedše s obojí strany na sebe stříleli a celou téměř ves Lobkovice, též dvůr panský, stodoly, ovčín 
a pivovar vypálili. To byl počátek zpuštění Lobkovic, avšak zámek a mlýn tu ještě neporušeny byly zůstaly 
a domy selské také větším dílem zase opravovány. Plná záhuba teprv okolo r. 1630 na statek ten se uvalila. 
Tehdá mimo zámek zbořeno stavení ve vsích na statku tolik, že jen 1 sedlák a 2 chalupníci zůstali a r. 1658 
se na celém statku 1 sedlák, zato však 18 pustých sedlišt a 14 pustých chalup, mimo to zámek, mlýn a 
pivovar vše pusté nacházely. 

Kněina Polyxena poručila jedinému synu svému Vácslavovt knížeti z Lobkovic mimo jiná panství 
svá také statek Lobkovský. Kníže ten měl jej r. 1656 postoupili hraběti Kryštofovi Ferdinandovi z Lobkovic 
a na Bílině za 17,142 ss. gr.; stalo-li se aspoň na Čas, nevíme. Před smrtí svou r. 1677 připojil týž kníže Vác- 
slav Lobkovic ku knížecímu fídeikomisu, po čemž jeho správa úřadu knížecímu v Nelahozevsi svěřena byla. 
Zámek na podzim r. 1679 od knížecího architekta Antonia Porta znovu stavěn jest a sice v tom způsobu, 
ve kterém se posavad nachází. Po knížeti Vácslavovt (r. 1677) vládl svěřenství rodiny své syn jeho kníže 
Ferdinand Au^st {\ za ním jeho syn Ferdinand Filip (-j-1784), pak tohoto syn Josef Ferdinand 

a posleze Ferdinand Josef syn předešlého. L. 1829 chtěje týž kníže panství Líučeveské přiražiti ku kuížečirnii 
svěřenství a odprodati za to jiné méně pohodlné statky, měv nad to všeliké nevole a mrzutosti za příčinou 
jezu Lobkovského, s povolením dvorským vybavil statek ten ze závazku svěřenského, prodal jej 6. listopadu 
1829 zemskému advokátovi v Praze Janovi Měchurovi, Po něm držel jej zeť jeho slavný Front. Palacký^ jehož 
tělesné ostatky na zdejším hřbitově odpočívají. 

9 Reg. svědomí německá 1586—1618. ») DZ 137 L 9 a 188 M 19. ») DZ 138 O 10, 189 G 6. 



Zámek v Lobkovicích (pohled od západu). 



TVRZE U LOBKOVIC. 


i hozápadně od Brandýsa leži ves Ctěnice se zám> 
Sir O kem, který povstal z bývalé tvrze. Po vsi se psal 
1. 1235 Suiisiav »ze Ctimic«, aČ nemá-li se to ro 
zuměti na Čimice.^) Gera vdova po Velflinovi Gal- 
moví se synem svým a dcerou prodala (1372) tvrz Ctěnice 
Henslinovi Cajzlmajstrovi pražskému -) Když vítězní Pražané 
1. 1421 okolí opanovali, zabrali tvrz Ctěnice po jakémsi od- 
běhlikovi a dali ji Martinovi Žumburgéři?') L. 1427 
chtěl držitel tvrz tu nepřátelům zraditi. V následujících 
dobách vládl tu rod, jenž měl na Štítě měsíc s hvězdou, 
zejména 1. 1454 a 1456 !^an.*) L. 1502 držel Ctěnice 
Vácslav Hrzan z Harasova^ který t. r. nějaký plat 
kapitole pražské prodal.^) Když se 1. 1520 synové jeho 
dělili, dostal Adam na svůj díl Ctěnice.®) Tento je držel 
do smrti a zase se synové jeho 1. 1544 dělili; Vácslav 
dostal Jenštein a Mikuláš Ctěnice tvrz s vesnicemi.^) 
Také tento byl tu pánem do smrti a zemřel před r, 1565 
zůstaviv nezletilé sirotky. Poručníkem jich byl strýc 
Vácslav, ale nedbale jak se zdá jmění spravoval.®) Syn 
Adam ujav Ctěnice prodal je před r, 1572 Petrovi 
Myškoví ze Žlunic^) a tento r. 1578 Oldřichovi Hosta- 
kovskému z Arklebic^ jenž I. 1585 zemřel.^®) Syn tohoto 
Trystram mladší zemřel bez dědiců a o jeho statky byly 
spory mezi Trystramem starším bratrancem a Jaroslavem 
Kapliřem ze Suíevic tuším bratrem matčiny fii. Konečně 
došlo I. 1600 ke smlouvě, jíž ponechány Ctěnice Try- 
stramovi,**) Tento jen počkal na kupce a prodal je 
Kateřině Smiřické z Hazemburka na Kolodějích a Vmoři.^^j 
I ta dlouho Ctěnic neměla. Zemřela I. 1604 v dubnu 
a yan Zbyněk Zajic s Hazemburka strýc její prodal 
Ctěnice a Vinoř ještě t. r. Vácslavovi Borňovi ze Lhoty }^) 
Tento držel je do smrti a když se 1. 1620 tří jeho 
synové dělili, dostal Jan Ctěnice a Vinoř za svůj díl, 
ale již I. 1626 vyměnili si oba statky s Adamem z Vaíd- 
štejna za Budeničky.^*) Po Adamovi držel je syn Max- 
milián a ten prodal Ctěnice (1652) Janu Antonínovi 
Losy z Losintálu}^') jenž 1 1656 Sluhy přikoupil Ctěnice 
měly od té doby tytéž držitele jako Štěkna a Tachov, 
kteréžto oboje si Wíndischgratzové podrželi, kdežto Ctě> 
nice I. 1864 prodali. ^ 

Farní ves Sluhy leži severně od Ctěnic a před 
časy bývala samostatným statkem a tvrzí. Několik let 
před r. 1238 vyženil je Zbraslav z Miletina^ ale zase 
prodal; pak se připomíná I. 1266 Přibyslav ze Sluk}^) 


‘) Reg. I 409. R. 1273 patřily ke Strahovskému (Tomek 
D P. I dod 52). Arch. Vyšehradský. 8} Hofler F. r H 
III 291. *} DD 16 f 363, Arch. Třeboňský, *) Arch. kapitolní. 
8| DZ. 43 K 7. Arch. kapitolní >) DZ. 47 C lO. «) DZ. 58 
C 27 8) DZ 17. K. 26, 251. D 9. DZ, 20. E 17, 22 P 3. 
“) DZ. 174. N 7. “) DZ. 175. L 3. «) DZ. 132. H 12-16, 
182. O 22. «) DZ. 297 D 23, L 26. DZ. 307. R 13. »•) Reg. 
II 202, 1219. 


Kostel všechen zpustlý Vít děkan Pražský (1274) bez- 
pochyby dědic statku ze základu přestavěl.^) V příštích 
dobách jak se zdá nebylo tu jednoho statku. L I3l8 
připomínají se zdejší zeman é Jirud a Zbyněk?) Násle- 
dující držitelé Sluh byli patrony koste la sv. Maiří na 
Louži v Praze a předkové Cidlinských a“ Hubojeďských 
ze Sluh erbu kohouta. K jejich rodu náležel též Laimbin 
jakobín, o němž jest níže řeč.^) Patrony dotčeného kostela 
nazývají se od r. 1362 Vlkan^ Bušek^ Ctibor ^ Přibyslav 
a Zaviše sotva asi bratří, protože Bušek, Pfibik a Za- 
više opakuji se 1. 1 368 a vedle nich se vyskytují Hašek 
a Vácslav. Ale kromě nich měl ve Sluhách nějaký utatek 
Ula Čotr^ jehož dědici se 1. 1375 faráři k desátkům 
přiznali,'*) L. 1383 odumřel tu buď statek aneb plat 
po Oldřichovi mfstopisaři a Hynkovi z Pořiěan; peníze 
měl tu Křiž dostav je od Doroty sestry Haškovy.®) Na 
dolním dvoře ve Sluhách seděl Křišťan a Stříza vdova 
po něm měla tu 1. 1388 své věno.®) Přibík již jmenovaný 
vykázal (1389) kostelu zdejšímu plat a to na záduší Ješka 
Divy bratra svého.^) Jaroslav krejčí králův vyprosiv si 
tvrz a dolní dvůr prodal ji I 1290 Jakubínovi ze Sluh, 
držiteli Dymokur,®) jenž tehdá také nějakého práva od 
Vaněčka z Truskovné nabyl. Za to z patronův sv. Maří 
na Louži již málokterý zde co měl, neb BuŠek slově 
!. 1391 z Kcjetic, Yácslay byl firář«*m v Nenroievsi. 
Zaviše seděl v Hudlicích a jen jiný Zav Šc psal se ze 
Sluh a tak i Bušek 1. 139i , ale 1. 1401 seděl jiŽ v Cho- 
mutících blízko nové vlasti Cidlinských. Vaněk ze Sluh^ 
jenž 1. 1391 kostelu zdejšímu plat daroval, jest t)ezpo- 
chyby týž jiko Vácslav syn Jakubínuv,*) o nř^m se 
I. 1399 myslelo, že zemřel, ale který se úřadu osobně 
a ve zdraví ukázal.^®] 

Patronem zdejšího kostela psal se I. 1422 Jan z Lib- 
kovic katolicky smýšlející, ale jest pochybno, byl-H v 
opravdovém držení.**) Později byly v držení vlády k 
z Hustiřan, zejména Jana Chvalkovského. Jana Dobeše 
a Hanuše Chvalkovského. Od nich nabyl tvrze; Sluh 
Vácslav Peiucký z Peruce a dědil po něm syn laroš^ 
jenž (t 1. 1464) ji pro větší bezpečnost (1458) mab^ři své 
Anně zapsal.* ^) Avšak t. r, (l458) vyprosil si Zachař 
z Chlumu odúmrf na tvrzích po dvou Kostech a I, 1464 
mu Anna všechen statek Sluzský ve dsky vložila.*^) 

Potomci nového pána nazývali se do vymření Sluz- 
skými z Chlumu. Z nich tu Zachar seděl ještě 1. 1478 
a po něm 1. 1494 Jan^*) tuším syn a I. 1505 Ctibor^ 

») Font. r. Boh. 325. *) Tab. vel. n. 186. ■) L. 1390. 
koupil Sluhy, ale psal se ze Sluh již 1. 1370 (Arch. Drážďan.) 

Lib. conf. Borový Lib. ercct. 1 99. *) DD 13. f. 30, Rel. 
tab. I. 514 7) Lib. erect. XII f. 43, *) Rel. tab I 532 “) Lib. 
conf. Lib. erect V, 33. XII f 69. *») DD 14 f 46. ») Lib. 
conf. «) DD 21 212. “) DD 16 f 86, Rel. tab. II 329- “) Archiv 
Kutnohorský a v Kostelci n. L. 


258 


TVRZE U LOBKOVIC 


který byl synem Zachařovým.') Od těch Sluhy prodány; 
koupil je před r. 1514 Oldřich Myška ze Žlunic?) 
Smil a Jan bratří Myškové prodali tvrz, dvůr a ves 
Sluhy před r. 1542 Šebestiánovi a Janovi mladšímu bra- 
třím z Prostiboře a Rej né z Popovic mateři jich.* *) Tato 
dědila po synech a prodala Sluhy (1548) Janovi Jandovi 
sousedu v Praze a od toho je koupil 1. 1586 Mikuláš 
Karyk z Řezná na Chválách.*) Nový pán zemřel již 
následujícího roku a poručníci jeho statku prodali tvrz 
a ves Sluhy (1590) Vácslavovi Šturmovi z Hiršfeldu ’) 
Když tento již l. 1595 zemřel, následoval syn Ludviky 
jenž prodal Sluhy (1598) Karlovi Holanoví z JilJova. 
Karel věnoval sice na Sluhách (1600) manželce své Jo- 
hance z Hertnberjca, ale prodal Sluhy 1. 1606 Albrechtovi 
Hrušovskému z Hrušová.^) Od tohoto koupil Sluhy 
(1609) Adam mladší z Valdšteina na Hrádku, ale pro- 
dal je Jiříkovi Bryknárovi z Brukšteina?) Ale1 ten jich 
dlouho nepodržel a prodal je 1. 1614 Sabině Finkové 
z Pantenova na Měšicích. Od této prodány 1. 1607 Ern~ 
fíydovi Berbistorýovi z Berbistorfu}) Tento byl jeden 
z předních osnovatelův povstání 1. 1618, tak že, když 
bylo nebezpečí, hned ujel ze země. Proto odsouzen 
hrdla a jmění jeho vše zabráno. Statek Sluhy s dvorem 
v Jenšteině a Dehtary darovány 1. 1621 jezovitúm u sv. 
Kltmenta?) Není známo, proč se jezovitům Sluhy ne- 
líbily; jisto jest, že je I. 1623 prodali Jiříkovi Benediktovi 
Benikovi z Petršdorfu a že je zdědil po něm syn Jan 
Benjamin^ jenž je postoupil 1. 1653 Janu Jakubovi 
Paravicini}^) Od tohoto koupila je 1. 1656 vrchnost 
Ctěnická a zřídila z tvrze 1. 1780 sýpku. 

Nyní jsou dvě vsi řečené Čakovice nedaleko se- 
be ležící, tak že se té kostelní vsi říká Velké a druhé 
Malé Čakovice. Naši předkové však říkali zkrátka oněm 
Čachovice a těmto Čakovice. V Čachovicích bývaly až 
do 17. století tři dvory a při dvou z nich bývaly tvrze. 
Jeden z těch dvorů prodal Vácslav BoHtův Pražan (1361) 
Vácslavovi ze Knína.^^) Patrony kostela zdejšího jmenují 
se držitelé tvrze 1. 1372 Ela vdova po Ulovi, 1380 
Mikuláš Rošt, 1395 Fráňa Gennherův.^®) Tento obdařil 
1. 1397 a 1398 zdejší kostel hojně^*) a následoval po 
něm 1. 1414 jako patron Jakoubek rychtář Malostranský. 

Jiný dvůr měl Janek Seidl a postoupil ho 1. 1400 
klášteru Slovanskému směn lu za ves Tu haň. Asi v ty 
časy koupií dvůr Gennherův fíereš z Vrutice, ale bylo 
na něm pojištěno 43 kopy platu, které právo klášteru 
Karlovskému daroval a tento 1. 1407 Kašparovi Čotrovi 
s jiným zbožím postoupil. Tohoto platu i práva Heršova 
nabyl 1. 1409 též klášter Slovanský dav jim za to Jeneč a 
Doubravici.’®) Pak měl klášter dva dvory a třetí byl 
laráře zdejšího. Ten od Pražanův po r. 1420 zabrán a dán 
Jeronýmovi Isrlovi Pražanu.’^) Klášter Slovanský nepro- 
tiví v se vítězným Pražanům zůstal v držení svého zboží a 
obyčejně dvory své pronajímal. Do r. 1434 byl tu ná- 
jemníkem Jetřich z Hostouně, pak následoval Vaněk ku- 
pec Novoměstský a od r. 1437 Vácslav z Milostína.’®) 
Zdá se, že tak i v potomních dobách bývalo. L. 1510 
jest řeč o tvrzi a nájemném dvoru v Čachovicích, který 
Petr z Křiněvsi postoupil Dorotě z Blahotic. Konečně 
prodal 1. 1674 opat u sv. Mikuláše, nástupce starých 
Slovanských opatů, statek > Čakovice < (tak poprvé) Karlovi 
Leopoldovi hvzh. z Millestma}^) Když statek ten I. 1686 
odhádán byl, aby mohl býti puštěn věřitelům, učiněn 

") Arch. Č. VI. 318. *J Arch gub. ») DZ 1 G lO. •) DZ 
8. T 18, 23. Gll. DZ 191. B 22. « DZ. 129. L 26, 80 C9. 
9 DZ 134. J 21, 139. C. 12 •) DZ 191. F 22, 192 B 28. •) Bílek, 
Děje koni 11 DZ 153. L 9. ”) Tomek D P. II 422 Lib. 
coul Lib. erect. VI 61. “) Arch. býv, dvor.ský. Rel. tab 
II 33. “) Arch. býv. dvorský, Lib. erect. IX C 8 Hbfler 
F. r. H. II 289. *•) Měst. knihy Pražské. DZ. 391 J 4. 


podrobný popis statků. Z něho dovídáme se, že při 
dolejším dvoře bývávala tvrz, ale po ten čas z ní zbyla 
toliko věž a byt pro správce. Při prostředním dvore 
stávala tvrz, stavení poschodí vysoké, v níž bylo v ho- 
řejším ponebí šest pokojův. Při dvoře hořejším řečeném 
Fouskovský tvrze nebylo,') Statek Čakovice od věři- 
telův rozchvácen a znenáhla zase skupován. Byl pak 
samostatným statkem až do r. 1832, kdež připojen ke 
Clěnicům. ^ 

V Pakoméřicich vznikl zámek z bývalé tvrze. 
Ve 14. století byly Pakoměřice v držení Pražských 
rodin. Menhart Vígolais prodal tu polovici svého dě- 
dictví Bernáškovi^ synu Seidllna z Písku a Vácslavovi 
Kancovu (1357j; tento pak prodal s Pešlem Nymbur- 
ským 1. 1359 ves se dvorem a kostelem Pešlovi Bohu- 
slavovi.^) Dotčený Bernášek stal se později samotným 
pánem, zejména tu seděl 1. 1380*) a od r. 1394 syn 
jeho Jan Seidly jenž 1 1406 také Čelákovice držel.*) 
Asi tehdá vyhostil se docela z Prahy a nazýval se 1. 
1409 slovutným vladykou. Možná, že jsou potomní 
čéškové z Pakomiřic jeho potomky; erb jejich (dvě lo- 
mené čáry) odchyluje se od způsobu staro vladyckých 
rodin. Za tehdejších válek žili tři bratří toho rodu 
Janeky Jindřich a Pešik, První dva vyskytují se teprve 
od r. 1428, kdež prodali Tuklaty. Janek umluvil pros- 
bou a pěknou řeči k sobě na tvrz Pakoměřickou (1432) 
Matěje ze Chřenov n. písaře desk zemských svého 
tchána, aby s ním tu bydlel v ty Časy nebezpečné a též 
ženu jeho Markétu, svou vlastni tetu; ale když s ním 
seděli za stolem, zjímal je, vězel a přinutil je, aby mu 
všecko svoje odevzdali/) L. 1439 došlo k rozdělení 
mezi bratřími. Jindřich podržel Pakoměřice a ostatní 
vzali hotové peníze. Janek byl pak pánem na Citově 
a Pesík držel od r. 1442 Vruleč. Jindřich sloužil Habs- 
burkům I. 1440 a 1441 a bojoval tuším v (Jhřích.^) 
Ok. I. 1450 byl pánem na Mak otřasech snad Pakoměřice 
prodav. Syn jeho Janek mladší držel pak Otov a Běš- 
kovice. 

Z potomních držitelův znám jest teprve z 1 1463 — 
1465 Kliment Holjan^) jehož tuším dcerou byla I. 1471 
Kateřina, držitelka vsi Vokovic a manželka Jana Špána 
z Baršteina, po němž byla I. 1492 vdovou.®) Ale buď 
Kliment neb Kateřina Pakoměřice prodali. Měl je Ctibor 
Čert z Horky ^ jenž před r. 1474 zemřel. Zboží po něm 
odumřelé vyprošeno jest od Ctibora ze Rtína.®) Později 
drželi Martin Pytel a Matěj Pražané po polovicí a ti 
prodali Pakoměřice Vítovi^ Martinovi a Vácslavovi bra- 
třím z Když tito se I, 1497 dělili, dostal Vít 
věž s parkánem, polovici dvora a kostela, ostatní dva 
tvrz a polovici ostatní všeho zboží.'®) 

Pakoměřice zůstaly odtud po půl století rozdělené. 
Jednu polovici držel 1. 1501 Mikuláš z Vicemilic^^) 
Říha z Pakoměřic^ držitel polovice n. Martinovy a Vác- 
slavovy zapsal na ní 100 kop Janě manželce své a po její 
smrti Jiříkovi od věže Pražanu, ale Jana 1. 1521 právo 
své témuž Jiříkovi odevzdala. Po smrti Jiříkově patřila 
tato polovice Johance Pe nízko vé ze Starého města, která 
ji zapsala 1. 1539 Jiříkovi Koníkovi Pražanu a Dorotě 
manželce jeho.'^) Koník získal také všechno odiimrtní 
právo po Jiříkovi od věže, které sp>adIo na krále.'*) 
Byv proto 1. 1541 na půl tvrze a polovici zboží zvěděn, 
prodal toto vše (1547) držitelům druhé polovice.'*) 

Tato, k níž věž náležela, patřila do r. 1513 Jaku- 
bovi měšťanu Staroměstskému a potom Vavřinci Bóra- 

*) DZ. 510 F. 23. *) Tomek DP II 424. Lib. visit 
^) Lib. conf. Staří letop. 84. •) Rel. tab. II 189, Arch. býv. 
dvorský, ’) Arch mus. Arch C. III 573. ®) Arch kapitulní. 

•) DD 16 f. 206. >“) Rel. tab. II 496 “) DZ 249. D 14. «)DZ. 
249. A 5. >») DZ. 23 R 8. DZ. 8. G 5. 


TVRZE U LOBKOVIC. 


259 


novskému z Bytešky, jenž ji ještě 1. 1543 držel.^) Jeho 
tuším synové byli Tomáš^ Vácslav^ Jan a Smil bratři, 
kteří 1. 1547 druhou polovici koupili. Tomáš a Vácslav 
byli již 1 1559 mrtvi zanechavše sirotky.^) Synem 

tuším Vácslavovým byl Jan mladší^ jenž byl 1. 1568 
spoludržitelem Pakoméřic.^) Tyto drželi později synové 
Tomášovi, totiž Zikmund a Snul a onen se připomíná 
v tituláři 1. 1589 vydaném. Zikmund sepsal 1 1596 ně- 
jaké paměti.^) Pak se ale oddělil nechav bratrovi Pako- 
měřice a seděl na Obédovicích,') Smil zemřel 1. 1616 
a dědili po něm Jetřich a Albrecht synové Tomášovi. 
Ti prodali 1. 1616 Pakoměřice Kryštofovi Štastnému 
Slavatovi z Chlumu^ tento pak 1 1623 pro účastenství 
ve vzpouře odsouzen k manství.®) Chtěje pro nábožen- 
ství ze země odejiti prodal Pakoměřice, avšak vrátiv se 
se Sasy 1. 1631 zase na krátko se jich ujal.^) Novým 
držitelem od r. 1628 byl Tomáš Ferdinand Teyfel z Cail- 
berka vrchní regent Slezský. Týž zemřel 1. 1636 ne- 
maje mužských dědicův a Pakoměřice spadly na krále. 
Prodány dědičně (1637) Oldřichovi Libšteinskemu z Kolo- 
vrat f') jenž je držel do r. 1645 a pak prodal Janovi 
Hertvikovi z Nostic^) Pakoměřice zůstaly odtud stále 
v držení Trmické pošlosti Nosticovského rodu, jenž 
k nim Líbeznice, Myško vice. Bašt, Mratín, Měšice a Vel efi 
připojil. Na místě bývalé tvrze vystavěn v 17. st. zámek 
do Čtverhranu založený, ale přikop vodní ponechán.^®) 
* 

Na místě zámku v Mčšicích stávala tvrz, která 
byla založena od kři&ovnikúv Svatomářskýck. Od nich 
si ji najal (1416) Jan z Hradce do svého a své man- 
želky Životův.*^) Když Pražané okolí opanovali, udělili 
(1421) tvrz Měšice svému spolusousedovi Janovi z Kné 
ževsi^^) Později zastavili je Matěji od Mouřenínův, ale 
ten učiniv náklad na tvrz a dvůr nechtěl je 1. 1434 
držeti a žádal obec, aby je vyplatili a co na ně naložil, 
spočetli/^) Císař Zikmund zastavil Měšice s Mratínem 
Vaňkovi Duršmidovi měštěnínu staroměstskému, jenž 
se později psal z Vesce. Nabyv pak Ostrova postoupil 
MěŠic I. 145 \ Zdeňkovi ze Šternberka^ jenž také nabyl 
(1453) několik blízkých vesnic zápisných.^*} Od krále 
dostal l. 1459 život na Měšice takovým způsobem, že 
po něm měly spadnout! na řád. Také učiněna v té 
příčině smlouva s řádem (1464). Když však Zdeněk 
od krále odpadl, přišel o Měšice a jiná zboží. Pražané 
obsadili je hned na začátku války (1467) a král Jiří 
jim je t. r. 24. června zastavil. Když nastalo 1. 1473 
příměří mezi stranami, napomínal Zdeněk Pražany, aby 
mu postoupili Měšic, pravé, že jich nedobývali, ale moci 
se v ně toliko uvázali A protože ze sněmu BeneŠovského 
(1474, 4. ledna — 27. února) nátlak na ně činěn byl 
a král Vladislav se mu také zavázal, že mu Měšic před 
květnou nedělí postoupeno bude, uvolili se Pražané, že 
mu Měšice zaplatí Sehnali tedy peníze jak mohli a Zde- 
něk jim Měšic a jiných vesnic dobrou volí postoupil.'^^) 

Pražané zůstali v držení MěŠic až do r. 1547, 
kdež většinu svých statků propadli Král Ferdinand 
prodal 1. 1552 tvrz Měšice Duchkovi Chmeliři z Seme- 
chova^ měštěnínu Starého města Pražského.^®) Tento ze- 
mřel 1 1569 zůstaviv několik synův a dcer.’’) Jan nej- 
staršf bratr spravoval Měšice a* odtud bratří vybavoval. 
Někteří vzali peníze jako ku př. Šimon, který obdržel 
(1575) 900 kop.’®} Nejmladšímu Benjamínovi vykázány 

*) DZ. 250. E 11. •) DZ. 87. B. £8. ®) Reg kom soudu. 
'*) Arch. zemský. Frankova sbírka v Roudnici. DZ. 131. N 
15, Pilát 364. •) Bílkovy Děje koní. ’) CČM. 1881 str. 57. «) Bílek 
Děje koní. DZ. 304 L 23 Arch. Třeboňský. ”) Arch. 
Hradecký. HOfler F. r. H H 288 “) Staré knihy Pražské. 

Rkps Gersdorfský. Arch. C. IV 478, Rkps Gersdorťský, 
Nejstarší kniha Pražská. DZ. 10 £ 27. ”) DZ. 16. K 23. 

DZ. 62. B 20. 


I. 1587 Myškovice, ale nechtě je vrátil je zase Janovi.’) 
Tento zemřel před r. 1595 zůstaviv dvě nezletilé dcerušky. 
Protože nebylo možno jim statek udržeti, prodán (1595) 
Vácslavovt Radnickému ze Zhofe}) Od tohoto koupil 
je Bedřich Smolík ze Slavic^ ale zase je prodal (1600) 
Sobině Finkové z Pantenova^) Po té následovali 1605 
Johanka Horňatecká z Chockova a 1607 Hynek Berka 
z Dubéf) ale že neplatili, ujala je Sobina zase a pro- 
dala je po druhé (1616) Janovi svob. p, z ČernhauzuP) 
Tento zemřel I. 1623. Nemaje dědicův odkázal jmění 
své Janovi Bedřichovi synovci svému. Dědicem tohoto 
byl Jiří Zikmund jenž prodal Měšice (1654) Janovi 
Hertvikovi z Nostic. Ten podržel je deset let a pak je 
prodal Veronice Ahterlové z Astíeldu, po níž je pře- 
vzal 1674 Frant. Vácslav z Briisselu, Od tohoto koupil 
je po druhé Jan Hertvik’) a připojil k panství svému 
Pakoměřskému. Sešlá tvrz byla 1. 1707 rozebrána a na 
jejím místě nynější zámek vystavěn,®) 

* 

Nedaleko Pakoměřic jsou dvě vsi prvotně obě 
jménem Hašť nazývané. Od 15. st. rozeznával se Bašt 
a Baštěk, také se říkalo Velký a Malý Bašt. 

Velký Bašt připomíná se v 1. 1088 a 1130 v listech 
Vyšehradských a zachovalo se o něm drahně pamětí, 
v nichž však tvrz se nepřipomíná. Po celé 16. st. čteme 
jen o dvoru a vsi a teprve když 1. 1595 Kateřina 
Smolíkova z Harasova koupila týž dvůr, vystavěno tu 
prosté obydli, jemuž se také tvrz říkalo a jež se teprve 
1. 1623 v aktech konfiskačních připomíná. 

Starších zápisův o BaŠťku nemáme, protože tak 
býval psán jako Větší Bašt. Teprve k I. 1396 dovídáme 
se, že Aleš Škopek z Dubé postoupil Menší Bašt klášteru 
Karlovskému v Praze a dostal za to Velenec, týž pak 
klášter vzdal tvrz a dvůr »v Baštíc i s jinými statky 
(1407) Kašparovi Čotrovi z Prahy směnou za statek 
Tehov.®) Strahovský rukopis kroniky Trojanské dal si 
Vácslav z Baštku (1437) přepsati k užitku lidu rytíř- 
ského země České, aby se naučili slavným a udatným 
skutkům rytířským k obraně zákona Božího, své vlasti 
České a chudých a sirých lidí.’®) Snad to by^ Vácslav 
Baštský z Lerojíd, jenž držel Chvatěruby a tři vesnice 
duchovní a žil v 1. 1416 — 1446. 

Tvrz zdejší držel 1. 1544 Vilém Lutanský z Luiné 
a věnoval na ní manželce své Anně z Drastu,”) L 1575 
prodal týž statek Zikmundovi Karykovi z Řezná, jenž 
zemřel I. 1477.’-^) Pozůstalá vdova Sidonie roz. Šmit- 
nerova prodala BaŠtěk (1581) na místě svých dětí B<?r- 
nartovi Hochauzárovi z Hochanzuf^) jenž zemřel 1. 1611. 
Z jeho synův ujal Baštěk Jan Vácslav^ jenž pro vzpouru 
a že sloužil po r. 1620 nepříteli císařovu, odsouzen 
všeho statku. Baštěk mu zabrán a postoupen (1622 a 
1638) klášteru sv. M. Majdcdény v Menším městě Praž.’^) 
V držení téhož kláštera byl až do r. 1694, kdež pro- 
dán Vácslavovi Desiderovi hr. z Nostic’®) a připojen 
k Pakoměřicům. To byly pouze tvrz a dvůr, neb ves 
patřila asi od 15 st. koleji Nazaretské učení Pražského 
a kapli Betlémské byvši jim od Anny ženy n. Oldřicha 
Medka odkázána.’®) 

# 

HovorČeves sloula starým Čechům ves u Pako- 
měřic, která se nyní v obecné mluvě Hovořovice nazývá. 
Jak se zdá patřila kapitole l^Šehradské hned od založení 


V DZ. 69. J 1-4. 2) DZ 171 D 9. ») DZ. 175. D 28, 
*) DZ. 180. D 2, 182. M 3. «) DZ 190. B 14. •) DZ. 141. C 19. 
») DZ 315 F 11, 393, D 26. «) Místop. bibl IV 153. Rel. 
tab. I 664, II 33. “) Jungraann H. L. líl č. 92. “) DZ. 5, 
G 4. «) DZ. 19. J 7, 62. F 19. ») DZ. 65. P 17. Bílek DK. 
162. «) DZ. 404. B 28. ”) Rel. tab. I 212. 


260 


TVRZE U LOBKOVIC 


této Kapitola pronajala zdejší statek (1284) Oldřichovi 
Placerovi Pražanu, který ješté před sepsáním smlouvy 
tvrz vyzdviil.^) Od r. 1321 patřila Hovorčeves k pro- 
boštství. O tvrzi v pozdějších zápisech není řeči, také 
ne o majeťcu probošta. Ves držena v 1. 1437 — 1453 
k Oďtrovu a pak k Měšicům zápisně, později náležela 
část dědičně k Měšicum. 

* 

Jihozápadně od Brandýsa mezi Třebo řadiči jest ves 
Veleři. Dříve se dělila na Velen a Velenec, Ve 14. st. 
tu bylo několik dvorů, z nichž některý byl manstvím. 
Dvorec svcbodný dolní býval až do 1. 1398 v držení 
Karlovského kláštera; tehdá jej koupil Vácslav Medulan 
soused Novoměstský a bydlel tu na tvrzi.^) Měl syny 
Vaúka a Bernarta. Tento držel pak tvrz sám a zapsal 
ji 1* * 1451 manželce Jitce z Byšic a ještě jiným osobám.*) 
Zemřel 1. *451 a ve statek po něm uvázal se Oldřich 
ze Mnichove syn Jitčin z prvního manželství. Do té doby 
byl tento statek rozdělen. Jeden díl zůstal v držení po- 
tomků Oldřichových Velen shých ze Mnichova^ druhá 
část patřila asi od r. 1458 Petrovi z Kyj, jenž ji I. 
1460 několika osobám zapsal.^) část tato od r. 1460 
pokládána za manství a jmenovala se dvorem Bernar- 
tovským. 

Na jiném manském dvoře » hořejším* též s tvrzí 
seděl na poč. 15. st. Vácslav s manželkou Annou. Ten 
se dostal před r. 1437 Jindřichovi z Přezletic^ jenž tu 
I. 1447 manželce věnoval.*) L. 1524 držel jej Jan 
z Přezleiic}) Potomci jeho držíce je jako svobodné 
připojili je Ic Velenci. 

Jinou Ivrz s dvorem (tudiž třetí tvrz) držel v 15. 
st. Jindřich z. něm 1. 1488 Jan z Velené.*) O jejich 
pozdějších (isudech nejsme dobře zpraveni. 

Část Veleně v tu stranu ke Sluhám nazývala se 
Velenec.®) Ve Velenci vyskytuje se 1. 1318 mnoho 
vladyk a he za to míti, ze drželi jen dvorečky; ale 
kromě toho tu byl do r. 1430 statek Pražské kapitoly 
a Boleslavského kostela.^®) Z pozdějších dob jmenu)í se 
po Velenci I 1379 Vojslav, l. 1382 Marek syn jeho,^*) 
1393 lan Marštaléř, 1. 1401 odumřel ten statek po 
Mikšovi,“) I. 1422 seděl tu Mikeš Dobrka z Chrastu. 
Iv. 1425 držel tu tvrz se dvorem Mikuláš Florek z Ryb- 
ňan s manželkou Kateřinou r. 1458 byli již mrtvi 
a jejich zboží vyprosil si O dřich ze Mnichova. L. 1473 
prodal Erhirt z Doupova tvrz a dvůr Velenec s částí 
vsi Janovi Předeckému ze Sluh}*) Když KryŠtol syn 
tohoto zemřel, povstaly pře 
o tento statek (1486), které 
se teprve r. 1492 skončily 
Statku toho nabyl tehdá 
Tomáš z Dobrošovic.^^) 

V 16. století držel Velenec 

*) Reg. [ 78. Tak vyklá- 
dáme Gornyne. Viz Reg. I 94 
*)Reg. II 573. *) Rel. tab. 1 678, 

*) DD 21 f. I2Í. >) DD 25 C 1. 

Viz Rel. tab. II 428. ‘) DD 15 
f. 73, 61 p. 349 ’) DD 62, f 740 
*1 DD 62 f. 1 27. *) Rel. tab. 1 332. 

*0) Arch. Č. II 179 Rel. tab. I 
456,473 «) DD 14 f.51. Líb. 
erect.. ”) Stařík knihy Pražské. 

Reí. tab. 11267, 366. *») DD 
17 f 5fl. 


Vácslav Budovec z Budova a týž prodal před r. 1534 
tvrz, dvůr a ves Velefí Janovi VŠeliskému ze Všelis^ po 
něm syn Mikuláš 1 1545 pustou tvrz Velenec držel. 

Uprostřed 16. st. statek tento a jiný ve Veleni 
v jedno sloučeny. L. 1562 držela Markéta Hradecká 
z Přezletic tvrz a dv. Velenec a dvořiště a část vsi ve 
Veleni.’^) Později následoval Vácslav Hradecký z Bu’^ 
kovna^ jenž I. 1579 zemřel.®) Zůstavil vdovu Lidmilu, 
která 1. 1586 statku Veleně Vilémovi Ostrovci z Krá- 
lovic postoupila.*) Po něm následovali synové, kteří 1. 
1593 pustou tvrz Velenec s dvorem Velení, vsi celé 
Veleři a Míro více Anné Ostrovcové roz. Bryknáree 
z Brukšteina prodali.^) Od této nabyla (1597) statku 
Žofka Osirovcova sestra její vlastní,*) která I. 1612 
zemřela.’) Dědicem jejím byl Štěpán Ostrovte a tohoto 
bratr Jan, jenž 1. 1621 všeho statku odsouzen. Veleň 
(1624) postoupena Anně manželce jeho.*) Tato pro- 
dala Veleň 1. 1628 Kateřině Kolartové a od ni ji 
koupil (1636) Bartoloměj de Pauli?) L. 1666 dostala 
se Velen Vlaskému špitálu v Praze^®) a 1. 1678 při- 
koupena k Pakoměricům. 

* 

Nedaleko Pakoměřic v osadě Klecanské leží ves 
Hoštice. L. 1316 připomíná se Řehák z HoŠiicý^) sice 
patřily Hoštice klášteru Zderazskému. VI. 1437 — 1454 
drženy zástavou ke Dražicům.®®) Potom zápisy na ně od 
jedněch druhým postupovány,^®) až pak přišly na Al- 
brechta Bryknára z Brukšteina. Tohoto obeslal král. 
prokurátor I. 1484 o výplatu vsi Hostie. Z jednáni 
o tom dovídáme se, že ves Hoštice od 60 let nikdy 
jednoho pána nebývala a že v ní byl nějaký dvůr slově 
zámek, na nějž žádný pán se nepotahoval; jeden jeho 
majitel se podvolil Albrechtovi platili za ochranu.^*) 
Z kusých těchto pamětí jde na jevo, že bývala v Ho- 
šticích nějaká tvrz a na ní byli zemané na spůsob 
svobodníkův. 

* 

Koj etice, kostelní ves, leží blízko Lobkovic; její 
kostel založen již Vítem děkanem kostela Pražského 
(t 1271). Avšak podací kostela náleželo později (1355— 
1411) kanovníkům Boleslavským. VI. 1355—1361 držel 
tento díl Jan Pavlův Pražský a Boleslavský kanovník 
maje tu tvrz, z níž není ovšem památky, a dvůr. Statek 
tento pronajal 1. 1357 Heřmanovi Lelkovi z Hořešovic 
na 6 let.'®) Po r. 1423 uchvátili Pražané zdejší duchoven- 
ství a obrátili je ke svému záduší, což jim teprve 1. 1472 po- 
tvrzeno.^®) Bývaly pak jmě- 
ním kostela Týnského kromě 
nepatrných částí, jež patřily 
k Lobkovicum a Obřiství.^’) 

.*)DZ 7J18,83. L3.2)DZ 
14. L 21 »J DZ. 20 K 27 *) DZ 
68. D 18. 6) DZ 169, M 21. •) DZ 
1084. S26. bDZ. 136 F 16. Bí- 
lek Děje konf. •) DZ. 296 B 20, 
302. K 16. «) DZ. 29. K 30. 
”)Tab. vet. 69—73. “) Arch. 
Český 1544,11 265. Arch. gub. 
z 1. 1464 a 1507. «) Reg. kom. 
soudu. Rel. tab. I 422 
Rkps* Gersdorfský v Budi- 
šíně Podrobně o Kojeticích 
V. Honejscík, Z dějin nepatrné 
české vesnice. V Praze 1894. 



Zámek v Lobkovicích. (Podle rytiny z r. 1716.) 


ooo 



MITROVICE TVRZ. 

ovice jest véska u Sedlce rozdělená na Nové a Staré M. V Nových M. 
jest krásný barokový zámek L 1736 vystavěný. Staré M. jsou hodný kus 
cesty, asi čtvrt hodiny za nimi. Jest tu dvůr s býv. zámečkem a naproti 
němu tvrziŠté, na němž stojí chalupa. Tvrz byla založena do čtverhranu 
a zavřena byla hlubokým příkopem vodním, v jehož části ještě stojí voda. 
Kromě toho jest v příkopě studánka s velmi dobrou vodou a stará mlíč- 
nice, jejíž pokračování jest dlouhý sklep. Býval tu také val ale jen na jiho- 
západní straně Na tvrziŠti vykopávalo se Často kamení. Říkají tu »na 
ostrůvku*. 

Podle popisu v dílčích cedulích l. 1539 zdělaných byla tu věž, 
v jejímž spodku bývalo vězení; býval na ní také zvon (na poplachi) a hodiny, 
Kromě věže bylo stavení obytné snad do čtverhranu s dvorkem založené, v němž bylo dosti síiní, světnic, 
komor a sklepův. Byla tu velká světnice, nová světnice, komora, hostinice a j. v. 

Mitro více pokládají se za původiŠtě Vratislavův z Mitrovic i Mitro vských z Nemysle. U oněch 
je to domněnka ale pravdě podobná proto, Že se v okolí rodiny s podobným štítem jako ku př. Vidlákové 
ze Slavkova a Mrakotičtí z Mrakotic vyskytují. Mitro vice prvotně byly pouhou vesnicí, v níž přet)ývali Dmi- 
trovici neb čeled Dmitrova. L. 1396 byl Jindřich z Mitrovic rukojmí z. Bernarta z Javora, když ni^jaký doby 
tek od Kartouzských kněží koupil.') Přibik z Mitrovtc držel l. 1400 dvůr v Střežmíři a byl patronem kostela 
tudíž®) a připomíná se ještě 1. 1413 mezi věřiteli Rožemberskými.®) Za následujících válek drželi Mitrovice 
Herbart z Otradovic. Nacházíme ho od r. 1432 jako stranníka Táborské jednoty a naposledy r. 143(5.*) L 1440 
zapsal se Jan ze Hradce v dluhu 100 fl. uh. panoši Petrovi z Mitrovic a Anně manželce jeho.*) L. 1448 
Oldřich ze Hradce výstrahu dával Oldřichovi z Rožemberka, že páni jednoty Poděbradské chtí do kraje nám 
vpadnout! anebo Mitrovice obehnati. Téhož roku připomíná se Vratislav z Mitrovic jsa přítelem Oldřicha 
Hradeckého.®) Možná že mu Mitrovice tehdá patřily, ale jestli tak bylo, dlouho jich nedržel. Také se připo- 
míná 1. 1455 Anna z Bílkova vdova po Zbyňkovi z Mitrovic.’) 

V drženi tvrze dostal se nedlouho před r. 1454 Bohuslav z NemySle^ jehož potomci zvali se Mi- 
trovskými z Nemyileř) Od r. 1465 vyskytuje se v držení jeho syn MikuláS^) kterýž měl jen polovici Mitro- 
vic, druhá patřila bratra jeho tuším Janovi^ jenž se 1. 1473 připomíná.'®} Mikuláš žil ještě 1. 1487") a brzo 

*) Manual v arch kapitul. *) DD l4 f. 95, Líb. conf ®) Arch. Třeboňský. *) Arch. Č- III 504, 508, VI 430, arch. 
Vyšehradský. Arch. Hradecký. «) Arch. Č. IV 14, 15- '‘I Arch. Č. III 562. •) Paprocký o st. ryt. 82, 188. DD 1(> f. 194, arch. 
Č. III 573. DD 16 f. 149. Přese všechny a dosti hojné zprávy jest vývod Mitro vských obtížný. Paprocký o st ryt, 189. 




262 


MíTROVICE TVRZ. — TVRZE OKOLO MITROVIC 


potom zemřel 2 'ňstavív nezletilé sirotky Hynka a ^ana^ jichž poručníci prodali polovicí Mitrcvic Bohuslavovi 
£ Nemyšle. Tento snad byl třetí syn Bohuslavův a vyskytuje se potom jako samojediný pán tvrze.^} 

Jak se zdá následoval po Bohuslavovi ještě jeden Bohuslav^ totiž ten, který se 1. 1526 starSiin na- 
zývá.*) Týž zemřel 1. 1531 zfistaviv syny Jana^ Jindřicha^ Peita a Jiříka?) Když se tito 1. 1539 dělili, do- 
stal Jindřich dvůr Kvaštov, Petr dvůr Jetřichovice a ostatní každý po půl tvrze. Jan zejména dostal pak svět- 
nii;c, kQiiiuty a aíně, Jiřík vclkuu sivčlnlt.1 jluýiiii dvčlnicciiii a kuiiiuiami a véž i kiuvciii. SpulcCiiými 
zůstaly oěkteré chodby a cesty, most, vězení ve věži, zvon raní a hodiny (tyto dvě věci vŠem čtyřem), pivo- 
var a lázně.^) Jara mrzelo společné hospodaření a proto l. 1548 bratru Jiříkovi svou polovici prodal.*) Jiřík 
Žil ještě 1. 1575, kdež koupil části Přestavlk a Visky^) a nazýval se tehdá Jiříkem starším; kdy zemřel, není 
známo. Také není známo, kterak se Mítrovice dostaly v držení Velemyskýck b VelemySlovsi. Podle tituláře 
15S9 měl je Mikuláš Velemyský, jenž pro bujnost svou míval časté soudy. Nejvíce se zlobil na něho Vilém 
Trmal z TouŠic, když se ucházel o nevěstu a Mikuláš příbuzné její z toho zrazoval řka, Že Vilémův děd 
byl formanem. L 1601 zase vinil Mikuláš Humprechta mladšího Černína z Chuděnic, že tento 1. 1600 na 
Mitrovicích, když Mikuláš u velkém nedostatku zdraví svého postaven byl, řečí a slovy nesnesitelnými příčinu 
dávaje kordu dobýval a jím na něho se potrhal.^) Konec jeho živobytí byl takový, že 1. 1602 v Novém 
městě Pražském zavražděn.*) Přítomní dva zemané dali mu příčinu ke svádě, svícnem k němu uhodili a když 
se Kašparovi Bechyni brániti chtěl, Vácslav Chotouchovský jej popadl, tulich mu vydřev zahodil a drže jej 
jemu zdraví svého hájiti zbraňoval ; v tom jej Kašpar probodl.*) Po něm zůstali synové Maximilian zletilý, 
Jan Vilém a Jiniřich nezletilí. NejstarŠí koupil 1, 1601 Mítrovice pro sebe.^®) Býval hejtmanem Vltavského 
kraje, ale zemřel již 1. 1615 zanechav statky Mitrovice a přikoupené Vrchotice a Třebnici^ kterou s první 
manželkou Kateřinou Křámkou z Jelčan vyženil, synům svým Adamovi^ Mikuláši a Oldřichovi}^) Mladí dědi- 
cové záhy pomřeli a statek proto přišel na sestru jich Annu pohanku vdanou Vřesovcovou. Tato se shodla 
o nápad téhož statku 1. 1625 s bratry otcovými a hned potom prodala Mitrovice, Vrchotice a Třebnici Jin^ 
dřichovi purkrabí e Dontna}^) Tento prodal Mitrovice 1. 1628 Šimonovi Aplmanovi z Kalchreitu}^) jenž měl 
jeho dluhy platiti. Protože se to nestalo, vedeno právo na statek dříve Jindřichův. L. 1628 odhádáno několik 
vesnic Mandalén& Račí nové a 1, 1629 ostatek Anné Saloméni Černínové roz. HradiŠiské z Hořovic^ která také 
podílu Račínové nabyla a 1631 oboje Heřmanovi Černínovi postoupila/^) Tento nepodržel Mitrovic, nýbrž 
hned (1631) si je s Humprecktem Černínem za Kostomlaty vyměnil.^*) Po Humprechtovi, který za nedlouho 
zemřel, následoval syn Jan^ jenž držel Mitrovice do smrti (f 1642). Synové jeho se 1. 1654 dělili. Starší 
z nich Humpreckt Jan dostal Mitrovice na svůj díl, ale panství Mitrovské r. 1659 všechno rozprodal; prodal 
zvlášť Vrchotice, zvláště Třebnické zboží a zvláště Mitrovice s Přestavlky. Tyto poslední koupil Petr Vilém 
z Řiéan s manželkou Marii Maximilianou roz. z Doudleb a držel je až do r. 1670, kdeŽ je prodali Petrovi 
Arnoštovi Vratislavovi z Mitrovic}^) Tvrz se popisuje takto: zámek na díle pustý, okolo kterého předešle 
voda bývala a nyrní toliko na jedné straně s mostem zdvihacím jest. Týž statek prodal Petr 1. 1680 Anně 
Markétě Vratislavové rozené ze Vřesovíc, manželce syna svého.^^) Ta prodala Mitrovice 1. 1685 Anně Kate- 
řině z HetbrŠteina. Tato upadla do dluhů a statek Mitrovice přišel k odhadu věřitelům.*®) Ferdinand Arnošt 

z Herbršteina vypracoval se z dluhů v a držel Mitrovice aŽ do smrti (f 1720). L. 1724 koupil týž statek Jan 
Josef Vratislav z Mitrovic, jenž vystavěl 1. 1736 nový zámek. V držení jeho potomkův zůstaly Mitrovice až 
do počátku 19. století.*®) 

’) PapTocký tamže. *) Reg. kom. soudu. •) Tamže. DZ. 42 E 17. b) DZ. 8. K 23. “I DZ. 18. K 9 Reg. kom. 
soudu. *) DZm. 122, N 13. •) DZm. 20v. G 13 -18. DZ. 180. J 2. DZ. 137. L. 26— M 3. DZm. 238. B 7. DZ. 298. 

T 18. Arch. Hralecký. **) DZ. 299. G 26. ”) DZ. 390. O 15. DZ. 397 O 3. **) DZ. 33. L 4. Viz Mistop. bibl. Vlil 47. 


TVRZE OKOLO MITROVIC. 


V es Řadič rozdělovala se na Horní a Dolní. V Hor- 
ním byla tvrz, ale vznikla teprve v 16. století. Ves 
bývala oče dávna na drobné statky rozdělena. L. 
1383 odumřel statek po Vilémovi, na nějž se táhl 
Menhart; současné se připomíná Radim, jenž měl statek 
v Říkově a žil je^tě 1. 1406.*) Jako vladyka rodil se tu 
také Jan, farář v Arnoštovicích (f 1395), jemuž patřila 
třetina poplužného dvoru,*) V potomních letech připo- 
míná se několikráte Hron z RadUe (1406 — 1413).®) 
V Horní Řadiči seděli potom Holubové z Řadiče, zejména 

DD 13 f. 74, 75; Lib erect. V 118. ^ DD 13 f. 89. 
®) DD 14 f. 95. Rel. tah. II 76, arch. Třeboňský. 


Jan, jenž před r. 1540 dvůr poplužný v Řadiči Petrovi 
bratru prodal.*) Týž žil ještě I. 1559.*) Po něm drželi 
týž statek I. 1567 bratři a Vácslav^) ale Jiří pro- 
dal svou polovici 1. 1569 Adamovi VoraČickému z Pa- 
binic a na Prčici}) K I. 1573 zase se píše, že Vácslav 
prodal dvůr v Řadiči Anně Šiškové z Nasevrk, ale přece 
ještě byl 1. 1577 seděním v Řadiči Již I. 1594 měl 
tu Jindřich Sádlo z Vražného jistou Část.®) L. 1642 
koupil Jarohněv, syn jeho, dvůr v Řadiči od Jiříka Sle- 
poteckého ze Sulic, kterýž jej byl koupil od Vácslava 

*) DZ, A. G 6. *) Reg. kom. soudu. ») DZ. 88. D 7. *) DZ. 

16. L 28. DZ- 18. A 17, Reg. kom. s. •} DZ. 171, B 16. 


TVRZE OKOLO MITROVIC 


263 


MysHka z Hyršova*) a 1. 1645 věnoval manželce Anně 
Veronice Sádlové z Rohatec na tvrzi Hořejší Řadiči.^) 
Týž Jarohněv prodal 1. 1629 Řadič Adamovi staršímu 
Šiškoví z Jamolice}) L. 1659 koupen týž statek k Mítro- 
vicům. Na statku Mitrovském připomíná se 1. 1697 
v Řadiči tvrz stará od kamene, Již téměř zbořená bez 
střechy/) ^ 

Ve vsi Pfestavlcich v starých dobách tvrze 
nebylo; teprve v 17. st. založeno tu obydlí, jemuž se 
říkalo tvrz. Bylo to z části z kamene, z části roubeno. 

Také v KvaŠfové bývalo tak. Držitelé v 17. st. 
měli tu obydlí ze dříví sroubené, ovšem v něm » čisté 
pokoje, komory a jiné připadnostic. (Arch. Hradecký.) 
* 

U paty Cunkovského pohoří malebně leží ves Jetri- 
chovice s pěkným zámkem, na jehož místě stávala 
tvrz. Až do 16. slcietí byly tu tři statky, ve 14. století 
snad i více. Z vladyk zdejších připomínají se 1. 1394 
Vdcslav^ 1412 Petr Bepta a Bokuniky) z nichž tento 
1. 1415 stížný list spečetil. Onen seděl I. 1432 v Ja- 
blonném.*) L. 1437 jest řeč o Zdeňkovi z JetřichovtP) 
a Jindřich odtudž byl I. 1448 ve vojšté Poděbradském 
před Prahou.®) Na tvrzi seděli Opršálové z yettichovic^ 
jichž předek Jarek ok. 1. 1466 biskupu Vratislavskému 
opověděl Avšak kromě nich připomínají se i jiní jako 
l 1466 Mikuláš Lukno (f l. 1482) a 1. 1473 jest řeč 
o odumřelém statku Jana^ Beóty, který si vyprosil Jan 
Mttrovský z Nemyšle?-^') Část tato snad patřila potom 
k Mitrovicum Na počátku 16. století patřila část k Boro- 
tínu, dvůr a část vsi s třemi vesničkami v okolí patřily 
Jetřichovským z Hroznic a na tvrzi seděli Opršálové. 
Jindřich Opršal prodal tvrz Jetřichovice před r. 1540 
a znova ji vložil l. 1542 Petrovi Mitrovskému z Ne 
my šle ^ jenž od bratří za díl obdržel (1539) tu část, 
která podle našeho domnění k Mitrovicům palřila.^^) Petr 
držel týž statek ještě 1571^“) a zemřel nějaký rok potom. 
Synové no něm byli 1. 1575 Bohuslav^ Jiříky Vácslav, 
Litvín, Karel, Vilím a Burjan ^®) Z těch Vilém seděl 
na Jetřichovicích ještě 1. 1589. Syn jeho Petr sice byl 
účasten povstání I. 1618, ale přece si statek Jelři- 
chovice udržel; do novot po r. 1620 vpravil se dobře 
a stal se kr. radoa a úředníkem při dskách zemských. 
Syn jeho Vilém Jindřich přikoupil 1. 1660 Vrchotire, 
býval hejtmanem kraje Vltavského a zemřel I. 1682, 
dne 24. záři. Z jeho synů byl jeden Vácslav jezovitou 
a zemřel I. 1688 v Olomouci, druhý Jan František byl 
od r. 1668 kajetánem a jako takový jmenoval se P. 
Bonifác, třetí Lecpold František při smrti otcově ne- 
zletilý zemřel 1. 1690 Všechny ty díly přišly na nej- 
mladšího syna Frant, Sezimu. Týž přikoupil Dol. Řadič, 
byl v 1. 1709 — 1711 místopísařem, od r 1712 místo- 
sudím a králov. radou (f 1 720, 5. dubna). Skrze úřady 
upadl do dluhů, takže po 
jeho smrti statek v dražbě 

‘)DZ. 18B.0 15. *)DZ. 

1 37 j 22. *) DZ. 143.J 2ř. *) DZ. 

33. L 16. Srov. Vlasákovu 
Mí stop. bibl. Idil- ^)Rel.tab. 

1564, II 112. ‘) Arch C. lil 
189, 503. DD 15 f. 170. 

“J CČ M. 1827, 3, 79. *) Arch 
kapit. Vratislavské. DD 
16 f. 149, 17 f. 132. “i DZ. 1 
D 19. Viz Místop. bibl. Vlil 
67, 58. **)Arch Třeboňský 
a Hradecký. DZ. 60 C 16. 

‘%DZra 100.K3 “) Vlasák 
v Místop. bibl. Vlil 69, DZ. 

116 G 26, L 5, 117 B 11, 

B 13, D 4. 


prodán (1721). Koupila jej vdova a druhá manželka 
zemřelého Marie Eleonora roz. hrab. Clary}') Skrze ni 
dostaly se pak Jetřichovice do rodu Oprštorpů.*) 

♦ 

Ves Vrchotice leží v jihovýchodním úhlu Sed- 
lecké kotliny Na místě tvrze slojí dvůr František, ale 
zbylo tu z ní několik světnic posud obydlených a hrubá 
čttverhranatou vížkou ozdobená věž, z nížto jest půvabná 
vyhlídka do Sedleckého údoll.^) Z rodu Vrcholů z Vrcho- 
tic známe prvního Bohunka, jenž byl I. 1373 — 1383 
spolupatronem ve Střežmíři a I. 1391 v PrČici.^) Kromě 
toho je znám z několika prodejů dědin/) L. 1397 byl 
jiiž mrtev a Jitka vdova obdarovala proto kostely v Újezdě 
a Sedlci platy na záduši své a svého muže.®) Jeho synem 
snad byl Jan Vrchota, jenž se čte v 1. 1406 — 1409 
mezi patrony kostela Sřezmírského a I. 1409 byl zá- 
pisným držitelem hradu a panství Lomnického.’) L. 
1415 spečetil stížný list ke sboru Kostnickému.®) Rod 
jc;ho nabyl později Janovic, které se odtud nazývaly 
Vrchotovými; 1. 1443 držel je Bohunik Vrchota, 

V držení Vrcholíc následovali po nich Vrchotičti 
z Loutková a to předek jich Adam, jehož r. 1457 poprvé 
jako pána Vrchotickáho čteme.®) 1... 1472 tu seděl po 
něm OtiP^) a 1 1520 ZikmuniF^). Tento zemřel prý 

I. 1540 (snad 1530) přikoupiv Uhřice. 

Synové jeho byli Mikuláš a Ctibor, z nichž onen 
sc již I. 1531 seděním na Vrchoticích nazývá.^^} L 
1 545 si oba zboží Vrchotické ve dsky zemské vložili.^®) 
Zůstali oba v nedilu, neb Mikuláš na pro»bu Ctibo- 
rovu od něho dílu nežádal.^^) L. 1577 byli již oba mrtvi. 
Tehdá se dělili Ctiborovi synové Mikuláš, Burjan, Jan 
a Jindřich, z nichž první byl pánem na Vrcholících, 
druhý na Vřesné, třetí na Zďáře a čtvrtý byl na Libe- 
nicich,^®) Zemřel před r. 1596 zůstaviv syny Ctibora, 
Hynka, Zikmunda, a Viléma, kteří statek Vrchotice udr- 
želi nemohli. Prodán proto Vácslavovi Bechjrni z Laéan 
1. 1596.^*) Ještě téhož léta dal Vácslav Vrchotice za 
díl synu svému Abrahamovy ^ ) jenž lu ještě 1. 1603 
seděl.’®) Neznámým způsobem dostaly se Vrchotice potom 
Rackovy Lažanskému z Bukové a když tento velice se 
zadlužil, ujal je Šebestián LaéanskJ a prodal 1. Í6Í3 
skrze Ferd. Rudolía syna svého zletilého, Maximilianovi 
Velemyskému z VelemyŠhvsi a na Mitrovicích.’®) Vrcho- 
tice patřily odtud k Mitrovicům. Za té doby tvrz zpu- 
stla. Ačkoliv se 1. 1629 pustou nazývá, přece okolo 
1,. 1638 ještě viděli bylo, jak byla od spodku z kamene 
vystavěna a svršek roubený ^®) L. 1659 prodal jj Hum- 
precht Jan Černín z Chudenic 'Vilémovi Jindřichovi MitroiF 
skému z Nemyšle^^] a od té doby patřila k Jetřichovicům. 
Okolo 1. 1700 část tvrze zbořena, příkopy zarovnány 
ai nový dvůr vyzdvižen.^’) 

*1 DZ. 496 K 21 '*) Potomní držitelé jsou dopodrobna 
v Místop. bibl. VIII. 60. 
») Mistop. bilbl. Vin 67. 

Lib. conf. ®) Ftel. tab. 1 499. 
527, 538. •) Liib erect. XII 
177,201. L 1403přip. sejin- 
dřich Šindel z Vrchotic(DD 
14 f 181) ,^) Lib. conf Lib. 
erect. X loi. *‘) Arch C. III 
189 “jDDlóf. 134, Paproc. 
o st ryt, 1 86. Dlužni kni- 
hy v Třeboni '“) Reg. kom. 
soudu ‘*) Arch. Třeboňský. 
•»jDZ 250 H30. “)DZ 17. 
Dl 3. »»)DZ. 19',M17.",DZ. 
171. D 5. ") DZ. 127 D22. 
*«) VUSp. 18981 85. ") DL 
186. D20, 188. K8. Arch. 
Hradecký. **) DZ. 312 N 9- 
”J Místop. bilbl. VIII 67 



Rytba na dveřním kování v zámku v Nových Mitrovicích. 



OBŘISTVÍ TVRZ. 


a severní straně vesnice Obřistvi nad samým Labem vypíná se zámek, stří- 
zlivé stavení dvě poschodí vysoké a do Čtverhranu k jižní straně otevřeného 
založené, do r 1820 skladiště uměleckých pokladův. Vystavěl jej v 1. 1824—1826 
pod maršálek Koller, zbořiv zámek, který tu před tím stával. Podle starého 

obrazu, kterýž kreslil A. Pařízek r. 1796, bylo to stavení úhledné, v jehož 

rohu stála vysoká, čtverhranná věž, končitou střechou krytá.*) 

NejstarŠi držitel Obřistvi z konce 13. st. byl Jan z Obftslvi^) avšak 
současně žil i Matouš, jenž před r. 1305 zemřel, zfistavív vdovu Markétu 
a syny Petra a Olkmara, kteří t. r. mlýn a role v Břežanech prodali.®) Po 
Petrovi z B stal syn Matouš starší a po Olkmarovi synové Matouš mladší 
Olkmar a Smil. Onen prodal r. 1344 statek svBj ve Klech klášteru pod 
Mělníkem, tito pak asi v týž Čas zboží Jarpické klášteru Roudnickému*) 
V potomních dobách vládl tu Jan, jenž v l. 1371 — 1386 faráře do Obřistvi a Libiše podával. L. 1388 založil 
oltář sv. Kateřiny v Obřistvi a 1. 1390 učinil almužnu klášteru pod Mělníkem. Žil ještě 1. 1398, avšak 
zemřel nedlouho potom, zůstaví v vdovu Markétu, která teprve okolo 1. 1415 zemřela.®) Synové jeho 

byli Jan a Smil, z nichž onen se již od r. 1386 vyskytuje, jsa tehdá s otcem patronem v Libiši, oba pak 
bratři od r. 1410 Obřistvfm nedílně vládli. Jan se vyskytuje v 1. 1420 jako pán na Brodcích v Boleslavsku 
i jde z toho najevo, že Obřistvi prodal. 

Koupil je tehda Ludvik Ukárnik z Prahy obyčejně řečený Lois apacykář a to asi nedlouho před 
r. 1419. Po něm následoval syn jeho Jan AndilP) Tu pak se stalo, že se Anděl zavedl, aneb že jiná toho 

příčina, že se totiž Obřistvi po smlouvě mezi Janem ze Smiřic a Mikulášem z Lobkovic učiněné dostalo 

tomuto. Po smrti Mikulášově (f 1462) následovali synové jeho Napřed spravoval statky Jan nej starší a ten 
vyplatil 1. 1465 dluh, kterýž byl na Obřistvi zapsán.^) Teprve když Jaroslav jeden z bratří zemřel, ostatní 
•tři se rozdělili (1490). Při tom dostal Jan mimo Část hradu a panství HaiiŠteina také Obřistvi tvrz, dvůr 
a ves ještě dvě vesnice.®) Statek ten držel do smrti (f 1517) a po něm jej měl syn Jaroslav, jenž 1. 1529 
zemřel. Pak ujali týž statek synové Jindřich a Šebestián, kteří jej drželi napřed společně, ale později Jindřich 
sám.®) Týž prodal 1. 1542 Obřistvi Vilému Kamýtskěmu ze LstibořeJ^) Když tento zemřel dělili se ok. 1. 1566 
synové jeho Albrecht a Jan tak. Že onen vzal Obřistvi a tento Žernoseky.**) Albrecht zemřel 1. 1585 odkázav 
statek Obřistvi manželce své Kateřině Kamýtskě z LukonosJ^) Po této dědila vnučka její Kateřina Berkovna 
(dcera Zdislava Berky a Marie Kamýtské), která byla vdána za Mikuláše Sekerka z SedČic. Tento stav se 
pánem na Obřistvi držel je do smrti- Zemřel ok. 1. 1590 a poručníci mladého jeho syna Mikuláše prodali 
Obřistvi (1591) Karlovi Castovci Myškoví ze ZlunicP) Když Karel zemřel, prodali poručníci statek Obřistvi 
Mandaléně Myškové ze Sulevic, která byla poručníci sirotků i Karla i n. Jindřicha Myšky a statek k ruce 
Jana syna Jindřichova koupila.^*) Jak se zdá 1. 1615 Mandaléna odstoupila, neb následoval po ní dotčený 
Jan, ale nedlouho potom dostal se statek v držení dcer Mandaleniných, totiž Barbory vdané za Jana Habarta 
Kostomlatského ze Vřesovic a Johanky od r. 1617 manželky Slastného Vácslava Pitipeského z ChyŠ. Onen 
se nazýval ve sbírkách I. 1645 také pánem na Obřistvi.*®) Dotčené sestry se 1 1648 o pozůstalost 

matčinu dělily tak, že na jeden díl daly statek Obřistvi a na druhý 16798 kop míš. hotových peněz.*®) Jak 

*} Heber Burgen V 23V. Soupis Mělnická. *) ČČM. 1890 str. 290. “) Paprocký o st. rvt. 221. *) Area. gub. Emler 
Urbáře 15. Lib conf. Rel. tab. 1 581, DD 14. f. 59, 15. f. 68. Lib erect. IV 394, XII 60. Rel, tab. I 135. ’) DD Ib f. 88. 
») Rel. tab. II 443. P) Reg. kom. s. ^«) DZ. 1. 11 22. “) DZ. 15. N 10. “) DZ. 22. M 22. M 12. *») DZ. 167. N 26. DZ 178. E 6. 

Rozvrž, sbírek 4. *®) Arch. DZ. 




OBŘISTVI TVRZ. — TVRZE V OKOLÍ OBŘISTVÍ. 


265 


se zdá nešlo to tak, jak si myslily, 
a proto prodaly několik neděl 
potom statek Obřistevský Šťast- 
nému Vácslavovi.^) Tomuto statek 
ten 1. 1621 zabrán a prodán 1. 1623 
Folyxene Lobkovské z ťemšteina.*) 

Obřistvl zůstalo potom po 
léta v držení rodu Lobkovského. 

Rfi tom tvrz, které se nyní zá- 
mek říkalo, hynula. L. 1638 se 
o témž zámku psalo, že jest na 
díle vystaven, avšak nedostaven 
a oprava jeho na zdech, protože 
se různo sypají, i na přikrytí ve- 
likého nákladu potřebuje. Nějaký 
mudrc napsal 1. 1655, že by se 
neměl zámek klásti za zámek nýbrž 
jen za tvrz, an nemá takového 
tvaru, který se sice při zámku na- 
cházet! má, neb starení jest na 
upadení a skrze dvě podlahy jsou 
trámy shnilé Obřiství tehdá pro- 
dáno. Koupil je Jan v, Goes^ ale 
prodal je 1. 1666 Ftrdinandovi Vilémovi Slavatovi z Chlumu}) Obřistvl zůstalo pak v držení rodu Slava- 
tovského až do vymření mužských dědicův. Pak do r. 1803 panství jen děděno. Při rozbytování Slavatovského 
dědictví dostalo se Obřiství Marii Karolíně Slavatové vdané Trautmansdorfové, skrze dceru její do rodu hrabat 
Clary, kteří je do r. 1803 drželi. Z posledních držitelův jistě jest nejznamenitější František svob. p. z Koller^ 
udatný vojín, ale také milovník umění. Vystavěv znova zámek umístni] v něm velkou svou sbírku, která ně- 
kolik světnic zabírala. Když pán 1. 1826 zemřel, zůstala sbírka v Obřiství do r. 1830 Větší část dostala se 
pak do Berlína a ostatek tuším v Praze rozvlečen.®) 

DZ. 192, A 23. •) Bílek, Děje konf Arch. Roudnický. ■*) DZ. 317. E 22. Heber, Burgen V 237 Para. arch. I 111. 


A 



Zámek v Obřiství r. 1796. 


TVRZE V OKOLÍ OBŘISTVÍ. 


:lalí staré Horňatky zrovna na tom místě 
stály, kde jest nynějží ves, není nám známo. 
Když 1. 1572 stalo se ohledáni pusté vsi 
Horůatek, ukázáno od lidí místo, kde ves 
byla ; také ukazováno místo, kde tvrz bývala a bylo 
ještě zdi její znáti.^) Ves stála již ve 1 3. století a patřila 
Víiovi děkanu Pražskému (-j- 1271), jenž tu poplužf 
k oltáři sv. Michala v kostele Pražském daroval.®) Ves 
byla pak majetkem Pražské kapitoly, dostala se pak 
do zástavy světských lidí. V 15. století seděli tu Horna- 
tečti z Dobročovic a ti snad zdejší tvrz vyzdvihli. Jak 
již řečeno byla ves v 16. st. pustá. 

LribiŠ U Štěpánova přívozu jest staré tvrzíště, 
jest to bezpochyby tc místo, které slově na zámku a 
nepatrný pahrbek. Zdá se, že tu byla tvrz pánů Libiš- 
ských. Ves síoula prvotně Ljubiš (mateno i s Libuší) a 
tak se psal 1. 1323 Protíva}) Později se vyskytují 
na vsi rozličné statky. Část s kostelem drželi 1. 1357 
bratři Jan a Diviš 1. 1364 a 1365 vladyky ze Zahoří 

1) DZ. 60 H 12. ») Font. r Boh. II 322 •) Tab vet. 
č. 363. 



a od r. 1371 poroučeli tu vladyky z Obřiství.^) To snad 
byli i páni tvrze. Jinou Část držel 1. 1367 a 1368 
Ješek Rotúv^) VI. 1369 — 1407 připomíná se Bokunék, 
jenž s»e psal i z Libiše i z Bezna, 1. 1374 Marek Zí, 1377 
Kuneš?) Zdeněk Lála z Libiše a Frycek farář na Louži 
v Praze byli bratří.*) L, 1388 drželi jednu část Ješek 
a druhou Ctibor.^) Statek po Ješkovi držel Zdeněk 
Rěškovec z Jirné a po něm vdova Anna se synem Oldři- 
chem.®) Když Oldřich 1. 11 14 zemřel, zůstala Anna 
v držení statku a vladyka Ctibor v držení věna mateře 
své, vdovy po Ješkovi Žil tehdá i Ctibor Čepec z Li- 
biše, jenž byl pánem v 1. 1403 — 1404 na Jenšteině, 
1408 na Maštově, 1411 — 1414 na Vinařících a 1427 
na Nepomýšlí a Siřemi. Rozdělení trvalo i v 16. století, 
ale nikde není zmínka o tvrzi. 


Městečko nyní Klomin řečené jižně od Mělníka 
v nejstarších zápisech nazývá se Chlumínem, později 
také Klumínem. Bývala tu tvrz ode dávna Městečko 


*) Lib. conf. *) Borový, Lib. erect. I. 63, 69. Tamže 
86 Lil b. conf. Arch kapil.,Tidri A J. 1212. *) Tadra A. J. II 
85. Rel. tab. I 616. •) Rel tab. II 65. ’)DD 16 f. 45,325. 

34 



266 


TVRZE V OKOLÍ OBŘISTVÍ. 


náleželo Mikuláši Velflovici z Prahy, jenž žil vl. 1310- - 
1332. Týž mél syny Jakuba^ který zemřel před otcem, 
a Velflina^ Onen mél syny Jakuba^ Matěje a ^ana^ tento 
Mikuláše a Hanzu. Mikuláš a Hanza drželi po dédu dům 
s věží v Praze, Po smrti Mikuláše (tuším staršího), který 
měl naposled Chlumin sám, smluvili se Jakub a Matěj 
se vdovou Kunou tak, že ujali za svůj díl Chlumin tvrz 
s městečkem a Kuně ponechali Zátvor a Semilkovice.*) 
Když se pak doičení tři bratří dělili, dostal Matěj Chlu- 
min, Joklin plat tudíž a Jan, jenž byl knězem, Letňany. 
Joklin učinil 1. 1344 poručenství o statku svém a od- 
kázal plat svůj k založení nového oltáře v Pražském 
kostele sv. Havla, jehož podací rodu ode dávna nále- 
želo. *) Zemřel nedlouho polom (před r. 1347). Aby se 
Matěj břemena platu zbavil, koupil od bratra (jenž byl 
naposled farářem ve Vinoři a l 1S60 zemřel) Letňany 
a na ně dotčený plat převedl.*) Matěj podával v 1. 1370 
a 1375 faráře do Chlumína,^) obdaroval 1. 1375 zdejší 
kostel a 1. 1376 častořečený plat z Letňan převedl zase 
na Chlumin*) a beze všeho závazku Hanuši Šptglovt 
z mučíc radě a rentmistru č. komory®) Tento prodal 
Klumin 1. 1563 a jeho nástupce Daniel Špigl z Rogla- 
vice prodal jej 1. 1566 Přibíkovi Sekerkoví z Sedcic.^) 
Dosud na tom statku sídla nebylo, ale buď Přibík 
neb synové jeho vystavěli nový dvůr na místě pusté 
Lhoty a při něm sídlo. Statek ten se dostal pak 
za díl Mikuláši Sekerkoví z Sedčic^ jenž jej držel do 
smrti a po smrti prodala jej vdova Kateřina (1590) 
Rebece Vřesovcojé z Renšperka ^) Tato prodala již 1. 
1592 Lhotu a nechala si Chlumin samotný s dvě- 
ma vesnicemi. Zemřela brzo potom. Dědicem stal se 
manžel její Jetřich ze Vřesovic, jenž 1. 1599 zemřel.®) 
L. 1395 daroval kostelu zdejšímu dva masné krámy 
v městečku a vrbiny na Kří Jak se zdá zemřel ne- 
dlouho potom odkázav Chlumin strýci svému panovi 
Dubcovi z Dubce, jenž sem již 1. 1398 faráře podával. 
Zboží Chlumínské prodal I. 1405 klášteru Břevnov skemu^ 
jenž tehdá nepříležité statky prodával, ale aby mohl za- 
platit!, vypůjčil SI Diviš opat 150 kop od Matěje faráre.^^) 
Slírze tu věc městečko Chlumin s 30 lány a okolními 
vesnicemi I. 1406 do urbáře klášterního vepsáno.^^j 

Král Zikmund zapsal Chlumin s některými vesni- 
cemi (1420) Vácslavovt (Myškoví) z Hrádku}^) Potomní 
změny jsou málo známy. Víme žel. 1476 Samuel z Hrádku^ 
Chlumin držel**) a že Janovi z Selnberka a Johance 
z Krajku manželce jeho 500 kop na Chlumíně od krále 
připsáno.**) Dědicem jich byl Kunrát z Krajku,, jenž ok. 
1. 1500 městečko Chlumin obci Většího města Pražského 
prodal.*®) Když se Staré a Nové město 1. 1529 o své 
státky dělilo, dostal se Chlumin Starému městu, jemuž 
také 1. 1531 majestátem potvrzen.*"^) Za posledních 
dob se na tvrzi nebydlelo, pročež zpustla a příko- 
pů v se za Pražské vlády užívalo jako rybníka. 

L. 1547 propadli Staroměsšti své statky. Král 
Ferdinand I. zastavil Chlumin 1. 1548 Anně z Biskupic 

i) Tomek DP. I 295. Tadra, Summa Gerhardi. *) Reg. 
IV 565. Borový Lib erect. II 135. *) Lib conf Borový, 
Erect I 102, II 128. DZ. 12. C 3, Pam. arch. X 473. ■») DZ. 
14 M 10, 58. D 30. 8) DZ. 25. D 2á. ») DZ. 128. Q 2. ”) Lib. 
erect. XII 141. Lib erect, VII 18, 62. Kmler Urbáře 
177. *’) Rkps. Gersdorfské knihovny v Budišiné. Arch. 
Č. IV 314. «) Rkps. Gersdorřský. *•) DZ 42. F 21. '0 Rkps. 
Gersdorí. Kopiář arch gub. 


manželce Adama Lva z Rožmitálaj) ale vyplatil jej 
zase a prodal 1. 1555 již dědičně. Manželé ti vystavěli 
si po odprodání Lhoty novou tvrz v Chlumíně, bez- 
pochyby tam, kde dřevní stávala. Po Jetrichovi dědil 
strýc jeho Jaroslav Kyšperský z Vřesovic^ jenž také 
brzo potom zemřel. Zůstali po něm synové Kašpar, Ja- 
kub, Jan, Bořivoj a Kryštof.^) Z těch ujal Chlumin 
Jan Bořivoj^ jenž jej zůstavil dcerám svým Anně Jo- 
hance, Maří Majdaléně a Alžbětě Polyxeně.*) Když 
Sasové do země vpadh, přišel s nimi Alexander Kaplíř 
ze Sulevic, ujal se bývalých svých statků a též Chlumínu, 
vybíral daně pro nepřítele a statek zavedl *) Sestry 
podržely Klomin do r. 154J, kdež jej prodaly Jiřímu 
Kašparovi Kapliři ze Sulevic P) Tento zemřel 1. 1644 
odkázav Chlumin Anně Lidmi le Dukovanské z Dukovan. 
Tato se vdala pak za Kašpara Zdenka Kaplíře^ jemuž 
umírajíc (tl646) Chlumin poručila.®) Od něho se dostal 
Chlumin Marii AlibětŽ z Kounic roz. kněžně frýdlant- 
ské, po kteréž děti dědily. Nejstarší její syn Arnošt 
František ujav Chlumin prodal jej (1675) Janovi Eva- 
novi Udrckému z ÚdrČe?) V rodině Údrckých zůstal 
Chlumin až do r. 1726, dostal se pak do rodu Sasko- 
Lauen burského a po něm s jinými statky knížecímu 
rodu Bavorskému. L. 1763 koupen k Jeviněvsi. A zámek 
snad již brzo po r. 1726 zanikl. 


Nedaleko Chlumína jest ves Zátvor> jež byla 
1. 1275 statkem kněze Šalomouna,, vikáře biskupova.®) 
Jak již při Chlumínu řečeno ponechán jest Zátvor Kuně 
vdově po Mikuláši Velf ovici.®) L. 1417 seděl tu Daněk, 
jenž měnil role své s farskými rolemi Chvatěrubskými 
Později vyskytuje se Zátvor jako majetek kláštera sv. 
Ambroše Praiské kapitoly (snad jen z části). Císař Zikmund 
zastavil JI (1437) Janovi z Černína L. 1499 držena ves 
ta k Přemyšleni.**) Kapitola prodala před r. 1540 pu- 
stou tvrz Zátvora Zikmundovi ChvatŽrubskému z Lest- 
kovaP) Od té doby patřila tato část ke Chvatěrubům. 
Jiná část patřila do r. 1547 Petrovi Malovci, pak mu 
zabrána a prodána I. 1520 Dorotě z ŘehnicP^) Na té 
seděl l 1560 Jan Tetour z Tetova maje tu novou tvrz. 
Buď on aneb jestli již nežil poručník jeho dětí postoupil 
tvrze Zátvora před r, 1570 Jindřichovi Šaškovi z Va- 
covicy ale vklad ve dsky stal se teprve 1. 1577, 
když se Jindřich zase k prodeji chystal.**) Od něho 
vložen (1578) statek Zátvorský Vácslavovi mladšímu 
Bedřichovskému z Lomné Týž věnoval na Zátvoře 
(1581) manželce své Julianě Bedřichovské z Tamfeldu, 
ale zakoupiv se v Hrnčířích prodal Zátvor 1. 1584 
Jindřichovi Čechočovskému z Čechočovtc}^) Od tohoto 
koupila Rebeka Vřesovcova z Renšperka statek Zátvor- 
ský**) a připojila jej napřed ke Lhotě a pak ke Chlumin n. 


0 DZ. 86. F 23 *) DZ 17Ó. E 28 =») Arch. zemský 

*» Biíek, Děje konf. ®) DZ. 3ti». C 15. •) DZ. Il2 B 8, C 37. 
0 DZ 113. N 34, 391 L 11. «) Reg. II 399 *) Tadr.i, Summa 
Gerh. n. 119 ’®) Lib erect. X 87. ") Rkps. Vídeňský. Arch 
Č. VI 579. DZ 8 J 16. Je dosti možná, že byl dvojí Zátvoi. 
V 1. 1565 a l66n připomíná se ves pustá Zátvor blízko Chva- 
térub ležící, tedy v ty časy, kde v Zátvoře (druhém?) byl 
statek později s tvrzí a ves, z niž jediný osedlý ke Chvatě- 
rubům patřival ’•) Pam. arch X 477. Arch. býv. dvor- 
ský. “) DZ. 89. C2, reg k. s. ”j DZ. 20. A 23. ”) DZ. 2i. F 
21, 22. D 17. *«) DZ. 167. K 23. 




JANOVICE HRAD. 

« 

jleko Otic leží Janovice zvané Vrchotovy, v nichž se nacházel hrad nievelký, 
z něhož vznikl nynější zámek. Posud má spAsobu starého sídla, nehledí-li 
se k moderním přílepkům. Na místě bývalého předhradí jsou no*vověká 
stavení; téhož původu jest i brána vystavěná v got. slohu. Staré jen jsou 
erby pěkného renesančního díla. Na levém stavení jsou erby Ferdinanda 
Frant. z Vrtby (■]• 1712) a manželky jeho Kateřiny Konstancie Račkovovny 
z Mirovic (f 1684) s příslušnými nápisy v latině. Nad dotčenou branou 
jsou erby Vladislava Vratislava z Mitrovic a Anny Vratislavové roz. Ne- 
tvorské z Brízy z r. 1618, které nejsou v žádném spojeni s dějinami Janovic 
a bezpochyby sem z Nalžovic převezeny. Za tím jest prostranný dvůr. 

Zámek jest posud zavřen příkopy, ovšem již mělkými. Dříve na- 
držovány vodou z blízkého rybníka a spouŠtíval se na ně zvodilý mosi:. Když 
pak tento odstraněn, vystavěn 1. 1704 kamenný most. Stavení zámku zavírající nevelký trojhranatý dvůr skládá 
se ze dvou oddělení; jedno jest o dvou poschodích, druhé jest zvenčí o jednom poschodí, uvnitř o přízemí, 
neb dvůr má sklon k západu. Zadní část k východu obrácená jest ve svých hlavních zdech stará a proto také 
jednoduchá. Roh její jihozápadní jest bezpochyby spodek staré věže. Přední část, v níž jest vchod, vyzdvižena 
ke konci 16. stol. V 18. stol. obdržela všechna stavení úpravu 
své doby, která v 19, století nahrazena přfměsky got. slohu. 

Také vnitřek podržel namnoze úpravu, kterou obdržel zámek 
i, 1766 skrze Arnošta Františka z Vrtby. V zámku nachází se 
drahně předmětů umělecké ceny ') Nejvíce památek jest, jak 
se zdá, po pánech z Vrtby. Od nich snad jsou obrazy pocházející 
z rozvěracího oltáře z první polovice 16. stol. Památná jest po- 
dobizna Sezimy z Vrtby s německým nápisem. Přísná jeho tvář 
bezpochyby byla příčinou následující pověsti Na jiném obraze 
vyobrazena jest sličná panna v drahém rouše perlami skvostně 
ozdobeném, avšak řetězem spoutaná. Povídá se, že to byla dcera 
Sezimova, která v zámku Janovském za živa zazděna. Posud se 
to místo ukazuje pod podlahou jedné světnice klenuté, jež bez- 
pochyby bývalo skrýší k ukrývání drahocenných věcí. Také 
jsou tu vyobrazeni Barbora z Martinic manželka Sezimova, 
synové Sezimovi a Rudolfa z Talmberka. V zámku jsou také 
památky po Markvartech z Hrádku, velký jich vývod na plátně 
malovaný a podobizna Vácslava Arnošta (1723) jako děd. ko- 
rouhevníka rytířského stavu. 

K zámku přistavěna jest kaple sv. Jana Nep. z 18. st. 
pocházející.^) 

Po Janovicích nazýval se panský rod, který byl stejného původu s pány z Kolovrat. Přediek jich 
první známý Kunrát (1234 — 1254) psal se již 1. 1243 po Janovicích*) a byl purkrabí Zvlkovským. Syn jeho 
Put kar t (1243 — 1295) byl napřed purkrabí Zvikovským (1260), pak Práchenským, v 1. 1270 — 1276 bjd král. 
hejtmanem, napřed ve Štýrsku a pak Hor. Rakousích. Za krále Vácslava byl napřed nejv. hofmistrem a před 



V] I ,* ■ r; í^ rrrrrrrrfrr:T " 

Půdorys zámku v Janovicích. 



*) Viz Soupis okr. Sedlčanského 37. *) Soupis, Mistop. bibl. 1 40. ^ Reg. 11 122 C. 


268 


JANOVICE HRAD 


smrtí nejv. purkrabí. Zdik^ který seděl 1295 na soudu zemském, byl bezpochyby jeho syn.^J Ve 14- století 
žili bratří Jendk (1336 — 1343), Vavřinec (1341), Herbart (1336—1356), Pešek (1336—1371) a Purkárt (1336 
mnich v Milevsku). Z těch byl Herbart držitelem Janovic, které se nazývají za něho městečkem®) a potom 
dlouho se nazývají Herbartovými ^anovici. Jak se zdá, došlo později k rozdělení Janovic mezi syny Herbar- 
tovými a Peškovými. Jeden ze synův onoho byl Povely jenž byl doktorem bohosloví, arcijáhnem a kanov- 
níkem Pražským (J* r. 1383). Po jeho siiini bratr jeho Herbart^ jenž byl kanovníkem Mělnickým, založil oltář 
sv. Vácslava v kostele janovském, jejž nadal dědinami v okolí, zejména i městištěm pod hradem 
Janovským.*) 

Později byly celé Janovice v držení synův Peškových. Nacházíme totiž syny jeho jako kollatory kostela 
zdejšího, a to 1391 Purkarta (f 1397), 1398 — 1402 syna jeho Purkatta a v r. 1406 — 1408 yelficha^ 1409 
Jana^ syny Peškovy.^) Z pozdějších zápisů v jde na jevo, že páni Janovští Janovice prodali a toliko si po- 
drželi podací kostelní snad proto, že tu mívali svůj pohřeb. Podací to až ke sklonku 15. st, drženo ke hradu 
Chlumci. Zdá se tedy, že kollatorové od r. 1406 jmenovaní byli jen v držení kostela. Janovský hrad byl asi 
v ty časy v držení Alberta ze Šternberka a z Konopiště. Viděti jest to odtud, že se Albert s Anežkou vdovou 
(snad po Purkartovi) o věno její na hradě a dvoře soudil. Na zemském soudě I. 1407 nalezeno, že má 
Anežka zůstatí v drženi věna, dokud by svého stavu nezměnila, pakli by změnila. Že má náleželi Albertovi.^) 
Tudíž se i zdá, že Bořivoj z Lochovic, jenž se nazývá 1. 1409 seděním na Janovicích, tyto Janovice držel.®) 
Ovšem co se týče kostelních věcí, řídili je 1. 1413 Petr a I. 1417 Purkart, synové Purkartovi. 

Nějaký čas následovali potom Vrcholové z Vrchoticy po nichž se Janovice nazývají Vrcholovými 
první z nich Eohuněk připomíná se 1 1433 jako držitel Janovic; přidržoval se tehdá Táborské strany,^) avšak 
Žil ještě 1. 1443.®) V držení Janovic následoval po něm Štěpány tuším jeho syn, jehož nacházíme 1. 1453 
mezi válečníky, kteří Jiříkovi Poděbradskému proti Sasům pomáhali; též jej nacházíme mezi těmi, kteří 
ok. 1. 1466 opověděli obci Vratislavské.®) Usadiv se později na Chotýšanech, nechal Janovic Oldřichovi 

bratru, jenž se od r. 1470 v soukromých bězích připomíná.^®) Žil ještě 1. 1489.*^) Oba bratří píšíce se po 

staročeském způsobu z Janovic, měli 1. 1474 zajímavou při s Janem Jencem z Janovic, kteirý jim v tom 
odpíral. Soud komorní vypověděl mezi nimi, že Vrcholové se mají psáti »z Vrchotic* a chtějí-Ii » seděním 
na Janovicíchc.^2) Od r. 1510 připomíná se Jan Vrchota jako pán Janovský.^*) Týž měl 1. 1528 zajímavou při. 

Podací kostelní v Janovicích náleželo až do r. 1474 ke hradu Chlumci, ale potom zvláště prodáno 
a dostalo se ok. 1. 1520 v držení Jana Koutského z Koutův. Za té doby žádal si Vrchota s osadou jakéhosi 
Havla za faráře, ale na toho přišly na jevo takové věci, které knězi řádnému křesťanskému nenáleží. Koutský 
jej nechtěl na faru dáti, tak že se Havel prý kněžství vzdával a chtěl býtí řemeslníkem. V Janovicích pak 
kněze nebylo a lidé nesli obtížnost, nemohouce křtu ai jiných věci ke správě křesťanské docházeli. Z té pří- 
činy obeslal Vrchota Koutského do komorního soudu, vině jej, že kněze, kterého si zjednají, nechce na faru 
pustiti, a to pro své užitky, aby mohl bráti důchody itoho záduší. Vrchota pak líčil tu věc tak, že nehledí 

zisku svého podlé světa, ale toho hledá podlé pořadu dobrého křesťanského, aby se lidé při též faře tak, jak 

na dobré křesťany náleží, drželi a zachovávali. Na soudu nalezeno, že byl Koutský práv, že neřádného kněze 
na faru nepustil, ale že jest povinen, kdyby osadní požádali, jim řádného kněze na tu faru |X)dati.’^) Jan 
Vrchota byl své rodiny poslední. 

L. 1532 patřily Janovice Vilémovi Osečanskému z Osečan Již po roce následoval po něm Předbor 
z RadeŠína}^) K Janovicům patřila tehdá také poprava. Jeden čas (před r. 1535) spatřili poddaní Jana Ra- 
dimského pána Neustupovského jakéhosi Vítka, poddaného Burjana Otického z Otic, o němž se domýšlelo 
že je škůdce. Zajali jej a dali k rychtáři na právo. Předbor učinil o tom oznámení krajským hejtmanům a 
dvěma pánům a ustanovil den, kdy má býti na Vítka puštěno útrpné právo. Uslyšev o tom Burjan, poslal 
tři sousedy Otické do Janovic, a ti se dožadovali Předbora, aby jim dopustil s Vítkem mluviti. On řekl, že 
dobře a oni: >Ráčíte-li koho s námi poslatiř* On že půjde sám s nimi. Řekli Vítkovi: »Že tento pondělí 
má býti na tobě pán Neustupovský s katem, aby nám pravdu pověděl radše, nežli katu.< A ptali se ho, 
že by ukradl bránu jednomu člověku z Srbic. On, že vinen není. Druhé, že měl býti na p. Břízského člo- 
věku nočně, když ho vybili. On, že nebyl. Že zlaté falešné ukradl, se přiznal. Potom prosil Burjan Předbora, 
aby nepouštěl naň práva útrpného, aby jej vydal, a jestli by chtěl Neustupovský jej z čeho viniti, že by 
chtěl jemu od něho spravedlivé u Či niti, aneb i před úřadem posta viti. Odpověděl Předbor, že toho učiniti 
nemůže beze strany druhé, která žádala, aby vydán nebyl, a že má psaní od obou hejtmanův a dvou pánů, 
kteří na souda sedají, jestli prokáže Neustupovský, že jest ten jistý Vítek psanec, aby naň p»rávo puštěno 
bylo a to mu zrně niti nemožné, by sám král psal. 

Když v určitý den Vítek katovi v ruce dán, připuštěni též konšelé OtiČtí, aby věděli, dělal-li 
nějaké zlé věci, čili nedělal. Když jej kat čtyřikrát stáhl na žebří ce a pálen byl z rozkazu Neustupovského, 

*) Rel tab. I 4 . *) Tadra Cauc. Arn. 36. *) Borový Lib. erect. II 244. •) Lib conf. Rel tab I 8V. •) Lib. erect. 
VIII 73. Arch. C. lil 508. *) DD61 str. 315. •) Arch. Drážďanský a města Vratislavě. DD 16 cf. 147 **) Rcl- tab. II 436. 

**) Arch. C. IV 278. ”) Reg. kom. soudu. '«) Reg. 2 I. k. s. II A 14. *•) Reg. 5 F, hejtm. D 14 . TamŽe E 4 . 


JANOVICE HRAD. 


269 


tedy nic nevyznal, neŽ ty věci: Že ukradl tele, sedm zlatých falešných v Sedlčanech, jakés Žito obfezával a 
v Praze váček, »a víc, milí páni, nevím, co pravili, by mě měli na prach spálili. « Potom mluvil z poručení 
konšel Jan PleskaČ Otický k hejtmanům, že toho trápení dosti má, že slyšíte, že 'neví co pravili. Řekli 
hejtmané, že tomu nevědí co učinili, že jich věc není, že jest věc pana Neustupovského. Tehdy řekl Neustupovský; 
Mohu z něho udělali, co chci, že psanec nemá žádného práva užiti, mohu jej třebas na prach dáti spálili. 
Potom jej spustili s žebříku i vedli jej do stodoly, a tam jej kázal Neustupovský vnadili do kozla a kázal 
jej táhnout! tenkou oprátkou, že více křičel než když byl pálep. Pak jej pověsili u oplotně neb v zátyni a 
visel tu hlavou dolů. Pak šlí všichni od něho pryč, jedinký kat s pacholkem svým tam ostal a písař krevní 
z Tábora, jenž byl trápení přítomen a vŠe zapisoval, a pacholek Neustupovského. Potom šel písař k panu 
Neustupovskému a ten přišel a byl tu hodnou chvíli. Tu byl Vítek rozvázán a měl jen ruce svázané. Tu 
četli pak ještě některé otázky krom čtyř dotčených, řkouce i Vítkovi, aby se k nim znal. A on nevelmi 
pochotně se k nim znal a písař ho k tomu nutil, aby se k nim přiznával, řka: SmíŠ-li k sobě přijfti tyto 
všecky věci? A on pomlčev řekl: Smím. »A smfŠ-li na to umřití ?■ A on řekl, co je spravedlivého.^) 

Předbor žil ještě 1. 1538 na Janovicích. Zemřel nedlouho potom, zflstaviv z manželky Krystyny 
z VrchoviŠf syna Adama a několik dcer. Tyto s bratrem prodaly otcovské a mateřské zboží Janovice a při- 
pojené zboží Martinické asi ok. 1. 1540 Janovi staršímu z Říčan J) Tento kupoval a prodával rozličná zboží 
v okolí až do r. 1560. Synové jeho z prvního manželství s Dorotou z KlínŠteina (f 1. 1542) drželi Hořovice, 
{anovice dědil po něm Vlachyně syn z druhého manželství. Seděl tu 1. 1574, když pečeti svou ztvrdil obda- 
rováni MarŠovských®) a 1. 1579 věnoval na Janovicích manželce své Lidmile z Radcšína.^) Tanovice držel 
až asi do r. 1589 a prodal je pak Hynkovi z Roupova^ ale i ten je brzo potom prodal. L. 1603 vloženy ve 
dsky Janovi z Vrtby na Červeném Hrádku.®) 

Mezi Janem z Vrtby a syny jeho Sezimou a Janem Hroznatou učiněno bylo r. 1609 porovnání, 
jímž otec ještě za Živobytí svého za díl dal Sezimovi zámek Vrcholový Janovice s městečkem, ves s poda- 
cím kostelním a vsi, mladšímu synu Janovi Hroznatovi dána tvrz Jindřichovice v Klatovsku. Sezima zdědil 
po smrti matčině i otcově r. 1616 také Červený hrádek, kdežto byl sám r. 1578 ponejprv světla božího 
spatřil, přikoupil z konfiskace Voračice, Beztahov, Otice, Kosovou horu, Vojkov a j. Uživ opatrně nepokojů v 
osudných r. 1618—1620, byl za prokázanou věrnost od císaře Ferdinanda II. 26. prosince 1624 do stavu 
hraběcího povýšen, zastával potom Čestné a důležité úřady. Bohat statkem i důstojenstvím zemřel Sezima 
v sedmdesátém roce věku svého dne 6. března 1648. První manželku měl Judyt Spáno vskou z Lisova, 
druhou Birboru Eusebii dceru známého Jaroslava z Marti nic, jenž měl zase dceru Seztmovu Alžbětu za 
druhou manželku, takže sobě obapolně zeti i švakry byli. Barbora Eusebia provdala se r. 1650 po druhé 
za Krystyána Viléma markrabí Braniborského. Čtyři synové Sezimovi rozdělili se dne 21. dubna 1657 
o bohaté dědictví otcovské tím způsobem, že druhý syn Ferdinand František obdržel Otice a Janovice se 


všemi statky přikoupenými. Od 
těch dob sdílely Janovice a Otice 
stejné držitele. Za vlády rodu Vrt- 
bo vského vystavěn jest r. 1704 
kamenný most místo původního 
zdvíhacího mostu; Arnošt Frant. 
z Vrtby dal pokoje zámecké r. 1766 



podlé tehdá panujícího vkusu 
zřídili. V 18. století totiž vrch- 
nost Otická v Janovicích bydlívala. 


0 Beg. kom. s. svědomí žlu- 
tá. *) DZ. «. L. 4 — 5. •) Orig. v Maršo- 
vicich DZ. 20. L. 5 DZ. 131. N 
14, DZm. 236 M 10, titulář. 


Náhrobník Mikuláše z Řičan v kostele sv. Martina 
v Janovicích. 



TVRZE V okolí JANOVIC. 


V es Voračice (slč. Oračice) leží v 0 !iadě janovské; 

jest v ní dvůr a bývala tu také tvrz, po niž 
není ani památky. První nám známý vladyka jest 
Mikuláš (1370), jenž se nepohodl s Janovským 
Tarářem.^) Zemřel asi 1. 1398 nemaje dědicův. Současně 
(1381—1392) žil Otík, jenž byl r. 1398 též mrtev, 
xůstsviv dccrj L:dmilu.“) Bentcj! z Vorsču sloužil !. 1408 
pánům z Wallsee vojensky.^) 

V potomní době nabyli Voračic vlády ky z Paběnic 
a psávali se odtud Voračickými z Paběnic^ Je-li vývod 
Paprockého správný, byli by se tam dostali již před 
1- 1410.*) Paměti nás v té příčině opouštějí a znám 
jest z nich první Jan z Pabénic od I. 1510 pán na 
Voračicích.*) Týž byl výborný hospodář, vyženil Po- 
lanku a získal nové statky. Přečkav syna Mikuláše vzdal 
1. 1550 zpupné své statky (a snad i zápisný) synům 
svým^) a zemřel 1. 1553. Synové se asi 1. 1557 po- 
dělili; Vácslav dostal Vožici, Petr VoraČice, Bezmíř a 
Božkovice, Adam Prčici a Burjan dům v Prčic! a ves- 
nice; synům Mikulášovým ponechába Polanka.^) 

Petr učinil 1. 1561 své poruČenství. Nejstaršího 
syna Jana poslal do Francie, kdež 1. 1672 v bouři Pa- 
řížské divotvorným způsobem při živobytí zanechán. 
Druhý syn Mikuláš byl také později v cizině. Synové 
Jan, Vácslav, Burjan, Ltpolt a Vojtěch prodali 1. 158.3 
všechen svůj díl Drslavovi Byšickému z Byšic.®) Potomní 
posloupnost nelze z pamětí řádné provésti. L. 1603 byl 
Kryštof Vojkovský z Milkostic pánem na Voračicích,*) 
ale 1. 1619 patřily tvrz, dvůr a ves Voračice k statku 
Beztahovskému a s ním koupeny 1. 1613 ke statkům 
Vrtbovským. Proč se píše Vilém Lev z Říčan 1. 1626 
sed, na Voračicích,^®) neumíme udati; snad jemu, jenž 
byl po r. 1623 pánem na Beztahově, zastaveny. 

Z bývalého života na tvrzi dodáváme: Když bylo 
jednou (asi 1. 1577) několik pánů v pospolitém sezení 
na Voračicích, přijel tam také Bohuslav Mitrovský z Ne- 
myšle, okazoval na kabátě krev a pravil, že jest to pana 
Jindřicha Ojíře (z Vácovic a na Smilkově) krev. Tu se 
ptal jeden z pánův, který jest druhému křiv. A Bohu- 
slav pověděl, že neví, že se to pojednou stalo a že 
měl pan Ojíř skleničku vína před sebou a že se zeptal 
pan Drachovský: »Pane Ojlří! komu ji dáte?c a on řekl: 
• této duši,« i rozlil rukou vino s tou sklenicí na stůl 
a střiklo na Šťastného Řišnického. Řišnický měv skle- 
ničku jinou uhodil pana Ojíře nad oko, že měl tři 
šrámy. A pak zase přišel k jakémus kordu cizímu, do- 

') Tadra A. J. I41, 48. •) DD 13, f. 128, Arch. Český 21, 
str 13 i, 397. *) Notizenbiatt 1852, J 8. *) O st. ryt. 30. 

Není možná, aby po Janovi (1490) následovali do r. 1553 syn, 
vnuk a pravnuk. ^) Reg. k. s. *) DZ. 85 J 13. '*) Následuje 
z dějin týchž statků v. ■) DZ. 14. Bl. 65. G 29. ®) VUSp 1898, 
1 6. Arch. gub. 


byl ho a chtěl uhoditi na Šťastného, ale já a Jindřich 
Vrchotický chytili jsme ho a nedali jsme mu.*)1 
* 

Ves Mrvíce leží nedaleko Janovic a byla 1. 1318 
sídlem Mackovým.”) Ve 14. a 15. století tu stávala tvrz. 
Na ní seděl v 1. 1380 — 1388 Zbyněk z Mrvíc jenž 
v kústěié Janovském nový oltář založil a i. 1384 od- 
úmrti v Božkovicích dosáhl.*) Synové jeho byli Mikuláš, 
Bohuněk a Vilém, Nejmladší odděliv se seděl v I. 14u3 
až 1413 na Hrašticích.*) Mikuláš držel tvrz, dvůr a ves 
Mrvíce, též Božkovice a jiné vesnice z polovice, což vše 
prodal l. 1414 bratru Bohunkovi a usadil se na Netvo- 
řících/) Bohuněk zapsal ok. 1. 1410 plat klášteru Be- 
nešovskému,^) učinil 1. 1414 poručenství o svých dě- 
tech a prodal 1. 1417 část svého zboží.®) O potomních 
osudech Mrvíc se nám zpráv nedostává. Či^t vesnice 
patřila I. 1444 ke Krchlebům a ]. 1454 provolávána 
odúmrť po Bohunkovi, ale jen v Božkovicích, odkudž 
lze znáti, že Mrvíce prodal.®) Mezi tím tvrz zdejší za- 
nikla. Ves patřila 1. 1545 k Oticům, odprodána I. 1585 
ke Kosové Hore^®) a připojena později k Janovicům. 

• 

Nedaleko Janovic jest ves Podoli, v níž se tvrz 
až do 17. st. udržela. Ve vsi měl nějaký statek Ondřej, 
jenž před r. 1398 zemřel.’^) Od prostředku 15. st. se- 
děla tu větev Dvořeckých, která se nazývala Podolskými 
z Olbramovic, Řada jich začíná se Přechem, jenž !. 1443 
Podolí držel a ještě 1. 1470 žil.*^") Synové jeho byli Jan 
(1473—1506), Mikuláš (1473—1497), Heřman (1473) 
a Vácslav (1473'^ 1518). Který z nich Podolí držel, 
není známo. Vácslav měl Semtín, který po něm 1. 1524 
jeho strýc Vilém držel.^^) Na Podolí seděl od počátku 
16. stol. Přech mladší, jenž před r. 1523 zemřel, zů- 
staví v vdovu Kateřinu z Ostromeče.**) Na Semtíné ná- 
sledoval po Vilémovi ok, l, 1541 Adam. Týž se vy- 
skytuje od r. 1549 také v držení Podolí, na němž seděl 
ještě 1. 1570,^*) Synové jeho byli Vácslav, Vilém, Mi- 
kuláš, Kryštof a Bohuslav. Vácslav jako nej starší ujal 
Podolí, jehož pánem se 1. 1574 nazýval;^®) 1. 1587 od- 
dédil bratra Viléma penězi jak se porovnal s ostatními, 
není známo. Markéta Dvořecká z Dubanova, která 
I. 1603 Podolí spravovala, byla bezpochyby vdovou po 
něm*”) a Adam Dvorecký, jenž tu později seděl, synem. 
Týž prodal 1. 1616 tvrz, dvůr a ves Podolí Sezimovi 
z Vrtby jenž je k Janovicům připojil. 

‘) Reg. 15 G. k. f. 219. *) Tab. vet 273, 303. “) Lib conf. 
DD 13, f. 97, 129. *) DD 13, f 76. Lib. conf. •) Rel tab. 
II 107, 109. ’)Líb. erect. XIII a. 186. •) Lib. erect. XI 144. 
•) Arch. gub. DD 16, f. 126. DZ. 22. M. 17 ") DD 14, f. 
92. ”) DD 25 f. 212, Arch. Třeboňský. '*) Reg. kom. soudu. Arch. 
Hradecký a Třeboňský. **) Reg. kom. soudu. **) Arch, města 
Otíc, DZ. 60. G 14. *•) Arch. městečka MarSovic, DZm. 236- E 
19, «) Dsky zemské. «) V, U. Sp. 1898, I 86 “) 189. N 4. 



Chvatěruby podle kresby Ctialupovy ve >Světozoru« 1874, 


CHVATĚRUBY TVRZ. 


a strmém břehu Vltavy leží kostelní ves Chvatěruby, Na konci vesnice jest 
bývalý zámek na tvrzišti, které od ostatní roviny příkopem odděleno bývalo. 
Z bývalého zámeckého stavení, které v 17. století stavěno a nedokončeno 
bylo, stojí zříceniny a část jest pod střechou, kromě toho zachovaly se 
hradby ze starší tvrze. 

Ves Chvatěruby stála již 1. 1222. Tehda se po ní psal Rydkéř}) 
L. 1316 připomíná se nějaký Jakub.“) Držitelé hradu, jak se mu říkalo, byli 
I. 1366 a 1371 Jakeš Bolkův, měŠřan Pražský.®) Později tu seděl Vilém Zajíc 
z Haeemburka, jenž držel :l. 1403 ves Veltrusy od kláštera Dokzanského. Po 
něm následoval bratr jeho Oldřich, jenž 1. 1407 se Zdeňkem mistrem křiŽov- 
níkův se smluvil o hranice Vltavy mezi Chvatěruby a Kralupy.'*) Týž držel 
Chvatěruby ještě 1. 1412 maje úmysl je prodati aneb s klášterem Dok- 
zanským za Veltrusy vyměniti.®) Později seděl tu Jindřich Forach, který přijal Vácslava Bašfského z Lerojtd 
na spolek ; oba byli proto (1436) patrony zdejšího kostela®) a seděli tu také 1. 1437. Baštský držel Chva- 
těruby ještě 1. 1446 a po něm následoval Jan tuším syn, jenž byl 1 1452 na sněmu při volbě správce.^) 
Po nějakém čase dostaly se Chvatěruby zase pánům z Hazemburka, zejména Janovi a Oldřichovi bratřím. 
Poněvadž se ti koruně proti vovali, kázal král Jiří tvrz jich Chvatěruby obehnati. Když padla Roudnice a za 
čato s obléháním Chvatěrub, vzdala se posádka.®) Brzo |po dobyti zastavil král (1467, 28 září) Chvatěruby 
Oldřichovi Bradáči úředníku mince na Kutné hoře, jenž 1. 1472 práva svého Většímu městu Praěskému po- 
stoupil.*) Ale král daroval 1. 1469 Chvatěruby Řehořovi s Hausburka věrnému svému pomocníku a obhájci*®) 
a to tuším dědičně 

Řehoř mohl tedy Chvatěruby od zápisního držitele vyplatiti a podržeti. Proč k tomu nedošlo, není 
známo. Měltě sice úmysl takový a chtěl život svůj dokonati na Chvatěrubech, ale poněvadž tupil nového 
krále Vladislava a Poláky, vypověděn z Prahy a nedopřáno mu ani na Chvatěrubech zůstati ; ano zdá se, že 
Pražané schválně na se převedli zápis Chvatěrub, aby mu v tom brániti mohli.**) Avšak 1. 1474, když Pra- 
žané peněz potřebovali, zastavili Chvatěruby Jindřichovi Šanovcovi}“) 

Nějaký Čas potom usadili se tu Chvatěrubští z Lestkova. K jích rodu snad již náležel Jakub, jenž 
1. 1505 Chvatěruby držel.*®) Od r. 1524**) připomíná se Zikmund Chvatěrubský z Lestkova, jenž si 1. 1544 hrad 

*) Heber III 229. Reg, I 308. •) Tab. vet., 55. Lib conf. visit. •) Arch. křížovnický. Arch C. III 484, Pelzel, 

Wenzel II 566. •) Lib. conf. Rel. tab. II 183. ’) Arch. Č, II 310, 111 534, ") Palacký IV 2, 382. •) Kkps. Gerštorfskě kn. v Budi- 
síně. *®) Rkps. Lobkovské knihovny. ") Palacký V. 1. 39—40. ”) NejstarŠi kniha Pražská. ** )Arch. Č. VI. 321. **) Knihy Lounské. 



272 


CHVATÉRUBY TVRZ 


Chvatéruby s vesnicemi v obnovené dsky zemské vložil.^) Zikmund ži! ješté 1. 1555, avšak brzo potom ze* 
mřel. Dědící jeho stali se Jan^ Vácsiav, ^iřik^ Adam^ Albrecht a Oldřich bratři Kunšové e Lukovec. Tito dva 
poslední ujali hrad Chvatéruby (1561) splativše ostatní.*) Když se 1. 1565 rozdělili, vzal Albrecht Chvatéruby 
a Oldřich dvar Kozomín s vesnicemi.*) Albrecht ne podržev Chvatérub dlouho prodal je 1. 1567 Janovi 
z Valdšleina na Hrádku.^j Tento uméni milovný pán neměl zalíbeni na starém hradě a vystavěl na jeho 
části nové stavení v oblíbeném tehdá slohu. Zemřel 1. 1576. Vdova Mandaléna z Vartemberka spravovala 
statky db let synflv svých Adama a Karla. L 1581 potřebujíc peněz zastavila statek Chvatérubský i se 
statkem Kozomínskýin 1. 1571 přikoupeným Janu Jetřichovi starš. ze Žerottna do 9 let. Při tom si vy mí- 
nila dvě světnice a dvě komory v novém zámku, když by kdy jela na Lovosice a tu přes noc a podlé 
potřeby i déle zůstali chtěla a v starém zámku dva sklepy ke schování některých svých věcí, též nový sklep 


Jí 



Chvatéruby od západu 


vinný, kdyby si někdy z Lovosic vina přivézti dala.*) Mladí páni došedše let prodali Chvatéruby 1 1590 
Jindřichovi, Jiříkovi a Ladslavovi bratřím Zejdlicům ze Šenfelda^ kteří si je od Kryštofa st. z Lobkovic 
nástupce Žerotínova vyplatili.®) Ladslav ujav je později sám a postoupiv bratru Kozomín za díl, prodal 


I i^nc mti. _ 

V.UVČILC1 uuy 1. v uemuvi j.rmcucrvi x 


j riJ ijcii] 2UCUII Vviiviiicruuy v jciix. v naze sc uvc* 

ma trubači jezdíval.®) Týž prodal l. 1616 zámek Chvatéruby Alžbětl Lobkovské z Lobkovic a na Klecanech.*) 
Po ní zdědila je dcera Anna hrab z Fyrštemberka roz. z Lobkovic a držela k nim Klecany a Bašť. Všechny 
ty tři statky zapsala 1. 1637 Benigní Kateřině z Lobkovic strýni své.^®) I potom zůstaly Chvatéruby v držení 
rodu Lobkovského. Po Benigně nás'edoval Kryštof Ferdinand syn její (j* 1658). Některý rok potom stal se 
pánem Chvatérub Jan hr. z Rotálu (f 1675), po němž dědili strýcové jeho Jan Kryštof a Julius Vilém}^) 


*) DZ 250 G 24. *) Reg. kom. soudu DZ 14, D 19. •) DZ. 57. L. 18. *) DZ. 16. E 23. Vklad 1. 1568 hned po 
novém roce. DZ. 65, J 2l. •) DZ. 167 L. 18- ’) DZ. 181. F 5. «) Reg. kom soudu. •) DZ. 138. G 3. »•) DZ 146, C 2«, **J DZ. 

Il6. A 17. 


CHVATĚRUBY TVRZ — KLECANY TVRZ. 


273 


Později držela Ohvatéruby Amta Markéta Kostomlatská z Vře&ovic^ napřed vdaná Vratislavo vá a od r. 1685 
manželka Kryštofa Karla VoraČického z Pabinic. Tomuto umnrajíc (f 1699) statek svůj odkázala.^) V držení 
Voračických zůstaly Chvatěruby až do r. 1828. Za tu celou dobu od r. 1616 se tu málokdy bydlívalo a 
není tedy divu, že zámek i nový docela zpustl. 

K těmto dějinám přikládáme pravdivý příběh: 

R. 1616 po vánocích přijeli někteří páni a rytíři k Jindřichovi Jiříkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu na 
Kozomín před večerem, mezi něž se také Vilém z UdrČe sed. v Postřižíně najiti dal. Při posedění dála se 
zmínka o střelbě. Tu Vilém hrubé se tužil a mnoho o střelbě vypravoval, řka, Že má také dobrou ručnici 
a Že s pány na druhý den střileti chce, oČkoliv budou chtíti. I zůstali na tom. Nazejtří přišel Vilém opět 
na Kozomín k obědu, a kdyŽ bylo po obědě, pobídli se vespolek páni do střelby. Tu se Ernfryd z Ber- 
bistorfu ptal řka; Páni, po čem budeme střileti? A Vilém se ozval a pravil, každou ránu třebas po dvou 
dukátích, avšak snesli se na tom, aby stříleli ka/dou ránu po jedné kopě míš., a to od ruky, k čemuž (totiž 
střílení od ruky) Vilém povolili nechtěl, nýbrž kopu svou, kterouž již byl vsadil, zase k sobě vzal, ačkoliv 
Zejdlic říkal, že se dobrý střelec tu pozná, když se od ruky střílí. Jiní páni, totiž Markvart Věžník, Chrou- 
stenský, Ernfryd a bratr jeho Rudolf přece spolu stříleli. Mezitím Vilém chodě od jednoho k druhému jim 
se vysmíval, všelijak jim zdčrky dával a překážku činil a dos-ti nezpůsobná slova vypouštěl. V tom Rudolf 
k oknu, ze kteréhož stříleli, s svou ručnicí přistoupil a již k terči mířil, tu Vilém přikročiv k němu s svou 
ručnicí jemu ve střílení překážel. 1 řekl Rudolf: »Medle prosím tě, nepřekážej nám, když s námi sázeti a 
střileti nechceš* Jemuž zase Vilém řekl: * Nejsi ty ani žádný tu ani čert z pekla tak mocen, aby mi 
rozkazoval.* A tu ji? si služebníci šeptali, ten pan Vilém Údrcký, jak sobě počíná, bude niíii od něho 
kaňku. V tom, když se Vilém k Ernfrydovi obrátil, tento jej napomínal řka: »MedIe, pane Údrcký, dej sobě 
pokoj, že jest toho broukání aŽ příliš; važ sobě toho místa, věz, kdyby bylo kde jinde, žef bychom toho 
tobě nesnesli a netrpěli.* Tu hned Vilem jemu po třikrále pod nos Šňupal řka: »Co se domníváš, sakr. 
hunevute, že se koho bojím a pod s. h. dolů.* Jednou, po druhé a po třetí řeč svou opakoval, až mu pan 
Ernfryd řekl: Jdi jen napřed a já za tebou půjdu, jenom nekřič.* Tu Vilém napřed šel a zastaviv se u dveří 
ve světnici, na Ernfryda, aby Šel, prstem kýval a po té napřed dolů na dvůr sešel a na Ernfryda Čekal. Tu 
Šel Ernfryd do druhého pokoje, který pánům ukázán byl, a vzav rapír dolu na dvůr sešel. Tu Vilém ihned 
braň svou napřed a nejprve dobyl a pošvu z něho odhodil a Ik Ernfrydovi pravil: »Podiž sakram. hunievute! 
braň sel* A hned na Ernfryda bodl a sekal jej v ruku levou ranil a okrvavil. Ernfryd mohl mu Škodití, 
však na napomenutí Markvarta Věžníka jeho ušetřoval, neb se mu mohl platně odměniti za tu ránu, že by 
více chleba nebyl jedl. V tom potýkání řekl Eriifrydovi bratr jeho Rudolf po vlásku »para, para*, po čemž 

se Vilém k němu obrátil řka: »Co ty, sakr. hunefute, pravíš para? Pod i ty,« Tu hned se mu Rudolf po- 
stavil, ale Údrcký ho napomínal řka: „Počkej, af sobě oddechnul* Tehdy Rudolf dobrou chvíli čekal, až 

sobě pooddechl a potom se potkli. Rudolf protivníku svému hned první ranou šlichtu přes tvář udělal, 

tak že zpátkem ustoupal křiče: * Počkej, hrome, uŽ nemohu, to jsi mi redlich a náležitě udělal; přisahám 

pánu Bohu, žef se zejtra pomstím.*'^) 

•> DZ. 2*n. 0 22—24. *) Reg. kom. s. svěd. 1590—1642 ř. 70. 


KLECANY TVRZ. 


Klecanech byla tvrz bezpochyby namístě nynějšího zámku. Po vsi psal sc (1316) Mlůácéi}) 
Statek s kostelem prodal 1. 1332 Ditlin Glaser Bohuslavovi Olbramovici z Prahy. Tento vzdal 
1- 1357 Šimonovi synu svému statek nad Klecany.^) Tento měl 1 1367 celý statek, vzal od- 
puštěni od Prahy a jako rytíř držel též Roztoky. Sám v 1. 1367 — 1371 podával faráře do 
Klecan®) Podacími pány po něm byli 1. 1383 pánové Jan z Klecan^)^ 1386 Rynart Pražan. 
Již tehdá připomíná se tu tvrz,*) 

Jan z Klecan z rodu pánů Škvoreckých připomíná se od r. 1391 jako patron kostela 
sv. Mikuláše v St. m. Pražském,®) neměl však celou ves, protože část vy bývala a část patřila ke 
král. kaplí Všech Svatých.’) Na tvrzi pak vázl plat ještě r. 1421- Do té doby byl pánem tu Mikuláš Gewicer 
(c. j. z Jevíčka), jenž odběhl od Prahy, pročež statek jeho zabrán a darován Martinovi vačkáf i a Jírovi kramáři, 
ale když syn Mikulášův přijat od Pražan na milost (1432), navrácen mu statek Klecanský.®) NeŽ po 

několika dnech vydal Mikulášek Klfcany Jankovi od Stříbrné hvězdy \\i\zk z Kunvaldu, jenž měl pak o to spory 


*) Tab. vet. 7l, 73. •> Reg. 111 764, Arch. Český 26 str. 401. Tu i o nápravě. *) Teige, Zákl. I 1, 288. Lib. conf. 
Lib. conf. V tišť. vydání vynecháno. Lib. vis. ■) Lib. conf. ’) Rcl. tab. I 476, Hammerschmied, MS. Strahov. *} Arch. 
Český XXVI 401, XXVIIl 673. 


274 


KLECANY TVRZ. 


s Katrušl vdovou Mikulášovou, čemuž se stal pokoj 1. 1434, když Janek druhý syn Mikulášův a Katruše Jankovi 
a Anně Kbelské práva svého postoupili.') Zfskav pak Jan (1438) práva Anny tchyně své,*) založil 1. 1441 
oltář sv. Tomáše v kostele sv. Michala v Praze, jejž nadal platy na Klecanech a Vtelně.®) 

Odtud se nám po kolik let nedostává pamětí o Klecanech. Koupil je asi 1. 1507 Zikmund Hro- 
mada z RorSic od Petra PaSinky z Trojanovic^ jenž 1. 1507 uprosil na králi Vladislavovi, že povýšil ves 
Klecany na městečko a je řemesly a trhy obdaroval.') Týž Zikmund držel Klecany ještě 1. 1520®) a 1. 1533 
yan jeho syn. Týž nechal pannu Marjanu dceru svou u mateře své na Novém městě Pražském, ale Jan Švík 
Hostivařský z Kostelce vyloudil ji a chtěl ji proti vůli otcově sobě nepořádně v manželství uvésti. Protože 
tak učinil » proti dobrému řádu a způsobu stavu rytířského*, obeslán jest (1542) od nej v. hoi mistra do soudu 
komorního, aby to, Čímž Hromado vi ublížil, k nápravě přivedl. Protože pak strany nestály, zdá se. Že tato 
věc nějakým způsobem upokojena.®) 

Jan Hromada zapsal Klecany (1550) Oldřichovi z Prostibore na Lochovicích místopisaři a Kašpa- 
rovi Zelendárovi z ProŠovic^) takže měl potom každý po polovici statku, což bylo začátkem následujících 
nechutí a ústrkův. Neb když prodal Oldřich svou polovici '^Btyknárovi Libeňskému* dostal se v drženi 
této polovice (nájmem neb jakkoliv) Arnošt Brykndr z BrukUcinay jenž Zelendárovi pořádně zatopil. Bylť 
tento povahy skoupé; Vit písař radní v Menším m. Praž. posluhoval mu v jeho potřebách zápisy a výpisy, 
za kterouž práci svolil Vít od něho vžili kopy gr. č., ale ještě 1. 1555 ni groše neviděl. Tehdá ještě Arnošt 
nebyl pánem polovice; byl tedy na tvrzi pokoj a klid v městečku rušil jen nějaký příchozí. 

R. 1555 přišel Kryštof Vchynský ze Vchynic do městečka Klecan ke Krátkému a kázav sobě dva 
kapry vařili, sedl s Matějem bratrem Jana, jinak Jonáka Drastského seděním v Drastech za stůl. Potom ty 
ryby spolu jedli a dobrou vůli měli pijíce spolu. Pak přišel mezi né Jonák a spolehl na stůl, kdeŽ oni dva 
rozprávěli o rybách a nasazeni rybníčků. A týŽ Jonák, leže na stole, řekl svému bratru: »0 čem to mluvíte, 
bratře?* I řekl Matěj: *M1Č ty, bratře, slyšíš to, neb se to tebe nic nedotýČe.* Pak šel Jonák za druhý stůl 
a kázav si konvici piva dáti, vstal zase od stolu a přišed ke Vchynskému řekl: *Chceš-li ode mne, Vchynský, 
tu plnou piti?* On mlčel. I řekl po druhé: »Chceš-li ode mne tu plnou míti?* Tu řekl Kryštof: »Neclici s tebou 
piti,* k čemuž odpověděl Jonák: » Vchynský! můž-li jedno za druhé býti, když jest bylo u Holcův; víte, Že 
jste mi také tak připíjeli.* Proto ..řekl mu Kryštof, aby mu pokoj dal a toho nezpomínal, bylo-li u Holců 
jaké připíjení. I Matěj prosil ho, aby Vchynskému pokoj dal. Ale on vždy hledaje příčinu žádal Vchynského, 
aby mu splnil. Tu řekl Vchynský: *Dej mi pokoj! a nedአli, najdu si na tobě. co bych chtěl.* — »Mአ
na mně hned, co chceš.* — *Nedáš-li mi pokoje, tehdyť kulku dám.* Tu chodil Jonák po světnici jednou 
i po druhé, i ven na dvůr, očekávaje, šeMi by za ním Kryštof ven. Když pak Kryštof vyšed sedl na kůň a pil 
s některými sousedy Klecanskými, přišel Jonák po dvakrát ze dvora na městečko a po třetí tam ostal, až 
Kryštof ven jel. Jakož pak pokojně jel ven ze vrat na městečko, Šel Jonák ode zdi, vešel Kryštofovi na stezku 
a šel proti němu, až se o sedlo otřel. A pan Kryštof mu řekl: »Ej, Jonákul co děláš?* V tom hned týž 
Jonák naň tesáku dobyl, an Kryštof nemohl ručnice za pásem dobýti, až jí spustil. I řka Jonák: *Má pěst 
jistější, než tvá,* udělal mu dvě rány a koně jednou ranil. Potom, když Kryštof nemaje zbraně dobyté 
ujížděl, běžel za ním Jonák a přece naň sekal, pobízeje jej: »Jsi-li dobrý, Vchynský, braň se a bij se se mnou.* 
Když pak Vchynský přijel na vršek, natáhl sobě ručnici a vrátiv se proti Jonákovi řekl: »Hle, Jonákul co 
bych mohl udělati, ale nechci, mám více před sebou než ty a vznesu to na pana Kašpara, Že na jeho grun- 
tech biti a mordovati nás chceš.* Když jel Vchynský ke Kašparovi nahoru na zámek okolo kostela, běžel 
Jonák za ním okolo stodoly jakési, ale Vchynský ujel přece na horu. V tom se postavil proti Jonákovi 
skoták Kryštofův, ale Jonák uhodil ho tesákem vrch hlavy, pak se spolu pobídli a bili se. I dával mu týž 
skoták lotry, aŽ mu Jonák uCal ruku.^) 

O posvíceni Klecanském 1. 1550 (snad 17. srpna) v pondělí přišel Arnošt Bryknár do Klecan. 
Zasedl u Tomáše v městečku a byl vesel se svými přáteli. A když si sám zatancoval, řekl hospodáři: *Po<I 
přej také k tanci.* A on. Že jak živ netancoval. Ušel mu do síně, ale Arnošt za ním a bil ho pěstí. Tu 
vyskočila hospodyně ze síně a žádala, aby ho nedali biti. I Šel Jan Jonáš do síně a prosil pána, aby nebil, 
a pamatoval ho. Potom kdyŽ ho přece bil, řekl Jonáš: *Pane, neračte nás biti, však naším pánem nejste.* 
A on: »Co, já nejsem tvým pánem?* dal mu dvakrát pěstí a vyběhl z síně, aby něco popadl. I potkal se 
s nějakým člověkem, jenž měl sekeru, a když nemohl mu té sekery vydříti, kázal sobě čuby podati, protože 
pod ni byl tesák, i kázal sobě tesák dáti; když pak jej měl, lidé mu řekli: » Pamatujte se, pane.* A on láv 
řekl: »A já budu se pamatovat!. < 1 dobyv tesáku běžel kolmo k tomu Tomáši. Jeden soused starší stál 
před Tomášem a dal v ten tesák rukou, až se uťal, ale přece jej srazil od téhož Tomáše. Když se ho Arnošt 
chybil, ťal ho v ramena. Ale jiní přespolní pacholci popadli pána za vlasy, převrhli jej a rvali. I přiběhl 
Jonáš, strkal těmi lidmi a pomohl pánu vstáti. Potom hnal toho Tomáše nahoru a dal ho pod most (do 

») Arch. Český XXVI 402, 403, XXVIII 718. >) Arch Český XXVI 406. >) Arch. bibl. Praí. <) Arch Český XXVIH 
718, DZ. 7. H 19. ») Reg. kom. a. •) Reg. kom. s. 12 F str. 1319 ’) DZ. 85, J 23. ») DZ. 12. B 28. Rcg. kom s. Reg. kom 
s. svědomí 1554—1567, odtud i následujíc!. 


KLECANY TVRZ 


275 


vézeni) vsaditi. Když pak se vrátil, mrštil Jonáše dvakráte tesákem^ řka: *Zvyjednaný^) Šibale! Jdi tia Libeň 
žalovat,* Potom ho dal vsaditi rychtáři a seděl pfltřetfho dne. 

Potyčky mezi Arnoštem a Kašparem začaly se asi v listopadu r. 1556 a to hlavně pro čeládku. 
Kašpar zjednal si dívku Důru, bezpochyby poddanou Arnoštovu, ale žena tohoto také o ni stála. Arnošt 
proto ji vsadil do vězení, kdež by ji byl málem zimou umořil, ale dva sedláci ji vyr učili z vězení. Když ji 
nahoru přivedli, trestal (t. j. domlouval) ji Arnošt řka, kdyby ženy jeho poslouchala, u ní sloužila a Kašpa- 
rovou ženou se nespravovala, že by se nebyla dostala do toho vězení a že to proto na vzdoru udělal, aby 
ani u jedné, ani u druhé strany nesloužila. Potom donucena, aby zůstala u Arnošta. 

Nějaký den po sv. Martinu zjednal si Kašpar pacholka Mikuláše Holého, tuším poddaného Ar- 
noštova, který také o něho stál, aČ Holý nechtěl u něho sloužiti. 1 poslal pro rychtáře, aby jej přivedl, a tu 
se ho Arnošt ptal, z které příčiny nechce u něho býti. A on mlčel. Tu ho kázal do vězení vžiti a byl v tom 
vězení dvě neděle. Kašpar šel do Prahy k arciknížeti Ferdinandovi, tehdá vladaři, stěžovat si. Ale když od 
něho přinesl rozkaz, kázal Arnošt Holého přivésti a dal ho sám do tužšího vězení a pustil ho teprve, když 
mu slíbil čest a víru. Zamkl Kašparovi most v tvrzi a vrata ven, kde nejpilněji měli hnůj voziti na pole, 
tak žc Kašpar stál 3 dni s koňmi v městečku. Pro oboje žaloval Kašpar též v Praze a přinesl rozkaz, 
aby bylo odemčeno, ale nestalo se tak. Kašpar tam přivedl konšely, aby se jimi osvědčoval; dva z nich 
a rychtáře poslal k Arnoštovi a přátelsky ho napomínal. Ale on jich nechtěl strpěti. Otevřel je teprve 
v druhé polovici prosince. Než se to stalo, musel zdi bořili, pluhy a vozy přes zed strkali a nové dveře 
a schody udělali, 

Arnošt potahoval sousedy Klecanské dílu Kašparova, aby mu orali, poháněli a jiná díla dělali, 
ježto jeho lidé nebyli. Když lidé u Kašpara dělali, honil je z díla, avšak kázal je k senu bráti, kteréž Kašpar 
klidil a potom svůj dobytek pásti, mluvě, když se o jedno soudíme, abychom se o druhé také soudili. 
A kdež mohl. Kašparovi na protivy činil. Nechtěl-li mu někdo dělati, hrozil, že mu hlavu zbarví. Kašpar prý 
nedal lidem svým po gruntech Arnoštových chodili; když přece Šaíářka nesla vodu s dívkami na mazhauz, 
pověděl Arnošt: » Nechci, abyste mi tudy chodili; sházím vás dolů a jestli mi půjdete jednou přes most, žeť 
nohu utnu.* 

Jako to vůbec bylo při poddanství, že poddaní jednoho pána stáli proti poddaným druhého a 
nepřáli jim. Jeden čas se stala sváda u kováře a poslal kovář dvakráte pro rychtáře, který vadící se usmířil. 
Když se potom stala jiná sváda, právě o tu věc, o kterou se byli smluvili, nechtěli již na rychtáři přestaň. 
Tu rychtář udeřil jednoho z nich (poddaného Kašparova) žilou a služebník Kašparův trestal ho řka: »ProČ 
jej tepeš?* k čemuž pověděl rychtář: » Proto, jdi ty domů, víŠ, kde mአbýti.* On: »Proč mi rozkazuješ, 
však mým pánem nejsi; mám toho svobodu.* Když pak chtěl s kordem na rychtáře, chtěl mu tento kord 
vžiti, a když se bránil, udeřil ho rychtář žilou; potom sousedé ho chytili a když mu kord vydřeli, běžel na 
tvrz. I přiběhl Jan syn Kašparův a vytýkal rychtáři, proč jeho čeled bije. A když dostal rychtář potom po- 
hlavek, dal Janovi tesák a žílu řka: »Spravuj též sám, když mi nedáte neřádu stavovali.* Potom přiběhl 

i Kašpar, pral rychtáře tesákem a dal ho do vězení, kdež ho vzal na Čest a víru. 

Na štědrý den 1. 1556 kázal Arnošt Vácslavovi čeledínovi přehradili pavlač. Tu vyšel Kašpar 
s synem svým k tomu hrazení, bil a odrážel ta prkna, až lítala na Arnošta a Kašparův syn v hrdlo lži 

dával Arnoštovi a potrhal se naň s kordem. Arnošt, nemaje nic u sebe než sekerku, kterou vzal tomu Vác- 

slavovi, ničím se nebránil, než jen řekl jim, kdyby si řádu a práva vážil, jistě by se na ně s kordem ne- 
potrhal a’ v hrdlo lži nedával. Ale když týž den lidé Kašparovi pivo spouštěli s vozu, chodil Arnošt po 

parkáně s kordem a sekerou a řekl Kašparovi: „Jsi-li syn dobré mateře, bij se se mnou * A Kašpar řekl: 

»Já se s tebou nechci bít, ale utepu tě právem.* Mluvil tak, nemaje u sebe ani chlebného nože. 

Z toho vznikaly pře a žaloby, ale ke každé při bylo třeba řezaných cedulí, aby bylo vědomo, 
k čemu se obviněný zná. Arnošt poslal ke sklonku ledna r. 1557 Šimona pohůnka s cedulí řezanou ke 
Kašparovi. Šimon mu ji dodal v světnici na tvrzi. Kdy ji přijal, četl ji a velel, aby počkal. I Čekal. Potom vstal 
Kašpar ze zástolí, strčil mu ji za ňadra a Šimon zase Sel k svému pánu. Po druhé ji nesl ke Kašparovi a 
on se s ním potkal na schodech, skoro jej z schodů dolů strčil a řekl: »Jdi zas, já ji od tebe nepřijmu; 
nejsi ty dobrý (t. j. urozený); ař mi ji pošle po dobrých lidech. Tak pověz svému pánu.* 

Když skoták Arnoštův vehnal do dvora, tehdy volové šli ke stohům a čeládka Kašparova vadila 
se o ten dobytek, i sháněli se po něm a honili jej ze dvora. Tu řekl Kašpar k Arnoštovi: »Že tvého nic 
není,* a on odpověděl: »Tak? Nebo*s prvé pravdu mluvil anebo nyničky? VŠaťs pravil, že na to spisy 
máme, co jest čího.* Kašpar řekl: »Tvá mátě prý byla z Žita vy, však lidé o tom vědí a má máti lepší byla 
než tvá a nekradl jsem tak, jako jsi ty kradl.* Když Řehoř služebník Arnoštův byl nemocen, Šel si ze 

dvora pro višně, které koupil od selky. Jda zase, přišel k višni při Kašparově zdi a utrhl z ní dvě višně. 

Tu Jíra syn Kašparův běžel na něho s palici křiče, aby višní netrhal, že jsou jejich. Běžel pro otce svého 


') Chtěl říci »zvyjebený*. 


276 


KLECANY TVRZ. — TVRZE V OKOLÍ CHVATÉRUB. 


a otec přiběhl s tesákem a sekerou pravě, že ty víŠně očesal na jeho višni, l chtěl se s ním práti, ale 

Arnošt přihodil se k tomu a nesměl ho udeřiti, tak &e to rozešlo. 

Maje Kašpar nechutí aŽ po krk, prodal asi r. 1562 svou polovici Klecan Jiříkovi Vchynskému ze 
Vchynic a na Drastech.^) Když pak tento nějaký rok potom zemřel, ujal Klecany (1567) syn jeho Jaroslav 
a věnoval na též polovici (1570) manželce s^ré Kateřin z Kochova.") Potom se nám nedostává paměti a jen 
tolik je jisto, že ^an Slnsský z Chlumu měl 1. 1599 ai 1603 celé Klecany.^) Zadlužil se vŠak tak, že synové 
nemohli ten statek udržeti a protož prodali 1. 1607 zámek při Klecanech Johance Myškové z Dobřenic. Od té 
se dostal týž statek týmž způsobem (1615) Radslavovi Kostomlatskému z Vřesovtc a od něho zase tak (1616) 
Alžbětě Lobkovské z Lobkovic}) Tato koupila t. r. Chvatěruby a připojila k nim statek Klecanský. V rodě 
Lobkovském pošlosti Bílinské děděn týž statek až na Kryštofa Ferdinanda Popela z Lobkovic^ jenž se za- 
dlužil a prodal proto Klecany (1654) Adamovi Matyášovi z Trautmansdorfu. L 1683 koupil je Bernart 
Stanislav z Englsflusu a prodal jej zase (1691) Vácslavovi Vojtěchovi ze Šternberka}) Ten se také zadlužil 
a proto některé statky odhádány (1713) věřitelům. Byly pak od r. 1727 v držení rodu Gallasovského a Kla- 
ntiiv k nim přijatých až do r. 1803. L 1827 zámek vyhořel a obnoven pak v nynější prosté podobě. 

Zámek, jenž vznikl ze staré tvrze, byl 1. 1703 takový: Stál uprostřed dvora a byl ze dvou stran 

příkopem zavřen. Při zemi byl byt hejtmanův^ totiž 2 pokoje klenuté, 2 suché sklepy a klenutá kuchyně. 
Podle toho bytu byl sklep podzemní na čtvero zavřeni s lednicí, dále komora na skládání hospodářských 
potřeb, vedle toho pokojíček a komora s kuchyňkou ]pro písaře kancelářského. Z druhé strany podle ambitu 
byl klenutý pokoj, suché sklepy, kuchyně a sklep spižirný, též marŠtal klenutá. V hořejším štoku neb po- 
schodí byla prostranná tabulnice a při ní 4 pokoje, v nichž byly stropy na Štukádu udělány a v prostřed 
malovány, podle pavlačí moučnice, 2 pokojíčky, komora a kuchyně, z druhé strany pak při schodech stavení 
nedohotovené, příčkami na tré rozdělené, jehož se užívalo na sypání obilí.®) 

") DZ 14. L 12 >) DZ. 17. B 29, 58, L 4. ») Arcti Boleslav. VtJSp. 189:} I 38. *) Arch. DZ DZ, 189. N 17, 19. 
“) DZ 312 G 21, 401 G 13. •) DC 156 M 24. 


TVRZE V OKOLÍ CHVATÉRUB. 


es Kozomin patřila až do konce 16. stol. 
ke Chvalčrubům a tvrz tu vyzdvižena teprve 
ck. 1. 1600, když ji Jindřich Jiři /.ejdlic 
z Šenfeldu na díl obdržel. Po jeho smrti 
1620) zdědily týž statek dcery jeho Maj- 
dalena Vídenská a Markéta Berbistorfova. Onano byvši 
zůstavena v držení statku, jenž měl býtí konfiskován, 
prodala tvrz Kozomin (1628) panovi staršímu Vra 
tislavovi z Mitrovic}) Tento zemřel 1. 1637 a dě- 
dily po něm dcery Barbora Kapounova a Kateřina Po' 
lyxena Ekrštorfova^ též déti po n. Anně Kateřině, která 
byla vdána za Vácslava Františka z Malovic. Dědici 
li prodali Kozomin (1 637) Benigně Kateřině z Lobkovic ^ 
jež jej připojila ke Chvatěrubům.^) Od té doby byl 
Kozomin vždy příslušenstvím nějakého statku, napřed 
Chlumína a pak Jeviněvsi. 

* 

Nynější ves Odolka (obecně Vodolka) v starých 
dobách vždy sloula Odolena voda. Bývala kapituly a též 
k arcíjáhenstvi Pražskému. Kapitola měla v okolí pěkné 
hospodářství, jehož části pronajímala. Vladyčí statek tu 
nebýval; Maclik^ který se 1. 1373 odtud psal, jsa 
spolupatronem v Krpech, byl tu nápravníkem.^) Po pa- 
novi Ptvcovi zdědila Bětka dcera tuto nápravu a pro- 
dala ji I. 1407 Jindřichovi a Přibikovi bratřím. Onen 
se pak i I. 1408 připomíná *) Vítězní Pražané zabravše 
Odolenu vodu udělili ji asi 1. 1421 fíedvikovi mladšímu}) 
Císař Zikmund zastavil týž statek Pražanům a po roz- 

') Bílek, Děje konf. 930. *) DZ. 300. B 4. >) Arch. kapit 
Lib, conf. *) Tadra Acta jud V 424, VI 331. Hofler F. r. 
H II 290. 


děleni zboží městských patřila Starému městu Pražskému 
až do neblahého roku 1547. Tehdá zabrána a prodána 
1. 1549 Fabiánovi^ Janovi a Benešovi jinak Přibikovi 
bratřím a strýcům Sekerkům z Sedčic}) Od té doby pa- 
třila Odolena voda k Lobkovicům až do r. 1556. Tehdá 
dostala se za díl Janovi, jenž tu bezpochyby tvrz vy- 
zdvihl.^) Ale poněvadž Jan později Lobkovice zdědil, 
zase k nim Odolena voda připojena. Konečně se do- 
stala synům Přibíkovým a při dělení jich jednomu 
z nich jménem Ladislavovi. Ten držel Odolenu vodu a 
Třebošnici až do počátku vzpoury (1618), za které byl 
komisařem při direkcí L, 1619 byl již mrtev. ^) Synové 
jeho Bohuchval a Jiři Vratislav rozdělili se pak tak, 
že onen dostal Odolenu vodu a tento Třebošnici. Také 
Bohuchval v čas vzpoury zemřel. Poněvadž 1. 1622 
všeho jmění odsouzen, pobrán všechen statek Odolský 
a prodán 1. 1623 Polyxeně Lobkovské z Pernšteina^) 
Statek ten s Červenou Lhotou držen později k Nelaho- 
zevsi a to za Vácslava syna Polyxenina. Tento chtěje 
sí Ctiněves od jezovitův vyměnili, postoapil jim 1. 1671 
statek Odolenu vodu s Červ. Lhotou Kolej u sv. 
Klimenta převzala s tím statkem tvrz v Odoleně vodě 
někdy od kamene vystavěnou, avšak na ten čas zbo- 
řenou, z níž jen něco zdí rozvalených stálo,®) Po zru- 
šení Ježovi tské ho řádu patřila Odolena voda ke statkům 
napřed studijního a pak náboženského fondu, k němu 
připojeny také Břežany a od r. 1828 Chvatěruby. 

* 

Pam. arch. X 468. DZ. 52 G 30, •) Reg. kom. soudu. 
*) Bílk. konf. 602. “) DZ. 389 A 29 •) Urbář LiběŠícký (mus.). 
Arch. Roudnický. 



I 



TVRZE V OKOLÍ CHVATÉRUB. 


277 


Dvoje jsou Vodochody nepříliš daleko od sebe 
vzdálenéý jedny u Roudnice a druhé blízko Vltavy proti 
Libčicům. O ouéch se ví, že patřívaly k biskupství 
a klášteru Roudnickému, o těchto lze soudí ti, že v I. 
999 — 1003 darovány klášteru Ostrovskému a od roku 
1330 že patřily klášteru Zbraslavskému.^) Odtud nevíme 
o nich nic, až teprve v 16. století. Tu je také řeč 
o pusté tvrzi, na kteréž držitelé 15. stol. bydlívali. 
Vácslav z Vitence prodal (1527) Vodochody obci města 
Tábora^) která je do r. 1545 držela. Tehdá je pro 
vzdálenost prodala Martinovi Divišovskému z Prošovic 
a Johaně manželce jeho.^) Mrrtin prodal pak (1. 1556) 
tvrz pustou Vodochody Janovi Dobřichovskému z Do- 
břichova^) tento pak nepodržev jich dlouho prodal je 
1. 1559 Vácslavovi Sluzskěmu z Chlumu}) Tvrz zdejší 
již nikdy nebyla obnovena. 

V Panenských Bfežanech stávala tvrz ode 
dávna a bezpochyby na místě nynějšího zámku Ves pa- 
třila ke statkům kláštera sv Jiří již okolo 1 1228.^) 
V držení téhož kláštera, který tu měl ve 14. st. tvrz, 
zůstaly Břežany až do r 1420. Potom zabrány od 
Pražan a ti tvrz a dvůr svým spolusousedům rozdali.^) 
Takto zboží od jedněch druhým prodáváno a naposled 
se dostalo Vácsiavovt Ftvo ze Zhoře a po něm Anně 
manželce. Tato donucena 1. 1441 k tomu, že Břežan 
abatyši proti náhradě postoupila.^) Klášter zůstal odtud 
v drženi Břežan až do svého zrušení a pak připojeny 
k Odoleně vodě. 

♦ 

Ves BořanOvLce byla již ok. 1. 1227 majetkem 
kláštera sv. Jiři a od něho někdy osobám světským 
zastavována. Jakým způsobem klášter o ni přišel, není 
známo. V 16. st. dostal ase moravské rodině, která se 
odtud psávala Boranovskýmt z Bytýšky}) Tito seděli již 
od r 1451 v Praze. Bořanovským se psal jiŽ Vavřinec, 
jenž měl Pakoměřice od r 1513,^^^) a tam seděli i jeho 
synové. Bořanovice měl I. 1576 mladši?^) Zdá se, 
že tu tehdá tvrz vystavěna, kterou držel 1. 1609 Ru- 
dolf z Lidlova^ Týž upadl ve dluhy a pročež statek ten 
odhádán 1. 1612 Zdehkovi Smolíkovi z Slavic na BaŠti.^^) 
Odtud patřily Bořanovice k Bašti. Zdeněk účasten byl 
vzpoury a mezi tím zemřel. Bořanovice držela po něm 
dcera jeho Anna^ vdaná za Kryštofa šťastného Slavatu 
z Chlumu^ ale poněvadž otec 1. 1622 odsouzen dvou 
třetin ]mění, zabrán týž statek a postoupen (1623) 
klášteru sv. JiHy od něhož byl prý zastaven.^®) Od té 
doby patřily k Břežanům. 

* 

Nedaleko Odoleny vody je ves Předboj, které se 
v starších dobách Příboj aneb Přeboj říkávalo. Část vsi pa- 
třila 1. 1253 kři&ovníkúm špitálským^ jiná část 1257 
kaplí sv. Vácslava.^'* *) Vít děkan (f 127l) daroval zde 
zemi k oltáři sv. Michala v kostele Pražském,^*) Ve 14. 
st. přestala tu duchovní vláda. Na Předbojí vyskytuji 
se zemané 1318 Jan a Bohuslav,^^) 1368 Pavel z Jen- 
šteina a 1375 Pešek z Litožnic tehdá jíž mrtvý.^^) L. 
1380 držel Předboj Henslin Freiberger Pražan. Dědila 
po něm vdova Klára a ta darovala tvrz a ves Předboj 
i. 1383 klášteru sv. Ducha v Praze. Měl sice Beneš 
z Choustníka nějaká práva k tomuto statku, ale klášter 


Reg. 1 36, Petr Žitavský, Emler Uibáře 310. •) Stará 
kniha Táborská. *) DZ. 7 G 27 *) DZ. 86. M 10. ■) Arch. mus. 
•) Reg. I 336, 380. ’) HCfler F. r. H. 288, 289, 300. «) Arch. 
C VÍC 639. «) CDB II 421, Reg. III 573. Tadra A. J. IV 60, 
Arch. bibl. Praž. *®) DZ. 250. E 11. “) Reg. kom. s. ») DZ. 
94 E 16, 136. C 10. *“) Bílek, Děje konf. 566. **) Reg. I 610 
II 63. “) Font. rer. Boh. II 322. ”) Tab. vet. I8, 160, 283. ”) Bo- 
rový Lib. ercct. 1 108, IV 460 


se !s ním smluvil.^) Asi 1. 1420 opanovali Pražané tento 
statek. Měl jej pak Jan z Krajnic^ jemuž Staroměstská 
rada na tvrzi peníze připsala. Císař Zikmund nu Před- 
boj 1. 1437 zastavil.^) Jak se zdá Předboj od kláštera 
sv. Ducha vyplacen. Když pak týž klášter v 16. stol. 
zašed, připojen se vším zbožím ke klášteru sv. ^iřl. jenž 
Předboj k Břežanům připojil, 

* 

Ve vsi Drastu bývala tvrz, ale ta dávne zanikla, 
pročež dnes sotva znáti jest, kde stávala. V listu r. 1305 
připomíná se Mladota Prosinka z Drastu a v starých 
púhionech 1. 1316 — 1318 připomíná se jako kanovník 
Vyáiehradský s bratrem Domaslavem}) Tento byl I. 1358 
mrtev zůstaviv vdovu Více mi lu a syna Čeňka}) V druhé 
polovici 14. století byly ve vsi manské služebné statky 
a proto se mnoho vladyk zdejších připomíná.^) Tvrz 
manskou držel Ctibor Tlam královský lovčí a prodal ji 
M. Jfanovi měšťanu Pražskému, což král 1, 1385 potvrdil.^) 
V držení téže tvrze byl 1. 1416 Hanuš Frank kuchař 
králle Vácslava, snad syn předešlého, a týž tu věnoval 
manželce Markétě.’) L. 1437 prodal s Janem synem 
svým tvrz Drast s dvorem Roštoví z Kačice^ jenž také 
t. i‘. obdržel zápis na tu část Dolního Drastu, která 
patřila k Pražskému hradu.®) L. 1440 zase Jošt prodal 
týž statek Janovi s Volěe, jenž na nerr. 1. 1^44 man- 
želce Markétě věnoval.®) L. 1455 držel tvrz Jan mladší 
z Hodějova^ jenž sí vyprosil odúmrť po Joštovi a Svatbě 
a pak prodal tvrz Drast (1457) Oldřichovi Chtnelickému 
z Chmelíc ^®) Po tomto následoval ý/r/, tuším syn, jenž 
i. 1482 Markétě manželce své věnoval. L. 1480 byl již 
rarl:ev a na Drastu hospodařili čtyři poručníci.’’) Ód té 
doby přestávají všechny paměti o tvrzi Drastské; i o ostat- 
nfclh částech Drast je pamětí poskrovnu. V 16. století 
je řeč o manském dvoru Prušovském, na němž seděli 
v 1i5. stol. Průšové. Manský statek v Drast ech držel 
Jiřík starší Dlask ze Vcf^nicy jenž 1. 1566 zemřel. 
Byl to bezpochyby statek bývalé tvrze, který 1. 1567 
Jaroslav syn jeho mladší i s Klecany ujal.’^) Statek 
tento jako manský ke hradu Pražskému počítán již 
tehdá ke statkům nej v. purkrabství.’®) Ke konci 16. st. 
seděli Pštrosové z Drast na jednom dvoře Drastském. 
Byl to tuším horní dvůr, jenž se teprve I. 1624 vý- 
slovné a v drženi Julišův ze Šenpachu připomíná. 

Tvrz ve Vojkovicich připomíná se jen jednou. 
Ves patřila asi od r. 1088 a ještě 1356 kostelu Vyše- 
hradskému kromě popluží, které by 'o statkem kostela 
na Levém Hradci.’®) Ale nedlouho potom vyskytuje se 
tu potom vladyčí statek. Připomínají se I. 1337 Hroz- 
natá a Ješek z Vojkovic a v 1. 1390 — 1395 Januch, 
snad týž jako předešlý,”) Od r. 1405 připomínají se 
braitří Jeroným^ Ctibor a Jindřich z Vojkovic. Erb jejich 
byl obrácený klobouk s kýtou v něm (jako klenot pp. 
z Ixibkovic). Jeroným byl 1. 1405 klerikem a držel 
s bratřími až do r. 1412 také podací v Bezně,’^) 1. 1413 
byl již mistrem svobodných umění.’®) Oddělivše od bratra 
Jindřicha, který byl 1. 1418 pánem na Veclavč, poddal 
se asi 1. 1420 s tvrzi svou ve Vojkovicich Pražanům a 
tak si ji udržel.^®) Z pozdějších dob je o Vojkovicich 
jen tolik známo, že patřily od 16. st. ke Chvatěrubům. 

♦ 

*) Lib. visit. Arch. bibl. Praž. •) Arch, gub. Arch. Č. I. 
518. *) Reg. II 876, Tab. vet. 69—73. *) Dobner, Mon. III. 
370. =) Viz DD 18 í. 86. •) DD 2 str. 117. ») DD 61 A 22. 
*; DD 61 str. 262, Rkps. Vídeňský. •) DD 3 f, 159, 61 str. 

328. Arch. Č. III 561, DD 5 str. H. ”) DD 6 str. 74, 61 
str 663. DZ. 15. O 21. ”) DZ. 58. L 4^ “) Arcli. Třeboň- 
ský . Reg. k. s. *•) Reg. 177, Arch kapit. Vyšehrad ”) Tadra 
Actajud. 1 224, DD 13 f. 38. 14 f. 34. *") Lib. crect. VII 146. 
ArcJi. bibl. Praž. (pečeť Ctiborova 1416). **) DD 16 f. 52. Lib. 
co rif. Formulář Pražský (mus.) Viz Palackého Dl^e lila 69. 


278 


TVRZE V OKOUÍ CHVATÉRUB. 


Kostelní ves Hostin leží mezi Brandýsem a Vel- 
trusy. V starší době tu tvrze nebylo. Hostin darován 
kapitole Vyšehradské hned po jejím založení (asi 1. 1088) 
a darování to obnoveno (1130) knížetem Soběslavem.^) 
Již 1. 1277 byl tu farní kostel, jehož podací pak pro- 
boštům náleželo.^) Ves 1. 1320 znovu vysazena.^) Pan- 
ství kapitoly přestalo 1. 1420. Císař Zikmund zastavil 
Hostin (1436) Jindřichovi z Lerojid^) a od té doby 
zůstával v zápisném držení světských pánův. L. 1547 
držel jq Volf Bořita z Martinic a Petr Bechyni z Laéan 
ji od něho vyplatil. Zůstala pak v držení jeho dcer až 
do r. 1502. Tehdá kapitola nemajíc peněz k vyplacení 
prodala Hostin dědičně Štěpánovi Oškobrzskému z 
kobrh}) 

Oškobrzští založili ve vsi dvůr, ale ještě 1. 1584, 
když Jan Oškohtzský syn Štěpánův manželce Kateřině 
z Klukovic věnoval, tu tvrze nebyl o, *) ale zdá se, že 
Janem byla postavena. Týž totiž se psal seděním na 
Hostyni teprve před smrtí. Zemřel 1. 1594 dne 24. 
prosince. Zůstaly po něm tři dcery z prvního manžel- 
ství; z druhé manželky Anny z Hrušová narodil se te- 
prve na sirobu syn Jan JetřichJ) Týž došel asi 1. 1615 
let svých a ujal potom Hostin. L 1622 mu zabrán a 
prodán Polyxenl kněžně LobkovskéP) Odtud patřil k Ne- 
lahozevsi. Tvrz a dvůr od vojáků spálené ještě 1. 1658 
byly pusty.*) 

Ves PřemySleň u Klecan ležící píše se v sta- 
rých dobách obyčejně Přemyšlany, z Přemyšlan, v Pře- 
myšlanech, v 17. st. obyčejné PřemyŠlíny neb Přemyš- 
lín. Ve 14. st. byly tu dva dvory, větší a menší, také 
tu míval díl klášter Břevnovský.^®) Tvrz drŽel I. 1414 
Ludvik apatykář z Prahy, a to i r. 1416 Co se pak 
s tvrzí potom dálo, není známo; ovšem jsou zápisy na 
Části vsi a na platy.^^) Snad měl tvrz na konci 15 st. 
Oldřich Myška ze Žlunic^ jenž obdržel 1. 1499 zápis 
na dvě duchovní vsi blízko ležící. Týž seděl tu ještě 
1. 1511,'^) ale již r. 1512 Jan Myška obyčejně Pře- 
myšlenský zvaný,^*) tehdá asi 22 let starý. Týž slíbil 
prý kdysi Zdislavovi ze Žlunic, když statkem vládnout! 
bude, že mu dá 100 kop gr. Když Jan r. 1512 ke 
statku přišel, nedal Zdislavovi nic a proto jej tento 
pohnal do kom. soudu, veda na to svědky. Pohnaný sice 

dal ml uviti. Že se svědkové nesrovnávají a že se na to 
rčení nepamatuje, a jestli co řekl, že řekl za svého dě- 
tinství. Nebylo mu to nic plátno, poněvadž jsa již 
v držení statku k tomu přiřčeni se znal a odsouzen 
1. 1515 platiti.^^) Dal na několik set listů v vytisknout! 
o neřádných kněžích a ty rozdával všudy vůbec kaž- 
dému, kdož jenom chtěl je bráti. Zemřel 1. 1522, 10. 
srpna a pohřben u Sv. Štěpána v Praze.^^) 

Zikmund Bareš z Kamenice prodal Přemyšleů tvrz 
s Částí vsi Zikmundovi Hromadovi z Boršic^ a to kdysi 
ok. 1. 1520; vklad toho obnoven 1. 1545 Janovi synu 
Zikmundovu.^®) Nedlouho potom dělala kapitula Pražská 
nároky na celou ves Přemyšlen zastírajíc se darováním 
Volfa ze Vřesovic, ale bránili tomu Oldřich z Prostiboře 
a Kašpar Zelendar z ProšoviCy kten statek n. Hromadův 
podědili, v čemž jim 1. 1558 soudem zemským za právo 
dáno.^^) Tehda byl Oldřich již mrtev a právo sirotkův koupil 
ÁíhTĚčhí BrykftiT z Brtikštétna. Kašpar psal sc jcšiČ 

>) Reg. I. 77, 94 *) Reg. II 1183. Lib. conf *) Reg III 
260, 277, IV 176. *} Rkps. Vídeňský. “) Hammerschmied. DZ 
56. F 3. •) DZ. 22. H 28 Také z Kuklovic. ») DZ. 2/. H 17 
a Arch. mus. *) Bílek, Děje koní. 901. •) Arch. “Roudnický. 

Arch Ces. XXVIII 153, Zb. reg král. č. 1357. 1791. Viz i Arch. 
Český VI 7. “) Arch. Oeský XXVIII a arch kapitulní a j. 
>•) Arch. Český VI 579. XIII 423. '»! Arch. Český XIX 291, 
317, Arch. gub. **) Reg. kom s. nález. C 15. ") St. letop. 463. 
*•) DZ. 7 D 18. ’*) Borový, Akta kons. kat. Arch. Český 28 
str. 156. 


I. 1562 »na Přemyšlením^) a díl ten dostal se pak ne- 
známým způsobem Danielovi Benedovi z Nečtin. Když 
se 1. 1574 Bryknár a Beneda dělili, dostal tento za díl 
tvrz Přemyšlen s příkopem a dvorem, onen pak jisté 
rybníky a pozemky.^) Po Danielovi dědil týž statek syn 
Váčslav a po něm, jenž tu ještě 1, 1603 seděl, syn jeho 
nezletilý Daniel. Tento maje léta doplněná prodal Pře- 
myšleň (1612) Allbiti Benedové z PřestavUd'^ a od té 
prodán pak týž statek (1618) Kateřině Radecké roz. 
Beřkovské z Šébiřova, Tato sice odkázala t. r, týž statek 
manželu svému, ale přečkavši ho, prodala Přemyšlen 
(1628) Aleksandrovi hraběti z Nagrolu,^) Za tohoto 
přišel statek úplně ke spuštění; tvrz ve 4 úhly stavěná 
byla dokonce spálená, takže něco zdi stálo a ostatek 
byl rozbořilý; dvůr féž úplně spálený a zpustlý. Protože 
k tomu nebyl doplacen, odhádán 1. 1655 Janovi Ji- 
římu Ferdinandovi Přechoviy bratřím Radeckým z Rádie 
a Kateřině Sluzské sestře jich.®) Ferdinand Přech ujal 
týž statek, k němuž také držel Zdiby. Zemřel 1. 1670, 
15. června a pohřben ve Zdibech.®) Oba statky dědila 
po něm Kateřina Markéta^ tuším dcera, jež se vdala za 
Jáchyma Jana Hynka Malovce z Malovic a 1 1683 
zemřela.^) Manžel a ditky dědili po ní, Za té doby 
byla tvrz větším dílem od kamene vystavěna a Šindelem 
přikryta; v přízemi kamenném klenutém byly světnice, 
špižírna, kuchyně a pivovár, v poschodí dřevěném 4 po- 
koje, 4 komory a pavlače. Jáchym držel ten statek se 
synem Josefem ještě 1. 1694.®) Později přikoupen týž 
statek ke Klecanům, 

♦ 

Na Vltavě nad Chvatěruby a severně od Libčic 
leží proti sobě vsi Dolany a Dolanky. L. 1318 při- 
pomíná se Přibyslav odtudž, 1322 Ješek^ Ješek a Pešek 
z Dolan.^) Jeden z nich řečený JeŠek Prosinka prodal 
1. 1337 statek svůj Dolanský křtšovnikúm s červ. hvěz- 
dou.^®) Jest to ta část, která patřila do r. 1350 k Tursku. 
Křižovnici hned nezaplatili, proto vznikly pře, ve kte- 
rých se synové Ješkovi v Dolany uvazovali, až konečně 
1 1349 penězi spokojeni .^^) Vedle tohoto statku, na němž 
se později tvrz připomíná, byl v Dolanech ještě vladyčí 
statek, na němž seděl 1. 1395 Oldřich z DolanJ^') Nej- 
vyššl mistr Zdeněk prodal r. 1406 tvrz a dvůr Do- 
lanky s pílatluŠcnsLviiii, av£ak mimo to, co držel vladyka 

Zikmund pod plat, Elišce vdově Jindřicha škopka z Dube 
do jejího života,^*) avšak nežli došlo k opětnému ujeti 
toho statku, nastaly války a za těch Dolany od svět- 
ských uchvacovány. Takovým držitelem byl tuším Hynek 
z Valdeka}^) Po smrti Hynkové měl je syn jeho Petr 
a od toho postoupeny Oldřichovi Medkovi z Valdeka. 
Když 1. 1453 a 1454 zboží, na něž nebylo zápisův, 
vracována, pří poví dal se Ondřej nej v. mistr k Dolankám 
tvrzi, dvoru a poddaným. Výpovědí mocných opravcův 
donucen Oldřich, aby Dolanek postoupil za celých 10 
kop.^®) To se také stalo 1. 1455. 

Zdá se, že tento statek zase zastaven světským. 
Aspoň jest známo, že je držel Zikmund Chvatěrubský 
z Lestkova. Týž koupil (1550) od Jiříka Selíka Pražana 
dvůr popi, v Dolanech v plat vysazený,^*) tedy tu část, 
která později patřila ke Zvoleněvsi. Avšak Zikmund 
držel také tvrz v Dolanech s přísl., o které se seznalo 
na soudě komorním 1. 1555, Že byla jměním křižov- 
níkův. Samuel Lekeš z Květné měl výplatu na ni krá- 
lem danou a Dolany proto vysoudil. Zikmond odsouzen, 

») DZ 14 L 12. Arch.DZ. fasc.XVl. *) VUSp 1898, 1 
39, DZ 136. F 26. *) Reg. kom s. 49 T 5 f 116, DZ 296 
K 16. *) DZ. 28. A 13. •) Soupis Karlínská str. 350. 7) DZ. 116 
H 27. «) DZ 32 K 18. •) Tab. vet- 298, 332. »•) R^ IV 
167. “) Arch. křiiovnický. **) Arch. Bfevnovský. *•) Tadra 
Acta jud VI 63—56. '*) Arch Č. 111 605. Arch. křiiovnlkfiv. 
“) DZ. 9 921. 


TVRZE V OKOLÍ CHVATÉRUB 


279 


aby mu té tvrze darmo postoupil ve dvou nedělích.^) 
Po nějakém čase nabyli křižovníci zase Dolan a připojdi 
je k Tursku. Odňaty jim jen na krátko. L. 1620 prodali 
stavové vsi Tursko a Kralupy a ves Dolany s tvrzi zbořenou 
Vilémovi staršímu z Lobkovic}') ale po bitvě Bělohorské 
hned postoupeny zase križo vnikům. Na vlády cké části 
seděl 1. 1584 Karel Štrouck z Chlumku^) a v 1. 1603 — 
1615 ^^an Erazim Kvintus z Dromsdor/u}) 

♦ 

Ve vsi Brnkách neb Brníkách vznikla tvrz te- 
prve v 16. st. Ves byla již ve 13. st. majetkem kláš^ 
tera sv, J tři Duchovenstvím nějakým byla do r, 1420, 

pak až do r. 1547 majetkem Pražan.^) Po konfiskaci 
r. 1547 prodány Janovi staršímu z Kalenic^ jenž tu 
tvrz vyzdvihl. Syn jeho Jáchym prodal 1591 tvrz Brniky 
Kunratovi Majerovi z Pokstorfu '^) Potomci tohoto drželi 
ten statek, který po r. 1620 byl nadobro vypleněn, až 
do r. 1641. Tehdá jej prodal Karel Majér Marjani 
Brygydě Libovické z Mac hovte}) Později patřily Janovi 
Bírkovi doktoru lékařství a jeho manželce, ale od těch 
prodány 1661 ke koleji jezovitúv u sv. Ignáce v Praze.* *) 
Jezovité brzo prodali Brnky. Byly pak v držení šlech- 
tické rodiny Golte^ že ale byly zadluženy, prodány 1699 
Františkovi Hysrlovi z Chodův}^) V 18. st. byly v drženi 
hrabat z Millesima a samostatným statkem byly do 
r. 1850. ^ 

Ves Jedibaby neb Dědibaby stála již ve 13. st. 
již 1. 1295 připomínají se tři zdejší zemané Pribek, 
Jakub a Martin.*^) Jak se zdá, byly tu potom dvě tvrze. 
Jedibaby totiž rozděleny bývaly na dvě části, duchovní 
a vladyČní, a na obou připomíná se tvrz. Probošt kostela 
Pražského držel na své části tvrz, nápravnika a dva 
dvory.^^) Ta část pak 1. 1420 přešla též v držení svět- 
ských. Na vladyčí části seděl 1. 1358 Matešy jenž si 

*) Reg. kom s. 14 J p. 59. “) Arch. DZ. ») DZ 22 H 22. 
*) VUSp, 1898 1 77, Rozvrž, sbírek 71. Reg. I 336, 380 

•) Viz i Reg. Ill 273. ’) Sněmy II, DZ. 26. A 23. •) DZ. 147. K 
18. •) DZ. 343. B 10. DZ. 406. H 4. Reg. II 718, 719. 
”) Emler, Urbáře 306. 


1. 1374 najal od Pražské kapitoly ves Lhotku.' J Kromě 
toho držel zboží v Libkovicích a dvůr a vinicii v Jeví- 
něvsi, odkudž učinil (1374) almužnu klášteru i^od Měl- 
níkem.®) L. 1384 byl již mrtev a zboží po něm držel 
syn jeho Mareš}) Připomíná se potom v několika zá- 
pisech a byl I. 1403 mezi těmi, kteří prut! MlíšAanům 
vytáhli.^) L. 1419 byl jíž mrtev.®) Jeho příbuzní byli 
Léva a synovci tohoto bratří Jan a Zdeněk. Jan byl 
v 1. 1387 — 1413 kanovníkem Vyšehradským. IL. 1406 
najal si od kapituly Vyšehradské statek Koleč a později 
měl prebendu u Žatce.^) Zdeněk připomíná se od roku 
14ď) a žil ještě 1. 1419 Kromě těchto vladyk, kteří 
nosili na štítě čtyři kotouče, připomínají se Ctióor^ jenž 
se vyprodal, 1. 1402 žil v Praze a I. 1407 sedol v Bu- 
koli,®) a Habart 1. 1415. 

Král Zikmund zapsal duchovní část v Dédibabech 
s jiným zbožím Lévovi z Didibab a Vilémovi z Klu- 
čová. L 1454 byl již Léva mrtev.*) Za válek tehdejších 
vyprodali se Dědibabští a zboží Dědí babské držel 1. 1434 
Vácslav Pratvurst z TucMovic}^) Později měl j(i nějaký 
Antoš a dcery jeho Markéta a Barbora prodaly 1449 
tvrz a dvůr Dědíbaby s částí vsi Janovi z Drast. Tento 
držel je ještě 1. 1454, když prodával statek svíjj v Bu- 
koli.") V druhé polovici 15. st. připomínají se Kavanové 
z Dždibab^ ale není zřejmo, zdali něco měli v Dědi- 
babech aneb snad byli potomci dřevních vlady^k. Část 
někdy duchovní (jak se zdá) dostala se v 15. století 
v drženi obce Novoměstské. Kromě toho připomíná se 
v 16. stol. dvůr poplužný poplatný. V l. 1623 — 1626 
skoupil Vilém mladší z Lobkovic oboje díly a připojil 
je k Běškovicům. Později odděleny k Veltrusům. 

* 

Baba slově věž zřícená na hoře mezi Dolní Šárkou 
a Vltavou; od ni také Podbaba má své jméno. V pa- 
mětech přístupných se nepřipomíná. 

Arch. gub a kapitolní. •) Arch. gub. DD 13 f. 32. 

Arch. Drážďanský ■*) DD 15 f 71 «) Arch. kapit. VySe- 
hrad.ské. "*) Manual v arch. kapit. Tadra Acta jud. IV 102, 
Arch křížovnický- •) Kel. tab. II 1 18, Arch. Č. II 183. “) Rel. 
tab íi 320. “) Rel. tab. II 215, 262. 






NAČIÍKAC TVRZ. 

ěsto Načerac leží na konci táhlého návrší, takže se k ncmu ze tří stran do kopce stoupá; 
i zdá se, že v prastaré době, když pan Naěerat místo toto zakládal, byla tu dědina 
opevněná, ploty zavřená a stráněmi chráněná. Na nejvyŠŠi Části města jest nevelký 
rynk se zámkem Čili lépe řečeno dlouhým domem beze všeho architektonického rázu, 
ale se znamenitým kostelem, kterýž vznikl ze dvou koscelův a Čtverhranné síňce způso- 
bené ze starého románského kostela. Za mé doby (a snad posud) lid rozeznával velký 
a malý kostel, kteří jsou si slohem velmi podobni (svorníky obou jsou zdobeny sviními 
hlavami pp. ze Šelmberka), ale síňce pochází z dob mnohem pozdějších, 
kostelu jest zvonice divné způsoby a podoby; neb na spodek velmi starý na místě vrchní 
části 1. 1818 pobořené postaven jest svršek napřed v stejné čáře se spodkem, potom vŠak se zužuje a při- 
kryt jest nízkou střechou sedlovitou. Spodku se říká solnice. Také jest sklep velmi vysoký a prostranný. 

O NaČeraci jest pamětí mnoho, ale z žádné ani z místního Šetření nejde na jevo, kteří páni a kde 
tu bydlívali, neb nynější zámek vznikl sloučením několika měšťanských domův. V Načeraci stál jíž 1. 1184 
kostel (nynější sínce);^) žil tedy Načerat, po němž má město jméno, něco dříve. V 1. 1252—1272 psal se 
odtud Vítek z Načerace vlastně z Krumlova řečený,®) jenž zemřel 1. 1277, zůstaviv dva syny, kteří bez muž- 
ských dědicův pomřeli. Protože Vítek byl erbu růže a zemané téhož erbu později nějakou Část NaČerace 
drželi, smýšlím, že byli potomci jeho z levého boku. Kostel sv. Petra vystavěn 1278, jak svědčí pozname- 
nání v starém mŠále Načerackém a jistě již stál 1. 1287, kdež mu uděleny odpustky,^) aby mohl býti po ohni 
obnoven. Ve 14. století byla NaČerac rozdělena na dva díly, každý s kostelem a farou o sobě, a kromě 
toho byl díl Vítkovcův. První část drželi pp. ze Šelmberka^ zejména Přibyslavi) Pány této Části a patrony kostela 
sv. Petra byli 1. 1359 Přibyslav^ Heřman, Mareš, Beneš a Vilek bratří.®) V starém mšále jesi poznamenáno, že dotčení 
bratří kostel sv. Petra vyzdvihli. K tomu založili Marši k a Vítek 1. 1365 kaplí Všech Svatých blíže kostela, 
po níž není dnes památky. Maršík usadiv se pak na Podolí založil 1. 1375 oltář sv. Vácslava v kostele,*) 
připomíná se proto až do r. 1380 jako patron těchto dvou obroČí. L. 1379 pak daroval pro kostel velký 
rybník u mlýna a dvěma svým kaplanům rybník v Březině.^) S ním vládl tu Ondřej ze Seimberka, strýc, 
jenž daroval 1. 1380 faráři své Části desátky jisté a porostlinu RohaČov.*) Vítek pak již dotčený byl pa- 
tronem 1. 1390 oltáře VŠ. Svatých a 1395 kostela této části.*) Po něm dědil strýc jeho Jindřich z Kravíhory, 
jenž v 1. 1405 — 1408 záležitosti kostela a oltářův této části řídil. Od něho dostala se tato část bratru jeho 
Přibíkovi Šípoví (f 1420) a Janovi z Potšteina, tento pak pojistil 1. 1412 za sebe a spolu držitele faráři této 
části platy na panství Načerackém, aby tím zahradil dluh n. Jindřichův.^*) Jan byl )iž 1415 mrtev a část jeho 
vynášející 11 kop platu na městečku a dvoru dostala se vdově Žofce, která byla 1. 1456 již dávno mrtva,^^) 
Z pozdějšího jde na jevo, že přikoupena tato Část ke Vlašimi, k niž patřilo I. 1443 městečko se vším 
kostelním podáním. Menši kostel s částí městečka patřil pánům VlaŠimským a zemanům erbu růže, avšak jsou zápisy 
o tom teprve z r. 1383. Kaple přistavěná ke kosxelu zřízena 1. 1359 farářem Křivsoudovským, ale sotva je to 
táž, co menší kostel. V i. 1383 — 1392 podávali sem faráře Jan a Pavel bratří z Vlašimě. Jan pak prodal 1. 1409 
louku mezi Načeracem a Vratiškovicí MikŠovi faráři.^®) Poslední pak patron jen této části byl 1 1418 Janek 
z Chotěmic pán VlaŠimský. 

Zemané zdejší drželi v Načeraci dvůr poplužný a čtvrtý hlas podací dílu Vlašimského ; z nich 
připomíná se r. 1370 Mikuláši^) pak Kunšík 1. 1383 spolupatron, ale 1387 již mrtvý. Zůstali po něm sirotci. 
Jeden z nich snad byl NaČek z Načerace (1436), jenž pečetil s růží.’^*) Dvůr dotčený měl Tomdl Kalník a 
prodal jej r. 1450 Mikuláši Trčkovi VlaŠimskému.^®) Týž odkázal 1. 1462 ke kostelu 6 kop gr. a zemřel t. r. 
S ním se připomíná 1. 1450 Jan Kniše z Načerace, jenž měl tu dvůr svobodný, dvůr poplužný a 4 dvorce 
v OleŠné a dvůr km. v Římovicích.*^*) Protože falešné peníze nosil a jimi kupčil, propadl I. 1466 všechen 

*) Jarloch FRB II 60.5. *) Reg. 1 599, II 3l6. •) Forra. Dobešův č. 7. Reg, II 1092. •) Připomíná se ve mšále Nače- 
rackém. *) Lib conf. ■) Borový, Er. I 61, l04. Lib. conf. Tadra A. J. 1 366, Lib. erect. XII. *) Tadra A- J. II 3, Lib. crect- XII. 
®) Lib. conf. '*) Lib. erect. VIII 160. DD 16 f 132. “) Lib. conf. erect. ^’) Rel. tab. II 43?. Sbírka pečetí v arch Hrade- 
ckém. ”) Rel. lab. II 218. «) Method XXVI lil, Rel tab. II 316,348. 






NAČERAC TVRZ. — TVRZE V OKOLÍ NAČERACE. 


281 


svfij statek. Tůma z Chotěmic pán VlaŠimský obdaroval I. 1434 lidi své v Načeraci tak, aby mohli o Sitatcich 
svých říditi. Zdá se, že držel jen polovici. Když však Mikuláš TrČka 1. 1442 týmž způsobem měšťany obda- 
roval, zdá se, že se týkalo celého městečka.*^) Barjan, Zdeněk a Mikuláš synové předešlého prodali 1. 1455 
obci Načeracké místo Březinu, aby si tu zřídili pastviště, a Mikuláš jim prodal (1465) louky své v lesích 
v Louňově, potvrdil 1. 1502 svobody, ale zůstavil si dům u Jana Knížete a jiné domy, které přikoupil. 

Když bratří Trčkové hojné statky své rozprodávali, došlo r. 1548 neb brzo před tím k tomu, že 
prodali městečko Načerac se 4 vesnicemi obydlenými Přechovi Dvořeckému z Olbramovic?) Když tento ze- 
mřel, dělili se 1. 1563 synové jeho tak, že Bohuchval starší vzal Olbramovice a Jwdřick mladší méstečko 
Načerac celé s domem, na kterém seděl, tři vsi obydlené a dvě pusté.^) Na témž statku věnoval Jindřich 
(1566) manželce své Alžbětě z Věžník.^) Jindřich 1. 1579 starší a potom nejstarší zemřel 1. 1592, dne 20. 
ledna a pohřben v kostele Načerackém. Zůstali po něm synové Přech, Bohuchval, Vilém a Markvart Vok.®) 

Přech jako nej starší vládl statkem a žil po frantovsku. Po r. 1600 §e ani Přech ani Bohuchval ne- 
připomínají a ostatní dva rozdělili se tak, že Markvart Vok dostal díl Načerace a Vilém druhý díl s Podolím,®) 
každý pak po nějaké vesnici. Od té doby připomíná se tvrz v městečku, kterouž snad Jindřich byl vyzdvihl. Na 
svém sídle věnoval Vilém (1607) manželce své Mandaléně ze Skuhrova a když Markvart zemřel, smluvil se 
s Annou Dvořeckou z Lukavce vdovou o její nároky (1617) a uvolil se vydati jí zlaté řetězy a jiné klénoty, 
ložní Šaty, ubrusy, ručníky, servíty, 6 klisen a j. Protože pak nebylo možné statek pro sirotka udržeti, koupil 
jej Vilém r. 1618. Měl tedy dvě tvrze, jednu v Načeraci, druhou v Podolí a mimo to statek Šebířov. 

Vilém zemřel 1. 1620. Ačkoliv se zúčastnil povstání, nebyl odsouzen a Načerac s Podolím dědi- 
cům zanechán.^) Vdova Mandaléna spravovala statek a potvrdila a rozšířila (1628) svobody Načernckých. 
Statek měl děditi syn Jindřich, ale ten brzo smrtí sešel. Dědil jej tedy druhý syn Vdcslav, jenž se po zřízení 
posledního pořízení 1. 1617 psaného narodil, ale ten smutně sešel. L. 1643 dne 24. května dostal se do 
hádky s Bohuslavem Řísnickým pro vystavování piva do Stojslavic a tu od Bohuslava postřelen tak ^>kodně, 
že v sedmý týden potom život svůj dokonal.*) V poručenství nad sirotkem po něm zůstalým uvázala se 
Regina Majdaléna Doupovcova roz. Dvořecká, sestra Vácslavova.^®) Za nezletilosti Alžběty Lidmily dědičky 
vyšel 1. 1661, dne 17. října oheň, z něhož 7 domů, zámek a dvůr vyhořely. L. 1673 ujala statek,^ ^) ale pro- 
dala jej 1. 1677, totiž zámek pustý s dvorem též pustým, tvrz Nové Podolí, městečko a vesnice Vácslavovi 

Markíwi z Gerardu čes. nejv. vachtmi sirovi.’^) Po Gerardovi dědil Načerac syn jeho Leopoldy jenž r. 1724 ze- 
mřel, a to v Bílé věži na hradě Pražském. Dcera jeho Marie Karolina vdaná Dejmova prodala Načenic, Jist- 
bici a Daměnice (1730) Františkovi Josefovi hrab. ze Starfunberka^ jenž vystavěl r. 1734 nynější zámek.*^) 

Pod Načeracem jest dvůr Podolí^ v němž bývala tvrz snad již ve 14. stol. V 1. 1375 — 1380 sídlel 
tu Maršík z Selmberka (1380 seděním pod Načeracem) a v 1. 1390 — 1395 Vítek ze Selmberka. Když se do- 
stalo Podolí na díl Viléma Dvořeckého z Olbramovic (1602), vystavěna tu nová tvrz od kamene a říkalo se 
tu pak Nové Podolí. Ta pak 1. 1618 zase sloučena jest s Načeracem, stála ještě 1. 1677 a potom zanikla. 

*) Svobody ty obsažené v pozdějším potvrzeni z I. 1737 a 1747 měl asi v 1. 1890 — 1899 tehdejší děkan. *) DZ. 8 

T 15. *) B7.. 65 k 7. *) DZ. 15 N 14 ») Reg. 26 F k s. T 8 - 9. •) Zmínka v DZ. 192 L 2 ^ DZ. 133 H 24, 190 M 17, 192 

L 2 Bílek, Konf. 91 . Připsáno ve mšále. DZ. ll2 B il. Připsáno ve mšále. DZ 478 D 4. DZ. 392 O 16. **) Mistop. 
bibl. 11 129, kdež lze čistí následující dríitele. 


TVRZE V OKOLÍ NAČERACE. 


V e vsi PravětiCÍCh byla tvrz, kteráž již dávno 
zanikla. První známý vladyka, který ve vsi seděl, 
byl Litolt^ jenž I. 1381 zemřel. Ludvik odtudž 
daroval 1. 1384 faráři Načerackému plat v Pravéticích na 
záduší manželek svých a děti.^) Ktmeš odtudž připomíná se 
několikráte v 1. 1388—1390.“) Nékolik dvorův kmedch 
patřilo již 1. 1406 k Načeraci a převeden sem plat pro 
oltář sv. Vácslava;^) něco patřilo též později ke špitálu 
Načerackému. Psali se odtud 1452 Albrecht a 1454 Jan 
a Vácslav bratři.*) Snad byli předky Pravětických z Pra- 


») Arch. Český XXXI 102, Lib. erect. IX. ») Arch. Český 
XXXI 184, 320. ») Lib. erect. Rel. tab- II 230, DD 16 f. 128. 


věticy kteří nosili na štítě střelu napřič položenou. K nim 
náležel snad Hynek^ jenž se připomíná v I. 1492 — 1505.') 
Šfastný Pravětický držev tvrz a dvůr Pravětice: s částí 
vsi několik let po předcích, prodal týž statek 1. 1545 
obci Táborské^ která o néj 1. 1547 přišla. Mezi itím tvrz 
zpustla a byla vysazena pod plat. Koupil týž statek na- 
před Jan z Pernšteina a od něho 1. 1598 Přech Popovský 
z Bezejovic?) Pravětice pak patřily v I. 1566 a:É asi do 
r. 1590 k Lúuňovicům a odtud k Načeraci. Tvrz zanikla 
záhy a ze dvoru spáleného stály I. 1677 jen někt eré zdi. 


') Rel. tab. I 168, Arch. Český VI 321. ») DZ. 7 G 26, 
8 E28, 47 F 9. 


86 



PRCICE TVRZ. 



ěstečko Prčice, zejména jeho kostel, stojí na návrši, tak že kostel se svou ohradou za 
starodávna sám byl pevnosti. Dv5r stojí něco níže. Při vchodu jeho v levo stoji zámek 
asi L 1591 založený. Přední jeho část jest přistavěna k prvotnímu stavení asi z počátku 
18. věku a má vzchod až do druhého poschodí, který pochází od Jana Víta Malovce. 
Ze 16. století jest zadní část; v přízemi jsou pevné klenby, také kamenná obruba dveří 
stará a podobná takovým, jako tesali v 15. století. V zámku bývala také kaple 1. 1656 
založená, ale ta r. 1785 zrušena. Kromě toho bylo při dvoře staré stavení tvrze, po- 
dlouhlý, přímoúhelný čtverec. Zbyla z nčho malá část, přízemí křídla západního, v němž jsou 
vysoké klenuté místnosti, v nichž se líh skládá. Pod tím jsou sklepy, ale vchod k nim jest za- 
sypán. Nad přízemím pod krovem jest senník. Jest to praobyčejné stavení dvorské. Souběžně 
s tímto býval pivovar, již v 18. stol. zrušený. 

Prčice stála již ve 12. století. Tehdá tu seděl Vitek od r. 1169 v pamětech se vyskytující, jenž 
1. 1194 zemřel. Bydlíval bezpochyby v pevnosti, jež bývala okolo kostela, tu pak podle způsobu tehdá do 
Čech se tlačícího zval německy Plankenberg^ překládaje tím če.ský název (prkno, prče = planke). Vítek sloužil 
věrně knížeti Bedřichovi, po jehož boku bojoval 1. 1179 v krvavé bitvě nad Loděnicí, kdež zajat. Poražený 
Bedřich utíkal odtud k Praze a přišed dne 24. ledna do Prčice, našel tu kníže Kunráta, s nímž si tu den 
odpočinul a pak k Praze táhl, aby české knížectví opanoval. Ze synův Vítkových jeden také Vitek řečený 
ještě 1. 1220 v Prčici obýval, když prodával ves Kojetín, ale založiv si před k 1243 novou pevnost v Při- 
běnicich tam své sídlo přenesl. Prčice přestávala od té doby býti panským sídlem. Vítkův syn Vok učinil 
předním sídlem rodu svého hrad Rožemberk, nedávno před r. 1250 založený. Týž ve svém posledním po- 
řízení odkázal Prčici synům své sestry/) avšak přes to zůstávala v držení jeho potomkův. 

Jindřich syn Vokův daroval podací zdejšího kostela klášteru Milevskému. O to pak byl později 
spor. Ještě 1. 1379 bylo městečko v držení pánův z Rožeinberka a přece sem podával faráře 1. 1357 Beneš 
z Choustnika purkrabě na Kladsku, ač tu nic neměl. A poněvadž si páni z Rožemberka to právo také oso- 
bovali, povstal z toho spor, jenž několik let trval a teprve I. 1357 v prosinci výpovědí ukončen byl. Klášteru 
potvrzeno jeho právo a světským pánům uloženo nalčení.^) Aby tedy páni zase toho práva nabyli, dali 
klášteru 1. 1362 důchod v Přísečnici a za to nabyli zase podací v Prčici a Blanici.*) Za nějaký čas prodali 
Prčici. Pány tu byli 1. 1391 Bokunék Vrchota z Vrchotic a 1. 1396 Zdislav neznámého rodu.^) Později náležela 
Prčice ke hradu Borotínu. Mikuláš z Borotina činil faráři zdejšímu protivenství obmezuje jej v popství nad 
farskými poddanými a užívaje jich ke svým robotám. Farář žaloval proto u arcibiskupa a Mikuláš (1406) 
odsouzen.®) L. 1409 podával sem Mikuláš kněze s Janem z Borotina a l. 1419 tento sám. Poněvadž potom 
se v pamětech o Prčici celé století mlčí, zdá se, že patřily k nějakému sousednímu zboží, tedy snad 
k Borotínu. VI. 1513 — 1530 vládl na Prčici Vilém Mráčky z Dube s manželkou Apolonou z Nové Vsi.®) Vilém 
míval často se sousedy spory. Ok. l. 1525 pobral Janovi z Nového Dvoru a lidem jeho vozy a koně v měs- 
tečku Prčici a lidi Burjana Otického vzal, do vězeňí dal a V něm držel. S Táborskými še soudil o služeb- 
níka jich Matěje z Lomné, který mu člověka zabil. Táborští sice Matěje uručili, že bude souzen, ale když 
potom pohrůžky bitím a ohněm činil, chtěje člověka Vilémova zairažditi, Vilém naň sáhl a dal jej do vě- 
zení. Soud komorní (1530) rozkázal mu, aby Matěje před hejtmanem království obvinil. Jinou při měl s Miku- 
lášem Sloupem sousedem Táborským, jenž jda do Lomné poddaného jeho zranil, a když od toho umřel, 
věci jeho pobral.’) Vilém prodal polovici tvrze a zboží PrČického Janovi VoraČickému z Paběnic a to asi okolo 
1. 1530.*) Proč se tak stalo, není známo. L. 1530 již Jan byl pánem Části Prčice; tehda měl soud s Janem 


9 Reg. ÍI 144. •) Lib conf Arch. Orlický. >) Arch Orlický. 
Reg. kom. soudu. 9 g- kom. soudu. DZ. 7. G 6. 


*) Lib. conf. ^) Lib. crect. V 118. •) Arch. Třeboňský. 


PRČICE TVRZ 


283 


Z Rožemberka o některé poddané jeho Milčlnské. Jan totiž měl při s Burjanem Otíckým při právě Milčín- 
ském a ti lidé nález učinili proti němu. 

Když Vilém nedlouho po roce 1530 zemřel, zůstaví v vdovu Apolonu z Nové vsi a dítky, žádal 
Jan, aby mu jeho polovice byla oddělena. Dostal tedy I. 1532 v tvrzi menší dům podlé předních vrat, 
parkán, kuchyni, domek podlé kuchyně, komoru nad vraty, polovici dvoru, kostela a městečka. Pivovar 
zůstal ve spolku.^) Druhá polovice zůstala Apoloně a jejím dětem. Protože oddělení dopodrobna provedeno 
nebylo, povstaly z toho spory. Jan si stěžoval na Apolonu, že mu posekla obili, trávu na lukách pobrala, 
tři rybníčky zlovila, sirotkům poddaného krávu a jalovici vzala a dveře jeho menŠl ve dvoře po dvakráte 
vybila. Apolona zase žalovala, že jí v domě jejím větším před pokojem na schodu zámek u dveří za- 
paditý vytloukl.^) Bohužel přitom také sváděli poddané své ke křivému svědectví. Jednou se panna Markéta dcera 
Apolony ptala Vaňka řezníka v Prčici: ♦ Vaňku, prosím tebe, pověz mi to, proč jsi na naši pani mať u 
svědčil o beranu, že by na ni pravil, že by mu je pobrala.* A on řekl: *Ó milá panno Markéto, že jsem 
musil svému pánu učinili k vůli. Jakž chtěl míti.« A Matěj TrČal mlynář Dranovský pravil k němu: »N_- 
svědČil bych, abych pro svého pána čertu duŠi dával.* A on: »Milá panno Markéto a mlynáři, již, pane Bože, 
raČiž se mnou býti.*®) Mezi těmi soudy vdala se Apolona po druhé za Jana Pávovce s Ořetina. Lidé mu zkrátka říkali 
Páv. Vstoupením nového spoludržitele přibylo sporů. Když Šel jednou pan Pávovec do spilky, tehdá Pavel 
sládek Jana Voračického lil pivo do věrtele Pávovcova. 1 osopil se naň Pávovec, aby nelil do věrtele jeho 
že jej sobě k potřebě zjednal. Tu on přece lil do něho. Pán mu jej chtěl vžiti a pověděl, ne-li, že já nedám 
lítí, že jest mně potřeba samému. I jme se pán věrtele a sládek opřáhne naň koncem, i uhodí pána v ruku; 
pán se rukou zavrže a chytí se toho konce. Tehdy sládek pustí jej i běží pro pána Voračického. Ten při- 
jda: »Pane Jene, proč mi sládka tepete?* 1 dí Pávovec: »Já ho netepu, než on mne udeřil koncem v ruku 
a já se mu zavrhl.* Potom se rozešlí. Později se sešel s Pavlem Jan sládek Kuchyňka a pravil k němu: Pavle, 
tak sem zprávu jměl, že by dostal pohlavek od pana Páva. MáŠ-li o to zlou vůli k němu? I řekl, že mu to 
odpouští a že mu to připomínali nechce.*) 

Když Jan Pávovec jel do Benešova, tehdy Jindřich Kořenský vyšel k němu do dveří do parkánu 

i ptal se ho: Pane |ene, kde jedete? 1 pán, že jede do Benešova, Řekl Jindřich: Když tam jedete, přiveďte 

mi psa toho, kterého jste mi zavedli. Tehdá řekl Pávovec : Kdybych tam jel, to bych udělal, že bych jej 
přivedl. A zase Jindřich: Jedte neb nejeďte, já ho chci míti, aby mi jej přivedl. Řekl Pávovec: Já tobě ne- 
jsem povinnovat psů vodili, než z dobrého přátelství že bych to chtěl uČiniti, kdy bych tam jel. Tehdy křikl 
Kořenský: Ted pánu Bohu přisahám, jestli mi ho nepřivedeš, že já na tobě jízdu udělám, neb ty na mně. 
Zase Pávovec: Jestlif jsem co povinnovat, mአprávo před sebou, žaluj na mne. A Jindřich; Jáť na právo 
nic nedbám, než jestliže ho nepřivedeš, nebf já tebe zjezdím neb ty mne, bychf měl hned věky země 
prázden býti«^) Jan Vlasák z Prčice dal o Jindřichovi Kořenském toho svědomí. Když sem bil vepř v síni s Pe- 
trem Adamovým a kuchařka běžela s hůry a volala: Nedej, milý Vlasáku, nedej! Běžela do světnice a pan 
Kořenský Jindřich běžel za ni s kyjem a já Šel za nimi do světnice. A on ji bil, až padla, až zbil o ni po- 
věřen (tyčku, jako na ní džbery nosí). A ona padla na štok, a já ho prosil: »Pamatujte se, milý pane JindřiŠe, 
a chytil jsem jej za ten pověřen. A on na mne křičel: Pust! Několikrát mi tak řekl, a já boje se i pustil jsem 
mu je; a on opět bil ji a ona upadla za Štok. A pan Voračický přišel a já ho prosil: Nedajte ji biti, což 
ji chce zabiti v mém domu? A on jemu řekl: »Nechle toho, nebij ji.* I přišel pan Jan Páv, i řekl jemu. 
Páv Jindřichovi: Proč ji tepete pod půhonem (mezi žalobou). A oni hádali se o to, až se rozešli. A ten po- 
věřen já ještě mám z bití, neb mi jej paní (Apolona z Nové vsi) kázala schovali.®) 

Z rodičů přenášely se kyselosti i na jich děti. Markéta z Dubé řekla jednou dcerám Janovým: 

Máte čistou poctivost otce svého, že jest týž Jan Voračický za lháře ve dskách zapsán. Stála ji slova ta 
20 kop pokuty.^) Obě strany si nectně lály. Voračický povídal o Pávovi, že jest lhář a lže sem, tam; zase 
Páv mluvil o Markétě z Paběnic, že je lhářka, a Voračickému jistý krejčí ze Sedlce řekl z úst ve uŠi, že jest 
za přesvědčeného lháře odsouzen. Táž slova mluvila o něm Apolona a syn její Jan Mrácký pravil mu, že 
jest za lháře zapsán.®) L. 1541 žalovala naň Apolona, že v Prčici podací kostelní téměř zahubili chce, že 
na dvořišti farním si chmelnici a zahradu udělal, chlívy bořil, aby měl palivo v kuchyni a pivováře, z kostela 
cihly rozkázal pobrali a jimi světnici dláždili.®) Nových sporů přibývalo, když Petr a Vácslav mladí 
Voračičtí se znepřátelili s Janem a Oldřichem bratřími Veiháky. Tito přijevše na koních do dvora (1542) 
učinili útok na Petra, kromě toho láli i otci i synovi. Došlo až k tomu, že Petr 1. 1547 Oldřicha zavraždil.^®) 

Ale i v rodině Apolonině nebylo svornosti. Jan Mrácký byl od Pávovce obeslán před krále, ale přes to na 

něho meč vzal a jím potrhoval. Také Petr Mrácký 1, 1543 přišed do hospody Pávovy v Starém městě 
Pražském učinil naň půtku řečí a hanlivá slova mluvil; potom i braní naň potrhal a k bitvě pobízel,^^) 

Apolona držela ještě 1. 1548 svou polovici,^^) pak ji ujali dědici a dědičky, syn Petr, dcery Žofie, 

Kateřina, Anna a Majdaléna a vnuk Karel ; tu pak Petr 1. 1551 též zboží od nich ujal.^®) Petr umřel ok. 

*) Arch. Hradecký. *) Reg. kom. soudu. *) Reg. kom. soudu, Reg. ks. 7 G svěd G 6. L 19 z r. 1536. ®) Reg. 7 G k. s. 
G 6 z r. 1636. *) Reg. 6 G k. s. R 8 z r. 1538. ‘^) Pam. arch. VIIL 496. ®) Reg. ks*) Para aich.VIlI 503. Reg, k. s. DZm 63. 


284 


PRČICE TVRZ. 


l. 1555 a syn jeho Vilém v roce po tom; tu pak se v' Šelmberk a tu polovici poručníci kšaftem Petrovým 
zřízení uvázali a to na Škodu Anny Hrzánové sestry n. Petrovy.^) Co se potom s touto polovicí dálo, není 
nám známo, leč z pamětí pozdějších lze za to míti, že ji získali Voračictí. 

Jan Voračický zemřel I. 1553 a pohřben v Prčici. Před smrtí svou postoupil polovici tvrze pusté 
v Prčici se vším zbožím, drahně vesnic k tomu náležitých, Voračice a Kozlhřbet synům svým Vácsl(tvovi^ 
Pelroviy Adawovi a Burjanovi’^) kteří nad to i Polanku statek mateřský a po otci i Vožici dědili. Když se 
okolo 1. 1557 dělili, dostal Vácslav za díl Vožici, Petr Voračice s některými vesnicemi, Adam půl městečka 
Prčice s vesnicemi, Burjan dům, krčmu a dvůr kmecí v městečku Prčici a několik vesnic okolních a synům 
Mikuláše pátého syna ponechána Polanka. Pány podacími kostela byli potom Petr a Adam bratří, tento 
jako držitel dílu otcovského, aneb tuším jako právní zástupce někdy Mráckých. Na stížnosti pánův přifaře- 
ných poddaných, že fara téměř zpuštěna jest, tak že se tu farář mnohá léta nediží a kostel také málem ke 
zpuštění přichází, arcikníže Ferdinand rozkázal 1. 1565 Voračickým, aby učinili počet ze záduŠí, faru stavěli, 
kostel opravovali a řádného kněze chovali. Tím jsouce vehnáni do úzkých a nemohouce počet činiti, učinili 
1. 1570 Adam a Anna vdova po Petrovi s přifařenými smlouvu, aby s učinění počtu sešlo, zavázali se dáti 
100 kop na opravu kostela, zdí krchovních a stavení fary, též slíbili dědiny, louky, rybníky, lesy a platy, 
kteréž od záduŠÍ drželi, faráři navrátiti a kněze hned zjednati, jak by fara vystavěna byla.^) 

Adam vystavěl ve dvoře Prčickém tak zvaný Nový dům a zemřel I. 1591, zůstaviv vdovu Annu 
roz. Osterskou z Sulevic a syny Mikuláše, Jana, Vojtěcha a Zdeňka. Posledním pořízením byl sice statek 
synům odkázal, avšak učinil manželku mocnou hospodyní do jejího života, tak, aby bydlela v Novém domě, 
jej dostavěla a pohodlně zřídila. Anna pak před svou smrtí (f 1605) prodala týž Nový dům svému zeti 
Humptecktovi mladšimu Černínovi z Chudenic!^) Tento přikoupil pak i ostatní díl n. Adamův. Ten totiž ujal 
Mikuláš syn a prodal 1. 1596 v městečku Prčici lidi, domy a grunty s polovicí podací, též vsi, které se mu 
k tomu na díl dostaly, Doroté Hodéjovské z Harasova na MilívŠtě, Tloskově a Nedvězí, tito pak potom 
Humprechtovi .*) 

Když Humprecht Prčici drže), náleželi ještě 4 lidé poddaní Janovi Vojtěchovi Voračickému synu 
n. Adamovu. Byla to část dílu, který po otci obdržel. Ostatek všechen byl Humprechtův a tedy také díl 
n. Petrův, o jehožto držitelích po smrti Petrově není nic známo. Humprecht prodal zboží Prčické (1612) 
Janovi staršímu z Talmberka a na Smilkově a Chotěticích, zejména tvrz Prčici v nově vystavěnou, pivovar, 
dvůr při tvrzi, městečko krom 4 lidi, podací a Šest vesnic.®) Jan připojil k Prčici zboží Chotětické, jež byl 
se Smilkovem koupil. Jan žil ještě l. 1640 zkoušeje mnoho za tehdejších běhů válečných. Statky dědil po 
něm syn Vilém Vácslav^ jenž byl dobrý hospodář a jako bohatý pán 1. 1678 zemřel. Statek Prčický měla 
manželka jeho Eva roz. Malovka z Chýnova do života a teprve po její smrti (1688) dostaly se synu Janovi 
Maximilianové) vsi Ždár, Hrazany, Nový dvůr celé, v Mrakoticích, Divišovicich, Bolechovicích c. t. m, mlýn 
Strnadův se vším přísl.®) Ze synův těchto rozdělivších se o tyto statky ujal Prčický díl Adam. 

Druhá polovice tvrze a městečka Prčice s dvorem popi., pivovárem a sladovnou, ves Matěj ov, 
v Měšeticích, BoleŠínkách a jiných díly byla r. 1548 v držení Apoleny Pávpvé z Nové vsi^) a dostala se 
Žofii, Kateřmé^ Anně a Majdaléně sestrám Mráckým a Karlovi Mráckému z Dubé^ již prodali ten dil 1551 
(ve středu po sv. Frant.) Petrovi Mráckému a na Selmberce bratru a strýci svému (ony sestry' za 600 k. a 
Karel za 200 kop).^®) Petr zemřel 1555 a dil jeho Prčický zůstal pod poručnickou vládou, až pak nějakým 
způsobem přešel na Adama z Pabinic. Týž spojiv celé zboží v jedno ve své poslední vůli krátce před smrtí 
(1591) sepsané odkázal Prčici synům svým Mikuláši^ Janovi^ Vojtěchovi a Zdeňkovi; manželku svou Annu 
ze Sulevic učinil však hospodyní do její smrti; a bydliti měla v domě Novém pod cihlou ve dvoře Prčickém 
vystavěném, který se měl dostavěli a pohodlně zřídí ti na místě staré tvrze pusté.^^) Mikuláš syn Adamův, 
dostav Prčici, prodal ji (1. 1596, 6. srpna Dorotě Hodéjovské z Harasova a přenesl výminěk matčin na statek 
Smilkovský. Janův syn Vácslav Vil. Antonín (f 1697), jenž najal r. 1693 statky Smilkov, Prčice, Černovice a 
Suchomasty po otci svém, kšaftem svým odkázal Prčici manželce své Eleonoře roz. hraběnce de la Saga 
Paradisové. Tato provdavši se po druhé za pana Voračického z Paběnic prodala r. 1705 dne 18. září svůj 
statek Prčický, totiž zámek, pivovar a městečko, dvory a vesnice Karolině Valdšteinové ze Zerotina. Tato pak 
vládla se svýra manželem Ferdinandem Rudolfem hrabětem z Valdšteina po několik let na zámiku Prčickém, 
až konečně hrabě pro velké dluhy Prčicka vzdáti se musil k prospěchu svých věřitelův (1715).’“) 

Takovýmto způsobem nabyli Prčice Vácslav Norbert a po něm syn jeho Jan Vácslav Vchynšti 
z Vchynic. Od tohoto je koupil 1725 za 52.000 fl. Jan Vít Malovec z Malovic na Vojkově a IProseči (a od 
r. 1726 také na Uhřicích), i vládl nad těmi statky po 44 let, zanechav po sobě zvláště co dobrodinec chrámu 
PrČického nejedné památky. Zemřel na zámku zdejším 11. března 1769 a potomci jeho vymřeli r. 1803. 

0 DZm. 129. A 6. *) DZ. 85 J 13. Arch. Hradecký. *) DZ. 25. O 28, 132. Q 4. Arch. Hradecký. •) Arch. Hra- 
decký, DZ. 309. R 8. ’) Viz Místop. bibl. VIII 78. ») DZ. 85 1 13. *) DZ. menší 228 D 4. DZ. 10 D 6. DZ. 25 O 28. Anna 
Voračická z Sulevic »a na Novém domě v Prčic’« zemřela r. 1605, prodavši před tím řečený nový dům Humprechtovi mladšímu 
Černínovi z Chuděnic za 700 k. raiš. (DZ. 132 Q 4). “) DZ. 157 J 12. 


PRČICE TVRZ. — TVRZE V OKOLÍ PRČICE. 


285 


Vdova po Janovi Vkoví Johanna roz. z Malovic (provdaná později Vratislavova) vládla co poruč- 
nice nad Prčicí, až syn její Jan Hynek r. 1776 sám statek ujal. Týž pojav k manželství (1781) Jokannu 
dceru Jiřího OUvy učitele Prčického skonal v mladém věku (f 7. září 1785), a poněvadž syn jeho Jan 21- 
letý se při gymnastickém cvičení smrtelně ranil (1803), Johanna zdědila Prčice. Táž se provdala za Karla 
Burku měšfana Pražského, Ten ale statky velice prodlužil, pročež i prodány byly. 


TVRZE V OKOLÍ PRČICE. 


V UhHcích nedaleko Sedlce stávala tvrz na místě 
uynéjšího zámku. Jejím držitelem byl v 1, 1388 — 
1393 Ondřej}^ Odtud dlouho nic o Uhřicich 
nevíme. Víme jen, že v 15. stol. patřila tvrz Sezi- 
movi Tltiksovi z Buřenic^ a po něm dceři jeho Kateřině. Po 
její smrti vyprosili si to zboží (1468) Jan Bezdružický 
z Kolovrat a Přibík z Čechtic.“) V první polovici 16. st. pa- 
třily Uhřice ke zboží Prčíckému a tvrz zanikla. Apolona 
Mráckáz Nové vsi prodala dvůr a ves Uhřice s vesnicemi 
Zikmundovi Vrchotickému z Loutková a po jeho smrti vlo- 
žila je po druhé (1542) synům jeho Mikuláši a Ctiborovi?) 
Mikuláš ujav pak týž statek věnoval na něm ( 1 542) Elišce 
z Vražkova manželce. ‘‘) Jeho dédicem byl Jindřichy sy- 
novec a pán na Libenicích, jenž se v tituláři 1. 1589 vy- 
daném jako pán na Uařicích připomínám Nedlouho po- 
tom, avšak před r. 1598 prodal Uhřice strýci svému 
Rurjanoviy ale vložil je ve dsky teprve i. 1611 synům 
jeho Albrechtovi a Zikmundovi Kunrdtovi?) Od těch je 
převzali Pavel a Přibik bratří Boubínští z Újezda^ ale 
prodali 1. 1611 Ruprechtovi Měsíčkoví z Vyškova Zi Evě 
z Údrče manželům.®) Po smrti manželově nemohla Eva 
ten statek udržeti a proto prodala jej I. 1615 Bedřichovi 
z Bělé?) Tento prodal týž statek 1. 1618 Petrovi Pavlovi 
Hozlaurovi z Hozlav?) ale nový držitel ho dlouho ne- 
užil. Zemřel 1. 1621 v Táboře za obléhání a statek jeho 
zabrán, ačkoli byl žaloby osvobozen. Zabrané statky 
Uhřice, Kvasejovice a DobroŠovice prodány 1. 1623 
Zdeňkovi Lvovi Libšteinskému z Kolovrat, jemuž sice na- 
řízeno, aby je Veronice Hvzlaurové ze Pteni vdově na- 
vrátil, avšak týž neohlížeje se na takové nařízení prodal 
týž statek I, 1628 Barboře Seitlerové měštce Menšího 
města Praž. Ačkoliv pak zase nařízeno statek ten Hoz- 
laurové navrátiti, přece vklad téhož zboží ve dsky zem- 
ské 1. 1630 vykonán,®) 

L. 1646 koupil prý Uhřice Jan Jiří Radechý z RadČe^ 
ale nikde není poznamenáno, od koho. Jisto jest, že je 
potom až do smrti (f 1694) držel.^®) Ze dvou synův 
jeho ujal Uhřice Kryštof Ferdinand a držel je do smrti 
(1724). Po jeho smrti prodány 1. 1726 Janovi Vítovi 
z Malovic a spojeny se statkem Prčickým. 

« 

Ve vsi Libenicich ve farnosti Střezmiřské po- 
vstala tvrz teprve v 16. stol. Ze starších držitelův jest 
znám jediný Petr z Sebtřova, jenž je vyženil s Bětou 
z Libenic a dávno před r. 1436 prodal.**^) L. 1545 pa- 
třily Prokopovi Hýlovcovi z Polkovic.* *”) Po něm se dostaly 
dědictvím do rodu Dvoreckých z Olbramovic (viz díl IV. 
na str. 152) a drženy k Měsícům až do r. 1577. Tehdá 
jich postoupili dědicové Dvořečtí Jindřichovi Vrchotic- 
kému z Loutková?^) Tento tu vyzdvihl tvrz a bydlel tu, 
avšak ujav potom Uhřice připojil k nim statek Libe- 
nický. ^ 

* Lib. erect XII 16, 79. Rel tab. I 552. •) DD 16 f. 144. 
*) DZ. 1. E 28. *) DZ. 1. J 7. S) DZ. 135. L 26, Arch Hradecký. 
•) DZ. 135. L 2f-, 29. ’) DZ. 138- N 13. “;DZ. 192. C 2. DZ 
296. N 13, 297, H 25; Bílek. Děje koní *“) Viz Místop. bibl. 
VIII, 51. ”) Arch. kapit. Vyšehradské. ”) DZ. 250. H 16. Tu 
psáno Libějice. ••) DZ. 89. D 21. 


Kvasejovice jsou ves nedaleko Sedlce, v níž 
teprve v 16. století vystavěno sídlo, jež se také tvrz 
jmenovalo, ale starým tvrzem v ničem se nepodobalo.^) 
Kvasejovice byly v 1. 1519 — 1532 v držení Jaroslava 
z KoutúVf pak dcery (?) jeho Alžběty (1545 — 1581), 
manželky Mikuláše Meděnce z Ratibořic.®) Tato byla 
1. 1572 vdovou a ponechavši si Horní Kvasejovice 
dala Dolní Kvasejovice a Méšetice svým synům.®) Kdo 
po ní dědil, není známo. Jan syn její psal se již 1. 1568 
na Kvasej cvicích a přečkal bratra Jiříka (f 1573), po 
němž zůstali synové Vácslav a Mikuláš. Tento seděl 
1. 1578 na Horních Kvasejovidch, dílu tedy báby své"*) 
a držel tuším později celé Kvasejovice, z nichž oddělil 
1. 1604 bratra Vácslava, dada mu za díl 1300 kop m. 
a dva hřebce.®) L. 1623 zabrán statek jeho Kvasejovice 
i statek Bolechovice a prodány Zdeňkovi Lvovi Libštein~ 
skému z Kolovrat, jenž obé k Uhřicům připojil.®) 

V Bolecho vících jest zámek asi v 18. st. vy- 
stavěný,^) neb I. 1716 byl tu prostý »byt panský €.*) 
Kde stará tvrz stávala, není známo. Markvart (J* 1381) 
měl tu dvůr pod plat vysazený.®) Vykéř odtud ž držel 
1. 1423 s katolickou stranou a Jindřich (1448, 1450) 
zase s Poděbradskou. Tento jsa 1473 purkrabí na Hlu- 
boké zavírá řadu těch, kteří se po Bolechovicích psá- 
vali. Tvrz držel 1535 Jan Žehart z Nasevrk a prodal 
1. 1537 Vilicům tu část, která byla potom svobod- 
stvím. Tvrz pak s částí vsí prodal (1539) Janovi Snět~ 
skému ze Snětu}^) Týž zemřel záhy a syn jeho Adam 
přišel k letům teprve I. 1561; a tu teprve prodal týž 
statek Kateřině Bohunkové z Nasevrky^) Tato byla man- 
želkou Jana Bedřichovského z Lomné^ jenž se nazývá 
1. 1568 pánem na Bolechovicích. L. 1577 byl tu pánem 
Vilém odtudž, snad syn,^®) Týž zapsal statek Bolechovský 
1. 1586 pannám Marjaně a Aléné sestrám svým, ale 
zůstala v držení jeho jen Marjana 1. 1607 vdaná Ve- 
secká/**) Táž zemřela 1. 1622, odkázavši statek jsvůj dceři 
Anně Kateřině Měděncové z V esce. Této statek týž po 
provinění manželově hrabivé, ale omylem konfiskován, 
a tím byla donucena prodati týž statek Zdeňkovi Lvovi 
Libšteinskému z Kolovraty jenž koupil statky n. man- 
želovy.^^) 

Zdeněk připojil Bolechovice k Uhřicům, k nimž 
I. 1628 dvůr Bolecho vícký patřil. Část patřila kromě 
toho k Nedrahovicům a část byla svobodstvím. Samo- 
statný statek držel v I. 1704 — 1716. Tomáš Popovský 
z Šarfenbachu a byl zpupným statkem r. 1850.^®) 


L. 1546 ještě nestálo a teprve l. 1580 se připomíná. 
*) Reg. kom. a. DZ. 250 H 25, DZm. 139. E 17. ») DZ. 60 P 
28- *) DZ. 18. C 16, K 17, 58 R 28, 64. C 7. ®) DZ. 186- N 30. 
•) Bílek, Děje koní. 364. víz Soupis SedlČanska str. 8. 

*) DZ. 168 A l. •) Arch. Český 31 str. 139. ^®) Arch Český, 

Arch. Třeboňský, Světecký 1 98. **) DZ. 1 G 12—13. Část pa- 
třila 1550 k Prčici. »*) DZ. 55 G 9. '») DZ 13 E 20, 58 R 28, 
Rg. k. s. 20 F DZ. 90. H 5, Reg král. Vídeňská. DZ. 
140 K 2, 292 E 13, Bílek, D. koní. 364. **) Viz Sommer, 
Top. Ber. 137, Vlasál^ovu Místop. bibl. VI 108. 



JANKOV TVRZ. 

tvr« Jankovské máme dosti paměti a zejména staré popisy, ale nynějáí skutečnost jest chu- 
dičká. U Jankova stojí neúhledné stavení Škrobárny, které ani za popis nestojí. Tvrz totiž 
založena byla za městečkem pod hrází rybníka, byla obehnána hlubokým příkopem a dvěma 
hrubými baštami, Po spuštění tvrze I. 1785 horní poschodí a bašty zbořeny a z hrubých zdí 
v přízemi zřízena pálenka. 

V dílčí ceduli 1. 1665 popisuje se zdejší tvrz do podrobná. Byla stavěna ve 4 strany 
a obsahovala drahně všelijakých místností, z části i dřevěné světnice a v přízemí pivovar 
i vinopalnu. Z jiného popisu ok. 1. 1700 zdělaného vyjímáme, že byla tvrz v dobrém stavu 
a v ní kromě tabulnice 12 pokojů, komory a sklepy. Ze předního stavení, které bylo zalo- 
ženo do oblouku, vjíždělo se dvěma branami mezi hradbami. Naproti tomu stavení upro- 
střed tvrze bylo jiné staveni a okolo dvfir tak Široký, že dva vozy vedle sebe jezditi mohly okolo toho sta- 
vení až zase ke bráně. Z pr&kopu zbyla Část, jež se mohla vodou napustit!.^) 

V odhadu panství 1. 1750 nacházíme tento popis : Zámek Jankov jest z většího dílu sesutý a ze 
dvou stran jen zdi z&staly, takže se v něm bydleti nemůže, a toliko zřícenině se podobá; ještě na jedné 
straně jsou některé pokoje, v nichž však na ten čas pro nebezpečenství nikdo bydleti nemůže, leda by se 
ještě včas opravilo. V přízemí se nacházejí některé sklepy. Pokládá se bez ceny.^) 

Paměti Jankova začínají prostředkem 14. století. Tehdá tu byl farní kostel. Podacími pány byli 
1. 1362 Matijy Petr a Linhart bratří z Vtašimé s Libuší mateří svou, synové Hynkovi. Kromě toho připo- 
míná se Matěj 1. 1359 jako pán na Horní Cerekvici a I. 1360 podával s Benešem z Vlašimi faráře do VcliŠe 
u Vlašimě.^) Tento Beneš píŠe se 1. 1385 z Jankova,*) snad násle dováv po dotčených bratřích jalko poručník, 
neb ač Beneš ještě okolo 1. 1400 žil, vyskytuje se Jan 1390 jako pán na Jankové, a 1. 1405 vládli tu dva 
Janové, starší a mladší}) Nějaký rok potom Jankov prodán. Jeden Jan uchýliv se na Moravu obdržel 1. 1435 
od Jana Kuny z Kunštátu Část zboží JeVišovského a stal se pradědem Jankovských z Vlašimi. 

Pánem na Jankově stal se Diviš z Talmberka a z Miličina. Bezpochyby jej koupil, a jak smýšlím 
ještě před r. 1418. V ty časy na svých tvrzích Jankovu a Kříženci prodal plat a 1. 1437 na to list ukazo- 
ván.®) Jeho tuším synové byli Mikuláš a Vilém bratří z Talmberkaf kteří přikoupili od Viléma sse Žlutic vý- 
sluhu na dotčený plat.’') Vilém stál v tehdejších bojích při králi Zikmundovi; po 1400 na sněmě Svato- 
martinském snažil se s jinými tehdejší nepokoje k ukončení přivésti. R. 1456 přisouzeno jemu a Mikuláši 
jako nápad po paní Marušce, vdově někdy Buška z Žirotína, právo její na Pnětlucích, Zemřel ok. r, 1464, 
kteréhož roku kšaft jeho vložen byl ve dsky zemské.*) Nástupci jeho v držení statku byli Jan^ Vácslav a Arnošt 
synové n. Mikulášovi.®) Toho času měla na Jankově městečku a vsích Kříženci a Záhoří Německém věno 
zapsané Kuňka z Janovic, po níž je zdědili syn její Jan Polák z Podole a na Záhoří a tohoto syn lan. Po 
smrti jejich spadl i nápad jejich na krále a udělen jest r. 1487 Janovi Malovcovi z Pacova. Zemřel však tento 
brzy potom a dříve ještě, nežli ve výsluhu svou uveden býti mohl, pročež udělil král Vladislav dvěma listy 
(1487 ^a 1488) právo své svrchupsanému Vácslavovi.^*) Tento zemřel po r. 1498 zůstaviv syny Petra, jenž 

brzy zemřel, a Jana. lan z Talmberka na Jankově byl vůdcem vojska pěšího za krále téhož a rozdílný od 

Jana mladšího Jankovského, jehož pečeť přivěšena r. 1544 k trhu, jímž koupila obec VlaŠimská dvůr Peklov;^^) 
oba byli totiž strýcové a Linhart Jankovský tehdá připomenutý bratr Jana mladšího a syn n. Petrův. 

lan starší z Talmberka drže Jankov od mnoha let po předcích odprodav od zboží tohoto několik 
dědin učinil r. 1543, 6. prosince přiznáni ke dskám, že drží Jankov tvrz a městečko. Kříženec tvrz pustou 

a dvory kmecí pusté, ves Vilice s platem, s krčmou, mlýnem, lázněmi a podacím v Jankově.^®) Od tohoto 

zboží jest r. 1546 odtrženo zboží Kříženecké, jež dáno jest za díl otcovský Janovi mladšímu a Linhartovi. 
Syn Janův byl Vilém lankovský z Talmberkaf jenž pojal k manželství Krystynu z Gerstorfu a jí r. 1551, 
4. března 1000 kop na Jankově tvrzi, dvoru popi., městečku a přísl. věnoval.^®) Byl králů Ferdinanda L a 

*) Arch. Třeboňský. *) DZ. 285. B 18. •) Lib. conf. *) Rel. tab. I 505, “) Arch. Třeboňský, Lib. conf. •) Bohuslav 
z Kosině ukazoval l. 1437 výpis z desk zemských, kdež mu Kateřina dcera n.. Hanuše Perkléře postoupila platy na několika 
statcích (DD 23 f. 10). '^) DD 23 ř. 10. DZ. 250 E 21. •) DZ. 6. C 23. ”) DD 6. 78, 81 a 107. “) Bicnenberg, /dterth. III 200. 
Udáni r. 1444 jest chybné, jak dokazují svědkové v listině uvedení. **) DZ. 250 E 21. “) DZ. 9 J 17. 




JANKOV TVRZ. 


287 


Maximiliana rada; r. 1566 provázel tohoto ve skvostném komonstvu do AugŠpurka k sněmu, od něho po- 
prvé zahájenému, a zemřel okolo r. 1586. Byl ženat nejprve (1550) s Krystynou z Gerstorfu, potom 1561 
s Annou z Říčan. Mimo několik dcer zůstavil syny Jiřikoy Viléma a Jana, Vilém koupil statek Ryzemburský 
a zemřel bezdětek, Jan usadil sé r. 1601 na Smilkově a Jiří zdědil po otci Jankov. 

Jiří z Talmberka^ jeden z nej zajímavějších pánův z rodu tohoto, r. 1598 přikoupil Postu pice; 
manželka jeho Eliška z Lobkovic získala 1578 NemyŠl a 1586 Petrovice. Téže manželce své r. 1592 na tvrzi 
Jankově s příslušenstvím 2000 kop věnoval,^) Druhá manželka Markéta Trčkovna z Lípy koupila r. 1611 
Hrazené Rataje. Jiří přikoupiv r. 1602 k panství svému ves Lhotu Jarkovou od Jana Chobotského z Ostředka^) 
a byv již r. 1598 JMC radou a soudcem zemským, stal se 1613 nejvyŠŠím sudí a 1618 nejvyŠŠím komor- 
níkem zemským; r. 1618 vyjádřiv se prý, že proti císaři ani raditi ani býti nechce, proto toho úřadu po vy- 
puknutí odboje stavovského pozbyl. Nicméně se dal přece od stavů v ve všelijakých službách potřebovat! a 
sedal na soudě zemském, a konečně 1. 1619 falckrabě Bedřicha do Prahy se ubírajícího vítal. Pročež se také 
nalézal mezi těmi osobami, jež v únoru v tichosti zatčeny a vězením opatřeny jsou. Nález soudní komise 
r. 1621, 22. května zněl, aby statky jeho byly sebrány a on sám bud Časným aneb doživotným vězením 
pokutován. Na velkou přímluvu syna jeho Bedřicha, jenž tehdá se psal na Jankově a císaři po všechny Časy 
věren zůstal, udělen Jiříkovi (1622, 11. března) císařský pardon,^) tak aby se statky dostaly synům jeho a 
on od nich do své smrti poctivě chován byl. Jiří vŠak toho dlouho nepřežil a zemřel 1. 1623. S první man- 
želkou byl zplodil několik dcer a synův, z nichž Bedřich a Jan let dospělých došli, jimž statky závětí r. 1618 
v pátek po sv. Dorotě sepsanou odkázal. Onen zdědil Nemyšl a získal od královského fisku Vlašim. 

Jan z Talmberka (za živobytí strýce Jana Smilkovského mladší, pak starší a posléze nej starší) 
r. 1621 taktéž odsouzený a potom milostí darovaný držel Jankov, Postupice, Bedřichovice, Skrýšov a později 
i Vlčkovice, byl soudův dvorského i komorního radou, svědkem bitvy Jankovské (1645, 6. března) a zemřel 
ke konci r. 1663 svoboden, odkázav statky (16. listopadu 1663) bratrovi Františkovi Vilémovi z Talmberka 
na Vlašimi, po jehož brzké smrti (f 1665) synům připadly. Ti se téhož roku (1665) o dědictví dělili. Jan 
Frant. Kryštof obdržel Vlašim, Rudolf Jankov s Postupicemi, k čemuž i ves Ratmiřice od panství Vlašim- 
ského byla přidána. Zdá se, že potom vystavěn zámek Habrovka, ale bud nedostavěn aneb opuštěn. L. 1693 
byl již pust. Postupice postoupil Rudolf r. 1693 bratru Janovi. Rudolf Frant. Ferdinand z Talmberka mě 
s první manželkou Marií Annou roz. hrabinkou Paarkou (f v Jankově 2. července 1693) tři syny, kteréž 
všecky přečkal, totiž Josefa Fráni. Slastného (zemřel co pán na Jankově, jehož mu otec postoupil, v Oblajo- 
vicích dne 5. února 1648 v 29. roce věku svého), Jana Jakuba Frant. (zemřel co kanovník kostela Vrati- 
slavského a přednosta královské kaple v Praze 22. listopadu 1701 v 24. roce stáří svého) a Vilémá Františka^ 
který zemřel co pán na Březině v Ratajích svoboden dne 4. května 1705 v stáří 25 let. Po smrti synův 
svých prodal Rudolf z Talmberka panství Jankovské, jež po tři století rodu jeho náleželo, r. 1702, 2. října 
svob. pánu Janovi Antonínovi Kořenskému z Terelova. 

Kořenskýjbyv majestátem od 5. října 1705 v stav hraběcí povýšen, vystavěl v Ratmiřicích úhledný zámek 
novomodní (1706), tvrz Jankovskou opustil a v zámku Ratmiřickém stálé sídlo sobě vyvolil, načež i panství 
od nového sídla jméno obdrželo.^) Kořenský byl soudu dvorského rada a dědičný korouhevník ze stavu 
panského. Synové jeho Vdcslav, František ^ Karel a Rudolf prodali r. 1719 zděděné panství Ratmiřicko- 
Jankovské, jmenovitě zámky Jankov a Ratmiřice s nábytkem Jiřímu Vojickému z JNové vsi. Od těch dob byla 
stará tvrz zanedbávána, r 1750 již z větší části byla spadlá.^) 

0 DZ. 26 D 17. *) DZ. 131 C 25. Elvert, Bestrafung der Rebcllen 22, 23, 31, 65, 113. Bílek Konř. *) Jak neprávČ 
tedy soudil Heber, klada do Ratrniřic tvrziŠté, jak na mapě jeho k V. dílu pMdané spatří ti lze. Ratmiřice byly arci nějaký Čas 
zbožím samostatným, zejména je koupil r. 1C48, any byly co zápisné zbcží Louňovské městu Táboru odňaty, Oldřich Skuhrovský 
ze Skukrova. jenž tu tvrze miti nepotřeboval Když po jeho smrtí zůstali synové o dědictví se dělili, dostaly se Ratměři^e s Do- 
mašínem, Hrzinem, Znosimi a Lhotou Smilovi ze Shuhrova. Po jeho smrti koupil statek od zůstalých dědicův r. IGOl Jan 
Ostrovtc z Královic a spojil je s panstvím Vlašimským. Po bitvě jankovské spálena a zpustošena jest celá ves i s kostelem, 
takže po tři léta nikdo se tu ne usazoval. Dvoru panského tu nikdy nebylo, tím méně tvrze, a teprv Rudolf z Talmberka zde 
dvůr poplužný založil, k němuž bližší, příhodnější i úrodnější pozemky opuštěných statků připojil. (Mistop. bibl. I, 89.) ®) Mistop. 
bibl. I, 89, kdež lze se dočisti o pozdějších držitelích. 


TVRZE OKOLO JANKOVA. 


Hedfichovicich stávala tvrz při nynčjšim 
statku č. lO a znáti jest to místo z pahrb- 
ku v a dolíků v mechem porostlých,^) Patrony 
kostela zdejšího byli Driek z Nesper a Zdi- 
slav z BedřichoviCj později tento sám a při- 
pomíná se i 1. 1388. L. 1391 byl již mrtev, zůstaviv 

Mistop. bibl. 1 93. 


vdovu Přibu a děti Zdicka (Zdeňka, Zdislava) a Dorotu. 
Poručníci jich vložili Bedřichovice, Ondřejov a Pechnov 
k věrným rukám Martinovi Střečkovi z Pětíchvost a Kol- 
manovi faráři v Rovných.^) Tvrz, půl dvoru a část vsí 
bez podací kostelního pokládána 1. 1405 za odúmrť,^) 

*) Lib. coní., erect. XII A 20. Rel. tab, I 542. *) DD l4 
f. 97, Auersperg bb. Ger. II 26. 



288 


TVRZE OKOLO [ANKOVA. 


ale Zdích zůstal pánem a podával faráře ještě I. 1418. 
L. 1437 žil Zbyněk z Bedřickovtc^) a Zachař z Ostrova 
byl v 1. 1461 — 1482 pánem na Bedřichovicich a Jan 
Zachař snad syn jeho a držitel Bedřich ovic zakoupil se 
1. 1497 v Praze.®) 

L. 1530 držel Bedřichovice Bokuněk z Lomné 
předek Bokunkňv neb Bedříchovských z Lomné}) Synové 
jeho Pavel, Bohuslav a Petr bratří se strýci svými (tu- 
ším syny bratrovými) Adamem, Petrem, Bohunkem a 
Vácslavem vložili si 1. 1543 tvrz, dvůr a ves Bedřicho- 
vice v obnovené dsky zemské.^) Polovinu téhož statku 
držel Pavel a věnoval na něm (1559) Kateřině z Na- 
savrk manželce Jana syna svého.^) Jak potom vyšly Be- 
dříchovice z držení rodiny, není známo. Mikuláš, Vilém, 
Adam a Markvart Vácslav Ckobotšti z Ostředka drželi 
Bedřichovice a jiné statky r. 1603®) a když se asi tehda 
dělili, dostal Mikuláš Bedřichovice, Vilém Skrýšov, 
Adam Nespery a Markvart Tehov.’) Mikuláš řečený na- 
posled nejstarší vládl tu ještě 1. 1615,®) ale v I. 1618 
až 1623 byl tu pánem syn jeho Jan}) Ale tohoto roku 
zabrány mu Bedřichovice a postoupeny Janovi mlad- 
šímu z Talntberka^ od něhož připojeny k Jankovu.^®) 
Tvrz zanikla brzo po tom. 

♦ 

U dvora v Červ. Otradovicich posud jest znáti 
tvrzišté. Zde tuším seděl Ludviky jenž prodal 1. 1385 
s Benešem Jankovským dvůr popi. v Otradovicich Di- 
višovi z Talmberka a Věnkovi z Otradovic. Véněk pak 
postoupil 1, 1398 téhož dědictví třem svým synům a 
dceři.^^) V I. 1432 — 1452 připomíná se Mihdáš z Červ. 
Otradovic}^) byl to tuším předek Svatkuv z Červ. Otra- 
dovic. Tyto Otradovice přikoupeny záhy ke statku Jan- 
ko vskému; 1. 1546 sice přiděleny ke Kříženci, ale od 
r. 1551 zase patřily k Jankovu. Tehdá již tu tvrze nebylo. 

* 

U Eažanského dvora bývaly zbytky jakéhosi 
stavení, jež lid měl za bývalý klášter.^^) Byla-li tu tvrz, 
není známo. Z vládyk zdejších jsou známi 1318 Daměn 
a 1384 /V/r.i^) 

Kde se nyní nachází zámek Zvěstovský,^^) vy- 
pínala se ve středověku stará tvrz, slouživšl za sídlo 
původně vládykám řečeným ze Zvěstova. Z nich první 
se nám objevuje Mareš ze Zvěstova^ jenž měl r. 1359 
jeden hlas podací kostelního v Šlapanově. Mareš z Brou- 
movic vyskytuje se později jako patron kostela Slapa- 
novského. Současně žil Anzelm ze Zvěstova^ jenž měl 
r. 1361 jeden hlas podací při kostelích Balkovském a 
Pořickém '^®) Později držel Zvěstov Ondřej řečený Roháč 
z Libt^é^ jenž koupil 1382 dědiny ve Zbizubích, Pod- 
vedch a Lštění^^) a r. 1392, mocí práva poručníckého 
nového kněze ke kostelu Hrobskému podával.^®) 

O osudech Zvěstova ve válkách husitských není 
nám nic známo. Po válkách těch byl držitelem tvrze 
Jindřich z Královic. R. 1440 17. března byl přítomen 
zápisu čtyř krajů v v Čáslavi učiněnému;^®) pojal pak 
k manželství jistou Marketu, jíž r. 1443 na Zvéstově 
tvrzi věnoval.®®) Jeho nástupce byl Zikmund z Sněžného. 
Když ten byl zemřel, provolána jest tvrz Zvěstovská za 
odúmrf královskou a udělena jest králem Ladislavem 
r. 1457 Jetřichovi z Leskovce. Jetřich zvěděn jest ještě 

') DD 15 f. 125. *) DD 16 f. 138, 17 f. 133, Arch Čcs. 
26 str. 10. >) Reg kom s. 0 DZ. 250 C lO. ®) DZ. 13 E 20. 

•) DZ. 132 B 21. ’) Viz VUSp. 1898 1 38. ®) Rozvržení sbírek 

29. •) Arch- gub. DZ. 141 A 16. *") Bílek, D konf. 207. ") Rel. 
tab. I 605, 681. “) DD 20 str. 99. Arch. Třeboň. Sommer, 
Kaurz. 86. ”) Tab. vetust. n. 13i, Rel. tab I. 501. “) Pomůcka: 
A. N. Vlasáka Bíbliothéka místopisná 1, 96. **) Lib. conf. ”) Arch. 
Č lir, 467. '•») Lib. conf. ”) Arch. C. I, 256. ") Rel tab. II, 197. 


téhož roku úředníky dvorskými na statek Zvěstovský a 
odhádán mu ve 300 kopách mimo 200 kop věna p. Bar- 
bory, která seděla na tvrzi (vdova Zikmundova?) a 
jmění dédinníkňv.^). 

Na počátku 16. století (1509) seděl na Zvěstově 
Jindřich Škopek z Bílých Otradovic") a titulář r. 1534 
uvádí Beneše Skopka z Otradovic seděním na Zvěstově. 
Manželka Jindřichova, jenž seděl také na Psářích, byla 
Hedvika z Hořiněvsi\ ta zdědivši veškeré jmění man- 
žela svého prodala tvrz Zvěstov se vsí, Šlapanov tvrz 
pustou a ves celou, Hlohov tvrz pustou a ves, Otrado- 
vice tvrz pustou a vsi Janovi Vidlákovi Radimskému 
ze Slavkova. Vládyka tento zemřel ještě před r. 1541 
a Kateřina z Kravska po něm zůstalá spravovala pak 
Ostředek.®) Janův syn Kuneš spojil Zvěstov se zbožím 
Neustupovským a odkázal konečně r. 1563 statky své 
Neustupov a Zvěstov dcerám Evě a Anně Kunce, nad 
nimiž učinil manželku, mateř jich Alžbětu z Malovic 
mocnou poručníci. R. 1586 ujala Eva, potom provdaná 
Kapliřová, statek Zvěstovský,^) seděla na Neustupově 
a Milčíné a držela také zboží Sebířovské; prodala však 
r. 1603 »své statky Zvěstov a Šebířov< a při vsi Zvěstově 
sídlo Marii Kateřině Skuhrovské z Talmberka na Lou- 
ňovicích.^) Paní ta posledním pořízením odkázala tvrz 
Zvěstov Oldřichovi Skuhrovskému ze Skuhrova, tvrz pak 
Šebířov Barboře dceři své a zemřela r. I6l4.®) 

Oldřich Sezima ze Skuhrova, jenž po otci Louňo- 
vice zdědil a též Libouň držel, odkázal všecky statky 
své dcerám svým a ty se dne 11. listopadu 1652 o ně 
podělily, Lidmila dědila Loufiovice, Alžběta Kateřina 
provdaná Kaiseršíeinovd dostala Zvěstov a Libouň, které 
rytíři Janovi Kryštoýovi Malovci z Malovic a na Ka- 
meni prodala. Týž zemřel jako JMC. rada a soudce 
zemský dne 20. července 1677, zůstaviv vdovu a po- 
ručníci nad sirotky Marii Veroniku Malovcovou rozenou 
Švihovskou z Ryzemberka. Když se bratři ti dne 22. 
července 1690 o otcovskou zůstalost dělili, připadl 
Zvěstov Antonínovi Bei-nartovi, Libouň Vácslavovi Fran- 
tiškovi MaJovcém z Malovic. Berná rt Malovec měl o to 
péčí, aby kostel Šlapanovský opět vlastním farářem, 
jehož po dlouhý čas (od r. 1624) postrádal, opatřen 
byl, pročež příjmy jeho přiměřeně rozmnožil, načež dne 
19. listopadu 1706 zemřel a v kostele Šlapanovském 
pohřben byl. Zůstalí po něm synové Jan, Kryštof a 
František prodali r. 1719 statek Zvěstov Kateřině ovdo- 
vělé Dohalské toi^né Talackovně z Ještětic a tak z držení 
rodiny Malovcův vyšel,* *’^) 

Popis tvrze máme z poměrné pozdní doby; z od- 
hadu statku Jana Josefa Karvínského z Karvína (1755) 
učiněného věřitelům toto o něm vyjímáme: Zámek 

Zvěstov, ten jest ze silných zdí vystaven (popisují se 
pokoje, spilka, konírna), měl 3 poschodí a nad tím 
vížku s železnými hodinami bicími. Celé stavení bylo 
na dveřích atd. silně sešlé. S některými vedlejšími sta- 
veními pokládal se v 1200 fl.®) 

Ve vsi Šlapanově posud viděti lze slabé zbytky 
staré tvrze Šlapanovské, již dávno zaniklé. Nejstarší nám 
známý držitel této osady Smirad ze Šlapanov a žil r. 1318 
a byl pohnán do soudu zemského pro škody v Kunraci 
učiněné.®) V prostřed 14. století žili Tomáš a Smil ze 
Šlapanova, kteří měli r. 1359 jeden hlas podací při 
zdejším kostele.^®) Mareš z Broumovic byl 1374-1376 sám, 
r. 1383 s Přeškem z Broumovic ^dXvon^m kostela zdejšiho.^^) 

*) DD 16 fol 135; 23 G 14. Michal ze Zvěstova a z Ramen 
koupil r. 1485 dvůr kmccí ve Zvěstově od Mikše z Koutův 
(Rel. tab. II 406). *) Arch. mus ») DZ. 8 P 10 9 DZ. 68 P 
14. 5) DZ. 132 H 23 a 178 G 15. «) DZ. 137 C 2. ») Pozdější 
držitelé v Místop, bibl. ") DZ. 288 C 16. ®) Tab. vetust. 129. 
*®) Lib conf. “) Lib. conf. 


TVRZE OKOLO JANKOVA. 


289 


Po těchto vládykách dostali se v držen! Šlapanova 
KuneŠ Bolek z Choiétic (1402) se synovci svými Kryš- 
tofem, Benešem, Janem, Přibíkem a Olíkem. Naposled 
byl v držení Šlapanovi Beneš a podával sem kněze 
v 1. 1413 a 1414.* *) Fotomci těchto vládyk psali se 
Sloupové z Chotčtic. 

ťo smrti Jana reC. C>(oup z Siapanova^ jenž jsa 
věrným přívržencem Jiřího z Poděbrad opověděl r. 1450 
23. května Oldřichovi z Rožemberka,“) provolány jsou 
dědiny jeho ve vsi Šlapanové co královské odémrtí ve 
Vožici (1463) a král iří udělil je Zdeňkovi ze Štern- 
berka nejv. purkrabí Fražskému. Týž pán brzo potom 
(1465 v úterý po sv. Skolastice) postoupil práva svého 
držitelům Šlapanova Oldřichovi z Malovic a Janovi 
Sloupovi z Ckotéřic, račež jsou tito zvěděni úředníky 
dvorskými na dědictví vysloužené, totiž dvůr poplužný 
v plat vysazený, ves celou s podacím kostelním.^) Statek 
potom přešel v držení vládyk z Otradovic^ kteří jej spojili se 
Zvěstovem. Ve vkladu zboží tohoto r. 1548 učiněném připo- 
míná se pouze Šiapanov tvrz pustá s podacím kostelním.*) 
« 

V Hlohově seděli 1. 1403 Mikuláš erbu lilie, 
jenž tehdá Míšeňským opověděl, 1. 1414 Markéta vdova 
pu Svaíomirovi a Jodok; ti oba darovali tehdá plat ke 
kostelu Šlapanovskému^) Oneš ze fílohova byl I. 1448 
při dobyti měst Pražslých a měl I. 1454 syny OnŠe a 
]ana^ z nichž tento 1, 1450 byl přívržencem Jednoty 
Poděbradské.®) 

Kuneš z íllohova r. 1465 syna Jana oddělil od 
sebe, dada mu za díl Hlohov dvůr poplužný (s tvrzí) a lU 
kop gr. dluhu*) a podríel sobě k drženi některé vesnice 
v blízkém okolí. Záhy Jan předemřel otce svého a ten 
jsa stářím obtížen a cítě blízkou smrt zapsal r. 1473 
dědiny své Hlohov iviz s dvorem popi. a dvory kmecí 
a jiné vsi, kdyby on aaeb děti někdy Jana Hlohovského 
z Hlohova zemřít! měl, Vácslavovi Ňosákovci z Odlo- 
ckovic a Petrovi z Býkovic. A poněvadž brzo potom 
zemřel a dětí po Janovi nezůstalo, uvázali se svrchU' 
psaní dva vládyky ještě r. 1473 ve zboží Hlohovské.®) 
Hned r. následujícího (1474) provolána jest ve Vožici 
odiimrf po Janovi zemřelém a Litvín z KlinŠteina vy- 
prosil si na králi Vladislavovi tvrz Hlohov. Tomu od- 
pírali Vácslav a Petr svrchupsaní, majíce právo své 
dskami zemskými, poněvadž dědictví Janovo, ač byl otce 
dílen, zase na otce bylo přešlo. Z té příčiny soud 
dvorský r. 1485 Hlohov přisoudil odpornikům proti 
právu královu.®) Nedlouho potom spojen jest Hlohov 
se Zvěstovem; ve vkladu zboži Zvěstovského r. 1548 
učiněném připomíná se Hlohov tvrz pustá s dvorem 
pustým a ves v pozdějších listinách jen »vesLuhov«. 
* 

Na místě zámku v Odlochovicich stála v starší 
době tvrz. Před ní dávno tu bylo sídlo čeledi, která 
se po otci svém Adlochovi Adlochovici nazývala. Na 
tvrzi seděli vládyky erbu lilie, zejména ok. J. 135U 
Přibyslav^ jehož syn Olen byl mistrem svob. umění, do 
r. 1359 farářem v Šlapanové, kromě toho kanovníkem 

*) Lib conf. Lib. erect. V lOO, Arch Č. VI 7. *) Arch 
Třeboňský. DD 16 f. 140; 23 K I6. ^ DZ 8 P 10, *) Lib. 
erect. X 36. •) ČČM. 1827, 111 ^3, DD 16 ř 128, Archiv Tře 
boňský. Rel tab. II 339. DD 21, 260. *) DD 16 fol. 150. 


několika kostelův.*) Jaroslav snad bratr jeho odstěhoval 
se ok. 1. 1372 s pány ze Šternberka na Moravu, kdež 
byl 1. 1377 purkrabí na Šternberce,^; avšak koupil 
v Čechách 1. 1379 dědiny v Třebči®) a hospodařil na 
Odlochovicich ještě 1. 1387.*) Že bratři jeho Přibik a 
Jan byli jeho synové, soudíme odtud, že dědili po Jaro- 
slavovi Známosti na Moravě. L i390 přijali lu poru- 
čenství a Přibik tu 1. 1395 svědčil.^) V Čechách koupili 
I. 1390 nějaké drobné statky u Odlochovic.®) Kromě 
toho drželi Rankov a dvě zboží na Moravě. Přibik žil 
ještě I 1420 jsa ve službách biskupa Alše; před tím 
sloužil králi.*} Synem jednoho z nich a poslední toho 
rodu byl Rynart. Týž nemaje dědicův zapsal Odlocho- 
\ice, Rankov, plat v Konarovicích a dvě zboží na Mo- 
ravě svým strýcům Ckvalovi ze Chmelnéko a MikŠovi 
z NosákovaF) 

Mikeš dostav za díl Odlochovice byl předkem 
Nosákovcúv z Odlochovic}) Z jich rodu připomíná se 
1. 1473 Vácslav^ 1. 1523 Přibtk^^) a v titulári r. 1534 
vydaném připomíná se Vácslav Později byly Odlochovice 
rozděleny na polovice a to mezi Jana a Mikuláše bez- 
pochyby bratří. Mikuláš prodal svou polovici již před 
r. 1540 Jaroslavovi z KlinŠteina^ jenž na ní 1. 1541 
manželce své Afře z Tetova věnoval,**) ano jí 1. 1548 
všeho zboží Odlochovského postoupil.*^) Proto dědili po 
ní i synové (Bedřich, Čeněk a Oldřich) i dcery, a ti 
dědici prodali tuto polovici l. 1556 Janovi Nosákovci. 
Tento si 1. 1548 svou polovici v obnovené dsky zemské 
vložil,*^) ale prodal celé Odlochovice (1571) Mikuláši 
Salavovi z Lipy. Ještě t. r. koupil je Smil Skuhrovský 
ze Skukrova a držel je do r. 1591. Pak následovala 
Anna Malovcova z Říčan a v sedmi letech muž a dě- 
dici, z nichž jeden je ujal, totiž (1598) Markéta 
Ostrovcova z Malovic}^) Ta držela Odlochovice jen 
do r. 1609 a postoupila jich Ltdmile Šorfové z Řičan}^) 
po níž následovali bud Maiovec z Malovic (f r. 1612) 
neb synové jeho Petr a Vilém.**) Petr prodal Odlocho- 
vice 1. 1613 Vilémovi Vokovi Vítovi ze Rzavéhot jenž 
z nich ). 1615 sbírky a berné platil.**) Tento držel po- 
zději také Chotoviny a oba statky měl po něm syn 
Mikuláš Alešj jenž Od ochovice 1. 1550 Karlovi Ada^ 
movi Lvovi z Říčan prodal.*®) Odlochovice měly odtud 
stejné pány se statkem Louňovským až do r. 1675, 
kdež od arcibiskupa prodány Adamovi Jindřichovi Ro- 
dvvskémn z //ustiřan *®j Tento I. 1678 ze záloh smrtelně 
střelen a statku Fe ujala vdova Polyxena, 1. 1682 zase 
vdaná za Kryštoýa Leopolda Dohalského^ jemuž (f 1693) 
statek svůj odkázala.^®) Tento zemřel 1. 1706) v Praze 
a pohrben v Šlapanové. Potom sc tu až do Rombaldův 
několik rodin vystřídalo.-*) 


*) Reg. Vatik. Tadra Canc. Arnesti, Lib. conf. Rynart a 
Hrdek 1 1359 spolu patronové v Šlapanové byli snad Přiby- 
slavovi bratří. *) CDM X 180, Dsky Brněnské. *) Arch. Tře- 
boňský. Arch. Novohradský- ®j Dsky Brn. CDM XII 258. 

•) Rcl tab. I 533. Dobner Mon. IV 413, Wolný Kirch. 
Top. I 54. ®) Arch. C. I 408. •) L. 1466 obdržel Mikuláš Mi- 
ličin erb od krále Bedřicha a psal sc pak z Adiochovíc. 
‘•) DD 21 str. 260, Arch. Třeboňský. ") DZ. 1. A 3, 8 N 19. 

“) DZ. 83. H 15, 85 F 7. *») DZ. 12. F 23, 260. L 12. **) DZ. 
17. F 2, F 25, 1084 L. 7, T 22. '«) DZm. 236. Z 5 »•) DZ. 
185. K 12. Mistop. bibl. I 99, Rozvržení 29. ”) DZ. ^ 07 . 
E 10. ”) DZ 391. G 29. DZ 116 G 25, 117. G 21. Se- 
znam držitelův v Mistop. bibl. 1 99. 




87 



CERHENICE TVRZ. 


henská tvrz nestávala na místé nynéjšfho zámku, nýbrž níže, kde jest pivovar. 
Ještě z ní zbyly dobré sklepy. Již r. 1295 psal se po Cerhenicích Oldřich a ok. 
1. 1340 tu byly tři statky PeikUVy JeŠkův a Heřmanův.') Podobně bylo i později. 
Na jednom statku seděl v 1. 1379—1381 Bokunék Hájek služebník probošta Vy- 
šehradského,*) druhý koupili před r. 1381 Diviš a Chotibor od nějakého MikŠe.*) 
L. 1396 držela tu dvůr Anna vdova po Jindřichovi rychtáři Dobřichovském,*) 
1. 1398 žil Hrách z Cerhenic^ Hynek odtudž držel l. 1398 statek v Jestříbci za 
Chrudimí^) a Cenék odtudž připomíná se r. 1407.®) Od r. 1408 až do r, 1446 vysky- 
tuje se v pamětech Pavel z Cerhenic a zároveň držel Ctibor z Cerhenek dvfir v Cer- 
henicích vénnou zástavou (1415) přiženiv se k němu.^) Jindřich z Cerhenic nabyl skrze manželku Kateřinu 
ze Mstiblavic nějakých práv na Nelechově (1437), byl s Pavlem I. 1440 na sjezdu Čáslavském a připomíná 
se ještě 1. 1454.*) Bernart odtudž vpadl 1. 1448 do Prahy, válčil v 1. 1453 — 1455 se Sasy*) a byl již 1. 1460 
mrtev. Zboží jeho v Prasetíně prodáno tehdá a Jan Rernart syn jeho slíbil je 1. 1484 ve dsky vložiti,^”) 

Bernart z Cerhenic byl 1448 ve vojště Jiříkově z Poděbrad, když dobyl Prahy a Menharta Hradec- 
kého zajal. Jím se končí řada těch, kteří se po zdejší tvrzi jmenovali. 

Za časův krále Jiří seděl na zdejší tvrzi Jan řeč. Horka s manželkou svou Eliškou ze Střižkova. 
Po jeho smrti tvrz zdejší jako odúmrf na krále spadlá r. 1474 provolána a vyprosil si ji na králi Vladislavovi 
Bernart Bírka z Násilí pro sebe a Hynčíka syna svého. Tomu odpírala Eliška před úředníky dvorskými a tak 
dovedně spravedlnost svou hájila, že jí výprosníci již r. 1475 všeho práva svého postoupili,^*) Tedy Eliška 
ze Střižkova ještě téhož roku zvěděna jest úředníky dvorskými na Cerhenice.**) Eliška potom se vdala za 
Kryštofa z Košině^ který se v 1, 1481 — 1493 jako pán na Cerhenicích uvádí.**) Mezi tím (snad 1474 — 1481) 
byla vdána za pana z Dražovic a měla s ním syna. 

Mikuláš Cerhenský z Dražovic přebývaje při mateři své jmenuje se výslovně r. 1504 pánem na 
Cerhenicích,**) připomíná se také r. 1505 co Mikuláš Cerhenský v seznamu těch, kteří vypravili vojsko proti 
Šlikfim, měl v letech 1500 — 1517 domy v Kolíně a uvádí se tak ještě v tituláří r. 1534. R, 1513 koupil hrad 
manský Hradiště, ale od těch časův zle se mu vedlo ; kolikráte nucen byl peníze půjčovali a zapisovat! je 
na Hradišti a na domě svém v Novém městě Pražském a tak o velkou část jmění přišel. Na štěstí se věci 
ty nedotkly Cerhenic co majetku Eliščina. Tato paní r. 1524, 19. září u velkém stáří sepsala poslední po 
řízení, jímž tvrz Cerhenice s dvorem a městečkem a vesnice odkázala vnukům svým Janovi a Burjanovi z Dra- 
žovic však tak, kdyby měli před časem zemříti, aby zboží to přešlo na syna jejího Jindřicha z Košině. Po nich 
převzal Cerhenice okolo r. 1550 David Střela z Rokyc, kterýž byl ženat s Alenou z Dražovic a jí byl r. 1545 
věnoval na Štěpánově zboží svém,**) Alena zemřela r. 1567. R. 1576 prodal David dědictví své v Radovesicích 
Bernartovi z Dobřenic. 

Z manželství tohoto pošel bezpochyby Mikuláš z Rokyc dědíc Cerhenic, jenž se oženil s Markétou 
zGerštorfu; po její smrti (1582) v poručenství nad synem zůstalým se uvázal,*®) Oženil se podruhé s Johankou 
dceří Purkarta Kordule ze Sloupna na Žiželovsi a posledním pořízením (28. srpna 1592) učinil ji poručnicí 
nad dětmi a statkem. Z dětí jeho měl dostati David zboží Cerhenské, Purkart Štěpánov tvrz a dcera Alena 

‘j Reg II 725, Věstník Akademie. ’) Arch Prachatický. *) DD 13 f. 190. Rel. tab 1. 490 Diviš žil ještě 1. 1406 
(DD 14 f. 260). •) Lib. erect. Xllla. Rel. tab. I 558, DD 14 í. 12. «) Tadra Acta jud. VI 7, ’) Rel. tab. II 48, 122, 205. ») DD 
15 f. 269, 356, Arch. Č. I 256. ®) ČČM. 182?, 3, 83, Arch Drážďanský. Adámek, Skuteč 31, 32 ") DD 16 fol. 284. *») DD 23 
M 10, '“) Paprocký 6 st. pan, 63. Kniha Kouřim, f 42. Arch. Kutnohorský. **) Pam. kniha Kolínská I. A i6 Arch. Třeboňský a 
Hradecký. Zlatá kniha v Kostelci. **) DZ. 6. C 14 , 7 C 25. Zdá se, žc Jan a fiurjan záhy zeoúeli a že dědila po nich sestra 
Alena. J‘) DZ. 21. K 29. 






CERHENICE TVRZ — TVRZE OKOLO CERHENIC 


29 L 


věna 1000 sk. pr. obdržeti. Zemřel nedlouho potom na tvrzí své Cerhenské.*) Ovdovělá Johanka přikoupila 
zboží Ratěnické a v druhém loží vdala se za Děpolta Svihovského z Ryzemberka na Horaždovicích a syn 
David zatím dosáhl plných let a uvázav se v zboží Cerhenské,, postoupil ho bratru svému Purkartovi. 

Purkart Střela z Rokyc měl v drženi tvrze a statky Cerheníce, Libodřice, Krucemburk, Štěpánov, 
zdědiv r. 1618 po strýni Elišce Kalenicové z Rokyc i vsi Krásoňovice a Želivec, V povstáni r. 1618—1620 
sice ěinně nevynikal, ale přidav se přece na stranu odbojných stavů v odsouzen jest r. 1622, aby vSechen 
statek svůj v manství pod léno uvedl, pročež on r. 1626, 20. června učinil přísahu manskou na Cerhenice, 
Libodřice a Štěpánov,^) jiných statkCiv tuto se nedokládaje. Z,emřel asi r. 1629 a pozůstalá po něm vdova 
Sobina ze Vchynic dosáhla toho u krále Ferdinanda II., že r, 1629, 27. listopadu zboží Cerhenské, které ona 
po smrti manžela svého pro sebe koupila, z manství vyňato a ve dsky zemské vloženo bylo.®) Sobina potom 
spravovala také ostatní zboží sirolkům náležející a před smrtí svou (f r. 1630) zboží Cerhenské a všechen 
statek svůj odkázala synům svým Rudolfovi a Vilémovi Oldřichovi Střelům z Rokycý) 

Synové oba povýšeni do stavu svobodných pánův zůstali v nedílném držení panství otcovských 
až do r. 1638; tehdá 28. července rozdělili se o ně tak, že dostal starší bratr Rudolf zboží Libodřické a 
Krucemburské a Krasoňovické, mladší pak Cerhenice s Ratěniici a zboží Šiěpánovské. Oženil se s Johankou 
Lidmilou Šleglovskou z Šicendorfu, neměl s ní však dětí, prodal Štěpánov a zemřel ok. 1689 co poslední 
mužský potomek rodu svého, neb bratr jeho Rudolf byl ho ok. r. 1651 svoboden jsa předemřel. Statek Cer- 
henský dostal se tedy odkázáním Adolfovi Vratislavovi hraběti ze Šternberka^) 

Pán tento zámožný držel potomní fidei komisní statky rodiny této. Vnuk jeho František Filip 
(t 1786) prodal Cerhenice r. 1758 císařové Marii Terezii, kterážto zřídí vši ústav šlechtičen na hradě Pražském 
jej zbožím Cerhenským nadala. V držení jeho ústav tento až na naše časy potrval. 

Dodáváme ještě příběh z okolí, jenž se zběhl 1. 1592: 

Mikuláš Hlaváč z Vojenic a na Chvalovicich neměl dobré srozumění s Johankou Parvusovou 
z Buková. Když ji jednou na vůz stoupati viděl, přistoupil a pravil: »To jest Čerstvě, že sedáte na vůz. « A když 
ujela za ves asi půl druhého honu, dohonil ji Hlaváč a chytiv se vozu ptal se: *OdkudŽ to, paní sousedoř* 
Paní; »Po svých potřebách, když svého manžela nemám domai.« Uslyšev to, vzpomněl si Hlaváč na manžela 
jejího a pravil: »Učiril mi tam psaní tvůj manžel, že toho hoden není, jakožto šelma říkajíc, povím já mu 
o kravách a o kobylách, že by měl činiti s kobylou a s kravami. < Když pak řekla pani, že ho nemá než 
za zrádce a za šelmu, pokudž toho na něho neprokáže tu se jí Hlaváč chytil a hned ji políčkoval. Tu křikla 
na kočího, aby jel. Kočí jel sice, ale Hlaváč předejel je svým koněm, sekal hned a pral na kočího, až na 
ručního koně upadl. Tu sedla paní z vozu, křísila jej a koření mu dávala. V tom přistoupil také Hlaváč, 
ana Johanka krev s hlavy otřela a utírala o Hlaváčův rukáv, aby věřil, že kočího uťal. V tom odjel a poslal 
k nim svého myslivce, hrubědi jest posekán. Když pak potom dojeli do Milčic, tu paní obvedla konšely 
(před nimi osvědčila), co se jí bylo stalo, a tu noclehovali. Ráno pak, když jeli domů, poslali s nimi šafáře, 
a tu opět přišel myslivec Hlaváčův a chytil se vozu v cestě. Tu mu pověděla paní Johanka; »MyslivČe, ne- 
chytej se vozu;« ale on řekl: »VŠak jedné abych se optal, hrubé-li jest raněn pacholek.* Odpověděla paní 
Johanka: »Ty, myslivče, dej mi pokoj, vŠak jsem včera před 1:vým pánem nemohla míti pokoj, že jsi ty toho 
dobře povědom, co jsi slyšel, že jsem tebou osvědčovala.* Neřekl nic, než toliko: *Já, paní, nic, toliko pa- 
cholek hrubě li raněn?* Paní: *Optej se, hrubě-li mne tvůj pán stloukl, že jsi toho povědom, myslivČe Jene.* 
Když pak myslivec odcházel, napomínal kočího, aby jel lehký, že tu má tenétka na koroptvy, aby jich ne- 
plaŠil a nezahnal.®) (Škoda, že jim tato zbytečná síla scházela r, 1620.) 

») DZ. 26 H 13, Dačický. *) DD 68 f . 8 *) Tamie f. 61, Bílek, Děje koní. 371. *) DZ. 143 L. 22. ») DZ. 306 Al-26 
•) Reg. svěd. kom. s. 1586-1593 f. 314. 


TVRZE OKOLO CERHENIC. 


V e vsi Ratěnicich v osadě Dobrichovské již dávno 
zbytky bývalé věže zanikly. Asi r. 1340 byla ves 
tato mezi vladyky Peška, JeŠka a Hroznatu roz- 
dělena.^) Když !, 1386 byl spor o podací zdejšího farního 
kostela, připomínají se mezi pěti patrony jeho také zdejší 
vladyky Rynart a Vácslav fíuček^ kteří ještě 1. 1398 
žili,*) L. 1395 žil Bedřich z Ratěnic^ jenž držel také 
část Libodržic a na nich 1. 1396 Diviši z Ratinic a 

*) Věstník Č. Akademie VJll č. 3. •) Tadra, Acta jud. U 392. 


Vácslavovi HuČkovi dluh zapsal. Zemřel. 1. 1398 z5- 
staviv vdovu Elišku a sestru Annu.^) Tato se ještě 
I. 1410 připomíná.^) Část vsi patřila 1. 1401 Blehovi 
z. Peček, jenž ji držel k Pečkám. V dobách následují- 
cích patřila jedna část Pertoltovi zejména 1. 1410 a 
1411.®) Asi tehda koupil druhou polovici Zdeněk z Cho- 
touně a proto sem převedl (1411) část véna manželky 


9 DD 14 f. 247. *) DD 14 f. 269- ») Lib. erect V 27, 
Rel. tab. II 71. Pertolt žil ještě I. 1427 (Arch. C. 111 49«). 


292 


TVRZE OKOLO CERHENIC 


své Doubravy jinak Kačky. Ok. I. 1414 týž Zdeněk 
zemřel a vdova majíc věno utvrzené Šťastně si je uhá- 
jila.*) liřik z Ratinic snad syn PertoUův byl I. 1440 
na sjezdu Čáslavském a 1. 1448 vpadl s Poděbradskými 
do Prahy. Slouže věrné králi Jiřímu a synům jeho, do- 
sáhl statkúv v hrabství Kladském a prodav statek Ra- 
těnice Žil do smrti (1480) na statku Najrodě. Potomci 
jeho žijí posud v Prusku píšíce se Stillfried von Rat- 
toMÍfá*) Potomci svrchu psaného Rynarta vymřeli před 
r. 1461 na Topolí u Chrudimě. Odumřelé po nich 
zboží dostalo se Jaroši z Ratěnic.^) 

Ještě ke sklonku 15. st. byly Raténice rozděleny. 
Polovici dvoru a plat v Pečkách měl Petr Uška z Cho- 
tĚtic a po jeho smrti Kateřina dcera a manželka Jin- 
dřicha Chvalovského z Ledeč s tetou Martou připovídala 
se k tomuto statku.®) L. 1499 držel část Ratěnic 
}an Vrbik z Tismic a l. 1520 byly Raténice v drženi 
Radimskýck ze Slavkova^ takže kostel patřil k Rad i mi 
a část vsi k Neustupovu Táž čá t neb jiná patřila 
do r. 1554 k Poděbradům a tehdá postoupena k Cerhe- 
nicům,®) k nimž část s kostelem již 1. 1524 patřila. 
Tvrz zdejší patřila bezpochyby ke Chvalovicům a to 
potom, když je měli Hlaváčové z Vojenic. Konečné 
Adam Hlaváč prodal 1. 1602 tvrz a dvůr Raténice Jo- 
hance Svikovské ze Sloupna^) a za nedlouho polom 
připojeny k Cerhenicům. 

♦ 

V Chocenicich seděli 1. 1295 Tas a l 1318 
Vaněk}^) Ve 14. stol. lu byl farní kostel, ale neznáme 
jmen patronův. Možná, že odtud pocházel Vojtěch z Cho- 
cenic, jenž byl 1. 1494 komendatorem v Drobovicích.*’) 
Na tvrzi zdejší seděl 1. 1509 Tomáš z DobroČovic^ pak 
1. 1515 — 1522 bezpochyby jeho syn.^*) L. 1545 

vložili si }an a Jiřík bratři Horúatečti z Dobročovic 
tvrz a ves Chocenice v obnovené dsky zemské.^®) Po nich 
dostaly se Chocenice Ondřeji Horhateckému a od něho 
(zápisem 1. 1601) Apoloně Horkatecké z Dubé^ která je 
1. 1615 dceři své Alžbětě vdané Přebozské odkázala.^®) 
Následující příběhy nejsou nám dosti známy. Chocenic 

") Rd. tab. II 82. *) DD 15 f 317. *) Arch. Č I 256, 
ČČM. 1827, 3, 82. ‘) Vývod jich obšírný 1 1860 v Berlině vy- 
tištěn ‘) DD i6 f. 364 «) DD 16 f. 93. ») Rel. tab II 507, 
DZ 2. L 14. Urbář Poděbradský. •) DZ 131 D 23. «) Reg. 
II 725, tab. vet. 30. “) Arch. v Královci. **) Arch mus. Reg. 
kom. soudu. DZ. 260. J 19- DZ. 137. L 13. 


nabyl totiž neznámým způsobem Karel Eusebius Mračky 
z DuSé, jenž je prodal 1. 1636 Anně Čdborské roz. Březske 
z Ploskovic}^ Později patřily Dorotě^ napřed vdané Por- 
tové^ později Vchynské, roz. Frank engrynárce z Kynšperka, 
po niž dědil syn její fíernart Jindřich Port z Portu. 
Od něho je koupil (1657) Antonín Augustin Binago^) 
a držel do smrti (f 1672). Po něm se uvázala v Cho- 
cenice manželka Cecilie jako poručnice sirotkův, ale 
převzala je 1. 1676 dědičné a prodala je 1. 1699 synu 
svému Vácslavovi Ernfrýdovi^) Po jeho smrti nemohli 
synové Adolf a Frant. Ferdinand statek ten pro dluhy 
udrželi. Byl 1. 1713 od věřitelův uchvácen®) a brzo po- 
tom k Cerhenicům připojen. 

* 

Ve vsi Břežanech jižné od Cerhenic ve farnosti 
Plaňanské bývala tvrz, která tuším teprve ke sklonku 
16. stol. vystavěna byla. V starší době byly z části 
kostela Vyšehradského (od r. 1088), z části kláštera 
Sedleckého (od r. 1290). Třetí část patřila ok. r. 1340 
VelfUnovi z Prahy.®) Vyšehradská část dostala se 1. 1437 
Janovi Touškoví.®) Pozdější posloupnost držitelů není 
známa. V 16. stol. patřila část k Tuchorazi (1542 — 1550), 
jeden dvorec až do r. 1592 městu Brodu. Část, ve které 
vznikla tvrz, patřila Březským z Ploskovic, zejména 
Vácslavovi v 1. 1592-1594,’) jenž 1. 1612 zemřel a 1. 160 J 
manželce jeho Alžbětě Mirko vně z Solopisk (f 1613).®) 
Ze čtyř synův jich držel pak Břežany Jindřich mladši*) 
jenž 1. 1717 zemřel. Statek jeho 1. 1622 zabrán a po- 
stoupen Vácslavovi Vchynskému, ale protože Jindřich 
před povstáním zemřel, navrácen 1630 sirotkům po n. 
Janovi Divišovi, bratru Jindřichovu.’®) Později patřily ne- 
zletilému Janovi Jindřichovi Březskému synu Oldřichovu, 
jenž I. 1643 zemřel. Břežany, které mu ani ještě po- 
stoupeny nebyly, odkázal strýci a poručníku svému 
Vácslavovi bratru otcovu.”) Avšak statek všechen spá- 
lený nic nevynášel a byl dluhy obtížen. Proto 1. 1655 
odhádán předními věřiteli Frant. Karlovi Berkovi z Dubé. 
Od toho postoupen Ant. Augustinovi Binagoví a při- 
pojen k Chocenicům”) a s těmito pak získán k Cerhe- 
nicům. 

9 DZ 304. C 27. •) DZ. 311. M 1. *) DZ 1I5. C26, 407, 
KIO. *) DZ. 166. J 19 ») Reg 1 78, II 653, Vést Č. Akad. 
VIII č. 3. •) Arch. Ó II 180. Arch. Třeboňský, DZ 27, £9. 
"I VUSp. 1898 137, Dačický. •) Rozvrž, sbírek 28. “) Bílek, 
Děje koni. 42, ”) Arch. gub. '•) DZ- 28, A 23. 




Zámek ve Smilkově. 


SMILKOV TVRZ. 



tará tvrz Smilkovská tak dokonale s povrchu zmizela, že v nynČjŠfm zámku 
v úhledném parku položeném z ní nezůstala památka. Tvrz stála již ve 14. století. 
Koupili ji Vrativoj (1362—1374 děkan Pražský), Ctibor (1367 — 1374 arcijáhen 
Litoměřický) a Bohuněk bratří z Mlékovic. Po smrti prvních obou seděl tu 
Boliuněk sám a psal se ještě 1 1384. Synům jeho Ondřfjovi, Otíkovi a Vrah' 
vójovi král Vácslav udělil všechno své právo odúmrtní (1385). Současně se při- 
pomíná (1384 1389) Rynart ze SmilkovaR) Tento snad byl předek SádlUv ze 

Smilkova rozličných od Mlékovských. ]an první z nich byl v I. 1386 — 1407 ka- 
novníkem Pražským, 1387—1407 proboštem u Všech Svatých a v 1. 1388 — 1399 
také kanovníkem Vyšehradským a po smrti arcibiskupa Olbrama sám třetím administrátorem 
arcibiskupství. Zemřel 1. 1407. Na počátku 15. stol. žilo několik osob tohoto rodu; kromě Jana 
Chvat napřed farář v Choto vinách do r. 1411, pak kustos kostela Vyšehradského (1412— 1414) 
a také farář ve Vožici. Žil jeŠtě 1. 1427. Petr Sádlo žil l 1407, ale 1. 1437 byl již mrtev. 
1415 stfžný list speČetil a Přibik (1416 — 1437 na ChotyŠanech) psali se jen ze Smilkova.®) 
Nej znamenitějším mužem toho rodu byl ^an Sádlo ^ jenž byl od r. 1411 pánem na hradě Kostelci a osobou 
u král. dvora vážencu, jsa vrchním nad vydáním peněz králových a v 1. 1417 — 1419 nejv. lovčím. Ač byl 
víry pod oboji, přece viněn byl ze zrady; když pak (1421, 20. října) do Prahy přijel, aby se ospravedlnil, 
dali jej konšelé beze všeho soudu stíti. Zůstavil vdovu Martu z Březí, jejíž druhým mužem byl Jan z Krá- 
lovic, a pěkné jmění. Syn jeho ^an držel LéŠtno, Konipasy, Kámen a jiné statky, ale Kostelec prodal. 
L. 1464 učinil své poslední pořízení a brzy potom zemřel. 

Jak dlouho zůstal Smilkov v držení Sádlův, není nám známo, ale 1. 1464 již jim nepatřil. Po celou 
druhou polovici 15. stol. nelze žádného držitele Smilkovského doložiti. Od 1. 1525 připomíná se jako jeho 
držitel yan Vejhák z Kouiuv. Týž byl bratrem Jarohněva, jenž držel starodávný rodinný statek Koutský, 
a Viléma, který 1. 1528 také část Smilkova držel.®) Jan zapsal Smilkov 1. 1837 Bohuslavovi Téminovi z Těmic^) 
DD 13 f. 10, 135, 151. *) Nějaký Matěj ze Smilkova 1. 1408 tuším svobodnik (Rel. tab. II 56). *) Reg. k. s. ^) DZ. 84. C 3 


Vácslav^ jenž 


294 


SMILKOV TVRZ. — KOUTY TVRZ. 


Tento uvázal se ve Smilkov po smrti Janově a držel jej do své smrti. Okolo 1 1559 ujali čtyři synové jeho 
Oldřich, Jiřif Zikmund a 7an otcovské dědiciví. Při rozdělení dostal Jiří statek Smilkovský, ale prodal jej 
před r. 1573 Sylvestrovi Mlazovskému z Téinice a tento po krátkém čase (1573) Jindřichovi Šaškovi jinak 
Ojířovi z Vacovic}) 

Saska měl manželku Kateřinu Kořenskou z TereŠova, jíž 1. 1577 na Smilkově věnoval.^) Od něho 
koupil jej 1. 1590 Jan mladší Beřkovský z Šebiřova, který byl nedílný s bratrem svým Mikulášem. Jan prodal 
tvrz Smilkov před r. 1596 Mikulášovi VoraČickému z Pabénic, ale poněvadž Jan brzo po smlouvě zemřel, 
vložil to dědictví Mikuláš (r. 1599) jako nedílný bratr.^) Mikuláš VoraČický prodal (týmž vkladem) Smilkovsko 
Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka a na Otících kr. radě.*) 

Pán tento přikoupil statek Chotětický, dostav však s bohatou svo»j manželkou panství Postoloprtské, 
prodal panství Smilkovské 1. 1601 Janovi z Talmberka na Ryzemburce.^) K tomu přikoupila Janova manželka 
Kuňka z Říčan Kouty (1606) a oba manželé koupili 1612 Prčici. Po r. 1620 Jan z&stal v držení svých 
statkuv a po něm je zdědil syn jeho Vilém Vácslav, Tento dědil a koupil mnohé statky, z nichž zase ně- 
které odprodal. Smilkov ujal ještě za živobytí jeho syn Jan Maximilian, jenž jako rada soudfiv dvorského 
a komorního zemřel r. 1693. 

Zůstali po něm dcera Barbora a syn Vácslav Vilém Antonín dědic a nástupce na Smilkově, PrČici, 
Černovicích, Hořicích a Suchomastech.®) Smilkov dědila podlé vůle zemřelého vdova Maximiliana roz. Mě- 
síčková z Výšková a měla ho do smrti užívati; ale že jej Vácslav Vilém míti chtěl, postoupila mu ho, vy- 
mínivŠi si 32 000 fl. rh., jež jí měl zaplatit. NeŽ k tomu došlo, zemřel Vácslav (1697) odkázav všechno své 
jmění manželce Marti Leonoře Renatě roz. de la Saga. Pro zabezpečení své pohledanosti uvázala se tedy Ma- 
ximiltana zase ve Smilkov.’) 

Leonora, podruhé vdaná VoraČická, prodala Smilkov 1. 1701 Kryštofovi Karlovi VoraČickému z Pa- 
běnic.^) Tento držel pak Smilkov a jiné statky až do smrti. Synové jeho Karel Josef a Kryštof Norbert roz- 
dělili se 1. 1716 tak, že onen dostal BoŽejov a tento Smilkov a Černovice.®) Kryštof nedobře hospodařil. 
Pro velké dluhy na Smilkovsku zdělané panství toto věřitelům odhádáno. Dle popisu tehdejšího byl zámek 
Smilkov všechen od kamene krom té jedné tafelštubny, která je ode dřeva, vystavený a Šindelem krytý. 
Před zámkem při vjezdu byla dlouhá zed, která dvůr od zámku dělila. Cena jeho byla 1000 kop.’°) 

Kryštof Norbert, co mu dědičného na panství zůstalo, prodal 1721 Emerichovi Karlovi hraběti 
Metternichovi z Winneburku\ od toho koupil Smilkov 1724 Frant, Karel Pecelius z Adlersheimu (f 1734), 
jehož mrtvola uložena v kostele ArnoŠtovickém.“) Smilkov a Petrovice dědil po něm sestřenec jeho Jan 
Jindřich svob. pán v. Bissingen \ ten přikoupil 1750 HeřmaniČky a panství velice zvelebil (f 1778). Syn sestry 
jeho Jáchym Jindřich VoraČický z Paběnic dědil po něm Smilkov, Pyšely a Petrovice a příjmí Bissingen, jež 
k svému rodnému jménu připojil. Než vdova Jana Jindřicha (| 1778) Františka Vilemina a po ní Anna Var- 
lychova z Bubna braly užitek z panství aŽ do své smrti, tudíž se VoraČický dostal teprv 1813 v držení panství 
Smilkovského (f 1838). Byl posledním této pošlosti. Smilkov zdědily po něm dcery jeho. L. 1872 roz- 
prodáno panství na tři díly, ale brzy skoupeno zase. Potomním držitelem byl August Šlechtic Dórr, pilný 
spolupracovník v oboru genealogie a při tom pilný hospodář a zvelebitel svého statku, téŽ pán spravedlivé 
povahy (f 1921). 

9 DZ. 17. g 21, 18. B 19. •) DZ. l9. L 1 *) DZ 129 B 13. Arch. Hradecký. *) DZ. 129 B 14 «) DZ. 309 R 3 Smlouva, 
ta vložena ve dsky teprv r. 1665. •) R. 1693, 26. Června učinil adicí svou k těmto statkům (DZ. 479 D 6}. ’) DZ 117. H 2 

118. A 5—6. *) Arch. mus. ») DZ. 196. J 24. “) DZ. 169, J 24. ”) DZ 496 N 6, 498. G 4. 





KOUTY TVRZ. 


' ezi Smilkovem a Otici jest v údolí zastrčená ves Kouty, jen dvůr poplužní nad vesnicí sto- 
jící o něco výše vyniká. Hned za dvorem jsou zříceniny bývalého zámku Koutského, posud 
objaté širokým příkopem nad ním, který býval nejŠirŠÍ na západě a nejužŠÍ na východě. Pří- 
čina toho je ta, že objímal prvotně tvrziŠtě nevelké, když vŠak tu na konci 15. neb na po- 
čátku 16. st. vystavěn jest zámek, prostora malá nestačila a proto část příkopu na východní 
straně zasypána a stavěno do něho. Strana tato se pak po spuštění zámku dílem zříceninami 
zasula, dílem schválně pro vožení kamene zasypána, tak že se nyní po suchu přejiti může. 
Příkop ten býval zároveň rybníkem a jest jím posud, poněvadž byla ponechána hráz, která 
jej na západní straně nadýmá. 

Jak lze souditi ze zřícenin tu se nacházejících, stávalo tu stavení Čtverhranaté, ob- 
délné, s poschodí vysoké, z něhož zbyly vysoké kusy. Předně zbyla západní kratší strana, která jde skorém do 


KOUTY TVRZ. 


295 


rovnosti. U ní viděti jest vysoké dveře bývalého vchodu, jakož i okna v právo a v levo a nad dveřmi také 
okna Roubeni oken a dveří bývalo z drobného kamení, jest vŠak většinou vybouráno. Z jižního prfiČelí 
zbyla polovice s velkým oknem a z východní strany též polovice s okénkem. Stavení jest staré a zdivo 
velmi pevné, tak Že kus jeho, který se zřítil, zůstal na zemii jako slepený. Ano v příkopě leží takový kus 
spadlý jako ostrůvek a obrostl travou. V 18 st. stálo jeŠtě v.^ecko zdivo, ale tu velkou jeho ěást vybourali 
a na nové stavby odvezli. Zámek měl také na západní straiiiě mezi stavením a příkopem skrovný dvorek. 

První držitelé tvrze byli z rodu vladyk z Němčíc a Sedlce erbu supí hlavy, zejména to byli hře- 
dota farář Jarošovský a Svatomir^ kteří I. 1368 faráře do Arnoštovic podávali. Svatomir připomíná se také 
r. 1376 v listu arch. Třeboňského. Po nějakém Čase dostaly se Kouty v držení Jaroknéva Vejháka s Křečovic^ 



Kouty v r. 19215. 


jenž sem 1, 1394 faráře podával. TýŽ držel Kouty i Křečoviice, připomíná se v rozličných jednáních až do 
1 1406. Zemřel 1. 1407 a pohřben v ArnoŠtovicích.^) Zůstali po něm Čtyři synové ] ar ohniv ^ Petraš^ Bohunik 
a Jan Vejhákové. 

Jarohněv spravoval napřed KřeČovice i Kouty a obdaroval 1. 1412 kostel ArnoŠtovský, když 
pak ok. 1.1417 bratří dorostli, vzal si za díl Kouty. Janovi se dostaly Křečovice, Petrovi ArnoŠtovice a Bo- 
hunkovi neznámý díl. S těmi díly se zase spolčili. Bohuněk se po r 1418 nepřipomíná a Jan přečkav všechny 
své bratry žil ještě r. 1456. Oba byli bez potomkův. Petraš žil ještě l. 1428 a nějaký čas potom zemřel zů- 
staviv syna Petra. Jarohněv nabyl také z části Borovan a nai témž zboží a Koutském 1. 1418 manželce Ofee 
věnoval.^) Kdy umřel, není známo. Jarohněv^ který se 1. !1454 připomíná, byl jeho syn.^) Tehda obdržel 
Brandlín od strýce Jana a nedlouho potom zdědil po něm ^rŠecko zboží. Že se ale Petr proti tomu zdvihl, 
byl odsouzen s ním se poděliti.*) Skrze Jarohněva a Petra si; pak Vejháci na dvě pošlosti rozdělili. Od tohoto 
pošli tuším Jarohněv, Svatomir a Jaroš bratři (1469), kteří žili až ke sklonku téhož století. Od Jarohněva, 
který ještě 1, 1474 Žil, pocházeli ti, kteří Kouty drželi,®) ale kdo byl jeho syn, není nám známo. Od konce 

‘) Lib. conf. Arch. Č. 1 183, Arch. býv. dvorský. •) Rel- taib. II 142. *) Arch. Č. 1 183, Rel. tab. II 251. Rel. tab. 
I 341. ») DD 21 str. 332. 


296 


KOUTY TVRZ. 


15. století vyskytují se čtyři bratří, Jarohnév, SvcUomtr a Vilém, Svatomfr brzo po r. 1508 zemřel, Jan 

a Vilém drželi Smilkov a jiné statky; onen zemřel ok. l. 1537, tento nedlouho po r. 1549. Jarohnév držel 
tvrz Koutskou po rozdělení asi l. 1520 učiněném.^) Žil ještě l. 1542, kdež manželce své Johance z LaŽan na 
vsi Arnoštovicích věnoval.* *) Zemřel nedlouho potom. 

L. 1540 délili se 'Jan, Oldřich a ^vatomir synové Jarohnévovi. Jan zejména dostal tvrz Arnoštovicc, 
ostatní dva po polovici Koutáv. Jedna polovice obsahovala dňm starý od spodka až do vrchu a část Nového 

domu; druhy díl byl dum Hostinice a část Nového domu. Parkán a most zůstaly ve společnosti.*) Vejhákové 

byli rod nepokojný. Jan pral se r. 1543 s Janem Šiškou dědinníkem z Záhoří na rynku v Milčíně a na ve- 
řejných místech zlolajné o jiných mluvíval. S Oldřichem učinil 1. 1542 útok na Petra mladého Voračického 
(ve dvoře Pičickém^). S ním měli všelijaké potýčky, aŽ konečně Petr Oldřicha (1547) zavraždil raniv jej 
v hlavu po zadu.®) Svatomír, jenž potom Kouty celé držel, zemřel také před r. 1554.®) Po jednom z obou 

(tuším Svatomírovi) zůstaly dcery Alžběta a Dorota. Onano ujala Kouty a držela je s prvním manželem Vo- 

raČickým a druhým Benedou. Před svou smrtí (f 1574) odkázala tvrz Kouty s přísl. dceři své Elišce Vo- 
račické vdané za Bořka Nepoliského z Zachrašťan. Eliška zemřela pak (1577) brzo po mateři a pozůstalý 

vdovec stal se poručníkem sirotkův.^) Bořek podržev statek Kouty přes čas, synům svým jej vydati nechtěl, 

až když jej o to obeslali. Teprve potom jim statek 5500 kopami mfš. zaplatil.®) Před tím již se byl oženil 
podruhé s Kateřinou Chobotskou z Ostredka, ale nemoha Kout udrželi prodal je r. 1600 Jiříkovi Vítovi ze 
Rzavcho^ a Kateřina majíc tu své věno od něho upustila.®) 

Jiřík zemřel l. 1604 zůstaviv syny Bohuslavay Jana zletilé a Viléma a Mikuláše nezletilé. Poněvadž 
bylo nesnadno statek udrželi, soud zemský prostředkoval při prodání. Koupila jej 1. Kuňka Talmberkova 
z ŘíČaté^) a tím připraveno připojení jeho ke Smilkovu, jehož majitelem byl Jan, manžel Končin. 

') Reg. k. s. *) DZ. 1. D 14. ») DZ. 46 H 28 a t. d *\ Reg. k. s. ») DZm. 63. •) DZ. 11 H 20. ’]i DZ. 18. D 9, 19. 

K 29. “) DZ. 171 M 10. •) DZ. 174. E 16. ‘"j DZ. 181. N 16. Viz i Místop. bibl. díl I, 


TVRZE U 


samým dvorem v Heřmaničkách u ryb- 
níka jest staré tvrzi Ště, hezký palouček, okolo 
něhož pozoruje se mělký příkop, který někdy 
z vody rybníka napájen býval. V rohu dvora 
stojí staré stavení, nyní v nově upravené, ale asi před 
30 lety mělo ještě tu tvářnost, kterou mu zakladatelé 
dali v 17. st. 

Na staré tvrzi seděl I. 1381 a 1383 Kuneš z Heř- 
maniček}) Jeho nástupcův neznáme. L. 1474 odumřel 
ten statek po Oldřichovi, připovídala se k němu sestra 
jeho strýčená Anna, ale na králi si jej vyprosil Hynek 
ze ChřenovicJ) Mezi tím tvrz zanikla a hospodářství 
k ní patrici mezi lidi pronajato. Heřmaničky drženy bez- 
pochyby ke Koutům. Před r. 1540 prodal je Vilem 
Vejhák z Kout% Janovi VoraČickému z Rabénic'^) a drženy 
potom k Prčíci. Panství Prčické v druhé polovici 16. st. 
rozkouskovánc, a tudíž se stalo, že Heřmaničky odtrženy. 
Kdo je komu prodal, není známo. 

Asi okolo I. 1613 nabyl jich Jan Byšický z Byšic*) 
a ten založil znova dvůr a při něm vystavěl nové obydlí 
panské, které se 1. 1616 poprvé připomíná.®) Týž ještě 
žil 1637, ale semrel nedlouho potom. Heřmaničky do- 
staly se pak manželce Judytě, která zemřela 1. 1641 
brzo po manielu. Posledním svým pořízením odkázala 
statek Heřmaničky bratru svému Jáchymovi Chrtovi ze 
Rtina^) States byl tehdá zadlužen a bezpochyby zane- 
dlouho přišel do prodeje. Dostaly se potom Vdes/avovi 
Častolárovi z Dlouhé vsi^ po němž dědily vdova Anna 
Polyxena Vclemyská a dcera ídarie Veronika vdaná 
Vrchotická, Tato přijavši 1666 statek od mateře, pro- 
dala jej potom (1670) Jiříkovi Bechyni z Laian a man- 

') DD 13 f. 74. 191. *) DD 16 ř. 149. *) DZ 1 J 2ž. 

*) Reg. kom. s. •) DZ 96. D 19. «) DZ. 147- L 16- 


SMILKOVA. 


želce jeho Kunce Kateřině Lakovně z Netky}) Oba man- 
želé zemřeli po r. 1707 a Heřmaničky zdědili jich dva 
synové a tři dcery. Ty je prodaly I. 1713 Kateřině 
Johance Ostrovské roz. z Běšin^ od níž Je přejal I. 1717 
Martin Celestin Ryba dvorský apatykár a měštěnín 
Menšího města Pražského.*) Ale již následujícího roku 
převzal je Vácslav Štěpán Malovec z Malovic a držel 
je do r. 1727.*) Tehdá je koupil Jan Front. Bauler 
z Hohenburka a držev je do r. 1731 prodal je Frant 
Karlovi Peceliovi z Adiersheimu. Od té doby patřily 
ke Smilkovu Z bývalého panského obydlí udělána byla 
sýpka, jež teprve za naší paměti na obytné stavení 
přeměněna. 

Chotěticc je>t les v osadě Prčické, v níž do 17, 
století tvrz stávala. Sedí valí tu Sloupové z Cholétic, kteří 
chrta ve skoku na štítě nosívali. Předkové jich byli 
(1378) bratři Přibik Sloup a Kuneš Balek*) Tento 
seděl ještě 1. 1405 na Šlapanově, Onen zemřel dříve, 
zůstaviv syny Kryštofa^ Beneše, Jana, Přibika a Otíka, 
kteří se strýcem svým 1. 1405 faráře Prčického platem 
v JÍVÍ obdarovali.®) Kryštof a Jan vládli l. 1402 se 
strýcem na Šlapanově.*) Beneš, Jan a Přibík odpověděli 
1. 1403 Mišňanům. Jan držel 1 1424 Kvasejovicc a Žil 
ještě l. 1437,’) V druhé polovici téhož století (1459, 
1466) žil také Jan, snad předešlého syn.*) Část Cho- 
lětic držel J. 1462 Svatomir z Heřmanicj\ Asi okolo 
1. 1510 prodal Matouš Blanický z Blawice tvrz Chotě- 
tice Mikuláši Hlaváči z Vojenic a tento I, 1519 Miku- 
láši Hodějovskemu z Hodčjova.^^) Když pak tento před 

DZ 3 8. G .■>, 389. H 3. *) DZ. 490. D 30. 494. O 26. 

DZ 495 A 1. Tadra Acta jud I 272. II 5. *) Lib. erect. 
V lOO. *) lÁb. conf. Arch, Třeboňský. *) Arch. Hradecký. 
“) Rel. tab II 312. *«) DZ. 83 B 3. 



TVRZE U SMILKOVA. 


297 


r. 1528 zemřel/) následovali synové jeho Smil starSi 
a Arkleb. Přiznání o svém rozdělení vložili ve dsky 
teprve 1. 1556. Smil dostal Chotétické zboží a Arkleb 
statek na Moravě/) K tomu přikoupil Smil zboží Arno- 
štovské a zemřel 1. 1567 dočkav se věku 71 let. Hos- 
podářství jeho chválí se v latinských básních lehdá vy- 
daných, zvláště kdyi jej strýc jeho učený Jan, po němž 

Řepici zdědil, navštívil. Ze synův Smilových nejvíce 
proslul Bohuslav/) jenž nabyv nevšedního vzděláni stal 
se 1. 1549 proboštem Vyšehradským, avšak již I. 1553 
zemřel. Ze synův přečkal otce tedy jediný Bernart 
starší^ jenž nabyl také Tloskova a vyženil Čc štice a Lčo- 
vice a 1. 1581 panství Milevské koupil. Zemřel 1. 1597, 
odkázav statky pořízením svým 1. 1589 zdělaným synům 
svým Janovi a Pr echoví}) Avšak při smrti Bernartově 
byl již Jan mrtev (f 1595) a tak dědil za něj syn Smil. 
Dotčeni oba strýci prodali Chotě ti ce (1599) Štěpánovi 
^irimu ze Šternberka na Otících a Smilkově.*) Pán 
tento připojil Chotětické zboží ke Smilkovu a tak 

*) Reg. kom. soudu. •) DZ. 12 D 23. •} Jireček o Ho- 
dějovských, Vlasák v Místop. bibl. II 63. *) DZ. iz8 G 16. 
•) DZ. 129.B 6. 


i zůstalo, když toto prodáno (1601) Janovi z Talm- 
herka}) Když ale tento I. 1612 Prčici koupil, připo- 
jeny Chotětíce k této, poněvadž bjly k ní blíže. Teprve 
1. 1704 prodala Eleonora Renata, před tím Taimberkova 
a pak; Voračická, statek Chotětice posud k Prčici při- 
\tělený Kryštofovi Karlovi Voračickému z Pahžnic}) 
který jej ke Smilkovu při vtělil. L. 170i ještě stavení 
tvrze stálo. 

* 

Nad Heřmaníčkami leží ves Čišťovice na svahu 
návrší!, jež zavírá úval Sedlecký z východní strany. Zde 
býval v 16. st. dvůr, jemuž se říkalo Hradišti. Byl 
tehdy svobodstvím, jež vzniklo z malého statku zeman- 
ského. Kdo tu seděl z četných vladyk zdejších, kteří se 
v 14. stol. připomínají, nemožno vyšetřili. Připomínají 
se 1356 Huk, 1364 Oneš, Jan (f 1381), 1391 Jílješ, 1395 
Oldřich, 1404 Huk, Jordán, Pelhřim a j. Dvůr Hradiště 
držely 1. 1543 sestry Ka(teřína) a Anna a synové jich 
dědin nfci prodali jej 1558 Petrovi Holubovi z Řadiče/) 
L. 1569 prodán týž dvůr k Smilkovu.*) 

>) DZ. 309. R 3. •) DZ. 413. E 9. ») DZ. 13. C 14, 
250 D 23, *) DZ. 16 K 27. 




líben tvrz. 



a místě LibeňsVé tvrze stojí zámek v barokovém slohu asi 1 1660 vystavěný.^) 
Bývalá ves Libeň jest prastará. Zdá se, že dlouho patřívala klášteru Kladrub- 
skému, Kníže Vladislav (1115) dal mu hned při založení Zbraslav a Libeň 
a tato mu v 1. 1186 a 1239 potvrzována.^) Že tím na tuto a nikoliv jinou 
Libeň myslíme, v tom utvrzuje nás stará paméf, že okolo 1. 1300 opat Klad- 
rubský nový mlýn v Libni jistému Pražskému měšťanu pronajal.®) Opat ně- 
jaký Libeň zastavil židům a poněvadž byly výminky kruté, doprosil se klášter 
u krále, aby mohl ves Meclov na vyplacení Libně zastavili.*) Konečně klášter 
I. 1365 ves Libeň Petrovi z Vrtby postoupil a dostal za to zboží Malešické 
příhodněji položené nežli Libeň.®) 

Libeň byla později v držení bohaté rodiny Rotlevův. Možná, že ji měl 
již Mariin Rotlev^ jenž 1. 1395 zemřel; jistě ji měl syn jeho obdržev ji snad za díl od bratra Martina 

Kolodějského L. 1406 prodával s Dorotou mateří plat v Barchovicích a 1. 1408 koupil od Martina hrad 
Koloděje.®! Na počátku náboženských válek stál proti Pražanům, ale brzo byl donucen držeti s nimi, aby 
si zachoval svůj statek. Odkázav všechen svůj statek strýci Alšovi (1436), zemřel bud 1. 1436 neb 1437, 


soud zemský pak poručil Alšovi tvrz, dvůr a ves Libeň a mlýny v 


HoliŠovicích ve dsky zemské vložili.’) 
Nějakou dobu potom nabyl Libně 
Vácslav Cvok z Vlkanova, měšťan Nov. 
in. Praž., jenž zemřel po r. 1455. Zů- 
stavil syny Jana, Vácslava a Jindřicha, 
Učiniv pořízení městskými knihami 
o svém Šosovním, udělal na Libeň ná- 
padní zápis Matěji Okantovi bratru 
svému, Danielovi z Tuchoraze a panovi 
synu svému; tento pak prodal Libeň 
Janovi VlaŠimskému z Tymberka.^) Toto 
poslední může se vztahovali jen na po- 
lovici, nebo poněvadž nacházíme Libeň 
potom na polovice rozdělenou,®) sluší 
za to míti, že druhou polovici měl ně- 
jaký bratr, a jak se zdá, Vácslav. To- 
hoto polovice (zdá se) dostala se potom 
Lidmile z ChyŠ, která byla vdovou po 
Janovi Kozlovi z Jiren, když pak bez 
dědicův zemřela, saženo na tu polovici 
právem odúmrtním a dostala .se přes 
odpor Vácslav 5 v Yácslavovi zeSvárovaP^) 
Ačkoliv zvod teprve 1485 vykonán byl, 

0 Pomůckou L. Hejtmánek, Libeň 1896. ») Reg. 1 89, 177, 455. *) Reg. II 1068. *) Reg II 823. ") Institut fur. ósterr. 
Gesch. •) Arch. bibl. Praž. Rel. tab. II 45. ’) Rel. tab II 156—167. Arch C III 513. «J Rel. tab II 408. •) DD 23. N 10. >“) DD 
16 f. 92, 205. 





• t 3 « S • 7 • 9 to I, II a ,» H l{ II It ff ioM, 




Půdorys zámku v Libni. 


líben tvrz 


299 


nacházel se v držení té polovice 
Vácslav Vlček z Čenova již I. 1476.^) 

Týž opanoval, jak se zdá, i dru- 
hou polovici, která vlastně Vla- 
Šimskému náležela, ale nálezem 
zemského soudu (1485) odsouzen, 
ahv Vlašimskému Libně postou- 
pii.2) 

Libeň nicházíme potom asi 
I. H90 v držení Vácslava z Rou- 
pova a pak syna jeho Jana. Po 
nich následoval Zikmund Holec 
z Květnice na počátku 16. stol. 

Asi ok. 1 1520 dostala se Libeň 
Mikuláši Bryknárovi z BrukŠteina. 

Týž zemřel nějaký rok potom, 
zůstaviv vdovu Žofku z Polenska 
a nezletilé dítky, jimž máti byla 
poručnicf. Protože se po druhé 
vdala za Petra Osovského z AdlarUy nazývá se tento v 1. 1531 — 1534 pánem na Libni.*) Synové 
Mikulášovi Albrecht a Mikuláš dorostli asi 1. 1540. Albrecht oženil se s Annou z Mecerodu, jíž 1. 1545 
s přivolením svého bratra na tvrzí Libni věnoval^) Když se pak bratří rozdělili, podržel Albrecht Libeň 
a Mikuláš vzav peníze zakoupil se v okolí. Albrecht hospodařil dobře, kupoval a prodával statky po 
zemi, rozšířil panství Libeňské a dlouhá léta býval král. prokurátorem. Zemřel 1. 1590 v Praze a pohřben 
v Karlovském klášteře.®) Synové jeho Jiří a Albrecht prodali r. 1595 tvrz Libeň s okolními vesnicemi 
Elišce Hofmanové roz purkrabince z Donina na Grabšteině a Skašově.*) Manželem této byl Ferdinand 
Hofmany pán vzdělaný, jenž I. 1607 zemřel. L. 1608 smluven na zdejší tvrzí tak zvaný Libeňský mír mezi 
cis. Rudolfem a arciknížetem Matyášem. 

Eliška vdala se po druhé za Jana svob. pána z Černhauzu, jemuž 1. 1609 statky své GrabŠtein a 
Libeň zapsala.^) Když Eliška 1. 1611 zemřela, ujal se Jan těchto statků. Téhož roku tvrz Libeň od vojákův, 
kteří tu spíži a obrok pro koně hledali, všechna vytlučena a vyloupena.*) Jan zemřel 1. 1623, odkázav své 
jmění Janovi Bedřichovi Františkovi synovci svému. Mladý pán, ještě nezletilý, zůstával pod poručenstvím 
Davida bratra n. Janova, jenž jej sebou pojav 1. 1628 pro náboženství ze země ujel. Nad to vrátil se 1. 1631 
pří vpádu saském, poslal vojáky do Libně a dal odtud peníze a rozličné věci ze země vyváželi.^) A poněvadž 
statek po sirotkovi zdědiv jeho neprodával, coŽ jako luterán učinili měl, při konfiskaci Frýdlantské statku 
svého odsouzen. Ale poněvadž David nebral na cizím, nýbrž sirotčím a svém, dovedl, Že bylo právní jed- 
nání proti němu obnoveno a on za nevinného uznán. Nařízeno mu však, aby Grabštein a Libeň, které podlé 
kšaftu n. Janova měly býti nápadními statky, osobě katolické prodal a s nápadníky o tom smlouvu učinil 
(1637). Nařízení to vyplnil dědic jeho Jiří Zikmund a prodal Libeň 1651 lanoví Hertvikovi hraběti z NostiCy 
jemuž také všichni nápadníci vydali práva svá na Grabštein a Libeň. ^®) 

Obec Pražská Staroměstská již od r. 1648 měla touhu, aby získala statek Libeňský. Císař Ferdi- 
nand III. slíbil při tom nápomocen býti, avšak nepřišlo tak brzy ke prodeji- Jak se zdá, líbilo se hraběti 
v Libni, a proto zámek na místě tvrze stojící obnovil. Konečně prodal 1. 1662 týž statek obci Staroměstské^^) 
V čas francouzské války 1742 zámek zdejší pobořen tak, že byl v nynější způsobě znova stavěn. Stav ba stála 
20.000 fl , nač od nespokojencův Žalováno, že prý obec tak nádherného staveni nepotřebuje a ono jein k po- 
hodlí jiných slouží. Když 1. 1757 zase zámek poškozen, přistavěna ke staiší straně západní přední část. Stavba 
1. 1770 dokončena a stála 40000 fl. Tehdá také zřízena v zámku domácí kaple. Stavba, na kterou nespoko- 
jenci útočili, odůvodňována tím, že měla býti k pohodli královského dvoru, což se skutečně v 1. 1786 a 1790 
ukázalo. Libeňský zámek býval letním sídlem napřed primasův a potom purkmistrův. To přestalo v 19. st. 
a zámek pustl. Tu konečně 1. 1883 obnoven a zřízena tu vychovatelna se Školou. 

*) Arch kapitolní. *) Rel. tab, 11 408. Rcg. k. s. Arch. mus. *) DZ. 7. H 6. ®) Dačický. *) DZ. 170 I.. 1.5. DZ. 
94. E 24, ■) Riegger, Archiv II 481. •) Mitthcil. G. d. D. XIV. 19. DZ. Il2. E 12. ”) DZ. 315. L 20. 



Prečelí zámku v Libni, 




TVRZE V OK 


OLÍ LIBNÉ. 



ývalá trrz Podvini stávala nedaleko Libně 
ph Rokytnici, asi v těch místech, kde ji že- 
lezné dráhy přetínají. Podvini nepřipomíná se 
před 14. stoletím a nesmí se másti s Pod- 


vyskytuje. První jeho majitel byl Pavel (1318), jenž 
1. 1326 založil službu při oltáři sv. Vojtěcha ve velkém 
kostele Pražském. L. 1333 odkázal také Zderazským 
nějaký plat na Podvini.^) V 1. 1394—1398 psal se po 
Podvini Franěk tuším také Pražan.^) Od něho koupila 
Podvini Krista vdova po Oldřichovi Bavorovi a dcera 
Bárty od kokota. Paní tato tuším celý svůj statek na 
pobožné úmysly rozdala. K oltáři Božího těla v kostele 
sv. Havla dala ok. 1. 1400 plat.^) Patřilo ji také po- 
dací v Proseku a dvůr ve Vysočanech, to vše darovala 
klášteru Karlovskému na založeni proboštstvi a klášterce, 
ale za několik let se ukázalo, že nadání bylo nedosta- 
tečné a klášter se ho proto zřekl. Konečně odkázala 
peníze klášteru sv. Tomáše na koupení dědiny pod 
Řípem. 


Kolem r. 1414 připcmfnaji se v Praze Jan Pod- 
vinský a M. Mikuláš z Podvini, a!e co tu drželi, není 
nám známo. Jan byl mezi těmi, kteří 1. 1419 smetáni 
z Novoměstské radnice. Držitelem tvrze byl Adam^ jenž 
z peněz ušetřených králi Vácslavovi půjčoval.^) Adam, 
jak se zdá, držel se stranou pod jednou a proto Pra- 
žané hned po prvních vítězstvích statek jeho zabrali. 
Kdy zemřel, není známo, ale stalo se tak bezpochyby 
ok. I. 1420 neb nedlouho potom. Vdově jeho Eufemii 
Zapské Arnolt opat Nepomucký jistý dluh zapisoval.^) 
Pražané darovali Podvini asi 1. 1421 Janovi Bradatému^ 
jenž za válek zemřel, zůstaví v syny Vaňka a Zikmunda. 
Proti těm se po ukončeni válek zdvihla Eufemie a žá- 
dala, aby jí statek vzatý byl navrácen. Protože byla 
práva, odsouzeni synové Bradatého, aby Podvini a Po- 
povic ihned postoupili.^) Jak lze shledali z pozdějšího 
průběhu, nedošlo k postoupení a poněvadž na nepo- 
slušnost k soudu zemskému nelze myslili, zdá se, že 
z neznámých příčin prodléváno s postupováním.^) 

Vaněk zapsal dluh Mikuláši z Krchleb a tento 
1439 právo své vydal Martinovi CáŠskému^ kterému ří- 
kali Fanach (podlé německého von Ach).^) Martin bez- 
pochyby právo vedl na Podvini v tom dluhu. L. 1443 
postoupil Martin té tvrze bratru svému Alšovi^ jenž 
se na ni táhl proto, že si vzal za ženu Martu dceru 
Adamovu.®) Aleš zemřel před r. 1454. Marta přečkavši 


') Reg. III 196, 473, 7P8. DD 13 f. 51. Lib erect. 
■) Lib. erect. XIIL * *) Anh. Č. I 524. ») Aich. Č II 467. «) Rel. 
tab. II 155. ’) Marta dcera Adamova slově od r. 1454 Často 
z Podvini. ®) Knihy Pražsk«'. *) Knihy Pražské. 


ho živobytím, držela Podvini se synem Lukášem; 
1. 1454 oba hájili jakási práva svá na plat v Radimí; 
Marta pak žila ještě I. 1465.^) Lukáš stav se samo- 
statným držitelem jal se psáti od r. 1470 Podvinským 

.. T ^ x:i I 1 vIQ^ 2 \ U..I «.*.K 

£ il £11 JC3LC I. l-^OW. ) Uti L/Jfl t-jf £ 1. UU- 

vinský, jenž 1. 1490 na Pohořelci Čtvrcen, není nám 
známo. V 1. 1509 — 1512 držel Jan fíroznata z Vrtby 
statek Podvinský.^) Po něm následoval Mikuláš Sulek 
z Hrádku. Týž prodal před r. 1524 tvrz, dvůr a ves 
Podvini Mikuláši Bryknárovi z Brukšteina.*) Bryknár 
získal později Libeň, k níž Podvini připojil. L. 1595 
byla tvrz pustá a za nedlouho po tom zaniklo celé 
Podvini. 

« 

Ve vsi Čimicích prvotně tvrze nebylo. Ves se 
připomíná již 1. 1334 jako statek ýrobošta Pražského^ 
jenž tu míval později také nápravnický dvůr.®) Když 
Pražané po r. 1420 Čimíce opanovali, darovali dvůr 
Bohuňkovi z Bohnic®) a dva osedlé darovali ke kostelu 
sv. Klimenta na Poříčí, jemuž i později ponechány,’) 
V pozdějších zápisech je neurčitá zmínka o majestátu 
krále Vácslava na týž dvůr daného. V 1. 1524 — 1530 
držel jej Zikmund Vyntiř z Kremže?) Po jeho smrti dě- 
dila manželka Anna roz. z Chrastu a po této její druhý 
manžel Beneš Bukovshý z Hustiřan. Od tohoto koupil 
je Jan Kelecký z KelČe^ jemuž I. 1543 potvrzen. Ko- 
nečně sirotkům jeho dvůr Čimice (1546) dědičně dán 
a ve dsky vložen.®) Zikmund syn Janův prodal Čimice 
1551 Adamovi ze Strašina a od té doby se tu tvrz při- 
pomíná.^^) Adamovým nástupcem stal se (1565) Zik- 
mund Diviš z fíradešina}^) Z potomních držitelův znám 
jest jediný Jan Bryknár z Brukšteina 1. 1592.^^) Již 
1. 1595 patřila tvrz Čimická k Libni. 

« 

Bývalá ves Olšany splynula s nynějším Žižkovem. 
Bývala za dávných dob rozdělena na dvory; při jednom 
z nich stávala tvrz. Jeden z nich patřival ve 14. stol. 
klášteru sv. Ambrole a to až do r. 1420. Pak byl zá- 
pisným statkem. Dvůr, při němž byla tvrz, držel I. 1391 
Štěpán Puš jinak Počernický, zdědiv jej tuším po otci 
Mikulášovi. Na něm vřnoval 1. 1391 manželce své Do- 
rotě.^®) Věno to se dostalo po Dorotě vnučce její Do- 
rotě, kdežto dědičné právo dostalo se časem jinému 
držiteli, a po něm dceři jeho Anně vdané za měšťana 

*) DD 16 ř. .357. Rel. tab. IT 206, 339- *) DD VI 74. 
•) Arch. mus. Rcg. kcm. soudu. DZ. 7. A 1, Reg kom. 
soudu *1 Reg IV 7, Emler Urb. 30'. ‘) Híifler F. r. H II 
289. Čelakovský, Priv. Pražská str. 264. Rcg. kom. s. 

•) Arch. gub. DZ. 8. B 24. DZ 10. A 12, 87. E 5. DZ. 
57. II 24. ”) DZ 16« J 19. Rel. tab. I 639. 




TVRZE V OKOLÍ LIBNÉ. 


301 


Patriarchu. Mezi oběma byl spor, jenž 1. 1456 nálezem 
zemského soudu rozhodnut tak, že Anna mohla po- 
držet! celý statek, jestliže vyplatila věno. Tu prodala 
pak Eliška s Matějem fikerou bratrem svým teleným 
věno na dvoru Olšanech s trojím poplužim Janovi 
a mÍEtopísaří (1457). Mezi tím byla odiimrC po 

Dorotě a Bernáškovi bratru jejím provolána, při čemž 
se zejména tvrz připomíná.^) Jan z Plané dosáhl také 
dědičného práva, které se doslalo čtyřem osobám od 
hadem a jemu pak postoupeno bylo, vysadil hospodář- 
ství dvěma Lidem pod plat a prodal Olšany 1. 1460 
Martinovi z Tachova, Od Martina přešel dvůr ten po 
necelých dvou letech (1461) na Zdeňka Kostku z Po- 
stupte.^) Kostkové drželi Olšany až do r. 1495. Za těch 
dob tvrz opuštěna a protože popluží byla rozprodána, 
tvořilo ten statek několik dvorů kmecich, jichž hospo- 
dáři platili úrok.^) 

* 

Ves Strašnice východně od Prahy ležící připo- 
míná se již 1. 1222. Tehdá tu měl probošt Vyšehradský 
statek.^) Ještě na počátku 15. st. byla tu kanovnická 
prebenda téhož kostela. Ostatek byl ve 14. století nej- 
méně na 3 dvory rozdělen. Jeden z nich držel 1387 
Jindřich Náz Pražan.®) jiný asi od r. 1383 držel 
Bartoloměj Štuk^) Potomci jeho psali se odtud ze Strašnic. 
Při tomto dvoře bývala tvrz. jiný dvůr držel 1. 1400 
Pešek před tím purkrabě Vyšehradský.’) Snad to byl 
týž, při kterém byla druhá tvrz. Tuto držel 1. 1407 
Jindřich Eling z Veckty^ měšťan. Třetí dvůr b^l Trč- 
kovský, o němž se neví, jestli tu tvrz stávala. 

Dotčený Eling věnoval na tvrzi Strašnicích (1407) 
Katniši manželce své. Tato ovdověvší vdál a se zase za 
Hlasa z Kamenice^ jemuž 1. 1416 svého věna postou- 
pila.^) Když Hlas 1. 1424 u Malešova padl, dostal syn 
Ješek Kamenici a bratří jeho Jindřichy Janek a Vácslav 
drželi tvrz s částí vsi, od níž dvorce jednotlivé (1437) 
ke Šlukovské tvrzi zastavovali.®) Konečně prodal (1450) 
Vácslav, jenž se stal samojediným držitelem, tvrz Straš- 
nice s dvorem Janovi z Chrastu}^) L. 1454 byl tento 
mrtev a o odúmrť po nim a Kateřině svrchupsané byly 
spory, ve kterých Jan syn Janův práva svého uhájil.*^^) 

Na Štukovské tvrzi seděl 1. 1419 Mikuláš.^ jenž 
koupil tehdá plat na Faběnicích. Týž převzal 1. 1437 
některé dvorce od drahého dvoru Hlasovského a žil 
ješlé 1. 1454, kdež ukazoval před pány k tomu zříze- 
nými některé staré listy. ^^) Ke sklonku 15. století došlo 
ke sloučeni všech dvori v jedno. V 1. 1483 — 1497 na- 
zývá se Jan z BuUěvši pravým a spravedlivým dědicem 
zboží Strašnického.^^) Nějaký čas potom koupeno zboží 
to od obce Novoměstská L. 1516 zkoušeno na Novém 
městě velké dělo kartoun a stříleno k pusté tvrzi straš- 
nické.^^) Druhá tvrz zůstala. Byla v držení obce Novo- 
městské,^^) již sice 1. 1547 vzata, ale potom zase na- 
vrácena. Po spojení měst Pražských patřily Strašnice 
celé k Libeňskému panství. 

* 

Vesnice Chvály na výšině ležící a daleko vidi- 
telná připomíná se jii v 1. 1088—1130, protože tu 
kostel Vyšehradský měl pop! už:.**) Později patřily Boři- 
tovi měšťanu Pražskému, jehož syn Vácslav je prodal 
1359 lleínloví Neglovi.^’) Od poČ. 15. století stála tu 

>) Rel. tab. II 2 8, 288, DD 16 f. 79 *) Rel. tab. II 296, 
310. *) Potomní děje Olšan v Raisově Okresu Vinohradském 
str. 144. Reg. II 1159, “) Tomek DP. 11 416. •) DD 13 ř. 
29. ’) Tomkovy Základy 11 93. Rel tab. II 40, 130. «) Rel. 
tab. II 163, 17?, Arch. C III 621- Rel. tab. II 217. ‘i) DD 
16 f. 57. Možr.á, že i Bradat^ hyl třetím manželem Kateřininým 
a Jan r. 1450 jeho syn. “) Arch. Č. II 455. Kniha Pražská, 
Novoměstská **) Staří letop. 399. ”) DZ. 250. Cl. ”) Reg. 
I 78, 94. *’) Tomek DP. II 421. 


tvrz. Patřila r. 1406 Křížoví bohatému kramáři Praž- 
skému.^) Křiž zemřel v I. 1412 — 1413 zůstaviv syny 
Jana^ Vácslava a Petříka. Vácslav koupil díl od Kate- 
řiny Dubcové dcery Petříkovy a do jeho smrti měli 
oba diily Anička vdova po Vácslavovi, synmé Janek a 

Aničksi a V.^nák eyn Vácslavův. Od nich ujal je 14 28 
Janek Rokycanskj s manželkou Aničkou (také rodu 
Křížovic) a ostatní dědice splatil.-) Anna ovdověla ně- 
jaký irok potom a vdala se za Oldřicha z Valdeka. 
Statek Chvály vložila ve dsky (1442) Habartovi z f/erten - 
berka^ avšak prod^ stal se dříve, poněvadž Habart držel 
Chvály již I. 1436.^) Tento připomíná se několikráte 
v pamiétech a ještě 1. 1462 jako držitel Chval.*) 

L. 1501 patřily Chvály Vácslavovi Firšicovi z Na- 
bdina,^) Po něm následoval Zikmund Bareš z Kame- 
nice^ jenž I. 1507 pole okolo vésky Svépravic prodal ®) 
Týž prodal tvrz Chvály (1513) Vácslavovi z Strabo- 
chova měštěnínu Starého ra. Praž.’) Později dostaly se 
Chvály bezpochyby děděním Karykitm z Řezná, zejména 
je držel Michal, jenž I. 1587 zemřel.®) Chvály dědila 
po ném neť Marie, toho rodu poslední. Ta se vdala 
v prvním loži za Jerot^yma Čejku z Olbramovic, jenž 
1. 1609 zemřel,®) Marie pak po druhé provdaná Měsíč- 
ková pirodala Chvály 1. 1614 Eusiachovi Beiengiovi z Na- 
jenperékaj^) jenž jich však dlouho nepodržel, nýbrž asi 
1. 1615 Jiříkovi Vtelenskěmu ze Vtelna pustil.**) Tomuto 
1. 162 i zabrány a prodány Janovi Danielovi Kaprovi 
z KapršteinaK") Po třech letech Kapr zastřelen Byiť 
zapsal nemalý dluh jezovitům u sv, Klimenta, jejž syn 
jeho Jan Daniel nijak zaplatili nemohl a proto Chvály 
(1652) odevzdal. Později patřily konviktu u sv. Barto- 
loměje u Praky, a když ten 1. 1783 zrušen, připojeny 
ke studijnímu fondu pro studující. Z tvrze povstal 
zámek, při němž jezovité kostel vystavěli. 

* 

Pod Chválami bývaly dvě vsi Babice řečené, ale 
později rozeznávaly se Babice a Babičky. V obou měl 
(1356J Fráňa Janovic dědiny a oddal odtud (1359) 
důchod pro novou mši v kostele M. B. na Louži.^^) 
Statek tu mívali proboštové Mělničtí a obyčejně jej pro- 
najímali. Tako\ýni nájemníkem byl Sulek z Babic i. 1379. 
jenž byl 1. 1398 osedlý v Praze a zůstavil syna Jana 
(1417 — 141 9),**) pak Mikuláš z Kolovrat ( 1 382, 1 383).**) 
Patiil vlastně ke kostelu sv. Jana na Malé straně a pro- 
dán 1. 1400.*®) Část jedněch Babic koupena 1. 1385 ke 
klášteru sv. Anny v Praze.*’) L. 1417 držel Peeman neb 
Petr ze Svojkova tvrz v Babicích a dvůr v BabiČkáth*®) 
a byl tu pánem ješlé r. 1419. Po ném zů tala vdova 
Dorota a synové Vaněk, Petřík, Prokop a Mukuláš. 
Dcera Peemanova Markéta byla vdána za Zikmunda ze 
Zap a o práva těch všech bylo jednáno v I. 1426 až 
1430.*®) Z těch dostal Mikuláš (f 1439) statek v Líbez- 
nících. Petr měl dvůr v Babicích a Vaněk snad tam 
také zůstal.^®) Po jednom z nich zůstali (1458 — 1464) 
synové Mikuláš, Vácslav a Matěj; tento žil ještě 1476.®*) 
Po ča»e dostala se zdejší tvrz Vácslavovi Rambouskovi 
Prazaniu, jehož syn Jiřik 1. 1542 tvrz Babice s dvorem 
prodal Vácslavovi Mydlářovi Pražanu.®®) Babice patřily 
pak ke Chválám a zanikly. 


Rel. tab. II 29. *) Staré knihy Pražské. L. 1431 slově 
Aleš 2 Chobolic seděním na Chválách. *} Rel. tab. II 157, 
194. *) Rel. tab. II 319. DZ. 249 D 6 •) Rkps. Strahovský. 
DZ. 3 A 23. *) Schaller Prag III 191. •) DZ. 134. Q IZ. 
DZ. 187 J 6. Rozvržení sb. 28. “) Viz Bílkovy konf. 

**) Arclh. Český 26 str. 1, Borový Er. I 6 . Tadra A. J I, 
Teíge, Zákl. I. 1. 291, kn. Piažské. Tadra A. J. II. "•) Ma- 
nuále arch. kapit. Rel. tab. 1503. *”) Líb. erect. conf. Arch. 

C. 28 sir 33, 331. Arch, Český 26 str. 1—3 “) Tamíe, DD 

15 ř. 83. *«) DD 21 f 224, Arch. Roudnický. ”) DZ. 84. A 6. 
Arch. (>ský 26 str. 4. 


302 


TVRZE V OKOLÍ LIBNÉ. 


Za Chvály leží ves zvaná nyní Kartouzy, jejíž 
název prodělal mnoho změn. Prvotní jméno Trčeúsi 
přeměněno v Trčehusy a Trčousy, potom se dlouho 
říkalo ČertOUsy a neznámým způsobem vznikl název 
Kartouzy. Část vsi patřila 1322 k Horním Počernicům 
a prodána 1. 1357 ke statkům university. O tuto část 
byla 1. 1370 pře mezi universitou a Vácslavem Naglem.') 
L, 1397 držel část vladyčí Alexander měšťan Pražský 
a daroval t. r. plat k faře sv. Michala v Praze‘) a seděl 
tu také 1. 1398. Po něm následoval (1407) Albert z Kolu- 
vraP) a později (1415) yetřich z Prahy. Za válek po- 
tomních měl tu tvrz Mikuláš Gor^ jenž mezi nimi ze- 
mřel, Po něm držela tu tvrz z polovice vdova Dorota 
u věně a postoupila ji pak Máře inydlárce z Prahy, 
která se v držení práva tohoto 1. 1437 nacházela.’"^; 
Véno to přešlo pak na Kateřinu Pražskou, ale dědičné 
právo měl yaroš., jenž sice Kateřině véno její zadržoval, 
ale I.^ 1454 na soudě zemském odsouzen, aby jí polo 
vici Čertous odstoupil.®) 

Koncem 15. stol. tvrz zanikla. Část vsi dostala se 
k Průhonicům a později ke Kolodějům. Kromě toho 
patnla část k Michii (universitní) a konečně tu byl dvůr 
řečený Mark varto vský. Později patřila polovice k Michii 
a polovice ke Chválám. 

* 

Východně od Chval ve farnosti Jirenské jest ves 
éestajovice. jež se I. 12J7 darováním Kojaty Hrabi- 
šice klášteru Zderazskému dostala.^) Jisto jest, že tvrz tu 
vystavěna jest za klášterského drženi, avšak připomíná 
se teprve později. Ok. 1. 1406 pronajata ves od klá- 
štera Mikuláši z Libuše do jeho života. Císař Zikmund 
zapsal tvrz Šestajovice (1437) Henikovi Skahkému 
z Valdšteina^) po němž (1^54) jakýsi Jan Hrel násle- 
doval. Král Jiří zastavil Šestajovice yeronýmovi z Koc- 
nějovic^ jenž tu ještě 1. 1481 seděl,^) ale potom týž 
statek Habartovi z Hertenbetka a na Chválách prodal. 
Rozličné osoby potom usilovaly o to, aby Šestajovice 
dosáhly a vyprošovaly si na nich výplatu. Nabyl jich 
potom Vácslav Popel z Vesce a držela potom dceru 
jeho Anna. Od této jich nabyl Vácslav Tltiksa z Vrabi 
a držel k Síbřiné a tak je držel i syn jeho Adam. Týž 
postoupli Sestajovíc i. Í52? Adamovi H rzáno vi z Hara- 
sova}^) Drženy odtud napřed ke Ctěnicům a od r. 1544 
k Jenšteinu. 

Následující držitelé Šestajovic nejsou nám známi, 
jen tolik víme. že císař Rudolf 11. prodal tvrz a dvůr 
Šestajovice Martinovi Memingárovi z Loku hejtmanu 
na Brandýse a l. 1584 ve diky vložil.^’) Avšak poněvadž 
Martin několik neděl potom zemřel, Juliana z Vltence 
vdova nechtěla týž statek drželi a prodala jej yohance 
Vančurové ze Žampacku vdově,^") Johanka po druhé 
vdaná Vrabská odkázala Šestajovice před r. 16 LI do 
svého rodu a držel je odtud Karel Hloéek ze Žampacku^ 
aneb vlastně otec jeho Albrecht}^) Tento odsouzen byl 
1. 1622 třetiny svého jmění a tvrz pustá Š-stajovice 
hned postoupena synu jeho Karlovi.*^) Tento jsa úřed- 
níkem králové při dskách zemských o hospodářství na 
statku svém málo dbal a protož týž statek zadlužený 
(1638) po jeho smrti Mikuláši Bohuslavovi Hloékovi 
z Žampacku prodán.*^) Tento držel Šestajovice až do 
r, 1656, kdež je odevzdal s ostatním svým jměním 
synu yanovi Karlovi}^) Po tomto následovala Máři 
Majdaléna Malovcora a prodala Šestajovice (1663) 

Věstník uč. spol. IH96 XII 12. *) Lib. erect. XII 176. 
Rel. tab I *3. *) Tadra Acia jud. III 395, Vi 117. *) Kel. tab. 
11 116. '■>) DD 15 f. 77. *) Rcl. tab. 1 118. Reg I 333. 
“J Kopiář Přemyslovský, Arch, C. H 17«. Arch. v Č. Brodě. 
*“) Arch. kapitulní. "V DZ, 22. J 20. “) DL. 67.F28. VUáp, 
1898, I 37, DZ. 184. J 6, Rozvržení sbírek str. 29. ^*) Bílek 
Koní. DZ. 301. N 25. DZ. 152. L. 1. 


Markétě ovdovělé hrab. z Mansfelda, která je držela jen 
rok a zase prodala Janovi de Casanova advokátu; ale 
i ten je měl jen málo přes rok a prodal je zase (1665) 
Albrechtovi Kryštofovi Hlvžkovi ze Žampacku Když 
tento ok. 1. 1671 zemřel, zůstalo po něm několik ne- 
zletilých dělí, a tu jezoviié u sv, Klimenta a sv. Barto- 
loměje koupili statek Šestajovice (1675)» a připojili je 
ke Chválám.-) 

K poznání, jak to druhdy vypadalo ve vnitřku sta- 
vení v 16. století, přidáváme popis tvrze Šestajovské, 
jak se vypisuje v ohledání ko.mornikův, vydaných 
r. 1550 klášteru Zderazskému a Svěleckéinu; >liem 
najprvé vedeni sme do tvrze v Šestajovicích po schodě 
zlým do světnic, tu jsou nám ukázány kamna v též 
světnici, viděli sme díry v nich, skla v oknách dvě ne- 
dobrý, ve 4 oknách skel není, podlaha, v též světnici 
jest zlá. Z též světnice sme vedeni do komory po 
schodci — nedobrý jest — v též komoře místem půda 
není mazána, při též světnici kuchyně, dvoje veřeje a 
dveří při nich není, v též kuchyni vohriišté rozvezené, 
v též kuchyni v podlaze díra, v komíně svrchu i po 
stranách díry jsou a hlína svrchu opadiala z téhož ko- 
mína. Dále sme vedeni z též kuchyně po schodě nad 
touž světnicí pod krov, tu sme viděli na témž krové 
střechu na mnohých místech nedobrú a děravú, též 
nad mostnicí střecha zlá na větším díle, Item dále nám 
ukázán chlév v též tvrzí podle parkánu hnoje, v něm 
mnoho, žlab v týmž chlévě jeden, dvýře zlý. Item uká- 
zána nám jizba v též tvrzi, v ni na dva sloupky pode- 
přeni, skla v ní dvě v oknách nedobrý, ve 2 oknách 
žádného skla není, pátý vokno jest zamazaný, stolec 
jeden, stolice jedna a prkno místo lavice jedno. Dále 
nám ukázán sklep pod zemí do téhož sklepa stupně 
kamenné, podle týchž slupnuv jest vyhořené zdi něco, 
šije do téhož sklepu klenutá nepřikrytá, než lidé zprávu 
dávali, že jest nad touž šijí komora byla za p. Vácslava 
Hrzaně. Dále sme vedeni do komory nad chlévem, 
svrchní i spodní půdy místy děravé jsou a ve zdi díra 
v též komoře jest, kde sekret byl, lison a slámou za- 
hrazena. dvíře při komoře s řetězem na skobu jsou. 
Dále ukázána nám mašial pod světnicí, fiodlaha nedobrá 
íTiísty Sráni y náiurnčny, Testy 3, jSurn liďiGniSríy, zLby 2, 
řebříky 2, koryto při zemi jedno, podle dveří též maštale kus 
zdi vyhořené, dviře nedobrý. Iiem podle též maštale ko- 
mora byla kus podlahy podepřené s kusem střechu 
shnilú ještě stoji, studnice za touž komoru, vobruba na 
ní a shnilá. Item ukázán nám most před parkánem, 
jest zlý a vrata v témž parkáne zlá, ssplacená šindely 
a laťmi « 

Vypravuje se dále, jak ukazovány: maštalka před 
tvrzí zlá a rozbořená, stodola o 2 mlatech, ovčín, vedle 
něhož bývalí chlévové, studnice ve dvoře, zdi okolo 
dvoru rozvalené (vrat nebylo). Zahrada za tvrzí místem 
slivím porostlá a některými hruškami (zlé a shnilé ploty), 
dědiny nezorané, háj Kocourov.*) 


Dolní Počernice jsou východně od Prahy ne- 
daleko Běchovic; posud tu stoji zámek na místě bývalé 
tvrze. Odtud se psal Zdislav syn Kuriráiňv, jenž da- 
roval 1. 1323 dům svůj v Praze klášteru Zderazskému. 
Tehdá neb později tu seděl Mikuláš Pnš měšťan Praž- 
ský, jehož dědici se 1. 1330 zavázali k platu klášteru 
sv. Vavřince.^) Asi v I. 1337 — 1344 hospodařil tu 
Štěpán Puš se svou sestrou Dorotou a také tu jakýsi 
plat zapsal.*’) L. 1360 byl již mrtev a vdova Dorota 
v 1. 1360 — 1361 podávala faráře ke zdejšímu kostelu. 
Později měl Počernice a Čelákovice lanek z Cách^ ale 


DZ 314. N I, N 10, 316. C 8. *) DZ 391. M 6. *) DZ. 
48 F 6. Reg. 111 364, 671. Tadra Summa Gerhardi. 


TVRZE V OKOLÍ LIBNÉ. 


303 


když zemřel, nebylo možno je udržeti pro sirotky a 
prodány ]anovi z Klučová}) Před husitskými válkami 
mél je Siné rychtář, ale Pražané statek jeho zabrali a 
daii jej 1421 Lukáši Markovu.') L. 1448 leželo lu 
vojsko Poděbradské, neili vpadlo do Prahy.^) L. 1527 
patřily Počernice Jífnom Široké mn z Mirovic}) Když tento 
zemřel, mě y se doslati ^a7iozfi synovi, ale ten zemřel brzo 
po otci a tak dědila Počernice máti jeho pohanka 
z Přitočna^ jez si je 15 43 v obnovené dsky zemské 
vložila.^) Johanka ž la ještě 1. 1557 a zemřela některý 
rok potom. Jmění její spadlo na krále a komora pro- 
dala statky její Počernice a Brázdy mrc (1562) Matěji 
Hůlkoví měštěnínu Nového m. Praž-.®) Po Matějovi zdědil 
oba statky syn jeho Jan Hůlka z Počernic. Týž prodal 
tvrz Počernice (1595) Maryši Čejkové rozené Karykové 
z Řezná ’) Tato postojpila Počernic manželu svému 
Jeronýmovi Čejkovi z Olbramovic a když ten 1 1609 
zemřel, dostaly se synu Rudolfovi; ale ten jich nepo- 
držel a hned maten předal.®) 

Maryje také nepodržela Počernic dlouho a prodala 
je 1. 1611 Mandaléně Kopliřové z ÚdrČe} ) Této dccra(?) 
Alžběta prodala Počernice Markétě Saloméně ze Smiřic. 
Ta měla statek jen tri léta. Nezaplatila jej úplné, také 
jí zabrán. Novým majitelem stal se Jan Daniel Kaýr 
z Kapršieina (f 1625), po jehož smrti sice Počernice 
prodány, ale bezpochyby pro nezaplacení zase ujaty. A 
poněvadž bylo na nich drahné dluhu, postoupeny 1644 
Rudolfovi hrab. z Koloreda}^) Koloredům patřily Po- 
černice po celou řadu let. Od 18. st. držely )e rodiny 
Sweerts, Ehrenfeldové, Dohalští a En sové; tito až do 
naší paméli. 

Horní Počernice jsou ve ChvaUké osadě. 
L. 1322 byly v drženi Zxpoty Benešovského Pražana, jenž 
polstvo svoje pod plat vysazoval. Týž poukázal zde 
klášteru sv. Majdaleny plat. a’e nežli písemně utvrdil, 
zemřel. Tedy synové jeho Frenclin a Henslin jej 1. 1329 
poukázali. Také klášteru sv. Vavřince odtud plat vydá- 
ván.^* *^) Dotčený Henslin ujav sám Počernice prodal 
1. 1357 tvrz a ves Počernice a p’at v Čertousxh arci- 
biskupovi Arnoštovi pro vysoké učeni Pražské}~) Maje- 
státem Karla TV. (1.366) to vše kolejí Karlově přivlast- 
něno,*^) Od vysokého učení vyvádřn 1. 1372 plat, který 
byl dáván do kláštera sv. Majdalény. Počernice pak 
vysazovány právem zákupným. Týmž právem M, Ludolf 
Mesterman prodal 1. 1401 dvůr v Počernicích s věži a 
3 lány rolí Vítovi Vitenovi z Popovíc Vrchností zde 
byla universita do 1 1850. 

* 

Ves Práče leží v osadě Záběhlické a bývala tu 
tvrz ode dávna. Zdá se, že tu mél nějaký statek arci- 
biskup Arnošt, jenž dvěma zemanům dal zde (ok. 1. 1350) 
lán rolí a sedliště ke vzdělávání.**) Ok. 1. 1357 měl tu 
Rembota Goldner Pražský dvůr, jenž se dostal I. 1363 
zeti jeho Matěji od Věže. Neznámým způsobem dostaly 
se Práče v držení kláštera Karlovského. Tento postoupil 
(1407) tvrz Práče s dvorem popi , mlýnem a podsedky 
a jiné statky Kašparovi Cotrovi z Prahy a to výměnou 
za Tehovské zboží.*®) Žil ještě 1. 1413**) Pražané vzavše 
1. 1420 Práče pod svou noc, udělili zdejší hospodářství 
Mikuláši Humpolcovi městskému písaři.^®) Mezi tím uchý- 
lila se Běta vdova po Kašparovi na vysoký hrad Klapý 

*) Lib. conf. Rel. tab. I 5)3. *) Hofler F. r. H. II 293 
*) Arch. Č. III 47. *) Reg kom . s ®) DZ 250. D. 29. ■) Reg. 
kom s. Arch. gub. DZ. 172. F 11. «) DZ. 184, F 13, DZm 
23^. T 17. •) DZ. 184. N 8. Bílkovy konf. 51 8, DZ 295 
D 8. **l Reg. lil 308,598,671. “) TadraCanc. Arn. 249 Rel tab. 
1 424 '*) Dobner, Mon. 24$. ’"*) Věstník Král. spol nauk 1895 
XII 17. **) Tadra Canc Arn. 183. ”) Rel. tab. II 33, Lib erect. 
IX H 1. ") Rel- tab II 101. Hčfler F. r. H. II 288. 


a zde věno sve na Klokočné zapsané cdkáza’a synům 
svým Baltazarovi přítomnému a Jankovi ve Vlaších zů- 
stávajíc ímu. Baltazar přijal ihned Vácslava z Lamberka, 
pěstouna mladého Zbyňka Zajíce, na spolek.^) Když 
řády v zemi obnoveny, provolána odúmtť po Kašparovi 
a Bétcc (1437). Odpor tomu činili Mikuáš Humpolec 

pravé, £e koupil Práče od obce Staro rnČataUc, a Balta- 
zar,^) Zdá se, že Humpolec Práč nevydal, až je potom 
Hynek Ptáček s Janem Čabelickým opanoval. Ale ne 
byla jim tvrz nmoho platna, protože 1. 1444, 20. března 
v noci vypálena.^} 

Po vymření Čotrův dostaly se Práče konečně Vde- 
slavozi z Lamberka^ jenž je plodil 146L synem 
svým Zachařem Jírovi z Přistnupimě}) L 1,518 kou- 
pila obec Novoměstská tvrz Práče od Markéty Křižalo\č 
a držela ten statek až do r 1547 Král Ferdinand za- 
brav Práče, prodal od nich (1549) toliko r\bník -s to 
kem vody k vystavění mlýna*) a ostatek připojil 
k Brandýsu Teprve Rudolf II. prodal dvůr Práče se starou 
tvrzí Mikttlášt Nosticovi z Nosfic za 750 kop a pod roČuí 
platlOlkopaS slepic, a'ei ten plat! 1587 vykoupen a Práče 
vloženy Nosticovi jako zpupný statek.®) Když Noslic ze- 
mřel, nechtěli p iručníci Práče pro sirotky držeti a pro- 
dali je před r. 1592 Evě vdově po Pavlovi Hendrychovt 
z Erankenšieina sousedu Staroměstskému. Tato také zís- 
kala 1591 mlýn s rybníkem 1. 1549 odprodaným *) 
Tvrz mezi tlm pro nebydleni se rozpadla a jest I. 1592 
řeč jen o místu, kdež někdy tvrz bývala Po Evě držel 
statek Daniel tuším syn její, )enž zemřel před r. 1613 
zanechav syna téhož jména a dvě dcerušky. Statek ne- 
bylo možno jim udrželi a proto prodán Janovi Pelhři- 
movskému z Vy skořic sekretáři čc'iké komory a Dorotě 
manželce jeho,®) 0.1 nich nabyl Práč (161 6j Petr z Li- 
beniálu^ ale za krátkn prodal ie fl6l7) Rnzáře Alžbětě 
ze Vchynic roz. z Vidršperkn ®) Po ní dědil statek ten 
manžel její Jan Bedřich ze Vchynic (f 1638) a po něm 
to šlo po potomstvu bratra jeho Radslava, totiž syna 
tohoto Petra Jiří (f 1670) a když jediný syn tohoto 
Frjiit šek v mládí zemřel, dědila po něm matka Anna 
Majdaléna roz. Oderská z Lideřova.^®) Práče byly později 
v držei í Kryštofa Pichlera^ jenž je 1. 1710 prohospo- 
dařil, Tehda stálo při dvoře sídlo v nové vystavěné,**) 
Později patřily klášteru sv Majdalény na Malé straně, 
po jehož zrušení (17S4) byly samostatným statkem až 
do r. 1850 

Ode dávna bývala tvrz v Záběhlicích, ale není 
jisto, zdali stávala tam, kde jest nyní zámek. Záběhlice 
byly prvotné přísl. Vyšehradu a království, ale probošt 
Vyšehradský měl tu hned od založení kapitoly jisté 
užitky. Mezi soudcemi zemskými 1. 1287 připomíná se 
Tomáš ze Záběhlic místokomornlk; pocházel-li odtud, 
byl držitelem druhého statku, který býval v Záběhli- 
cích ^“) Tento druhý statek držel 1 1534 Seidl měšťan 
Pražský a 1. 1380 Jan biskup Litomyšlský podávajíce 
sem faráře. A poněvadž 1. 1398 biskupství Litomyšlskému 
zůstavena jest »tvrz Záběhlice u Prahyc,^^) zdá se, že 
byly dvě tvrze v Záběhlicích. Současně držel první 
.statek ikrál Vácslav^ jenž sem 1. 1388 faráře podával 
a I 1395 byl tu Vácslav místopísař purkrabí. V I. 1407 
a 1408 býval tu král nějaký čas dvorem aneb řkouc 
na letním bytě.**) 

Okolo !. 1420 Pražané mocně ujali králův statek 
i to, co bylo Vyšehradského kostela. Dvůr v Záběhlí- 

») Rel tab. II 232, *) DD 15 f. 81 St. letop 135 

*) Kel. tab. II 3l0. DZ. 9. B 8. ") DZ. 22. F 9, 23. J 11. 
D DZ. 26. C 24, E 27. ») DZ. 186. L 12. ») DZ. 189 M 1, 191. 
D 29. «) DZ 478. E 20. DZ 39. O 16 ») Reg. I. 78 Rel. 
tab. I 3 Viz i Pam. arch. Vil 140. ^*)Arch. Litomyšlský. 

**) DD 14 f. 4, 272, rkps. Vyšehradský. 


304 


TVRZE V OKOLÍ LIBNÉ. 


cích puštěn 1. 1421 Velislarovi sladovníku; ale 1. 1433 
najal sí Vácslav ze Kri tvrz Záběhlice s celým pan- 
stvím od obce Novoměstské, zavázav se plaiiti a cho- 
vati dva jízdné koně k obecnému dobrému.^) Os. Zik- 
mund zapsal tvrz a ves Záběhlice (1436) Mikuláši Za- 
jicovi z Hazemburka a I. 1437 mu ještě na nich peněz 
připsal.^) 

Od Zajícův dostaly se Záběhlice Kerunkovi z Lomu^ 
po němž je držela vdova Dobra ze Solšic a té král Jiří 
připsal 100 fl. na lidech slušících k Vyšehradskému 
zvonictví. Kromě toho jí dovolil král Vladislav (1479), 


abv dvě pusté vinice při Záběhlicích lidem pod plat 
vysadila, což ona 1. 1481 učinila. Později dostaly se Zá- 
běhlice Jiříkovi Chůtkovi z Vojnina^ jenž obdržel 1. 1493 
majestát, aby od krále, aneb osob, kterým by náleželo, 
splacován byl. Ale když potom Pavel Chotek Záběhlice 
držel, vyplatil je 1. 1508 Vácslav Bezdružic!^ z Kolovraty 
jenž k tomu povolení i. 1506 obdržel.*) Aby pak si 
Vácslav drženi pojistil, vyprosil si 1.1515 majestát, aby 
Záběhlice zůstaly v držení i synův jeho Jana^ Vladi- 
slava a LudvikaS) To sice králem 1. 1542 potvrzeno, 
ale Záběhlice nebyly v držen! jich, nýbrž sestry jich 
Elišky Bezdružické. Teprve když tato 1. 1553 zemřela, 
zdědili je bratří její Vladislav a Ludvik.®) Jakým způ- 
sobem pak yan bratr jich Záběhlic nabyl, není nám 

0 HCfler F. r. H. Knihy Pražské. *) Arch, Č. I 506, rkps. 
Vídeňský. •) Kkps. Vídeňský. Rel. tab. I 374. *) Rkps. Vídeň- 
ský, Reg. 21 F kom. s. f. 89, DZ. 11, A 2. 


známo. Jisto jest, že je měl 1. 1575.^) Nebezpečí vý- 
platy hrozilo dědicům, proto Alžběta z Rožmitála Zá- 
běhlice (1585) dědičně koupila. Peníze platila kapitole 
Vyšehradské, poněvadž ta měla výplatu od n. krále 
Ferdinanda, totiž tak, že se zavázala k ročnímu platu 
15 kop. OJ Alžběty nabyl práva toho Jan 1. 1592 a 
1. 1596 prodal Záběhlice Apoloni Štemlrerkové z Vald 
šteina?) Tato paní držela Záběhlice až do r. 1617, ale 
zadlužila se velice. Z té pnčiny Záběhlice na její žádost 
prodány a to Esteře Miírovské z Bukové^) Tato ze- 
mřela 1 1639 odkázavši všechen svůj statek Ferdinan- 
dovi Rudolfovi Lazanskému z Bukové bratru své- 
mu.*) Záběhlice, zůstaly potom v držení Lažan- 
ských až do r. 1613. Dostal je totiž při dělení 
synův Ferdinandových (1655) Frant. Adam a když 
tento 1. 1662 zemřel, dědil po něim bratr Karel 
Maximilian. Týž prodal Záběhlice 1, 1663 Juliovi 
Jindřichovi knížeti Saskému ®) V držení rodu to- 
hoto zůstaly až do r. 1691 Marie Benigna ovdo- 
vělá kněžna Piccolomini roz. kněžna Saská prodala 
Záběhlice 1. 1691 Heleně Zuzaně; Bedaridesové 
roz. z Golče,®) od níž se týmž způsobem dostaly 
(1698) Helfrydovi Františkovi z Kaiseršteinu.^) 
Když tento zemřel, dostaly se jeho statky dcerám. 
Statek Záběhlický v samostatnosti udržel se do 
r. 1850.®) 

* 

Kde jsou nyní Horní a Dolní Krč, bývala 
prvotně jedna ves, tuším na místě horní, a dolní 
povstala snad teprve v 16. století, pročež slově 
ok. I. 1620 Novou Krčí. Staré dějiny Krče jsou 
nejasné, ačkoli pamětí je dosti. Od 13 století měla 
tu část kapitola Vyšehradská. O ní mluví se již 
v podezřelém listu r. 1222.®) Jiistě však byla 
v držení kapituly 1. 1273, ač byla Petrovi pro- 
boštovi^ na čas života postoupena.^®) O druhé 
části vsi udělal pořízení Jakub probošt Pražský 
(t r. 1273), ale opanoval ji potom Púta ze Mše- 
ného. Tomu odporovala kapitola Vyšehradská 
a trvaly spory do r. 1279, kdež rozsouzení se stalo 
takové, že měl Puta tuto polovici držeti jen do 
života a po něm měla spadnouti na kapitolu. 
Avšak Puta rozmysliv si to prodaj všechen svůj 
statek v Krči (1293) kapitole. Kapiitola Vyšehrad- 
ská nalézala se v držení této části ještě 1. 1400.^^) 
L. 1328 byli společnými držiteli ostatní části Krče 
Drslav Pražský probošt a Rudlin oltářnik u oltáře 
sv, Alžběty ve velkém kostele Przížském. Ti oba 
se rozdělili tak, že probošt měl tvrz stojíci v ry- 
bníce,^*) dva dvory při mostu do tvrze a 4^/2 
sedlišť v horní části vsi i s vrbinami a hruštím 
pod tvrzí. Rudlin dostal tři sedliště u tv rze a 3 V 2 sedlišt 
v dolní části vsi a k tomu loučku nad tvrzi třešněmi 
posázenou.^*) Drslav zadluživ se pří, kterou měl v Římě 
pro zloupení svého zboží, najal tvrz ai polovici Krče 
služebníku svému Velkovi na způsob dědičné nápravy. 
Poddaným vymíněno, aby měli útočiště tua tvrzi, kdyby 
jim nepřítel hrozil.^®) Králové Jan (1337) a Karel (1352) 
toho Velkovi potvrdili.^®) 

Na druhé části vznikla také tvrz. Jeden z oltář- 
níkův totiž prodal dvůr jeden s jistými dědinami pod 
plat. Týž dvůr s tvrzí na něm vystavěnou měl I. 1357 
Petr pekař Vyšehradský^ ale zanedbával plat vydávati 
Bernartovi oltářníkovi a kromě toho měl s nim spor 

>) R^. kom. s. *) DZ. 168. D 13. 171 F 11. *) DZ. 191. 
C 12. *) DZ. 147. M 15. 6) DZ. 71. L 14, 31.4. G 16. *) DZ. 
403. P 16 ’) DZ. 406. B 26. *) Sommer Kaurz. Kr. 333. •) Reg 
II 1159. Reg. II 337. “) Reg. II 507. Arch. Vyšehradský. 

Nyní u zámku v Dolní Krči. '*) Reg. III 667. Rek. IV. 

^7, Arch. kapit. Pražské- 



Zámek z Záběhlicích. 


TVRZE V OKOLÍ LIBNÉ. 


305 


O louku a ovocné stromy posázené po mezích statku. 
Církevní moc nenechala ubližovati knéžfm a tak odsou- 
zen Petr^ aby z tvrze ročně 16 gr. a z louky tolikéž 
platil.') Válkou a morem ostatní čtyři sedliště oltářní- 
kovy tak zhubeny, že z nich platu nevycházelo; proto 
je Petr Stach oltářník 1. 1467 Lévovi měšťanu Praž- 
skému pod plat prodal, tak aby je svedl v jediný dvůr.^) 
Byly tedy v Krči dvě tvrze s dvory, třetí dvorec, sta- 
tek kapitoly Vyšehradské, a probošt Pražský a oltářník 
brali odtud platy. 

Horní tvrz n. Velkova dostala se později Antonínovi 
z Mankeimti měštěnínu Většího města Pražského, jemuž 
(1416) od krále Vácslava potvrzena.^) Tento na po- 
čátku válek držel se stranou katolickou dodávaje síru 
a sanytr k vojsku Zikmundovi. Za to kališníci (1420 
10. srpna) táhnouce k Praze tvrz jeho spálili, když byla 
od obhájcův opuštěna. Statek jeho pak zabrán a daro- 
ván Jankovi Střibrskému. L. 1426 koupil ten statek od 
obce Mikuláš Milenský a od toho pak (1430) Jaroslav 
Zajíc z Hazenóurka^) L. 1434 leželi tu Táboří a si- 
rotci vybízejíce Pražany k bitvě a hubíce okolí. Tehdá 
bezpochyby ves vypálena docela, tak že byla docela 
pusta po dlouhá léta. 

Antonín vytrhl se se vším jměním z šosu obce 
Pražské a syn jeho Prokop Manheim z Krče žil v Krči 
jako vladyka. Po otci měl tu dvě tvrze, hořejší a do- 
lejší. jednu z nich mu zadržoval ^an Manda z Prahy 
bezpochyby jako nástupce toho, který ji dostal od Pra- 
žanův, ale Prokop ji na něm vysoudil.* *) Po smrti Pro- 
kopově následovali v držení jeho statku Mikuláš a 
Erazim bratří z Pusté Dobré J") Markéta manželka Mi- 
kulášova měla tu své věno a oba bratří vyprosili si na 
králi všechnu odúmrť po Prokopovi, kterou i obdrželi 
přes odpory příbuzenstva Prokopova.') Na statek n. 
Levův táhl se sice Matěj Machuta, ale ničeho nedosáhl.^) 

Později došlo k rozdělení zboží. Část prodána 
1499 od Jetřicha a Volfa z Tandorfa obci Novoměstské 
a ta se řídila odtud knihami této obce. Tak se stalo, 
že Bartoš ze Chřenice (1502) koupil tvrz na této části 
stojící. Od Anny vdovy po Bartošovi koupil ji (1506) 
Matěj Pátek, pak od toho 1516 Jan Hubatý, ale vrátil 
ji, a Havel z Čáslavě koupil ji od Pátka. Konečně ji 

rk/t Inhnfo linfířirh ». Niirti/ninvir *\ 7.t\á 

\ y — J — J “ ■ — J — 

se. Že po zpuštění tvrze část tato pořád byla v držení 
osob městských a obci odtud jen plat vycházel. 

Část řídila se pořád dskami zemskými Na té byla 
také tvrz, kterou zdědila Aléna po otci Pavlovi Lévovi 
z Brozánek. Ta sem převedla (1543) Annu z Byšně 
mateř svou a tato pak prodala toto věno Anně Mali- 
kovské ze Vřesovic.'®) Od té doby se pamětí o tomto 
statku nedostává. 

Hodkovičky u Vltavy jižně od Bráníka ležící 
bývaly prebendou pro kanovníka Vyšehradského, Král 
Vácslav 1. prebendu zrušil a Hodko vičky přivtělil kapi- 
tole.") Kapitola měla tu dvůr hrazený zdí a v prostřed 
jeho stála kamenná věž s dřevěným vyzbrojením a svět- 
ničkou. Statek ten najala kapitola (136B) Janovi pro- 
boštu u sv. kříže Vratislavského spolukanovníku svému, 
splativši Mikuláše Colra, jenž je měl tuším zastavené.'*) 
L 1420 obsadili Pražané Hodkovičky a darovali je 
(1437) Mikuláši z Tuhance Již 1. 1446 měla je zase 

Arch. kapitolní. ®J Lib. erect. VII 97. *) Arch. kapitolní. 

*) Arch. Č 26. 558, 672. ®) Rel. tab. 1 134- Viz kromě toho 

zápisy v Arch. Českém XXVI 559. •) Arch. Český 660. DD 
16 f. 78, 23. J 16, Arch. C. 1 4<4. *) DD 16 f. 78, 86, Arch. 
Český XXVI 663. •) Rais, Okr. Vinohradský 115, staré knihy 
Pražské, Arch. český XXVI 563—666. Viz též Knihy viničně 
139 J 7 v arch. zemském. DZ. 4. J 12, 6.G 15. '^) Reg. I 
528, Tomek DP. I 409- ^*) Arch. Vyšehradský. 


kapitola a vysadila ves v purkrecht.') Později držela je 
obec Novoměstská ke špitálu sv. Elišky a sv. Bartolo- 
měje a tak připojeny ke Krči. O tvrzi se po r. 1368 
nemluví. 


V Malešicích jest zámeček na místě; bývalé 
tvrze. Poprvé se připomínají Malešice v posledlním po- 
řízení vikáře Vojslava, jenž tu odkázal stateček svůj 
k oltáři sv. Stanislava v Pražském kostele.*) Zbcjží zdejší 
vlády cké držel okolo 1. 1350 Seidlin Pisec měšťan 
Pražský. Týž a synové jeho Erana a Bemart prodali 
tu ok. I. 1364 úrok, který pak dáván k oltáři sv. Ka- 
teřiny u sv. Havla.®) L. 1396 držel týž statek Šimon 
Puk a psal se odtud. Měl spory s farářem Záběhlickým, 
jemuž se zpěčoval dávati desátky.^) Připomíná se také 
1. 1407 Pribik,^ odtudž držitelem tvrze byl r. 1408 
Herman z Horek,^) L. 1426 držel tvrz Prokop Bervik. 
Tehdá koupil plat na Škvorci, který nedlouho potom 
prodal.®) Císař Zikmund zapsal mu (1437) 5 dvorců v, 
které bývaly poddány kapitole Vyšehradské a kostelu 
Pražskému a jež Pražané po r. 1420 opanovali..') Držel 
Malešice ještě 1. 1444.®) 


Od sklonku téhož století sídlili na zdejší tvrzi . 
Malešičtí z Černozic^ zejména od r. 1467 Zikmundy 
jenž držel také Bluk. Tento prodal I. 1488 sie synem 
svým Jiříkem.^) Synem jednoho z nich byl Ladislav^ 
jenž se 1. 1509 jako pán Malešický připomíná. Tuším 
je to týž Malešický, který 1. 1521 honil Pražské řez- 
níky, byl od nich jat a do Prahy do vězení zavezen.'®) 
Malešice držel ještě 1. 1525 a prodal je poltom obci 
Většího města Pražského. L. 1528 koupil z peněz 
stržených Rataje. 

L. 1529 děleno zboží Většího města mezi oboje 
obce. Malešická tvrz při tom přišla na podíl obce Novo- 
městské}^') Dvakráte (1547 a 1621) byly ji zabrány, ale 
po každé navráceny. Teprve po nesnesitelných platech 
na vojáky donucena byla obec (1633) Malešice a Štěr- 
boholy zastavit! Antonínovi Binagovt}^) Nemohouc je 
vyplatit!, prodala je na dobro (1635) Janovi Beckovi 
c. k. nejvyššímu pro jeho nezletilého syna Gerharta.'^) 
Avšak dědil po něm syn Jan Jiři^ jenž 1. 1665 ze- 
mřel.'®) L. 1685 měl je syn jeho Eugen Alberť^^) a po- 


íx;: I i_. J_x t \T j.:_i f... t i ,J 

iMJcji uyiy v ui£ciii v laLisiďvliv. liči Kuupcny Ou 


university k Michli. 


Vesnice Štěrboholy leží v osadě Kyjsk<§^ a jako 
její příslušenství připomíná se již 1. 1371.") Jak se zdá, 
patřila od dávných dob ke statkům arcibiskupským. 
L. 1401 najal si je Habart z Chrastu od arcibiskupa 
na 4 léta.'®) Sice tu také byl dvůr zemanský a při něm 
tvrz. Tento měl r. 1419 Bohuněk řezník a pronajal jej 
s tvrzí do 6 let Janovi Škopkovi. Zůstavil si rybníček 
a dvě komory, jednu na věži a druhou dole, lke svým 
potřebám; také si vyminil, kdyžby koli přijel po své 
potřebě, že může koně postavili ve věži.'®) Co se potom 
se Štěrboholy dálo, není nám známo. Jistě že byly za- 
pisovány, ale neví se komu.*®) L. 1524 drželi je Jan 
z Zavafic.^^) V tituláři 1. 1534 vydaném psán jest jako 
držitel Soběslav z Miletinka. Jan Žichovec z Diiban ob- 
držel 1. 1543 právo vyplatili Štěrboholy a obeislal o to 

*) Hófler F r. H II 288, Rkps. Vídeňský, oríg,. v arch. 
zemském. *) Reg. II 949. *) Borový, Lib erect. I 50. Lib. 
erect. X 23. *) Lib erect. *) Rel. tab. II 38, 47. ®) Staré kni- 
hy Pražské, Paprocký o st ryt 231. ■*) Rkps. Vídeňský. *) Arch. 
C. lll 529, ") DD 16 f. 172, 62 str. 131. Arch. mus. St. letop. 
449. **) Reg. kom s. DZ 5 B 13. ”) Rkps. Gersdorfský. 
“) Bílek, Děje koní. 954. “) DZ. 146. B 5. ”) DZ. ítl4. Hll, 
478 A 26. “) DZ 478. H 27, ”) Borový, Lib- erect. I 82. ”)Tadra 
acta jud. IV 57, 145, Stará kniha Pražská. *®) Rkp!^. Vídeň- 
ský. ") Reg. kom. s. Prodej jednotlivého dvoru v DZ. 9, G 20. 

■tt 


306 


TVRZE V OKOLÍ LIBNĚ. 


nejen Soběslava, nýbrž i Matouše od Koníka, jenž také 
dvorec držel.^) Nežli se mohl dosoudili, přešly Štěrbo- 
holy v drženi Kašpara z Granova sekretáře u české 
komory, když pak tohoto (1557) synové Janovi zase 
z výplaty obsílali, zavedl sí to tak, že mu Pražská ka- 
pitola Štérboholy dědičně a pod plat pustila.^) Avšak 
I. 1561 prodal oba statky, pustou ves s dvorem Albrech- 
tovi Zichovi z Duban^) Tento byl později také pánem 
na Drahobuzi a zůstavil Štérboholy synu svému ^anu 
Habartovi. Týž podržev si Drahobuz prodal Štérboholy 
(asi 1, 1604) Bohítchvalovi Valkounovi z Adlaru*) avšak 
ten po krátkém čase prodal je (1604) obci Nového 
města Pražského Obec držela Štérboholy až do r. 1633; 
pak je prodala. Od té doby byly přísL Malešic. 

• 

Kde je nyní město Vršovice, bývala prvotně 
nevelká ves, která patřila bezpochyby prvotně k pur- 
krabství Vyšehradskému a potom kapitole Vyšehradské 
hned od jejího založení (kromě části, na níž byl ve 14, 
století farní kostel a jež držívána od měšťanův Praž- 
ských). L, 1420 zabrali je Pražané a byly pod jejich 
mocí až do nastoupení Zikmundova. Tento zapsal Vršo- 
vice Maternovi z Dlouhé třídy a Zikmundovi Chánovi 
měšťanům Pražským,®) Později získány od Dubeckých 
z Dubce a to naposled v 1. 1508 — 1543 VI. 1543 až 
1546 zastaveny byly Floryanovi Gryspekovt. Později 
jich nabyl zápisně Kašpar z Granova^ jemuž vsi Vršo- 
vice a Štérboholy od Pražské kapitoly dědičně prodány.’^) 

Kašpar bydlíval obyčejně v Praze a zemřel 1. 1568.®) 
Jmění jeho dědila dcera Anna vdaná za J^ana Chliven- 
ského z Ryzenska, Po její smrti (f 1. 1578) oženil se 
po druhé s Kateřinou z Hyršova a zemřel kdysi na 
rozhraní obou století. Děti po něm nezletilé byly tuším 
teprve z druhého manželství a proto činili nárok na 
dědictví Jan a Bohuslav synovci Kašparovi. Tím donu- 
cena Kateřina jim vydali díl (1601), totiž vsi Vršovice, 
Podol a Dvorce, Když pak Bohuslav dli svůj pustil Ja- 
kubovi, stal se tento samostatným pánem na Vršovi- 
cích, v nichž vyzdvihl tvrz.®) Splativ Bohuslava a ne- 
dobře hospodařiv zadlužil se, proto po jeho smrti 
přišel statek do prodeje. Komisaři soudem zemským 
navržení prodali tvrz Vršovice asi I. 1619 Janovi Ru- 
dolfovi Trčkovi z Lípy}^) 


Od Jana Rudolfa převzala Aíaři Majdaléna man- 
želka jeho statek Vršovice a postoupila ho 1627 Ma- 
ximilianovi z Valdšteina kromě jednoho dvoru ’) Od 
Maximiliana přešlo právo to na manželku jeho Barboru 
Kateřinu z Harrachu, ale darování to císařem Ferdinan- 
dem in, zrušeno. V 17. století byly Vršovice statkem 
hrabat ze Šternberka^ po nichž podědili hrabata z Paaru. 
Ti drželi Vršovice do r. 1797, kdež je prodali Jakubovi 
svob. p. Wimmerovi. Tento při vtělil je k Nuslím.®) 

» 

Ves Podol pod Vyšehradem připomíná se poprvé 
v podezřelém listu 1. 1222. Tehdá tu měla kapitola 
Vyšehradská zděný dvůr.^) Zdá se, že od ní vystavěna 
tu asi ve 14. stol. věž. Když pak Podol byl v držení 
obce Novoměstské, hospodářství to rozprodáno. Dum 
s věží a zahradou při řece patří val měšťanům Pražským 
(1483). Petr z Podola koupil věž (1509) od Anny Va- 
lové mateře své. Ferdinand I, zabral Podol a držen pak 
k Vršovicům *) 

Ves Ďáblice dostala se řádu křižovnikúv 1. 1253 
darováním krále Vácslava I.*) a byla statkem téhož řádu 
skorém nepřetržitě až do r. 1850 a v jisté míře až po 
dnešní den. Řád tu založil tvrz.®) Stavové 1. 1620 statek 
ten zabrali a prodali ves Ďáblice s dvorem popi, a tvrzí 
Janovi nejstar. Petráěkovi z VokounŠteina^') ale po ví- 
tězství na Bílé hoře statek zase křižo vnikům navrácen. 

Kdesi v blízkém okolí HJoupétfna od něho k se- 
veru stávala tvrz a véska Humenec. Véska tato byla 
I. 12U7 v držení německého rádu^ ale nabyla ji potom 
králova Konstancie, jež darovala 1. 1235 vsi Hloupětín, 
Humenec a Hnidošice križovnikům s ěerv. hvězdou}') 
Sídlem tohoto statku byla farní ves Hloupětín (tak ře- 
čená od vladyky Hlupaty), ale tvrz vyzdvižena ve vísce 
Humenci bezpochyby pro lepší příležitost místa. Nejv. 
mistr Zdeněk prodal pro velké škody, které řád utrpěl, 
1. 1407 tvrz, dvůr a ves Humenec Vavřinci soukení- 
kovi z Prahy a manželce jeho do obou živobytí, k tomu 
odevzdal mu roboty z Hloupětína a popluží odtud až 
ke hranicím Kyj, Vysočan, Kbelu a Satalic.®) Odtud se 
Humenec nepřipomíná Zanikl bezpochyby po r. 1420. 


Arch. gub, 
Reg. kom. s. Reg. 
kom. s Arch. Hra- 
decký. DZ- 14 D 
4. *) DZ. 132 S 8. 
*) DZ. 132. S 9. 
«) Hofler F r. H II 
288. Arch. C. I 600. 
■^) Arch. Hradecký. 
«) Lupáč. s) DZ. 179. 
L26— 28.^®)DZ. 140. 
B 14. Vklad teprve 
1 1620. 



>) DZ 142. L 
20. Bílek, Děje konf. 
709, 800. Rais, 
Okr. Vinohradský 
136 a t. d, •) Reg 
II 1169. *) Kniha 
Novoměstská, Rais, 
Okres Vinohradský 
130. ®) Reg. I 609. 
*/ O ní Pam. arch. 
XIV 82 ’)Dé. 193. B 
5. «)Reg I - 1 10. 710 
*lArch. Křižo rnický 


Zámek v Ďáblicích. 


DODATKY K DÍLU I.. X. A XIII, 


K I. dílu str. 190. 

Rozpakov. 

Při článku Dolany zůstávají první dva odstavce 
v platnosti s tím doložením, že tvrz Dolanská byla ve vsi. 

Třetí odstavec týče se hradu Roz páková, rozdílného 
od tvrze Dolanské. V Pamětech vyskytuje se Rozpakov 
jen jednou. K r. 1381 poznamenáno, že hrad Rozpakov 
s dědinou, lukami, lesy a mlýnem o jediném kolu po 
Zdislavovi spadl na krále. Kdo byl ten Zdislav a čím 
se provinil, není známo. 

* t 

K X. dilu str. 28. 

Myšlin. 

Nápis »MyŠí hrad« buď nahrazen nápisem »Myšlín«, 
poněvadž se podařilo od té doby pravé jméno této tvrze 
objeviti. Okolí bylo ještě v 15. stol. zcela České a po- 
němčilo se v 16, stol. Němci příchozí nacházeli v po- 
jmenování tvrze kmen myš a odtud si utvořili nové 
jméno.^) Tvrz sama byla služebné manství ke hradu 

') DD 13 f. 141. Psáno na makuláři určeném pro Chru- 
dimský kraj, na němž potom psány Slánské věci, ale kromě 
Rozpakova opsáno ostatní na čisto (Arch. Český 31 str. 381). 
*) Jako Wassergasse po ulici v Praze. 


Bezdězskému. L. 1405 poháněl Petr z Dokze a z Myš- 
lína Jana z Dokze a z Myšlína a Řehníka odtudž pro 
škodu učiněnou v městečku Dokze. Zdá se, že držitelé 
ti bydleli v Dokze píšíce se po tvrzi, která byla ryb- 
níkem 1, 1366 založeným zatopena. Král Jiří potvrdil 
Dokezským 1. 1460 starodávné jich právo, že ven Myšlin 
patřila k jích rychtě. Potvrzena stará věc, ale možná že 
ves byla také již zatopena, ncbyla-li na břehu i^elikého 
rybníka. 

* 

K XIII. dílu str. 174. 

Stuhnice neb Tuhnice 

nazývala se někdy tvrz a ves totožná s touž, která leŽÍ 
u Karlových Var a nazývá se dnes Donitz. OdHud po- 
cházel rytířský rod Maidlúv (Meindl) ze Siuhnic. Albrecht 
M. dostal od krále obdarování a krčmu ve Stuhnicích, 
což však 1. 1465 odvoláno, poněvadž bylo na škodu 
městům Lokti a Varům. jeho potomkem byl 
(1477, 1479).3) Po něm následoval (1502) Kryštof}) 
L. 1525 držel ten statek Hanuš Thumshirn}) L. 1553 
koupen týž statek ke Karlovým Varům. 

) DD 18 f. 116. * *) Arch. Loketský. O tvrzi je řeč v zá- 
pise 1537 v arch. gub. *) DZ. 133. A 15, Arch. Teplský. 

*) Arch. Chebský. ®) Urbář Loketský (raus.). 


OPRAVY TISKOVÉ. 


Str. 

20 

r. 

47 

m í s to 

Hanickýr 

oprav: 

: Hanykýř ze 






ze Semina 


Semina 

„ 

35 

n 

27 

„ 

z Vacínova 


z Vacinova 


36 


9 


přiša 

„ 

přišla 

„ 

41 

„ 

I 


Mardburskému 

„ 

Maidbiirskému 


41 

■í 

4 í 

„ 

I.ant 


Laiit 


42 

n 

0 


Bezkošovi 

„ 

Rozkoše v i 


42 

„ 

14 

„ 

z Ricinová 


z RuSinova 

n 

47 


36 


Stojickými 

„ 

Stajickými 


47 

n 

44 

r > 

1527 

„ 

1427 

n 

50 


28 


Pochov 


Pchov 

• 

51 

„ 

21 


hradu Zlenice 

11 

hradu Zleníc 


54 


12 


Hrádku komor- 

• 

Hrádku Komor- 






ního 


ního 

„ 

7 í 


24 

„ 

libickém 


liblickém 

rt 

72 

n 

37 

„ 

Mikuláš 

„ 

Mikuláš 

m 

72 


62 

„ 

Cečeliťkých 


Cečelických 

„ 

73 


34 

n 

CeČelice 


CeČelice 

n 

74 

n 

I 

„ 

Češi 


Češi 

n 

86 

w 

43 

• 

k Hrádku ko- 

9 

k Hrádku Ko- 






mornímu 


mornímu 


87 


16 


Hrádku komor- 

m 

Hrádku Komor- 






ního 


ního 


str. 87 

r. 

33 místo 

na Hrádku ko- 

oprav: 

na Hrádku Ko- 





morním 


morním 

n 93 

11 

47 

„ 

ze Štěkně 

w 

ze Stěkre 

n 99 


40 


Rendlez Mšavy 

„ 

Rendlle z Úšavy 

« 105 

» 

46 

»? 

u Ca ková 


u Ca ková 

,. 116 


44 

n 

pozpčj i 

■ 

později 

, 116 


52 

• 

z Norinberka 

ti 

z Norimberka 

”7 


8 

„ 

opovídal Oldři- 

» 

odpovídal Oldři- 





chovi 


chovl 

„ 117 


52 

rt 

Krystyana Ulov 

n 

Krystyana® Ulov 

« 117 


56 


Bečkovského 

n 

Bečkovského 

„ 119 


42 


Herbart 

n 

Heralt 

« 123 


*9 

,, 

Borakovein 

„ 

Barákovém 

n I2S 

„ 

29 

r 

z Este 

„ 

z Esse 

t» 126 

n 

1 1 b 

* 

Štítný 

„ 

Štítný 

» 126 


44 h 

w 

z Plasne 


z Plasné 

„ 127 

„ 

57 a 

„ 

z Nehvízdek 


z Nehvízdek 

» 127 


26 b 

n 

ze Mníšku 


ze Mínichu 

» 130 

n 

I a 

„ 

Újezdským 

„ 

Újezdským 

.. 130 


9b 

n 

Tlovskovského 

n 

Tloslkovského 

n *38 


15 

„ 

Mendrichovi 

„ 

Hendríchovi 

« *43 


39 

m 

na Hradišti 

« 

na hradišti 

r I45 


55 

m 

z Dtrného 

„ 

z Dírného 


308 


OPRAVY TISKOVÉ. 


str. I52ř. 4b místo Hruškoví 

oprav-: 

Hroškovi 

str. 212 ř. 54b místo z Úhlišť 

oprav: 

Z Uhlišt 

« 157 « 29 


Kambsovi Bat- 

t, 

Kambsovi, Bat- 

.. 213 „ 33 a 

„ 

Štěpánov ec 

n 

Stěpánovec 



tistovi 


tistovi 

» 213 „ 17b 

n 

z Sedražic 


z Tedražíc 

9 161 „ 40 


Halei 

• 

Huler 

„ 214 » loa 

„ 

Malečovský 

li 

Valeěovský 

« 163 „ 49 

n 

z Mulheima 

„ 

Můhlheima 

„ 214 „398 


Branova 


z Branova 

« 164 „ 2 

m 

Gocoví 


Gočovi 

^ 217 , 15b 

„ 

z Mrchovišť 


z Vrchovišf 

„ 170 „22 a 

„ 

Jadok 


Jodok 

„ 217 ^ 56b 

„ 

Merhauta 

n 

Merhouta 

„ 170 „ 21 b 

n 

Kostele 

„ 

kostele 

„ 219 „ 29 

„ 

z Hartuštorfa 

>1 

z HartnŠtorfu 

« 171 3 a 

„ 

Mi klepe ško 


Viklefisko 

„ 223 , 32 a 

„ 

z Dolkovic 

fi 

z Dalkovic 

„ 171 „ 20 a 

n 

Šibrině 


Síbřině 

„ 227 „ 27 

H 

Olbramovic 


Olbramovíců 

. 171 „ lob 


Maně 


Máně 

„ 228 „ 3 

„ 

Hobšovskéko 

n 

Hobšovského 

« I71 * 12b 

n 

Many 


Máni 

, 228 „18 b 

„ 

z Tukakl 


z Tuklat 

„ 172 „ 25 a 

„ 

Benešovkéhó 

n 

Benešovského 

„ 229 „ 14 b 


v Úvalech 


v Úvalech 

„ 172 „ i6b 

„ 

Boleslavské 

„ 

Boleslavské 

.. 234 „ I 

„ 

ze Šternberka 

n 

ze Šternberka 

n 172 „ 36 b 

n 

Lídlovi 

„ 

Lidlovi 

« 234 „ 47 


Cebelickému 


Cabelíckému 

„ 173 „14 a 


Šibrinu . . Jinec 

„ 

Síbrinu . . SyneČ 

~ 235 „ 5 


Golcové 

m 

Golčové 

« 173 « 33 a 

n 

Havoňovicc 

„ 

Slavoňovice 

n 236 „ 23 

,, 

Golce 

n 

Golče 

n I73 n iba přidej: Po něm držel Jiřice Mikuláš Kněževcský, 

„ 237 „ 12 b 

„ 

Vlčkové 


Vlčkové 

konšel Starého města Pražského 

v 1. 1432 

— *435. Když se 

„ 237 „ 16 b 

JI 

Kautského 


Koutského 

Praha dostala v 

moc strany Menharta z 

Hradce a jiných 

» 239 n *3 


Bilský 

• „ 

Bilský 

stoupenců krále Albrechta byl Mikuláš, spolu s jinými opo- 

„ 240 „ 1 1 a 


Zavíše 


Závise 

sičníky 18. 

ledna 1438 pod záminkou zrady jat, uvězněn 

„ 240 „18 a 

• 

Část 


Část 

a jeho zboží konfiskováno. 



^ 240 „ 20 a 

r 

Zaviši 


Závisí 

str. 174 r. 2 poznámky místo Stieber 

oprav: 

Heber 

„ 240 „29 a 


Simonu 


Simonu 

n *74 n 4bmísto 

z Pictum 

„ 

Fictum • 

n 240 „35 a 


Štěpánem 


Štěpánem 

« *75 « 2 a 

„ 

Liceslav 

n 

Zdeslav 

„ 270 , 30 b 

J» 

Hormutovi . . 


Homutovi 

» 175 ,, 35 a 


Ceěelickým 

„ 

Cečelickým 



Hormutův 


Homutňv 

» 175 » 45 a 


ze Šternberka 


ze Šternberka 

240 „43 b 

n 

Prehoranskému 


Přehořovskému 

„ 175 . 44b 


z Ujezdce 

„ 

z Újezdce 

• 240 „46 b 


Zablatská 


Záblatská 

« 176 „ ib 

„ 

Stubríka z Ko- 


Stubika z Ko- 

„ 241 „ 14 


Prisnakem 


Prísnákem 



nigšteina 


nigšteina 

» 242 „ 13 


z Sebiřova 


z Sebiřova 

^ 176 „ 32 b 


otčímovi 


otčimovi 

„ 242 „ 17 

j, 

Štěpánovi 

n 

Štěpánovi 

« 176 „ 47b 

„ 

Bořnovi 

.> 

Boryňovi 

„ 243 „ 2ia 


z Kunic 


z Kúnic 

„ 177 * 42b 

• 

z Ústí 


z Ústi 

.. 243 „ 35 a 


Konárovský 

r> 

Konárovský 

„ 178 „12 a 

„ 

Mikuláš 


Mikuláš 



z Libonic 


z Libanic 

„ 178 „ 7 b 

„ 

Cechů 


Cechů 

„ 244 „ 26 a 


z Kozle 


z Kozlé 

„ 178 „ 34 b 


z Tulevic 

r 

z Sulevic 

„ 244 „ 12b 


Střehtova 

s 

Střehtova 

00 

• 

z Tautenova 

• 

Pantenova 

r 247 „ 29 


Glapey 

n 

Glafey 

» 170 - 3 pozn. 




.. 248 „ 33 


ftepnického 


Repického 

místo 

Československa 

m 

Českobrodská 

S 248 „ 46 

j) 

Nahorupy 

n 

Naho ruby 

. 183 „ II 


Ou sov Íčky 

• 

Onšovičky 

„ 249 „ 27 

„ 

připomírá 


připomíná 

„ 183 „ 20 


1305 

» 

1405 

- 249 » 3 * 


u Ostroměře 


u Ostromeče 

- 183 „ 39 

» 

z Chotěmici 

• 

z Chotěnice 

„ 250 „24 a 


Volovský 


Valovský 

n *84 M 44 


z Houbic 

f. 

z Honbic 

, 250 „ 31b 

r 

z Velemyšlova 


z Velemyšlovsi 

n *86 „ 31 

ri 

Berkovského 

« 

z Berkovského 

n 251 „ 44a 


Losy z Lose- 

7? 

Losim z Losim- 

„ 188 „ 12 

n 

Cernickému 

n 

Cernčickému 



nova 


tálu 

« * 9 * ». 52 

„ 

Holické 


Holické 

25* „ 57a 


z Brízy 


z Břízí 

r 192 „ 23 


A. N. Novák 

n 

A. N. Vlasák 

« 257 , 37 a 


Losy z Losin- 


Losi z Losím- 

„ 204 „ 28 

„ 

Hanušové 


Hanušovi 



talu 


talu 

„ 204 „ 50 

„ 

Jesek 

n 

Ješek 

f> 2 S 7 „ 10 & 16 b 

7t 

Závise 


Závise 

„ 205 „ 42 

» 

Fidorholci 

n 

Fidrholci 

« 257 , 15 b 


Nemojcvsi 

71 ' 

Nemojčevsi 

„ 205 ^ 67 


v Kostele 

11 

v kostele 

n 257 „ 46 a 


Hoflerovi 

il 

Hoflerovi 

„ 208 „ 13 

• 

Bozínskému 

» 

Bošinskému 

» 258 f, 80 a 44 a 


Gennherův 


Geurlherův 

210 , 35 a 

» 

Stiřín a nikoli 


Stirín a nikoli 
Stirín 

„ 258 , 58 a 


z Krinévsi 

n 

z Křivé Vsi 

n 210 „ 59 


Dirný 


Dírný 

261 „ 22 


Herbart 

ti 

Herbort 

« 2 II „ 41a 


Lant 


Laut 

„ 271 „ 22 


Hausburka 

n 

Hainburka 

„ 2II „ 23b 

n 

Nedobrovice 


Sedobrovice 

^ 276 „43 b 


Červenou 

« 

Červenou 

„ 212 21 b 

„ 

Boudesína 


z Bouděšína 

„ 277 . 55 h 

9^ 

Veclavě 


Veclově 

„ 212 „48 b 

» 

Moračický 


VoraČický 

„ 278 „17 b 


Janovi Jiřímu 

„ 

Janovi Jiřímu, 



SEZNAM Článků 

DÍLU XV. 

<Scstavil Dr. J. V. Šímák). 


blnMiN 


Kostelec n. C. l. hrad 

Tuchoraz zámek 

Šember hrad 

Skalice hrad 

Plaňany tvrz 

Tvrze v okolí Kostelce n. C. l 

Lažany, Hostě, Komořice, Háčky, Hryzely 22, 
Vitice, Ledce, Chotýš, Dobré pole 23, Lipany, 
Syneč, Chrast, Liblice 24, Tismice [Vratkov], 
Přehozy 25, Klučov, Cerhenky 26, Dolanky, 
Horni (Kostelní) Střimelice, Tehov, Kono- 
jedy 27. 

Konopiště hrad 

Benešov 

Kostelec n. Sázavou hrad . . 

Týnec hrad 

Koělí hrad 

Mrač tvrz 

Zlenice hrad 

Tvrze na Konopišfsku 

Poříčí, Ledce. Bynice, Chvojenec 55, Poměnice. 
Kozmice, Soběhrdy. [Lbota Vidlákova, Vysoká 
Lhota], nezn. tvrz u Kostelce pod Křížky 56. 

Mělník hrad 

Harasov hrádek 

Tvrze za Mělníkem 

Hořín, Vtelno, Vliněves 67, Pří vory 68, Se- 
dlec, Velký Újezd, Střemy, Třebošnice 69, Li- 
ulice, Byšice 70, Cečelicc 72, Bosyne, ívcpin 73 » 
Libeň (Vysoká), Krpy, Vidim 74. 

Šternberk hrad 

Klášter sv. Prokopa (Sázavský) 

Tvrze v okolí Šternberka 

Křešice, [Měchnějov], Ceřenice, Zdebuzeves 88, 
Raddnice, Tichonice 89, Otryby, Dalkovice, 
Jemniště 90, Postupice, Jezero 91, Strhařov, Po- 
povice 92, Hvozlice, Chotýšany 93, Bílkovice, 
Takonín, Trebešice 94, Ceňovice 95, Býkovice, 
nezn. tvrz v lese Malovce 96. 


í 5 

18 

19 

20 
22 


28 

37 


38 


43 

46 

48 

51 

55 


57 

66 

67 


75 


85 


88 


StT«0» 

Hrádek Komorní 97 

Dubá hrad loi 

Jezov hrádek 103 

Tvrze u Hrádku 104 

Dolní (Hradové; Střimelice, Myšlín, Vesce, Py- 
skočely, Strhařov (u Mnichov ic) 104, Ostře- 
dek, nezn. hradiště ii Cakova 105. 

Kokořín hrad 106 

Lištno zámek 113 

Maršozňce tvrz ii8 

S tajíce hrad 119 

Ostromeč hrad 120 

Neveklov a Tloskov 123 

T^rze v okolí Neveklova 126 


Opřetice, Křečovice, [Skrýšov], Hodětice, Za- 
hrádka, Zderadice, Bezejovice 126, Božkovice, 
Drahkov, Tcžice, Nesvačily 127, Peclinov, Tvo- 
řešovice. Mlýny, Alběnice, Hůrka 128. Netluky, 
Lešany, Netvořice 129, Vysoký Újezd 130, Ned- 
vězí, Teleti n, Raby ně, Hostěradice, Hradištko, 
[Třebnice], Štěchovice 131. 


Chlumec (Vysoký) hrad 132 

Zvěřinec hrad 140 

Kamýk hrad 141 

Zrubek hrad 144 

Křepenice zámek 144 

Nedrahovice tvrz 146 

Obděnice zámek 147 

Tvrze v okolí Chltimcv 149 


Ústupenice, Počepice 140, [PleŠiŠtě], Pořešice, 
Zvírotice, Krásná Hora, Skoupý, Nechvalice 
150, Redice, Nové Dvory, Čachořice. Trkov, 
Měšetice, Skrýšov, Krašovice 151, Zahrádka 


152. 

Brandýs hrad 153 

Jenštejn hrad 160 

Kostelec nad Labem tvrz 163 

Přerov zámek 165 

Vyšehořevice tvrz 167 


310 


SEZNAM CLÁNKO DiLU XV. 


fitrana 


Čelákovice tvrz 169 

Tvrze v okolí Brandýsa n. L 170 


Toušeň, Opočen, Vyrábí 170, Dřevčice, Zapy 171, 
Ostrov 172, Erazdyni, Záhoří, Rudeč 173, Jiřice 
174, VŠetaty, Kozlj^ Hlavno, IConětopy, Tuřice, 
Semice, Trebestovice 175, Jiren, Vinoř, Hra- 
diště 176, Radonice, Svrčovice, Tryskovice, My- 
škovice 177, Kl)el, Kounice 178, Mochov, Tlu- 
sto vousy 179. 


Vlaštm hrad 181 

Štěpánov hrad 190 

Hrádek tvrz 192 

Louncnňce záwick 193 

Tvrze v okolí Vlašimě . 194 

Domašín, Blaníce, Tehov 194, Zdislavice, Stará 
Holina, Kunrac, Ostrov, Nespery 195. Chobot, 
Věžníky 196^ Lhota, Libouň, Olešná 197. 

Říčany hrad 198 

Koloděje hrad 201 

Královice tvrz 203 

Tvrze v okolí f^íčan 205 


Uhříněves, Kolovraty, Dubec 205, Diibček, Me- 
choiupy, Kye 200, Siavětice, Běchovice, Litož- 
nice, Stupice, Kuří 207, Žezlovice, Nupaky, 
Pytkovice, Chřenice 208, Síbřina, Předboř 209, 
Stiřín, LojoYÍce 210, Křivá ves, M okřány, Rep- 
čice, Velké Popovice (Adamovice) 2ii.Brtnice, 
Sedobrovice, Pyšely, Zaječice 214, Božešice, 
Hrádek, Dobřejovice, Psáře 213, Sulice, Kame- 
nice 214, Kamenička, Těptín, Dolní Břežany 
215, Libeň, Libeř 216, Skalsko, Zvole, Cholu- 


pice, Obora, Zlatníky 217. 

Červený Hrádek 218 

Kosova Hora tvrz 221 

Tvrze ti Kosovy Hory 223 

Vojkov, LoYČice, nezn. tvrziště v Černém lese 
223. 

Škvor ec hrad 224 

Květnice hrádek 227 

Tvrze v okolí Skvorce 528 

Dobročovice. Zlatá, Hodov, Hostýne 528, Slii- 
štice 529. 

Nový hrad a Kunratice 230 

Chodov tvrz 235 

Tvrze v okoV, Kunratic 237 

Libuš, Hrndře, Šebeřov, Hostivař 237. 

Průhonice 238 

Tvrze u Průhonic 239 

Sestlice 239 Křcslice. Hole. Petrovice 240. 

Otice tvrz 241 

Tvrze u Otic 243 

IVIartinice, Nazice, Hostišov, [Budčovice], Bez- 


tahov 243, K řešíce, Slavkov 244, Rezmi ř, Křtě- 
novice, Klokočov, Olbramovice 245, \^elký Sem- 
tín, Semtínck (Semtín Malý) 246. 

Osečany zámek 247 


Str&na 


Hrádek Kozí Hřbet 248 

Tvrze při Osečanech 250 

Řadič, 250, Kňovice, Nalžovice 251, Chlum, 
Suchdol, Podhájí, [Castoboř] 252. 

Lubkinuice tvrz 253 

Tvrze u Lobkovic 257 

Ctěnice, Sluhy 257, Cakovice, Pakoměřice 258, 
Mčšice, Bašt, Hovorčeves 259, Veleň, řloštice, 
Kojetice 260. 

Mitrovice tvrz 261 

Tvrze okolo Mitrovic 262 

Řadič 262, Prestavlky, Kvašfov. Jetřichovice, 
Vrchotice 2f)3. 

Obřistvi tvrz 264 

Tvrze v okolí Obřistvi 265 

Horňatky, Libiš, Klomín (Chlumín) 265, Zá- 
tvor 266, 

Janozňce hrad 267 

Tvrze v okolí Janovic 270 

Voračice, Mrvíce, Podolí 270. 

Chvatěruby tvrz 271 

Klecany tvrz 273 

Tvrze v okolí Chvateriib 276 


Kozomín, Odolena Voda 276, Vodochody, Pa- 
nenské Břežany, Bořanovice, Předboj, Drast, 
Vojkovice 277, Hostin, Přemyšlen, Dolany 278, 
Brnky, Jedibaby, [Baba] 279. 

Nacerac tvrz 280 

Tvrze v okolí Načeracc 281 

Pravětice 281. 

Prčice Wrz 282 

Tvrze v okolí Prčice 285 

Uhřice, Libenice, Kvasejnvice, Bolechovice 285. 

Jankov tvrz 286 

Tvrze v okolí Jankova 287 

Bedrichovíce 287, Červ. Otradovice. Lažany, 
Zvěstov. Slapanov 288, Hlohov, Odlochovice 
289. 

Cerhenice tvrz 290 

Tvrze v okolí Cerhenic 291 

Ratěnice 291, Chocenice, Břežany 292. 

Smilkov tvrz 293 

Kouty tvrz 294 

Tvrze u Svi Uková 297 

Heřman íčky, Chotětice. CiŠfovice 297. 

lAbeíí tvrz 298 

Tvrze v okolí Libně 300 

Babice 301, Certousy (Trčúsy). Sestajovice, 
Dolní Počernice 302, Horní Počernice. Práče. 
Záběhlice 303. Krč 304, Hodkovičky. Malešice, 
Stěrboholy 305. Vršovice, Podol, Ďáblice, Hu- 
menec 306. 

Dodatky k dílu /., X. a XIII 307 

Rozpakov, MyŠlín, Stuhnice (Tuhnice) 307. 



\ 

\ 


v 



SEZNAM VYOBRAZENÍ 

dílu XV, 


Btranfi 


Fr. ^imáček. naklailatel »Hradň«. 

Kostelce n. C, /., iK)1ilecl na zámek ze >.everozápadi; í 
Půdorys zámku v Kostelci n. C. 1., T. ]M)sch. . . 2 

Půdorys předhradí v Kostelci n. C. 1., I. pí>sch. . 2 

Rrána předliradi v Kostebi n. C. l 

Severní průčelí zámku v Kostelci n. C. 1. . . . 4 

kog^ie v zámku černokostdeckéni 5 

Schéma loggie v zámku černokosteleckém ... 6 

Kamenné osten í dveří v Icggii v Kostelci n. C. l. 7 

Fižní průčelí zámku v Kostelci n. C. 1 9 

Hrobka Smiřickych v Kostelci n. C. l ii 

Zámecký kostel v Kostelci n. C. 1 13 

Sochy sv. Václava a sv. Ludmily v zámku kostela 

v Kostelci n. C. 1 14 

7 uchora:::, věž a zl>ytky hradby od severovýchodu 16 

\ ěž a zbytky hradby v Tuchorazi 17 

Tuchoraz, hrána ... 18 

Tuchoraz, pohled dovnitř síně 19 

Skalice hrad; zl)vtek věže 2(3 

Otisky pečetidla městečka Skalice bor stn]3rnýcii 21 

Tuchoraz, půdorys síně v 2. poseli 27 

Konopiště. Pohled se strany západní 28 

Konopiště. Pohled na jihovýchodní průčelí . . 29 

Konopiště. T^ňdorys 30 

Konopiště. Pohled se strany jihozápadní ... 31 

Konopiště. Polded se strany severozápadní ... 32 

Konopiště. í*ohled se strany jižní Cjk) přístavbě) 33 

Konopiště. Rrána před mostem 35 

Konopiště. Sál . 36 

P<»liled na Konopiště z r. [836 37 

Kostelce nad Sú::avoii od jihu 38 

Plán hradu Kostelce n. S 39 

Kostelec n. S. Zbytek ftkroublé bašty .... 40 

Kostelec n. S. od jihu 41 

Kostelec n. S. podle křest) Heberovy z let 40. 

min. stol 4^ 

Týnec n. S. od severozá])adu 43 

i Man hradu 'týnce n. S 44 

Týnec n. S. Koniánská rotunda a zbytky býva- 
lého hradu od jv. 4 1 

Týnec n. S. od východu 45 

Týnec n. S. Románská rotunda a zbytky býva- 
lého hradu od jz 46 

K ošil 47 

Plán bradu Kozlí 4^ 

Položení Mruče 49 


Ptrana 


Tvrz Mrač podle kresby lleljerovy z r. 1841 . . 50 

Tvrz Mrač 50 

Plán hradu Zlonic 51 

Krad Zlonice od západu 52 

Hrad Zlonice od východu 53 

Zbytky tvrze v Kozmicích 54 

Melnfk\ půdorys zámku 58 

Zl>ytek starého gf>tickélin zdivá v zámku mělnickém 59 
*^e věrní strana nádvoří zámku mělnického ... 60 
Část sgraffitové výzdoby loggie v zániku měl- 
nickém 62 

Kaple sv. Ludmily v zámku mělnickém .... 63 

Mělník podle kresby Bergerovy z r. 1802 ... 64 

Radnice v Mělníce 65 

Krt*omíejn [= Harasov] podle kresby Rrandtovy 

let 40. min. st 66 

Vtclno, erb na náhrobku 68 

Libfice. Zahradní fasáda zámku 70 

1 iblice. Půdorys zámku 70 

\"aldštejnova pokladna v zámku liblickém ... 71 

liyšice. Půdorys zámku 

Pyšice. rnlileJ na zámek v XVTT. století. (Podle 
starého obrazu v zámku liblickém.) .... 72 

RyŠice. Pečet městská 74 

Šternberk. Celkový pohled 75 

^ternlierk. Půdorys přízemí 77 

?crnberk. Půdorys prvního poschodí 77 

í^ternlierk. Půdorys druhého poschodí - ... 77 

úterní >erk. Velká síň ' • 79 

řternberk. Pohled se strany jthnzáp 81 

Sternlierk. Zbytky věže v Podhradí 84 

Klášter sv. Prokopa. Strana jižní 85 

Klášter sv. Prokopa. Strana severní 86 

Zámek v Jemništi 89 

Půdorys tvrze v Popovicicli 93 

Zbytky hradeb tvrze v Popovi cích 96 

Komorní Hrádek .... 97 

Komorní Hrádek. Půdorys zámku 98 

Komorní Hrádek od západu 99 

Komorní Hrádek od východu loo 

Plán hradu Dube a podhradí Odrance . . . .102 

Podhradí Dubě od jihozápadu to 5 

Hrad Dubá. Pohled z r. 1872 105 

Hrad Kokořín před opravou ro6 

Půdorvs hradu Koko řina 107 

Kokořín od jihozápadu 108 


312 


SEZNAM VYOBRAZENI DÍLU XV. 


Strana 


S«r«na 


Kokořín od východu log 

Brána kokořínská IIO 

Spisovatel »Hradů« v Kokoříně s nynějším ma- 
jitelem hradu 112 

Léštno zámek n ^ 

Vysvětlení polohy Léštna 114 

Zámek Léštno, boční pohled 115 

Léštno, bývalá brába nO 

Poloha Stajickcho hradu 119 

Ostromeč od jihozápadu 120 

Ostromeč, situační plánek J22 

Neveklov, náhrobní deska Pachty z Kájova . . .124 

Půdorys zámku Tlosko 7 m 125 

Zámek v Lesanech 130 

Vysoký Chlumec, celkový pohled 132 

Plány Chlumce. A. celkový, B. |)odrobný horního 

hradu 133 

Vysoký Chlumec, nádvoří hradu 135 

Vysoký Chlumec, dolní brana 137 

Vysoký Chlumec, dolní ohrada . 139 

Plán hradu Zvěřince 140 

Kam^k od západu 142 

Poloha Vrškamýka 143 

Situační plán hradu Kamýka 143 

Plánek Křepenic 145 

Tvrz v Krepenicích 146 

Kamýk v létech 60. min. století .*^148 

Brandýs n. L. Půdorys zámku 153 

Brandýs ský zámek se švédským 0|)evneiiíin roku 

1640. (Z Merianovy To]x>prafie.) 154 

Brandýs n. T. Pohled na zámek se strany se- 
verní 15 tí 

Brandýs n. L. Východní křidlo zámku . . . .156 

Brandýs n. L. Nádvoří zámku 157 

Brandýs n. L. Okno na straně východní a na 

jižní straně zámeckého nádvoří 158 

Brandýs n. L. Dekorativní kamenná ze(F v zá- 
mecké zahradě 158 

Brandýs n. I2. Kování z mosazného plechu na 

skříni v zámku 159 

Brandýs n. L. Starý kamenný most ... .159 

Jenstein od sever ovvchodtl lííO 

Jenštein. Půdorys hradní kaple 161 

Jenstein od západu tů2 

Přerov n. L. Situační plán zámku 165 

Vyšchořcvice, Půdorys tvrze 168 

Vyšehořevice. Bývalá tvrz 169 

Kounicc, pudr rys zámku 178 

Zámek v Kounicích 179 

Kounice, vjezd do zámku 179 

Vyšehořevice. Pohled na zřícenou část uvnitř 

tvrze 180 

Vlašim. Půdorys zámku 181 


Vlašim. Zámek . 183 

Zbytky hradu v Štěpánove 191 

Půdorys zámku v Louiíozňcích 193 

Louňovice. Pohled se strany s- z 197 

Říčany, hrad od východu 198 

Ríčanský hrad od západu; zbytek paláce . . . . 190 

Říčany, zbytek věže 200 

Koloděje podle obrazu Puchernova z r. 1803 . . 202 

Královice podle kresby Heberovy 

Královice podle kresby Heberovy z r. 184C . . . 204 

Dubec podle kresby Heberovy z r. 1846 .... 205 
Půdorys zámku ve StiřÍHČ 209 


Zahradní fronta zámku ve Stiříně 210 

Zámeček v Lojovicích před přestavbou . . . .211 

Zámek v Dolních Břežanech 215 

Červený Hrádek v nynější podobě 218 

Půdorys zámku ve Skvorci 224 

Starý zámek ve Skvorci. pohled se strany . . . 225 

Pohled na Skvorecký zámek r. i856. Podle kresby 

V. Steinze 227 

Květnice 229 

AToí/ý hrad u Kunratic 230 

Půdorys zřícenin Nového hradu 231 

Nový hrad: Pohled na zbytky zdivá hradního se 

strany jihozápadní 232 

Zámek v Kunraticích 233 

Půdorys bývalé tvrze v Chodově 235 

Bývalá tvrz v Chodově 236 

I*ohled na Průhonice s výše 80 m. (Fotografie 

I. čsl. leteckého pluku.) 238 

Zámek v Osečanech 247 

Hrádek /v oři Hřbet podle kresby Malochovy 

z r. 1846 ■ 250 

Venkovské sídlo a statek Palackého v Lobkovicích 2^3 

Půdorys zámku v Lobkovicích 254 

Zámek v T^obkovicích. (Pohled od západu.) . . . 256 

Zámek v Lobkovicích podle rytiny z r. 1716 . . 260 

Zámek v Nozých Mitr cvicích . 261 

Rytba na dveřním kování v zámku v Nových 

Mitrovicích v 263 

Zámek v OhřisHn r. lygO 265 

[•ijdorys zámkii v Janozňcích 267 

Náhrohník Mikuláše z Říčan v kostele sv. Mar- 
tina v Janovicích ^ • 269 

Chvateruhy podle kresby Chalupový ve »Světo- 

zoru 1874 278 

Chvateruhy od západu 272 

Zámek ve Smdkoz^ě 293 

Kouty v r. 1925 • • ; ^95 

Půdorys zámku v Libni 298 

Průčelí zámku v Libni 209 

Zámek v Záběhlicích 3^4 

Zámek v Ďáblicích 3^^ 




REJSTŘÍK JMEN 

-rrw; 

K dílu XV. 


A 

Adamovíce 211. 
z Adlaru H lí>6, 299. 
Adiochovice, Od — , z A. 1H4, 
194, 21.^. 244, 280. 
Adr^pach z Dubé 226. 
z Aíctienfelsu 136. 

Albčnicc 128. 243. 

Albrecht, král český 60,117. 
alchymie 145, 213. 

Amcha z Borovnice 9. 

Anděl Jan 264. 

Anna Falcká 59. 

Anna Svidnická 59. 
apatykář Ludvík 264, 278. 
Aplman z Kalchrcitu 262. 
arcibiskupství 16, 24, 190, 
193, 208, 210, 211, 216, 
225, 254, 282, 289, 305. 
Arlberské bratrstvo 243. 
z Arnberka 179. 
z Arnimu 179. 

Arnoštovice 126, 262, 294 — 
297. 

Alsterl z Astfeldu 220, 223, 
252, 259. 

z Auersperka 181. 182, 188, 
Aulner z Pirkenřeízu 157. 


B 

Baba 279. 

Babák z Horek 172. 

Babice, z B. 38, 207, 213, 
301. 

Babičky 301. 

Bádský markrabí 63. 
z Bahna 9. 

Balbín z Orličné 227. 

Balek z Chotětíc 289, 297. 
Balkovice 55. 288. 

Bannér, švéd. generál 158. 
Barákov 120, 121, 123. 

Bareš z Kamenice 278, 301. 
Barchovice 23, 298. 

Barbora, královna česká 60, 
z Baršova 45. 

Bá§f Velký 27. 213. 255.259, 
272, 277. 

Báštěk, Bašt Malý, z B-ku 
259. 

Baštský z Lerojid 271. 
Bauler z Hohenburka 297. 
Bavor, měšían pražský 300. 
Bavorský kníže 100, 105, 
266. 

bažantí chov 6, 156, 167. 
Bebta z Nesper 196. 
z Bečku 112, 305. 

Bedarides 234, 304. 


<SestavíI Dr. 


Bedřich, kníže český 142, 
282. — B. falcký 12, 146, 
158, 186, 287. — B. IV., cí- 
sař 289. 

Bedřichovice, z B. 128, 182, 
105, 196. 287, 288. 
Bedřichovský z Lomné 266, 
285, 288. 

Běhal, mčšfan pražský 240. 
Bechlfn 70. 

Běchovice, z Běchovic 206, 
207 302 

Bechyně, z B. 29, 76, 121, 
162. - B. z Lažan 95, 

129, 145, 262, 263, 278, 

297. — B— sko 121, 126, 
141, 184, 

Beidov (Rak.) 183. 

Bělá. z B— é 8. 101, 126. 128, 
171, 285. 

Běleě 150. 

Bělice 129. 
z Bellegarde 94. 

Bělohorská bitva 12. 

Belvic z Nostvic 65, 69, 111. 
112 . 

Beneda z Nečtin 119, 200, 
204, 21.5, 216, 244, 278, 
296.' 

Benedín 68. 

Benátky Vlaské 58. 
Benátský z Vrbky 88. 
Benešov, z B — a 29 — 30, 
33—37, 42, 48, 56, 77. 88. 
91, 93—95, 100, 102, 123, 
190, 195, 210, 243, 249, 
259, 283. 

Benešovský, měšťan praž- 
ský 172, 303. 

Beník z Fetrštorfu 92, 95, 
96, 177, 210, 214, 258. 
Bepta z Jetřichovic 263. — 
B, z Nesper 88. 

Beránek Jindř,, stavitel 157. 
z Berbisdorfu 69, 167. 258, 
273, 276. 

Berka z Dubé 62, 67. 69, 73, 
74, 109, 112, 163, 164, 166. 
174f, 185. e02, 214. 234, 
?in. 2FQ, 264 

Beřkovice 69, 111; B — ský 
z Sebířova 34, 61, 111, 

130, 173. 186, 210, 255. 
294. 

Berlín (Prus.) 265, 
Bernartice 190. 

Bernášek, měšťan praž. 258. 
Berná »ovský dvůr ve Ve- 
leni 260, 

Bernek (Rak.) 183. 

Běrunice 216. 

Běšín z Běšín 174, 297, 


j. V- ši:m;á;k>.'^ * : 


Běškovice, z B. Běškovec67, 
68, 176, 225, 258, 265, 279. 
Betengel z Najenperka 152, 
301. 

Betlémská kaple 127, 259. 
Rezdědice, z B. 60, 72, 110, 
170, 175. 240. 

Bezdéz 19, 112, 155. 199, 
307. 

Bezdružický z Kolovrat 129, 
285. 304. 

Bezeiovice, z B. (Bož—) 32. 
91, 93. 103, 104, 122. 126, 
127. 

Bezmfř, z B— e 244, 245, 270. 
Bezno, z Bezna 265, 277. 
Beztahov, Beztuhov, z B-a 
144, 150, 243. 244, 269, 270. 
— B-^ký z Říčan 95. 
Bidlo z Mokřan 243. 
z Bienenberka 213. 

Bílina 121, 136, 206, 256, 276. 
z Bílkova 261. 

Bílkovice 94. 
z Bílského 243. 

Bílský z Kařišovd 239. 
z Binaga 239. 292, 305. 
Bírka z NásiJí i29Q. 
biskup z Minden 19, 30. 
z Bískupic 266. 
z Bissingein 212, 220, 252, 
294. 

Bíškovice 254. 

Bítovský ze Slavíkovic 83. 
Bítozeves 35. 
z Blahofic 258. 

Blaníce řeka 185, 192. — B. 
ves, z B. Blanický 26, 
178, 194, 197, 282, 297, 
Blaník 193. 

Blansko 19, 74, 141, 

Blatná 50. 

Blažejovice 90. 
z Blaženic 212. 

Blažím, z B-ě 35. 131. 
Blíživský z Blíživa 88, 146. 
z Blovice 194. 

Bluk 305. 
z Bočkovic 208. 

Bohdá neoký z Hodkova 23, 
90. 

Bohdaneč 126. 
z Bohnic 300. 

Bohumile 9, 53. 

Bohuněk z Lomné 288. 
z Bohuflovic 208. 

Bohušice 50. 

Bolechovice, z B. Bolecho- 
vec 121, 200, 223, 284. 285: 
viz i z Pušperka. 

Boleslav kníže 58, — Bole- 


slav Ml, 12, 69. 70, 121, 
170, 254. — Stará 58, 68, 
71—74, 135, 154, 158, 159, 
170—175, 211, 2^15, 260, 
264. — b — ský kraj 70. 
Bolešínky 284. 

Bolina Stará 185, 195. 
Bononie (ital.) 182. 

Boos z Waldecka 151. 

Borce 219. 

Bořanovice, Bořeno více 72, 
92, 94. — B-ský z Bitýšk\ 
136. 258. 

Boreč 68. 

BoreS z Dubu 92, 

Bořivoj, kníže český 58. 
Borovany, z B. BonDvanský 
240. 

Borovnice, z B. '194. i206, 
239. 

Borotín, z B-a 221, 243, 263, 
282, 

Borregalís. vlaský stavitel 
157. 

2 Boršic viz Hromada. 
Boryné ze Lhoty 176, 189, 
257. 

dč Búšši, Itál. slaví le] 157. 
Bosvně 65, 66, 69, 72, 73, 
111 . 

z Bošilce 25. 

Bošinský z Božejova 170, 
208. 

Boskovice 270. 

Boťan z Řadiče 88. 
Boubínský z Újeztáa 251. 
285. 

z Boudě šina 212. 
z Bozkovic 153, 164, 213. 
Bozen&ko 142. 
z Boztěchova 22. 

Božejov, z B a 170, 201. 
208, 294. 

Božejovice viz Bezejiovicc. 
Božešice 213 
Božetice 214. 

Božko vice 127. 

Božovice 245. 

Bradáč z Toušeně 24, 170. 
Bradatý. měSť. pražiský 300. 
Bradec potok 197, 
de Brahe 157. 

Brandl, malíř 58. 

Brandlfn. Branlín 126, 2v5. 

— B-ský ze Štěkfe 93 
Brandýs n. L. 73, 122, 153, 
až 161. 167, 170 -180, 257, 
278. 302, 303. 

Braniborský kurfirst 76, 178, 
190, 242, 269. 

Bránice 113. 


40 


314 


REJSTŘÍK JMEN. 


Braník 230. 

Branišovský z Branišova 
207. 

Brat ko více 166. 
bratří češti 10, 155, 156. 
bratrstvo obruče a kladiva 
212 . 

RráyHym. v R 157. 173 — 
B-ský ze Svém^^siic 173. 
Hrázdymec 173. 2C3. 

Bražná 150. 
z Bredau 93. 

Břekovec z Hradnl:e 215. — 
B. z Ostromeče 121, Í22, 
126, 219, 249, 25'. 

Břetislav 1. kníže 172, 213. 
Břevnov 24, 70. 100, 145, 
166, 167, 175, 266. 278, 
Březec 55, 243. 
z Březí 32, 90, I2S, 13l). 
Březina 95, 210, 281, 287. 
Březnice 187. 

Březník na Moravě 8. 

Březno 74, 161, 
z Březové 89. 
z Březovic 200. 

Břežany, z Břežsn 35, 99, 
125, 129—131, 20(1, 210, 213, 
214—217, 264. 276. 277, 

292. 

z Briaumontu 93, 117, 178, 
246. 

Bříství 166. 167. 
z Bříště 26. 206. 

Bříza 229. 

Brízský z Břízí 210, 248, 251, 

293. — B. z Proskovic 
292. 

Brny. Brníky 8, 279. 

Brocno 111. 

Brod Český 12, 16, 17. 24, 
25, 178. 292. — B. Něme- 
cký 123, — z B-u 178. 
Brodce 264. 

Broum z Chomutovic 209. 
Broumov, z B-a R7, 288. 
Brozánky 59. 60. 62. 

Brtnice, z B 75, 212. 

7 Bruntálu 50. 

Brus ze Zahrádky 152. 
Brussel (Bele.l 179. 259. 
Bryknar z Brukšteinai 55. 
172. 173, 177. 186, 213, 258, 
260. 274. 278, 299. 300. 
z Brzíc 31. 

Brzina říčka 144. 

Bublá z Meziklas 175. 
z Buben 207. 

Buben ze Všebořic 164. 255. 
z Bubna 174, 234. 

7 Buče 236. 

Bučina 58. 

Bučovice, Budčovice 243, 
244. 

Budeč 172. 

Budějovice 12. 33. 130. 
Buděiovičky 90. 

Budějsko 220. 

Budín (Uh.) 117, 164. 
Budislavice 9. 

Budišín 100, 213. 

Budkov, z B-a 128, 151, 
Budovec z Budova 23. 191, 
255, 260. 

Budyně 3.5. 50. 

Buk, měšťan pražský 209. 
7 Buková 26. 

Dukovany, z B. 150, 152, 
266. 

Bukovina 22. 

Bukovský z Hustlřan 300, 
Bunín 86. 

z Biiřenic 41, 93, 170. 
z Buri;stallu 127. 

Burkstadtl 19. 

Burman z Lanchu 173. 


Bussi stavitel 157. 
z BuStěvsi 301. 

Buvol z Radonic 89. 
z Buzevsi 88. 

Buzici 50. 

Býčkovice 74. 

Býkev 59. 

Rýchnreký i Rallfovic IKO- 
Býchory 245. 

Býkovice, z B. 94 — 96, 215, 
289. 

Bylany 14. — z B. viz Tro- 
jan. 

Bynice 34, 35. 45. 46, 55. 
z Býnu 93. 

Bystřice 47, 102, 113, 117, 
118, 126, 127. 
z Bysně 67, 305. 

Byšice, z B. 55, 65, 66, 69, 
70, 71, 73, 170, 175, 260. 
270, 297. 

z Bytízu 130, 203. 

Bzdinka z Vícemilic 121. 
Bzenský z Prorubě 93, 175. 
220 . 


C 

z Cách 161, 169, 172. 179, 
228, 300. 

Cáhlov 80. 
z Caisperka 60. 

Caizlmajstr, měšťan pražský 
176, 257. 

Calta z Hořovic 72. 

Carda z Petro víc 177. 
Caretto z Míliesíma 220, 223, 
236. 

de Casanova 302. 
z Carígnanu vévoda 14. 
Cehnice 199. 

Celler z Rozniálu 93, 157, 
167. 

Cerekvice Hor. 286. 
Cerhenice z C. 25, 290- 292. 

— C-ský z Dražejovic 290. 
Cerhenky 9, 12, 26, 27, 178, 
194, bez j. 440. 

Cidlinský ze Sluh 257. 
z Cimburka 90, 92, 104, 153 
až 155, 171. 

Cinkvice 182. 

Citov, z C-a 65, 68, 258. 
z Clary 263, 265 
z Clamu 234, 276. 

Colloredo z Wallsee 125, 
170. 303. 

Crkovský z Zahrádky 109. 
Ctěnice, z C. 162. 163, 178, 
257. 258. 302. 

Ctibor 192, 
ze Ctimic 257. 

Ctiněves. ze Ctiněvsi 176, 
206, 276. 

Cunkov 263. 

Cvok z Vlkanova 298. 


c 

Cabelický z Soutic 22, 125. 

146, 151, 152, 251, 252, 303. 
Čábovský 292. 

Čachořice, z Č. 136, 151. 
Čachovice viz Čakovice. 
Čachovský z Jínočan 177, 
208. 

Čakov 95, 105. 

Čakovice. Čachovice 27, 
130, 174, 175, 255, 258. 

Čap (hrad) 74. 
čárv 115. 

Čáslav 22. 24, 25, 27. 45, 49, 
56, 88, 89, 90, 94, 288, 290, 


292, 305. — C-ský kraj 
141, 184, 199. 

Častoboř 252. 

Castolár z Dl. Vsi 297. 
z Častolovic 8, 53. 
ze Čbánova 9. 

Céček z Pakoměřic 258. 
CeČGlice, z C. 71, 72. 73, 129. 

131, 175. 

Čcchočovský z Čechočovic 
266. 

Čechtice, z Č. 33, 130, 170, 
285. 

Čejka z Olbramovic 78, 79, 
89. 91, 94. 128—130, 195, 
245, 301, 303. 

Čejkovíce 205. 

Čelákovice 155—157, 161, 

164, 167, 169, 258, 302. 
Čeliv 196. 

Čeňov 92. 

Čeňovice, z Č. 95, 96. 
z Čepě 229. 

Čepec z Libiše 265. 

Čerčany 50, 51, 55. 101, 102, 
130. 

Čeřenice 77, 88, 196, 
Čermníky 10. 

Černá hora 161. 
z Černčic 161. 

Černický z Kácova 188. 
Červné lesy 1, 8, 9. 53. 223. 
z Černhauzu 12, 259, 299 viz 
Rakvic, 
z Černic 78. 

Černín z Černína 60, 67—69, 
74. — Č. z Chudenic 58. 
63, 67, 136, 146, 147, 151, 
152, 176, 177, 262, 266, 
284. 

Černohorský z Počernic 157. 
Čer novice 122. 284. 294. 
z Černožic 26, 216. 

Černý háj 143. 

Čert z Horky 258. 

Čertousy 302. 303. 

Červený Hrádek viz Hrádek. 

— Č. Zámek 120. 

Češtíce, Češtíce 35. 125, 297. 
Čestinkostel 10, 88, 89. 
Čestlice 213. 
z Čihoštč 90. 

Čím 211. 

Čimice 257, 300. 

Čišfovice, z Č. 126, 297. 
Civíce 89. 

Člupek 176. 

Čotr, měšťan pražský 27, 
253. 254, 257—259, 303. 
305. 

Čouch ze Zásady 254. 
Čtyrkoly 50. 

Čupor Mikuláš 33. 

Čurkov v Uhřích 241. 


D 

Ďáblice 306. 

Dachs z Hamr stejná 229. 
Daleška 211, 212, 

Dalkovice. z D. 90, 188—191, 
233. 

Daměflice 281. 

Daněk z Esse 118, 125. 
Dašický z Bar chová 180. 
David šl. 37. 

Debrník 95, 96. 
z Dědic 30, 41. 

Dehtary 258. 

Dejbře 145. 

Dcjm viz Dým. 

Demlinský 51. 
z Desfours 74, 239. 

Deštná 112. 


Diblíček z Přívor 68. 

Díriiý 210. 
z Dítrich stejná 14. 

Dívice 49. 

Divišov, z Divišova 76—78, 
88, 98, 105. 

Diviš z Hradešína 300. 
DiviSovice 284. 

Divišovský z Prošovic 277. 
Di váček viz z Jemni stě. 
Dlask ze Vchynic 23, 208, 
226, 229, 277. 

Dlouhé Pole 50, 51. 
z Dlouhé Vsi 91. 169. 
Dlouhodvory 37. 
Dobranovský z Dobranova 
63. 

Dobrá Voda 24, 182. 
Dobřejovice, z Dobřejovic 
210, 212. 213, 214. 
Dobrenský z Dobřenic 23. 

94, 216, 290. 

Dobré Pole 12, 23. 
Dobřichov, z Dobřichova 9. 

10. 162. 177, 277. 290, 291. 
Dobříš 86. 118, 143. 

Dobrka z Chrastu 26u. 
Dobrošovice, z Dobrošovic 
170, 225. 228. 

Dobrohošť 245. 

Dobrošovice, z Dobrošovic 
206, 234, 260, 285. 
z Dobrovítova 244. • 

z Doerru 294. 
z Dojíc 233. 

Dohalský z Dohalic 288. 289, 
303. 

Doksany 271. 
z Dokze 307. 

Dolanky 27. 

Dolany, z D. 205, 278, 279, 
307. 

Domášín 35. 186, 187, 193 
až 195, 242. 287. 
Domažlice 222. 

Domousnický z Harasova 
73. 

Domšík. měšťan pražský 207. 
z Donína 17, 69. 79 90. 176, 
191 212, 216, 239, 262. 299. 
Doubek 9. 

Doubravčice 18, 27. 
Doubravice, z D. 73, 220, 258. 
Doudlebský z Doudleb 92, 
118, 136, 147, 149, 151, 152 
252, 262. 
z Doupova 260. 

Drahkov. Drachkov. z D-a 
117, 125—128, 129, 152, 
244. 

Drahně tický Pavel 136. 
Drahňovice 77, 283, 
Drahobndice 93. 

Drahobuz 306. 
z Dráhová 118. 

Drahonice. z D. 19, 149, 208, 
209, 244. 

Dráchovský z Dráchova 34, 
270. 

Draňovicc, Drahňovice 77. 
28.1. 

Drastv, z D. 259, 274—277, 
279. 

Dražice, z D. 109, 190, 260. 
Dražkov 244. 
z Dražovic 26 290. 
Dřevčice 155 i.S7. 171. 
Dřevenice 209 
z Dřevohryz 74. 
z Drchlav^'’ 69. 

Drobovíce 292. 

Drslavcl 141. 

Dr.štka ze ScdlCanek 166. 

7 Držkovic 205. 

Dub fii Vlašimě) 182 183 
185. 


REJSTŘÍK JMEN,. 


315 


Dubček 206. 
z Duban 23, 305, 306. 
Dubánek z Civíc 33. 
z Dubanova 270. 
z Dubé 27. 30, 42, 51, 99, KU 
až 103. 105, 116. 117, 121, 
126—128, 137, 164, 195. 212, 
226, 249, 283. VÍZ berka, 
iJbun, M racky. Škopek, 
Rozkoš. 

Dubec, z Dubce Dubecký 12 
172, 176, 201, 203, 205, 206. 
210, 239, 240, 266, 306, 
Dubějovice 192. 

Dubský z Vitiněvsí 35, 214. 
Dubova Lhota 55. 

Dubsko 101. 
z Dubu 92, 195. 

Duhel z Fuslovět 88. 
Durdice 243. 

Duršmíd z Vesce 172, 259. 
Dým ze Stříteže 158, 159, 
281. 

Dýmkové z Těptína 215. 
Dymokury 257. 
z Dvojíc 98, 105. 

Dvorce u Prahy 306. 
Dvorce 245, 246, 

Dvořecký z Olbramovic 119, 
128. 178, 245, 270, 281, 285. 
Dvůr Král. 59. 


E 

von Eben 220. 
Ebersdorf 127. 


z Ebrštejna 214. 
z EKrberka 45, 94, 173, viz 
Pétipeský. 
z Ekrcau 33. 123. 


z Ekrštorfu 2.19, 276. 

Eleonora císařovna 63. 

Elin)f z Vechty 301. 

Eliška královna 59, 67, 163, 

Emma, kněžna česká 58. 

z EnKclsflussu 95, 276. 

Enslcr Konrád, dvoř. truhlář 
167. 

z Enisu 303. 

erb 2. 6—8, 22. 24—26, 49, 
72, 114, 145, 153, 154, 247, 
břevno pokosné 24, dva 
klíny 228, dva želez, klo- 
bouky 172. dvě čáry lo- 
mené 258, dvě hlavy supí 
161, 182, dvě nohy ptačí 
147, dvě střely 254, čáp 
149. čepice tatarská 131, 
cimbuří 153, hlava suní 
243. 295, hl, sviní 153, 
280. hl. vlčí 129. hřeben 
153, hvězda 153, kohout 
257, klobouk s kýtou 277, 
kolo 146, kotouč hořící 
105, kotouče čtyři 279, lilie 
289. lvi 193. lvice 181. loď- 
ka 216, měsíc s hvězdou 
257, měsíce tři 119. nůžky 
126, 149, orlice 92, 150, 

i fE-j to< ♦o-í 


ostrve 153, pes 196, pinta 
147, pole čtyři 149, polou- 
troičárf 141, poutník 248. 
půlměsíc 151, růže 118, 
145, 149, 153, 280, sekerky 
164, střela 89. 90, 102, 116, 
126, 281, svině divoká 195, 
trojlístek 193, zubra půl 


181. 


z Erenfeltu 303. 
z Erlsfcldu 211. 
z Este 37. 


F 

Fabricius z Rosenřeldu 74. 
Falc, f-ký kníže 12. 112 viz 
Bedřich, 

Falcnar, měšfan praž. 179. 
falšování peněz 280. 

Faiidch z Cách 300. 

Felnar 222. 

FeLnar 223. 

Ferdinand 1. 10, 11, 17. 24, 
27, 46, 62. 86, 156, 162, 
167, 171, 177, 180, 192, 
205, 212, 214, 234, 259, 
266, 286, 303, 304, 306. — 
F. |[. 63, 87. 100, 220, 244, 
269, 291. — F. III. 179, 
299, 306, — F. Tyrolský 
156, 206, 275, 284. — F. 
ďEste 28. 
z Fictum 174. 

Fidrholec 26, 203, 206, 240. 
Fikar z Vratu 86. 

Fikera, měšfan pražský 301. 
de Finandt Jan, zedník 11. 
Fink z FinknŠtejna 69, 201, 
258 259 

Firšic z Nabdína 301. 
Fonlana de Brusato, ital. 

síaviiei Í57. 

Florek z Rybňan 260. 
Francie, Francouzi 33, ’6, 
201, 270. 

Franchímont z Frankenfeldu 
220, 223, 248, 251. 

Frank, kuchař král. 277. 
Frankengrynár z Kynšperka 
69, 292. 

z Franknštejna 303. 
František, dvůr 263. 
frantovství 64, 281. 
Freiberger 277. 

Freinar z Branova 214. 
z Frejskutu 209, 229. 
Frenchár z Chlumu 211. 
Provin, měšfan praž. 172. 
Fruwein z Podolí 236. 
Frýdlantský vévoda 112, 
179, 266. 

Frydštein, z F-a 118, 206, 
239. 

Fugelhaus Pavel, rotmistr9. 
z Fulšteina 233. 
z Ffirstenberka 92. 93, 117, 
236. 246. 272. 

Fůrstenstein (Slez.) 183. 


G 

z Gallasu 158, 276. 

Galm, měšfan praž. 176. 
z Gausku 155. 
z Geraldina 213. 
z Gerardu 95, 281. 
z Gerštorfu 67, 74, 93. 285. 
287. 290. 

Geunher, měšfan pražský 
258. 

Gewitzer. měšfan pražský 
273. 

Glešhíibi 55. 

Onisen z Kobachu 67. 
Glazel, měšfan pražský 273. 
v. Goes 265. 
z Goctzu 79, 95. 118, 177. 
z Oolče 105, 220, 232, 234— 
236, 246. 252, 279. 304. 
Goldaker 72. 

Goldner, měšfati praž. 176, 
303. 

Oor, měšťan pražský 302. 
Grabštein 299. 
z Gráfen berka 176. 


z Qranova 305. 
z Gryn perka 211. 

Gryspek z Gryspachu 207, 
234, :m. 

z Gutštejna 61, 79, 124. 
Gynter ze Šterneka 213. 


H 

Habartický z HabartL 167, 

175. 

Habrovka 287. 

Habsburkové 12. 

Had z Proseče 177. 

Háčky 20, 104. 

Hadov 201. 
z Halmburka 271. 

Hájek ^Í40. — H. z Hodětína 
67. — H. z Chrastu 27. 
Halánek, měšfan pražský 
223. 

Halas v. Radimovic 152. 
z Hami štejna 229. 

Handšuch, dvoř. zámečník 
167. 

Mannew/ald z Ekrštorfu 239, 
276. 

ItlanuS zedník 11. 

Hanykýř ze Semína 20. 
Haraš 55 Bosyně 73. 

Harasov (Krvomlýn) 66, 
z H-a 45, 55, 66, 69, 74 
viz Momut, Hrzán. 
z Hardieka 40. 
z Harrachu 306. 
z Hartnštorfu 219. 252. 
Hartmanický z Hrádku 167. 
Hartvíkov, z H-a 42, 183. 
Hasištejn 254, 264. 

Haugvic z Biskupic 151. 
HavráJiek Pavel 10. 
z Házrnburka 2, 7, 50, 98. 

176, 185, 190, 203, 257, 271, 
303-305. 

z Heisnštejna 79. 

Hekl. měšťan praž. 206. 
Heklík z Zap 170, 172. 
z Heneku 249, 251. 
z HerbrStejna 262. 
z Hern-ianic 297. 
Heřmaničky, z H. 294, 297. 
z Hertnberka 197, 258, óOl, 
302. 

z Hertrištorfu 219, 252. 
Hertvín, kameník 232. 
z Heumegku 129. 

HUdprandt z Ottenhaus 174. 
Hlas z Kamenice 56, 208, 
301. 

Hlaslvo 249. 252. 

Hlaváč z Dubé 78. — H. 
z Voiienic 26, 27, 188, 291, 
297. 

Hlavatce 243, 244. 

Hlavno. z H. 175, 178, 
z Hlinic:e 246. 

Hlohov, z H-a 96, 288. 289. 
Hioupětín 306. 

Hložek ze Žampachu 150. 

155, 167, 302. 

Hluboká 61, 143. 

Hluboký 151. 
z HobSovic 228. 

Hodějovský z Hodějova 34 - 
36, 4fí. 46, 55, 91. 125. 131, 
297, Í241, 244, ^77, 284. 
Hoděticc 126, 252. 

Hodíkov 144. 

Hodjkov. z Hodkova 90, 195, 
245, ÍM6. 

Hodkovičky 305. 

Hodov 228, 229. 
z Hofkiirchen 158. 

Hofman z Grynpichlu 299. 


Hoholice 58. 

Hochauzar z Hochauzu 259. 
Holan z Jiliova 258. 
Holčovice 89, 90. 

Hole, z H. 201. 206, 240. 
Holec z Květnicc 161, 213, 
229, 299, 

Holický ze Šternberka 77, 
91, 95. 117, 126, 189, 191, 
192, 277. 

Holišovice 298. 

Holjan, měšf. pražský 258. 
Holub z Řadiče 262. 

Homut z Harasova 73, 177, 
202, 214, 240. 

Hopfengartcn 69. 

Hora Kosova 219-223. — 
H. Kutná 9. 10. 19, 20, 24. 
82, 88. 99, 105, 170, 180, 
271. 

Hořany 27. 216. 

Horažďovice 291. 

Horčický z Tepence 62, 63. 
z Hořeni Vsi 99. 
z Hořepníka 61. 
z Hořešovic 260. 

Hořice, z H. Hořický 141, 
221, 227, 294. 

Hořín (Wasserpurch) 59, 63, 

67. 

z Hořiněvsi 288. 

Horka, z H-y 225. 258. 
Horky, z M. 19. 172, 229, 305. 
Horňdtky, Horňatecký z Do- 
bročovic 228, 259, 265, 

292. 

Hořovice 45, 51, 121, 269. 
Horský z Lacembunka 173. 
Horyna z Honbic 184. 
Hospozín 22. 

Hostakovský z Arklebic 257. 
Hostěradice 55, 131. 

Hostin 278. 

Hostišov, z H-a 243. 
z- Hostivic 251, 252. 

Hostivař 85, 236. 237. — 

H-ský z Kostelce 91, 92. 
z Hostouně 118. 253. 

Hosty ně, z H. 225—229. — 
H-ský ze Stežova 228, 
229. 

z Hostovlic 9. 

Hostě 10. 22. 
z Hoštky 177. 

Hoštice, z H. 20, 21. 260. 
House z Lažovic 95. 
Houska 73, 74. 
z Houssojiu 192, 223. 

Ho vor če ves, Hovorovice 259, 
260. 

Hozlaur z Hozlau 96, 131, 
186, 210. 285. 

Hnidošice 306, 
hra v koule 256. 

Hrabišici 166, 179, 302. 

Hrad 105. 

Hradce 49, 50. 

Hradec Levý 277. — H. Jin- 
dřichův, z Hradce 10, 
42, 62, 82, 8,3, 86. 128, 143, 
156, 179, 239. 259. 261, 

290. — H. Králové 59, 87. 
91, 121. — h-ký kraj 94, 
242. 

Hradecký z Bukovna 23, 
260. — H. z Přezletic 260. 
Hrádek (v Brandýse) 154, 
170. — H, Čdjehanův, z 
Hnku 98. — H. Celakov- 
ský 169. — H. Červený, 
z H-ku II. 122, 218— 221. 
242. 244, 251. 252. — H. 
Komorní 27, 49. 50, 54 — 
56, 86, 87, 91, 97-102, 104, 
105, 130, 131, 177, 272. — 
H. Kozí Hřbet, z H. 248- 


316 


REJSTŘÍK JMEN 


250, 262. — H. Nový 219. 
— H. Včelni 213. - H, 
u Vlašimě, z H-ku 19U, 
192, 197, 221, 245. 
Hradenín, zM-al20, 121,123, 
Hradečníce 38, 40. 
z Hradešína 129, 300, 

z HradeštnicQ 121. 

Hradiště, z H. 10, 19, 121. 
252, 290. H. u Cisto vic 
297. — H. v Kozlech 175. 
H. nad Lštěním 53. — li. 
nad Sázavou 101, 102. — 
H. u Vinoře 176, 177. -- 
H. nad Vltavou Í29. — H. 
u Vlašimě 183, 185. — H. 
Mnichové 101. 

Hradišťko 131, 216, 219. — 
H. v Čelákovicích 157, 
169. 

Hradišťský z Hořovic 262. 
Hradnice, z H. 120, 121, 123. 
Hradsko 111. 
hradový 188. 
hranic vymezení 19. 

Hranice 240. 

Hraštice 270. 

Hrazany 248, 284* 
od Hřebenů 228. 

Mřín, Hyřír. 182. 

Hrnčíře 236, 237, 266. 
Hromada z Boršic 274, 278. 
Hrobčícký z Hrobčic 95, 
207, 236. 

Hroby 172, 288. 

Hroch z Mezilesic 74. 
Hrošek ze Strkova, z Ta- 
ková 136, 151, 152. 
z Hroznic 263. 

Hrušíce 51 — 53, 102, 103. 
Hrušovský z Hrušová 68, 70, 
73, 162, 173—175, 209, 214, 
252, 258, 278. 

Hrubá Skála 12. 

Hryzely 22. 

Hrzáji z Harasova 34, 66, 
112, 131, 162. 163, 172. 177, 
206, 207, 212, 213. 242. 257. 
259, 284, 302. 

Hrzek ze Mšena 211, 213, 
240. 

Hizííi 287. 

Hubojedský ae Sluh 257. 
Hudlice 257. 

Huler z Orlíka 161, 164. 
Hůlka z Počernic 173, 303. 
Humenec 306. 

Humpolec město 102, 222. — 
H., měšťan pražský 303. 
Hunec viz Kamýk. 

Hůrka, z M-ky 51, 117, 127 
—129. 

Hus Jan, mistr 98, 116, 183, 
233. 

z Huši 92, 211. 
z Husti řan 257. 

Huť Kdyně 126. 
hvězdář viz Brahe. 
Hvozdec 49. 

Hvozlice, z H. 56, 93. 
Hýlovec z Polko vic 285. 
Hyřín, Hřin 182. 
z Hyršova 306. 

Hyzrle z Chodů 105, 164, 
209. 212, 214, 217, 234. 236, 
279. 


CH 

Chán, měšťan pražský 306. 
Chařovice 45. 
z Charvatec 170. 207. 
Charváti 13, 158. 

Chcebuz 59, 111. 


Cheb 117. 

Chebsky, měšťan pražský 
205, 207. 
z Chelčic 60. 
z Chlebová 240. 

Chleby 130. 

Ciiliveiiský z Kyzenska 306. 
Chlístov 44. 

Chlum 9, 10, 39, 59, 73, 129, 
136, 175, 191, 195, 203, 219, 
z Ch-u 229, 250—252, 2 oí 
viz z Košumberka, Mulina. 
Chlumec, z Ch-ce 83, 129, 
131—139, 143, 145- 14/, 

149—151, 163, 202, 21a, 

219, 223, 251, 255, 268. — 
Ch. nad Cidlinou 30, 76, 
77. — Ch. les 46. 

Chlumín 66, 69, 167, 255, 265, 
266. 276. 

Chlumy, les 152. 

Chmelický z Ciimelic 128, 
277; Ch. z Rohatce 128. 
Chmelík z Ujezda 69. 
Chmelí ř ze Sam echová 177, 
259 

Chmelná 190. 
z Chraelného 88, 183, 289. 
z Chobolic 168. 

*7 l'h_1l U4 lOfi 

Ch-ský z Ostredka 88, 92, 
94, 126, 131, 194, 196, 287. 
288, 296. 

Chobota 154. 

Chocenice, z Ch ocení c 292. 
Chocerady 98, 99, 100, 104, 
127. 

Chodaur z Lokte 195, 209, 
236. 

Chodec 66, 73. 112. 

Chodov 231, 235 — 237. 
z . Chodů viz Hyzrle. 
Choltice 12. 

Cholupice 173, 207, 208, 216, 
217, 234. 

Cholyně 145. 

Chomutice 257. 

Chomutov 233. 

Chorušice 69. 
z Chotčc 42, 130. 

Chotek z Voinina 170, 176, 
259 304, 

Z Chotěmic 20, 171, 183, 
280, 281. 

Chotětíce, z Chotětic 125, 
175, 197, 284, 294. 297, 289. 
Chotě to v 73. 

Chotouchovský 262. 
Chotouň, z Ch-ě 216, 217, 
291. 

Cliotoviny 95, 213, 289, 293. 
Chotýš 23. 2Í 
Chotýšanv, z Ch. 41. 92 — 
96. 131, 195, 196, 268, 293. 
Choustník. z Cli-a 27, 145, 
171. 277, 282. 

Chrast, z Ch-tu 16, 18, 22, 
24. 27. 56, 104, 170, 235, 
260, 300. 301, 305. 
Chrastavá 221, 241. 
Chrášťany 45, 49. 

Chřenice, z Ch. 13, 203, 204, 
208, 209, 227— 229, 305. 

Z ChferiuV 258. 
z Chřenovic Chřeiiovský 
88. 110, 128, 182, 244, 245. 
297. 

Chroustoklaty 27. 

Chrt z Pnětluk 129. — Ch. 
ze Rtína 297. — Ch. ze 
Zahrádky 128. 

Chrudim 59, 290, 307; cli-ský 
kraj 92. 

z Chrustenic 129. 
Chvalkovský z Hustiřan 257. 
ze Chvalova 150. 


Chvalovice 20, 26, 291. 
Chvalovský z Ledeč 206, 
292. 

Chvály 67, 258, 301. 302, 
Chvatřvuby 99, 170, 172, 

259, 266, 271—273, 276. 
277. 

Chvatlíny 104. 

Chvoienec, Clivoiinek. z Ch. 
55, 56. 

Chvojno, ze Ch-a 46, 77, 
141, 244, 250. 

Chyba z Chlumu 203. 
Chýnov, z Ch-a 152, 241. 
z Chýš 94, 264, 298 viz Pěti- 
peský. 
z Chýše 45. 
chýška smrdutá 16. 


I 

z Ichtric 25. 
z lilo 93. 117, 118. 
liinocenc 11., papež 73. 
Isrle, měšťan pražský 258. 
Ivanov (Mor.) 168. 


J 

Jablonnú 129, 130; z J-é 
Jablonský 74. 

Jáger v Uliřích 72. 

Jakubů Frenclin 232, 

Jan Lucemburský, král čes- 
ký 8, 30, 40, 59, 140, 142, 
145, 150. 

Jan Jindřich Lucemburský, 
mark. moravský 59, 170. 
Jan Maria, stavitel 11. 
Janov 220. 

Jano vičky 185. 
sv. Jana, řád 69, 175, 184, 
205, 259. 

Janda, měšťan praž. 258. 
Jankov 182, 186, 187, 286— 
289. J-ský z Vlašimě 286. 
Janovice Uhlířské 72, 75, 78. 
J. Vrchotovy 71, 94, 118, 
122, 125, 129, 135, 149, 150, 
161, 168, 174, 215, 219, 235, 
242- 244, 263, 267 -270. 

286. 

Jaroš Tomáš, puškař praž- 
ský 11, 

Jarošov 295. 

Jarpice 264. 
z Javora 261. 

Javoří 241, 242. 
z Javořice 202. 

Javornický Vác., hejtman 12. 
Javorník 50, 51, 190, 195. 
Jažlovice = Žezlovice. 
Jedibaby, z J. 279. 
iednota bratrská viz bratří. 
Jeleneč 128. 
z Jelenice 69. 

Jelínek Prokop, rotmistr 9. 
Jemniště, z J.. 26, 89—92, 
93, 96, 118, 244. 

Jeneč 258. 

107 

é* tjjcxiua lOi. 

z Jenišovic 88, 89, 104, 184, 
212, 228. 

Jenštein, z J-a 20, 103, 109, 
160 -164, 169, 172, 179, 

182, 254, 257, 258, 265, 277, 
302. 

Jcnteš, měšť. praž, 170. 
Jeřice 174. 

Jesenice 140, 141. 

Jestřebec 90. 

Jestřebice 55, 243. 

Jestríbec 290. 


Jestřibský z Rýzmburka 220. 

jesuité 63, 105, 276. 

Jetrichovice, z J. 151, 152, 
245, 262, 263. 

Jevany 9. 

Jevíčko 273. 

Jeviněves 266, 276. 

JevišovicB (mor.) 286, J-ský 
z Kunštatu 85, 104. 

Jezero, z. J. 56, 91, 92. 94, 
118. 

z Jez vin 56. 

Ježov 52, 99, 103. 

Jihlava 23, 32. 

z Jiljova 73, 151. 

Jílové 109, 123. 213, 214, 217, 
219. 

z Jilmanic 9. 

Jindřich Korutanský. král 
český 59. 

Jindřichovice 219, 269. 

Jinošov 185. 

Jireni, Jirny 26, 176, 302. 

Jiřenec 176. 

z Jířetic 194. 

Jiří Poděbradský, král 32. 
171, 213 viz z Poděbrad. 
— Jiří sv. klášter 22, 69, 
72, 74, 135, 136, 207. 211, 
213» 27?i 279. 

Jiřice, Žirice 56, 70. 165, 174, 
255. 

Jiřin 173. 

z Jirné 265. 

Jistebnice 136, 137. 146. 

z Jiter 91. 

Jitka, královna 59. 

z Jivian 122. 

Jíví 297. 

Jizbice 231. 

Jizera 170. 

Josef II. 154. 

Jošt, Jodok. markr. morav- 
ský 17Q, 179. 

Juren viz Jiren. 


K 

Kácov 78, 89. 195. 

Kačka z Kačína 172, 237. 

z KaCice 277. 

Kačice z Konic 24, 178. 

Kačkova Lhota 49, 50, 95. 

Kadaň lil, 122. 

Kadrman z Kelče 188. 

Kahn z Lichtenburka 223. 

z Kaiseršteina 288, 304. 

Kajkovice, z Kajkovic 195. 

Kalenice, z K. 146, 150, 279, 
291. 

Kalhart ze Sternfeldu 211, 

214. 

Kalná 190. 

Kamaréř, měšťan pražský 
169, 173, 239. 

Kamarét ze 2irovnice 27. 

Kamberk, 128. z K-a Kain- 
berský 91. 

Kambs, stavitel. 

Kámen 238, 293. 

od Kamene 217. 

Kamenice, z K. 99. 179. 208, 
214, 234. 

Kameiiička, z K. 214, 215. 

z Kamerné Lhoty 9. 

Kamýk 26, 136, 141 144. 

148. 178, 248. 250. K-cký 
ze Lsíibořc 26^ 70. 234 
264. 

Kantor ze Smrčné 173, 240. 

Kaňka stavitel 159. 

Kapčice 143. 

Kaplíř z Sulevic 65, 73, 111. 
112, 128, 178, 210, 213, 242, 


REJSTŘÍK JMEN. 


317 


257. 2«, 266, 284, 288, 303. 
Kapoun ze Smiřic 128. — 
K. ze Svojkova 276. 

Kapr z Kaprštejna 206, 301, 
3U3. 

Karban z Olšan 217. 

Karel IV. 22, 24. 40, 44, 47, 
52. .59. 77. 140 . 143 . 161 , 
170. 201, 253. — K. VI., 
cis. 159. — K. Vil., cis. 36. 
— K, rak, 159. 

Kariňansky vévoda 14. 
Karlík z Nežetic /4, 104, 119, 
127—129, 152. 

Karlštejn 26, 55, 102. 121, 
135, 143, IsO. 186, 187, 243, 
245. 

Karolides z Karlšperka 239. 
Kartouzy viz Certousy, k-šti 
mniši 25. 

Karlovský klášter v Praze 
27. 37, 

iKarvinský iz Karvína 223, 
288 

Karyk z Rezna 258, 259, 301, 
303. 

Kasárna 248. 
z Kašov 299. 

Kašperské hory 130. 

Kavan z l)ědíh»h 279- 
Kavčí Hora, z K. íl, 102, 
116. 

Kbel, ze Kb, Kbelský 27. 

176, 178. 205, 240, 274, 306. 
Kebhartice 71. 

Keblov 190. 
z Kelče 300. 

Kelley, alchymista 213, 216. 
O’ Kelly 37. 

Kcrunk z Lomu 304, 
z Kliuenu 220. 
z Khevenhulleru lui. 
z Kiluenberka 63. 
z Kladna 67. 

Kladruby 185, 188, 298. 
Kladsko 183, 190, 282, 292. 
Klaner z Liigelslioíu 223. 
Klapý 303. 

Klatovy 121, 222, K-s-kýkraj 
269. 

Klecany, z K. 212 211. 
Klementer. měšfan pražský 
240. 

Klenovcc rybník 171. 
Klenoví, z K. 24, 37. 195, 
210 . 

Klcnovský ze Ptení 126, 185, 
189, 191, 202. 

Klesl, kardinál 157. 
z Kliiištejna Mičan 18, 45, 
55, 107, 110, 111, 129, 131, 
164, 175, 179, 214, 225, 
237, 269, 289. 

KlokoCná 303. 

Klokočov 244, 245. 

Klokoty 213, 214. 

Klomín viz Chlumín. 

Klouby 123. 

Klučov, z K-a 8, 10, 12, 16, 
26, 27, 90, 169, 176, 213, 
225, 228, 279, 303. 
z Klukovic 278. 

Klusák z Kostelce 73. 

K!y 264. 

Kiiěnice 244. 

Kněnice, Knovicc z K. 248, 

251. 

Kněževes 174, K-ský. mě- 
šían pražský 214. 

Kněiží Hora 56. 

Kněžice 184. 

z Kněžmosta 174, viz Valc- 
čovský. 

Knin N. 122, I3». 183, 258. 
Kníže z Načerace 280. 
Knovíz, z K*e 220. 251, 252. 


Koba z Cer henek 26. 

Kobyla z Dvojic 19, 105. 
z Kočová 33. 
z Kocnějovic 302. 

Kočičí Hrádek 192. 

Kočevje IKranj.} 188. 
Kojetice, z K. 255, 257, 260. 
Kojetín, z K-a 61, 282. 
Kajkovec z Ostrova 90. 
Kochánek 156. 

Koclianov, z K-a 50, 51, 89. 
Kokořiii 66, 69, 73, 74, lUb 
až 112, 129, 164. 
z Kokořova 73, 118. 

Kolár t 26u. 
z Kolčova 94. 

Koldšlejn na Mor. 14. 

Koleč 279. 

Kolín 25, 61, 63, 121, 240, 
290. 

z Kolleru 264, 265. 

Kolloredo viz Coíloredo. 
Koloděje, z K. 12, 201—203, 
207, 208. 217. 257, 298, 302. 
Kolman z Křiklavý 216, K. 
z Libře 214. 

Kolovrat z Myši (na 212. 
Kolovraty, z Kolovrat 61, 70, 
73, 119, 121, 122, 127, 129, 
131, 150, 165, 168, 174, 191, 
Žusl m. 2^ 245. 259, 261, 
285. 301. 304. 

Komořice 12, 22, 25. 
Konárovíce 289. 

Konárovský z Libanic 213, 
243. 

Kohas z Vydří 251, 252. 
Konětopy 175. 

Konice, z K. 24, 168. 

Koník, měštan praž^ský 258. 
Konojedy, z K. 8, 14, 24, 27, 
53, 104, 124, 208. 

Konipasy 293. 

Konopiště 28—37, 42, 45 až 
47, 54—56. 76—78, 122, 123, 
127, 129-131,216, 242. 248. 
251, 268. 

Konrád Ota, kníže C. 282. 
z Kopidlna 16, 128. 

Kóppl z Adie I sběr ka 251. 
Korb z Weidenheimu 235. 
Korce 201. 

Kordule ze Sloupna 290. 
Kořenský z Terešuva 92 až 
94, 176, 210, 283, 281, 294. 
Korkynč 127. 212. 244. 
Korotiee 191, 

Kos z Dobrého Pole 12. 
z K osině 286. 

Kosmonosy 58. 

Kosova Hora 123, 242, 252, 
270. 

Kost, z K-i 49. 58. 
z Kostelce Kostelák 19, 40, 
53. 71, 130, 208, 211, 237. 
— Koutský 169, 237. 
Kostelec nad Černými Lesy 
} — \4, 18—27, 85, 86, 174, 
180, 201, 202, 205, 209, 228, 
293. — K. nad Labem 161, 
163- 165, 173, 255. — K. 
pod Křižky 56—211, 215, 
217. — K. u Mělníka 74. 

v .,^.1 oo v 

I\. IIUU ot>. — I\. 

nad Sázavou 33, 38 — 42, 
53, 117, 123. — K. ves 34, 
149. 

Kostka z Postupic 22, 27, 
42. 53, 55, 86, 91, 95, 99, 
103, 104, 177, 2U8, 213, 217, 
301. 

Kostnický sbor 42. 45, 90, 
116, 201, 211, 263. 
Kostomlaty 58, 156, 262. — 
K-ský z Vřesovic 264, 273, 
276. 


Kostomlatky 177, 

Kosiátky. z K. 73. 127. 237. 
Kohetice 210. 

Koiseves 221. 

Koííík z Lipče 53. 
z ř^ošíně 161, 211, 290. 
Kofúře 174, 250. 

Kožifólov 111. 

Kohumberk 10. 
z F[otvic 207. 

Koukol z Popovic 23. 
Koiinice, Konice, z K. 178, 
179, 208, 266. 

Koiinov 211. 

Kouřim 9. 12. 13. 16, 23. 25. 
213, 34, 35, 175. — K-ský 
kraj 25, 78, 79, 94. 121, 
IS6, 187, 199, 200, 213. 
Konty, z K. Koutský 30, 52, 
5 : 5 . 126, 185. 246, 268. 285, 
Zm, 294 -296. 

Kováft, z K-ě 61. 74. 
z Kovanic 26. 
z Kovám ína 127. 

Kovařov, z K-a 152. 217. 
Koz^eC z .Jiren 298. — K. 

z Kozle 244. 

Koz áro vlče 59. 

Kozí Hřbet 8, 19. 25. 121, 

'M)/i 'tAO ocn 
£ 111 , £10 

Kozlí ve Slezsku 234. 

Kozly u Brandýsa 173 — 175. 
Kozomín 272, 276. 

Kozmice. z K, 56, 104. 
Kozohorský z Říčan 118. 
Kozojedy 19, 22. 

Kožií, z Kožlélio 33, 46 — 48, 
521, 55. 116, 122. 

Kralbice viz Vaitmile. — 
Kirabice rybník 94. 

Krajiír z Krajku 49, 99, 155, 
170, 175, 183, 266. 
z Krajnic 277. 

Kralkovský z Kolovrat 127, 
24!0. 

z Kralic 155. 

Králiík z Brocenberka 69. 
Královice, z K. 12, 22, 33, 
lCi5. 185, 192. 203. 2(14. 207, 
229, 288. 293. 

Krallupy 271. 279. 

Kramosty 150. 
z Kraselova 206, 239. 
Kraslice 109. 

Krasoňovice 291. 

Krásná Hora 136. 139. 150, 
151. 

z Kirásného Dvora 26. 
Kraísovice, Krašovský z K. 

147, 151, 152. 

Kratochvíle 144. 
z Kravař 31, 77. 103. 

Kra\/í Hora, z K. H. 8, 280. 
z Kravska 288. 

Krč Dolní a Horní 304, 305 
Krčin z Jelčan 144—148. 

150. 248. 

Křeííov 141, 247. 

Křeřiovice. z K. Křečovský 
117, 126, 129, 196, 243, 249, 
250. 

Z Kirejštánu 212. 
ž Kiřcřnčíiic 51. 

Křepenice 135, 136. 144—146, 
150. 

KřesJice 240. 

Křešice, z K. 88. 94, 118, 150, 
241. 244, 245, 250. 
z Křesťan 234, 236. 
Krcřileby 120, 250, 270, 300. 
Kří, z K. 266, 304. 
z Kiřikavy 20, 213, 216. 
Kripiice 37, 222, 242. 
Krinecký z Ronova 128, 214, 
216. 


Křivá Ves 211. — z K. Vsi 

213. 258. 

z Křivé 179, 232. 

Křivenice 162. 

Křivoklát 62, 78. 122. 
Křivsoudov, z K-a 90, 188, 
199, 280. 

Křivý Petr, měšťan piažsK) 
178. 

Kříž, kameník 232. 

Křižanic Vacek 178. 
z Křížence 173, 

Kříženec 286, 288. 
křižovníci 68, 71, 73. 74, 93, 
147, 206, 277, 278, 306. 
Krnov 14, 25. 

Krnsko 173. 

Kroměšín z Březovic 184. 
Kroměříž 89. 

Kiopáč z Trkova 151. 

Krpy. z Krp 67, 68. 71, 74, 

173, 276. 

z Krsovic 129. 155, 210. 
Krtenovice 244, 245. 
Krucemburk 291. 

Krukner z Lobkovic 2.’>4. 
Krumlov, z K-a 81. 82, 126. 

147, 221. 280. 

Krumlovec 249. 

Kruty 14. 
z Krusvičan 34. 

Krvomlýn viz Harasov. 
Krychnov 194, 242. 

Kšely 24. 

Kuchyňka hora 173. 

Kučera z Trkova 151. 

Kule z Věříc 49, 212. 
Kunernile 195. 

Kuneš z Lukovec 187, 272. 
Kunhuta královna 59, 69. 

Ku nice 205. 
z Kuního 150. 
z Kunovic 34, 242. 

Kumburk 12. 

Kunrac, z K-e 36, 182, 183, 
185, 193, 195. 242. 
Kunratice, z K. 123, 217, 228. 
230—237. 

Kunstberk 87. 100. 
z Kuiištátu 20. 23. 27, 31, 42. 
60, 78. 85. 86. 88. 104, 124. 

174, 188 . 214, 237 , 286. 

Z Kunvaldu 72, 205, 208. 228, 
273. 

Kurcpach z Vítkova 174. 
Kuří, z Kuřího 53, 144, 201, 
207—208. 

Kuří Vody 164. 

Kuštovský dvůr 151. 
Kutovec z Úrazu 22, 23. 
Kivasejovice 140, 151, 285. 

297 viz Přehořovský. 
Kvašťov 262, 263. 

Květnice, z Kv. 209, 227 až 
228. 

Květon zedník 15, 16. 
z Květuše 151. 

Kviče, z K. 172. 239. 
Kvintus z Dronsdorfu 2/9. 
^ ■ z Hvršfeldu 66. 

Kyje, z K. 206. 207, 260,305. 

306. 

Kyselovský z Kyselova 117. 
Ky šperk 229. 

Kyšperský z Vřesovic 208, 
266. 


L 

Labe 57, 63, 153. 164, 169, 
255. 

z Labounč 129, 188. 
Ládevce 213. 


318 


REJSTŘÍK JMEN. 


Ladislav král 32, 42, Q5 174, 
175, 206. 214. 
z Ladronu 128. 

Lak z Netky 297. 

Lála z LihiŠe 265. 
z Lamberka 187, 188, 303. 
z Lamboy 212. 

Landápcrk 217. 

Landštejn, z L-a 15—17, 18, 
20, 24, 34. 58. 164, 172. 
z Lasetiicc 250. 

Lašovicc 151, 152. 

Laut z Dědic 41. — L. z Ko- 
stelce 211. 
z Lazaři 220. 
z Lazec 88, 89, 91, 172 
Laziště 188. 

Lažany, z L. 22, 24, 288. 
Lažanský z Bukové 35. 240, 
263, 304. 
z Lažovic 95. 

Lbosín 49. 

Lčovicc 35, 125, 297. 

Ledce, z L. 23. 55, 58, 212. 
213. 

Ledecký z Granova 157, 167. 

— L. z řříčan. 

Ledeč 199. 
z Ledečka 20S. 

Lednice na Mor. 14. 
Lchníce (slez.) 119, 164. 
Lchnar z Kouby 159. 

Lcliov 109. 

Lelek z Hořesovic 26íl 
Leo part Pavel Štěpán, sta- 
vitel 11. 

Leopold I. 51. 63. 159, 187. 
Leptič 145. 

z Lcrojld 259. 278 viz Bašt- 
ský, Podvinský. 

Lekeš z Květné 214, 278. 
Lemair 211. 

Lemesre z Malého Grynber- 
ka 211. 

Lemúzy 18, 162. 

Leskovec z Leskovce 128, 
141, 180, 183, 201. 245. 288. 
z Lestkova 228, 266, 271. 
Lešany 44. 89, 129, 131, 244. 
Leština, z L. 51. 241. 

Leštno 56. 78. 80^2, 92, 
102, 113—118, 125—129. 
Letky 229, 

Letňany 266. 

Letňanský z Vyšerovic 167. 
z Letošic 236. 

Léva z Brozánek 305. 

Lev z Kožmitála 10, 170, 
266, 304. 
z Levnova 85. 

Lhota, ze Lhoty 128, 246, 
212, 239. — L. Červená 
145, 276. — L. u Břežan 
215.— L. Dlouhá 127, 129. 
— L. Dubová 55. — L. u 
Chlum ína 266. — L. u 
Jankova 287. — L. Jadér- 
kova 244. — L, Jarkova 
287. — L. Kačerova 245. 
— L. Kačkova 49, 50, 51, 
95. — L. Kamenná 9. — L. 
u Kvčtnice 227. — L. u 
Lobkovic 255, — L. u 
Mšena 71, 73. — L, Oves- 
ná 188, — L. Prostřední 
14.3. — L. u Sedlčan 220, 
249, 251. — L. u Semtí- 
na 246. — L. u Štěpánova 
191. — L. Veselka 197. — 
L. Vidlákova 37. 56. — L. 
u Vlašimě 192. — L. Vy- 
soká 37, 56. — L. Zábor- 
ná 14.3. — L. Žlebková 49. 
Lhotka 197. — L. u Chva- 
těrub 279. 


Lliotský z Koberovic 100. — 
L. ze Ptení 69. 

Libanice 90. 
z Libče 197. 

Libčeves 256, 

Libčicc, z L. 150, 277, 278. 
Liběchov, z L. Liběchovský 

65, 69. III, 214, 

Z Liběfovic 91. 

Libeň 74. 1.35, 201, 202, 215 
až 217 , 244, 274, 275, 298 
až ,306. 

Libeníce, z L. 263. 285. 
Liber, z L. 131, 208, 216,217. 
z Libetiček 197. 

Líbezníce 259, 301. 

Libiš, z Libiše 161, 173, 176 
265. 

Libkovice, z L. 257, 279. 
Liblice, z L. 24, 25. 59, 68. 

70. 71, 161, 178. 

Libodrice 291. 

Libochovice 138. 
z Libošovic 195. 

Z Libotíně 243. 

Libouň, z L-ě 90, 193, 197, 
288. 

Libovický z Machovic 279. 
Libštejn 61, 121. — Libštejn- 
ský z Kolovrat 259, 285. 
Libun z Dubé 47. 127, 128, 
197. 

z Libunč 288. 

Llbuš, z L-e 231, 234, 237, 
.302. 

Libže 96. 

Ličov (Rak.) 121. 

Lidi z Lidlova 172, 277. 
z Llebentalu 234, 303. 
Lichovy 150. 

Lichnice, Lichtemburk, z L-a 
18, 23, 24, 61. 184. 
z Lichtnštejina 12 — 14, 21, 24, 
25. 34, 63. 96. 112, 179, 186. 
196, 201, 204—208, 227, 
229. 

z Lílientálu 252. 

Li múzy 18, 162. 

Linec (Rak.) 187. 

Linhart truhlář 11. 

Lipany, z L. 23 — 25, 32, 47, 
60, 121, 126, 135, 164, 205. 
Lipé, z Lípého 20, 73, 138, 
163. 

z Lipna 12. 

Lipnice 184. 188, 191, 195, 

212 . 

Lipovský z Lipovic 149. 
Lipská 24, 179. 

Lísek les 114. 

Liška z Chotětic 292 
Litevský kníže 22. 209. 

Liteň 129. 

Litice, z L. 74, 188. 
Litoborský z Chlumu 162. 
Litochleby 239. 

Litoměřice 61, 158, 217, 293, 
300. — L-cký kraj 61. 
L-cký kraj 61. 

Litoměřický, měšťan praž. 
207, 217. 

Litomyšl 86, 91, 99, 104, 171, 
177. 201. 217, 256, 303. 
Lito více lui. 

Litožnice, z L, 206, 207,277. 
z Litrbachu 239. 

Lnáře 58, 220. 

Lobeč 73. 

Lobkovice, z L. 13, 37, 62, 
64, 69. 72—74, 83. 84, 100, 
135—138, 143, 145, 146, 148. 
150, 151, 158, 163, 164, 173, 
174, 185, 202, 213, 214, 219, 
220, 223, 250, 253—256, 
260, 264, 265, 272, 276 - 
279, 287. 


Loděnice 282. 

Lochkov 147. 

Lochovice. z L. 268, 274. 
Lojovice, z Lojovic 130, 195, 
210 . 

Loket 59, 105, 176, 307. 
z Lokšan 138. 

L.oninÁ, z. 1.. 202, 260 viz 
Bedřichovský. 

Lomnice 121, 263. 

Lopata ze Slaného 228. 
Lopretice, z L. 49, 125. 
Losenstcin (Rak.) 186. 

Losi z Losimtalu 251. 257. 
z Losu 45, 210, viz Ota. 
Losyny 91. *168. 

Lošánky 25. 

Lounský 131. 

Louňov 281. 

Louňovice 183, 193, 194, 197, 
242, 244, 281, 287- 289. 
z Loutková 194. 

Lów z Erlsfeldu 211. 
Lovčice, z L. 223. 

Lovosice 50, 99, 272, 

I.stiboř, ze L-e 14, 26. 
Lštění 49—53, 99, 102, 146, 
288. 

Ludmila sv. 58. 

Ludvík IV., císař 150, — L. 

král český 177, 180, 210. 
Lukavský z Lukavce 88. 94, 
95. 129, 143, 177. 189, 216, 
227. 240. 248, 281. 
z Lukonos 264. 

Lukov (Mor.) 77. 

Lurago, stavitel 67. 
z Luštíce 228. 

Lužice, z L. 186, 207. 
Lužanský z Luzné 178, 259. 
Lvovický ze Lvovic 151. 
Lvsá, z L. 59, 73, 126, 170, 
175. 


M 

Maceška z Peclinova 128. 

Macliuta, měšťan pražský 
305. 

Maidburk 41. 

Maidl ze Stuhnic 307. 

Mailberk 182. 

Majer z Pokštortu 279. 

majestáty 33, 124. 

Majrle ze Sobíšku 21, 256. 

Makotřasy 258. 

z: Makova 127. 

Malejovice 89. 

Malešice 298. 

Malešice, z M. 167, 205, 
305, 306, 

Malešický z Cernovic 1 96, 
305. 

Malešov 88. 104. 216. 

Malfkovský z Malikovic 211, 
305. 

Malkovice, z M. 141, 214. 

z Malnic 105. 

Malotiice 53. 

Malovec z Chýnova 152, 284. 
M. 284. — M. z Libělovic 
91, — M. z Malovic 13, 34, 
45, 49, 63, 88. 90, 119, 126, 
131, 185, 186, 191, 201, 

209, 213, 222, 235, 244, 

250, 252, 266, 276. 278, 

285, 288, 289, 297, 302. 

Malovary 59. 

Malovka les 96. 

Manda, měšťan pražský 305. 

Mandeíík z Chrástic 202. 

Manerbis z Mantovy 92, 93. 

z Manhelmu 305. 


z Mansfelda 302. 
manství 8— 10, 22, 24, 52. 53, 
59, 60, 63, 77, 142, 143, 232. 
Mařík Udrole, zedník 232. 
Marie Terezie, císařovna 36, 
291. 

Markvart z Hrádku 267. 

z Mariova 7-4. 

Maršovice, z M-c 103. 118, 
119, 125, 126, 130, 149, 177, 
269. 

Martin, zedník 237. 
Martinice, z Martinic 13, 51, 
79. 100. 141, 158, 185, 220, 
234, 242—245, 267. 269. 
278. 

de Marradas 146. 
z Maryže 248. 

Masojedy 18. 

Mastník, potok 120, 218, 248, 
Mašťov 265. 

Matčiov 284. 

Matema, měšťan pražský 
306. 

Matiáš, císař 146, 157, 200, 
212. — M., uherský král 
117, 123, 184. 
z Matrovíc 211. 

Maxímilián II. 24, 222. — 
M.. bavorský 158. 
zc Mcel 177. 

Meclov 298. 

Mecerad z Reichenvaldu 

212 . 

z Mecenrodu 299. 

MeČeríž, z M-re 67, 156, 
Medek z Valdeka 44, 49, 129, 
215, 226, 259, 278. 
Mědénec z Katíbořic 141, 
14,5. 151, 285. 

Medulán, měšťan pražský 
260. 

z Meggau 220, 223. 
Měchnějov 77. 88. 
Mčeholupy, z M. 206, 228, 
240. 

Měcliura Jiří 256. 

Meisnár z Luzné 178. 

Měkýš z Ostrova 9, 10, 10. 
Melmuka 34, 

Mělník 30, 57—74, 106, 250. 

264, 265, 268, 301. 
Memingar z Loku 157, 302. 
Měřetice 185. 

Měsíček z Výšková 157, 285, 
294, 301. 

Městec Heřmanův 184, — 
M. Králův 172. 

Městečko 51, 246. 

Měšetice, z M. 137, 151, 284, 
285. 

Metličany 94, 186. 
v. Metscii 101. 

Metternich z Winncbiirku 
294. 

Mety v Lotrinsku 14. 
Meziřícký, měšťan pražský 
178, 239. 

Mezenský z Mezného 88. 
Mezlecký 35. 

Mezihoři 50. 

Mičan viz z KHnštciiia. 
Midrít, měšťan pražský 211. 
z Míc haloví c 154, 155, !70, 
219 , 

Michle 302, 305. — Michlc- 
nus Jan, farář 64. 

Michna z Vadnova 13, 35, 
46. 125, 129, 1.36, 214, 216, 
236, 248, 251. 

Mikovice 222. 
mikulášenci 241. 

Milán 37. 
z Milčevsi 254. 

Milčice. z M. 266. 291. 
z Mileně 23. 


REJSTŘÍK JMEN. 


319 


Milenský, měšťan pražský 
305. 

Miletín, z M-a 126, 227, 257. 
z Milctíiika 27, 305. 
Milevsko 35, 1*35, 142. 150, 
268. 282, 284, 297. 
z Mil hostie 202, 223. 

Miličín, z. Mílíčína 10, 122, 

136, 141, 143, 145. 150, 171, 
242, 283, 286, 288, 296. 
Miličeves 209. 

z Millesima 63. 210, 220, 258. 
279. 

z Milostfna 258. 
z Milšteiria 173. 
z Minden. biskup 19. 
z Minkvic 212. 
ininorítč 30, 37. 
Minstrbersko, M-ský kníže 
33, 61, 76, 117, 188. 

Mírek ze Solopisk 20, 23, 24, 
26, 92, 292. 

Miřkovský z Tropčic 149. 
z Mirošovíc 53, 62. 
z Mírová 171. 

Mirovíce. z M-c 255, 260, 
303. 

Miseroni z Lissonu 91. 
Míšeň 59, 83, 297. 

Mitrovice, z M. 144, 145, 

212, 261. 262, 263, viz V a- 
tislav. 

Mitrovský z Nemvšie 240, 
261—263. 270, 30Í 
Mladota z Solopisk 91, 105, 
129, 216. 220, 223. 

Mlazice 67. 

Mlázovský z Těšnice 139, 
294 

Mlékóiedy 254—256. 
z Mlékovic 26. 55, 210, 293. 
Mlýny, z M-ů 128. 

Mnětický z Mnětic 56, 69. 
z Mnichova 260. 

Mnichovice 86, 87. 99, 104. 
190. 

Mníšek 121, 149. 

Močidlník 24. 

Močík z Konic 26. 178. 
Modřany 211, 234. 

Modletice 213. 

Mochov, z M-a 161, 167, lf>9, 
179. 

Mokřanv, z Mokřan 146, 149, 
211. 243. 

Mokřec, z Mokree 151, 152. 
Mongolové 76. 

Morava 20. 82, 86, 87, 89. 
121. 126. 168, 171, 182. 18.3. 
205. 247, 289. — M. z K a- 
lic 155. 

Moravec, z M-Če 104, 241. 
Moravický z Paběnic 24(1 
z Morzina 179. 

Most 102. 

Mošaur z Valdova 210, 212, 

213. 

Moštice 86. 

Mrač, z Mrače. Mracký 
z Dubé 36. 45, 48—56, 95. 
100. 103. 212, 213. 282, 284 
285, 292. 

Mrakeš z Noskova 131. 
Mrakotice, Mrakotický 
z Mrakotic 244, 261, 284. 
Mratfn 259. 

Mráz z Milešovky 202. 
z Mrdic 78. 

Mrcliojedy 56. 

Mrvice, z Mrvic 118, 127 
1.30, 270. 

Mrzkv 27, 86. 

Mstětice 172. 
z Msti slavíc 290. 
ze MŠeného .304. 

Mšeno 65, 106, 111. 


Muchek z Buková 26, 235, 
236. 

Mukařov 26. 

Mulcer z Rozentalu 79, 127, 

z Míílhcima 163. 

Mulhuzen, měšťan pražský 
229. 

Muliici, iiiéSCaii piaZský 200. 

z Mulštejna 157, 

Mutina z Chlumu 23. 

Mutrpios z Tedražic 155. 162. 

Mydlář. měšťan pražský 301. 

Myslice, z Myslice ^0, 51, 
128. 

Mvslík z Hyršova 250, 251, 
263. 

myslivost 11, 12, 86, 142, 
156, 157, 188, 200. 

Myška ze Žlunic 69, 72, 88, 
143, 148. 201, 257, 258, 264, 
276, 278. 

Myškovice 177, 178, 246, 259. 

Mvšlín, z M-a 54. 99, 104, 
105, 168, 217, 228. 307. 

z Myšlíiika 24. 

Mýto 59. 


N 

Nabdín 166. 

Načerac 183, 184, 246. 280, 
281. 

Nagl, Negl, měšťan pražský 

301, 302. 

Nahoruby, z N 120, 126, 248, 
249. 

Náchod, z N-a 8, 19. 227. 
Nalžovice. Nelžeiovice. z N. 

219, 220, 251, 252, 267. 
Nalžovy 136. 

Nasavrky, z N. 188, 208, 223, 
262, 285, 288. 

Navarov, z N-a 25, 254. 

Náz, doktor 301. 

Nazice. z N. 241, 243. 
z Nebilov 61. 

Nebřehovský z Nebřcliovic 

212 , 222 . 

Nebuželv 66, 69. 

Nečamský z Mi nic 26, 173. 
z Nečtin viz Beneda. 
z Nedělišf 169. 

Ncdomice 174. 

Nedrahovice, z N. 135. 136, 
146, 147. 151. 245, 285. 
Nedvědíce 126. 

Nedvězí. N-ský z N. 34, 35, 
129, 131, 239, 284. 
z Nedvojovic 305. 

Negl, měšťan pražský 301, 

302, 

Nchvizdy 26, 167, 168, 176. 
Nechanice 200. 

Nechválíce, z N. 136, 150, 
211, 213. 

Neidek 58. 

Nekmír 37. 

Neiahozeves 129, 256, 276, 
278, 

Nelechov 290. 

Nelžeiovice viz Nalžovice. 
Německý řád 71. 73. 74, 306. 
z Němčic 295. 
z Nemošic 23. 

Nemyčeves 182. 

Nemyšl 186. 220. 287. 
Nepoliský ze ZachraŠťan 
296. 

Nepomyšl 265, 

Neratovice 254 — 256. 
Nespery, z N., 88, 94, 131, 
187. 188, 194, 195, 210, 287. 
288 

Nesvačily 116, 127, 128. 


Netluky 35, 46, 145, 248, 251. 
Netvoříce, z N., 41, 124. 

129- 131. 270. 

Netvo říčky 130. 

Nctvorský z Břízí 34, 129, 

130, 220, 267, 

Neštétice 35. 

NuuKiíiiici, iiiuSCdu 

239. 

v. Neumann 223. 
Ncumburger, mčšťan praž- 
ský 179. . 

Neurode 292. 

Neustadt 136. 

Neustupov 89, 242. 245, 268, 
288, 292. 

z Nczbavětic 228, 

Nezdášov 242. 

Neveklov, z N-a 32, 49. 123 
—127, 135, 194, 242, 
Nezdíce 243. 
z Nežetic 88. 

Nigrin lldefons Daniel, opat 
sázavský 87. 
z Nígropontu 36. 
z Nosákova 289. 

Nosákovec z Adlochovic 289. 
Nosálovský z Přívor 128. 
Noselín 137. 
z Noskova 61. 
z Nostic 73. 239, 259. 290 
303- 

Nová Ves, z N. Vsi 49, 109, 
137, 282. 283, 285. 

Nové Dvory 151. 
Novohradský z Kolovrat 127, 

131, 150. 
novokřténci 80. 

z Nov osedl 207, 208. 

Nový Dvůr, z N. Dvora 243, 
282, 284. — N. Hrad 78 
(mor.), 149. — N, H. Kun- 
ratický 230—235. 

Nový mlýn 66. 

Niipaky, z N. 207. 208. 239. 
Nusperk = Hrádek Včelní. 
Nusle 222, 306. 

Nydrtheimer Heřman 20. 
Nvmburk 70, 72—74, 171, 

175, 258. 
z Nyněchova 67. 


O 

Obděníce, z O. 136, 143, 145, 
147, 148, 1,50. 

Obědovice 259. 

O bia jo více 287. 

Obora (u Ríč.) 217. 

Obořištč 146, 216, 219, 227. 

Oboz 123. 

Obristvi 69, 72, 260. 264, 265. 

z Očína 233, 

Oderský z Lidéřova 303. 

Odkolek z Ojezdce 13, 69. 

(Idlochovice (Ad-) 184, 194. 
213, 244, 289. 

Odolena Voda 70. 255. 276, 
277. 

Odranec 101 — 103. 

odúmrt 10, 23. 26, 27, 53, 
68. 72. 78, 88, 90, 93—96, 
103, 105, 147, 149, 152, 

155, 171—178, 187, 207, 

209, 241, 243, 249, 258, 
263. 287—289, 293. 305. 

Ohníštko z ChotýSan 93, 
— O. z Ohnišfan 227, 255. 

Ohrady 95. 

Ohrobeč 217. 

Ojíř z Očcdělic 135, 161, 177, 
213, 255. — O. z Vacovic 
294. 

z Okore 169, 225. 


Okrouhlo 216. 

Okrouhlice 116. 

Olbramovice, z O. 56. 89. 
94. 117, 118, 149, 150, 206, 
225, 227, 228, 232, 240, 245, 
246. 273, 281. 
z Oldřichova 241. 

OIcSúK Z.C ZUcbuz.i;vai 88. 

Ol eska 40. 

Olešná (u Vlašimě) 193, 195, 
197, 280. 

O lesnice 23. 

Olešovice 214. 
z Olivové hory 214. 
Olomouc 168, 171, 263, 20, 
76, 77, 100, 109. 

Olšany, z O. 178, 300 301. 
Ondřeiov 27, 99, 102, 104, 

287. 

Onomyšl 88. 
z Onšova 239. 

Onšovice 94. 

Onšovičky 182. 

Opit z Maličína 55, 88, 129. 
z Opatovic 33, 78. 

Opavské knížectví 14. 
z Opavy 2ofka 175. 

Opočen 168, 170, 172, 184. 
Opřetice 126. 

Opršal z Jetřicliovic 245, 
263. — O. z Ledeč 23. 
z Oprštorfu 18. 156, 157, 175, 
177. 

Orel z Plavče 150. 

Orlík 23—25, 47, 104, 20, 
— O. nad Humpolcem 222. 
z Orlova 152. 

Ornys z Lindperka 157. 
z Oiienburka 61. 

Ortlin, měšťan praž. 307, 
229. 

Osečany, z O. 35, 46. 143, 

947 9cn 

3. Oseká' Í24. 163. 

Z Osměchova 109. 

Osovský z Adlar 34, 235, 
299. 

Osterský ze Sulevic 178, 
210, 213, viz Kaplíř. 

O středek, z O-ka 19, 88, 95, 
100, 105, 195, 288 viz Cho- 
botský, Zoul. 

Ostromeč, z 0-če 32— 34, 
42. 47, 120—124, 215, 235, 
249, 270 viz Brekovec. 

O strom irský z Rokytníku 
72. 

Ostrov, z 0-a 9, 90,105,128, 
162, 172, 173, 178, 188. Í95, 
259, 260, 288. — O. klášter 
91, 126, 129, 131, 142, 150, 
162, 205, 212, 215—217, 
244, 277. 

Ostrovec z Královic 17.3, 
182. 185, 186, 194, 197, 200. 
201, 208, 260. 289, 297. 
Ostrštok z Astfcldu 177. 
Oškobrzský z Oškobrh 278. 
Ota Braniborský 73. — Ota 
z Losu 25. 45. 126. 210. 
Otmar z Holohlav 100, 214. 
Otice. z Otic Otický 36. 37, 
94. 177, 194. 220, 222. 22.3. 
241—246. 267—270. 283, 

294, 297. 

Otradovice Červené 70, 261, 

288, 289. 

Otrubec z Hodkova 90. 
Otryby, z O. 90. 

Otto z Ottenfeldu 210. 
Ouběnice 128. 

Onkrtalov 139. 

Ovčáry 174, 254. 

Ovesné Rataje viz Ratai**. 


320 


REJSTŘÍK JMEN. 


P 

z Paaru 287, 306. 

Paběiiíce, z P. 211, 30J, viz 
Voračický. 

Pabeš Jiří 12. 
z Pacova 34. 
z Padařova 121. 

Pachta z Rájová 69, 70, 72, 
73, 125. 

Pakomčřice, z P. 228, 1.“^ — 
260, 277. 

Palacký Fr. 256. 

Panna, studánka 1. 

Panvic z Lomnice 236. 
z Pantenova 259. 

Papež z Nesper 196. 
Paprocký z Glogol ]49 
Paradis de la Saga, hrabě 
210 . 

Paravicini 258. 

Pardubice, z P. 24, iOl, 140, 
162, 163. 206, 217, 228, 303. 
Pardus z Vrátková 24. 

Paris z Rejnšvaldu 203. 
Parkán rybník 214. 

Parkos Jan z Brodu 17. 
Parvus z Buková 291. 
Pašiněves, z P-i 23, 184. 
Pátek nad Ohří 90. 
de Pauli 260. 

Pavlovice 184, 185, 192. 
Pávovec z O retina 283. 
Pecellus z Adlersheímu 240, 
294, 297. 

Pecerady 33. 

Peclinov 117, 128. 

Pecingar z Bydžína <í9, Jll. 
Pecman 213. 

Pecky, z Pecek 291. 
pečet 24, 119, 128, 185. 

Pecha nec z Královic 203, 
209, 228. 

Pechlár z Maninku 131. 
Pechnov 287. 

Pekárek z Poněšic 214. 
Peklo 63. 

Peklo v 196. 286. 

Pelhřimov 42, 152. 184, 233. 
Pelhřimovský z Vyškořic 
303. 

Penčice 9, 85. 

Pefíkovy 34. 

Penízek, měšťan pražský 
258 

Peřina z Mallčína 88. 
z Perknířova Ostrova 177. 
Pernklo z Senrajtu 129. 
z Pernšteína 34, 70, 72, 73. 
84, 115, 136. 14.3^148. 150, 
151, 210, 255. 256, 265, 276. 
281. 

z Pernthálu 211. 

Perštein nad Ohří 74. 
Pertoltice 90, 182. 

Perucký z Peruce 257 
Pětichvosty, z P. 47. 53, 
126, 128, 212 214, 287. 
Pětipeský z Chvš a Krás- 
ného Dvora 63. 66, 69, 
71—73, 95. 269. 
z Petrova 95. 
z Petrovce 23. 24. 

„o ion iA'7 
rcuuviv.c, L. 1“ . i,jw. i-ti — 

149, 151, 152. 208. 209, 214, 
240, 287, 294, 306. 
Petrovští 13. 
z Peťršpurka 135. 

Pfefferkorn z Ottopachu 69, 
70. 

Pchov 50, 51. 

Píccolomini 304. 

Pičína 129. 

Pichler, měšťan pražský 
303. 

Pilung, měšťan pražský 69. 


z Pirkštejna 121, 146, 184, 
303. 

z Píseěné 70, 71. 

Písek 121, 258. 

Pivo ze Zlioře 277. 
pivo, piva vaření 9, 12, 20, 
21, 34, 36, 46, 50, 60, 61, 
63. 71, 87, 113, 116, 117, 
119, 124, 155, 167, 181, 
190, 194, 199, 238, 242, 
256, 262. 

Placer, měšťan pražský 260. 
Plaňany. z P. 8, 12, 14, 20, 
21, 24, 25. 292. 
z Plané 301. 

Pláner, měšťan pražský 228. 
Planknar 203. 

Plankenberk = Prčice, 
z Plasné 126. 

Plesingía, Pleszin = Vlašim. 
Bešiště 149, 150. 
z Plotíšf 161. 

Plumlov (Mor.) 14. 

Plzeň 221, P-ský kraj 141, 
152, 175, 222. 

z Pnětluk 126, 129, 286, viz 
Netluky. 

Pňov 213. 
z Pobipes 196. 

Podbaba 279. 
z Počapl 73. 

Počepice, z P. Pocepický 
135, 136, 139, 149, 150, 241. 
Počernice Dolní, z P. 238. 

302, 303. Horní 3UU. 302 

303. 

Podbrdsko 128. 

Poděbrady, z Poděbrad 8, 
20, 22, 25, 32. 42, 47, 49, 

53, 54, 60. 62, 68. 69, 76, 

78, 85, 89, 90, 93, 95, 96, 

98. 110, 117, 122, 128, 131. 
135, 155, 164, 166, 167, 170 
—174. 176, 179, 183, 194, 
196. 208, 210, 212, 234, 

235, 237, 241, 244, 245. 

248, 251, 255, 261, 263, 

268, 285. 289- 292. 302. 

3a3, 307. 

Podhájí 252. 

Podhradec 220. 

Podhradí 132. 

Podhradský z Vlci hory 
150. — P-ský mlýn 106. 
z Podívic 88. 

Podmoklský z Prostiboře 12. 
Podnavec z Kamenice 214. 

— P. z Těptína 96, 215. 
Podmokle 141. 

Podmrač 48. 

Podol u Prahy 306. 

Podolí 245. — P. u Blaníka 
281. — P. u Janovic 270. 
— P. Nové 281. 

Podolský z Olbramovic 245, 
246, 270. 

Podpomněnice 56. 

Poduška z Martinic 243. 
Podrataie 85. 

Podsedice 62. 

Podveky 288. 

Podviní 300. — P-ský z Le- 

rojid 300. 

_ 

X rxjeiuiigu 

Z Pohnání 223. 

Pohoří u Vlašimě 183. 
Poiezdec 222, 223. 
poklad 186, 187, 233. 

Polsko. Poláci 32, 136, 271. 
Polák z Podole 286. 
Polanka, z P-ky 185, 250, 
270. 284. 
z Polenska 299. 

Polerady 154, 163. 

Poličany 123. 

Polička 59. 


Polná 86. 
z Polome 60. 

Pomněnice, z Pomněnic 45, 
55, 56. 

Popel z Vesce 170, 172, 175, 
2P0, 302. 

Popovice, z P. 16. 23, 92, 93, 
96, 149, 155, 194, 195, 197, 
210— 212, 217, 219, 258, 
300. 

PoDovský z Bezeiovic 91, 

93, 126, 281. — P. z Sarfn- 
bacliíi 285. 

z Pordic 19. 

Pořešíce. z P. 149, 150. 
Pořešín, z P-a 118, 149. 
Poříčany, z P. 14, 26, 225, 
257. 

Poříčí 34. 36, 50, 51, 55, 129, 
183, 212, 213. 288. 

Port z Portu 292. 

Porta, stavitel 137, 250, 253, 
256. 

z Portie 187. 

Posázaví 75. 

Postoloprty 35, .36, 90, 216, 
242. 

Postřižín 59, 273. 

Postupice 42, 91, 187, 287, 
z P. viz Kostka, 
z Potšteina 280. 
z Pourtales 125. 

Prače 27, 237. 303. 

Praha 8, 9, 11, 12, 16, 17, 22, 
25, 27, 30, 31. 41, 45, 47, 
49, 51, 55, 56, 59, 60, 70, 
71, 83, 85. 86, 88. 89, 92. 

94. 95, 98, 99, 100, 102, 104, 

105. 109, 110, 117, 118, 122, 
124, 126, 129, 131, 135, 136, 
146, 149, 150, 152, 155, 163, 
164. 170, 173—179. 183, 

186, 187, 189, 192. 194, 199, 
200—202, 205, 206, 209 až 
214, 217, 225, 227, 228. 231 
až 237, 239, 240. 245, 247. 
249—251, 257—260. 263, 

265, 266. 269. 271—279, 281, 
284. 289- 291, 298- 306. 

Prácheň 267. — P-ský kraj 
82. 118, 199. 

Prasetín 290. 

Prašivá 243, 247. 

Pratvurst z Tuchlovic 279. 
Pravětíce, z Pravětíc 131, 
281. 

Prčice, z P. 49,137,151.221, 
245, 250, 262, 263. 270, 282 
až 285, 294, 296, 297. 
Přebozy, z P. 12, 21.24 — 26, 
292. 

Předboj, Příboj 277. 

Předboř, z P-e 209. 210. 
z Předenic 150. 

Předhradí 213. 245. 
Předhvozdí 27. 

Předměřice, z P. 155, 156, 

175. 

Přehořovský z Kvasejovic 
36. 46, 213, 214, 240. 
Přehýšov 152. 

Přelitov 244. 

Přemysl I., král 118. — P. 

íí. 59. i4ž, Í63, Í9ý, 225. 
Přemyšlen 266. 278. 

Přerov, z P-a 156, 165 — Í68, 

176, 179. 

Prestavlky, z P. 151, 222, 
262. 263, 278, 

Prešpurk 222. 

Přezlecký ze Sluh 213. 260. 
z Přezletic 260. 

Priam z Ravoratu 118. 
Příbramský, měšťan praž- 
ský 237. 


z Příboje, měšťan pražský 
207. 

Přlbýška 220. 

Príbyšice 2*16. 

Příčov 136. 
z Příchočna 303. 
Príchovský z Pří- hovíc 105. 
Přísečnice 282. 

Přistoupím 11. 14. 24. 303. 
Přišimasy 26, 225. 

Přívlaky 86. 

Přívory, z Přívor 68.70,72, 
73, 164, 174, 175. 229. 
Prkenice 7. 

Prokop markrabí 19. 41. 
Propast mlýn 104. 

Proseč, z P. 157, 176. 201. 
285. 

Prosek 300. 

Proskovec z Velené 213. 
z Prostého 149» 

Prostějov (Mor.) 14. 
z Prostiboře 258. 274. 278. 
Prostiborský z Vrtby 219. 
Prostoměřice 85. 
z Prosoví c 168. 

Průhonice, z Průhonic 172. 
176, 199, 205-207, 238, 
240. 302. 
z Pruku 61. 

Prusinovský z Vickova 171 
Pruskovský z Pruskovic 112. 
z Prust 174. 

Prusy 91, 125. 

Prušovský dvůr 277. 
z Pryskovic 208. 

Psáře, ze P. 88. 96. 174, i 85, 
194. 21,3, 214. 216. 288. 
Psince 255. 

Pšov. Pšované 58. 

Pšovka klášter 62, 67. 68, 71 
Pštros z Drast 277. 

Ptáček pes 83. 
ptačí dům 34. 

ze Ptení 177, 285 viz Kle- 
novský. 

Pubrle Matouš 12. 
z Pucán 173. 

Puchman 239. 

Puklice 27. 

Pulc, měšťan pražský 305. 
purkrechtni knihy 2. 
pustá obec 16. 94, 98, 99, 
185, 195. 

z Pusté Dobré 305. 
Pustenice 72. 
z Pustovět 88. 

Puš. měšťan pražský 302. 
Pušperk, z P-a 149, 200, viz 
Bol echo vec. 
z Puteaní 105. 

Pychotice 214. 

PyskoCely 86. 104. 

Pyšely, z P. 37, 55. 56. 212, 
213, 294. 

Pytel, měšťan pražský 258. 
Pytkovice, z P. 56, 208, 210. 


Q 

Onadri Jan Bapt. sochař 
157. 


R 

z Rabí 233. 

Racek z Doubravy 167. 
z Rabštejna 20. 32. 

Rabyně 131. 
raci 157. 167, 226. 

Račin z Račína 151, 262. 
Radeč, Radecký z R. 56, 
118, 128, 220, 278. 285. 


REJSTŘÍK JMEN. 


321 


Radenín 150. 

Radešín. z R-a 91, 147. 225, 
245, 268. 269. 

Radhostice 244. 

Radíc, z R.e 47, 120, 143. 248, 
250, 251. 262, 263, 297. 

Radí kov ice 30. 

Radim 300. — R-ský ze 
Slavkova 268, 288, 292. 
Radkovec z Mirovic 267. 
z Radkovic 145, 240. 
Radnický ze Zhoře 259. 
Radonice, z R. 58, ^9, 162, 
177. 

RadoSovice 127, 182, 196. 
Radovesice, z Radovesic 9. 

79. 185. 290. 

Radvanice 86. 
z Rafalu 210. 
z Racliovic 31, 128. 

Rak z Nebilova 177. 
Rakomcrda z Krsovic 2i0. 
Rakom;v 85, 121, 18.1, 187, 
201. 206, 244 267. 

Rakovi ce 149, 195. 
Rakovnický z Perčc 237. 
Rakvic z Cernhauzu 12. 
Rambousek, měšfan pražský 
301. 

z Ramen 288. 

Rankov 289. 
z Rappachu 178. 

Rašín z Ryzmburka 177, 
207, 255. 

Rataje Hrazené 14. 19, 35, 
75, 96. 186. 195, 287, .105, 
— R. Ovesné, z R. Ra- 
tajský 90, 211. 

Raténice. z R. 24. 291. 292. 
Ratmiřice 187, 242, 287. 
Ravoreto Ottaviano, lékař 
173. 

Rebnice 38. 

Řecko, ř. císař 6, 

Rečice, z R. 56. 211, 222, 
237, 242. — R. Cerv-ná 
183. 243. 

Ředíce 151. 

Redičky 151. 

Redífestr z Viídnštorfu 157. 
Řehoř, zedník 2,32. 

Rechcer. mčsfan pražský 
206. 

Rendl z Cšavy 99. 104, 162. 
z Renšpcrka 266. 

Řepa z Neveklova 123, 124, 
126, 127. 130. 196. 249. 
Řepčice, z Repčíc 211. 
Řepice 297. 

Repický ze Sudoměřc 248, 
Repín. z R-a 69, 71, 73, 74. 
141. 

z Repnice 128. 

Rcřiciiv (u Rakovníka) 247. 
Říčany, z Říčan 9. 13, 23. 
27, 89, 90 95. 99, 117. 118. 
123, 127, 146, 182, 184, 187, 
193, 198 201. 211 214 

219, 221-223, 229, 238 až 
240, 243 -246. 248. 262. 269, 
270, 287. 289. 296. 

Řídlo z Mokrán 146. 

Ríkov 262. 

Rím 6, 25. 

Rímovice 185. 195, 280. 

Rip 300, 

Risutv 121, 237. 

Ríšnický z Ríšnice 270, 2'^1. 
Rítka z Bczdčdic 129. 

Ritter z Vražného 152. 
Robmhap ze Suché 11, 18, 
88 167. 177 18.5, 207. 

7 Radovic 127. 

Rodovský z Hustiřan 289, 


z Rog^eiidorfu 79. 82. 95. 
Roh z Vlka nova 229. 

Roháč z Dli bé 27, 93, 164, 
197, — R. z Libúně 288. 
Rohačov 280. 

Rohan kníže 74. 
z Rochova 53. 276. 
z Rohozova 208. 

^ Rohatec 128, 263. 
z Rokyc 23. 

Rokvcanský, měšfan praž. 

23. 174. 201, 205, 207, 301. 
Rokytnice potok 300. 
Rornipald 289. 

Ronov Nový 87, lOíl. 
z Ronšperka 205. 266. 
Ropal z Ryfenberka 180. 
z Ropreclitic 126. 
z Rosfeldii viz Trojan. 

Ro.st, měšfan pražský 174. 

229, 237, 257. 258. 

Rot, měšfan pražský 26.5. 
Rotlev z Koloděj, ze Sliipic 
2i\X 207. 228, 298. 
z Rotštejna 179. 
z Rottalu 273. 

Roudnice 59, 67. 68. 84, ll»o, 
136, 1.37. 223, 256. 264, 277 
z Roupova 55, 117, 119, 1.4, 
269, 299. 

Rous z Vražkova 204, 2 S. 
Rousinov 49. 

Rovná 19. 

Rovné 128. 287. 
z Rozhovic 258, 

Rozkoš z Dubé 53, 103. 
Rnznhain z .lanovic 204. 
Rozpakov 307. 

Roztoky, z Roztok 70, 176, 
219, 27.3. 

Rozsochatec 95. 
z Rožmberka 10, 22, 32. 37 
78- -80, 83, 117 119, 122. 
123, 128. 131. 135. 1.36, 143 
až 147. 149, 1,50, 152. 1.‘54, 
184, 194. 216. 219. 221. 222, 
237, 255, 243, 244, 247 až 
249, 261, 282, 283. 289. 
z Rožmitála 50, 60. 61, 164. 
z Rožnova 171. 

Rožnovský z Křtěnova 34. 
Rudeč. z R-če 163, 1/3, 174. 
Rudeček 173. 

Rudolf [I. císař 12. 62, 87, 
112, 145, 146, 153, 154, 157, 
171 174, 177, 180. 191, 206, 

207. 216. 234, 239. 242. 302. 
303. 

Rudoltice 127. 
z Rimerskirchu 2.39. 
z Rušinova 42. 

Rút z Dírnélio 141. 145. 
z Rutenštejna 243. 
z Rutinová 179 
ze Rtína 258. 

R^ba. dvoř. lékárník 297. 
z Ryhňan 2.37. 260. 

Rybníky (Slez.) 136. 
Rvclicinhiirk. z R-a 11, 42. 
10.3, 126. 

Rvchnov. z R-a 128. 15\2.?2, 
242. 

R\nart, měšťan pražský 273. 
Rýnský talckrabí /6 
z Ryzmburka 170. 174. 175, 
188, 220. 287. 294. 
z Ryžmberka 164, 233, 234. 
255. 

ze Rzavého 41. 196. 

Rzen 131. 

S 

Sádek (Mor.) 77. 

Sádlo ze Smilkova 24, 41, 
293. — S, z Vražného 262. 


Sadská 26. 154. 169, 166. 169, 
175 . 

de la Saga Paradis 284. 294. 
Sák z Bohu novic 2if8. 

Saky 237. 

Salava z Lípy 289. 
SamoDŠe 85. 

Samson z Olešnic 78. 

Saska z Vacovic 266, 294. 
Sasko, Sasové 8, 16, 23, 41, 
76, 83, 85, 90, 112 1,58, 163. 
259. 266, 268. 304. 

Satalice 45. 306. 
z Satzenhoffen 1 18. 

Savojská kněžna 4. 14. 224, 
227. 201. 

Sázava řeka 38, 43. 48. 51. 
54, 97—99, 101, 130, 131. 

S. městečko 85. — Sá- 
zavský klášter, sv. Pro- 
kopa 9, II, 19. 20, 78. 85 
až 88, 99. 100, 104. 237. 
Sazené 234. 
z Sebuzííia 176. 
z Seči 23. 

Sedlčánky 179. 

Sedlčar>, ze S. 120, H2, 135. 
140. 144 146. ISO 151, 218 

221. 223. 250. 251. 256. 269. 
Sedlec, klášter 25, 169. — S., 
ze S-e 37, 65, 73. jll, 
1.^5. 140, 151, 263. 285. 295, 
298. 

dlečko 4/, 128. 24o. 

Sedlo Staré 150. 

Sedmilirady 33. 

Stdobroviee 211. 212. 

Seidl, měšfan praž.ský 258, 
303, 305. 

Sejíce 123. 

Sekerka z Sedčic 111, 164. 
174, 177, 201. 255. 264, 266. 
276. 

Selík, měšťan praž. 278. 

Sel micky z Citová 176. 
Semeč 73. 

Semechovský Jar. 21. 

Semice 175. 

Semilkovice 266. 

Semtín, ze S-a 127, 245, 246, 
270. 

Semtínck — z S-a 246. 
ze Sendražic 130, 211. 
ze Seiietína 246. 

Senohraby 51. 

Sestrciift 219. 

Severin z Kápí Hory 176. 
Sezima z Ústí 177. 
z Scharffenstein-Přeilu 252. 
Schilhart 246. 

Sclimiedeberg 58^ 

Scliónberg viz Sember 
Schonhof 58. 

Sehultz Melichar 57 
ze Sciiwarzenwolfii 196. 
Síbřina. ze S-y 171,17 .202, 
209, 227, .302. 

Sineč viz. Syneč. 
ze Slnzeiidnrfu 36. 

Slon 121- 
Siřem 265 

Síxt z Otr.šdorfu 163. 

Skála ze Zliořc 214. 

Skála Hrubá 12. 227. 
Skalkovsko 185. 

Skalice, ze Sk. 14, lO. 22. 104. 
- S. klá.šter 8, 19, 21, 27. 
— S. Hor stříbrnvcli 19. 
20 . 21 . 

Skalka z Lazec 89. 91. 
Skalsko 118. 149, 217. 
Skalskv z Dubu 176, |91 
204, 207 209, 229, 241. 
Skorkov 154. 

Skomroch z Blažíme 131. 
Skoupé 150. 


Skoupý 136. 

S krám nik 20, 26. 

Skřička z Roprechlic 126. 
Skrýšov, ze S-a 1 ?o, i51, 

196, 247, 287, 288 
ze Skuhře 92, 210. 
Skuhrovský ze SknJirova 91. 

93, 94, 131, 186, 193- 195, 

197, 222, 241, 281, 287. 288. 
Sladovna rybník 113. 

Slaný 60, 121, 130, 307. — 

S-ský kraj* 203. 

Slapy 212, 

Slavata z Chlumu a Košiim- 
berka 12, 13. 22—24, 26. 
27. 63, 86, 104, 105. 158, 
178, 259. 265, 277. 
Slavětice 207. 

Slavětín 56. 

Slavibor, kníže pšovský 58. 
Slavíce, ze Slavic 9, 69, 212. 
Slavkov, ze Slavkova 242, 
244. 

Slavoňovice 173. 

Slepotický ze Sulic 131, 208 
214, 216, 262. 

Slezsko 14. 122. \i\6, 259. 
Sloíějov 94, 95. 

Sloup z Chotětic 195, 197, 
289. 297. 

Sloiipná 128. 
zc Slon pna 188. 29.2. 
Slovan.ský klášter 143, 178, 
214, 258. 

Sluhy, ze Sluli 21.3, 257,258, 
260, 

Sluštice, ze S. 12. 203. 204, 
209, 229. S-cký ze Zru- 
če 12. 

Sluzský z Chlumu 214, 257, 
2.58, 276, 277. 

Smilkov. ze Smilkova 24, 42, 
93. 117. 128 130, 176. 232, 
243. 249. 270. 284, 287. 293. 
294. 297. 

Smilov 49. 

Smiřický ze Smířit: 2. 6, 7, 
12. 1.3. 20, 22. 2l\ 60. 70, 
71. 117, 127, 170. 174. 176. 
180, 182 201 203. 205. 

208, 209, 225— 228. 229, 

257, 264, 30.3. 
ze Smojna 69. 

Smolík ze Slavic 2Í59. 277. 
Smrčka z Mnichu 73. 127, 
147. 151, 152. 

Smrkovice 24. 178. 
ze Smržová 8. 

Snětský ze SiiČtu 285. 
z Sněžného 288. 

Sobek z Lojovic 211). 
Soběslav I.. kníže 177. — 
S. 11 168. — S hrad a 

město 33, 147, líjO. 
Soběšín. ze S-a 25?. 56. 60, 
78, 89, 91. 129, 

Snběhrdv, ze S. 50, 51, 56. 
93. 99. 

Snhěchlcby. ze S. 67. 109. 
Sobek z -íezera 91, 92. 
Sobětice 221. 

Sobin 207. 

Sobol Jakub 10. 

Sohyer z Windmuhle 95, 96. 
ze Soissonu princ 14. 

Sokol z Kochanova 89. — 
S. z Lamberka 20. 183 
ze Solhaiizu 74. 
ze Sol.šic 304. 

Somšič ze Svardn 79. 
Soutice, ze S. 60. 80, 95. 98, 
105. 135, 168, 195. 
ze Sovince 26. 

Spaa 14. 

Spálený dvůr 50. 

Spán z Barštejna 174. 

4 ] 


322 


REJSTŘÍK JMEN. 


ze Spáru 191. 

Spiesl viz Špígl. 

Spinola z Bruay 179. 
Splavský mlýn 115. 
ze Spole 123. 

Spomyšle 68. 

Srbice 244, 268, 

Stach, mešfan pražský 208. 
Stajice 47, 119, 126. 

Stakory 58. 

Stallhans, Švédský major 
158. 

Stará, ze Staré 182, 228. 
lze Starhemberka i^l. 
Starý Zámek 74. 

Statenice 186, 187. 

Steblenec z Drahkova 127, 
244. 

Stcichener, méšfan pražský 
208. 

Steinbach z Kranichsteina 

220 . 

ze Stéžova 225, 228. 
Sternberg viz Sember. 
Sternstein 136. 

Stilfrid z Ratěnic 292. 

Stiřín 209, 210, 212. 
Stojslavice 281. 

Stolinky 26. 

Sto.S z Kounic 104. 
z Strabocbova 301. 

Strahov, klášter 34, 131, 172, 
177, 212. 

Strakonice 62, 85, 122, 169, 

184, 255. 

Stráň les 66. 

Stránčice 210. 

Stránka Zapská 112, 162, 

172, 174. 

Stranná 141. 

Stranný, ze S. 109, 126. 
ze Stranová 167. 

Stranovský ze Sovojovic 

185. 

zc Strašfna 300. 

Strašnice, ze St. 301. 
ze Stráže 23, 25, 115, 166, 
167, 176. 

ze Strážnice 24. 164, 184. 
Stražištč 61. 

Střeli to v (Střehtov, chyba 
tisk.) 244. 

Střela z Rokvc 128. 290 291. 
Střemy 69. 109. 

Střezmfř 261. 263, 285. 
Strhá ře 229. 

Strhařov. Stnihařov. ze S-a 
91. 92. 96, 99. 104. 105, 
211, 232. 
ze Strkova 136. 

Stříbro 161. 

Stříbrský, méšfan pražský 
305. 

Střimelice, ze S. 19, 22 27, 
99. 104, 126, 194. 
ze Střfžkova, ze S-a Střížek 
41, 90. 290. 

Strýček z Libouné a Střfž- 
kova 90. 197. 

Stubík z Kónfgsteina 176. 
z Studené 170. 

Stuhnice 307. 

S tupíce 207. 

Suda z Kunratic 170. — S. 

z Renec 215. 
ze Sudic 215. 
z Sudoméře 131. 

Suchá, ze Suché 90, 91 . 203, 
209. 

Suchdol. ze S-a 121. 151, 152, 
219, 249. 251, 252. 
Suchomastv 284, 294. 

Sulek z Babic 301 . — S. 

z Hrádku 95, 300. 
ze Sulevic viz Kaplfř. 

Sulice, z S. 213, 214. 


Sulín 214, 

Sušice 121, 203. 
ze Suysu 179, 

Svach, kožišník z Prahy 27. 
ze Svárova 96, 298. 

Svatek z Červ. Otradovic 
288. 

Svaté pole 118. 

Svatkovský z Dobrohoště 
13. 

z Sweertsu 303. 
ze Svémyslic 173. 

Své pravice 301. 

Světec klášter 124, 302. 
Světlá (Rak.) klášter 142. 
Světlov (Mor.) 77. 

Svidníce (ve Slez.) 183. 
ze Svinné 166. 

Svitavy 171. 

svobodníci, nápravnfci, dě- 
dinníci 8, 25, 56, 90, 190, 
260, 276, 279, 280, 285, 288, 
293, 296, 297, 300, 304. 
Svoianov 182, 184. 
ze Svojkova 301. 

Svoišice 104. 
ze Svojšína 55. 

Svoboda Šimon Karel, po- 
rybný 2„ 14. 

Svrabov 8, 9. 

Svrčovice 172, 173, 177. 
Syneč 12. 21, 23, 24, 173. 


Š 

z ěáígoče 79, 164. 

Šafrán z Bezejovic 126. 
Šafránek Jan, purkm. ve 
Mšené 65. 

Šalk z Kostelce 71. 
šanovec z Šanova 26, 73, 

131, 139. 149, 151, 271. 
z Šaratic 95. 

Šárka Dolní 279. 

Šárovec ze Sárova 209, 234. 
Šeba novice 245. 

Šebeřov 236, 237. 

Sebíř, probošt mělnický 59. 
Šebířov, z Š-a 210, 281, 285, 
288 viz Beřkovský. 
z Šelmberka 49, 50, 55, 99, 
104, 115, 153, 155, 156, 164, 
167, 177, 266, 280, 281, 283, 
284. 

Sember 18, 19. 

Semer Valentin, král. skle- 
nář 11. 

z Šenfeldu 234. 
z Šenpachu 277. 

Šepler, měšfan praž. 207. 
Šestajovice 162, 171. 172, 

207, 237, 302. 

Sestlice, ze Š. 41, 105, 199, 

208, 212, 238 - 240. 
Šimberk na Mor. 14. 

Šíp z Memingu 34 
Šiška z Jamolice 263. — S. 

z Nasevrk 262. 

Škařédek z Ostrova 128. 
Škopek, měšťan pražský 305. 
— Š. z Bílých Otradovic 
283, — š. zi Dubě i 09, 
161, 259, 278. 

Skřeta, malíř 58, 76. 

Škvor z Myslíce 128. 
Škvorec, ze Š-e 13, 14, 22, 
26. 76, 224 229, 273, 305. 
Šlapanov, z Š-a 288, 289, 
297. 

Šléglovský z Šicendorfu 291. 
Šlechta ze Všehrd 23, 164. 
ze Šlesviku 36. 

Šlik z Bassana a Holiče 64, 
290. 


ze Šlovic 41. 

Šmager z Kolna 156. 
Šmatlán z Mačovic 175. 
Šmidl ze Šmiden 210. 
Šofman z Hemrlesu 246. 
z Šontálu 167, 

Šorř ze Stiřína 208, 210, 289. 
Špacír Jiří 135, 137. 

Špaček ze štarburka 107. 
Spán z Barštejna 258. 
Španovský z Lisova 269. 
Špetle z Janovic 69, 70, 215, 
216. 

Špígl z Roglavlce, z Milčic 
223, 266. 
ze Šporku 240. 

Šrol Jeroným 177. 
ze Štampachu 69. 214. 

Štang ze Štansdorfu 156 
Štědřík 214. 

Štěchovice 34, 131. 

Štékeň 257. 

Štěpánov 79, 90 95 184 187, 
190- 192, 290, 291. 
Štěpánský brod 265. 
Šterbnholy 305—306. 
Šternberk, ze Š-a 14, 30 .35. 
42. 47, 53, 56, 75—96. 103, 

114. 115, 117, 122, 123, 126 

—128. 131. 162. 163 ] 7 \ 

177, 183, 187, 189, 191 193. 
194. 196. 216. 227. 234 >42. 
249. 255. 259. 268, 276. 289. 
291, 294, 297, 304. 306, 

ze Šternfeldu 79. 

Sternov 7,5, 88 196. 

Stětí 61. 63. 

Stilice 19. 22. 24. 

Stftarv 172 

Štítný ze Štítného 94, 126, 
252. 

Stolmiř 14. 

Strouch z Chlumku 279. 
Štuk. měSf. praž. 172 173, 

207, 208 214. 217 2,39, ?0I. 
Šturm z Hvršfeldii 25, 258. 
Štýrsko 267. 

Šultaur ze Střilína 205. 
Sumberk na Mor. 14. 

7 Sumburka 74, 164. 
šváb z Beztuhova 244, 
ze Šváhenic 209. 

Švabfn 197 

ze Svamberka 20. 81. 82, 

115. 138, 150. 231 222. 
ze Švarcenberka 35. 159. 
Svarcenštern, měšfan praž- 
ský 228. 

Švédové 6—8, 13. 158, 159, 
186. 

Švihovský z Ryžmberka 86, 
87, 288, 291, 292. 

Švík z Kostelce 274. — S. 
z Telce 237. 


T 


Tábor 31. 51, 89, 92, 100, 
117, 118. 121, 122, 136, 141, 
146. 151, 176, 183, 191, 194, 
200, 232. 249, 261, 268, 269, 
274, 277, 281, 282. 285, 287, 
305. 

Tachov, z T-a 257, 301. 
z Tajné 67. 

Takonín, z T-a 94. 

Talácko z Ještětic 288. 
z Talmberka 10, 44, 91, 186 
187, 193, 194, 245, 248. 

267, 284, 286, 287, 294, 

296. 297, 288. 

z Tandorfa 305. 

z Tamfeldu 266. 

Turanka, les 44. 


z Tatec 22. 

Tatounovice 105. 

Tavák z Voděrad 71. 
Tavíkovice 20. 
z Tedražfc 177, 216. 

Tehov, z T-a 10, 26, 27, 86, 
89, 90, 92, 186, 194-196, 
203, 288, 303. 

Těchařovice 143. 

Těchobuz II9. 
z Těchonic 194. 
z Telce 237. 

Teletfn, z T-a 131. 
z Teměřic 129. 

Těmín z Těmic 88, 293. 
templáři 27, 205. 218, 235. 
Tenštorf z Vejbořic 78. 
Teplice 61. 

Teplíšovice 49, 56. 

Těptin, z T-a 96. 215. 216 
249. 

Těšice 50, 256. 
z Těšína 251. 

Těšínské knfžetství 14, 196. 
z Tešov 91. 

Tetický z Šonova 34. 
z Tetína 52. 

Tetour z Tetova 289. 

Teufel z Cailberka 259. 
Thesold, měšf. praž 170. 
Thiimshirn 307. 
z Thunu 176, 178. 179, 216. 
Tichonice, z T. 78, 89, 90, 
127. 

Tisem 46. 48. 

Tismice. z T. 23 — 25. 

Tlesk z NevekJova 123. 
Tioskov. z T-a 35. 118, 119 
123-128, 130, 248, 251. 
284, 297. 

Tluksa z Biiřenic 285. — T 
z Cechtlc 33. — T. z Vrab' 
170. 302. 

Tlustovousv 179, 180. 
z Tmáně 121. 

Tocník 127. 232. 
sv. Tomáše klášter v Praze 
73. 

Tomlce 127, 128. 192. 
Toskánská arciknížata 150. 
Toušeň. z T-ě 24, 68, 169. 
170. 178. 

TouSek. měšfan praž. 292. 
Toužetín 35, 49. 

Tovačovský viz z Cfm- 
burka 
Tožice 127 

z Trautmansdorfu 91. 216 
239. 265. 276. 

7 Trautsomi 188 
TrCeásv viz Certousy. 
TrCka z Královic 227. — T. 
z Lfpv 33 42 49 50. 54 
78. 88 90 04, 167. 17.3 178 
180. 184 188 191 192, 19.5. 
200. 225. 246. 280, 281. 287. 
301. 306. 

Trdláč 217 
TřeheC 289 
Třebechovi''e 184. 

Tfebenice 7 T 1^1 ^>48 
Třebestovirp 17.5 176 
Třebešice. z T 79. 94 06 
196. 

Třebichovice 237. 
z Třebfze 177 

Třebnice 131. MO 251 262. 
Třeboradice 177 260 
Třebošnlce 63, 68 60, 70 71 
276. 

Třebová Mnr. 14 
Třomšfn. z T-a 118 2?8 
7 Trentina 177. 

Třešf ÍMor) 77 80 
Tribun {= Trebinle v Jugo- 
slávií) 217. 


REJSTŘÍK JMEN 


323 


Trídvorský z O tíná 100. 
Trkov. z T-a 147, 151, 152, 
166, 252. 

Trmal z Toušic 86. 127, 129, 
177, 262, 272. 

Třmíce 259. 
z Trnové 212. 

Trója 252. 

Irojan z By lan a Rosfeldu 
12 . 

z Trojanovic 24. 

Třtěno 234. 
z Truskovné 257. 

Trutnov 59. 

Trysk z Větrně 188. 
Tryskovice 177. 
z TuČap 243. 

Tuhaň 258. 
z Tuhance 305. 

Tuhnice 307. 

Tuchoraz, z T-e 12, 15—19, 
24, 26, 292. 

Tuklaty, z Tuklat 228, 258. 
Tuřanv 67. 

Turci 9. 36, 63, 72. 
Turnovský, rybnikáf 232. 
Tursko 278, 279. 
Tvořešovice, z T. 31, 117, 
118, 128. 

z Tymberka 298. 

1 vmova ves 105. 

Týn Horšovský 174. — T. 

nad Vltavou 22. 

Tvnčany 135. 

Týnec, z Týnce 53. 129, 144, 
208. - T. nad Labem 34. 
35. — T. nad Sázavou 39, 
43—45. 55 56 
Týniště, z T. 58, 244. 
Týfov 28 


U 

Cdašín 8. 9. 14, 53. 
z Udímě 34. 

Cdrcký z ÚdrCe 266. 273. 

285, 303. 

UherCice 168. 
z Uhllšť 212. 

Uhfi, Ubrv 19. 32. 33, 76. 
121. 136. 15.5. 179. 226. 241. 
258. 

Uhřlce 263. 285. 

Uhříněves 12—14. 201, 203 
—205. 207—209. 2,35. 
Úiezd. z Ciezda 66 130. 195, 
216. 245. 254. — U. Dra- 
hoňův 136. — D, u Říčan 
207, 209. - C. u Sedlce 
263. — U Velký 69. - 0. 
Vysoký 129—131. 

Ojezdec 55, 73. 200, 239; 
z Ú-e a Kounic 175, 208, 
243. 

Ulehle 141. 
z Ulibic 99. 

Ulman, měšťan pražský 239. 
Umrlý z Suché 209. 

Ungnad ze Sunneku 81. 
z Uníčova 208. 
universita 214, 251, 259, 

302, 303, 305. 

Urban Vlil., papež 87. 
urbář 1, 2, 22, 26, 27, 186, 
187, 266. 

Ústi nad L. 141. — U u 
Ostromeče 123. — U. Se- 
zemíno 244. 

Ústupenice 92. 129, 135, 149, 
221, 245. 

z Usuší 147, 247, 251, 252. 
z Ušavy 146, 149. 

Ušť 109, 161. 

Uval 173, 207, 226, 228, 229. 


V 

de Vacani, vlas. stavitel 157. 
Václav I., sv. kníže 58, — 
Vác. 59, 72. 142, 305, 306. 
V. II. 123, 130, 142, 169, 
267. — V. IV. 19, 20, 25— 
27. 71, 74. 90—95, 98, 104, 
117, 135. 150, 164, 166. 171, 
211, 214, 231—235, 245, 
254. 277, 293, 300, 303. 
z Vacovic 270, viz Saska. 
Vachtl z Pantenova 24, 25, 
157, 178. 258. 

z Vaitmile Krabice 23, 24. 

61, 152, 162. 172. 173, 228. 
z Valdeka 40, 44, 45, 49. 
129, 144, 208, 214, 215, 226, 
259, 278, 301, viz Medek, 
z Walderode-Eckhausen 69, 
74. 177, 252. 
z Valdova 210. 
z Valdštejna 11. 12, 35. 46. 
50. 51. 55, 56, 61, 72. 87, 
93, 97, 99—101, 105. 112, 

128, 129, 158, 174, 176, 177, 
179, 188, 192, 193, 205, 210. 
213—215, 222, 227, 228, 
239, 248, 258, 272, 284, 302, 
306. 

z Valeěova 164. 

Valečovský z Kněžmosta 
174, 214. 

Walchendorf = Běchovice. 
Valkoun z Adiar 23. 70, 105, 
146, 208, 219. 306. 
Valovský z Usuší 147, 247. 
250—252. 

z Walsee viz Colloredo. 
Vančata z Vrátková 136. 
Vančura z Řehníc 69, 73, 
164, 165, 173, 174, 176. 266, 
302. 

Varlich z Bubna 294. 
Varobyle 175. 

z Vartmberka 12, 62, 67, 78, 
85, 100, 110. 184, 272. 
Vary 307. 

Wasserpurch viz Hořín. 
V^avřincův Mik., měšťan 
praž. 173. 

VCelnice 247. 

Veciav 277. 
z Vechty 59, 171. 

Weidlin Jindřich, měšťan 
pražský 207. 

z Weisenwolfu 187, 188. 192. 
Veihák z Koutů 126, 221, 246, 
283, 293. 297. — V. z Kře- 
čovic 295. 

Vejprnice 37. 

Velběhy 118. 

Velemyšlský z Velemyšle- 
vsi 45, 55. 88, 145, 246, 
248, 250, 262, 263. 297. 
Veleň, z V-ě 173, 186, 213, 
259, 260. 

Velenec. z V-ce 259. 260, 
Velenský z Mnichova 260. 
z Veleslavína 98. 

Velešín 32. 

Velezice 109. 

Velflovici 176, 205, 217, 257. 

266, 292. 
z Velimě 60. 

Velíš 182—184. 235, 286. 
z Velišova viz Vrbčanský. 
Veltrusy 279. 

Vencelík z Vrchovišť 201, 
217. 

Vepice 248. 

Vepřek z Prívory 229. 
Věříce 92. 
z Vernieru 95. 

Vesec, z V. Vesecký 42, 104, 

129, 131, 172, 175, 259. 285. 


Veselé, hrad = Hrádek Ko- 
morní. 

Veselí i(Mor.) 77, 78. 
z Westerloo 63. 
z Větešova 185. 
z Větrně 104, 188. 

Větrov 50, 51. 
od Věže 258. 

Vězné 182. 

Věžnice 186. 

Věžníky, z V. 69, 92. 94—96. 

128, Í195, 196, 213, 273. 281. 
z Vícemilic 164, 258. 

Vídeň 9. 19, 74. 

Vidím, z Vidimě 74, 112. 
Vidlák z Kuního 150. — V. 
ze Slavkova 244, 245, 261, 
288. — V-ova Lhota 37, 
56. 

Widman Lazar 29. 
z Vid r sper ka 303. 

ViKolais. měšťan praž. 258. 
Vich z Pnětluk 129. 
Viklefisko (= Hořovice) 170. 
z Víldštejna 16, 17. 
z Vildo berka 232. 

Vilémo v, klášter 90. 214. 
Vilemovský, měšťan 185. 
195. 

Vilice 286. 

Vimberk 82. 

z Wimímeru 118, 125, 306. 
Vinaříce 265. 
z Windischeratzu 257. 
Vinoř, z V-e 58, 176—178, 
206. 239. 256, 266. 

Vintíř z Krém že 300. 

Víska 132. 262. 

Víta z€í Rzavého .56. 92, 93, 
146. 210, 213, 219, 241, 289, 
296. 

Vitanovice 193. 

Vítáno vský z Vlčkovic 151, 
155. 

Vité na z Popovic 303. 
z Vítence 277, .302. 

Vitice 12, 14, 23-25, 220. 
Vitín 149. 

z Vitiněvsi 35. 119. 

Vítkovci 221. 

Wittemiberk v Saších 90. 
Wittstock 186. 
z Vizíoa Jan 164. 

Vchynský ze Vchynic 10. 23, 
26. 62, 93. 149, 202, 208, 
209, 229, 234, 274, 276, 277. 
285. 292. 303. 

Vladislav 11. 9, 16, 33, 61, 
78. 85. 117, 123. 164, 171, 
178, 184, 205, 219. 227, 234, 
271, 286. 289, 290, 298 
Vladislavice 34, 40. 42, 44 — 
46, 128. 

Vladyka z Hryzel 23. 
Vlašim, z V-ě 35, 87. 90. 91, 
94, 161, 181—191, 194 - 

197, ;280. 281, 286, 287. 298. 
viz Jankovský, z Tym- 
berka. 

Vlček z Cenová 299. 
Vliněves. z V. 58. 67. 68. 70. 
Vlk z Kvítková 93. 157 
Vlkančice 86, 95. 
z Vlkaitiova 298. 

Vlkonice 124. 

Vlkov. z V-a 90, 210. 
Vlkovský z Dalkovic 90. 
Vlksice 125, 130. 

Vltava, řeka 57, 63, 104, 131, 
141, 271. 277. 

V-ský kraj 45. 92, 118. 121. 
137. 141. 142, 151, 219, 243 
—245. 251. 262, 263. 
Voděradv, z V. 22, 71, 86, 
173. 

Vodňany 184. 


Voděradský z Hrušová 216, 
234. 

Vodochody 162, 276. 
Vodochodský z Branova 
214. 

Vojetice 129, 130. 
z Vojenic viz Hlaváč. 
Voiický z N. Vsi 287. 
Volkov, z V-a 13, 220— 223, 
243, 269, 285. 

Vojkovice, z V. 277. 
Vojkovský z Milhostíc 45. 
91, 123, 128. 130, 139, 143, 
223, 245, 248. 250, 270. 
Vojslavice, z V. 102. 118. 126. 
Vokovice 258. 
z Volče 277. 

Voleveč 244. 

Volfštein 7. 
z Wolkensteina 176. 
Voračický z Paběníc 88, 91, 
212, 213, 244—246, 249, 
250, 262, 269, 270, 273. 282 
-284, 294, 296. 
Vořfkovský z Kunratic 25. 
Vostali, stavitel 156. 
z Vošovice 205. 

Vožice 183, 184, 192, 270, 
284, 289, 293. 

Vrabí, z V. 73. 155, 157, 170 
— 172. 175, 176, 178, 195, 
206. 209, 214, 216. 236, 239. 
Vracovice 90, 182, 185. 
VratiCice 147. 

Vraňany 72. 

Vraní mlýn 216. 

Vranice 90. 

Vranov 77, 244. 
z Vrapec 172. 

Vrat z Horek 172. 

Vratislav (ve Slezsku) 123, 

150, 164, 171, 263, 268, 287, 
305. — V. z Mitrovic 23, 

94, 114, 129, 131, 149, 150, 
15a 210. 213, 242, 251, 252, 
261, 267, 273, 276, 305. 

Vratiškovice 183, 280. 
Vraťkov, z V-a 25, 42, 178. 
z Vratu 170, 173. 

Vráž 98. 

z Vražkova 167, 202, 285. 
z Vražného 262. 

Vrbčany 86. — V=slíý z Ve= 
liSova 10, 24 
Vrbice 33. 
z Vrbičan 178. 

Vrbfk z Tismic 23, 25, 26, 
292. 

z Vrbky 88. 

Vrbno, z V-a 49, 50, 59, 73. 
Vřesná 263. 

z Vřesovic 62. 65, 71, 149, 
206, 208, 2.52, 262, 264, 266, 
273, 276, 305, viz Kosto- 
mlatský, Kyšperský. 
Vrchotice, z V. Vrchota 94. 

151, 262, 263, 268, 282. 
Vrchotický z Loutková 93, 

95. 96. 263, 270. 285, 297. 
z Vrchovišť 92, 147, 269, viz 

Vencelík. 

Vřísek 161. 

Vrochyně z Reptu 118, 246. 
Vrš ze Sádlna 74. 

VrSkamýk viz Kamýk. 
Vršovice, z V. 223. 241. 306. 
z Vrtbv 28, 36. 37. 43. 49. 
51. 55. 90, 94. 128, 130, 136, 
151. 213, 219, 220. 222, 223. 
242. 244, 246, 267. 269, 270, 
298, 300. 

Vruteč 258. 

Vrutice. z V. 69, 74, 258. 
z Všebořic, ze V. 174, 195. 
Všeborsko 69. 

Všechlapy 96. 


324 


REJSTŘÍK JMEN 


ze VŠechrom 199. 

Všeliský ze Všelis 26U. 

Všembera viz Seinber. 

ze Všeradij 92. 

Všetaty, ze V. 68. 71 73, 
157, 170, 175. 

Vtelno, ze Vtclna 64, 67, 73, 
161, 173. 176, 274, 276, 301 

WiirteiiberK, švéd. generál 
159. 

Vykaň 25. 

z Výklek 172. 

Vysočany, z V. 228, 3uu, 3u6. 

Vysoká 220, 223. 

Vyšehnčvský z Šolce 172. 

Vyšehořevice, z V. 89, 104, 
168, 169, 171. 

Vyšehrad 8, 22, 26, 30, 41. 
69, 78, 89 90, 93, 131, 145, 
149, 161, 168, 171, 178, 203. 
205, 206, 211. 224, 225. 228, 
232, 233, 237, 240. 246, 277, 
278, 279, 292. 293, 297, 301, 
303. 304, 306. 

Vysní Brod 32. 

výtržnosti 11, 16, 21, 26, 

.34, 65, 111, 112, 122, 123, 
139, 147, 155, 188, 180. 

226, 2.39, 242, 262, 258, 
273, 275, 28.3, 291. 

Výžerky 22. 

Vyžlovka 22. 

vzbouření selské 35, 37. 

Vzteklec, měšt. praž. 172, 
266. 


Z 

Záběhlice, ze Z. 150, 303— 
305. 

Záblatský z Tulečic 240. 
Zábřeh (Mor.) 77. 

Zahora ze Záhorkovic 95, 

211 , 212 . 

Záhoří, ze Z. 56, 67, 173. 219, 
241. 286. 296. 
ze Zahájí 67. 

Záhořany 56, 92. 

Zahrádka, ze Z. 126, 128. 
151, 152, 207, 209, 237, 244 


Z-cký z Vlčí hory 152. 
Zahradnice 246. 

Zalečice, z Z. 77, 209, 211 ~ 
213. 

Zaiimač z Kunštatu 85, 86, 
99, 237. 

Zákupy 62. 

Zalužany, ze Z. 40, 142, 164. 
Zalužický Mat. Ign. 36. 
Záliiž.ský z Ostroskal 62. — 
Z. z Podhoří 146. 

Za machy 73, 164. 

Zapy, Žapský z Zap 155, 
157, 171, 172, 176, 177. 201, 
206, 207. 213, 236. 239, 300, 
301. 

Zarovský 217. 

Záruba z Hustiran 12, 25, 

222 . 

Záryby 163. 

Zásadica nad Jiz. 244. 
ze Zásady 59. 

Zásmukv, ze Z. 9, 23, 25, 26, 
76. 22.3. 

Zátvor 266. 

Zátoně 175. 

Zavadil ka 66. 
z Závořic 305. 

Zbiroh 33, 186. 

Zbizubv 79. 288. 

Zborovice (Mor.) 168. 
Zbraslav, klášter 67, 92, 131, 
16.3, 183, 215, 217, 233, 277. 
ZbraslavÍLe, ze Z. 61, 191, 

194. 

Zbraslavský, měšťan 245 
Zdebuzevcs, ze Z-vsi 88, 89, 
96, 104. 129. 196. 
Zderadice 119. 123. 126. 
Zdcradiny 50. 51. 

Zderazský klášter 123, 124, 
179. 180, 201, 207, 209. 238, 
260. .300, .302. 

Zdiby 278. 

Zdisíavice, ze Z 186, 187, 

195. 

Zduchovice 142, 143. 

Zeidlic z Senfeldu 207, 272, 
273, 276. 

Zelená hora 32, 34. 122. 184. 
Zelence 24. 


Zelendar z ProŠovic 145, 
274, 278. 

Zepce 172. 

Zlioř, ze Zhoře 139, 259, 277. 
Zhořelec v Luž, 90. 

Zich z Duban 306. 

Zikmund, císař a král český 
8. 19. 20, 24-27, 45. 59, 
60. 74, 85, 88 90. 116, 117, 
135, 166, 175, 179, 183, 191, 
205. 206, 209. 215, 23.3, 2,59. 
266. 276—279, 286, 302, 
305. 

Zima z Novosedl 234. 

Zlatá, ze Zl. 204, 209, 228, 
229. 

Zlatá kniha, urbář 2, 4, 5, 7. 

12, 14. 15, 18, 20, 22—24. 
zlaté doly 130, 150, 21.3. 
zlatého rouna řád 13, 14, 
36. 51, 76. 

Zlatníky 217. 

Zlenice, ze Zlenic 8, 51—64. 

99, 101 -104, 208. 

Zlýkněz Vilém z Lipna 12. 
Znojmo 183. 

Znosim 185, 287. 
z Zolhausu 62. 

Zoul z Ostředka 88. 98, 102. 
Zrubek 144, 208. 

Zrucký z Chřenovic 90, 191, 
245, 251. 

ze Zruče 211, viz Sluštický. 
Zub z Landštejna 34. 172. 
Zvanovice 104. 

Zvěřinec, ze Z-e 67, 74. 141. 
140. 

ze Zvěniice 243. 

Zvěst, piirkrahi mělnický 59. 
Zvěstov. ze Z-a 116, 193. 
288, 289. 

Zvíkov 41. 76, 81, 82. 121, 
122, 138, 141, 150, 222. 267. 
ze Zvíretic lO, 116, 164, 205. 
Zvirotice. ze Zvěrotic 150, 
244. 

Zvole (u Břežan), ze Z 217. 
Zvoleněves 278. 
ze Zvůle 152. 


ž 

žabou osy 26. 
z Žakavy 244. 

Žampach. mlýn 21.3. 

Žatec 121, 209, 279. — Ž-cký 
kraj 83. 

Ždár, ze Ž-ii 24, 58, 73, 161, 
248, 263. 284. — Ž. Plu- 
hů v 201. — Ž-ský z Chra- 
stu 236, z LovCe 214. 
Žebrák 116. 
z Žeberka 73. 

Žeh ar t 285. viz z Nasevrk. 
Želec 37, 137, 151. 
z Železného 68. 

Želenský ze Sebuzína 216, 
217. 

Želiv 78, 89. 178. 

Želivec 214. 291. 

Žernoseky. z Z. 240, 264. 
z Žerotína 272, 284. 
Žezlovice 12, 208, 216. 

Žhery 21, 26. 163. 
z Žiberka 129. 

Žichovec z Duban 305. 
Žiňanv 49, 50. 51. 

Žíftanky 49, 50, 51. 

Žinkovy 37. 

Žiřice viz Jiřice. 
z Žirotina 286. 

Ži rov nice 82, 247, 2.^2. 
Žišovský z Udimě 34. 

Žitava 59, 275. 

ŽivohoŠt 123, 

Žiželoves 290. 

Žižka z Trocnova 76. 164, 
200 . 

Žižkov ,300. 

Žleb z Střížkova 179, 180. 
Žlebková Lhota 49, 

Žlíbek 123. 

ze žlunic 69. viz Myška, 
ze Žlutíc 88, 286. 

Žofie, král. české 59, 60, 2.33 
Žumburgéř, měšťan pražský 
257. 




PŘEHLEDNE 

SEZNAMY CELÉHO DÍLA. 

<Cifra římská značí díl, arabská stránku.) 

<Sestavil Dr. J. V. Šímák). 

l, 

SEZNAM HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ: 


A 

Adamovice (Vel. Popovice) 
XV. 211. 

Adr snach hrad V. 169. 
Ahníkov (Haeensdorf) XIV. 
1.19. 

Alběnice XV. 128. 

Alberk XIV. 240. 

Alberovice XII. 206. 

Albrecht iťť hrad I. 61. 

tvrze X. 211, Xll. 145. 
Andělská hora hrad XIII. 
31. 

Angerbach hrad (u Kozlan) 
XIII. 126. 


B 

Baba XV. 279. 

Babice V.. 301. XV 301. 
Badry XII., 15. 

Bahýnko XII. 263. 

Bakov Vlil. 211. 

Báné V. 297. 

Barchov Velký V. 345. 
Barioiišov V. 272. 

Fla Sníce V. 137. 

Bašt a BaStěk XV. 259. 
Bavorov hrad VII. 84. 

Bélá III. 261. IV. 299. XII. 
114. — B hrad XIII. 122. 
— B. pod Bezdězem zá- 
mek X. 21. 

Béleč VI. 87, Vil. 2,10. 
Bélčice XI.. 257. 

Bélohrad V. 114. 

Bélu.šice V. 129. XIV. 433. 
Bečov hrud XIII. 146. 
Bečváře XII. 246. 
hradiště u Vel. Bednárce 
IV. 71. 

Bedřichov IV. 214. 
Bedříchovíce XV. 287. 
Bedřichův Světec v. Světec. 
Běhařov IX. 153. 

Bécharj X. 309. 

Bechlín VIII. 205. 

Běchovice XV. 206. 


Bechyně hrad VII. I. 
Benátky N. zámek X. 236. 
Benedín XII. 250. 

Benešov III. 256, XV, 37. — 
B. zámky XIV. 278. ~ ii 
B. a hradiště X. 300. 
Benešova Hora XI. 283, 
Benešovice 1. 207. 

Beňov IX. 164. 

Beřice XII. .119. 

Beřkovice zámek VIII. 197. 
Bernarticc VII, 45. 

Berstein Nový zámek X. 
174. 

Berstein Starý hrud X. 169. 
Běrunice X. 405. 

Béruničky V. 298. 

Běstvina XII. 297. 

Běsíce XIV. 419. 

Béšiny IX. 251 
Běškovice zámek VIII. 199. 
Betlém XIII. 196. 

Bezdédice VI. 209. 

Bezděkov 1. 217, IX. 165. Xí. 

264, Xll. 294, XIV. 406. 
Bezděz hrad X. I. 

Bezdružice hrad XIII. 54. 
Bezejovice XV. 126. 

Bezno X. 380. 

Bezmíř XV. 245. 

Beztahov XV. 243. 

Bezvěrov XIII. 221. 

Biiadla IX. 190. 

Bilantova Lhota víz Lhota. 
Bílence XIV. 27.3. 

Bílenice XI. 101. 

Bílkovice XV. 94. 

Bílina hrad XIV. 211. 

Bílý, á. — é viz Hněvko- 
vice. Martínicc, Otrado- 
vice, Pqličany, Třemešná, 
Cjezd, lijezdec. 

Bílsko V. 137, 273. 

Bírkov IX. 191, 

Bískoupky VI. 268. 

Bítovany I. 170. 

Bítozeves XIV. 416. 
Blahousty XIII. 135. 
Blahotice Vlil. 152. 


Blaníce XV. 194. — B. Ko- 
zlova IV. 296. 

Blansko hrud XIV. 322. 
Blainú hrad XI. 175. 

Blatno hrad XIV. 271. 
Blatnice IV. 244. 

Blat nik hrad 1. 60. 

Bláto I, 176, ^ B. Černé 
XII. 62. 

Blažej ovíce XH. 201. 
Blažnnv XIL 203. 

Blížejov IX, 124. 
lílov XIV. 446. 

Blšanv XIV. .351. 

Hluk VI. 85. 

Boharyně V.^ 339. 
nónuaneč Xíí. Íi3. 
l3ohumjlice Xll. 116. 
Bohunkov XIL 298. 
Bohuftovice XII. 279. 
Bohuslavíce II. 74. 

Bochov hrad XIII. 37. 
Hojmanv XIL 311. 

Boleboř XIV, 140. 

Bolehošr II. 70. 

Bolechovice XV. 285. 
Boleslav hrad X. 30. 

Holice Xll. 24. 

Holina Stará XV. 195. 
Bolkenstein V. 166. 

Bor hrad XIII. 108. — B. 
Větší hrud XI. 213. ~ B. 
Menší XI- 215. 

Boranovice XV. 277. 

Boreč XIV. 400. 

Bořek viz Červ. Hrádek. 
Hořice I. 219. 

Boříkov IX. 259. 

Bořky V. 95. 

Borotin hrad VIL 196. 
Horovaný VIL 45. 

Borovnice IL 30. 

Borovsko hrad Xll. 190. 
Horovy IX. 209. 

Boršengrýn hrad XllI. 64. 
Boršov II L 291. 

Boruhrádek II. 33. 
Bostéchov IV. 187. 

Bosvně XV. 73. 

Bošice XIL 245. 


BoSovice Xí. 235. 

Bousov X. 99. 

Bozkov X. ,300. 

Božce XIL 26. 

Božejov brad IV. 179. 

Božejovlce VIL 2S4. 

BožeSice XV. 213. 

Božkovice XV. 127. 

Bračice XIL 87. 

Brada hrad V. 2(j5. 

Bradlec hrad V, 1194. 

Brandýs (nad Or lícil hrad 
II. 132. — B. (imd Lubem) 
hrad XV. 153. 

Branlin IV. 93. 

Branov VIII. 91. 

Branovice III. 196. 

Branná V. 237. 

Brázdvm a Brázdymec XV. 
173. 

Bra.škov Vlil. 275. 

Bratkovice VIII. 262. 

Bratronice XI. 271, 

Bražec Xill. 39. 

Brčekolv VIII. 25H. 

Brloh XI. 235, Xll.. 313. XIV, 
227. 

Brložec XIII. 221. 

Breeštein hrad V. 144. 

Brenná X. 323. 

Březí IIL 261, VIL 230 (Vla- 
chovo). 278. IX. 79, 267. 

Březinu hrud XI III. 175. 
tvrz IV. 342. 

Březnice hrad XI. 219. 
tvrze VIL 52, XIV. 327, 
365. 

Březno hrad XIV. 410, 
tvrze X. 42, XIV. 14U, 
416. 

Březová XII. 264. 

Březovice I. 222. V. 132. 

Březsko víz Bríza. 

Břežany XIV. 353, XV. 126. 
— B. Dolní XV, 215. — B. 
Panenské XV. 277. 

Bříství XIL 247. 

Bříšťanv V 137. 

Bríza V. 3.38, IX. 164. 

Brnky XV. 279. 


326 


SEZNAM HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ 


Brocno XIV. 441. 

Brod XIÍI, 195. 

Brodce zámek X. 369. 
Brodec XIV. 227. 

Brody XIV. 352. 

Broumov hrad V. 59. 
Broumovice IV. 249. 
Brozánky XIV. 48. 

Brozany XIV. 420, 

Brtníce XV. 212. 

Brusy XIV. 419. 

Břve VIII. 287. 

Brzvany XIV. 416. 

Bržín XIII. 205. 

Buben hrad XIII. 158. 
Budčovice XV. 24.9. 
Budčeves X, 309. 

Budenice VIII. 209. 
Buděhostice VIII. 262. 
Budětice hrad XI. 97. 
Budiměřice XII. 28. 

Budislav IV. 91, 

Budíš XIV. 366. 

Budkov VII. 231. 

Budov XIII. 215. 

Budyně hrad XIV. 12. 
Bůhdař VIII. 275. 

Bukov XIV. 327. 348. 
Buková IV. 317, IX. 152. — 
B. Velká IX. 191. 
Bukovany XI. 68. 

Bukovice XIV. 209. 
Bukovina V. 94, XIV. 382. — 
B. Velká XIV. 429. 
Bukovínka V. 54. 

Bukovka I. 71. 

Bukovsko III 193. 

Buksice XIII. 240. 

Buky Mladé V. 167. — B. 

Staré V. 167, 168. 

Buchov VII. 294. 

Bunauburk XIV. 94. 

Buřenice XII. 203. 
Burgstadtl viz Vojkovíce. 
BuSkovice XIV. 351. 
Bušovíce XIII. 242. 
Bíištěhrad hrad Vlil. 263. 

tvrz XII. 28. 

Butovice VIII. 298. 

Huzíce XI. 186. 

Bydžov Nový hrud V. 305. 
Byčice XIV. 140. 
tíýčkovice XIV. 378. 
Bykanec XII. 262. 

Býkovice XV. 96. 

Bynice XV. 55. 

Byseň VIII. 151. 

Bystré 1. 239. 

Bystřec II. 117. 

Bystřice Nová zámek IV. 
154. B. zámek IX. 128, tvrz 
XIV. 140. 

Bystrý hrad V. 67. 

Byšice XV. 70. 

Býšov VII. 170. 

Bzi III. 194. 

Bzenské tvrze viz Bezno. 
Bzová IV. 244. 

Bžany XIV. 228. 


c 

Caltov XIII. 195. 

Cebiv XIII. 58. 

Cehnícc XI. 242. 

Cejřov l. 93. 

Cerekvíce zámek IV. 308. 
tvrze V. 344. — C. Dolní 
IV. 279. 

Cerhenice XV. 290. 
Cerhenky XV. 26. 

Cerhonice XI. 236. 

Ceten X. 390. 

Cidlina V. 280. 

Citolib XIV. 226. 


Cítov VIII. 206. 

Cizkrajice III. 258. 

Ctěnice XV. 257. 

Ctiboř XIII. 195. 

CtinČves VIII. 203. 

Cviněves XII. 28. 

Ciiknštein III. 252. 

Cvr — viz Svr, 

č 

Cabelice XII. 231. 

Cachořice XV. 151. 
Cachovice X. 344. 

Cachrov IX. 266. 

Cakovíce XIV. 440, XV. 258. 
Cankovice I. 223. 

Čap hrad X 172. 

Cástkov XIII. 106. 
Castolovice zámek II. 164. 
Cečelice XV. 72. 

CeCovice IX. 118. 

Cechtice XII. 199. 

Čejetice XI. 243. 

Cejkov IX. 263. 

Cejkovice XIV. 353. 

Čejky X. 369. 

Cekanice XI. 190. 
Čelákovice XV. 169. 
Celechovíce VIII. 161. 
Černíny XIII. 163. 

Ceňov V. 346. XV. 95. 
Ceradice VIII. 213. 

Ceřenice XV. 88. 

Certnná V. 52 (Malá) 220, 
XIV. 328. 

Černé Bláto XII. 62. 
Cernčice II. 157, XIV. 209. 
Černice XI. 266. 

Cernhauz X. 196. 

Cerníkov IX. 56. 

Cerníkovice II. 192. 

Černín V. 122. 

Cernoéín XIII. 136. 

Cernoc Velká XIV. 353. 
Cernohať XIII. 145. 
Cernotnice VIII. 240. 

Čcrnuc VIII. 258. 

Černý Dub III. 290. 

Certousy XV. 302, 

Červená Hora hrad V. 36. 
červený Dvůr X!V. 165, 
Červený Hrádek (Bořek) 
zámek XIV. 265. — Č. H, 
zámek XV. 218. — C. H. 
tvrz XIII. 240. 

Česká Lom XIII. 1.36. 

České Chvojno XIV. 328. 
Český Dub hrad X. 262. 
Český gicendorf XII. 171. 
Ceslice XI, 275. 

Češtin kostel zámek XII. 

227 . 

Cíčovice VIII. 240. 

Cíhošt XII. 114. 

Cicbalov XIII, 39. 

Cichtice VII. 124. 

Cilec X. 246. 

Cím VI. 120, 

Cimelice XI. 74. 

Cimice XV. 300. 

Ciremperk IX. 57. 

Čistá V. 222. 

Cišfovice XV. 297. 

Čívice I. 68. 

Cižkov XIII. 218. 

Cížkovice XIV. 314. 

Cížová XI. 235. 

Ckyné XI. 277. 

Clupek L, 28. 

Ctveřín X. 269. 


D 

Ďáblice XV. 306. 
Dalkovice XV. 90. 


Dalovice XIII. 174. 

Dašice I. 64. 

Děčín hrad XIV. 78. 

Děkov VIII. 116. 

Dépoltovice XIII. 174. 
Dešenice IX. 149. 

Deštná IV. 273. 

Deštnice XIV. 406. 

Déteníce X. 311. 

Děvin hrad VIII. 294, X. 
157. 

Děvice viz Tebisberk. 

Dírná VI. 121. 

Dírný IV. 301. 

Dívčí viz Menštejn, 

Divčice VII. 172. 

Divíce XIV. 222. 

Dlažim XIV. 417. 

Dlažkovice XIV. 315, 

Dlouhá Lhota viz Lhota. 
Dlouhá Třebová II. 116. 
Dlouhá Ves XI. 278. 

Dmout (Durrenstein) IX. 86. 
Dobešovice XII. 279. 
Dobétice XIV. 327. 

Dobev VIL 260. 

Dobrá Malá VIII. 292. 

Dobrá Pustá Vílí. 91. 

Dobrá Veliká Vílí. 291. 
Dobrá Voda Dolejší V. 141 
Dobrá Voda Hořejší V. 140. 
Dobřeiovice XV. 213. 

Dobřefi XII. 144. 

Dobřenice V. 348. 

Dobré pole XV. 23. 
Dobříčany XIV. 407. 
Dobřichovice zámek VI. 82. 
Dobřikov l. 230. 

Dobříš hrad VI. 100. 
DobroCovice XV. 228. 
Dóbronice hrad VII. 36, tvrz 
IV, 297. 

Dobroviceves X. 333. 
Dobrovítov XII. 88. 
Dobrovíz VIII. 243. 

Dobrš zámek XI. 279. 
Dobruška hradí?) II. 65. 
Dohalice V. 341. 

Dokzy VIII. 155. 

Dokez X. 27. 

Dolánky XIV. 353, XV. 27. 

I ion VIII 11. a 9RQ 

IX. 51, XII. 125, XIÍI. 163, 
XV. 278 

Dolní: viz Eínsledel, Jiřetín, 
Kramolín, Křupá, Litvínov, 
Lukavice, Staré Buky, 
Střimelice, Újezd. 
Domaníce 1. 113, XI. 243. 
Domaslavice V. 328. 
Domašín XV. 194. 
Domažlický hrad IX. 74. 
Domo radíce I. 231. 
Domousice X. 99. 

Dorflík 1. 232. 

Doubíčko III. 289, 
Doubravany X. 378. 
Doubravice II. 74 (nad Ú- 
pou), III. 281, V. 281. VI. 
204, XI. 276. 

Doubravička X. 389. 
Doubravská Hora hrad XIV. 
143. 

Doudleby II. 199. II I. 287. 
Doupov hrádek XIII. 246. 
Dožice XI. 268. 

Drábská Skála (= čihadlo) 

X. 269. 

Drahkov IX. 220. XV. 127. 
Drahcníce XI. 248. 

Drahlín XI 139. 

Drahobudíce XII. 246. 
Drahobuz XIV. 440. 
Drahonice VII. 247, XIIL 231, 
XIV. 385. 

Drahoraz V. 273, 


Drahov IV. 338. 

Dráchov IV. 339. 

Drasty XV. 277. 

Dražíce hrad X. 236, tvrze: 
IV. 152, Vil 57. 

Dražičky VO. 83. 

Dražovice K\. 102. 

Dřevčice XV. 171. 

Dřel II. 32. 

Dřevenice \^ 203. 

Drhovle XI. 235. 

Dřin Vlil. 2»74. 

Dřínov VIII. 154. 

Dřiteň VII. 175. 

Drchlava XlIV. 264. 
Drobovice >^IÍ. 86. 
Droužetice XI. 244. 

Drslavice XI. 163. 
Drštěkryje V. 277. 

Drštka hrad (Losumberk) 
XIII. 80. 

Druhonice X I I. 312. 
Držemberk hrad (= Džbán) 
VIII. 85. 

Dub IV. 2941, V!I. 232, VIII. 
90. — D. hrad viz Český 
Dub. 

Duba hrad X. 171. — D. nad 
Sázavou (Stará) hrad XV. 
101 . 

Dubany I. 189, XIV. 31. 
Dubeč XV. 205. 

Dubeček X\^ 206. 

Dubenec V. 87. 

Dubkovlce )(IV. 398. 
Dubnany Vlili. 112. 

Dubnice XIII. 241. 

Dubné III. 2?88. 

Dubno II. 1!?7. 

Důl IV. 300. 

DuSniky VI. 137. 

Diichcov zámek XIV. 167. 
Durrenstein viz Dmout. 
Dymokury X. 401. 

Dverce XIV. 365. 

Dvořec III. 282, IV. 94, IX, 
151. XIIL 80. 

Dvořišté IV, ,m 
Dvory VIL 258. 

Džbán hrad (= Držmberk) 
VIII. 89. 


E 

Egrberk hrad XIV. 70. 
EInsíedel Dolní XIV. 127. 
Elseriberk hrad XIV. 230. 
Eisendorf DC. 92. 
Encovany XIV. 113. 
Epovice hrádek XIIL 336. 
Evaň XIV. 32. 


F 

Falkenberk hrad X. 282. 
Falkenburk Nový zámek X. 
284. 

Falknov zámek XIII. 154. 
Falkenštein hrad XIV. 295. 
Falštein hrad XIII. 56. 
FeUxpurk zdmek XIV. 62. 
Forst V. 221. 

Fredevald hrad XIV. 288. 
Freudenberk XIV. 286. 
Friedrich sběr k X. 323. 
Frumštein hrad XIIL 226. 
Frydnava XII. 174. 
Frymburk hrad II. 60, tvrz 
XI. 100. 

Frýdlant hmd X. 177, XIV. 

252, tvrz III. 117. 
Frydštein hrad X. 254. 
Fuglhauz hrad III. 181. 


SEZNAM HRADU, ZAMKU A TVRZÍ 


327 


Fuchsberk V. 236. 
řmkštein hrad XI IF. 98. 


G 

Qereute viz Krajt. 

Globen viz KÍoben. 
íirabštein hrad X. 225. 
Qróna viz Chřínov. 

Oninta Dolní (?) XIV. 95. 
Grynlas XIII. 29. 

Gutštein hrad XIII. 50. 

H 

Malvína II. 242. 

Habrov I. 176. 

Habrovany XIV, 339. 
Habrovice XIV, 328. 

Háčky XV. 22. 

Hadrpurk XII. 250. 
HaKcnsdorf viz Ahníkov. 

Hái VI í. 293. XIV. 446. 
Hájek VII, 286, X. 224. 
Hamr III. 96, IX. 151. — H 
Ostrov líl. 183. 
fíamrstein hrad X. 193. 
Hanšpach XIV. 127. 
Harasov hrádek XV. 66. 
řiartenštein hrad XIII. 37. 
Martvíkov IV. 331. 

HasiŠtein hrad XIV. 128. 
Haunštein hrad XIII. 96. 
Hausberk hrad III. 96. 
Havraft XII. 22. 

Házmbiirk (Klapý) XIV. 1. 
HedStejn XIV. 95 
fíelfenburk hrad VII. 84. — 
H. v Litoměřicku viz Hrá- 
dek. 

(řlennenberg) (?), Pustý zá- 
mek XIV. 127, 

Heralec XII. 181. 

Heřmanice I. 25, V. 83. 204. 
Hermaničky (Vit.) XV. 297. 
Heřmanův Choustník viz 
Hradiště, — H. Městec 
viz Městec. 

Herstošice XIII. 39, 

Heršlak III. 284. 

Herštein Nový hrad IX. 35. 
Herštein Starý hrad IX. 103. 
fíertertberk hrad XIII. 166. 
Heskov Ví. 92. 

Hlasivo IV. 295. 

Hlavačov = Starý Hrádek 
hrad VIII. 89. 

Hlavno XV. 175. 

Hlážovice VI. 223. 

Hlemýždí X. 293 
Hliěany XIV. 48.’ 

Hlinsko I. 93. 

Hlinná III. 191. 

HIízov XII. 322. 

Hladný hrad II. 211. 
Hlohov XV. 289. 

Hlohová IX. 114. 

Hlubany XIV. 352. 

Hluboce rpy VIII. 297. 
Hluboká zámek VII. 127, 
tvrz III. 193. 

Hluboš VI. 139. 

Hlušce V. 314. 

Hnévčeves V. 344. 
Hněvkovice zámek VII. 275. 

~ H. Bílé XII. 202. 
Hnidousy Vlil. 294 
Hoděčín II. 198. 

Hodětice XV. 126. 

Hodkov VII. 211. XII. 222. 
Hodkovičky XV. 305. 

Hodov XV. 228. 

Hojovíce IV. 272. 

Holakov IV. 188. 

Hole XV. 240. 

Holedeč XIV. 406. 


Holešice XI. 70. 

Holetice XIV. 366. 

Holice I. 63. 

HoIíSov XII. 207. 

HolíSovice I. 113. 

Hoikov III. 95. 

Holohlavý II. 241. 
Holovousy V. 328. 

Holušice XII. 233. 

Hokov VIII. 116. 

Homberk hrad Xin. 75. 
Homole V, 59. 

Homyle V. 340. 

Honbice l. 219. 

Honcovice IX. 119. 

Hora Kamenná XIII. 221. — 

H. Kutná viz Hrádek, Vla- 
ský dvůr. — — 

Hořany XIV. 201; 418.^*' 
Horažďovice XI. 203. 
Horelice VIII. 285. 

Hořem yslice XIII. 242. 
Hořenice XIV. 273, 385. 
Horešovice VIII. 162. 
Horetice XIV. 408. 

Hořice V. 130, — H. Dolejší 
IV. 298. 

Hořín XV. 67. 

HoHněves II. 238. 

Horka Xlí. 206, 

Horky XII. 91, 172; H. Velké 
zámek X. 384. 

Horňatky XV. 265. 

Horní hrad IV. 316. — Hor- 
ní viz Chodov, Kamýk, 
Libchava, Lukavice. Sliv- 
no, Střimelice, Btudenec. 
Hořovice hrad VI. 181 a 625 
= »Vikleřisko«. 

Horosedly VIII. 116. XI. 75. 
Horšíce IX. 177. 

Horšov IX. 115. 

Hospozin VIII. 211. 
fíostaéov zámek XII. 327. 
Hostěradice XV. 131. 

Hostin XV. 278, 

Hostlmice XIV. 423. 

Hostiný zámek V. 209. 
Hostišov XV. 243. 
HostiSovice XI. 249. 
Hostivař XV. 237. 

Hostivice VIII. 289. 
Hostomice VI. 209. 

Hostouň zámek IX. 109, 
tvrz Vlil. 293. 

Hosty ně V. 55, XV. 228. 
HoSfalovice XII. 50. 

Hoště XV. 22. 

Hostíce IX. 167, XI. 218, 
XII. 241, XV. 260. 
HoStičky IX. 167. 

HoStka XIV. 113. 

Hotovíce XIV. 339. 

Houska hrad X., 247. 
Houžná III. 290. 

Hovčdliny XII. 232. 
Hovorčeves XV. 259. 

Hradce XIII. 234. 

Hradčany XII. 24. 

Hradečno VIII. 148. 

Hradec Jindřichův hrud IV. 

I. — //. nad Labem hrad 
II. 215. 

Hradecko XIlL 126. 
Hrádeček III. 193. 

Hrádek Červený viz Čer- 
vený Hrádek. — H. nad 
Blanici hrad XI. 161. — 
H. HeUenburk hrud XlV. 
96. — H. Chřibský hrad 
XIV. 297. — H. Chudý 
hrad XIV. 259. — //. Ko- 
morní zámek XV. 97. — 
H. Křivoklát hrad VIII, 1, 
— //. Odranec hrad XII. 
195. — H, na Radci hrad 


(Mitrvald?) VI. 261. — H. 
Myškův} nad Zámostim 
hrad X. 362. — Hrádek 

Stairosedlický XI. 72. H. 
Svinomazský hrad XIII. 
134.. ^ H. Odolský IV. 
328. — H. Zálužský hrad 
VI. 203. — hrádky a tvr- 
ze: H. (Katrštejn, Pustý 
hrádek) II. 145. — H. 
Trh. Sviň) III. 255. — H. 
(u Pacova) IV. 214. - H. 
(u Miletína) V. 129. — H. 
(u Bělohradu) V. 136. — 

H. (u Nechanic) V. 329. 

— H. Březí VII. 278. — 

H. (u Sušice) XI. 122. — 

H. Hrochův XI. 226. — H. 
(v Moře Kutné) XII. 257. 
— M. nad Poděhusv XII. 
314. - H. Prohorský XIII. 
211. H. (u Válče) XIII 
214. — H. Kunčin XIII. 

239. — H. (n Stříbra) Xllí. 
250. r — - !H. (u Vlašimě) 
XV. 213. 

Hradenín Xll. 281. 

HradiiUě Heřmanův Choust- 

niu 17 *7/1 tř 

iun, f»i uu *. #t. JI, lltO- 

ry Tábor) hrad IV. 126. 
— H. (Mnichové) zámek 
X. 1 22. - H. Nové Město 
nad Medhuií zámek II. 
147. — tvrze: (u Libchy- 
ně) II. 163. (PlOsslberg) 
IX. 92. (u Blovic) IX. 219. 
H. Vyšší hrad XI. 262. 
(nad Bílinou) XIV. 155. (u 
Postoloprt) XIV. 416, (u 
Vlašimě) XV. 176. 
fíradhdko hrad V. 293. — 
tvrzie: V. 121, VIII. 294, 
XV. 131. 

Hradníky (?) II. 146. 
Hradové Střimelice viz Stři- 
melice Hradové. 
Hrachclusky VIII. 94. 
Hranic:e XII. 280, 304. 
Hraštice Ví. 120. 

Hraštičky VI. 120. 

Hrbovice XlV. 339. 

Hřebeč VIII. 292. 
Hřebecníky VIII. 96. 

Hřeben III. 262. 

Hřešihlavy XIII. 95. 

Hřidehfk hrad XIV. 303. 
Hříště II. 200. 

Hřivic« XíV. 200. 

Hrnčíře XV. 237. 

Hrobci ce XIV. 218. 

Hroby IV. 330. 

Hrochův Hrádek viz Hrá- 
dek. 

H. Týinec viz Týnec. 

Hronov V. 51. 

Hrošovice I. 74. 

Hrubá Skála hrad X. 144. 
Hrušov X. 371. 

Hrušo^rany XlV. 322. 
Hrušovka XIV. 398. 

Hryzely XV. 22. 

Huboje dy V. 277. 
riumbtirkj^ V. 345. 

Humenec XV. 306. 

Humniště VIII. 150. 
Humperky viz Skuteč. 
Humpolec (Orlík) hrad XII. 
175. 

Humprecht viz Sobotka. 
Humprechtice VII. 259. 
Hůrka XI. 202, XII. 298, 
XV. 128. 

Hus hrad XI. 154. 

Hvězda zámeček VIII. 299. 
Hvozd no III. 196. 


Hvozlice XV. 93. 
Hvožďany XI. 262. 
Hybralec XII, 174. 
HymlŠtein hrad XlV. 64, 
Hýskov (?) VI. 92. 


CH 

Chábory (?) II. 74. 
Chanovice XI. 27D. 
Charvatce X. 342. 

Chcebuz XIV. 441. 

Chelčice Vil. 123. 

Chlebov III. 201. 

Chlum (Kozlov) u Turnova 
hrad X. 75. — Ch. hrad 
(u Mladé Boleslave) X. 
340. Ch. hrad XII. 210. 
— tvrze: Ch. u Kremže 
III. 87. Ch. u Třebové III. 
272. Ch. u Bydžova V. 
308. Ch. u Rakovníka Vlil. 
92. Ch. u Mimoně X. 211. 
Ch. u Sedlčan XV. 252. 
Chlumčanv IX. 181, XIV. 
227. 

Chlumec hrad (nad Cidli- 
nou) V. 283. — Ch. (Vy- 
soký) hrud XV. 132. — 
tvrz XIV. 339, viz Chlum. 
Chlumeček III. 87. 

Chlumek II. 180. 

Chlislov IX. 258. 

Chlistovicc XII. 145. 
Chlumín, Klomfn (u Mělní- 
ka) XV. 265. 

Choboty XV. 196. 

Choceň hrad a nezn. hrad 
u Chocně II. 246t 
Chocenice IX. 219, XV 292. 
Chocnějovice X. 138. 
Chocomyšl IX. 54. 

Chodouň VI. 233. 

Chodov XV. 235. — Ch. 

Horní XIII. 30. 

Chodová Planá XIII, 496. 
Chodžov XIV. 433. 
Chocholatá Lhotka viz 
Lhotka. 

Cholenice X. 310. 

Choltice I. 196. 

Choiupice XV. 217. 
Chomutičky V. 3?2. 
Chomutov zámek XlV. 317. 
Chorotice XIV. 94. 

Chotěboř’ XII. 292. 

Choteč V. 117, Vlil. 298. 
Chotělice X. 403. 

Chotemice IV. 305. 

Ckotěnv (Paradis) hrud XIV. 
154. 

Chotěrina XI. 79. 

Chotěšice X. 406. 
ChotěŠovec XIII. 164. 
Chotětice XII. 26. XV. 297. 
Chotětín VI. 268. 

Chotěvice V. 221. 

Chotimíř IX. 125. 

Chotoměr XIV. 4C0. 
Chotoviny IV. 349. 
Chotouchov XII. 316. 

Chotýš XV. 23. 

Chotýšany XV. 93. 
Choustník hrad iv. 72. -— 
Ch. Heřmanův viz Hradi- 
ště. 

Chrast XV. 24, XlV. 241. 
Chrastná X. 167. 

Chraštany Vlil. 285. 

Chra štice XI. 76. 

Chřenice XV. 208. 
Chřenovice hrad XII. 108. 
Chřešťovice VII. 250, 
Chřibská Dolní XIV. 298. 
Chřibský Hrádek XIV. 297. 
Chříč Vili. 111. 


328 


SEZNAM HRADŮ. ZÁMKŮ A TVRZÍ. 


Chrínov ((Jróna) XHI 195. 
Chroučovice XIII. 22K 
Chrotistovice (zámek) 1.234. 
Chrudim hrud I. 172. 
Chriistenice VNI. 286. 
Chudenice zámek IX. 27. 

Cliudiirov XIV. 337. 

Chudoba hrad M. 119, 
Chiulp Hrádek hrad ^<IV. 
259. 

Chuchel Xíl. 298. 

Chvaltitice I. 248. 

Ch valíš jvíce VII. 175. 
Chvalkov líl. 26U. 
Chvalkvvice zámek V, 42. 
Chvalnvice XII. 91, 330. 
Chvatliny Xll. 243. 

Chvály XV. 301. 

Chvatčruby XV. 271. 
Chvístonosv X. 224. 
Chvojenec XV. 55. 

Chvoj no I. 62. — Ch. České 
XIV. 328. 

Chyiice V. 272. 

Chýně VIII. 294. 

Chýnov hrud IV. 282. 

Chýše zámek XIII. 229. 
Chýška IV. 215. 


J 

.lahlkynice X. 34.3. 

Jahlonné XIII. 231. 

-lahlonný X. 284. 
lákelsherk X. 196. 

Jáchymov hrad, XIII. 197. 
.lankov XV. 286. 

.latiov XIII. 234, XIV. 165. 
Janovice hrad (nad V hla- 
vou) IX. 136. — / (Vr 
chotovy) hrad XV. 267. 
Janovičky XII. 289. 

Jaroměř hrad M. 212. 
Jaroslavice VII. 172. 

.larošov I. 29. 

hradiště ii Jaro.šova IV. 71. 

Javorník V. 222. 

Javor XIII. 88. 

Jedihaby XV 279. 

V Jlanv IV. 356. 

'eďčany XII. 315. 

Jedlína XII. 234. 

Jehlice V. .Í38. 

Jchiičdí I. 29. 

Jencova Lhotka víz Lhotka. 
jeněov hrad VIII. 82. 

Jciicč VIII. 286, 

Jemništé XV. 90. 

Jenílvov (Větrný) XI!. 181, 
203; (GolCův) 271; 303. 
Jeiiíkovice II. 73. 

Jenštein hrad XV. loo. 
Jelení II. 200. 

Jereň XIII. 214. 

Jeřice 142. 

Jesenice II. 162. 
jestřebi hrud XIV. 248. 
Jestríbec I. 111. 

Ještétice II. 197. 

Jetřichovice XV. 263. 
Jezeřany Xll. 128. 

Jezero XV. 91. 

Jťžnv hrádek XV. 1 13. 

— J. tvrz IX. 188. 

Jiěin hrad a zámek V. 185. 
Jičtněvos V. 270. 

Jilec X. 379. 

Jilem Xll. 29.3. 

Jilemnice V. 237. 

Jílmaníce XII. 246. 

Jílovka I. 71. 

Jílové XIV. 94, 

Jimlín XIV. 199. 

Jince VI. 207. 

Jindíce XII. 317. 


Jindřichovice IX. 258, XIII. 
170. 

Jinonice VIII. 297. 

Jircn XV. 176. 

Jiřetín dolní XlV. 179. 

Jiřice XV. 174. 

.lÍKtebiiice VII. 205. 

Jištrby XIV. 113. 

Jitko v 171. 

Jivjanv XIII. 112. 

Jivnik (?) hrad XIV. 296. 
Jivno hrud Vlil. 80. 
Jmčňany VI. 91. 


K 

Kacengrýn XIII. 186. 
Kaceiov zámek XIII. 113. 
Kácov XIII. 223. 

Kačice Vm. 155. 

Kadaň hrad XIV. 329. 

Kadlín X. 29. 

Kadov XI. 263. 

Kaladý VII. 276. 

Kalec XIII. 145. 

Kalenice XI. 217. 

Kalich hrud 371. 
Kalivoda Vlil. 162. 

Kaithaus II. 242. 

Kaniberk IV. 237. 

Kámen hrud IV. 189. 
Kamenice (nad Lipou) hrad 

IV. 162. — K. (Česká) 

hrud a zámek XlV. 288. — 
tvrze: K. Trhová I. 167, 

V. 205 IX. 119, XV. 214. 
Kaineiiička XV. 215. 
Kamenná Hora XIII. 221. 
Kamýk hrad XIV. 392, XV. 

141 — tvrz K. Hořejší 

XIII. 88. 

Kandia XII. 28. 

Kanice IX. 126. 

Kařízek VI. 269. 

Karlík VI. HX 
Karlshuiis hrad VII. 155. 
Karlsverk hrud XI. 163. 
Karlštejn hrud VI. 1. 
Karštein Starý (Zkamenělý 

zámek) I. 93. 

Kasejovice XI. 260. 

Ka.šovec 0 jezdec viz Oiez- 
dec. 

Ka.šovice XI. 12.3. 

Katovsko XI. 271. 

Katršteiri I. 29. 

Katiisice X. 388. 

Kavciny hrad X. 56. 

Kbel XII. 283, XV. 178. 
Khclnice XI. 245. 

Kdýčina VI. 231. 

Keblany III. 96. 

Kestřany VII 24<l. 
Kirclienbirk (?) XIII. 186. 
Kladno VIII. 276. 

Kladriibce XI. 264. 

Kladruby XI. 218. 

Klamoš V. 297. 

Klapý hrad (Hazmburk) 

XIV. I. 

Klášter Hradiště nad Jizerou 
zámek X. 122. 

Klášter sv. Prokopa, Sázav- 
ský, zámek XV. 85. 
Klášterec zámek XIV. 67. 
Klažary III. 260. 

Kleinštein hrádek XIV. 77. 
Klecaiiv XV. 27.3. 

KleiDVicc XIII. 127. 

Klenový hrad IX. 154. 
Klíěumburk viz Lnáře. 
Kliuštei 1 hrad XIV. 427. 
Klišé XIV. 339. 

Kloben (Globen) XIII. 157. 
Klokoěín Vil. 262. 

Klokočov VII. 210, XV. 245. 


Klokoty IV. 151. 

Klomín viz Clilumín. 

Kloušov IX. 190. 

Kluěek X. 28. 

Kluěov XV. 26. 

Kluky X. 391. XII. 92. 

Kněnice XIII. 30. 

Kněževes Vlil. 241. 

Kněžice X. 404, XI. 126, 
XII. 50, XlV. .383. 
Kněžmost X. 1.35. 

Knín Starý VI 112. 

Kňovice XV. 251. 

Kobylníky Vlil. 215. 
Kocelovice XI. 262. 

Kocléřov V. 98. 

Kočov zámek XIII. 194 
Kojetice X. 268, XV. 260. 
Kojíce I. 74. 

Kokašice XIII. 57. 

Kokovice VIII. 215. 

Kokorin hrud XV. 106. 
Kokořov XIII. 228. 

Koldín II. 172. 

Koleč Vlil. 240. 

Kolešov XIV. 365. 

Kolešovice VIII. 115. 

Kolín zámek XII. 117 — K. 

Starý XIL 124. 

Kolinec IX. 264. 

Koloděje hrud XV. 201. 
Kolomuty X. 42. 

Koloveč IX. 54. 

Kolovraty XV. 205. 
Kolozruky XlV. 166. 
Komuřice zámek III. 273. 
Komárov zámek VI. 198; 
tvrz I. 65. 

Komberk hrad XIII. 162. 
Komorní Hrádek zámek XV. 
97. 

Komořany VI. 87. 

Komořice XV. 22. 

Komošin hrad IX. 48. 
Konárovice Xll. 126. 
Konecchlum V. 204. 
Konétopy XV. 175. 

Kompas hrad IV. 342. 
Konobrže. XIV. 165. 
Konojedy XlV. 287, XV. 27. 
Konopiště hrad XV. 28. 
Kopanina Vlil. 238. 

Kopidlno zámek X. 306. 
Kopisty XIV. 165. 

Koporeč XlV. 417. 

Korce V. 297. 

Korky ně VI. II 7. 

Kornhaus zámek VIII. 158. 
Kořilo VI. 231. 

Koroseky III. 95. 

Korutice XII. 264. 

Koryta IX. 166. 

Korytany IX. 92. 

Kosice V. 301. 

Kosmačov IX. 164. 
Kosmonosy X. 221. 

Kosova Hora XV. 221. 

Kosí hrad X. 80. 

Kostelec nad Černými Lesy 
hrad XV. I. — K, nad Sá- 
zavou hrad XV. 39, — tvr- 
ze: K. nad Orlicí II. 26; 
K. nad Jihlavkou (Věstěn- 
hof) IV. 318: K. Červený 
V. 53; K. pod Velišem V. 
272; K. Podolský. Zelený 
VII. 196; K. u Budynč 
XlV. 32; K. u Liběchova 

XIV. 4.38; K. nad Labem 

XV. 163. 

Kostelní Střimelice viz Stři- 
melice Horní. 

Kostomlaty hrad X. 351. 

XlV. 202, tvrz VIII. 203. 
Kostrčany XIII. 214. 

Kosátky zámek X. 392, 


Košetice XII. 204. 

Košík X. 378. 

Košfálov hrad V. 201, XlV. 
304. 

Koštice XlV. 435. 

Koštmberk hrad I. 94. 

K<«imI Y 
Kotouň XI. 267. 

Kouníce XV. 178. 

Kounov VIII- 163. 

Koupí XI. 228. 

Kouskova Lhotka viz Lhot-, 

ks. 

Kouťo IX. 72. 

Koutv XV. 294. 

Kováč V. 205. 

Kovafi X. 388. 

Kovanice Xll. 24. 

Kovanova Vesce viz Vescc. 
Kovářov XI. 78. 

Kozí hrad IV. 143. tvrz VII. 
173. 

Kozí Hřbet hrádek XV. 248. 
Kozí Mančice XII. 318. 
Kozinec VI. 92. 

Kozlov hrud V. 227, K. 
(Chlum) hrad X. 75; 
tvrze: XI. 138, XIll. 40. 
Kozlova Blaníce viz Blaníce. 
Knziv XI. 236: XIV. 434, XV. 
175. 

Kozmice XV. 56. 

Kozojedy I. 188, X. 402. 
Kozomín XV. 276. 

Kozli hrud XV. 46; tvrz XII. 


115. 

rakovec hrud Vlil. 98. 
rajt (Oereute, Rent) XIII. 
196. 

ralice XII. 278. 
ralovice zámek a tvrz Xll. 
183; tvrze; VIII. 216, 273. 
XIII. 126. XV. 203. 
ralupy Vlil. 259, XIV. 140. 
rálův Dvůr zámek 226. 
ramoUn Dolní XIII. 196. 
laselov XI. 139. 
rasikov hrud XIII. 41. 
raslice hrad XHI. 179. 
řásná Hora XV. 150. 
řásný Dvůr XIV. 350. 
lasoňovice XII. 263. 
rušov hrad XIII. 118. 
rašovice XIII. 228, XV. 151. 
ratice IX. 240. 
raíochvilc zámek VII. 106. 
ratonoha V. 302. 
rč XV. 304. 
rěín II. 158. 

reěov hrádek XIV. 363. 
řečovicc XII. 317, XV. 126. 
řemže III. 87. 
řemyž XIV. 209, 
řepefiice zámek XV. 144. 
řesetice Xll. 261. 
řeslicc XV. 240. 
řešíce X.,311. XV. 88, 244. 


XII. 212. 

Kří Xll. 26. 

Kříčov V. 313. 

Křída X. 29. 

Křikava hrud XI. 246. 
Křimice XHI. 244. 

Křinec zámek X. 374. 
Křivá ves XV. 211. 
Křivoklát viz Hrádek. 
Křivsoudov hrad XII. 192. 
Kříženec IV. 242. 

Krňovice XH 27. 

Krnsko zámek X. 364. 
KropáČova Vrutice X. 395. 
Kroteníul H. 117. 
Krotensee XIII. 65. 

Krpv XV. 71. 


SEZNAM HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ. 


329 


Krsov XIII. 58. 

Křtěnovice XV. 245. 

Krty XIV. 350. 

Kruh V. 250. 

Krucomburk XII 170 = X. 
268. 

Krumlov hrad III. 1. 
KiupCIny IV. 1^4. 

Krupku hrad XIV. 354. 
Křupá Holil i XII. 25U. 
Krušovice VIII. 89. 

Krutěnice IX. 264. 

Kryry hrad XIV. 364. 
Krynstorf V. 167. 

Ksyny XII. 91. 

KScnice IX. 192. 

Kuglvaid hrad III. 79. VIII. 
299. 

Klikla VIII. 261. 

KunCicc V. 329. 

Kumhttrk hrad V. 175. 
Kuncbcrk zámek X. 374. 
Kuneniil XII. 287. 

Kunčtická fíora hrad I. 48. 
Kiinrac XV. 195. 

Kunratice V. 250, X. 323, 
XIV. 240, XV. 2M), 
Kupfcrberk XIII. 98. 
Kurovodice X. 211. 

Kuří XV. 207. 

Kuří Vody X. 26. 

Kuzí IX. 255. 

Kvasejovicc IV. 96, XV. 285. 
Kvasili v II. 211. 

Kvášfov XV. 263. 

Květnice hrádek XV. 227. 
Květov XI. 80. 

Kvčtuš VII. 210. 

Kvíc VIII. l.*;2. 

Kvítkov XIV. 263. 

Kyje XV. 206. 

Kviicc XIV. 2.39. 

Kyiov hrad XIII. 24a 
hradiště kvjnv.ské (? Jivník) 
XIV. 296. 

Kydliiiy IX. 167. 

Kyuspcrk hrad XIII 184. 
Kynžvart hrad (Kunšvarda) 
na Siiinavč XI 153. — K^ 
hrad (v Českém lese) 
XIII. 59. 

Kv.sibl XIII. 39. 

Kvstra XIV. 433. 

Kvšioc VIII 290. 

Kyšperk hrad (Supí Hora) 
II. 266, XIV. 334. 


L 

Laboiifi V. 272. 

Lacemhok Hrádek IX. 106. 
— L. hrad (Zikev) XII 
HO. 

I ada XII. 28. 

Landesvarta viz Most. 
Lamisperk hrad II. 95. 
ÍAtndštein hrad IV. 98. 
Lanškroun zámek II 106. 
Lány zámek VIII. 87. 

tvrz 1, 65. 

Lasenice IV. 71. 

Lašovlce XI. 78. 

Lavice X. 99. 

Lazsko VI. 132. 

Lazurová Hora XIII. 196. 
Lažany XI. 191, 236, 268, 
XV. 22. 288. 

Lbín XIV. 155. 

Lčovice XI. 276. 

Ledce II. 71, VIII. 147, X. 

342. XV, 23, 55. 

Ledeč hrad XII. 95. 

Le denice hrad III. 190. 
Ledská II. 178. 

Lcmberk hrad X. 270. 
LeneSice XIV. 416, 


Lepcjovice I. 205. 

Lesikovec IV. 316. 

Lcskovice XI. 236. 

Lestkov XIII. .57. 

Lešany XV. 129. 

Leština hrádek XIV. 413; 

tvrze IV. 355, XII. 115. 
Lěštno zámek A V. ii.i 
Letkov X. 311. XIII. 242. 
Letky VIII. 239. 

Leviti hrad (u N. Páky) V. 
200. — L. hrud (u Lito- 
měřic) XIV. 110. 

Levonice XIV. 416. 

Ležky XIV. ,366. 

Lhctiice VII. 125. XIV. 209. 
Lhota IX. 150. XI 218, XIV. 
407; L. Hilantova XII. 116; 
L. Hlouhá Ví. 138; L. Čer- 
vená IV. 264; L. Nová XII. 
216: L, Řešetová V. 56; 
L. Ritka VI. 89; L. Senií- 
nova X. 78; L. (Starcova) 
VII. 210; L. Sudličkova II. 
145; L. Sárovcova V. 1.36; 
L. (Tetourova) VII. 211; 
L. Turská V. 282; L. Odr- 
nická V. 273; L. Včelá- 
kova IV. ,357; L. Velká II. 
33; L. Veselka XV. 197; 
L. Vidlákova XV. 56; L. 
Vysoká XV. 56. 

Lhotka II. 29, IV. 20.3. 281, 
VII. 2.33, IX. 151, XII. 256, 
XIII 95, 107; L. Chocho- 
latá VIL 231; L. .Tencova 
V. 300; L. Kouskova IX. 
249; Lhotice X. 1.38, XII. 
201; L. Růžkovy XII. 207; 
D Sadova XII. 254. 
Libdtiíc^ I. 171. 

Libčany V. 338. 

Libčeves XIV. 434. 

Uběhrad hrad VIII 2.5.5. 
Libcdice XIV. 382. 

Ubějtee^ Libéíovicc zámek 
VII. 118. 

Líběchov XIV. 437. 

Libeň V. 308, XV. 74, 216, 
(u Říčan). 298 (u Prahy). 
Libenice XV. 285. 

Líhětiice XII 124. 

Llícnky XIV. 441. 

Liběř XV. 216. 

Liběšice XIV. 111, 407. 
Liběšov XIII. 221. 

Libchava hrad XIV. 427. — 
tvrze: L. Česká II. I4fš, L. 
Polní (Německá) II. 116, 
L. Horní II. 117. 
hradiště u Libchvně (?) II. 
163. 

Libice XII. 27. 

Libiněves V. 297. 

Libiš XV. 265, 

Libkovice XIII. 214. 

Liblice XV. 24, 70. 

Liblín XIII 89. 

Libodržice XII. 244. 
Libochovany XIV. 401. 
Liboehoviee zámek XIV. 8. 
Libochovičky VIII. 241. 
Libomyšl VI. 214. 

Libořice XIV. 408. 

Libosváry XIII. II2. 
Libouchec XIV. 94. 

Libouň XV. 197. 

Libouš XIV. 140. 

Libštein hrad XIII. 89. 

Libuš XV. 2.37. 

Libverda XIV, 95. 

Ličkov zámek XIV. 403. 
Lidéřovicc IV. ,3.5.5. 

Lidice hrad VIII. 275. 
Liehniee (Uchtemhurk) hrad 
XII. 29. 


Limberk L 134. 

Lípa II. 242. 

Lipany XV, 24. 

Lipec XII. 2.5. 

Lipenec XIV. 201. 

Lipětín XIV. 179. 

Lipovcc XII. ,311. 

Lipovice VII. 228. 

Lipka I. 163. 

Lipnice hrad XII. 63. 

tvrz XIII. 29. 

Lipiiička XII. 287. 

Lipno XIII 165, XIV. 418. 

Li poltíce I. 209. 

Lipi (Lipc, Česká Lípa) hrad 
XIV. 241. 

Liško vice V. 314. 

Líštany XIII. 164. 

Líšina XIII. 234. 

Lišany XIV. 417. 

Litcň VI. 90. 

Litíč V. 95. 

Litice hrad (nad Orlicí) II. 
75. — L. hrad (nad Rad- 
buzou) XIII. 2.32. 

Litoboř V. 52. 

LUoménee hrad XIV. 367. 
Litomyšl hrad (zámek) I. 1. 
I itovice VIII. 279. 

Litožniee XV. 207. 

Litvínov Polní a Horní XIV. 
179. 

Ut^š hrad XIV. 375. 

I idcnscliloss (?) XIV. 95. 
Lnáře zámek XI. 251. 

Lobeč X. 397. 

Lobkovice XV. 253. 

Lochotíii XIII. 239. 

Loehovicc zámek VI. 210. 
Lojovice XV. 210. 

Loket hrad XIII. 15. 

Lom XIII. 57. — L. Česká 
XIII. 136. — L. Německá 
XITÍ. 106. 

Lomec IX. 255. 

Lomnice hrad VII. 169. — 
Lomnice zámek V. 223. 
Loučen X. 345. 

Loučky X. 79. 

Loučná hora V. 313. 
Loukohořany XIV. 31. 

Louko v X. 300. 

Loukovec X. 210. 

Loutiky XIV. 42.3. 

Loiíňovícc zámek XV. 193. 
Loupežný zámek ii Zeidleru. 

Raubschloss XIV. 127. 
Loutkov IV. ,347. 

Louzek hrad III. 240. 

Lopata hrad XIII. 70. 

Lopuč X. ,311. 

Lorec XII. 260. 

Losiny XII. 231. 

Losumberk viz Drštka. 
Lošany XII. 282. 

LovČice V. 299, XV. 223. 
Lovčtín IV. 71. 

Lovosice zámek XIV. ,386. 
Luby IX. 162. 

Lučicc IX. 58. 

Ludvíkovice XIV. 95. 

Liihoš XIII 164. 

Lukavec V. 12.3, XII. 205. 
Lukavice I. 169. IX. 178 (Ho- 
lejší), 179. (Hořejší), XIII. 
107. 

Lukov VIII. 215, XIV. 217. 
Luková V. 301. 

Lukovec XIV. 400. 

Luky XIII. 21.5. 

Lutová III. 272. 

Lužec V. 300, XIV. 366. 
Lužany II. 243. V. 20.5, IX. 
210 . 


Lužice XIV. 436. 

Lštění IX. 122. 

Lysá zámek X. 347. 

Mačice XI. 103. 

Mačkov V. 278. 

Maídštcjii viz Meiištejn. 
Machendorf (— Reitstein) X. 
19.5. 


M 

Machovice VII, 163. 
Makotřasy Vlil. 274. 

Mako v IX. 168. 

Malá Pobrá viz Dobrá Malá. 
Malá Skála, Vranov. Skály 
nad Jizerou hrud. zámek 
X. .325. 

Maleč Xll. 301. 

Malechov IX. 56. 

Malešice XIÍI. 248. 

Málešov zámek XII 129. 
Maletice VII. 262. 

Malhosticc XIV. 155. 
Malíkovice Vlil, 149. 
Malinec IX. 248. 

Malkov hrad X. 386. 

tvrz XI 261. 

Malobratřice X. 1,38. 
Malotice XI. 2,39. 

Malovary VIII. 261. 

Malovka XV. 96. 

Mdlovice VII. 121. 

Malovidy XII. 221. 

Malšc XIII. 247. 

Malšin hrad 3^111 205. 

Malý viz Šacíiov. Třebešov, 
Mančicc Kozí Xll. 318. 
Mančtina zámek XIII. 113. 
Markvartice X. 98, XIV. 286. 
Mařenice X. 323. 

Maršovice XV. 118. 

Martice XIII. ,39. 

Martiněves XIV. 33. 
Martinice Xll 200. XV. 243. 

M. Bílé XII. 208. 
Martínikovice V. 66. 
Maškovec hrad III. 83. 
Mašfov hrad XIV. 380. 
MccIy X. 31,3. 

Medonosv XIV. 439. 
Měchnějov XV. 88. 

Mčehnov XV. 88. 

Měcholupy IX. 167. XIV. 

406, XV. 206. 

MeLstersdorf XIV. 298. 
Mělníce IX. 117. 

Mělník hrad XV. 57. 

Menší (Panský) Bor Xll. 

102 . 

Menštcin (Maidštein, Divči) 
hrad III. 60. 

Merklín IX. 187. 

Měrunice XIV. 436. 

Městec (u Opočna) II 162. 
M. Heřmanův zámek I. 
77. — • M. (M. Králův) X, 
399. _ M. Vojiiin XII. 171. 
Mčšetíce XV. 151. 

Měšicc IV. 152, XV. 2.59. 
Metelsko Dolejší* IX. 119, 
Mezimostí III. 177. 

Meziříčí 11. 73, V. 313. 
Mezný IV. 305. 

Michaloviee hrad X. 212. 
Michnice III. 118. 

Míkovice VIII. 256. 
Mikulovice XIV. 77. 

Milčeves V. 278, XIV. 353. 
Milčany hrádek XI V. 2.54. 
Milešov hrad XIV. 340. 
Miletice IX. 15,3. 

Miletín V. 123. 

Miletínek V. 128. 

Milcvice X. 246. 


330 


Miličin hrad IV. 234. 

JVliličov VIII. 113. 

Milíkov XIII. 65. 

Milkuvíce X, 311. 

Mílofiovicc XI. 243. 

AíUšícirt hrad X. 319. — 
11 M-a tvrzi štč neznámé 

Mimoň^X. 167. 

Mhlíce XIV. 384. 

Mirejov V. 143. 

Miresovicc XIV. 218. 
MIřetice XIII. 221. 

Mířkov IX. 115. 

Mirošov zámek XIII. 80. 
Mirovice XI. 74. 

Miskolezy V. 58. 

Mitrovice XV. 261. 

Mitrvald hrad <?), fí řádek 
na Radci VI. 261. 
tvrz XIII. 239. 

Močídlany VIII. 274. 
Modlií^kovice VII. 2.58. 
Modřejovice VI. 133. Vlil. 
110 . 

Mochov XV. 179. 

Mojžiř XÍV. 328. 

Mokřiiiiy XV. 211. 

Mokříce V. 207. 

Mokrosuk XI. 124. 

Mokro vousy V. 342. 
Morašicc I. 26. 186. 
Moravany I 65, XII. 47. 
Most hrad (Landcswarta) 
Mory XIV. 383. 

XIV. 156. 

Mostek III. 26,8, V. 270. 
Mostov XIII. 186. 

Mladé Ruky V. 167. 
Mladěiov X. 79. 

Mladěiovice XI. 242. 
Alladkov II. 93. 

Mladotice XII 50. 

Mlazov IX. 259. 

Mlazovicc V. 136. 

Mlékosrby V. 301. 

Mlékovicc XII. 241. 
Mlýňany XIII. 211. 
Mlynářovfce IX. 239. 

Mlýnce XIV. .366. 

Mlýny XV. 128. 

Miieteš Vlil. 205. 

Miiětice l. 66. 

Miiicli IV. 270. .341. 

Mnídiov XIII. 29, XIV. 264. 
Mnichové fí radisté (viz 
Hradištč. 

Miiicliovicc XII. 203. 

Mnišek zámek VI. 93. 

Mrač XV. 48. 

Mrdice I. 177. 

Mrtnfkv VI. 206. 

Mrvicc XV. 270. 

Mstiimčv V. 312. 

Mšeno X. 396. 

Mšený XIV. 27. 

Mtiliava VI. 206. 

Muckov XIII. III. 

Miitčníii IX. 91. 

Mutinsko X. 400. 

Mydlná XIII 87. 

Mvdiovary XIII. 13.5. 
Myskovice IV. .806, XII. 145. 
Mysictín ííl. 200. 

Myslín (MvŠí hrad) X, 28 a 

XV. 307. 

Myslov IV. 188. 

Myší Hora XIII. 250. 

Mvšíím XI. 75. XV. 104. 
MyŠkovice XV. 177. 
Myštěves V. 309. 


N 

Nabočany I. 169. 
Načerac XV. 280. 


SEZNAM HRADU, ZÁMKU A TVRZÍ. 


Nadčjkov VII. 208. 

Nadslav V. 275. 
fíúchod hrad V, I. 
Naliořečice (není tvrzí) XIII. 
231. 

Naliošice IX. 123. 

Nalžov IX. 262. 

Nalžovicc, Nclžcjovice XV. 
251. 

Násedlnice X. 137. 

Nasevrky I. 159. 
hlavarov hrad X. 294. 
Návětří IV. 340. 

Ndzice XV. 243. 

Ncbúkov hrádek X. 76. 
Nebilov XIII. 86. 

Nebovidy XII. 279. 
Nebřehovice XI. 235. 
Nečemice XIV. 418. 

Néčín VI. 119. 

Nečťmy hrud (Praítnšívjn) a 
zámek XIII. 202. 
Ncdabylice V. 302. 

Ncdanicc IX. 210, 

Nedčlištč II. 243. 
Nedrahovice XV. 146. 
Nedražice XIII. 112. 
Nedvědíč XIV. 343. 

Nedvčzí XV. 131. 

Ncliasice XIV. 419. 
Nechanice V. 329. 

Nechválíce XV. 150. 
Necliutnov X. 253. 

Neidek hrad XIII. 181. 
Nejepín XII. 298. 

Nekmír XIII. 227. 
Nclahozcvcs zámek VIII. 
245. 

Nclechov XII. 187. 

Nčmčí II. 146. 

Němčíce MI. 192. IX. 237, 
XI. 139, XII. 125. 

Německý viz I.ihchava. Lom. 

Olešná. Šicndorf. 

Ncmilkov IX. 268. 

Nemojov IV. 278. 

Nemošice 1. 69. 

Nemyčeves V. 279. 
Nemyslovlcc X. 389. 

Neniyšl IV. 359. 

Něiiknvicc í. 69. 

Nepolisy V. 301. 

Nepomyšl zámek XI V. 363. 
Neprobylicc Vlil. 141, XIV. 
409. 

Ncprocliov IX. 263. 
Nesmířice XII. 201. 

Nespery XV. 19.5. 

Nestanice VII. 126. 
Nesvačily XV. 127. 
Neškarcdice XII. 268. 

Ne flaky hrad (Pnčtlaky) 
XIV. 200. ~ tvrze XIV. 
314, XV. 129. 

Netidice hrádek VII. 106. 
Nefrehy hrad IX. 126. 
Netunice XIII. 86. 

Netvoříce XV. 129. 
Neumětcly VI. 216. 
Neustupov VII. 289. 

Neiištcin hrad XIV. 271. 
Neveklov XII. 12.3. 

Ne\^dék hrad XIII. 206. 
Nezabudice VIII. 91. 
Nczabylice XIV. 274. 
Nezdíce IX. 210. 

Nezdřev XI. 266. 

Neznášov Vil. 213. 
Nezvěstice XIII. 87. 

Nežetice III. 261. 

Nihošovice XI. 275. 

Niměřice X. 390. 

Nistěika hrad X. 298. 
Nižhnrk hrad Vlil. 71. 
Nížebohv XIV. .32. 

Nová Lhota XII. 210. — N. 


Ves V, 114; 228, viz Trste- 
nice. — N. Sedlo XIII. 29, 

XIV. 239, 385. — N, Dvo- 
ry zámek XII. 320, XV. 
151. — nezn. tvrziště při 
N. Řece III. 19,3. — Novo- 
sedly VII, 173. XIII. 211, 
231. — Nový fíraá I. 191, 
II. 206, III. 202, IX. 246 
(nad Mečínem); XIM. 110 
'(nad Stráží): IXIV. 195; 

XV. 230 (u Kunratic). — 
Nový viz Rerštejn, Fal- 
kenburk. Ronov, Stránov, 
Studence, Tulcpacli. 

Nový Zámek XIV. 256. — N. 
Z. nad Olešnici V. 209. 
tvrz N. Z. Nepokoj nice X. 
400. 

Niičice Vlil. 283. 

Nupdiky XV. 208. 


O 

Ohdénice zámek XV. 147. 
Občdovicc V. .30.3. 

Obecnice VI. 119, 

Obora XIV. 4,32. XV. 217. 
Obořiště VI. 119. 

Obřiství XV. 264. 

Obrubce X. 222. 

Obruby X. 222. 

Obytce IX. 166. 

Ocelíce II. 73. 

Očilmv XIV. 353. 

Očín XIII. 58. 

Odlocliovicc XV. 289. 
Odolka (Odolena Voda) XV. 
276. 

Odrané Veselí viz Veselí. 
Ohařc XII. 125. 

Oheh hrad I. 153. 

Ohnic XIV. 210. 

Olmišíarv V. 328. 

Ohrada II. 16.3. 

Ohrazenicc XI. 104. 

Okny XIV. 11.3. 

Okoř hrad Vlil. 229. 

Okořín XIV. 274. 

Okounov XIV. 77. 

Okřesancc XII. 91. 
Okrouhlice XII. 288. 
Okrouhlý V. 123. 
Olbraniovice XV. 24,5. 
Olbramv III. 258. 

Oldřichov IV, 248. Xlll. 106. 
Oleš XIII. lil. 

Oleška XIlI. 247. 

Olešná IV. 71 (Německá); 

VI. 269, Vlil. 89, XV. 197, 
Olešnice III. 282. V. 201. 
Olovicc VIII. 261. 

Olšanv u Prahv XV. 300. 
Olší VII. 287. 

Oltdřik hrad XIV. 312. 
Oltviič VII. 59. 

Oinicnička III. 279. 

Onsov XII. 208. 

Opálka hrad IX. 146, 

Opdrno hrad XIV. 390. 
Opocen hrad II. 36, tvrze 
XIV. 199. XV. 170. 

Oploty XIV. 408. 

Opřeticc XV. 126, 

Oračov VIII. 116. 

Orel I. 168. 

Orlice II. ‘270. 

Orlík hrad (nad Vltavou) XI. 
56. — O. (Galdenstein) 
u Brandýsa n. Orl. hrá- 
dek II. 137. — O. nad 
fíumpoleem viz Humpolec. 
Orlov 1. 28. 

Osečany zámek XV. 247. 
Osek hrad (Rýzmbiirk) XIV. 


167. tvrze XI, 244, XIlI. 
178. 

Oselce XL 266, 

Osluchov Vin, 213. 

Osov Ví. 220. 

Osovcc VI. 22L 
Ostředek XV. 105. 

Ostromeč hrad XV. 120, 
Ostromíř V. 121. 

Ostrov zámek XIII. 171. 
tvrze: I. 122, II. 197, V. 
140, VI. 118, VIII. 1.50, XI. 
250, XIJ. 222 (Perknířův); 
XV. 175, 195, viz Hamr, 
Ostrovec VI. 268. 

Ostrý (^arfštein) hrad 
u Benešova XIV. 275. — 
O. hrad u Lovosic XIV. 
396. tvrz VI. 209. 
Osvračin hrad a tvrz IX. 
120 . 

Ošelín XIlI. 136. 

Oškobrh XII. 24. 

Otěšicc IX. 190. 

Otice XV. 241. 

Otin IX. 168, XIlI. 19.5. 
Otmíč VI. 207. 

Otovice XIII. 174. 
Otradovice Bílé VIL 294; O. 

Červené XV. 288. 

Otrybv XV. 90. 

Ovčáry XII. 322. 


P 

Paběiiice XII. 263. 

Pacelice XI. 190. 

Pacov zámek IV. 204. 
Pačciov XI. 216. 

Pairck hrad IX. 131. 
Pakoniěřice XV. 258. 
Pakoslav XIIL 135. 

Pálce VIII. 214. 

Panna hrad XIV. 374. 
Paradis hrad (Chotěny) 
XIV, 154. 

Pardubice zámek I. 30. 
Pařez hrádek V. 267. 

Paso vary III. 93. 

Pašiněvcs XIL 276. 

Pátek XIV. 443. 

Patokryje XIV. 218. 
Pavlovice XIV. 264. 

Pecka hrad V. 99. 

Peclinov XV. 128. 

Pččicc X. ,34.3. 

Pečkv XII. 279. 

Peihburk hrad IV. 215. 
Pelhřimov zámek IV. 274, 
Perslas XIIL 157. 

Penknov XIL 251. 
PermesRryn XIIL 173. 
Pemartice XIII. lil. 
Pernolec XIIL 106. 
tvrziště u Pcrjišláku(?) IV. 
71. 

Perštcin hrad XIV. 49. 
Pcršteinec XIL 262. 
Peršteinck V. 312. 

Pertoltice XV. 202. 

Peruc zámek Vlil. 226. 
Přtípsy XIV. 38.3. 

Petrovice íí. ÍÍ7, V. 345, 
Vlil. 117, IX. 151. X. 291 
(hrad neznámý), XI. 126, 
XIL 290, XV. 240. 
Petrovíčky V. 137. 

Petršpurk hrad XIV. 344. 
Píčiiia VI. 136. 

Pihel hrad XIV. 193. 
Pichlperk Xlll. 157. 

Pilinkov V. 144. 

Pirkštein hrad XIL 51. 
Plšek hrad VIL 179, tvrz 
V. 296. 


SEZNAM HRADŮ, ZAMKŮ A TVRZÍ 


331 


Pístný VIIL 97. 

Píšfany XIV. 369. 

Plačíce II. 221. 

Planá hrad XIII, 187. — P. 

Chodova XIII. 196. 
Plaňany XV. 20. 

Planíce IX, 239. 

Plavce (není tvrze) XIV. 
350. 

Ples II. 239. 

Plcšiště XV. 150. 

Plcšnice XIII, 163. 
Plíkenštein XIII. 157. 
Ploskovice XIV, 376, 

Plotištč JI. 221. 

Pluhů v Ždár viz Zdar. 

Pňov XII. 23. 

Poběžovice I. 210. 

Pobipsy XII. 234. 

Počedélice XIV. 433. 
Počepice XV. 149. 

Počernice Dolní XV. 302. 

Horní XV. 303. 

Podbradec XIV. 32. 

Podhoří VII. 56. 

Podbrdy VI. 225. 

Poděbrady hrud XII. 1. 
Poděhusy hrad VII. 159. 
I^odhorany XII. 47. 

Podhorní Cljezd viz Cíjezd. 
Poílhihy VI. 207. 

Podmokly Vlil. 94. XII. 88. 

242. XIII. 126. XIV. 94. 
Podol XII. 116. XV. 306. 
Podolí IV. 294, VII. 56, XI. 

190, XV. 270. 
Podponinčníce XV. 56. 
Podsedice XIV» 316. 
Podstráň V. 95. 

Pod veky XII. 62. 

Pod veselice II. 160. 

PodvinI XIV. 378, XV. 300 
(u Prahy). 

Pohorice XIV. 33. 
Poclilovíce XIII. 186. 
Pokonice XIII. 87. 

Pokratice XIV. 368. 

Poláky XIV. 284. 

Polánka IV. 292. 

Pole XI. 256. 

Polepy XIV. 113. 

tlil.? 1/ Ort n 

roiicaiiy imic ». oy. — r-. 

Červené V. 91. 

Polička I. 134. 

Polná hrad XII. 152, 

Polom XIII. 39. 

Polyně IX. 40. 

Pomněn ice XV. 56. 

Popovec I. 112. 

Popovice V. 280, 3.38, VI. 
230. XII. 24, XV. 92. Vel- 
ké. Adamovice XV. 211. 
Pořeiov XIII. 106. 

Pořešice XV. 150. 

Pořešiti hrad III. 229. 

Pařiči zámek IX. 207. — P. 
(Spálené zámek XIII. 83. 
tvrze IIÍ. 291, XV. 55. 
Poseč (Poschwitz) XIll. 221. 
Pnstolkovská tvrz v Solnici 
II. 210. 

Postoloprty zámek XIV. 
414. 

Dostřelná X. 292. 

Postupice XV. 91. 

Pošna IV. 201. 

Poštolov II. 255. 

Poštovice VIII, 212. 

Potleštín Vlil. 261. 

Poištein hrad II. 1, IX. 241. 
Pozdyně XI. 262. 

Práče (u Prahy) XV. 303. 
Prádlo IX. 248. 

Prachatice zámek VII. 218. 
Pracheň hrad XI. 203. 
Praltnštetn viz Nečtiny. 


Prašivá IV. 318. 

Pravda hrad XIV. 219. 
Pravětice XV. 281. 

Pravonín XII. 204. 

Pravý I. 71. 

Prčice XV. 282. 

Přehozy XV. 25. 

Přečinov XI. 282. 

Předboj XV. 277. 

Predboř XII. 304, XV. 209. 
Předenice IX. 181. 

Předhradí XII. 23. 

Předlice XIV. 47. 

Predslav IX. 168. 

Přehořov XIV. 349. 
Přemilovice XII. 116, XIII, 
174. 

Přemyšlefi XV. 278. 

Přerov zámek XV. 165. 
Přerubice Vlil. 161. 
Přestavliky I. 218, II. 29, V. 

296, XIII. 234, XV. 2(>3. 
Priběnive a Přiběničky hra- 
dy VII. 60. 

Pribram zámek VI, 122. 
Přibyslav zámek Xll. 165, 
Příčina VIII. 118. 

Příchovice IX. 176. 

Přimda hrad XIII. 1. 

Priu V. 335. 

Přísečnice XIV. 141. 

Prítoka Xll. 267. 

Fřítočno Vlil. 290. 

Prívčtice XIII. 177. 

Přívlaky XIV. 385. 

Přívora Dolní a Horní 
(Menší) XV. 68. 

Přívozec IX. 123. 

Přívrat I. 28. 

Proboř XIII. 211. 

Proseč IV. 201. 280, XII. 
200 . 

Prosiiboř hrad IX. 183. 
Piotivec VII. 124, XIII. 230. 
Protivín hrad VIL 2M. 
í^rúhonice XV. 238. 
Pninéřov XIV. 139. 

Psáře XII- 233, XV. 213. 
Psinice X. 310. 

Pšenice III. 118. 

Pšovlky XIV. 349. 

Ptenín ÍX. iPi. 

Pudíce IX. 112. 

Purkartův Oiezd viz Oiezd. 
Purkhybl V. 236. 

Purklín V. 250. 

Pustá Dobrá viz Dobrá. 
Pustohrad viz Hořice V. 130. 
Pustý Zámek viz Jienpen- 
berk, Zakšína. -7 IJ' 
Piišice I. 112. 

Pašperk hrud IX. 40. 
Pyskočciy XV. 104. 

Pyšely XV. 212. 

Pytkovice XV. 208. 


R 

Rábí hrad XI. 81. 

Rabštein hrud XIII. 137. 

tvrz XII. 146. 

Rabšteinek hrad I, 144. 
Kabynč XV. 131. 

Racov X. 41, XIII. IIL . 
Kačiněves VIIL 204. 
Rožďalovice zámek X. 354. 
Radenin zámek IV. 319. 
Kadeč V. 322. 

Radešovská Hora XIII. 174. 
Radhošt I. 111. 

Řadič XV. 250, (u Sedlčan) 
262. 

Radim V. 204, XIÍ. 329. 
Radfkovice V. 340. 
Radimovice IV. 151, 280. 


Radkovice IX. 177, 247. 
Radonice III. 193, XV. 89, 
177. 

Radoňov XII. 274. 

Radostice 1. 210. 

Radostov V. 340. 
Radostovice II, 180(?), IV. 
244. 

Radovcsice XII. 25, 126, 

XIV. 218. 

Radujeň XIV. 442. 
Radvunice (Starý zámek) V. 
73. 

Radyné hrad XIII, 66. 
Raclivala X. 99. 

Raimuad hrad X. 232, 

Rakov X. 98. 

Ralsko hrad X. 140. 
Rašovice XII. 27. 319. 

Rataje Hrazené hrad Xll, 

51. tvrz VII. 55. 

Ratbor XII. 278. 

Ratěníce XV. 270. 

Ratiboř IV. 70, XIII. 39. 
Ratibořice V. 52. 

RaubsJíIoss ii Krupky XIV. 

362; viz Heniienbcrk. 
Razíce XIV. 217. 

Rebřik hrad VI. 263. 

Řevice hrad IV, 3A2. — R, 
Červená brad IV. 250. 
Redhost XIV. 33. 

Redice XV. 151. 

Řehníce X. 368. 

Rehlovice XIV, 48. 

Reciiberk V. I66u 
Reitšteín (— Macheiidorl) 
X, 195. 

Reneč IX. 179. 

Repaiiy XIII. 231. 

Repčice XV. 211. 

Řepice XI. 239. 

Repín XV. 73. 

Repnice XIV. 400. 

Resanice XI. 267. 

Rešanov (Ooldwaag) XIII. 
136. 

Řešetová Lhota viz Lhota. 
Řešíce VIIL 162. 

Reteč XI. 76. 

Rent viz Krajt, 

RiCúiiy htůu XV. 198. 
Rikov V. 58. 

Rímov III. 280. 

Rímovice XII. 274. 

Risiity VIIL 147. 

Ročov XIV. 228. 

Rodov II. 242. 

Rohoznice V, 128. 

Rohozec hrad X. 197. 
Rochov XIV. 112. 

Rokycany XIII. 216. 
Rokytnice IL 92. 

Rokytník V. 51. 98. 
Rokytoves X, 389. 

Romanov X. 397. 

Ronov hrad XIL 167, XIV. 
299. — R, Novp zámek 
X. 377, tvrz XIL 44. 
Ronovcc hrad XII. 248. 
Ronšperk hrud IX. 87. 
Rosejovíce VI. 120. 

Rosice I. 67. — R. Vládycké 
I, 

tvrziště v Rosičce IV. 71. 
Rosochatec XIL 250. 
Rotemberk hrad II. 237. 
Roištdn hrad X. 71. 

Roudná XIII. 241. 

Roudmee zámek VIIL 164. 

tvrz V. 346. 

Roudný IV. 307. 

Roupov hrad IX. 19.3, 

Roveň X. 79. 

Rovné IIL 119. 

Rovný VI. 264. 


RozběIcsy(?) XIV. 95. 
Rozběřice II. 243. 

Rozvadov XIIL 127. 
Rozpakov hrud L l!90 a XV. 
307 

Roztěž XIL 144. 

Rozkoš IV. 70. 

Roztoky Vlil. 303, 
Rožemberk hrud III. 98. 
Rožmitúl hrad XI. 192. 

Ruda VIIL 91. 

Riideč XV. 173. 

Rtišovice VI. 134. 
Ruihompcrk hrud IX. 46. 
Rumburk zámek XIV. 123. 
Rusavka Vlil, 258. 

Rušinov XII. 304. 

Ruzyně VIN. 298. 

Růžkovy Lhotice viz Lho- 
tice. 

v Rudolfové dům Helclovský 
VIL 169. 

Rvenice XIV. 237. 

Rvbňanv XIV. 409. 

Rybnov XIV. 254. 

Rychnov hrad II. ISl. — R. 

Nový tvrz IV. .278. 
Rvciivald XIV. 228. 
Rycheniberk hrad II. 188. 
Rychemburk hrad /. 75. 
Ryzemburk hrad V'. 38. 

viz Osek, Sebíii. 
Ryzemberk hrad IX. 59. 
Rzavý IV. 353, 


s 

Sádlno VIIL 110. 

Sadová V. 341. 

Sainšina V. 275. 

Sázava XIL 173. 

Sebiizín XIV. 369. 

Seč IX. 182. 

Sedčice XIV, 352. 

Sedlec IV. 149, V. 143, VIL 
126, IX. 152, XI. 233. XIL 
200, XV. 09. 

Sedlo IIÍ. 279, XI. 218, XllL 
157 viz Nové Sedlo. 
Sedlišté Nové a Staré XllL 
107 : 

Sedlikovice XI. 245. 
SedliŠtky I. 26, X. 405. 
Sedlov XII, 278. 

Sedobrovice XV. 212, 

Sejfy zámek V. 2K8. 
Sekerice X., 404. 

Selmíce XIV. 418. 

Semčice X. 341. 

Semeč XIV. 314, 
Semenkovice XI V, 416. 
Semice XV. 175. 

Semily X. 300. 

Semín I. 73, X. 78. 

Semínova Lhota viz Lhota. 
Semněvice IX. llíi. 

Semtéš XIL 310. 

Semtín XV. 246. 

Semtínek XV. 246. 
Sendraží?) IL 163.. 
Sendražice IL 240.. 

Senec VIIL 118. 

Sclilossberg X. 253. 

Sclión, viz Šim- , Som-, 
Son-. 

Schonbiichel XIV. 298. 
Sibřiiia XV. 209. 

Sión hrad Xll. 135. 
Sirákovice XIL 274. 

Skála hrad IX. 170. — S. 

Hrubá, Malá viíz Skály. 
Skalice hrad (nad Lužnicí) 
\IL 280. — 5. (nad Sá- 
zavou) hrad XV. 19. — 
tvrze: III. 200, V. 47. 


332 


SEZNAM HRADŮ, ZÁMKU A TVRZÍ. 


Skalka hrad XIV. 308. 
tvrz II. 68. 

Skalsko X. 391, XV. 217. 
Skály (Bíschofstein) hrad 
V. 67. — Skály, Skála 
Urubú hrad. X. 44. — 
Skály nad Jizerou. Malá 
Skála. Vranov hrad X. 
325. — S. tvrz VII. 295. 
Skašov X. 43. 

Skočce IX, 204. 

Skočíce VII. 262. 

Skochovlce V. 300. 

Skomelno XIII. 178. 

Skorotín VI. 138. 

Skoupé XV. 150. 

Skřípěl VI. 222. 

Skřivaft VIII. 93. 

Skřivany V. 308. 

Skryje VIII. 94. 

Skrýšov XV. 126. 

Skuhro v hrad II. 202. 

tvrz VI. 91. 

Skupeč XIII. 58. 

Skuteč hrad (Humperky) I. 
92. 

Skvirín XIII. 111. 

Skvrňov XIJ. 242. 

Skvořetice XI. 188. 

Slabce VIII. 110. 

Slaník XI. 138. 

Slatina II. 162, 255, V. 271, 
VIII. 114, 260, IX. 118. 
Slatínany I. 147. 

Slatinky V. 271. 

Slatiny V. 271. 

Sluvčtin hrad a tvrz XIV. 
424. 

Slavětice XV. 207. 

Slavíce XIII. 135. 

Slavíkov V. 52. XII. 294, 
XIV. 95, 

Slavkov I. 190, III. 91, XV. 
244. 

Slepotice I. 65. 

Slibovice V, 299. 

Slivno Horní X. 394. 

Sloup hrad XIV. 180. 
Sloupnice I. 29. 

Sloupno tvrz a zámek V. 
316. 

lil I Ol 

Sluhy XV. 257." 

Sluštice XV. 229. 

Smečtw zámek Vlil. 119. 
Smědčice XIII. 240. 
Smědovlce XIV. 440, 
Smidary V. 310. 

Smilov XII. 174. 

Smilkov XV, 293. 

Smilovice VÍ. 121, X. 343. 
Smilovnicc XIV. 426. 

Smiřice II. 222. 

Smiřično V, 250. 

Smojen X. 324. 

Smoleč VII. 278. 

Smolivec Starý XI. 267. 
Smolnice XIV. 426. 
Sinolotely VI. 135. 

Smrčany XII. 94. 

Smrček I. 170. 

Smrdov hrad XII. 288. 

Smrk XIV. 350. 

Smrkovice V. 327; u Sinrko- 
vic nezn. »zámek« VII, 
195. 

Snopoušov IX. 180. 

Sobčice V. 119. 

Sobčhrdy XV. 56. 
Sobechlebv XIV. .339. 
Soběsukv XIV. 408. 

Sobčšín XV, 89. 

Sobin VIII. 154. 

Sobinov XII. 171. 

Soběslav ht)ad III. 154. 
Sobétice III. 197, IX. 256. 


Sobotka (liumpreclit) X. 97. 
Sohosiov hrad IX. 150. 
Sokolči hrad III. 242, 
Sokolov hrad XII. 301. 
Sokolovice VI. 207. 

Solany XIV. 32. 

Solček X. 137. 

Solec X. 137. 

Solnice II, 209, 210. 
Solopisky XII. 315, XlV. 228. 
Sommerburk viz Ronovec. 
Sosefi XlV. 349. 

Souměř XIII. lil. 

Soutice XII. 209. 

Sovinky X. 388. 

Speřice XII. 256. 

Sponsel (Spomyšl) XIII. 29. 
Spytice XII. 274. 

Srbeč VIII. 161. 

Srhice IX. 55, 254. 

Srdov 1. 68, XI. 242. 

Srub nad Ledci II. 72. 
Stadlec VII. 58. 

Stálice hrad XV. 119. 
Stakory X. 222. 

Stanovíce V. 94. 

Stará hrad X. 301. 

Stará Huř Vlil. 91. 

Stará Paka V. 204. 

Stará Role XIII 174. 

Stará Voda V. 296. 

Staré Buky Dolní V. 16S; 
Horní V. 167. 

Staré Sedliště viz SedliSté. 
Star kov V. 67. 

Starý Dvůr XlV. 338. 

Starý Hrádek (Hlavačov) 
hrad VIII. 89. 

Starý Zámek(?) XII. 203. 
Starý Zámečekí?) XIII. 1.36. 
Starý viz Berštejn, Karštejn, 
Knín, Kolín, Smolivec. 
Statévnice VIII. 243. 

Stav V. 206. 

Stehelčeves Vlil. 273. 
Stekmk (Vzteklník) vry. 
407. 

Stežov VI. 135. 

Stlřín XV. 210. 

Stodůlky VIII. 298. 

Stohúnek hrud X. 163. 

oí. — 1,^., 1 Cii 

^lUCIlUV Vili. 

Stolany I, 188. 

Stoličky XIV. 154. 

Stoíinky zámek XIV. 299. 
Stoupec XII. 49. 

StraČov V. 346. 

Strádaly XI. 103. 

Slradonice Vlil. 213. 

Stradov hrad I. 159. 

Strádov III. 95. 

Strakonický hrad XI. 127. 
Síránov Nový zámek X. 
.358. 

Střapole XIII. 242. 

Strusice hrudy VI. 258. 
Slrašín XI. 103. 

Strašnice XV. 301. 

Strašňov X. 368. 

Stráž nud Nežárkou hrad 
III. 264. ^ S„ Vartmberk 
hrad X. 147. 

Sirážky XIV, 328. 
Středokluky Vlil. 242. 
Siřekov hrad XIV. 34. 
Střela hrad XI. 229. 
Střemen hrad V. 169. 
Střemy XV. 69. 

Střevac V. 274. 

Střežetice V. 339. 

Střeziméř IX. 255. 

Strhaře XIII. 230. 

Strliařov XV. 92, 104. 
Stříbro (zámek) XIII. 250. 
Slřimelíce Horní (Kostelní) 


XV. 27. — S. Dolní (Hra- 
dové) XV. 104. 

Střítež VII. 286, XII. 173, 
299. 

tvrziště nad Střížovici l\. 
71. 

Strkov VI. 89, VII. 82, 
Strojetice XlV. 365. 
Stropnice 111 . 256. 

Stroupeč XIV, 322. 

Struhy X. 344. 

Strunkovice VII. 124. 
Stružníce XIV. 428, 
Strýšovíce VII. 54. 

Studená XII. 206. 

Sludenec V. 222; S. Horní 
XII. 294; S. Nový XII. 
293. 

Studeněves VIII. 150. 
Studénka X. 136. 

Studnice V. 55. 

Stulinice viz Tuhnice. 
Stupíce XV. 207. 

Sudoměř Vil. 261. 

Sudslav II. 32. 

SudliČkova Lhota viz Lhota. 
Suchá II. 94(?), V. 341, VII. 
173. 

Suchdol zámek XII. 139, 
tvrze Vlil. 243, XV. 252. 
Suchomasty VI. 232. 
Sucliotlesky XII. 45. 

Suchý Důl VI. 118. 

Sukorady XIV. 440. 

Sulevice XIV. 398. 

Sulice XV. 214. 

Sulislav XIII. 249. 

Supi Hora viz Ky šperk. 
Sušiny I. 73. 

Svadov hrad XlV. 37.3. 
Svařenícc XIV. 11.3. 

Svaté pole VI. 116. 
Svatkovice VII. 57. 
Svatoňovice V. 53. 

Svébohy III. 257. 
Svébořice(?) X. 168. 

Svétec Bedřichův XIV. 217. 
Světí II. 244. 

Světlá zámek XII. 284. 
Svétví III. 257. 

Svijany X. 209. 

Svinatc Ví. 91. 

Svlnařov VIII. 147. 

Svinčany I. 208. 

Svinčice XIV. 179, 
SviniŠfany V. 58. 

Svinná II. 21 1, IX. 116, XIII. 
95. 

Sviny hrad III. 238. 
Sviradice XI. 217. 

Svojanov hrad I. 115. 
Svojšice XI. 124. 

Svo/kov hrad XIV. 189. 
Svojšice I. 203, XII. 243. 
Svojšín XIII. 136. 

Svrčovice XV. 177. 

Svrčovec zámek IX. 48. 
Svržno IX. 116. 

Svučice XI. 250. 

Synčany 1. 223. 

Syneč XV. 24. 

Syrovátka V, 247. 

Sytový X. 300. 


Š 

Sadova Lhotíce viz Lhotice. 
Šachov Malý XlV. 287. 
Šanov Vlil. 117. 

Saplaya V. 314. 

Šaímanovice lil. 191. 
Sárovcova Lhota viz Lhota. 
Satavův Újezd viz Újezd. 
Šaunšiein hrad XIV. 284. 
Šebeřov XV. 237. 


Šebíkov XIIÍ. 126. 

Šebín (Rýzmburk) XIV. 26. 
Šebířov IV. 243. 

Šejba lil. 260. 

Šelmberk hrad (u Vozíce) 
IV, 21'9. — 5. hrad na 
Sumavé Xin.106. 

Sember hrad XV. 18. 
Šestajovice II. 73, XV. 302. 
Šestlíce (C.-) XV. 239. 
Šicendorlf Český a Německý 
XII. 171. 

Šípy VÍM, 114. 

Škrle XIV. 166. 

Skvorec hrad XV. 224. 
Slapanov XV. 288. 

Slotava XII. 28. 

Slovíce VIII. 97. 

Sluknov XlV. 126. 

Šluspark V. 129. 

Smikousy XIV. 350. 

Sňakov 11. 231. 

Sompach XIII. 170. 

Somprun XIII. 107. 

Soniind XIII. 170. 

Šonštein zámek XIV. 93. 
Šonov V'. 56. 

Sontál hrud XIII. 1.35. 
Somvald XIII. 107. 

Snnvald XIV. .328. 
Sprymberk hrad XIV. 347. 
Stúf (Zíonice) zámek Vlil. 
207. 

Stanhoí XIII. 186. 

Stáhlav XIII. 77. 

Sfáhlavce XIII. 87. 

Štědrá Virad a tvrz XIII. 
210 . 

Štěchovice XI. 218, XV. 131. 
Štěken XI. 2.37. 

Stěnec I. 414. 

Štěnovice XIII. 243. 
Šternberk hrad XV. 75. 
Stěpánovicc IX. 57. 
štěpanice hrad V. 237. 
Štěpánov hrad (Trhový) 
XV. m. tvrze: I 93 (Ha- 
nušovy zámky), 206; XII. 
295. 

Štěrboholy XV. 305. 

Štětin 1. 66. 

Stítary X. 404. 

Štipoklasy XH. 290, XIII. 27. 
Štítný IV, 121. 

Štokov XIII. 196. 

Šitmburii hrad XIV. 55. 
Švábíiiov XII. 268. 

Švihov hrad IX. l, 
tvrz XI. 202. 


T 

Tachlovlce VIII. 283. 
Tachov hrad XIII. 99. 
Tajanov IX. 164. 

Tajná X. 398. 

Takonín XV. 94. 

Tuhna VIJ. 262. 
Talmbevk hrud XII. 58. 
Tancberk V. 94. 
Tasňovlce IX. 117. 
Tasov XIV. 379. 

Tatce >CII. 330. 

Tutimiá XIV. 417. 
Tažovic e XI. 105. 
Tebisberk XIII. 174. 
TeČinéves XlV. 112. 
Tečmín V. 299. 
Tedražice IX. 264. 
Tchov XV. 194. 
Tčehobuz IV. 216. 
TěcíiIo\flce XlV. 89, 
Tčchonice IX. 263. 
Telce V'I1I. 218. 

Telč XIII. 40. 

Telčice I. 248. 


SEZNAM HRADŮ. ZÁMKŮ A TVRZÍ. 


333 


Tcletín XV. 131. 

Telib X. 43. 

Těmice IV. 245. 

Těnovice XIII. 83. 

Teplice zámek XIV. 150. 

tvrz V. 169. 

Těptín XV. 215. 

Téšenov IV. 279. 

1'ěšetín IX. 255. 

Tešnov IL 29. Viu 
Tetin hrad JéfV. 79. 

Tichá lil. 260. 

Tíclionice XV. 89. 

'ťísmice XV. 25. 

Tisová Xlll. 107. 

Tchořovice XI. 254. 

Tluciiá XIII. 245. 

Tloskov XV. 123. 

Tlustec X. 292. 

Tlustovousy XV. 179. 

Tínán VI. 231. 

Točnik hrad VI. 140. 
Tochovice XI. 66. 

Tolštťin hrad XIV. 115. 
Tošov II. 70. 

Touchovice XIV. 200. 
Tourový VII. 125. 

Toušeň XV. 170. 

Tou šice XII. 242. 

Touaetin zámek VIII. 224, 
Toužím hrad Xlll. 219. 
Tožice XV. 127. 

Třcbel hrad Xlll. 131. 
'fřebestovice XV. 175. 
Trebešice XII. 323, XV. 94. 
TrebcŠov Malý V. 57, T. 

Velký V. 58. 

Třcbivlice XIV. 315. 

Třebíz Vni. 216. 
Třebechovice II. 67. 

Třebnice XV. 131. 
Trebňouševes V. 139. 
Trebošnice XV. 69. 

Třebotov VI. 87. 

Třebová Dlouhá II. 116. 
Třebovétice V. 344. 

Třebobuz XIII. 165. 

Třeboc XIV. 228. 
Třebomyslice XI, 216. 
Třeboníii XII. 216. 

Třeboň zámek III. 120. 
Třebusice XiV. 366. 

Třebsko VI. 133. 

Třemešná Bílá V. 343. 
Třemšin hrad XI. 199. 
1'řesice V. 296. 

Třidvory XIII. 106. 

Trkov XV. 151. 

Trmice XIV. 46. 

Trnavy V. 340. 

Trnová VI. 92, XIII. 107. 
Trnovany XIV. 378. 
Trojaiiov 111, 117. 

Trojah III, 94. 

Trojovice 1. 216. 

Trosky hrad X. 63. 

Trpisty Xlll. 135. 

TrpiSov I. 171. 

Trpoměchy VIII. 153. 
Trstenice (N. Ves) XIII. 196. 
Třtice V. 54. VIII. 91. 

H rubec XIII. 112. 

Truskov VI. 134. 

Trutnov hrad V, 150. 
Tiyskovice XV. 177. 

Tržek I. 27. 

Tučapy IV. 89. 

Tulmice (Stuh. — ) XIII. 174 
a XV. 307. 

Tuchoméřicc VIII. 238. 
TuchomySI XIV. 47. 
Tuchoraz zámek XV. 15. 
Tuchořice XIV. 407. 
Tuchotice XII. 144. 

Tuklaty XV. 228. 

Tulcpach Nový X. 292. 


Tuněchody I. 67, XII. 115. 
Tunkisberk XIII. 247. 
TupadJy IX. 166, XII 87. 
Tlippelsgríinn viz Dčpolto- 
vice. 

Tuřany VIII. 151. 

Tureč XIV. 382. 

Tun V. 281. 

Tuřice XV. 175. 

Turská Lhota viz Lhota. 
Tiirsko viz Cernuc. 

Tiisset III. 97. 

Tušovice XI. 76. 

Tvořešovice XV. 128. 
Tvrzice VII. 231. 

Týn nad Vit hrad VII. 265. 
7. Horšovský hrad IX. 93. 
Týnec (nad Sázavou) hrad 
XV. 41; tvrze: T. Hrochův 
I. 211; IX. 254, X. 341. 

XII. 324 (nad Labem), 

XIII. 195, 238. 

Týniště II. 179, XIII. 215. 
Tyništko I. 233. 

Týřov hrad VIII. 60. 


U 


Cboč IX. 55. 

Udrnice X. 311. 

Oděšicc VIII. 212. 

Cdlice XIV. 273. 

Odraže VII. 263. 

Údrč Xlll. 39. 

Uhersko I. 110. 

Ohošťany XIV. 333. 

Uhřicc XV. 285. 

Uhřinčvcs XV. 205. 

Ujčín IX. 265. 

Oiezd II. 241, VII. 126, IX. 
57, XIII. 240, XIV. 240. — 
0. Bílý XIV. 399. — C. 
Dolní V. 137. — Ú. Dra- 
lioňův VI. 267. — 0 . sv. 
Kříže IX. 91. — Ú. nade 
Mží XIII. 228. — Ú. Pod- 
horní V. 120. — Ú. Pur- 
kartúv IX. 247. — O. Sa- 
tavúv IX. 220. — 0 . Velký 

XIV. 369, XV. 69. — 0. 
Vysoký Ví. 88, XV. i30, 
Úlezdec hrad VII. 213. 
tvrze: I. 26, IV. 341. VI. 
268, IX. 168, X. 343, 344, 

XI. 262, 271. — 0 . Bflý 
VIII. I-^. — 0 . Červený 
VIII. 284. — 0. Kašovec 
V. 97. — 0. Ostrolov 111. 
283. 

Ujkovice X. 342. 

Úlehle IV. 348. 

Olibice V. 207. 

Olice Xlll. 164. 

Ullersdorf X. 195. 

Úmonín XII. 266. 

Únějovice IX. 54. 

Uiiěklasy VI. 88, 

Oněšov XIII. 126. 

Onétice XIII. 95. 

Urbanice I. 210. 

Úřiněvice II. 179. 

Úsllov IX. 56. 

Ústi n. L. hrad XIV. 46. 
Ústupenice XV. 149. 
Ústrašice VII. 82. 

Ústrašín IV. 188. 

Ošava XIII. 106. 

ŮŠtčk hrad XIV. 105. 
Útěchovice X, 167. 

Uzenicc XI. 249. 

V 

Vahančice XII. 274. 

Vahaneč XIII. 39. 


Vaitmíle viz Veitmile. 

Val III. 198. 

Valdek hrad VI. 169. 
Valdštein hrad X. 56. 

Valeč zámek XIII. 212. 
VaUčov hrad X. 111, 

Valhof XIII. 170. 

Valkeřice XIV. 287. 

Valov XIII. 211. 

Vditéřov III. 260. 

Valtinov X. 292. 

Valtířov XI. 78. 

Valy 1. 205. 

Vamberk hrad II. 257. 
Varobyle X. 310. 
Variemberk, Stráž hrad X. 
147. 

Vařiny Xlll. 177. 

Vamsdorí XIV. 124. 

Varta hrad XIV. 410. 

Vary hrud Xlll. 200. 

Vatétice XI. 125. 

Včelákova Lhota viz Lhota. 
Včelnice IV. 186. 

Vědlice XIV. 113. 

Veitmile V. 326. 

Veidov XII. 94. 

Vejprnice XIII. 245. 
Velehrádek V. 92. 

Vclcchov Xlll. 137. 
Veleinyšloves XIV. 418. 
Velemín XIV. 400. 

Veleft XV. 260. 

Velťšín hrad III. 221. 
Velešov hrad II. 24. 

Veletice XIV. 407. 

Vcležice XIV. 440. 

Velníce XIV. 194. 

Velhartice hrad XI. 106. 
Velichovky II. 245. 
Velimovice IV. 293. 

Velíš hrud V. 251. 

Velký, -á, -é víz Barchov, 
Buková, Bukovina, Cer- 
noc. Dobrá, Lhota, Hfe- 
bešov. Újezd. 

Veltěže XIV, 432. 

Vellruby XII. 126. 

Velvety XIV. 155. 

Velyně XII. 26. 

Vepice XI. 79. 

!/&*•. VIII 

Vesce V. 97, XI. 78. XII. 46. 
199, XV. 104. — V. Ko- 
vanova XII. 24. 

Veselí III. 177, IX. 151. ^ 
V. Odrané I. 206. — V. 
Vysoké I. 70, V. 318. 
Veselice II. 159, X. 100. 
Veselov Xlll. 39. 

Vetlá XIV. 423. 

Větřní III. 92. 

Větrný Jeníkov viz Jenžkov. 
Větší Bor víz Bor Větší. 
Věžka hrad XIII. 235. 
Vězníky XV. 196. 

Vcliynice XIV. 399. 
Vícemilice XII. 90, 

Vícenice IX. 57. 

Víckovice viz Dvory. 
Vidhostice XIV. 366. 

Vidice XIII. 112. 

Vidim KStarý zámek) XV. 
74. 

Vidov III. 191. 

Vidovle XIV. 417. 

Viklefisko (=: Hořovice) VI. 
225. 

Vildštein hrad nad Chrii- 
díinkou I. 155. — V. hrad 
nad Bradlavkou IX. 212. 
- V. tvrz VIL 163. 
Vilémov zámek XII. 296. 

tvrz XIV. 382. 

Vimberk hrad XI. 141. 


Vinaříce hrad >CJV. 225. 

tvrze: VI. 2311, X. 338. 
Vinary V. 300. 

Vinná XIV. 37& 

Vinoř XV. 176. 

Visemburfc hrad V. 33. 

Víska XIV. 229. 

Višňový IV. 91. 

Vitanovíce IV. 246. 

Vitéjice hrad VII. 104. 

Viteň IX. 150. 

Vitice XV. 23. 

Vitkovec hrad XIV. 254. 
Vítkův Hrádek dirud IV. 68. 
Vítkův Hrádek (Kámen) 
hrad 111. 72. 

Vitovice Xlll. 111. 
Wittengreut XIII. 106. 
Vizňov V. 66. 

Vladce XII. 310. 

Vladořice XIII. ;í30. 

Vládycké Rosíce: viz Rosíce. 
Vlaský dvůr v Hoře Kutné 

XII. 257. 

Vlastčjovice Xli. 202. 

Via stibo řiče X. 210. 

Vlašim hrad XV. 181. 

Vlčetin IV. 124. 

Vlčí XIV. 426. 

Vlčí Pole X. 98. 

Vlčí Hora Vlil. !«, XIII. 136. 
Vlčice V. 144. 

Vlčinec hrad V. 59. 

Vičko vice IV. 2‘<18, V. 94, IX. 
265. 

Vlčnov I. 175. 

Vlence VI. 91. 

Vlhlavy VII. 17lĎ. 

Vliněves Vlil. 206, XV. 67. 
Vlkava X. 345. 

Vlkančice viz Chotoviny. 
Vlkaníce XIV. 417. 

Vlkov V. 204. 

Vlkošov Xlll. 205. 

Vlksice VII. 284. 

Vlkýš XIII. 164. 

Vodčrady Xll. 246, XIV. 274. 
Vodice IV. 217. 

Vodochody XV. 277. 
Vodokrty IX. 1J80. 

Vodolice XIV. 4135. 

VIIF '>AK 

V uwiiuv 

Vojice V. 120. 

Voikov XV. 223.. 

Voikovice (Bert^stadtl) XIII. 
174, XV. 277 (u L. Hrad- 
ce). 

Vojkův pahrbek III. 193. 
Vojnice XI. 104. 

Voinín XIV. 440. 

Vojnin Městec viz Městec. 
Vojslavice XII. 255. 
Voíenovice X. 412. 

Volfartíce XIV. 429. 
Volísberk viz Vlčí Hora. 
VoUštein hrad XIII. 128. 
Volyně XI. 272. 

Voračice XV. 270. 

Vožice hrad a itvrz IV, 229. 
Vrabí XV. 170. 

Vrabinec hrad XIV. 89. 
Vracov III. 280. 

Vraní VIII. 214. 

Vranov, Skály nad Jizerou 
hrad X. 325. tvrze II. 71, 

XIII. 250. 

Vranovice XI. 202. 

Vrapice Vlil. 273. 

Vratkov XV. 25. 

Vraty hrad XIV. 92. 
Vratišovice I. 28L 
Vražkov VIII. 205. 

Vrbčany XIV. 4116. 

Vrbice XII. 288, XIV. 114. 
Vrbka XII. 114. 

Vresce IV. 297. 


334 


SEZNAM VÝVODŮ A RODOKMENŮ. 


Vřeskovice IX. 203. 

Vřesná IV. 339. 

Vřešíov hrad II. 229. 
Vrhaveč IX. 256. 

Vrchlcď?í zámek V. 229. 
Vrchotice XV. 263. 

Vřisek hrad XIV. 261. 
Vioutek 348. 

Vršovice zámek XIV. 430. 

tvrz XV. 306. 

Vrtba hrad XIII. 124. 
Vrutice Kropáčova X. 395. 
Všebořice XIV. 327. 
Všedobrovice viz Sedobro- 
vice. 

Všechlapy XIV. 178. 

Všejany X. 344. 

Všelibice X. 268. 

Všeliby V. 277. 

Všelisy X. 389. 

Všenory VI. 92. 

Všeradice VI. 224. 

Všesulov Vili. 114. 

Všetaty VIII. 92. XV. 175. 
Všeruby hrad XIII. 223. 
Vtelno X. 358. XV. 67. 
Výkleky V. 298. 

Vyntirov zámek XI V. 444. 
Výrec IV. .358. 

Výiov II. 159 (Staře hrady), 
IX. 55, XIII. 247. 

Vyskeř X. 78. 

Vysoká V. 309. 

Vys. Lhota XV. 56. 

Vys, Veselí viz Veselí. 
Vysoký VI. 134. 

Vys. Uvůr XI. 277. 

Vys. Ojezd VI. 88, XV. 1,30. 
Vyšehnějovice I. 72. 
Vyšehořovice XV. 168. 
Vyškov XIII. 195. 

Z 

Zábabčí XIV. 378. 

Záběhlice XV. 303. 

Záboří XI. 263. 


ZabruSany XIV. 178. 

Zádub XIII. 58. 

Zahájí I. 28. 

Záhořany IX. 72. XIV. 378, 
446. 

Záhoří IV, 353, V. 345, XIII. 

37, XV. 173. 

Záhořice VII. 125. 

Zahrádka hrad XII. 197. 

tvrze: XV. 126, 152. 
Záhřivec VI. 231. 
Záchrašfany V. 308. 

Zaječice I. 167, XIV^ 240, 
XV. 212. 

Zdječín (?) II. 94. 

Zaječov VI. 269. 

Zakšina hrad X. 176. 

ZakSov XIII. 247. 

Zákupy zámek X. 314. 
ZaleSanv XII. 246. 

Zálezly V. 53. XI. 276. 
Zalužaiiy X. 224. XI. 75. 

Záluží IV. 92. XI. 266. XIV. 
179. 

Zámky II. 163., VI IL 298. 
Zámrsky I. 225. 

Zaoy XV. 171. 

Zásada X. 300. 

Zásadka hrad X. 13.3. 
Zúsmuky zámek XII. 235. 
Zátluky V. 168. 

Zátoň III. 97. 

Zátvor XV. 266. 

Zavlekov IX. 260. 

Závrší II. 32. 

Zbečník V. 51. 

Zbenice XI. 77. 

Zbiny X. 166. 

Zbiroh hrad VI. 234. — Z. 

(nud Jizerou) hrad X. 207. 
Zbraslavice zámek XII. 217. 
Zbrašín XIV. 418. 

Zborov III. 198. 

Zbyslav XII. 311. 
Zdebuzeves XV. 88. 


Zdechovice I. 244. 

Zderadice XV. 126. 
Zdislavice XV. 195. 

Zdoufi XI. 124. 

Zebin hrad (u Chocně, ne- 
jmenovaný) II. 246. 
Zduchovice VI. 136. 

Zépce XV. 172. 

Zerčice X. 341. 

Zelená Hora hrud IX. 221. 
Zemětice IX. 190. 

Zhoř XII. 290. 

Zliorec VII. 286. 

Zhudovice VI. 121. 

Zikťv ( Lacembok) hrad 
XII. 110. 

Zlatá XV. 228. 

Zlatníky (u Prahy) XV. 21 7. 
Zlenice hrad XV. 51. 

Zliv X. 310. 

Zlovédicc XIV. 365. 

Zlonický zámek viz Stál. 
Zlukov IV. 340. 

ZluAovicc X. 394. 

Zriibek hrad XV. 144. 

Zruč hrad XII. 146. 

Zvěřinec hrad XV. 140. 
Zvěstov XV. 288. 

Zvikov hrad XI. 1. 

Zvíkovec III. 189, XIII. 249. 
Zviretice hrad X. 101. 

Zvi rotíce XV. 150. 

Zvolc II. 161, XV. 217. 
Zvolenčves VIII. 259. 
Zvozdná viz Hvozdno. 

ž 

Žabonosy XII. 3,30. 

Zacléř hrad V. 161. 

Žákava XIII. 87. 

Zaky XII. 91. 

Žumpách hrad II. 119. 
Zamberk II. 92. 

Zandov XIV. 429. 

ŽiTár VII. 54, IX. 219, XIII. 


112, 247. — 2. Pluhúv I\ 
336. 

Žeberk hrad XIV. 2,35. 
Žebrák hrad VI. 140. 
Zehrovice VIII. 160. 

Žehouň V. 297. 

Žehušice XII. 307. 

Želeč VIL 78, XIV. 408. 
Zelechovice^ XIV. 155. 
Želeifky XIV. 178. 

Zeleníce XlIV. 94. 218. 
Zelevčice VIW. 211. 

Zelevice XIV. 31. 

Železná XIV. 408. 

Železnice hrad V. 198, XIII. 
125. 

Zeliborice VIL 231. 

Zdiv zámek XII. 521. 
Želkovice VI, 223. 

Žernoseky XIV. 401. 

Žestoky I. 223. 

Žestovicc XII. 275. 

Zczlovicc XV. 208. 

Zihel XIV. 348. 

Zihobce XI. 102. 

Zicliov XI\/. 4.35, 

2ichovice XI. 98. 

Žílovice I. 220. 

Zinkov hrad IX. 241. 
Žimuntice III. 196. 

Zirec V. 94. 

Žiroíin hrad VIII. 219. 
Žirovnice l^irad IV. 112. 
Žišov XII. 268. 

Zitenice XlíV. 369. 

Žitín IX. 247. 

Ziželeves III. 241. 

ŽLželice XlíV. 408. 

Zížín 1. 66. 

Zleby hrad XII. 76. 

Zlunice X. 402. 

Zlunov X. 100. 

Žlutické hrady XIII. 206. 
Žumberk hrad I. 135. III. 
244. 


íi. SEZNAM VýVODu A 


Ty^ A Z "V T T ir 

KuuurvjvmiN u. 


Absolon z Ledské II. 178. 
Anděl z Ronovce l. 179. 
Hílský z Kařišova V. 205. 
Bořek z Dohalic pošlo st i Ve- 
selské V. 320. 
z Bozkovic na Brandýse a 
Svojanově I. 123. 

Bradský viz z Labouně. 
z Bydžína viz Pecingar. 
z Bubna II. 85. 

Bukovský z Hustiřan II. 130. 
Cidlinský ze Sluh V. 281. 
Cikán z Cermné V. 220. 
Čáslav z Podolí IV. 295. 
Castolár Dlouhoveský 
z Dlouhé vsi VI. 134. 
z Cermné víz Cikán, 
z Dírného viz Rút. 
z Dlouhé Vsi viz Castolár. 
z DIúhé viz Sudek, 
Dobřenský z Dobřenic větve 
Kratonožské V. 302, větve 
Valské I. 206. 
z Dobré Vody viz Král. 
Dobříkovský z Malejova I. 
231. 

z Dobrušky a z Opočna II. 
46. 

z Dohalic viz Bořek. 


z Dráchova IV. i340 viz 
i z Vyhnanic. 

GerStorf z Gerštorfu I. 200. 
Hamza ze Zábědovic II. 244. 
z Harasova viz tirzán. 
z Hlava tec viz Roubík. 
Holický ze Šternberka I. 63. 
z Hradce IV. 34. 

Hřebenář z Hřebene III. 262. 
Hrzán z Harasova II. 112. 
z Hustiřan viz Bukovský, 
Chvalkovský, Rodovský, 
Záruba. 

z HyrSfeldu viz Šturm. 
z Chlumu viz Slavata. 
z Chotče viz Kule. 
Chvalkovský z Hustiřan V. 
42. 

Z Jendorfa V. 165. 
z Ještětic viz Talácko. 
Jilemnický z 0 jezdce V. 249. 
z Jiter viz Spulíř. 

Kába z Rybnan IV. 268. 
z Kařišova viz Bílský. 
z Kiiěnic viz Okrouhlický. 
Kordule ze Sloupna II. 234. 
Kořen ský z Terešova III. 
275. 

Korka z Korkyně VI. 119, 
z Kornic viz Sobek. 


Kostka z Postupic I. 20. 
z Kouníc viz Stoš. 
z Kozího IV. 145. 

Krakovský z Kolovrat Vlil. 
106. 

Krajíř z Krajku IV. 106. 

Klál z Dobré Vody V. 140. 
Kule z Chotče V. 119. 
z Labouně Bradský III. 260, 
V, 272. 

Lapáček ze Rzavého IV. 299. 
z Landštejna viz Vítkovci. 
z Ledské viz Absolon. 
Lcskovec z Leskovce IV. 
309. 

Lícek viz z Ryzemburka. 
z Lichtemburka V. 180. 
z Lípy viz Trčka. 
z Lisova viz Spanovský. 
Litický ze Sonova V. 97. 
Lukavský z Lukavice I. 227. 
z Malovic Chýnovští IV. 285, 
VIL 279; na Kameni IV. 
195. 

Menšík z MenŠtejna IV. 247. 
z Michalovic X. 215. 
z Michnic viz Pouzar. 
z Mnichu viz Smočka. 

Mrzák z Miletínka I. 55. 

Ujíř z Protivce III. 289. 


Okrouhliclrý z Kněnic II. 30. 
z Opočna viz z Dobrušky, 
z Oprštorlíu II. 170. 
Ostromiřský z Rokytnika V. 
122 . 

Ostrovský ze Skalky II, 70. 
z Otoslavic viz Příbek. 
z Otradovic Bílých viz Ško- 
pek. 

z Paběnic viz VoraCický. 
z Pardubic a z Rychembur- 
ka I. .34., 

z PernŠtejina I. 38. 

Pecingar H Bydžína V. 79. 
z Pilin kov a víz Zílvar. 

Ples Heřnianský ze Sloupna 
II. 239. 

z Podolí \'iz Čáslav, 
z Pořešína III. 233, 
z Potštejna II. 12. 

Pouzar z Michnic III. 253. 
Příbek z Otoslavic I. 222. 
z Protivcíi viz Ojír. 
Rodovský z Hustiřan II. 245. 
z Rokytniíka viz Ostromiř- 
ský, 

z Ronovoe viz Anděl. 
Roubík z Hlavatec III. 281. 
Rút z Dírného IV. 304. 
Růžek z Rovného XII. 207. 


SEZNAM ZNAKU, 


335 


L Kybňaii viz Kába. 
z Řychemburka viz z Par- 
dubic. 

Rvciinovský z Rychnova II. 
184, V. 98. 

z Ryzemburka Jestřibský V. 

340. Licek II. 35. 

/e Rzavélio viz Lapáčck. 
Sádlo z Vražného IV. 356. 
Sezima z Ústí IV. 136. 
ze Skalky viz Ostrovský, 
ze Skřivan viz Slibovský. 
Slavata z Chlumu na J. 

Hradci IV. 55. 
ze Slavkova III. 91. 


zc Sloupím viz Ples. 
ze Sluh viz Cidlinský. 
Smrčka z Mnichu IV. 321. 
Sobek z Kornic I. 164. 
ze Stráže III. 269. 

Stoš z Kounic V. 168. 
Sudek z DIúhé III. 270. 
Šárovec ze Sárova II. 71. 
Škopek z Bílých Otradovic 
V. 105. 

Šlíbovský ze Skřivan V. 
299. 

ze Sonova viz Litický. 
Spanovský z Lisova IV. 209. 
Špuliř z Jiter IV, 90. 


ze Šternberka viz Holický. 
Štnnn z Hyršfeldu VI. 87. 
Talácko z Ještě tic I. 220. 
Těmin z Těmic IV. 246. 
Trčka z Lípy II. 49. 
z Třeboně viz VítkovcI. 
Tiičap z Tučap IV. 89. 
z Újezdcc viz Jilemnický, 
z Ústí viz Sezima. 
z Úsuší víz Valovský. 
z Valdeka VI. 176. 
z Valdštejna větve Hostin- 
ské V. 217, větve Lomni- 
cké V. 226. 

Valovský z Úsuší III. 184. 


z Vartmberka větve Vesel- 
ské V. 256. 

Vítkovci Krumlovští a Ro- 
žmberští III. 35, Třeboňští 
a Landštejnští III. 125. 
Vojslavský z Voislavlc IV. 
194. 

Voračický z Paběnic IV. 184. 
z Vražného viz Sádlo, 
z Vyhnanic, potom z Drá- 
chova IV. 340. 
ze Zabědovic viz Haniza. 
Záruba z Hustiřan I. 126. 
Zilvar z Pilínkova V. 148. 


III. SEZNAM ZNAKŮ 


(Čísla římská značí díl, arabská stránka^ písmena pořad přiloženýcb [nečíslovaných] tabulí) 


a) zemí: 

Braniborsko VI. 71. 

Cechy VI. 71, VIII. 93, XI. 
163, XII. 1, 3, XIII. 107, 
XIV. 1. 

Lucemburk VI. 71, XI. 163. 
Lužice Dolní a Horní VI. 71. 
Morava VI. 71. 

Rakousko X. c. 

Slezsko VI. 71. 

b) měst: 

Berimrtice VII. 51. 

Beroun VIII. 79. 

Ccrekev Dolní, Horní, Nová 
IV. 316. 

Dobříš VI. 111. 

Domažlice IX. 73. 

Domažlice město IX. 71. 

Dub Český X. 264. 

Hořepiiík IV. 432. 

Hořovice VI. 185. 

Hradiště Mnichové X. 1.32. 
Chrudim, znak nade dveřmi 
fary I. 185. 

Chudčnice IX. 43. 

Kamberk městečko IV. 238. 
Klatovy IX. 73. 

Knčžmost X. 122. 

Litomyšl I. 5. 

Pacov IV. 213. 

Pardubice I 37. 

Pelhřimov IV. 273. 

Písek VII. 194, IX. 73. 

Polyné IX. 4,3. 

Prachatice VII. 227. 

Příbram VI. 1,31. 

Ronšperk IX. 88. 

Slaný, znaky na Velvarské 
bráně VIII. 154. 

Sobotka X. 94. 

Stráž (v Klařovsku) IX. 147. 
Sušice IX. 73. 

Vodňany IX. 73. 

J^ebrák VI 163. 

Žiimbcrk, znak vývodní na 
kostele. 

c) duchovenství: 

arcibiskupství pražské IV. 
258. V. 339, VI. 65, VIII. c, 
XIV. 104. 

Břevnov klášter V. 317. 

d) rodů: 

Absolon z Ledské II, d. 
z Adlar X. f. 


z Adlerstliurmu viz Putz. 
z Aehrcnlhalu X. e. 
z ÍAIbcnreuthu viz Lamiii- 
gar. 

Albín z Helfcnburka VII. f. 
z Al-driiigen-CIary IV. g. 
Anděl z Roiiovce I. a. XII. 
249. 

z Armenruhe viz Maušvic. 
z Auen viz Logdman. 

Babka z Mczeříčka Vlil. g. 
Báderský z Újezda XII. b, 
Bádský markrabí III 49. 
Balbfn z Orlíčné II. c. 
z Balroe viz Smith. 
z Barchova viz Dašický. 
z Barštejna viz Charvát, 
z Běchar X. g. 

Bechyně z Lažaii II. a. 
z Bciasv viz Khneii. 
z Bělušic (!) VIII. 49. 

Bclvic z Nostvic VIII. c. 
Bencda z Nečtin I. a. 
Benešov ici, rod IV. 165. 
z Berbisdorfu I. a. 
z Bcrgova X. 64, tab. d. 
Bcšín z Běsili IV. g. 
Betengel z Najen perka II. a. 
z Bezdědic VIII. h, IX. c. 
Bczděkovský z Rímku IX. 
g. 

z Bezdružic XIII. f. 
Bezdružický viz z Kolovrat, 
z Bezvěrova XIII. e. 
z Bleileben viz Rcgnicr, 
Blekta z Útěchovic X. e, 
z Blíživy IX. g. 
z Bibršteina X. 64, 70, 83, 
tab, d. 

z Bigata viz Jiinghcrr. 
z Bílé XIV. b. 

Bílek z Bilcnbcrka XIV. b. 
Bílský z Kařišova V. f. 
Bírka z Násilé XI. 53. 
z Birnic viz Cecingar, 
z Biskupic viz Haugvic. 
Bohdaiíccký z Hodkova V. 
f. 

Bohuše z Otčšic Vil. f, XIII. 
10.3. 

Bořek z Poličaii V. 91. 
Boreň, Boryné ze Lhoty V. 

47. VIII. e. 
z Borové XII. c. 
z Borovnice II. a. 
z Boru Velkého XIII. f. XI. 
56. 

Bošinský z Božejova L a, 
IV. 180. 


Boubínský z Újezda í. a. 
z Bozkovic I. a, II. 133, 136, 
V. 289, VII. 186. 
z Božejova viz Bošinský, 
Tluksa, 

Božejovský z Vokova IV. Ii. 
Bračický z Chořov II. b. 
Bradlecký z Mečkova I. a. 
dc Brahe viz Tycho. 
z Brandýsa XI. 53. 
z Bránice viz Šíp. 

Branlínský ze Stěkrc III. f. 
hr. Brcda[u] VIII. d. 
z Březnice IV. 64, XI. 224. 
z Března viz Hruška. 
Břízský z Břízí XI. a. 
z Brloha XI. a. 
z Hrníčka viz Tunkl. 
z Brocné viz Králík. 

Brum z Miřetic IX. f, XIII. 

z Brozánek viz Léva. 
z Bubna 11. a. VIII. 246. 

Bud ovce z Budova Vlil. c. 
z Buchova viz Princ, 
z Buková viz Muchek. 
z Bukovan Pinta lí. c. 
z Bukové viz Lažanský. 
z Bukúvky II. c. 

Buquoi IV. ch. 

Buzici, rod IV. 64, 165. 
z Bydžína viz Pecingar. 
Cabicar z Libštejna VIII. d. 
Calta z Kamenné Hory IX. 

d. 

Caretto Millcsimo VIII. d, 
Cecingar z Birnic V. 42. 
Cedvic z Libštejna XIII. e. 
Celar z Rozntalu XII. c. 
Ceteňský z Četné X. 390, 
tab. d. 

z Cetlic XIII. c. 

Cíl ze Svojšic IX. c. 
z Címburka II. c, IV. 64, 
X. 1. 

Clam-Gallas hr. X. g. 
z Clam-Martinic Vlil. f. 
Claniier z Engelsliofu XII. b. 
z Clary viz Aldringen. 
Colloredo-Mannsfeid II, 40, 
IX. e. 

Colona z Felsu IX. d. 
Convay z Wasserportu IX. 

e. 

z Ck)udenhove IX. d. 

Cukr z Tamfeldu VIII. c. 
Cába z Chýše a Spieberka 
XIII. e. 


Cabclický ze Soutic II b, 
IV. 180. VII. e. 

Cacliovský ze Svémyslic 
II. d. 

z Cachrova IX. c. 
z Castolovic II. 40, tab. d, 
IV. 64, V. a. 
z Cečova viz Metycli. 
z Cejkova IX. e. 
z Cernhauzu X. g. 
z Cernčic VIII. g. 

Cernčický z Kácova II b. 
z Černic III. 107, IV. .336. 
Černín z Černína XII. c. 
Černín z Chudenic IL c, IV. 

318, 336, IX. 60. 
Certorejský z Certorej V. 
e. 

z Ccstic IV. 2,30. XI b. 
z Červeného Úiczdce VIII. h. 
Cičovec z Cičova XllI. e. 
z Čisté XTIL d. 

Couch ze Zásady X. d. 
z Ddlimčřic X. g. 

Dašický z Barchova XII. b. 
ilcjni zc Stříteže XI. a. 
Desfoiirs viz des Fours. 
z Dešeiiic IX. L 
z Dietrichstcina VIII. c. 
z Dírného viz Ríit. 
z Dlouhé Vsi viz Clianov- 
ský. 

z Dobranova X. d. 
z Dobré Vody viz Král. 
z Dobřenic II. c, V. 42, 47. 
Dobříkovský z Malejova 1. 
a, 229. 

z Dobročovic viz Horňatc- 
cký. 

Dobrohost viz z Drštky, 
Kolvína, Runšperka. 
z Dobrolioště Vil. f. 
z Dobrše viz Koc. 
z Dohalic V. e. 
z Donína II. 169, tab. c. 
z Doubravice viz OsovsKý, 
Vranovský, 
z Doubravy X. f. 
z Doudleb II. c. 
z Doupova VIT. 186, VBI c. 
Dýmek z Těptína VIII. c. 
z Draheíiic viz Šic. 
z Drahobuze viz Nebilovský, 
z Drahobýle viz Krocín. 
z Drahovic viz Satanéř. 
z Dráchova IIÍ. f. 
z Dražíc Vílí. 167, 281, X. g. 
z Drštky XllI. e. 


336 


SEZNAM ZNAKU 


z Duban í. a. XIV. h. 
z Dubé. Berka I. 77 93. V. 
9. 271, VIL 181, X. 1. 273, 

XII, 3. — z D. (stíela za- 
vinutá) VII. 185, viz Ro- 
háč. 

Dubenský z Chlumu III. f. 
z Dubnice vjz KajsKy. 
od Dubu viz Sedlecký, 
z Dubu víz Oprštorf, Skal- 
ský. 

z Duchcova viz Li^Ia. 
z Ebrharce XII, c. 
z Eggenberka III. f. X. 1, 56. 
z Ehrenburka X. 297 
z Eínsiedle viz Týřovský. 
z Eísenberka viz Netoli- 
cký. 

El sníc z Elsníc II. c. 

Elpognar z Dol. Senfcldu 

XIII. c. 

z Elstrberka XIII. c. 
z Engclshofu viz Clanner. 
Estreich z .limčric II. d. 
z Failče XIII. e. 
z Felsu viz Coiona. 
z Fictum X. d. 
z Freienthurmu viz Krentz. 
z Fríedberka viz Mirohor- 
ský. 

des Fours X. c. 

Fruvcin z Podole IV. h, XI. 
a. 

z Frýdlantu íoslrvc) XIII. I, 
vévoda Albrecht z Vald- 
Steina V. 15, X. 188. tab. e. 
z Frymburka XI. a. viz Ma- 
zanec. 

z Fulštejna V. 99, XI. 53. 
z Fúrstenbcrka Vlil h. 
(Jallas viz Clam. 
z Oámsendorfu viz Jeniz. 
z Qerštorfii I. a. 
z Geizinku viz KelhL 
(jeymúller baron IV. ch. 
Olac ze Starého Dvora XIV. 
a. 

z Giauchova II. c. 
z Gieichen XIII d. 
z Oleisenthalu XIII, 13. 
Globjíar z Oloben Xdl. e. 
hr. Uutz IV. 332. 

Grodccký z Qrodec V. e. 
z Griinwallii viz Lcvencur. 
Gryspek z Grvspachu VIII. 

246. 269, XIII. c. 
z Gutštejna IX. 60. tab. c, 
XII, 3, XIII. 51. 
z Habartic X. d. 
z Harachu lil. f, V. 250. 
Halama z Jičína X. c. 

Harant z Poížic V. 99, 250, 
tab. e. 

z Harasova viz Homut, Hr- 
zan. 

z Hardeka hrabě lY. g. 
z Hamachu XIII. d. 

Hartig hr. Vlil. d. 

Hartman z KIaršte;na VIII. 

d. 

z Hasí stejná viz z Lobkovic. 
Haugvic z Biskupic II. b. 
z Házmburka viz Zajíc. 
Hecht z Rosic VI. z. 
z Heimřcldu viz Wiikler. 
z Heissensteina X. d. 
z Helfenhurka viz Albín. 

7. Helvcrscnu IX. 9. 
Hemerka ze Stanniru VIII. 

e. 

z Hemrlesu viz Sofman. 
z Henerštorfu viz Hoberk. 
z Hcřmanic viz Ple». 
Heršteinský viz z Velhar- 
tic. 

z Herstošic viz Zumr. 


z Hcrtenberka Vlil. d. 
Híidprandt z Ottenhaus Vlil. 
e. 

z Hiršíeldu víz Sturm. 

Hložek ze Žampachu II. a, 
121, V. 9, 67, VIII. 34. 
Hoberk (Hubryk) z Hencr- 
storfa VIII. e. 

Hodějovský z Hodčiova VI. 
a, XI. c. 

z Hodkova viz Bohdanecký. 
z Hodoníc lil. 107. 

Hofman z Zeidleru X. e. 
Hognar z Rbslfeldu XIII. b. 
z Hohenštejna víz Thun. 
Hochhauzar z Hochhauzu 

XI. c. 

z Holohlav viz Otmar. 

Holub ze Stoková XIII. f. 
Homut z Harasova IV. 318- 
z Horan XIV. b. 

Hořčice z Prostélio IX. e, 
Hořický z Hořic V. 99. 
z Hořešovic II. 217. 
Horňatecký z Dobročovic 
VIII. c. 

z Horoměřic XI. b. 
z Hořovic Hradíštský VI. b, 
XIII. b. 

z Horoušan XIII. f. 

Horštorř z Malešic XII. 201. 
Hostakovský z Pctrovic 

XII. b. 

z Hoštic XIV. b. 

Houska ze Zalirádky IV. 

342, tab. h. 
z Houžné III. 207. 

Hozlaur z Hozlav III. e, 
VII. e. 

z Hradce III. f; IV. 64, 67, 
328, 332, 342, Vil. 134. 
z Hrádku IV. Ii. IX. d, viz 
Markvart. 

Hradištský viz z Hořovic, 
z Hracholusk VIII. g. 
z Hrobčice VIII. h. 

Hroch z Mezil esíc I. a. 
Hronovici, rod IV. 64. 
Hruška z Března Vlil. c. 
z Hrušová II. d. 

Hrzán z Harasova II. 112. 
Hiibáč z Kot nova IV. cli. 
Hiibojedský zc Sluli X. e. 
Hubryk viz Hoberk. 
Humpolecký z Rybenska 
XII. b. 

Hiisman z Namedy XIII. c. 
z Hustířan I. a, V. 42, 74. 
Huvar z Lobcnstcina XIII. b. 
z Hvozdna viz Keblanský. 
Hýzrie z Chodův VIII. c. 
Chanovský z Dlouhé Vsi 
II. c. 

Charvát z Barštejna VIII. e. 
z Chcebuzc viz Ratibořský, 
z Chlumu V. e, VIII. c, viz 
Dubenský, z Křemže, Li- 
toborský, Slavata. 
z Chlumku viz Strauch. 
Chlumčanský z Přestavlk 
II. c, VII. c, IX. 171. 
z Choceinic XII. c. 
z Chodův viz Hýzrie. 
z Chorov viz Bračický. 
Chotek z Chotkova II. b. 
z Chotémic X. e. 
z Chotětic IV. 342. 
z Choustníka IV. g, V. 74. 

XII. 3; jiný, viz Snobi, 
z Chrástu VIII. g. viz Žďár- 
ský. 

Chrepický z Modli škovic 
VII. f. 

z Chříňova IX. f. 

Chrt ze Rtína VIL f. 
z Chudénic viz Černín. 


Chuchelský viz z Nestajova. 
z Chýše viz Cába, Pčti- 
peský. 

z Ichtryc XII. b. 
z Jllburka VIII. c. 
Jakardovský ze Sudic XIV. 
b. 

z Jamolice viz SisKa. 
z Janovic V. 67, VII. 185, 

XI. 182, XII. 3, z T. a 
Petršpurka V 9. z J. a 
Klenového IX. c. 

z Jelčan viz Krčin, 
z Jemníčky IX. f. 
z Jendorfu. XIV. b. 

Jeník Zásadský z Gámsen- 
dorfu X. 10, 235. tab. e, 
Jeníšek z Újezda IX. c. 
z Jenšteina VIL 185, X. ř, 
XIV. 104, 

z Jetřichovic viz OpršaJ. 
z Ještětic viz Talácko. 
z Jevišovic II. c. 
Jezberovský z Olivé Hory 

XII. b. 

z Jičína víz Ilalamn. 
Jilemnický z tJjezdce V. 250. 
z Jiměřic viz Estreich. 
z Jimlína VIII. h. 
z Jiter viz Špul Ir. 
z Jivian XIII. b. 

Jungherr z Bigata XIII. d. 
Kába z Rybnan IV. 269, 
tab. h. 

z Kadova XI. c. 
z Kácova viz Čcrnčický. 
z Kaíserštciita VIII. h. 
z Kalenic III. e. 
z Kamenice XIV. b, 
z Kamberka IV. 237. tab. h. 
Kamenec z Kamene II. d. 
z Kamenné Hory viz Calla. 
Kamýk z Pokratic XIV. a. 
Kamýlský ze Lstiboře XIV. 
b. 

Kapliř zc Sulevic II. 112, 
VIII. c, XI. 149. 

Kapoun ze Smiřic VI. b, 
VIII. h. 

Kapoun ze Svojkova V. 99. 

Vili. d. X. 114. 
z Kařišova viz Bílský. 
Karlík z Ncžetic IV. ch. 
z Kasejovic IV. 64. 

Kdúlinec z Ostromčře XIII. I. 
Keč z Kečova (Kůtscli v. 

Kůtschau) XIII. c. 
Keblanský z Hvozdna III. e. 
Kclbl z Geiziirku X, f. 
Kerunk z Lomu XI. b. 
z Kestřan VIL f. 

Kfclřř ze Zakšova Vlil. h. 
Khucn z Belasy XIII. c. 
z Khucnburka IV. 219. 
z Kladna VIII. 13.3, IX. a. 
z Kladrubec viz Sádlo, 
z Klarštejna víz Hartman. 
z Klence viz Valatka. 
z Klebelsberka Vlil. f. 
z Klenového IX. 60. viz 
z Janovic. 

Klco z Roudné XIII. f. 
Kiusák z Kostelce X. e. 
z Kněnic viz Okrouhlický. 
z Kněžic IX. e. 

Koc z Dobrše IX. c. 
z Kočová IX. f. XIII- f. 
z Kokořova IX. f. 
z iKoldic VIII. 181. 
z Kolchraitu IX. f. 

Kolona z Felsu XIII. 35. 
z Kolovrat Bezdružický. 
Krakovský. Krakovský z 
Újezda. Krakovský Novo- 
hradský, Libštejnský, No- 


vodvorský II. d. Vili. ř, 

XIII. 91. 

z Kolvína XIII. e. 
z Komárova viz Pesík, 
z Konařin viz Plot. 
z Konigsfeldu IX. d. 
z Konipas IV. 342. 
z Kopidlna V. 27,’5, taU. I. 
z Kopist viz Stolinský. 
Korenský z Terešova II. b. 
Korka z Korky ně VI. b. 
Kornhauzský Tomáš Ludvík 

VI. 259. 

z Kosmačova XII. c. 
z Kostelce viz Kiusák. 
Kostka z PostuíMC II. 133, V. 

283. 351. 
z Kostník IV. h. 
z Kotnova viz Hubáč. 
z Kotulína V. f. 
z Kouče X.. d. 
z Kounic X. g. 

Kousek ze Sobčtiček IX. e. 
z Kované X. f. 

Kovář ze Strhař XIII. 1. 
z Kozojed VUT. g. 

Kozský z Kozího V!!. 206. 
z Kračína viz Dcháček. 
Krajíř z Krajku IV. 64, 154, 
157, 165, tab. g, X. 204. 
Krakovský víz z Kolovrat. 
Král z Dobré Vody V. e. 
Králík z Brocné II. d. 
z Královic viz Ostrovcc. 
z Kraselova lil. 107, IV. h. 
z Krásného Dvora IX. 9. 
z Kravař a ze Strážnice VI. 
a. 

Krčin z Jcllčan VIL f. 
z Kretnže a Chlumce lil. 89. 
z Křesvné XIV. b. 
z Křimic viz Točník. 
Křinccký viz z Ronova. 
Krocín z Draliobýlc IV. 349, 
tab. h. 

Kriípý z Probluzc V. f. 
z Kryr Žeberka) XIII. L 
z Krucemburka viz Rozhov- 
ský. 

hr. z Kufsteina IV. 332. 
Kunaš z Lukavec Vlil. g. 
Kuiiaš z iViaehovic TÍ!. c. 
z Kunštátu II, 1. tab. a. V. 9, 

VII. 17.3, 181, XII. 1, 3. 

z Kuiivaldu VIII. 142, 155, 
(jiný) X. f. 

Kunz z Freienthurmu X. e. 
z Kuřího IIIL 107. 

Kurz ze Senftcnova XII. c. 
Kvaseiovský z Prehořova 
IV. g. 

z Květnicc viz Matcriia. 
z Kvítková viz Vlk. 
z Kviova X. L 
7 Kvnšperka VIII. g. 
Kyselovský z Kvselova lil. f. 
z Labounč V. e. 

Lamingar z Albenrcuthu IX. 

C, 

z Laiidštejlna III. L IV. 155, 
230, 342,. V. 295. 
dc Lara a Mendoza VIII. 
205. 

z Lažan V. 9, Vil, i85, viz 
Bechyně, 

Lažanský z Bukové VIII. f. 
z Ledské viz Absolon. 
z Lemberka V. 99, X. 273. 
Leskovec z Lcskovce IV. 
165, 178. 180. 181. 314, tab. 
K. 

hr. Leslie II. d. 
z Leuchtenberka IX. c. 

Lcux z Leuxensteina V. e. 
Lev viz z Rožmitála. 

Léva z Brozánek XIV, a. 


SEZNAM ZNAKŮ 


337 


Leveneur z Grunwallu VlIL 
K. 

ze Lhoty Drkule III. 107, viz 
Boryně. 

z Libětic XIII. e. 
z Libně III. 107. 
z Libodržic XII. 92. 
z Líbstejna viz Cabicar, 
Ccdvic, Stařimský. 
Libštejnský viz z Kolovrat. 
Licek z Ryzmburka V. 255. 
z Lidkovic viz Smerovský. 
z Levína V. 200, (iiný) XIV. 
b(?). 

z Lichtenburka II. 40, tab. b, 
IV. 64. V. 74. VI. a, XII. 
35, XIV. 1. 
z Lipna viz Rous. 

Lipovský z Lipovice VII. f. 
T, Lípy viz Salava, Trčka. 
z Lisova viz Španovský. 
Líska z Duchcova XIV. a. 
Litieký z Šotiova V. e. 
Litoborský z Chlumu V. 99. 
z Lobensteina viz li uvař. 
z Lobkovic VI. 250, Vil. 181, 
VIII. 171, 174, tab. c, X. 
263, 398, XIV. 1, 136. znak 
původní XII. 1, XIV. 34, 
veliký vévodský VIII. 202. 
Logdman z Aucn XII. b. 
Lochnar z Palic XIII. b. 
z Lokšan VIII. d, IX. 231. 
z Lomnice (Mor.) VI. a, 
X. g. 

z Lomu viz Kerunk. 
z Lopaty XIII. 71. 
z Losu viz Ota. 

Losi z Losimthalu XIII. c. 
z Lowensteinu, kníže XIII. c. 
Lozský z Rabštejna XIII. c. 
ze Lstibore viz Kamýtský. 
z Ludanic VII. f. 

Lukavecký z Lukavce IV. 
242, XII. b. 

Lukavský z Lukavice I, 225. 
Lukavský z Renec IX. g. 
z Lukovec viz Kunaš. 
z Lustenecku viz Schmidt- 
grabner. 

Liitzow hr. XIII. d. 
z Lužan víz Štpic. 

Magrle, Majrle ze SobíSku 
XIII. f. 

z Malcounu VIII. c. 
z Malejova viz Dobříkovský. 
z Malešic viz Horštorf. 
z Malešova III. e. 
z Malonic XIII. d. 

7 Malovar X. d. 

Malovec z Chýnova. z Pa- 
cova, z Malovic IV. 204, 
211, VII. 44. 196, tab. e. 
z Machovic viz Kunáš. 
z Mannsfelda X. 102, viz 
i Colloredo. 

Markolt z Tedražic IX. e. 
Markvart z Hrádku III. e. 
Markvartici, rod IV. 64. 
Martický z Rabštejna XIII. 

b. 

z Martinic Vlil. 128. 155, 
tab. f. 

Martinkovský z Roseče XI. 

c. 

Materiia z Květnice IV. 342, 
tab. h. 

z iMateřova IV. ch. 
z Matyášovic IV. g. 

Maušvic z Armenruhe V. e. 
Mazanec z Frymburka I. a. 
z Mečkova viz Bradlecký. 
Měděnec z Ratibořic X. e. 
z Medonos viz Něnkovský. 
Merklínský z Merklína XIII. 
c. 


Měsíček z Výšková IX. c. 
z Metelska XIII. 103, tab. b. 
Metternich z Winneburku 

XIII. c. 

Metych z Čečova XII. c. 
z Mezeříčka viz Babka, 
z Mezilesic viz Hroch, 
z Mezimostí IV. 342. 
z Michalovic (lvice) III. 226, 
(rozpolcený štít) X. 1. 
tab. d. 

Michna z Vacinova Vlil. d, 

XIV. a. 

z Michníc víz Pouzar. 
z Milého Vlil. e. 
z Miletína V. 123. 
z Miletínka X. g. 
z Miličína XI. c. 
z Milíny viz Trmický. 
z Millesima IV. 332 viz i Ca- 
retto. 

Milner z Milhauzu X. e. 
z Minstrberka, kníže V. 9, 
VIII. 186, XII. 1. tab. b. 
Mirabel z Treuhofu XIII. c. 
z Miretic viz Broum. 
Miřkovský viz z TropČic. 
Mirohorský Salomon 
Friedberg XIV. a. 

Mirovic viz Radkovec. 
z Mitrovic viz Vratislav. 
Mladota ze Solopisk VI. b, 
X d. 

7. Mladotic III. 107. 
Mlázovský z Těšnice XI. c. 
z Mnichu viz Smrčka, 
z Modliškovic viz Chrepi- 
cký. 

Morel z Letin IX. f. 
z Morzína V. f. 
de la Motte X. c. 

Muchek z Buková VIII. e. 
Mule z Valdova IX. c. 

Myška ze Žlunic VIII. h. 
z Náchoda II. a. V. 9. 
z Najerperka viz Betengel. 
z Namedy viz H usmán, 
z Násilé Bírka Vlil. h, XI. 
53. 

Nebilovský z Drahobuze IX. 

C- 

z Nebovid XII. c. 
z Nebřehovic XI. c. 
z Nečtin viz Beneda. 
z Nedabylic viz Straka, 
z Nedvědic XIV. b. 
z Nedvězí XI. c. 
z Nehvlzdek XIV. a. 
z Nechválíc VIII. 170. 
z Němčíc XI. b. 
z Nemyšle IV. 301, 328. 
tab. h. 

Něnkovský z Medonos 1. 
z Nestajova Chuchelský, 2e- 
hušický II, c, V. 67. 
z Nešova XIII. e. 

Netolický z Eisenberka X. d. 
z Neunburka viz ze Salmu. 
z Neveklova X. d, 
z Nežetic viz Karlík, 
z Nostic a Rienecka VIII. f. 
z Nostvic viz Belvic, 
Novodvorský viz z Kolo- 
vrat. 

Novohradský viz z Kolo- 
vrat. 

z Obytec IV. h. 
z Ocelovic IX. f. 
z Očedélic XI. a, 
z Odic Vlil. 133. 

Odkolek z Újezdce V. e. 

Oiíř z Protivce VIL f. 
(Jkrouhlický z Kněnic II. a. 
z Olbramovic II. c. 
z Olivé Hory viz Jezberov- 
ský. 


z Onšova IV. 64, V. 99, 

XII. c. 

z Opálky IX. d. 

Opršal z Jetrichovic XI. 
z Oprštorfu, O. z Dubu a 
Frydštejna II. 168, tab. d. 
X. 263. 

z Orličné viz Balbín. 
z Osečan IV. h. 
z Oseká (Ryzmburka) XIII. 

1, 35, 61, tab. e. 
z Osová XIII. c. 

Osovský z Doubravice II. d. 
z Ostředka XI. a. 
z Ostroměře viz Kdúlinec. 
Ostromiřský z Rokytníka 
V. e. 

Ostrovec z Královic II. 33, 
IV. 336. V. tab. f. 
Ostrovský ze Skalky V. f. 
z Oškobrh XII. c. 

Ota z Losu Vlil. 9. 
z Otaslavic viz Přibík. 
z Otéšic viz Bohuše. 

Otmar z Holohlav II. b, 
z Otradovic viz Škopek, 
z Ottenhaus viz Hildprandt. 
z Ottopachu viz Pfefferkorn. 
z Paaru VII, tab. e. 
z Pacova IV. 230. 

Pachla z Rájová IX. d. 
z Pakoměřic X. e. 

Pálffy IX. e. 
z Palic viz Lochnar. 

Panský ze Síreželic II, d. 
z Pantnova omylem, viz 
z Poutnova. 
z Pappenheimu X. f. 

Paradis de la Saga IV. ch. 
z Pardubic VI. 65, X c. 
z Pařízku XII. c. 
Pasovarský z Větřní III. e. 
z Pecky j. ze Železnice V. 
99. 

Pecingar z Bvdžina II. a, V. 
82. 

Pek z Rímku IX. 9. 
z Perglasu IX. d. 

Pernklo ze šenraitu Vlil. e. 
z Pernšteina II. I, 5, 23, tab. 
a, V. 9, 266, 271, VI a. 
VIII 174, 205. 

Pešík z Komárova VI. 198, 
200, tab. b, XI. a. 
Pětipeský z Chýš IV. 349, 
VIII. e. 

z Petrovic viz Hostakovský. 
z Petršpurka viz z Janovic, 
Pfefferkorn z Ottopachu IV. 
h. 

Piccolomini V. e. 
z Pilínkova viz Zilvar. 

Pinta viz z Bukovan. 
z Písnice XIII. b. 

Plánský viz z Žeberka. 
Platejs z Plattenšteina VIII. 
d. 

z Plavna VII. 191, XIII. 35. 
61, tab. b. 

Ples z Hermanic, ze Sloupna 
II b, V. 42, 87. 
z Plešnice viz Dlický. 
z Ploskovic XIV. a. 

Plot z Kona_řin VI. b, XI. c. 
Fiuh viz z Rabštejna. 
z Poběžovic I. a. 
z Počapl XI. c. 
z Počepic XI. a, 
z Podmokl VIII. g. 
z Podolí viz Friiwein. 
z Pokratic viz Kamýk, 
z Poličan viz Bořek, 
z Polžic viz Harant, 
z Pořešína III, f. 
z Postupic viz Kostka, 
z Potštejna IV, 241. 


z Potštejna, Žarrpach z P. 

II. a, IX. 241. 
z Pouchová XIV. a. 
z Poutnova XIII. d. 

Pouzar z Michnic III. 269. 
Předbor z Radejšína XI. c. 
z Předenic IX. f. 
z Přehorova viz Kvasejov- 
ský. 

z Prerubic Vlil, a. 
Přepyšský z Rychemberka 
II. a. 

z Přestavlk viz Chlumčan- 
ský. 

Přibík z Otaslavic I. a. 
z Prichovic IX. g. 

Princ z Buchova XIV. b. 
z Probluze viz Krupý. 
Prolhofer z Parkerštorfu 

XIII. d. 

z Prostého viz Hořčice, 
z Prošovic VIII. h. 
z Protivce viz Ojíř. 
Pruskovský z Pruskova 
VIII. g, X. 398. 
z Purkrštorfu viz Prolhofer. 
Putz z Adlersthurmu X. e. 
z Rabštejna Lozský XIII. c, 
Martický XIII. b. Pluh IV. 
336, tab. ch, VII. 181, 186. 
191. XIII. 61. 
z Račína VIII. d. 

Radecký z Radče V. 324, 
325. 

z Radejšína viz Předbor. 
Radkovec z Mirovic XI. c. 
z Radovesic XII. c. 
z Rájová viz Pachta. 

Raiský z Dubnice VIL f. 
z Rakova X. f. 
z Ratibořic viz Měděnec. 
Ratibořský z Chcebuze XIII. 
b 

z Rausendorfu XIV. a. 
z Redernu X. g. 
z Redhoště XIV. b (omylem 

XIV. a, pod erbem lekna). 
Regnier z Bleileben VIII. d, 
z Řehníc viz Vančura. 

Rendl z Dšavy III. e. 

z Rejenštejna IX. g. 
z Renec viz Lukavský. 
Renšpergar z RenŠperka 
VIII h. 

Repický ze Sudoměře IX. c. 
z Říčan IV. 181, IX. 1, 171. 

tab. f, XII. 96. 
z Rienecka viz Nostic. 
z Římku viz Bezděkovský, 
Pek. 

z Rindsmaule VIII. f. 
z Rísnice IV. g. 

Robnhap ze Suché IV. g. 
z Rogendorfu III. e. 

Roháč z Dubé XII. 136. 
Rohan, kníže X. c. 
z Rohatec viz Vamberský. 
z Rokyc viz Střela, 
z Rokytníka viz Ostromir- 
ský. 

z Ronova Krinecký IV. 230, 
342, XII. 168. 
z Ronovce viz Anděl, 
z Ronšperka IX. d. 
z Rotšteina V. 74. 
z Roseče viz Martinkovský. 
z Rosenfeldu XIV. a. 
z Roslfeldu viz Hognar. 
z Roudné viz Klec. 
z Roupova VII. e, VIII. d. 
Rous z Lipna XIII. f, 
Rozhovský z Krucemburka 
XI. b. 

z Rozntalu viz Cdar. 
z Rožďalovic IX. g. 
z Rožmberka III. 48. 113, 

43 


338 


SEZNAM ZNAKŮ. 


118, 120, 141, tab. f, IV. 
164. 165, 328. V. 329. VII. 
127, XI. 1. 24. 

z Rožmitála IV. 67, XI. 178, 
tab. b, XIII. 1. 
zc Rtína viz Chrt. 

Rút z Dírného IV. .101, .136, 
tab. h. 

z Rybenska viz Humpole- 
cký. 

z Rybňan viz Kába. 
z Rychemberka viz Přepyš- 
ský. 

z Ryzmburka, Jestřibský, 
Licek, Rašín II. a. V. 255; 
viz z Oseká, ze ^ebína. 
z Ryžmberka Herštejnský, 
Svihovský IV. 64. IX. 1. 
10, 67, 171, táb. c. 
ze Rzavého viz Vita. 
zc Sádlna viz Vrš. 

Sádlo z Kladrubec IX. ř, XI. 
a. 

de la Saga viz Paradis. 
Salava z Lípy V. 67. 
ze Salmu a Neuburka X. e. 
ze Sandberka Zurrsandc 
IV. h. 

Saský kníže XI. 12. 

Satanéř z Drahovic XIII. b. 
ze Sebuzína viz Zelenský. 
ze Sedčic viz Sekerka. 
Sedlecký od Dubu Vil. f. 
Sedlecký z l!) jezdce XIII. d. 
Sekerka ze Sedčic VIII. k, 
XIII. 1.1. X. c. 
ze Semechova XII. b. 
ze Sendražic II. d. 
ze Senftenova viz Kurz. 
z Schónbornu IX. e. 
ze Silbrštejna viz Zilvar. 
ze Skalkv XIV. b. viz O- 
strovský. 

Skalský z Dubu V. f. 
Skuhrovský ze Skubrova 
V*, b. 

SlatinsV'" ze Slatinkv VIL f 

X. 263. 

Slavata z Chlurru II. b, IV. 

336, tab. K. V. 47. 
Slavkovský z Sonova III. c. 
ze Sloupna viz Ples. 
ze Sluh V. 271, viz Cidlin- 
ský, Hubojedský. 
ze Smiřic II. a, V. 9. 27, 
Smirický X. 1, 70 viz Ka- 
poun. 

Sinitn z Balroe IX. f. 
ze Smojna X. 
ze Smolotel X. jí. 

Smrčka z Mnichu III. 107, 
IV. 336, tab. g. 
ze Snopoušova IX. f. 
ze Soběšína VII. 289. 
ze Sobětic IX. d. 
ze Sobětiček viz Kousek, 
ze Sobíška viz Majrle. 
ze Solhauzu XI. a. 
zc SnIopisk víz Mladota, 
ze Soutic Cabclický IV. ISO. 
ze Sovince V'IIi. d. 
ze Stadionu IX. č. 
ze Stanmfru viz Hemerka. 
ze Staré X. c, 
zc Starého Dvora viz Glác. 
Starimský z Libštejna V. f. 
ze Steinsdorfu XIII. d. 
Stirnský viz Stirnský. 
Stolinský z Kopist XIV. a. 
zc Strachovic XI. b. 

Straka z Nedabylic II. d. 
ze Strakonic IV. 64, Í.X. 67, 

XI. 128, 179, 230. tab. a. 
ze St’*áže III. f, VII. IM 


ze Strážnice a Kravař Xil. 

c. 

Střela z Rokyc XII. b 
ze Střežetic viz Panský, 
ze Strhá ř viz Kovář. 

Stříbro IX. 73. 
ze Stříteže viz Dejm. 
ze Strojetic VIII. g. 
ze Strpí XI. b. 
ze Sudic viz Jakardovský. 
ze Sudoměře viz Řepici / 
ze Sudomčřic XI. b. 
ze Suché viz Robmhap. 
z Sulejovic VII. 185. 
ze Sulevic víz Kaplír. 
ze Sulzu X. f. 
ze Svárova IX. j, 
ze Sweertsu IV. 332. 
ze Svémyslic viz Ca.;liO\ - 
ský. 

zc Svinař XIII. e. 
ze Svoikova viz Kapoun, 
ze Svoišíc viz Cíl. 
ze Svojšína XI. a. 
zc Sanova X. c. 
ze Saratic XII. c. 

Sárovec ze Sárova II. b. 
Saumburk-Lippe. kníže V. 
10, tab. e. 

ze Šebířova IV. h, XIV. 36. 
z Sclmberka IV. 221. 222, 
249, tab. h, X. 64, 70. 87. 
204, XII. 3. 

z Senfelda viz Elpognar, 
Zejdlic. 

ze Senraitu viz Perukio. 
z Sentáíu IX. f. 

Sic z Drahcnic III. e 
z Simberka VIII. 133. 

Síp z Bránice X. c. 
Sirntingar ze Sirntingu IX. 
g. 

Šiška z Jamolíce XI. b. 
škopek z í)tradovic II. b, 
V. 99. 

ze Škrovadu Vlil. c. 
ze Slejnic V. 271, X, I g. 

Sifk hrabě V. 251, tab. f. X. 

210, XIII. 35. 
ze Šlovic Vlil. h. 

Srrerovský z Lidkov‘c XII. 
b. 

Smidtgrabner z Lustene- 
cku Vlil. e. 
ze Šmolců X. d. 

Snob! z Choustníka IV. h. 
Soliran z Hemrlesu IX. f. 
z Sonova víz Litický, Slav- 
kovský. 

z Soverova viz Tuchar. 
Spanovský z Lisova IV. h, 
VIL e. 

Spetlc z Prudic X. L 
ze Spícbcrka viz Čába. 
ze Sporku V. 74. 
ze Spremberka X. f. 

Spulíř z Jiter 111. c. 
zc Sřáhlav viz Veipovský. 
ze Stampachu Vlil. c. XIIL 
35. 

ze Staufenberka IX. e. 
ze Stěkře viz Branlínský. 
zc Šternberka lí. d, IV. 64, 
VII. 28, 181, XII. 3. 
ze štítar XlIJ. d. 
ze Štítného III. 107, IV. 180. 
Stirnský ze Stirnu XII. b. 
ze Stoková viz Holub. 

Stpic z Lužan IIL 107. 
ze Stramberka XIIL f. 
štrauch z Chlumku XI. c. 
Šturm z Hiršfeldu VL b. 
ze Sumburka X. c. 


ze Švamberka IIL f, V. 74. 

XI 24 56, XIII. 1, 4,1. 
ze Svarcenberka III. 113, 
tab. f, VIL 163. tab. e, XI. 
1. co. 

ze Švihová? IX. 1. 

Svihovský viz z Ryžember- 
ka. 

Taaffe hr. IX. e. 

Talácko z Ještětic I. 
z Taimberka IV. 342, tab. h, 
XIL 59. 

z Tamfeldu viz Cukr. 
z Taubenreuthu XIII. b. 
z Tcdražic viz Markolt. 
Těmin z Těmic II. d. 
z Tepence X. g. 
z Téptína viz Dýmek, 
z Terešova viz Kořeuský. 
z Tčšnice viz Mlázovský. 
z Thurnu hr. XIH. d. 

Thun z Hohenšteina IX. g. 
z Tisové XIIL c. 

Tluksa z Božejova IV. 180. 
Točník z Křimic XI. c. 
z Tourového XI. b. 
z Trautenberka XIIL 103, 
tiib. b. 

z Trautmansdorfu IX. g. 
Trčka z Lípv i. 77. II. 40, 
tab a. IV. 230. 342, V. 9. 
67. 87, 251, 271, VIII. 205, 
XII. 96. 107 

z Treuhofu viz Mirabel. 
z Trebče III. 107. 
z Třeble XIIL 1. 
z Trkova XI a. 

Trrrický z Milínv XIV. a. 
z Trocnova lil. f. 
z Tropčic Miřkovský II. c, 
V. 229, tab. f (om>lem po- 
depsán »z Vrchlabí«). 
TrycIaT z Trycie XIII. f. 
Tuchar ze šoverov^a XIIL e. 
z Tuchorazc II!, e. 
z Tuchore XIIL d. 

Tunkl z Brnička IX f. 
Tycho de Brahe X. f. 

Týn z Týna VIII. d. 
Týrovský z Einsicdle Vílí. 
h. 

Tvzl z Daltic XIIL b. 

Údrcký z Ddrče VIIL g. 
Ucháček z Kračína XIIL e. 
z Úiezda viz Báderský, 

Boubínský, Jeníšek, Kolo- 
vrat. 

z 0 jezdce viz z Červeného 
Ojezdce, Jřleirnický, z 

Kounic, Odkolek, Sedle- 
cký. 

Dlický z Plešnice XIIL c. 
Dlička z Úlic Vlil. h. IX. g. 
z Unwerthu XI. b. 
z Ústí IIL f, IV. 165. 332. 
z Úsuší viz Valo\'ský. 
z Ďšavy viz Rendl. 
z Gtěchovic Blekta X. c. 
z Valdova viz Mule. 
z Vacinova viz Michna. 
z Váhanče XIIL f. 

Valatka z Klenče III. e. 
z Valdeka XIII. 1, XIV. 6. 
z Valdštcjna I. 84. V, 84, tab. 
f, VIL 181, X. 57, 70, 100, 
131. — z V. Albrecht viz 
Frýdlantský vévoda. — z 
V. a Vartmberka V. f. 
z Valečova X. 114, tab. d. 
hr, Wallis IX. e. 

Valovský z Osuší VIL f. 
Vamberský z Rohatec III. e. 
Vančura z Řehníc X. 114, 
tab. d. 


264. 305, VII. 181, X, 57, 
148, 149, 210, XIV. 35, viz 
i z Valdštejna. 
z Varvažova X. f. 
z Wasserportu viz Convay. 
z Veitmile V. 326, 339. tab. 
z Vartmberka IV. 64, V. 99, 
e. XIV. 35. 

Vejpovský ze šfáhlav XIÍI. 
e. 

z Velhartic Herštejnský IV. 

64. VIL 185. IX. c. 
z Velkého Boru víz z Boru. 
z Veselé XI. b. 

Veselícký z Veselice II. b. 
Vesecký z Vesce VII. L 
z Větřní viz Pasovarský. 
z Veveří VIL f. 

Véžník z Věžník IV. g, XI. 

a. 

Vchvnský z Vchynic ÍL b, 
IV. 154. V. 74. 295. Vlil. 
214. XIV. ,14. 35. 
z Vidršperka IX. d. 
z Vimperka XI. b. 
Win»áSschgrřitzl, kníže XI íl. 
c. 

VVinkler z Heimfeldu XIIL b. 
z VVinneburku viz Metter- 
nich. 

Víta ze Rzavého IV. 349. 
Vitanevský z Vlčkovic XI. 
56, tab. b. 

Vílko vci, rod Vlil. 167. 
Vlastislavici. rod XIV. 1. 
z Vlčí Hory Vlil. g. 
z Vlčkovíc viz Vitanovský, 
Vyntíř. 

z Vliněvsi VIIL e. 

Vlk 2 Kvítková IV. h. 
z Voienic X. f. 
z Vokova viz Božeiovský. 
z Volfšteina VIL 185. 
z Vopisku IX. d 
Voračický z Pabénic IV 
181, tab. h. 
z Vrábí XI. a. 

Vranovský z Doubravice II. 

b. 

Vratislav z Mitrovic IV. 342, 
349. tab. ch, VL 99. tab. 
b. 

z Vrbna X. c. 

Vřesovec z Vřesovic IV. 

154. 157, tab. h. 

Vrchlabský z Vrchlabí V. 
229; tab. f (omylem, erb 
přísluší Miřkovským z 
T ropčic). 

z Vrchovišť IV. g. 

Vrš ze Sádlna III. e. 
z Vrtby VL 200, IX. 241. 
ze Všechlap XIV. b. 
Vtelenský ze Vtelna XV. 68. 
z VunŠvic IX. d. 
z Vydří IV. g. 

Vyntíř z Vlčkovíc XI. b. 
z Výšková viz Měsíček, 
Zahrádecký ze Zahrádek II. 
b. 

ze Zahrádky viz Houska. 
Zaiic z Házmburka Vil. 181, 
X. 14. 15. tab. g, XIII. 35, 
XIV. 1. 

ze Zakšova viz Kíelíř. 
Zákupský vévoda X. g. 
ze Záleží XI. c. 

Zásadský viz Jeník, 
zé Zásady viz Couch. 
ze Zásmuk lil. 107. 

Zedtwitz viz Ccdvic. 


SEZNAM PEČETÍ. 


339 


2 Zeidleru viz Hofman. 
Zeidlic z Senfeldu VIII. C. 
ze Zruče XII. c. 

Zumr z Herstošic VIII. K. 
Zumsande viz ze Sandber- 
ka. 


ze Zvíkova X. 26. 

Zylvar z Pilínkova, ze Sil.- 
berštejna V. 87, tab. e. 
Zakavec ze Zakavy IX. c. 
Zampacb z Potštejna II. a. 
ze Zampachu viz Hložek. 


ze Zďárii VIII. e, 

Ždárský z Chrástu Xill. b. 
z Zeberka Plánský VII. 185, 
IX. d. XIII. 103. 

I ze Zebnice IX. g. 

1 Želenský ze Sebuzina XII. b. 


ze Železnice j. z Pecky V. 
99. 

z Žerotína II. 133, 136. tab. 
a. 

ze Zinkov XIII. 1. 
z Žirotína Vlil. e. 

Zižka víz z Trocnova. 


IV. SEZNAM PEČETÍ. 


<ČísIicc římská značí dík arabská stránku, písmeno porad tabulí přiložených, číslice za tímto písmenem místo na tabuli.) 


a) mést: 

Bélá u Bezděze X. 2S\ 

N. Benátkj město X. 269. 
Brod železný X. 332. 

Byšíce XV. 74. 
obec Deštná IV. 72. 
Lomnice město (1642) V. 
223. 

Písek, rychtářská VII. 187. 
Pražské obce VIII. 54. 35. 
Skalice Hor Stříbrných XV. 
21 . 

Slaný město (XIV., XV. 

stol.) Vlil 131. 

Smečno město Vlil. 131. 
Tábor, obec IV. 126. 


b) osob: 

z Adršpachu Bohuněk Heř- 
manský (poč. 16. st.) V. 
b 7. 

Anděl z Ronovce (1432) V. 
b 3. 

z Barchova Trystram (1512) 
V. c 5. 

Bavor ze Strakonic a z Ba- 
vorova (1312) VII. 90. 
z Bechyně Tobiáš (bez da- 
ta) VII. b 1. 

z Bergova (T297) j. z Lob- 
denturka IX. 36, 
z Běškovic N. (XV. st.) Vlil 
ch 4. 

z Eitovan Zdi>lav 1329 V. 

d 5. (1.347) V. d 4. 
de Birzonic Pavlík (1443) 
VII. c 3. 

z Blaníce Jan (1450) Vlil. 
ch 2. 

z HHživa Uha (1324) IX. i 
13. 

z Borovníce Bernart (1379) 
in. b č. 10. 

z Bošilce Ondřei (1414) lil. 
b č. 5. 

z Brandýsa Vyntíř (1312) V. 
b 11. 

z Broumovic Václav (ok. 
1432) IV. d 3. 

z Březnice Bušek (bez data) 
VII. a 10; viz z Ledeniíj. 
z Bukovec (?) Zibřid (bex 
data) VII. a 5. 
ze Bzí j. z Tuclionic Bohunět 
(1378) III. c 14. 
z Cásbavek viz '7 Robous. 
z Cernčic viz z Kácova. 
z Černic Dobrohost (I4i>l) 
VII. a 8. — Volfart (1401 
až 12) Vn. a 6. 
z Cichaiova Petr (1429) Vlil 
i 29. 

z Čisté Diviš (XIV'. stol.) 
XIII. a 2. 

z Daměnic Jan (bez data) 
VII. a 9. 

z Dílného Jan (1360 1366) 
IV. f 11. 


z Dobronic Vlček (1347- 66) 
VII. b 10. 

z Dobruškv Sezema (1364) 
V. c 1, 6. 

z Domanína j. ze Lhoty Je- 
.^ek Podlabička (1374) IV. 
d. 9. 

z Doudleb Domin (1429) III. 
b 1. 

z Dražejovic Buden (1356) 
Vil. c 12 

z Dražíc Jan (1349) X. a 2. 
z Drnholce Oldřich (XIII. 
stol.) VIL b 5. 

z Drštky Zdeněk (1431—37) 
IV. b 20, XIII. a 12. 
z Dubé Albrecht (ostrve, 
XV. stol.) X. a 4. 
z Dubé Jan Sokolík (střely. 
1478) III. b 4, — Ondřej 
na Zlenidch (XIV. st.) 

XII. d 7. 

z Dubu Petr (1424) IV. f 3. 
ze Dvorce Petr (1424) ill. 
c 16. 

z Frýdlantu Hynek (1373) 
X. a 5. 

z Fusperka (PuŠperka) Vi- 
lém (1377) IX. b 24. 
z Meršteina Jan (1383) IX. 
b 15. 

z Hertenberka Albert (1303) 

XIII. a 5. 

z Hlavatec Bernart (?) III. 
d 34. 

z íilohovčic Oldřich (1361) 
IX. b 22. 

z íiojnestu Cotšalk (1398) 
Mil. a 4. 

z Holkcva líušek (1425) III. 
c 24. Mach (1598) III. 
b 8. 

z Houžné Víniíf (1386) VII. 
a 13. 

někoho z Hrabišicú (ne- 
úplná) Xlll. a 8. 
z Hradce Adam (1524) IV. 
b 7. Herman (1363) IV. 
a 4. (1382) IV. a 8, (1391) 
IV. a 5. Jáchym Oldřich 
U598) IV. b 13. — Jan 
U384) IV. b 6. (1.88) IV. 
a 12. (1407) IV. b 3. — 
Jindřich (1384) IV. b 1, 2, 
(1385) IV. b 8, (1391) IV. 
b 11, (1411) IV. a 14, 
(1467) IV. b 9, (1480) IV. 
a !0. (1483) IV. b 4. — 
Mcnhart (1428) IV, a 11, 
(14.35) IV. a 6, — Menhart 
Hcrgothilf (1364) IV. a 13. 
— Oldřich (1276) IV. a 2, 
(1300) IV. a 7, (1391) IV. 
a 9. (1407) IV. b 5, (1411) 
IV. a 13- — Vítek (1255) 
IV, a 3. 

z Hradce (u Chotěšova) 
Peinnld (1352) IX. b 21 


z Hrádku Cořek (1451) V. 
b 2. 

z Húgvic Ota (XV. st.) VIII. 
i .38. 

z Chlumu Aleš (1387) Vlil. 
i 25. Bedřich (138/) 

VIII. ch 8. — Čeněk (XIII. 
sU XII. d 8, — Jeniš 
(1350) XII. d 13. — Jin- 
dřich a Smil (1318) III. 87. 
— Václav (XV. stol.) VIII. 
j 37. 

z Chlebová Zdeněk (1409 až 
1441) XIII. a 11. 
z Chlistova Oldřich, farář 
clilistovský (1406) IX. b 
16. 

z Choltic Markvart (1401) 
V. b 8. 

z Chotěnic Tůma (bez data) 

IV. f 2. 

z Choustnika Beneš (1353) 

V. c 3. 

Jan Lucemburský, král II. 

157, VIII. 54. 55. X. 55. 
z Janovic Volf viz z Ryžem- 
berka. 

z Jedovar Oldřich (1375) llí. 
b 12. 

z Jen stejná Pavel (1403) V. 
315. 

z Jevišovic Kuba (1437) V. 
b 12. 

Jiří Poděbradský, král V. I, 
Vlil. 42, XII. 56. 

Jitka královna, choť Václa- 
va II. V. 185. 

z Jivovice viz z Trojanov. 
Johanna z Rožmitálu, krá- 
lovna XII. 56. 

z Kácova a Cernčic Arnošt 
04.32) V. c II. XII. d 4. 
z Karrenice Jan. heiíman na 
Klapém, (1477) Vlil. i 23. 
z Kamenné Hory Jan (1449 
až 56) XIII. a 3. 

Karel IV. císař VI. 1. XI. 
174, zlatá bulla (1348) VI. 
53, jako markrabí X. 55. 
z Kasejovic Zdeslav (XIII. 
st.) XI. 263. 

3 Kestřan Markvart (bez 
data) VII. a 4. 
z Kladrub Jindřich (1436) 
XIII. a 6. 

z Klenového Jan (1406—12) 

IX. a 9. 

von Klux Ramuolt (1414) 
VIII. ch lU. 

z Kolovrat Jan (ok. 14í)0) 
VIII. i 15. — Jindřich (XV. 
st.) VIII. i 30. 

z Komaric Beneš (1407) lil. 
b 6. 

z Kopidlna Straník (1414) V. 
b 5. 

z Kostník Artleb (1450) IV. 
e 10. 


z Kostcmiat Jetřich (1350) 
XII. d 11. 

z Kozího Vilém (1463) VIL 
b 12. 

z Kozoied Aleš (1456—77) 
Vin. ch 9. 

Krajíř z Krajku Kunrát (1380 
až 1385) IV. e 1. 
z Kraselova Racek (1356) 
VII. c 8, 

z Křemže Jan Smil (1426) 

III. c 2t). — Přifcik (XV. 
st.) III. d 30. 

z Krumlova i. ze Strunkovic 
Vítek (1290) III, 49. 
z Krumlova Vok (bez data) 

VII. a 2. - Záviše lil. 12. 
z Kunštátu Heralt (XV. st.) 

XII. 56. 

z Kvíčovic Oldřich (XIV, 
st) VII. c 10. Unka (1387) 

VIII. c 9. 

z Kyselova Kamarét (1373) 
lil, c 26. 

Ladislav král i(1454) VIII. 
62. 

z Landštejna Jan, jprobošt 
mělnický (t asi 1389) IV. c 
4. — Jindřich (bez data) 

IV. cl. — Litolt (bez 
data) IV. c 6. — Mikuláš 
(bez data) IV. c 5. — 
Ojíř (bez data) IV. cl. — 
Vilém (bez data) IV. c 1. 
— Vítek (bez data) IV. 
c 7. 

z Ledeníc j. z Březnice 
Vchyna (1363) III d 27. 
z Ledeníc jinak z Krumlova 
Vítek (1290) ni. 49. 
z Lemberka Havel (1237) X. 
a U. 

z Leskovce Václav (1466) 
IV. ř 12. DB. (XVI. st.) 
VIII. i. 35. 

z Lichtemburka Raimund 
(1303) X. a 8., (nezn. roku) 
XII. d 2. — Smil (1259) 
X. a 7, (1278) X. a 12, 
(nezn. roku) XII. d 12. — 
Václav (1310) X. a 6. 
z Líšfan Jindřich Slejda 
(1349) VIII. ch 13. 
z Litic Sí)běhrd (1287) IX. 6. 
z Litovic Rehník (XIII. stol.) 
Vlil. 280. 

zc Lhoty Přibik (bez data) 
VII. b 6- Mikuláš (bez 
data) VII. b 12: viz z Do- 
rranína. 

ze Lhotic Jan (1452) VIL d 
4 

z Lichtenšteina Anna Hra- 
decká (1405) HI. d 31. 
z Lipky Bleh (1347) V. d 11. 
z Lobkovic Bohuslav Felix 
(1578) VIII. b 6, — Dě- 
pold (XV. slol.) VIII. b 5. 
— Eva Eusebie Marie, roz. 


340 


SEZNAM PEČETÍ. 


Z Lobkovic (konec XVI. 
st.) Vlil. b 16. - Jan 
(1449) VIII. b 2, (XV. st.) 
VIII. i 33, (XV. stol.) VIL 
b 3, (XVI. stol.) VIL b 8. 
Vlil. b 12. — Mikuláš 
(1449) Vlil. b 1. (1485) 
VIII. b 4. — Mikuláš Jan 
(konce XVI. stol.) Vlil. b ]4. 
— Zdeněk Vojtěd], kníže 
(1624) VII. b 11. — sekre- 
ty bez jména VIL b 9, 12, 
17. 18, — vrch. úřadu 
v Zahaní (XVIIl. stol.) 
VII. B 7. 

z Lomnice Jan (bez data) a 
Sezima V. 223. 
z Losyn Tomáš (1398) XIII. 
a 10. 

z Ludanic Kateřina Rožem- 
berská (1594) 111. a. 

Ludvík král (1522) YIII. 66. 
z Lukavice Hašek (1361) V. 
b 1. (1456) VIII. ch 6. 
— Hereš (?136l) V. d 10. 
z Malíkovic Albert (1301) 
Vlil. i 18. 

z Malovic Bohuslav (bez 
data) VII. b 3. ™ Petr 
(XV. stol.) VIII. i 28. 
z Martinic hrabě Jiří Adam 
(t 1651) VIII. j 28. 
z Mezimostí Jeník (1359) III. 
d 35. 

z Miletínka Vaněk (1440) V. 
c 9, Soběslav (1459) V. 
c 1. 

z Miřetic Bušek (1364) VII, 
c 5. — Mikuláš (1362) VIL 
c 11. Petr (XV. st.) VIL 
i 19. 

z Mladěiovic N. (bez data) 
VIL a 7. 

z Mladotic Vilém (bez data) 

IV. f 4. 

z Mokrovous Beneš (1440) 

V. c 4. 

ze Mšeného j. z Ryzember- 
ka Puta (1279) XIV. 26. 
z Mutíc Pavlík, hejtman 
vojsk táborských IV. d 11. 
z Mvslova Tůma (1355) IV. 
f ?. 

z Nedvědic Václav VIL a 11. 
z Nemyšie Litvín (o!t. 1452) 
IV. f 8. 

z Neustupova Jan (bez da- 
ta) IV. d 13. — Vilém VIL 
289. 

Nothaft z Vildštejna Ekart 
(1309) XlIL a 7. 
z Obran Anežka, choř Vítka 
ze Svabenic (1287) V. b 

13. 

z Okoře František (1389) 
Vlil. i 26. 

z Olešnice Nezamysl Koňata 
(1394) lil. c č. 21. 
z Oseká (Rýzmburka) Be- 
reš (1375) Xlll. a 13. 
z Pacova Jan (bez data) IV. 
d 8, Ješek (1353) IV. f 6, 
Vchyna (1369 — 90j IV. e 
13. 

z Perče Petr (14181 IIL d 
33. IX. b 19. 

z Pernštejna Jan (X\L stol.) 
Vil. b 21. — sekret bez 
jména (ok. 1600) VIII. b 
13. 

z Plankenberka (Prčic) Ví- 
tek (1220) IV. a 1. 

Pluh z Rabštejna Oldřich 
(1321—28) VIL 27. 
z Pnětluk j. z Visemburka 


Milota (ok. 1400) VIII. 
i 14. 

z Poděhus Albert (1298) IX. 
a 10. 

z Podole Jan (1450) VII. c 7. 
z Pole Bušek (1359) VIL c 
13. 

z Polné Jan a Záviše (1282) 
XII. d 1, 3. 

z Pořešína Markvart (1384) 
III. c č. 23, Přibyslav 
(1337) lil. 231, Vernéř 
(1364) III. 230, 232, tab. d 
28. 

z Poříčí Červeného Jaroslav 
(1346) IX. d 7. 
z Pošně Oldřich (1378) IV. 
f 10, 

z Potštejna Mladého Púta 
IX. a 11 (1287). 
z Prčic Vítek (1220) lil. 49. 
z Přelice Ondřej (XV. stol.) 
VIII. ) 31. 

Přemysl IL. král VIII. 30, 
31, 51, 62. X. 37. 
z Prochodu Jiřík (1452) VIL 
d 9. 

z Proseče Jan Hazmuka 
(1370) IV. e 4, Jan (bez 
data) IV. e 6. 
z Prosimic Jécha (1400) IV. 
d. 4. 

z Pulic (?) Remunt VIII. 
i 24. 

z Rabštejna Vítek (1303) 
XlIL a 1. 

z Račiněvsi Jan (1413 — 28) 
Vili. i 20. 

z Řadiče Jetřích (1449) XlIL 
a 9. 

z Radkovic Bohunek (1356) 
VII c 2. 

z Rataj Purkart (XV.) XII. 
d 5. 

z Řečice Ondřej (1357- 
1370) IV. d 10. 
z Redhoště Jan (1408—20) 
Vili. i 22. 

z Říčan [Ar]nold(?) (XIV. 
st.) XII. d 9. — Ondřej 
(XlIL st.). — Ješek (XIV.) 
XlIL d 10. 

VIII. ch 5. 

z Robous j. Cáslavek Mareš 
Salda (1382) V. b 6. 
Roháč z Dubé Jan IV. d 2. 
z Rochova Bozděch (bez 
data) VIL c 3. 
z Rosovic N. (1358) V. d 9. 
z Rovného Buzek (1421) IIL 
b c. 7. 

z Roztok Jiří (1398) Vlil. 
ch 1. 

z Rožmberka (a z Přiběnic) 
Jindřich (1291) VIL 67, Jin- 
dřich (t 1310) III. 49. tab. 
a, (1366-1405) 111. a. — 
Jošt (1366) IIL a. — Petr 
(1364) IIL a. — Petr Vok 
(1594) IIL a. — Vilém 
(1556) IIL a. 

z Rychnova Jindřich (1364) 
V c 13 

de Rylsk(?) Ondřej VIL b 7. 
ze Řzavého Víta (1448) IIL 
c 18. IV. e 3. 

z Ryžmberka Púta (XV. st) 
IX a 2. — páně Vilémův 
purkrabí IX. a U (bez 
data) IX. a 1. — z R. 
vlastně z Janovic Volf 
(1486—97) IX. a 5. 
ze Sedlce Jindřich (1391) 


IV. f 13, 149. — Mikuláš 
(bez data) VIL b 4. 
ze Sen dražíc Neplach (ok. 
1290) V. b 4. 

Slavata z Chlumu Adam Pa- 
vel (1642) IV. b 13. — Vi- 
lém (1649) IV. b 12. 
ze Skalice Nevlas (1363) V. 
c 8. 

ze Skály Břeněk (1378) IX. 
a 8. 

ze Slavic Václav (1450) VIL 
d 1. 

ze Sloupna N. (1492) V. d 7. 
(1504) V. d 2. 

ze Sluhova Vilém (1406) IX. 
b 26. 

Smrčka z Mnichu N. (1407 — 
12) IV. d 6. — Heřman 
(1447—8) IV. f 5. 
ze Soběšína Unka (XIV. st.) 
VIL 289. 

ze Sobětic Zdenka (1378) 
IIL c 19. 

ze Soutic Jan (1440) IIL d 
32, 

ze Stradonic Zdeněk (XV. 
st.) VIII. i 27. 

ze Stráže Bohuše (1424) IIL 
d 37. — Jan (1399) III. d 

• lO. Jir]UJ|\..ll lil- 

d 36. — Petr (1400) IIL d 
39. 

ze Střídkv Štěpán Chochol 
(1340) VIL b I. 
ze Slejnic Anna Hradecká 
(po 1573) IV. b 10. 
ze Štětina Přibík (1366) V. b 
10 . 

ze Štítného Tomáš (1325— 
1400?) IV. d 123. 
Strosperk Jan XV. stol. IX. 
b 25. 

ze Švamberka Petr (1619) 
n. a 11. — Václav (1477) 
III. a 10. 

z Švihová Jan (1489) VIL d 

6 . 

z Třebče Matěj (1412) IV. d 
12. — Procek (1379) IIL 
c 17. 

z Třeble Oldřich (287) IX. 
a 3. 

z Třeboně Vok (1278) lil. 
a 2. 

lluksa ze Štramberka Hy- 
nek (bez data) IV. f 9. 
z Třibřich Jan (1497) VIL 
c 6. 

z Troianov j. z Jivovice 
Oldřich (1383) IIL b č. 3. 
z Tuchonic viz ze Bzí. 
z Obočan Václav (1452)? 
VIL d 2. 

z Úlezda Brum (1402) IIL b 
9. 

z Úiezda Diviš (1424) 111. c 

22 . 

z Djezda Merbot (1364) VIL 
c 4. 

z Úiezda Drahonova N. VIII. 
ch 3. 

z Ústí Hynek N. (bez data) 
IV c. 8. (bez flata) IV r. 
12. — Jan (bez data) IV. 
c 9. 10. — Ješek (bez da- 
ta IV. c 13. 

z Ústrašína Mareš (1361 — 
1363) IV. e 9 

Václav L, král Vílí 1, X. 37. 
- V. II ; VIII. 86, X. 49. 
— V. IV.; VI. 75, 157. 
z Valdeka? Mikuláš (bez 
data) VI. 170. 


z Valečova Vaněk (1459) V. 
c 10. 

z Valu Tůma (1401) V b 9. 
z Vartmberka Beneš (XIV. 
st.) X. a 1. — Čeněk 
(1403) V. 313. (XV. stol.) 
X. a 9. — Mandalena 
(XVI. stol.) X. a 4. — 

Markvart (ok. 1300). V, 
175, X. a 13. — Václav 
(1403) V. 313. 

z Velenic Mikuláš (1418) V. 
d 6. 

z Veležic Jan (1418) V. d 1. 
z Veselé a Březí Mikul. Ša- 
frán (1478) IIL b 11. 
z Veselice Ješek (1364) V. 
c 4. 

z Vícemíle Mikuláš Podlá** 
vička (1382) IV. d 7. 
z Vidová Beneš (1388) IIL d 
29. ^ Jan Tožíce (1429) 
IIL b 2, 

z Visemburka j. z Pnětluk 
Milota (ok. 1400) Vlil. i 16. 
Višně z Větřní (1389) IIL b 
13. ~ Matěj III. c 15. 
z Vitanovic Jan Otrad (1453 
—1460) IV. e 12. 
z Vitějovic Přibík (XIV. st.) 
VIL b 11. 

Vladislav 1.. král VIII. 26. 
42 43. 

z Vlhlav Jan (1423) VIL b 9. 

- Mikuláš (1409) VIL b8. 
z Vlčí Hory Jan (1418) Vílí. 
i. 39. — Václav (XV. st.) 
VIII. ch II. 

z Vokova Oldřich (1.355— 
1386) IV. e 5. 

z Vojslavic Jan (1450- 79) 

IV. ř 1. 

z Vraního Bedřich (1.346) 
VIII. ch 7. — Mikeš 1406 
Vlil. ch 12. 

z Vražného Jan (1569 — 
1619) IV. e 2. 

z Vřeskovic Racek (1385 — 
97) IX. 203. 

z Vrchotic Bohunék (1433) 
VIL d 8. 

z Vvhnanic Jindřich (147/ — 

1T7 _ -1 TSXř 

voi IV. a 11 . — jin u-qzo 
-47) IV. e 8. 

Zahánskélio úřadu XVIIL st. 
VI? I. b 20. 

ze Záhořan Jan Kytlice 
(14f8) IX. b 23. 
ze Zásmuk (Jenczenslag) 
Ondřej (1388-1418) IV. d 
1, e 7. 

ze Zelče Unka (bez data) 
VIL a I. — Vítek (bez 
data) VIL a 3. 
ze Zvíkova(?) Albera, číš- 
ník králův (1308) IX. a 12. 
ze Zvíkovce Jan (1388) IIL 
c 25. 

ze Zvířetic Václav (1403) V. 
315, (1413) X. a 10. (1440) 
X. a 3. 

ze Ždáru Vilém (1326) IX. 
b 14. 

ze Ždánic Ota Ratolt Í1358) 

V. c 12. 

ze Žinkova Bavor (1409) IX. 
a 4. 

z Žirotína Plichta XIV. stol. 
Vlil. i 21. 

c) jiné. 

soud zemský VIII. 23. 
sv. Jiří, klášter (XIII. stol.) 
VIII. 75. 



český novinář a nakladatel — narozen 2. prosince 1834 v Kostelci n /Lab., zemřel 
5. května 1885 v Praze — začal v prosinci 1880 vydávati „Hrady, zámky a tvrze 
království Českého” jako první původní české veliké dílo skvostně vypravené. 


„ . . . Byl pán upřímný, spravedlivý a vlastenec bez křiku, 
ale s touž vřelostí, které na mně vyžadoval . . ,* 

August SfdlQČekt „Paměti z mého Stvoia*. 



DOSLOV, 


Skonává se veliké dílo, počaté tiskem bezmála před pul stoletím, jemuž oddaný tvářce posvětil 
celý svůj požehnaný věk. Žel, nedočkal se — ač dopsal všecko do posledních řádkfl — aby viděl i poslední 
svazek dotištěný; dne 14. ledna 1926 odložil pilné své péro navždycky. 

Myšlenka této práce vzklíčila již v mladé hlavě gym našij ního studenta r. 1859, počátky vznikly 
na universitě roku 1863, první zpracování jest hotovo již r. 1875. Učitel a přítel skladatelflv, nezapomenutelný 
prof. dr. Jos. Emler, nalezl mu i nakladatele, právě tak nadšeného a obětovného, jako odhodlaného, Fr. Ši máčka, 
bez něhož by úsilí Sedláčkovo sotva bylo přišlo ve skutek. Ale Ši máček p&sobil podstatné i na změnu práce, a to 
na veliký prospěch její. Auktor měl prvotně na mysli jen pouhé stručné dějiny držitelů na základě archívním, 
nakladatel, jakkoli byl pro podnik vřele zanícen, přál si (z jpraktických důvodů — r, 1880 by sotva bylo našlo 
jen vědecké sepsání dostatečně odběratelstva) díla rozsáhlejšího a též zábavnějšího; chtěl míti v něm i dějiny 
kulturní a pověsti, ále za to byl hotov dáti mu skvělou výpravu ilustrační. Sedláček souhlasil, jen smyšlené 
pověsti, nemající skutečného základu, se příčily střízlivé věcnosti jeho historického nazírám. Konečně přibráni 
na radu profesoři Emler, Kalousek, Smolík, architekt Bauím, konservátor Beneš a doporučili, aby dílo bylo 
důkladně přepracováno, do hloubky i do Šířky, aby auktoir přidal i vypsáni všech předních sídel z vlastního 
názoru a vybavil je doplňky životopisnými, genealogickými, heraldickými, numismatickými, i pamětmi 
starodávných řádů a zvyků, tak aby tu nebyly jen dějiny míst, nýbrž i obrazy všeho života staré Šlechty, 
vznešené i drobné; program tento pak Sedláček ještě doplnil květy staročeské upřímnosti, přidav hojně vy- 
braných Českých dopisů Českého urozenstva z doby ryzího jazyka a národní síly. 

Byl to smělý podnik, žádající odvážné oběti života, práce i peněz, jak auktorovy (bylo mu projiti 
na vlastní groŠ celou zemí Českou, i jezditi do ciziny) tak nakladatelovy, ale jím vyrostly * Hrady < na dílo 
velkolepé, jež právem může býti naŠí pýchou a chloubou. Původní jeho rysy sic ostaly, jenže na jejich do- 
plnění a prohloubení pracoval pak auktor celý ostatek své:ho života. 

A tak od vánoc r. 1880, kdy vyšel první seŠit, až do tohoto Času vydáno jest 15 velikých svazků, 
shrnujících vypsání a příběhy všech hradů, zámků a tvrzí království Českého z doby jeho moci a slávy. 
Není tu položeno Kladska ani jiné končiny české země, zatím ztracené, ale ani Chebska, ježto až do r. 1725 
ke království nenáleželo, ani sem není pojato sídel Šlechtických, v nichž nebylo tvrzí, ani měst, neměvšlch 
hradů, ani panských příbytků, jež byly stavěny až za doby úpadku po válce třicetileté; z této doby dotčena 
historie co nejstručněji a spíš odkázáno na místopisné knihy jiné. I tak je bohatství látky neobyčejné, ob- 
sahující 415 hradů a hrádků, 117 zámků a 2423 tvrzí. 

Poněvadž v této druhé redakci *Hrady« při počátku tisku jen z Části byly hotovy a ve většině 
teprve vznikaly, těžko bylo dodržet! zamyšlený původně poměr, aby každý kraj měl svůj vlastní díl; a také 
uvnitř kraje se auktor nevázal určitým pořadím v popise. A tím se také vysvětlí, objeví-li se tu tam ve 
výkladu neshody ve svazku pozdějším a dřívějším, ježto skladatel zatím připadl na nový pramen a Hp neb 
jinak mohl vysvětlit!, v Čem dříve nebylo jistoty. Také zřetel spíše praktický nežli vědecký, aby ŠirŠí čte- 
nářstvo nebylo odrazováno nezáživnými citáty, přiměl skladatele, že své vědecké doklady omezoval co nejvíc, 
někdy až příliš Široce, v Čemž by si odborníci byli přáli podrobné určitosti; ovšem se dívali před 50 lety 
na význam vědecké výzbroje jináč nežli nyní. Krom těchtí) stránek a krom toho, že všecko dílo lidské pod- 
léhá nedostatkům, jest odkaz Sedláčkův stavbou vzácnou, poctivou, na pevných, takřka žulových základech, 
v nichž snad bude možná z nových zdrojů dosti doplň ováti, ale sotva mnoho opravovati. Připsal-li je 
skladatel z vroucí lásky »Obci národa Českéhoc, učinil tím spolu s nakladatelem národu dar nejen draho- 
cenný, nýbrž i trvalý, nehynoucí, lze říci na věky. 

Sebrání i zpracování nesmírné i podrobné látky jest vŠe dílo Sedláčkovo ; snad jen v Částech rodo- 
pisných užil s počátku vydatné pomoci přítele Martina Koláře ; jiné drobné příspěvky cizí zaujímají míru 
jen skrovniČkou, Rejstřík XV. dílu a seznamy přehledné sestavil podepsaný. 


DOSLOV. 


Ilustrační stránku měl od počátku ař do své smrti r. 1906 na starosti ak. malíř Karel Liebscher, 
jenž, jsa původně povoláním svým architekt, přese všecko kraji nářství hleděl značnou měrou k zajímavostem 
technickým ; z jeho tvorby jsou i některé ozdobně komponované iniciály ; bratr jeho Adolf Liebscher kom- 
ponoval především figurální obrázky kulturní, ač jen v prvních dílech ; při díle IV. a VII. se účastnil táborský 
prof. L. Ferber, v VI. a VII. Vojtěch Brechler, v X. Jan Prousek, v díle XIV. nastoupil Rom. Havelka, díl 
XV. ilustroval Jindřich Bubeníček. Krom nich nakladatelství užilo starších reprodukcí ze » Světozoru* a. j., 
M. Alše, A. Bauma, AI. Bubáka, B. Hlavína, Fr. Chalupy, J. Janouška, V. Jansy, J. Kouly, B. a V. Kroupů, 
Jul. Mařáka, J. Scheiwla, H. Ullika, B. Wachsmanna a* j., pak rozl. starších rytin a kreseb (soustavněji však 
jen v díle XIV.) a fotografií ; menšími náčrtky přispělo též několik pracovníků z ochoty. 

Drobnou výzdobu, tak říkajíc iluminátorskou, především erby, pečeti, inicíálky, viněty, ukázky 
miniatur, záhlaví a línky (krom hotových, převzatých odjinud), kopie plánů, starých kreseb od počátku pro- 
váděl Vojtěch Král z Dobré Vody, jenž rýsoval i mapy v dílech I. - IV., VIL - XIII ; v dílech V. — VIII. vedle 
něho Balt. Kutina, od něhož jsou i mapy V. a VI., mapy pro díl XIV. a XV. a přehlednou pořídil pode- 
psaný. Půdorysy hradů posledních dvou dílů měřil a rýsoval z ochoty inž. R. Šimeček. Hojně hotových 
Štočků propůjčila laskavě Archeol. komise při české akademii. Nutno přiznati, že umělecká výzdoba * Hradů* 
stoji daleko za svéráznou jednotností textu ; ale v daných okolnostech nebylo lze jinak. 

Nakladatel Fr. ŠimáČek s obětí a láskou bděl nad velkým úkolem, jejž byl na se vzal, až do své 
smrti 5. května 1885, načež převzali náklad synové jeho Bohuslav a Jaroslav, od roku 1919 změněná tirma 
• Šolc a ŠimáČek* ; od dílu XIV. za podpory Ministerstva Školství a nár. osvěty a 1. Třídy České akademie. 
O tiskovou úpravu v závodě měli péčí faktoři Bedřich Grund a František Hudeček, po té od roku 1903 
redaktor Boh Klika. 

Plod tolikeré práce i obětovností konečně doveden k závěru. K závěru Šťastnému a požehnanému. 
Splnily se vrchovatě sny Sedláčkovy i také to, co psal mu Šimáček kdysi, že možno s dílem jeho se sku- 
tečnou hrdostí předstoupili před cizinu, jako s hlasatelem slávy a vysoké kultury české v stoletích minulých; 
v pravdě velebný chrám plný síly a nádhery ! 

Kéž vznešené a Šlechetné ty tužby naleznou vroucí ohlas v srdcích českého národa ! 


J. v. Š i m á k. 



Kon^ffpiy 
Kcatel Mbuno 


llorn^j 




KoB^lrc B L*b I 
^Buzdimco 


■HftSÍic* 

|Sr^ 

^Klerar 


blpliv TryíkovU«l 


Saáskd K. 
O 

'n^besfúvic« /./ 


í Padoniu 

•.*W.T«“sy 


iHrAiliM 


l^Vyschořpwi 


II, 


Jférbo^oii 


’í*U»*níve.\ 


. ICeiW<] 

N>m.^D I 

: FytHl>v. 


\ Kouřim 


Jažlevic* 


“r»(tbořl 


I V,/ 

'Kbmeřicc 


uchovfcě iťojtw* 
^ í JE^OT 


ílbnice; 




s):pjioxoBLÍ 


loVsvie 




iHradisIka 


'*nřNEC 


beneSov 


> Dniiiov 


l 1 o 9 k<>^ Bt 


|Bilkoyicv 


f1«V«lU|V 


ilSeHiaity 


Ho(Wtice'-£ 


.AŠáM 


OSEČAW 


$€dlcaiy 


mMYK 


Lrí *' 

ÍK® I 


MAPA 

HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZI 


\y KOURIMSKU, VLTAVSKU 
|.w ^A J. Z, BOLESLAVSKU. 


Hofin 

Vltava^ 

V 

""r-’ 8 o»r;r 

* Ctiltimin I 




hranice OKresní 

dráhy 

fta HRADY 
át ZÁMKY 

fi 

© mesfa be^ tvrzi 
* — NymÍJUrfcn 


OpTROMEŽ' 

* iD Oi(uni 
Nelžajovic« S 


TřJI, 

Kosova Mora' 

ÚrluptnitijX \ ^ 


5"'' 

K JANOVJCr It Í / » ® 

iJ/Hí -v 

Ol] Virs CHIAMSC n •- CioKtc HBma„rcl,, „ * * ■_ Si / 

N,»„h.,í™j|S B I |Ť ' ^ H 8 S ^2 r 

B ''‘-fl " ^4:róvr'-''5»íl O -•.. A-' : .. -• ■! 

\ /• -’ 

Bl^,c.,../^ » B Hrví,„: n í íj [ 


L ftl VVS CHLW|QCG _ n Ciot^iu H‘^maničhy 

^ (■••'í / 8 kS^, sI 1 'i, < 

\ ^ HD.O, \ 

' •y/' # jrrŘienovicE ttvrchotic* 

LWI 

/ H Sřřer 


:ic* \ \ 

.A '> 


Kraiovic« 


rovyas* \ 

B lJjo \ 


Pfilohft k XV. dilu >Hradfi, ftimlců 


tVT»I kráJ. Čcskéhof. 


KrealU prof, dr. J. Simák. 




MAPA 

HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ 

V KOUŘIMSKU, VLTAVSKU 
Va J. z. BOLESLAVSKU. 




HlADY 


íamky 




■ Nymt>Vr>^ 




IZLENICt; 






ChoUticí 


Přlloh« k ZV. díla >Hradík, s&mkA « tmi kráJ. Ceskaioc. 






MAPA 


HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ 


V ZATECKU A LITOMERICKU